Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

22.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 903/ - druhé čtení

U stolku zpravodajů zaujmou svá místa paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová a zpravodaj garančního výboru pan poslanec Jaroslav Zavadil. Požádám také o připravenost pana poslance Františka Laudáta, který je zpravodajem hospodářského výboru.

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministryně práce a sociálních věcí paní Michaela Marksová. Prosím, paní ministryně, jestli chcete úvodní slovo ve druhém čtení... Máte slovo, paní ministryně.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Já děkuji za slovo. To je takové druhé čtení už napodruhé.

Vážený pane místopředsedo, poslankyně a poslanci, já bych ráda připomněla, že vládní návrh zákoníku práce, který byl předložen do Poslanecké sněmovny, je výsledkem asi dvouleté práce nejen ministerstva, ale i sociálních partnerů. Je to kompromisní verze, na které se dohodly obě strany. Připomínám, že třeba jedna věc, která je tam důležitá, je změna úpravy náhrady za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti uchazeče o zaměstnání tak, aby už nedocházelo k jejímu snížení při navyšování minimální mzdy. Týká se to např. horníků, kteří mají po nejrůznějších pracovních úrazech, ale samozřejmě zdaleka nejenom jich. Týká se to každého, kdo se dostal do pracovní neschopnosti kvůli pracovnímu úrazu. Zároveň se třeba zde navrhuje zajištění návratu na stejné pracovní místo po skončení rodičovské dovolené. Teď je to jenom ta krátká doba po dovolené mateřské, a jak víme, většina rodičů, tedy zejména matek, je samozřejmě doma mnohem déle, než je jenom ta dovolená mateřská. Dále se tam jedná třeba o úpravu doručování nejrůznějších dokumentů, hlavně třeba výpovědí, které doručuje Česká pošta. Dále se třeba zpřesňují podmínky přechodu práv a povinností zaměstnance k jinému zaměstnavateli atd.

Vlastně to, co způsobilo, že se tady zákoník práce v uvozovkách zasekl, byly některé pozměňovací návrhy. A já teď tady zmíním stručně ty, které vyvolaly nejvíce sporů.

Jeden je návrh, aby se dovolená prodloužila na pět týdnů pro všechny zaměstnance a zaměstnankyně. Tady jsme se dohodli zase na kompromisním návrhu, že by byl předložen pozměňovací návrh, který těch pět týdnů zaručí jen těm, kteří pracovali pro příslušného zaměstnavatele nepřetržitě alespoň dva roky.

Další pozměňovací návrh se týká úpravy toho, když budou odborové organizace požadovat zastavení výroby nebo provozu, jestliže se tam vyskytnou závady, které vážně ohrožují život a zdraví zaměstnanců.

Další návrh se týká pozměňovacích návrhů, které upravují home office, protože to způsobilo také mnohé kontroverze. Takže my také souhlasíme s pozměňovacími návrhy poslankyně Kailové a poslance Opálky, kde by to tedy bylo něco mezi platnou právní úpravou a tou novou právní úpravou.

Dále se zde jedná o pozměňovací návrh týkající se mzdy zaměstnanců u poskytovatele zdravotních služeb, to tady bude všechno podrobněji vysvětleno.

Takže já jsem se chtěla jenom přimluvit za to, aby tento zákon byl normálně projednáván a propuštěn dále. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni práce a sociálních věcí Michaele Marksové za úvodní slovo. Návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu. Iniciativně tento návrh projednal hospodářský výbor. Usnesení výborů vám byla doručena jako sněmovní tisky 903/1 a 903/2.

Nyní žádám zpravodaje garančního výboru pana poslance Jaroslava Zavadila, aby nás informoval o jednání výboru pro sociální politiku a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, vážení členové vlády, dovolte mi, abych napřed řekl několik úvodních slov jako zpravodaj k tomuto tisku, a pak teprve se dostal k těm věcem, o kterých jste hovořil.

Chtěl bych říci, že předložený návrh tohoto zákona, kterým se mění zákoník práce, což je sněmovní tisk č. 903, přináší některé koncepční změny v oblasti právní úpravy pracovních vztahů, které reagují na problémy, které vznikají při aplikaci zákoníku práce v praxi, zajišťují soulad s reformou soukromého práva evropskými směrnicemi i úmluvami Mopky, čili Mezinárodní organizace práce, a v neposlední řadě se snaží vyjít vstříc potřebám zaměstnavatelů, ale i zaměstnanců.

V souladu s principem flexikurity, na němž stojí evropské pracovní právo, směřuje koncepční novela tohoto zákona k větší flexibilitě pracovních vztahů požadované zaměstnavateli při zajištění ochrany zaměstnanců požadované zaměstnanci a jejich zástupci, odbory. Zakotvení např. institutu vrcholových řídících zaměstnanců jako zvláštní kategorie vedoucích zaměstnanců v přímé řídicí působnosti statutárního orgánu zaměstnavatele s pružnějším režimem v oblasti pracovní doby se vychází vstříc požadavkům zaměstnavatelů. Převedení zaměstnance na jinou práci na základě dohody zaměstnance se zaměstnavatelem s výjimkou případů, kdy půjde o veřejný zájem, tak směřuje k zajištění souladu s reformou soukromého práva založenou na smluvní svobodě stran, když dohodou nahrazuje dosavadní jednostranné opatření zaměstnavatele, které lze provést v současné době i bez souhlasu převáděného zaměstnance.

K úpravě podmínek, za kterých se vykonávají dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, pokud jde o garance dob odpočinku, evidenci odpracované doby a ochranu odměny z dohod zajišťujících soulad s příslušnými evropskými směrnicemi a úmluvami Mezinárodní organizace práce týkajícími se pracovní doby. Chtěl bych říci, že změna podmínek vzniku práva na dovolenou i při jejím čerpání, která opouští v zájmu větší spravedlnosti dovolenou za odpracované dny, následné krácení dovolené pro omluvenou nepřítomnost zaměstnance v práci a vznik práva zaměstnance na dovolenou zakládá na jeho týdenní pracovní době, od níž se též odvozuje i délka dovolené, bude, jak pevně věřím, přínosem jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele.

Chtěl bych říci, že úpravy týkající se stresu, násilí na pracovišti a práce na dálku včetně výkonu práce mimo pracoviště, tzv. home working, směřuje k implementaci příslušných rámcových dohod evropských sociálních partnerů, k níž jsou zavázáni sociální partneři v členských zemích EU včetně ČR. Povinnost zaměstnavatele za určitých podmínek zpracovávat sociální plány se zavádí v rámci lepší ochrany zaměstnanců právě dotčených hromadným propouštěním. Úprava přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, která reaguje na příslušnou judikaturu Soudního dvora EU, lépe než dnešní právní stav ochrání zájmy zaměstnavatelů i zaměstnanců.

Všechny tyto změny podpořili při projednávání vládního návrhu koncepční novely zákoníku práce v Radě hospodářské a sociální dohody sociální partneři. Tady bych se trošičku zastavil, protože existuje i tady v kuloárech, a nejenom v kuloárech jakési dogma, nebo spíš fáma o tom, že byla učiněna dohoda a na základě té dohody měla být tato norma tak předložena, a ona byla předložena trochu jinak. Já jsem členem vyjednávacího týmu byl od roku 1994 až po své působení v odborech do roku 2013, zúčastňoval jsem se všech jednání tripartit. Musím říci, že pouze jedinkrát, a to podtrhuji, byla učiněna taková dohoda, která znamenala, že se dohodli všichni sociální partneři, podepsali tuto dohodu a přešlo to dokonce do Poslanecké sněmovny tak, že byla požádána Poslanecká sněmovna, aby neměnila text, který byl tenkrát takto dohodnut. To byla jediná dohoda od roku 1994, protože jsem byl u všech jednání, která tedy do roku 2013 byla. Jinak v každém roce to bylo tak, že samozřejmě záleželo na tom, jaká vláda byla u moci, protože samozřejmě zaměstnavatelé měli blíž k pravici, takže se spíš domáhali některých věcí, aby byly učiněny vůči nim pozitivnější, a samozřejmě zase když to bylo obráceně, tak zástupci zaměstnanců dělali totéž. To je naprosto legitimní a já v tom nevidím nic špatného.

Chtěl bych jenom říct, že jestli někdo mluví o dohodě, tak ta dohoda spočívala pouze v tom, že se řeklo, tak jak ten zákoník je, pošleme ho do legislativního procesu. Ne že už se nebude nikde hovořit o dalších změnách. Tak to prostě nebylo a nikdy v minulosti tomu tak nebylo.

Vzhledem k tomu, že jde o poslední významnou novelizaci zákoníku práce v tomto volebního období, byly načteny a schváleny výborem pro sociální politiku některé další změny, které reagují na problémy, jejichž řešení si praxe vyžaduje, u nichž se shody sociálních partnerů prostě dosáhnout nepodařilo. Většinou tyto návrhy směřují anebo směřovaly k některým nerovnostem ve stanovení minimálních standardů pro zaměstnance ve veřejném a soukromém sektoru či v souladu s příslibem vlády a jejími programovými dokumenty k obnovení dříve existujících podmínek ochrany zaměstnanců zrušených za předchozích pravicových vlád. Dám několik příkladů. Například se jednalo o tzv. zavedení léčebného režimu, které je v § 52 pod písm. h) zavedeno jako porušení pracovněprávních vztahů. Legislativní rada vlády k tomu dala jasné stanovisko, že tohle je záležitost veřejného práva a že to do pracovního práva nepatří. V roce 2012, pokud si pamatuji, byla podána stížnost na Ústavní soud, který dodnes tuto záležitost nevyřešil, tak proto tedy mimo jiné jeden z pozměňovacích návrhů směřuje k tomu, aby se tato záležitost vypustila. A takhle bych mohl pokračovat o některých dalších paragrafech, kde to skutečně bylo zavedeno tak, jak už jsem uvedl, v roce 2012, myslím, že k 1. lednu 2012.

Takže já bych chtěl úplně na závěr této zprávy. Chápu, že tady budou samozřejmě různé názory, že budou různé návrhy na změny tohoto zákona a že to zazní už i při dnešním jednání - kdy jindy, když je druhé čtení. Ale jsem přesvědčen, že předložený vládní návrh této novely zákoníku práce včetně změn obsažených v usnesení výboru pro sociální politiku přispěje ke zlepšení právní úpravy v oblasti pracovněprávních vztahů v souladu s evropským principem flexikurity usilujícím o sladění konkurenceschopnosti s požadavky důstojné práce, to podtrhuji, formulovanými i za české tripartitní účasti na Mopce, čili na Mezinárodní organizaci práce. Proto doporučuji, abychom dovedli projednávání předloženého návrhu novely zákoníku práce ve druhém, ale následně i ve třetím čtení ke zdárnému konci.

Já jsem osobně připraven na to, pokud projdeme druhé čtení, bilaterálně s každým, s každým klubem, kdo bude mít o to zájem, abych vysvětlil některé podstaty pozměňovacích návrhů, historii těch pozměňovacích návrhů, tak abychom měli větší, bych řekl, informovanost o tom při rozhodování, které samozřejmě bude až tedy teprve ve třetím čtení. Děkuji za tuto pozornost a zatím bych s touto zprávou skončil a pak samozřejmě dojdeme k dalšímu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Zavadilovi za informaci z jednání výboru pro sociální politiku a ptám se zpravodaje hospodářského výboru pana poslance Františka Laudáta, jestli má zájem o vystoupení. Je tomu tak. Požádám ho, aby nás informoval o projednání v hospodářském výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, hospodářský výbor si vzal problematiku novely zákoníku práce, protože jsme nabyli dojmu, že často se dělá účet bez hostinského. Hospodářský výbor projednal předloženou novelu a přijal usnesení číslo 359 ze dne 8. února 2017 ke sněmovnímu tisku 903.

Vynechám formality:

1. Hospodářský výbor doporučuje Poslanecké sněmovně PČR projednat sněmovní tisk 903 ve znění předloženého vládního návrhu zákona, to znamená bez pozměňovacích návrhů.

2. Zmocňuje zpravodaje výboru, aby ve spolupráci s navrhovatelem a legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky provedl v návrhu zákona legislativně technické úpravy, které nemají dopad na věcný obsah navrhovaného zákona.

3. Pověřuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny PČR přednesl zprávu o výsledcích projednávání tohoto návrhu zákona v hospodářském výboru.

4. Pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Poslanecké sněmovny.

Při diskuzi jsme konstatovali v hospodářském výboru, že současný zákoník práce je složitý, řeší řadu zbytných věcí a že by věci prospělo, kdyby příští vláda, příští příslušný rezortní ministr, který bude něco tušit o moderní ekonomice, připravil zásadní zjednodušení, zásadní zkrácení zákoníku práce. A v tomto hospodářský výbor přijal usnesení číslo 360 ze dne 8. února 2017, ve kterém hospodářský výbor Poslanecké sněmovny PČR vyzývá vládu ČR ke zjednodušení zákoníku práce.

Takže to jsou dvě usnesení k příslušnému tisku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji Františku Laudátovi a otevírám obecnou rozpravu, do které je zatím přihlášeno 14 poslanců v obecné a 13 v podrobné rozpravě. Prvním přihlášeným a vystupujícím bude pan poslanec Stanislav Grospič - který se omlouvá, pardon, omlouvám se, čili jeho přihláška propadá, a v tom případě vystupuje paní poslankyně Jana Pastuchová a připraví se pan kolega Pilný - který je ale také omluven. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Já děkuji. Lekla jsem se, že jsem si nepodala přihlášku. Je to z minula. Nicméně já nemohu souhlasit až tak se svým kolegou, prostřednictvím vaším, panem předsedou z výboru pro sociální politiku, že všechny pozměňovací návrhy, které se probíraly na výboru pro sociální politiku, jsou ty, které by ten zákoník práce zlepšily. To v žádném případě. A mrzí mě, že nás tam nebylo dostatek k tomu, aby některé byly zamítnuty. Věřím, že některé se nám podaří zamítnout při hlasování ve třetím čtení.

Dovolte mi, abych se já vyjádřila k pozměňovacímu návrhu, který načtu v podrobné rozpravě. Je to vlastně návrh také hodně komentovaný ze strany zaměstnavatelů. Jde o úschovu jízdních kol na pracovišti.

Toto právo zaměstnanců bylo do roku 2006 zakotveno v předchozím zákoníku práce. Ten můj pozměňovací návrh tedy nepřináší nic nového a nevyzkoušeného. Po roce 2007 někteří zaměstnavatelé parkování kol na pracovišti dále umožňují, ale někteří nikoliv. Mám za to, že jízda na kole do práce je celospolečensky prospěšná a že by měl mít právo na to každý. Doprava na kole je v dnešní době mnohdy časově srovnatelná, či dokonce rychlejší než jízda automobilem nebo hromadnou dopravou. Zároveň je daleko levnější. Neplatíme za benzin, neplatíme za jízdenku. Nemusíme čekat v kolonách. O zdravotních benefitech jako takových nemusím nikomu nic říkat. Je to pravidelný pohyb. Do práce přijedeme optimističtí, naladění a může se to promítnout i v produktivitě práce. Právě místo parkování může hrát někdy i zásadní roli ve výběru způsobu dopravy a myslím si, že každý by měl tu možnost volby mít.

Tento pozměňovací návrh by mohl zlepšit podmínky dopravy. Myslím si, že výhody dopravy na kole si to zaslouží. A já, až načtu tento pozměňovací návrh, tak vás budu prosit ve třetím čtení o jeho podporu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Pastuchové. Dále se připraví paní poslankyně Jana Hnyková, kterou požádám o vystoupení. A připraví se paní kolegyně Zuzana Kailová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, než se vrhnu na své pozměňující návrhy, dovolím si zareagovat na své předřečníky. Já si myslím, že pozměňující návrhy, které byly načteny na výboru pro sociální politiku, byly načteny v zájmu zaměstnanců. A myslím si, že ty oprávněné požadavky zaměstnanců jsou oprávněné. A já jenom chci připomenout, tady v Poslanecké sněmovně vidím kolegy a slyšela jsem jejich poznámky, když to tady odůvodňoval pan předseda Zavadil, co se týká zaměstnanců. Velmi mě to mrzí. My jsme tady přece přijali řadu věcí ve prospěch zaměstnavatelů a mrzí mě někdy i výroky vás kolegů, kteří právě - musím říct ošklivě - plivete na zaměstnance. Odvádějí práci ve prospěch zaměstnavatelů a myslím si, že si zaslouží, aby jejich práva zde byla hájena také. Takže to jenom v úvodu.

Dovolila bych si vás seznámit se svými pozměňujícími návrhy. Pokud se k nim ve třetím čtení přikloníte a vyslovíte s nimi souhlas, budu moc ráda.

V prvním pozměňujícím návrhu se snažím zabránit diskriminaci zaměstnanců, a to v § 16 odst. 2. Vím, že jsem tento pozměňující návrh zde již načetla v rámci zákona o zaměstnanosti, ale protože to ještě nebylo jaksi projednáno v Senátu a nevíme, v jaké podobě se nám vrátí novela zákona o zaměstnanosti zpátky, dovolím si přesto ještě tento pozměňující návrh v rámci diskriminace načíst i u zákoníku práce.

Jsem přesvědčena, že současná právní úprava týkající se ochrany zaměstnance před diskriminací je nedostatečná. Ostatně to není pouze můj názor. Česká republika díky tomu čelí problémům při plnění mezinárodních závazků vyplývajících z úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 111 o diskriminaci v rámci kontrolního mechanismu Mezinárodní organizace práce. Mnou navrhovaná úprava navrací zpět do zákona nad rámec antidiskriminačního zákona, na který se zákoník práce v současné chvíli odvolává jakožto na jediný zdroj výčtu možných diskriminačních důvodů, ještě další důvody diskriminace, a to především rodinný stav, příslušnost k politickým stranám a členství v odborové organizaci, stejně jako členství v organizaci zaměstnavatelů. Uvedením rodinného stavu, sociálního původu, případně majetku a povinností k rodině jako diskriminačních důvodů dojde k přímému rozšíření ochrany i na situace, kdy by mělo být se zaměstnanci nerovně zacházeno z důvodu rodičovství, příslušnosti k preferovanému rodu z důvodu majetkového stavu, původu v určité sociální vrstvě apod. Rovněž dojde k zákazu nerovného zacházení s ohledem na to, jsou-li zaměstnanci ženatí, vdané, ovdovělý, bezdětní nebo chtějí-li mít děti. Zároveň tento paragraf týkající se diskriminace ve stejném znění vkládám prostřednictvím zákoníku práce do zákona o zaměstnanosti, a to do § 4 odst. 2.

V druhém pozměňujícím návrhu upravuji § 24, ve kterém se upravují pravidla pro vyjednávání o kolektivní smlouvě. Díky tomu, že Ústavní soud v roce 2008 zrušil svým nálezem uplatnění majority při vyjednávání se zaměstnavatelem v momentě, kdy existuje v organizaci více než jedna odborová organizace, vzniklo v mnoha podnicích a organizacích vakuum, ve kterém není možno uzavřít novou kolektivní smlouvu. V praxi nastal problém v tom, že sebemenší odborová organizace působící v daném podniku společně s jinou, mnohdy nepoměrně větší organizací je schopna svým nesouhlasným stanoviskem zabránit podpisu kolektivní smlouvy. Poškození tak jsou všichni zaměstnanci. Tedy i ti, kteří jsou sdruženi v druhé organizaci. Jakákoliv malá odborová organizace má dnes možnost zablokovat kolektivní vyjednávání směřující k uzavření kolektivní smlouvy u zaměstnavatele i proti vůli naprosté většiny zaměstnanců. Pokud zaměstnavatel najde hrstku svých věrných, oni společně založí vlastní organizaci, která potom následně vetuje veškeré snahy o uzavření nové kolektivní smlouvy.

Pozměňující návrh směřuje k posílení postavení odborových organizací s největším počtem členů během vyjednávání o nové kolektivní smlouvě se zaměstnavatelem. Zároveň však doplňuje postup, který umožní brát v zřetel na zájmy menších odborových organizací, tak jak s tím počítal Ústavní soud ve svém nálezu, v němž shledal předchozí právní úpravu za nedostatečnou. Mnou navrhovaná úprava by se uplatnila v momentě, kdy se odborové organizace neshodnou na postupu při uzavírání kolektivní smlouvy. V takovém případě je zaměstnavatel oprávněn uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi, které mají největší počet členů u zaměstnavatele. Díky novému právu ostatních odborových organizací na informování o zahájení kolektivního vyjednávání a projednání předloženého a závěrečného návrhu se zaměstnavatelem je zaručeno, že zaměstnavatel nemůže ostatní odborové organizace obcházet.

Třetí pozměňující návrh se týká § 55 odst. 1. V současné úpravě zákoníku práce je poněkud nešťastně řešen § 55, ve kterém se řeší okolnosti, za kterých může dát zaměstnavatel zaměstnanci okamžitou výpověď. Jeden z důvodů možného okamžitého rozvázání pracovněprávního vztahu se zaměstnancem je pravomocné odsouzení zaměstnance za úmyslný trestný čin s nepodmíněným trestem. Zaměstnavatel ovšem v praxi řeší otázku pracovněprávního vztahu mnohem dříve, než dojde k nabytí právní moci rozsudkem, a to v momentě, kdy se o trestné činnosti zaměstnance dozví. Proto navrhuji zrušení této části § 55 zákoníku práce.

Čtvrtý pozměňující návrh se vztahuje k § 146 písm. c), které se dotýká pravidel pro srážení členských příspěvků členů odborové organizace. Dle stávající právní normy může být jednou z možných příčin srážek ze mzdy i úhrada členských příspěvků zaměstnance, který je členem odborové organizace, bylo-li to sjednáno v kolektivní smlouvě nebo na základě písemné dohody mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací a souhlasí s tím zaměstnanec, který je členem odborové organizace. Jenomže zaměstnavatelé tohoto bodu často využívají k nátlaku na odborovou organizaci během kolektivního vyjednávání. Jsem přesvědčená, že takováto praxe je v rozporu s dobrými mravy, a proto navrhuji v zájmu ochrany zaměstnanců vyžadovat písemnou žádost odborové organizace, jejímž je zaměstnanec členem, a souhlas zaměstnance.

Pátý pozměňující návrh se týká § 200 a § 203. Jelikož dochází k nedorozumění nad výkladem části § 203 zákoníku práce, sněmovní tisk 903, přicházím s tímto pozměňujícím návrhem, kdy stanoví jasný výklad onoho sporného bodu. V § 203 se totiž hovoří o tom, že zaměstnanec má právo na pracovní volno pro jiný úkol a přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku k výkonu funkce člena orgánu odborové organizace podle tohoto zákona. Běžně dochází ke sporům o rozsahu této překážky v práci. Navrhuji stanovit minimální rozsah této překážky v práci výslovně zákonem, a to nejméně v rozsahu patnácti minut za jednoho zastupovaného zaměstnance v průběhu čtyř týdnů.

Šestým pozměňujícím návrhem je změna v § 227, který se dotýká odborného rozvoje zaměstnanců. V roce 2012 došlo ke koncepční novele zákoníku práce, během níž byla zcela neodůvodněně zrušena první věta, ve které se hovořilo o povinnosti pečovat o odborný rozvoj zaměstnanců. Tento fakt je ještě více zarážející v souvislosti s následným ustanovením, které v zákoně zůstalo a které říká, že zaměstnavatel je povinen zajistit odbornou praxi absolventů škol a prohlubování kvalifikace. I když má navrhované ustanovení charakter deklarace, je pro zaměstnavatele i zaměstnance velmi důležité, protože zahrnuje základní formy odborného rozvoje zaměstnanců a pro zaměstnavatele zakotvuje požadovaný standard řízení rozvoje a lidských zdrojů. Zdůrazňuje, že personální poznatky, procesy, metody a nástroje neplní svou funkci samy o sobě, nýbrž pouze v souvislostech s ostatními procesy ve firmě a jejich celistvém souhrnném chápání.

Sedmý pozměňující návrh se týká - mám ho v několika variantách - § 109 odst. 3, kam se vkládá písm. f) zákoníku práce, kdy navrhuji - a toto je pro mě velmi důležité, protože se to týká zdravotnických pracovníků v nemocnicích a dalších zařízeních, týká se to odměňování zaměstnanců, kteří jsou zaměstnáni u poskytovatele zdravotní lůžkové péče podle zákona o zdravotních službách... (Ministři sedící za poslankyní Hnykovou se hlasitě baví.)

Já můžu křičet ještě víc, pánové.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, já vám zjednám klid a pan ministr si půjde povídat jinde.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji. To znamená v nemocnicích, léčebnách dlouhodobě nemocných a ostatních lůžkových zdravotnických zařízeních. Tato změna se vztahuje na všechny zaměstnance poskytovatele lůžkové péče odměňované dosud mzdou, a to bez ohledu na práci, kterou vykonávají, s výjimkou pro poskytovatele poskytující lázeňskou, léčebnou, rehabilitační péči, a to s platností od 1. 1. 2018, a toto se liší od pozměňujícího návrhu pana předsedy Zavadila, který to zde bude předkládat také.

Osmý pozměňující návrh se také týká § 109 odst. 3, kam vkládám písm. f) zákoníku práce a rozšiřuji v tomto pozměňujícím návrhu o zaměstnance, kteří jsou zaměstnáni ve všech zdravotnických lůžkových zařízeních, to znamená, že se to týká i lázeňství.

Vážené dámy, vážení pánové, takto jsem vás seznámila s obsahem všech svých pozměňujících návrhů a v podrobné rozpravě se k těmto návrhům přihlásím. Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Hnykové. Paní poslankyně Kailová je řádně omluvena, takže na řadě je pan poslanec Vilímec, ale před ním ještě s faktickou poznámkou pan kolega Ivan Adamec a po kolegovi Vilímcovi pan poslanec Rais. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já jsem tady chtěl vaším prostřednictvím reagovat na paní poslankyni Hnykovou. Prosím vás, nedělejte to, tohle, co jste udělala na začátku té své řeči. Možná na to máme každý trošku jiný pohled. Já si myslím, že to tady řekl pan poslanec Zavadil, což je v pořádku, projednáváme tady důležitou normu, která bude de facto regulovat naše prostředí, ve kterém žijeme, pracovní prostředí, a pokud máte pocit, že někdo tady osočuje zaměstnance, což já tedy tak nevidím, a pokud tam došlo k nějaké reakci, tak možná na neobratné slovní spojení, nic jiného. Ale prosím, neříkejte to.

Já už jsem to tady zažil na začátku této Sněmovny, když jistý pan ministr koukal na nás a křičel na nás, že všetci kradnú. Tak prosím vás kdo. Kdo to říká, jak to říká, co říká? Já si myslím, že dnes každý zaměstnavatel prostě si váží svých dobrých zaměstnanců. Nakonec dneska jich je jako šafránu, žijeme v době, kdy zaměstnanost je na vysoké úrovni, a sehnat kvalitního pracovníka opravdu není úplně jednoduché a všichni dobří zaměstnavatelé si svých dobrých zaměstnanců velmi považují.

Takže neříkejme si to tady takto. Můžeme tady mít politický střet na to, kdo jak vidí postavení zaměstnavatele, kdo jak vidí postavení zaměstnance, to je v pořádku, ale prosím, toto si odpusťme.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času panu poslanci Ivanu Adamcovi. Ještě paní poslankyně Hnyková také s faktickou poznámkou. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo. Já jsem velmi ráda slyšela od vás tato slova. A v minulosti, když jsem o tom mluvila, tak jsme se vždycky s panem kolegou Zavadilem ohradili proti tomu, když se takto vystupovalo proti zaměstnancům. Já jsem to jen obecně řekla a jsem velmi ráda, že z vašich úst zazněla tato slova. Ještě jednou děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní kolegyni Hnykové také za dodržení času k faktické poznámce. Nyní ještě kolega Laudát také s faktickou poznámkou. Pan kolega Vilímec je připraven. Konstatuji, že to bude možná poslední faktická poznámka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já jsem tedy kolegyni Hnykovou, tak jak to říkala, pochopil, že říkala doslova: jako udělali jsme tady mnohé pro podnikatele, a já bych se zásadně ohradil proti takovéto větě v jakémkoliv kontextu. Nikdy od roku 1989 nebo 1990 čeští podnikatelé nedostali takovou ránu mezi oči, jakou uštědřila tato Sněmovna prostřednictvím většinou vládní koalice a nějakými hlasy sem tam někde odjinud. To, co jste navalili na podnikatele, kteří jako jediní vytvářejí zásadní hodnoty, které slouží potom pro placení daní, a z těch žije zbytek.

Takže prosím, já bych se velmi ohradil. Já se domnívám, že zákoník práce je dostatečný. Myslím si, že je zastaralý, ale to, co sem přinesla paní ministryně Marksová Tominová, je prostě katastrofa, nepochopení moderního charakteru práce, moderní ekonomiky. Škoda, že tady není kolega Pilný, protože bychom si ji tady asi velmi podali. Z toho, co se nosíte, to už nepatří do moderního světa.

A já potom jsem se přihlásil do diskuse, tak samozřejmě nejenom že budu navrhovat zamítnutí ve třetím čtení, ale i vrácení do druhého čtení, vrácení k přepracování do prvního čtení, všechno, co je možné, protože takovéhle paskvily, a dál zatěžovat a otravovat pracovní právo je zbytečné, luxusní. A jestli chceme sledovat země, které jsou už řadu desítek let, či minimálně posledních možná deset let na trajektorii sestupu, jako je např. Francie, tak jen tam jdeme, to jsou ty odborářské politiky. Ti také už by si mohli o tom světě něco přečíst.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a budeme pokračovat vystoupením pana poslance Vilímce, připraví se pan kolega Karel Rais. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, pokaždé, když se otevře zákoník práce k legislativním úpravám, tak se strhne lavina diskusí a nejrůznějších návrhů už proto, že jeho projednávání bedlivě sledují jak zaměstnavatelé, tak i odbory, je to věc galerie v případě odborů. Jakékoliv úpravy v zákoníku práce, ať té vládní, nebo poslanecké, obvykle také vedou k nepředvídaným důsledkům. Proto si myslím osobně, že zvláště v předvolebním období, protože za chvilku tady máme volby, ty řádné, by se do takové normy mělo zasahovat jen velmi opatrně. Tentokrát to platí dvojnásob. Nevidím žádnou akutní potřebu právě teď a v nějakém větším rozsahu do pracovního práva zasahovat.

Moje obavy z důsledků nové úpravy však rostou i v návaznosti na způsob jejího předjednání na tripartitě. Pan předseda Zavadil tvrdí, že tam nedošlo k dohodě. Já jsem vnímal, že jakkoliv mám kritické připomínky k tomu vládnímu návrhu, tak jsem to vnímal, že je to jakýsi kompromis, který byl učiněn mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Bohužel se ukázalo, že tomu tak není. Obecně levice a sociální demokraté, když to takto uvedu, měli odjakživa k odborům velmi blízko názorově a i personálně. Snažili se vždy o to, aby odborářská pozice byla silná, a prosazovali změny, kterými by mohli své voliče sdružené v odborech zaujmout.

Tentokrát ale se zdá, že ta úzká spolupráce s odboráři se sociální demokracii trochu vymkla z rukou, anebo dostala minimálně trhliny. Já si dovolím připomenout, že odbory se nyní snaží své návrhy ve svůj prospěch v zásadě prolobbovat prostřednictvím výboru pro sociální politiku prostřednictvím pozměňovacích návrhů, které přednesl pan předseda, aniž by respektovaly ten vládní návrh. A můžeme debatovat donekonečna, jestli byl kompromis dosažen, nebo nebyl. Já nevím, jak si to mám vysvětlovat. Jestli si to mám vysvětlovat tak, že se svými návrhy budou tedy i odbory nově přicházet přímo do Sněmovny a obcházet tedy doposud běžné procesy v rámci tripartity. Je to nahodilá záležitost, nebo se to stane zvykem, zvyková praxe? Nevím. Myslím, že pro kvalitu zákona, zvláště takového, jako je novela zákoníku práce, je to každopádně špatná praxe.

Předložení tohoto tisku skutečně vláda, tak jsem to pochopil a myslím, že je to i v důvodové zprávě popsáno, prezentovala coby kompromis dosažený mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, jako kompromis, který byl dosažen na tripartitě. Bohužel nejen z informací pana předsedy výboru pro sociální politiku, ale i z jednání toho výboru se ukázalo, že o žádný kompromis se prostě nejedná. Ten rozpor nemohl být patrnější. Zatímco zaměstnavatelé spíše doporučovali do pracovního práva v této době výrazně nezasahovat, a pokud je nějaká politická vůle na projednání těch změn oproti tomu předloženému tisku, tak souhlasili spíš se změnami spočívajícími v omezení právní regulace tzv. home office, tedy úpravu navrženého znění paragrafu 317. Představitelé odborů, a tady to musím zmínit, se naopak pokusili využít této normy pro změny, které jsou skutečně zásadní povahy a které zaměstnavatelé také zásadně odmítají. To je také třeba si uvědomit. A spolu s nimi jsme to odmítali i my jako pravicová opozice.

Mám takový pocit, jako by trochu teď šlo před volbami o vytvoření nějakého nosiče k prosazení těchto změn tedy přímo ve Sněmovně. V tom druhém čtení bylo na výboru pro sociální politiku předloženo mnoho návrhů s vážnými dopady, které nelze činit podle mého soudu bez nějaké předchozí diskuse a hlavně konsenzu, nezbytného konsenzu mezi účastníky tripartity. Některé z nich byly nakonec prosazeny a víme jak - většinou jednoho hlasu na výboru, a to proti skutečně vůli zaměstnavatelů. Není překvapení, že základ té schvalovací většiny tedy tvořily hlasy komunistů a sociálních demokratů. Budiž. Považuji ale za skutečně nepřijatelné, aby takovýmto způsobem byly schvalovány naprosto zásadní věci v pracovním právu. Každý na to může mít samozřejmě svůj náhled, to je legitimní, ale takovýmto způsobem to protlačovat o jeden hlas, to považuji za nepřijatelné.

Konkrétně třeba zákonné prodloužení dovolené o jeden týden, už to také tady bylo zmíněno, zmínila to i paní Hnyková, zásadní zásahy do kolektivního vyjednávání v oblasti nejnižší úrovně zaručené mzdy či pravomoc odborů ukládat zaměstnavateli závazným pokynem zastavení práce v situaci ohrožení života nebo zdraví zaměstnanců, to jsou prostě vážné změny téměř koncepční povahy a na takových věcech, pokud se mají vážně diskutovat a vážně schvalovat, by měla panovat mezi zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů elementární shoda.

Vždy tomu podle mého soudu tak bylo. Pan předseda výboru Zavadil samozřejmě byl předsedou Českomoravského odborového svazu, tak je pamětníkem. Já nejsem pamětníkem těch debat, ale vnímal jsem to i v těch minulých volebních obdobích, že většinou na změnách, které byly schváleny, byla nějaká elementární shoda. A dokonce si myslím, že to nebylo jenom za minulých pravicových vlád, ale že to bylo i za minulých levicových vlád. Nevidím tedy důvod, proč by se to teď mělo měnit, a pokud ano, měl by to někdo z vládní koalice vysvětlit veřejnosti.

Některé pozměňovací návrhy tedy byly skutečně přijaty na výboru proti zásadnímu nesouhlasu zaměstnavatelů. Je zajímavé, že např. hospodářský výbor nepřijal žádný pozměňovací návrh, to mě také udivilo. Asi na to má prostě nějaký jiný náhled. A já předpokládám, že mnohé z těch kontroverzních návrhů, které nakonec neprošly, tak stejně ještě teď tady budou načteny, jestli panem předsedou výboru, nebo někým dalším. A chtěl bych tady jednak varovat nejen před zvyšováním odstupného a nepřiměřeného jednostranného posílení pravomoci odborů, ale především před nápadem zavádět platové tarify platné podle nařízení vlády v nemocnicích, a to bez ohledu na jejich formu vlastnictví.

Nedokážu si představit, že 28 let po listopadu 1989 budeme nutit soukromé vlastníky k odměňování podle nařízení vlády formou platů. Začalo to už řidiči ve veřejné dopravě, a takové návrhy, skutečně zvláště v případě zdravotnictví a nemocnic, lůžkových zařízení, mohou znamenat velmi vážné dopady pro nemocnice. A možná v opačném gardu, jestli někdo myslí - protože to naopak omezí vlastníky nemocnic, omezí to kraje jako výrazné vlastníky nemocnic v zásadě poskytovat odměny na základě toho pracovního trhu a nabídky a ve svém důsledku to může skutečně vést k odchodu mnoha lékařů. A to je s ohledem na nedostatek lékařského personálu velmi varující.

Já věřím, že takové návrhy - a pak už přejdu ke svým návrhům, které jsem podal - že takové návrhy zde ve Sněmovně nakonec většinou nenajdou. A věřím, že revizi budou podrobeny i návrhy, které výbor pro sociální politiku přijal většinou jednoho hlasu za nesouhlasu zaměstnavatelů. Zaměstnavatelé se právem obávají výrazného zásahu do svých pravomocí, zásahů, které mohou znamenat a budou znamenat na jejich straně další náklady a budou mít neblahé důsledky i na pracovní trh, a tedy i na životy běžných zaměstnanců v České republice.

Pokud se týká těch mých tří návrhů, tak já je odůvodním, protože teď je takový trend v podrobné rozpravě, přestože v minulosti nebylo, se jenom odkázat na sněmovní dokument. V minulosti se většinou odůvodňovaly ty podrobné návrhy a teď je takový trend trochu jiný. Takže já trošku odůvodním i ty návrhy, které pak bych načetl v tom podrobném čtení.

Jeden z těch návrhů je uveden ve sněmovním dokumentu 5896. Je to jedna z těch variant úpravy home office. Těch návrhů je tam hodně a teď paní ministryně zmínila asi dva návrhy. Těch návrhů bude pravděpodobně více. Pokud se týká toho home office, tak je skutečností, že práce vykonávané zaměstnanci mimo pracoviště zaměstnavatele budou stále častějším jevem. Pokud však tato práce je umožněna zaměstnavatelem na žádost zaměstnance, nikoliv z důvodů na straně zaměstnavatele, pak se jedná o typ určitého benefitu. Zakotvení nějakých dalších právních nároků zaměstnanců nad obecná ustanovení zákoníku práce v takových případech nepovažuji za smysluplné. Takže jsem už v průběhu projednávání ve výboru podal návrh, který se až tolik neliší od návrhu pana předsedy Zavadila, který také podal na výboru. Uvidíme, kolik těch návrhů bude a jaké návrhy projdou.

Dalším návrhem z těch mých tří návrhů, které předložím, je návrh, který je uveden ve sněmovním dokumentu 5959 a jedná se o tzv. jednostranné převedení, resp. zrušení jednostranného převedení na jinou práci na tzv. nabídkovou povinnost zaměstnavatele. Já vnímám aspoň podle informací, které mám, že v praxi převedení žádné velké problémy nečiní. Zaměstnavatelé požadovali pouze upřesnění stávající úpravy v tom smyslu, aby bylo jasné, na čí straně je překážka, tj. kdy následky nemožnosti výkonu práce zaměstnance nese zaměstnavatel a kdy zaměstnanec. Je potřeba připomenout, že převedení je v převážné většině případů reakcí na okolnosti na straně zaměstnance bránící zaměstnanci vykonávat dosavadní práci. Na tyto okolnosti je zaměstnavatel povinen reagovat a neumožnit zaměstnanci výkon dosavadní práce. Navržená úprava, kterou prosazuje vládní návrh, může způsobit zaměstnavatelům poměrně značné komplikace, a to nejkřiklavěji asi, pokud jde o úplné vypuštění možnosti převedení při výpovědi podle § 52 písm. e) a g) zákoníku práce, a to je výpověď pro neschopnost nebo pro závažné porušení povinnosti zaměstnance nebo v případě vedení trestního řízení vůči zaměstnanci pro podezření z úmyslného trestného činu spáchaného při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ke škodě majetku zaměstnavatele. Zaměstnavatel v těchto případech velmi často nebude mít zájem, a je to pochopitelné, takového zaměstnance nechat vykonávat dosavadní práci. Je-li například účetní podezřelá z machinací s financemi zaměstnavatele, tak asi zodpovědný vedoucí ji nenechá dál disponovat s financemi a nebude čekat na skončení trestního stíhání. Takže ten návrh v zásadě ruší ustanovení, která jsou uvedena v souvislosti s převedením nebo zrušením převedení na jinou práci, která jsou uvedena v návrhu zákona.

Pokud se týká toho třetího, nebudu číst celé odůvodnění, pozměňovacího návrhu, tak to se týká v zásadě zachování práce v situaci, kdy jsou překážky na straně zaměstnance. Návrh, který podala vláda, vlastně rozšiřuje okruh těch překážek i o tzv. rodičovskou dovolenou. Já tady chci jenom uvést, že vůbec zařazení zaměstnance na původní práci a pracoviště po nějaké dlouhé době, protože samozřejmě tam může být doba několika let, je velmi obtížné a není důvod okruh těchto překážek formálně rozšiřovat. Zvláště v době, kdy je opakovaně poukazováno na to, že v České republice je rodičovská velmi dlouhá, a je snaha podporovat dřívější návrat žen do práce, se navržená změna jeví jako zcela kontraproduktivní. Stát by měl spíše zvažovat, jak podpořit zapojení žen do práce při péči o malé děti než takto uměle rezervovat pracovní místo i několik let.

Takže tento návrh je uveden ve sněmovním dokumentu 5960. Pak se k těmto návrhům v podrobné rozpravě ve druhém čtení přihlásím.

Chtěl bych skutečně na závěr říci, že pokud tady bude přetlačovaná o několik málo hlasů nebo o jeden hlas ve věcech, které jsou závažné povahy, zásadní povahy pro pracovní trh, jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele, tak se k nějakému dobrému výsledku nemůžeme dobrat. Já věřím, že si to Sněmovna uvědomuje, že si my všichni, kteří jsme za to zodpovědní, uvědomujeme. A uvidíme, jak situace se dál vyvine.

Já zatím za sebe nedávám návrh na zamítnutí nebo vrácení předkladateli. Uvidíme, jak debata bude pokračovat, uvidíme, jestli bude vůbec ukončena v tomto volebním období. Paní ministryně, aspoň podle výrazu, který jsem právě zjistil, s tím už nepočítá. Takže uvidíme, jestli se vůbec dobereme k nějakému hlasování. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vilímcovi, ale rád bych si ujasnil, jestli ten závěr znamenal procedurální návrh. Zatím ne. Podmíněně, když tak ho podáte.

Nejdříve, vážené paní a pánové, přečtu omluvy došlé Poslanecké sněmovně. Potom je faktická poznámka pana poslance Ivana Pilného, pak s přednostním právem pan zpravodaj. Omlouvá se na celý den pan poslanec René Číp ze zdravotních důvodů, od 17.30 do konce jednacího dne se omlouvá pan poslanec Pavel Šrámek a pan poslanec Vojtěch Adam od 18 hodin do konce jednacího dne.

Nyní faktická poznámka pana poslance Ivana Pilného a pak přednostní právo pana zpravodaje. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, existuje jedno magické číslo, a to je, jak se zvedá ekonomika v poměru k HDP. To je číslo, od kterého se odvíjí potom i to, co můžeme udělat se státním rozpočtem. Já úplně nesouhlasím s tímto číslem, ale nicméně i toto číslo je zásluhou podnikatelů. A jestliže mluvíme o udržitelné zaměstnanosti a o benefitech pro zaměstnance, tak si musíme uvědomit, že základem je prosperující ekonomika.

Už hospodářský výbor vyjádřil své znepokojení nad tím, že řada pozměňovacích návrhů je daleko za dohodou, která byla dosažena na tripartitě. Myslím, že nemá smysl zkoumat a riskovat různé pozměňovací návrhy, protože evidentně v tomhle okamžiku přínosy daleko pokulhávají za tím, jakou škodu ekonomice můžeme způsobit.

Já tady nechci dlouho zdržovat, ale v podstatě návrhy, které tady zatím padly v rozpravě, nebyly zatím procedurální, tak já jako případný budoucí ministr financí opravdu nemám problém, aby se ten zákon vrátil k přepracování, anebo byl zamítnut. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pilnému. Nyní ještě jedna faktická poznámka pana poslance Miroslava Opálky. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, chtěl bych jen stručně reagovat na to, co řekl pan předseda Pilný. Víte, já myslím, že máme otevřený trh v celé Evropské unii a že bychom se měli, jak bylo slibováno před 27 lety, přiblížit těm vyspělým zemím, čili té evropské patnáctce. Měli bychom se přiblížit tedy také ve mzdové oblasti, benefitech, ochraně, zdraví a bezpečnosti při práci. My nemůžeme jenom spoléhat na nekalkulace, ale ideová prohlášení různých asociací a skupin zaměstnavatelů. Musíme také srovnávat úroveň v jednotlivých státech, i když jsem si vědom, že naše postavení v rámci ekonomiky je víceméně podřízené a vnitropodnikové ceny mezi matkou a dcerkami, které působí u nás, vlastně vykořisťují nejenom pracovníky, ale i český stát. Ale pro to musíme něco udělat, a ne se podvolit celé otázce a zasklít to tím, že budeme respektovat, že tyto a tyto benefity už nejde protlačit. Ač vůbec nediskutuji o tom, pro co jsem a pro co nejsem z pozměňovacích návrhů. To nakonec ukáže hlasování.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Opálkovi. Nyní mám přednostní práva pana poslance Zavadila, Marksové a Sklenáka v tomto pořadí. Prosím, s přednostním právem pan zpravodaj.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Děkuji vám, pane místopředsedo. Dovolte mi několik reakcí na předřečníky, ale i určité filozofické zamyšlení. Tady to někdy zaznívá zprava, a je mi to líto, a vy víte dobře, že jsem přístupen jakékoliv debatě s kýmkoliv a že debata vždycky byla vedena seriózně, pokud jaksi nepřerostla z druhé strany nějaká míra. Když slyším ty pejorativní narážky na odbory, na odboráře a jejich požadavky, tak se mi nabízí otázka, co všichni ti podnikatelé a zaměstnavatelé dělali v roce 1989, když my jsme kolikrát nastavovali krk, když jsme dělali generální stávku, která je zapomenutá, jako by se nic v období 1989 nedělo. A myslím si, že generální stávka byla ta, která rozhodla o tom, jakým směrem se Česká republika ubírá. Na to se zapomíná. Takže bych byl rád, kdyby k nám vždycky bylo hovořeno s velkým respektem. Neříkám s úctou, úctu si musíme zasloužit, ale s respektem.

Druhá poznámka. Pořád se mluví o tom, jak jsou podnikatelé a zaměstnavatelé ti, kteří všechno táhnou někam dopředu. Vždyť bez těch zaměstnanců by nebyli vůbec nic. Ježíšmarjá, předpokládám, že od Bati počínaje, jak jsem si ho vždycky vážil, i někteří dnešní zaměstnavatelé a podnikatelé si nejvíc váží lidské práce, zaměstnanců. Vždyť na tom není nic špatného. Takže si nevkládejte do úst, že jsou to hlavně ti zaměstnavatelé, předsedové představenstev, že toto jsou ti, kteří zvyšují produkt našeho národního hospodářství. Jsou to hlavně lidi.

Jenom krátká poznámka. Ona tady Jana Pastuchová není. Nepovažuji za fér, když se řekne, že nebyl na výboru dostatek lidí, kteří by hlasovali proti této normě. To jsem mohl říci taky, nepoužívám to, protože si myslím, že výbor se skládá z tolika a tolika lidí a je na nich, jestli přijdou, nebo nepřijdou. Přece není možné se tímto způsobem obhajovat a říkat: ono nás tam nebylo tolik. Nehledě na to, že pořád jsme ještě koalice, a že když to řekne koaliční partner, tak pak nevím, s kým tedy vlastně mám koalici i ve výboru držet. A znovu opakuji, já rozumím jiným návrhům, jiným názorům, a natolik vy, co jste v sociálním výboru, to dobře víte. Nesnáším hloupost.

Takže se nedomnívám, že řada věcí, které jsou načteny, které byly prohlasovány byť jedním hlasem sociálním výborem, jsou věci, které by měly škodit zaměstnavatelům. Nejsou. Pojďme se o tom seriózně někde pobavit. Já jsem to nabízel už ve svém úvodním slovu, že jsem ochoten v jakémkoliv dialogu se o tomto pobavit, konkrétně o těchto věcech, protože si myslím, že přece jenom je trochu znám, říct, co si myslím já, a vy mi řeknete, co si myslíte vy, a pak uvidíme, jestli se názorově dokážeme shodnout, nebo ne. To si myslím, že je seriózní nabídka.

A to je snad všechno, nechci zdržovat, protože čas nám letí. Já bych se rád dočkal aspoň posunutí ve druhém čtení. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zavadilovi. Ještě než budou přednostní práva, mám dvě faktické poznámky, paní poslankyně Černochové a pana poslance Sklenáka. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já si skutečně za klub občanských demokratů beru slova kolegy Zavadila k srdci, chceme o tom jednat, chceme se o tom bavit. Dal nám tady tu nabídku na diskusi, takže z tohoto důvodu si beru 26 minut čas na poradu jednání klubu ODS.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, rozumím tomu. V tom případě vyhlašuji přestávku do 18.30. Budeme pokračovat po bodu 59, a to faktickou poznámkou pana Romana Sklenáka a poté přednostním právem paní ministryně Marksové. Kolega Sklenák má také přednostní právo a pak je pan poslanec Rais, Černochová a další. Celkově tedy máme přihlášeno v obecné rozpravě deset lidí a jednu faktickou poznámku.

Vyhlašuji přestávku do 18.30 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 18.05 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 18.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezký dobrý podvečer, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Přikročíme k dalšímu bodu, který je pevně zařazen na 18.30, a to je bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.