Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

75.
Vládní návrh zákona o sociálním bydlení a o příspěvku na bydlení
/sněmovní tisk 1065/ - prvé čtení

Tímto návrhem jsme se opět zabývali dne 25. dubna na 56. schůzi Poslanecké sněmovny. Procedurální návrh poslankyně Jany Černochové na přerušení tohoto bodu do doby přítomnosti ministra financí Andreje Babiše nemohl být hlasován, protože Poslanecká sněmovna nebyla způsobilá se usnášet. Obecná rozprava byla přerušena.

Nejprve se tedy zeptám paní poslankyně Černochové, zda trvá, aby tento procedurální návrh byl hlasován, než budeme pokračovat. Ještě požádám, kolegyně a kolegové o ztišení. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem tady před malou chvíli viděla budoucího ministra financí pana Pilného, tak mi bude stačit, když k tomu v rámci poslanecké rozpravy zaujme nějaké stanovisko on, takže nenavrhuji procedurální hlasování. (Smích v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. V tom případě budeme pokračovat v jednání bez hlasování o tomto návrhu. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujala ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová a zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Jitka Chalánková.

Vidím zvednutou ruku pana předsedy Stanjury, tak se táži, zda se hlásí o slovo. Je tomu tak. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych měl jeden procedurální návrh. Přerušit projednávání toho bodu do přítomnosti buď pana premiéra, nebo jednoho z vicepremiérů. Děkuji. To je jeden ze tří, to není zase tak velký požadavek.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Přivolám kolegyně a kolegy z předsálí.

 

Je to procedurální návrh, dám o něm hlasovat bez rozpravy. Ještě zopakuji, jak zní. Procedurální návrh zní, aby při projednávání tohoto zákona byl přítomen buď jak pan premiér, tak některý z vicepremiérů této vlády.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 67. Přihlášeno je 120 poslankyň a poslanců, pro návrh 26, proti 45. S tímto návrhem nebyl vysloven souhlas.

 

Táži se, zda si chce vzít paní navrhovatelka nebo zpravodajka slovo, než otevřu rozpravu. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dnes budu stručnější než ve svých předchozích vystoupeních.

Dámy a pánové, již potřetí načínáme debatu o zákonu o sociálním bydlení. Jako jeho zpravodajka bych se hned v úvodu chtěla důrazně ohradit proti slovům, která v posledních týdnech zazněla od paní ministryně práce a sociálních věcí Marksové. Ta v médiích začala tvrdit, že projednávání tohoto velmi sporného zákona zablokovala opozice, či snad dokonce opozice začala s obstrukcemi. Tyto věty jsou rovněž na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí.

Není to přece pravda. Paní ministryně to možná vzhledem ke své sporadické přítomnosti v sále nepostřehla, ale jak na první, tak na druhý pokus zaznívaly během debaty tady na plénu velmi věcné připomínky a argumenty k předloženému návrhu zákona. Ano, přiznávám, že jsem naposledy část své zpravodajské zprávy zopakovala. Důvodem byl ale fakt, že při předchozím projednávání nebyla paní ministryně v sále téměř vůbec přítomna. Považovala jsem za rozumné a hlavně za slušné, abych ji se svým pohledem jako zpravodajky seznámila.

Ráda bych také připomněla, že ze strany ODS, a o tom jsme tady před maličkou chviličkou hovořili, tu padl poměrně logický požadavek, aby byl při projednávání zákona přítomen ministr financí. Nevím, proč by mělo jít o obstrukční jednání. Mělo by jít naopak o samozřejmost. Vláda, nebo minimálně sociální demokraté chtějí posílat desítky miliardy korun na výstavbu a rekonstrukce státních bytů, a musíme se proto ptát, zda má stát tyto finanční prostředky k dispozici a zda je skutečně vynaloží v souladu s tím, co si do zákona nalinkovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jak si jistě sami dobře pamatujete, o návrhu přerušit projednávání zákona do příchodu ministra financí se nakonec ani nehlasovalo. Důvodem ovšem nejsou žádné obstrukce. A nebyly. Důvodem byl fakt, že vládní poslanci včetně kolegů paní ministryně Marksové z ČSSD odešli domů. Zákon o sociálním bydlení je zjevně nezajímal.

Jako zpravodajka zákona chci upozornit, že během proběhlé debaty se zřetelně ukázalo, že na podobě zákona nenašly shodu ani samotné vládní strany. Pokud tedy vůbec ještě nějakou funkční vládu máme. Vláda se své zodpovědnosti za zjevně nepovedený a špatný návrh zákona alibisticky vzdala tím, že ho poslala do Poslanecké sněmovny. Teď hledá viníka, který zabrání přijetí zákona. Takový přístup chci odmítnout. Paní ministryně nemůže ze své vlastní neschopnosti připravit kvalitní zákon vinit vládní opozici. Zákon o sociálním bydlení naopak mohl být přesně tím zákonem, nad kterým si mohly podat ruku všechny parlamentní strany. Jen těžko to ale půjde v situaci, kdy nám na stole leží vykuchané torzo původních verzí zákona. Torzo, které budí více otázek než odpovědí. Opravdu mi není jasné, jak máme tento spíše podklad než hotový návrh zákona měnit a vylepšovat, nota bene za současné vládní agonie a pár měsíců před volbami.

Ale zpátky k meritu věci a k samotnému zákonu. Většinu problematických bodů jsem se snažila pojmenovat ve své zpravodajské zprávě. Pominu-li věcné a obsahové problémy, o nichž můžeme vést debatu, zákon je také špatně napsaný. Nemusím být právník na to, abych při zjevném a zběžném čtení tohoto návrhu zákona došla k přesvědčení, že ho zřejmě nepsali legislativci, i když se autor snažil takový dojem vzbudit.

Návrh obsahuje celou řadu nejasných, někdy i víceznačných ustanovení, řadu nesrozumitelných ustanovení a nezná řešení řady situací, které mohou vzniknout, o legislativně technických chybách nemluvě. A právě této stránce zákona bych se dnes chtěla věnovat. Vybrala jsem namátkou několik konkrétních paragrafů, bohužel problémových míst je v zákoně spousta.

Tak například tu máme § 5, který říká: Odst. 1. Osobou, která je bez bydlení, se rozumí osoba, která není vlastníkem, nájemcem nebo podnájemcem nemovité věci nebo bytu určených k trvalému bydlení podle stavebního zákona, nevlastní družstevní podíl, s nímž je spojen nájem družstevního bytu, a nemá ani žádný jiný právní titul k užívání nemovité věci nebo bytu určených k trvalému bydlení. Odst. 2. Osobou, která je bez bydlení, se dále rozumí osoba, která žije mimo kolaudované byty nebo v prostorách, které nejsou užívány za účelem trvalého bydlení podle stavebního zákona, nebo v bytech, které nesplňují požadavky na trvalé bydlení. - Jestliže v odstavci 2 je slůvko "dále", rozšiřuje se tím okruh osob uvedených v odstavci 1. Striktně vzato je podle odstavce 2 osobou bez bydlení i bohatý majitel realit, jehož koníčkem je bydlet v maringotce. Že vlastní a pronajímá stovky bytů, vůbec nevadí. Všichni víme, že to tak autor pravděpodobně nemyslel, ale přesně to se mu podařilo v zákoně vyjádřit.

Zajímavý je dále § 6. Ten říká: Zvlášť zranitelnou osobou je osoba v bytové nouzi, pokud jde f) o osobu, na které byl osobou, se kterou trvale bydlí, spáchán trestný čin týrání svěřené osoby podle § 198 trestního zákoníku, týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 trestního zákoníku, nebezpečné vyhrožování podle § 353 trestního zákoníku nebo nebezpečné pronásledování podle § 354 trestního zákoníku a která je obětí podle zákona o obětech trestných činů. - A co když s touto osobou už nebydlí, protože se odstěhovala k mamince? Dál - od kterého okamžiku je spáchání domácího násilí relevantní pro zákon o sociálním bydlení? Trestním oznámením, obviněním, pravomocným odsouzením? Všichni víme, že trestní řízení může trvat i léta. Nebo prostě si to posoudí sociální pracovník a orgány činné v trestním řízení nebude vůbec potřebovat? To samé ustanovení písm. i) zahrnuje i osobu s duševním onemocněním, posouzení okolností situace provádí sociální pracovník. Chcete říct, že se vůbec nebudete ptát psychiatrů? Že nebude existovat žádná metodika, aby se posuzování v Pardubicích nelišilo od toho v Hradci Králové? Pokud to budou posuzovat sociální pracovníci případ od případu, otevíráte dveře korupci.

Zajímavý je také § 13 odst. 2. Činnosti spojené se správou a provozem sociálních bytů může Státní fond rozvoje bydlení svěřit jiné právnické osobě. Jak ale Státní fond rozvoje bydlení takovou osobu vybere? Veřejnou soutěží? Nebo si to rozhodne libovolně ředitel Státního fondu rozvoje bydlení podle toho, jak se zrovna vyspí? Může to vybraná osoba také odmítnout?

Paragraf 14 odst. 1. Obec, která se dobrovolně přihlásila do systému, musí zřídit sociální bytový fond, který odpovídá počtu osob v bytové nouzi, které mají nárok na sociální byt s podporou sociální práce a na sociální byt. Sociální bytový fond tvoří byty ve vlastnictví obce, která sociální bytový fond zřídila, a byty ve vlastnictví jiných fyzických nebo právnických osob, s nimiž obec uzavřela smlouvu o poskytnutí bytu do sociálního bytového fondu. - Jak to obec zjistí? Navíc ten počet je proměnlivý. Paragraf 14 odst. 2. O přihlášení do systému rozhoduje příslušný orgán obce. Rozhodnutí sdělí obec ministerstvu a Státnímu fondu rozvoje bydlení do 15 pracovních dnů ode dne schválení příslušným orgánem obce, a to na tiskopise předepsaném ministerstvem. - Který orgán bude tedy rozhodovat? Domnívám se, že bude třeba doplnit zákon o obcích, ale jeho novela navržena vůbec není! Proč?

Paragraf 14 odst. 5. Obec může vystoupit ze systému vždy k 1. lednu následujícího kalendářního roku, a to za podmínky, že je v systému přihlášena alespoň po dobu 24 kalendářních měsíců. Oznámení o vystoupení ze systému musí obsahovat zejména řádné odůvodnění, popis prostředků, které již v rámci sociálního bydlení realizovala, počet vydaných rozhodnutí, počet poskytnutých sociálních bytů s podporou sociální práce a sociálních bytů, výše sociálního nájmu a závazky, které vyplývají z uzavřených nájemních smluv, případně dalších smluv, které obec uzavřela. V případě, že oznámení nebude obsahovat některou z předepsaných náležitostí, vyzve ministerstvo obec k jejich doplnění. - A jak se bude postupovat v případě, když obec tyto náležitosti nesplní? Je s tím spojena neplatnost vystoupení?

Dále mě zaujal § 17 odst. 2. Obsah rejstříku sociálního bytového fondu tvoří f) údaj o sjednané výši nájemného. - Kterého nájemného? Tím se myslí odměna pro osobu, která byt poskytne do sociálního bytového fondu a zůstane přitom jejím vlastníkem? Nebo nájemné, které má platit nájemce? S kým vlastně bude osoba bez bydlení uzavírat smlouvu? S obcí, či se Státním fondem rozvoje bydlení? Nebo s majitelem bytu, pokud jím nebude obec ani Státní fond rozvoje bydlení? Opět víme, jak to asi autor myslel, ale z textu zákona to neplyne.

Paragraf 25 odst. 3. Obec přihlášená do systému je povinna, s výjimkou uvedenou ve větě poslední, s osobou v bytové nouzi uzavřít smlouvu o nájmu sociálního bytu nejpozději do dvou let ode dne podání žádosti. Státní fond rozvoje bydlení je povinen osobě v bytové nouzi poskytnout sociální byt s podporou sociální práce nebo sociální byt nejpozději do tří let ode dne podání žádosti. Obec není povinna smlouvu podle věty první uzavřít, pokud má osoba vůči ní po dobu tří měsíců dluh převyšující desetinásobek životního minima jednotlivce. - Proč má obec na poskytnutí bytu jen dva roky a Státní fond rozvoje bydlení s nezměrně většími možnostmi, zejména když není nucen poskytnout byt osobě ve stejné obci, ve které má pobyt, má na poskytnutí bytu tři roky? Vadí už jen to nerovné zacházení s žadatelem. A když už jej připustíme, neměla by to být spíše obec, kdo bude mít na poskytnutí bytu více času?

Ale nedosti na tom, protože § 25 odst. 3 je v přímém rozporu s § 28 odst. 3. V § 28 se totiž píše: Odst. 3. Státní fond rozvoje bydlení poskytne do dvou let ode dne podání žádosti některou z forem podpory osobě, která byla místně příslušnou krajskou pobočkou úřadu práce uznána za osobu v bytové nouzi. - Co tedy pro Státní fond rozvoje bydlení platí? Má lhůtu dvouletou, nebo tříletou? Platí § 25, nebo § 28?

Dámy a pánové, takto bych mohla pokračovat třeba do rána. Je mi to líto, ale rezort práce a sociálních věcí promrhal čas, který měl k dispozici, a těsně před volbami předložil do Poslanecké sněmovny návrh zákona, který není zralý na další projednávání. Předložený návrh zákona je, a promiňte mi to slovo, legislativní paskvil. Zatím děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji paní poslankyni Chalánkové jako zpravodajce. Nyní budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Jako první se v ní přihlásil o slovo pan poslanec Zdeněk Soukup. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Pane předsedající, dámy a pánové, já se obrátím vaším prostřednictvím na kolegyni Chalánkovou. Dala si opravdu práci a má pravdu. Zákon je špatný. Nicméně já si teď zahraji na kolegu Kaňkovského, který vystoupil s podobnou žádostí nebo s podobným doporučením jako on v minule projednávaném zákoně o sociálních službách. Pusťme ten zákon do druhého čtení a pokusme se to nějakým způsobem spravit. Všechno je opravitelné.

Já jsem tady už minule mluvil o tom - on říkal, vykostěme všechno to, co je v tom zákoně špatné, nechme to dobré. Já jsem to minule nazval - pokusme se sjednotit na nějaké minimalistické verzi. Není to s lítostí vůči MPSV. Ministerstvo práce a sociálních věcí ten zákon nepotřebuje. Ten zákon potřebují lidé v terénu a ten zákon potřebují především obce a ten zákon potřebujeme my, protože vynakládáme obrovské prostředky, házíme je do chřtánu vyděračům, kteří obchodují se sociální bídou, řekl bych, kteří provozují ubytovny atd. Já bych řekl, že se dokážeme shodnout na tom: zrušme doplatek na bydlení, stanovme, nebo lépe řečeno dohodněme se na principu dejme tomu cenové mapy, tak abychom udělali nějakou přítrž bezuzdnému vyhazování prostředků. Za dobrý pokládám třeba i ten registr apod. Všechny ostatní věci v podstatě nepotřebujeme, na těch se může domlouvat příští Sněmovna.

Ještě jednou vás vyzývám, pusťme to do druhého čtení. Já to řeknu asi tak: stejně tady musíme pracovat, odsedět ještě ty tři měsíce, tak alespoň pracujme. Pokusme se o to. Možná že to nevyjde, ale pokusme se o to nějakým způsobem se dohodnout, abychom spravili ty věci, jak říkám, ve prospěch toho, abychom nevyhazovali zbytečně prostředky oknem a abychom učinili přítrž tomu byznysu s chudobou, který nám všem, řekl bych, napravo i nalevo vadí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Já nevím, jak vy, ale já už tady tři a půl roku pilně pracuji, pane poslanče.

Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Vladislav Vilímec. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Pardon, omlouvám se. Faktická poznámka - pan poslanec Ivan Adamec. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já musím tedy reagovat na kolegu Soukupa. Já si myslím, že takto se zákony předkládat a zpracovávat nemají. Nezlobte se na mě, kolego prostřednictvím pana předsedajícího. Mně to připomíná pohádku, jak pejsek s kočičkou dělali dort. Opravdu je to vážné téma, sociální bydlení, a není to jenom otázka boje s těmi, co vydělávají na chudobě. Tam si myslím, že prostředky by byly i jiné, a myslím, že už jsme to tady i kdysi řešili, akorát ministerstvo na to mělo jiný náhled, jak to řešit. Já si myslím, že pokud by to řešily obce, tak by to bylo úplně jinak.

A říkat, že obce tento zákon potřebují. Já vám to řeknu takhle: Nepotřebují! Protože obce, pokud se chovají normálně, tak dávno sociální byty mají, spravují je a dělají to opravdu tak, že vědí o těch lidech. A já se přihlásím ještě do řádné rozpravy, abych vám řekl, proč toto odmítám, co se mi tam nelíbí, a hlavně možná by nás mohla také zajímat reakce profesního Svazu měst a obcí. Ta podle mě pozitivní k tomuto návrhu není. Když je něco špatně, prosím vás, je to špatně z podstaty, tak se to opravit nedá. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Vladislav Vilímec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já jsem vystupoval již v ten první den, kdy se to projednávalo, ale protože uplynula sedmá hodina, tak jsem musel přerušit své vystoupení, takže teď plynule navážu na to vystoupení z úvodního dne.

Za prvé mě i v ten první den, a ono dneska je to stejné, udivil nezájem vládních představitelů. Na jedné straně vláda, aspoň tak jsem to pochopil, se snaží veřejnosti namlouvat, jak jí na přijetí zákona o sociálním bydlení záleží, na druhé straně podívejte se na ty řady. Je tady tedy pan ministr životního prostředí a paní ministryně Marksová.

I v předchozí debatě jsem upozornil, a tady navážu i na pana kolegu Adamce, že ten zákon je jednak velmi nestandardní, že ten zákon, jehož plnění má být dobrovolné, to je také podivné, za druhé je to zákon velmi drahý a vyčíslení dopadů předložených spolu se zákonem považujeme za velmi pochybné. A za třetí je to zákon, který sice tady teď projednáváme na konci volebního období, ale pokud bychom ho v nějaké podobě projednali a schválili, tak nakonec to budou naplňovat až další vlády, nikoliv současná vláda, která víceméně je již téměř v demisi.

Vyslovil jsem také úvahu, zda vůbec takový zákon potřebujeme. Tady navážu na pana kolegu Adamce, dlouholetého starostu. Já jsem také letitý komunální politik. Minimálně v této podobě v žádném případě. Všichni jsme byli svědky mnoha změn, kterých zákon v průběhu času doznal. Bohužel ne ke všem verzím se mohli vyjadřovat ti, kterých se sociální bydlení dotýká a bez nichž žádný systém sociálních bytů nemůže fungovat. Teď mám na mysli obce především. Jednak je Svaz měst a obcí proti a obce v zásadě mají v navrhovaném systému sociálního bydlení - nebo by měly mít logicky - klíčovou úlohu. Možná finální návrh je pro ně shovívavější, než byl ten původní, jejich účast tedy v systému má být dobrovolná, ale podle mého soudu to postrádá zcela významu, koneckonců i paní ministryně Marksová a další vládní představitelé prezentovali poté, co vláda po několika odkladech ten návrh schválila, že stejně ta dobrovolnost je jenom na začátku, že jde o jakousi legislativní clonu a obce se později budou muset připojit povinně.

V předloženém návrhu navíc to nejdůležitější chybí - systém financování ambiciózních plánů na výstavbu sociálních bytů. Přitom zajištění dostatečných financí má motivovat - nebo by mělo podle návrhu zákona - obce k tomu, aby začaly sociální byty v souladu se zákonem vytvářet. V tuto chvíli skutečně bez bližšího vysvětlení nevíme, jak přesně bude tok financí směrován, jaké podmínky budou pro obce stanoveny a ani kdy obce budou moci případně čerpat jakousi vyrovnávací platbu například při výstavbě nových bytů. Důvodová zpráva neuvádí a nevyčísluje ani předpokládanou spoluúčast obcí, která nebude zanedbatelná, a neuvádí ani další náklady, které lze očekávat v návaznosti na ohromnou administrativu, která by v souvislosti s tímto zákonem vznikla.

Vzhledem k omezenému počtu dostupných bytů ve vlastnictví mnohých obcí je jasné, že do sociálního bytového fondu v tomto pojetí by musely přijít i byty soukromníků, nebo vlastněné soukromými osobami. Otázka ale je, proč by to soukromníci vůbec měli dělat. Obec sice bude za poskytnutí těchto bytů vyplácet majiteli nějaký poplatek, pokud ale nebude vyšší než tržní nájemné, není mi jasná motivace pro soukromé majitele bytů zapojit se do systému sociálního bydlení, notabene v situaci, kdy byty by se měly tzv. přidělovat i problémovým nájemníkům, u nichž hrozí, že byty v dohledné době zničí.

My jsme volali minule po tom, aby zde byl zástupce Ministerstva financí, tak úplně to nemáme, ale vidím zde pravděpodobně budoucího ministra financí, tak to je také důležité. A proč jsme to chtěli? Poněvadž Ministerstvo financí zásadně v těch podobách pracovních ten návrh zákona odmítlo. Zásadně s tímto návrhem zákona nebo i s těmi předešlými verzemi nesouhlasilo. Možná že by bylo dobré ocitovat stanovisko Ministerstva financí, byť se to netýká toho úplně posledního znění, protože poslední znění prostě vnějšími připomínkami ani neprošlo, ale týká se to znění předchozího. Jenom si něco vyberu, abych tady necitoval celé stanovisko Ministerstva financí.

Cituji Ministerstvo financí: Návrh zákona nenaplňuje programové prohlášení vlády. Nesplňuje vytyčené cíle, oproti stávajícímu stavu s jistotou pouze zvyšuje administrativní náročnost všech zapojených. Vyžaduje nárůst zaměstnanců státních úřadů i samospráv v řádu tisíců nových míst, přesto je reálné, že stejně to řešení skrze dávky bude dále převažovat.

Ministerstvu financí také vadil fakt, že celou řadu věcí bude muset upravovat. Budou muset upravit prováděcí předpisy, které ovšem prostě neznáme. Opět citace. Cituji: Řešení sociálního bydlení bude zásadně dáno až prováděcími předpisy, které nejsou součástí návrhu. Bez znalosti těchto prováděcích předpisů nelze s návrhem zákona vyslovit souhlas. Teď je tady výčet těch předpisů a ty nebudu citovat.

Pokud se týká finančních dopadů, tak Ministerstvo financí uvádí, že z materiálu vyplývá, že navrhovaná právní úprava bude mít dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty. V této souvislosti je nutno upozornit, že se jedná o nové výdaje, které nejsou zabezpečeny ve střednědobém výhledu. Pokud jde o dopady do státních rozpočtů, v roce 2018 548 milionů, pak jsou to miliardové částky, pak je třeba, aby si je příslušné organizační složky státu zajistily při přípravě příslušných rozpočtových dokumentů.

V rámci materiálu jsou uvedeny náklady na systém sociálního bydlení administrativního rázu týkající se uskutečnění samotného systému sociálního bydlení, a to na Ministerstvu práce a sociálních věcí a dalších ústředních orgánech státu. Jsme toho názoru, že při takto velké administrativní náročnosti se ztrácí jakákoliv efektivita daného systému. Takže to jen výčet stanovisek Ministerstva financí.

Snad poslední větu ještě přečtu, originální větu Ministerstva financí - nebo několik vět - a to ve vztahu k hodnocení dopadu regulace. Cituji: Podle našeho názoru celý text hodnocení dopadu regulace je obhajobou pouze jedné navrhované varianty řešení. Neobsahuje kritické hodnocení a porovnání jednotlivých variant. Text je nedůsledný, ne vždy koresponduje s řešením v zákoně, uvádí nepodložená tvrzení. Zásadně tak nesouhlasíme s interpretací výpočtů jako konzervativní variantou. Tak to je stanovisko Ministerstva financí.

Dámy a pánové, víte, tento zákon podobně jako ten předchozí vláda předkládá na samém závěru volebního období a už to je samozřejmě problematické, protože se beztak ten zákon nestihne projednat a podle mého soudu se tady pouze trápíme, protože snad většina Sněmovny si dokáže spočítat, že nějaká pravděpodobnost schválení takového zákona, nebo upraveného se limitně blíží nule.

Teď ale se vracím ještě k původní otázce, zda vůbec zákon v této podobě potřebujeme. Obce již teď vynakládají nemalé prostředky na budování sociálního bydlení, domovy pro seniory. Máme tady azylové domy a další typy sociálních služeb, které lze s pomocí dodatečných financí dál rozvíjet. Myslím, že není namístě kritizovat samosprávu, především obecní, za nedostatečnou pomoc lidem v nouzi a ohroženým ztrátou bydlení. Obce naopak rozšiřují kapacity pro sociálně potřebné lidi i v jiných oblastech a investují tam, kde je potřeba. Můžeme se bavit o tom, zda jsou některé účelové dotace, které využívají, nastaveny správně, zda by například nebylo možné zjednodušit jejich čerpání, přenastavit ta pravidla čerpání. V zásadě si ale nemyslím, že bychom v České republice měli takzvaně nezodpovědné obce a města, za které by teď najednou stát musel přebírat problém takzvaného sociálního bydlení.

Ano, problémem zůstávají především lidé ve vyloučených lokalitách a v nevyhovujícím bydlení, ať už jde o některé ubytovny, nebo domy různých kšeftařů s chudobou. Určitě si vzpomenete, že před půl rokem jsme zde prohlasovali novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi, která začne fungovat od 1. června. Uvidíme, jak zafunguje. Snažili jsme se, aby obce mohly více se zapojit do toho, komu a za jakých podmínek bude poskytován takzvaný doplatek na bydlení. Zatím to ještě nezačalo fungovat, a už tady máme návrh na zrušení toho doplatku na bydlení a v zásadě na úplně jiný systém.

Na závěr si dovolím takovou obecnější úvahu, protože nechci číst všechno, co jsem si připravil, protože už toho bylo hodně řečeno. Víte, dobré řešení v otázce sociálního bydlení není všeobjímající systém, který bude takzvaně nárokový a bude rozdávat byty všem, kteří splní podmínky stanovené v zákoně. Dobré řešení jsou zmíněné i dílčí kroky, které vezmou v potaz odlišnosti třeba jednotlivých skupin obyvatel ve finanční či bytové nouzi, anebo třeba odvážnější a dražší systém, který ale bude promyšlený, funkční a podložený potřebnými financemi, což tento návrh určitě není. Funkční pro mne znamená především propustný. Takový, který zajistí všem potřebným lidem střechu nad hlavou a současně je motivuje k tomu, aby svoji životní situaci řešili, a tím se posunuli do lepšího typu bydlení. Něco takového předložený návrh rozhodně nenaplňuje.

Nevím, jak byly podávány návrhy v těch prvních dvou dnech, kdy se to projednávalo, jestli byl podán návrh na vrácení předkladateli k dopracování, to si nepamatuji. Pokud nebyl podán, tak ho podávám. Pokud byl podán, tak se s ním ztotožňuji. A abychom postupovali analogicky k tomu minulému spornému návrhu, tak také podávám návrh, pokud by neprošlo to vrácení předkladateli, návrh na prodloužení lhůty pro projednání ve výborech o 20 dnů.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Vilímcovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Benda, kterého ale nevidím. Jeho přihláška tudíž propadá. Dalším po něm řádně přihlášeným je pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, už tady bylo hodně řečeno. Já se zaměřím na sporná ustanovení tohoto zákona a na rizika tohoto zákona.

V návrhu jsou dva druhy sociálních bytů: za prvé s povinnou sociální prací a za druhé bez povinné sociální práce. Konstrukce zákona je pro rozjezd tohoto zvolena velmi špatně. Správné podle mého názoru je začít od těch nejpotřebnějších, to je se skupinou s povinnou sociální prací. Zajistit fungování systému s jasnými hranicemi. Teprve až by se získaly určité zkušenosti, tak je možné rozšířit to i na druhou skupinu.

Podle tohoto návrhu by na pomoc měly mít nárok osoby v bytové nouzi. To je ale příliš široké vymezení. Mezi lidi s nárokem by patřili ti, kteří půl roku žijí po ubytovnách, ústavech či azylových domech, dále ti, kteří vydávají za přiměřené bydlení více než 40 % svých příjmů, a nezůstane jim ani 1,6násobek životního minima. Dále by měli získat sociální byt senioři, postižení, oběti trestných činů či mladí po odchodu z dětských domovů. Zranitelní lidé by měli mít postavení člověka v bytové nouzi a získat byt naneurčito, u ostatních by se do dvou let posuzovalo jejich postavení znovu.

Pro obce by zajištění sociálního bydlení bylo dobrovolné, pokud by se do systému zapojily, musely by vypracovat plán, kolik sociálních bytů a pro koho budou potřebovat. Pokud by se obce do systému nezapojily, zajišťoval by sociální bydlení Státní fond rozvoje bydlení. Ponechám stranou ty náklady, které s tím jsou spojeny, ale jedna sporná věc je tady v tom, že obce mají sociální byty přidělovat potřebným dobrovolně, a kdyby tak neučinily, poskytoval by je Státní fond rozvoje bydlení. Vůbec ale není jasná nákladové položka. Chybí jakýkoliv normativ na výstavbu bytů pro sociální bytovou jednotku s ohledem na lokalitu. A když nejsou stanoveny normativy, tak jak se bude kontrolovat předražený sociální objekt například s deseti byty po rekonstrukci?

Teď se zmíním o rizicích tohoto zákona. Zákon nezamezuje rozšiřování vyloučených lokalit, naopak k tomu v současném znění spíše vybízí. V důsledku přijetí zákona vznikne řada dalších sociálně vyloučených lokalit a riziko segregace naroste. Levné byty, levné lokality se všemi negativy. Dojde zákonitě k rozkolísání trhu s malometrážními byty a ke změnám tržního nájemného. Cenová regulace ze strany státu podkopne cenu v místě obvyklou, ale paradoxně může dojít i k jejímu zvýšení. Normativy pro cenové kalkulace na pořízení a provozování sociálních bytů nejsou stanoveny s vazbou na místní cenu. Stávající znění zákona počítá s tím, že se plošně zruší dávky na bydlení vyplácené do nevyhovujících prostor, nehledě na to, budou-li mít lidé alternativu v podobě sociálního bydlení, nebo ne. V důsledku toho by ale mohly skončit na ulici desetitisíce lidí, a přechodné období není dostatečnou zárukou. Zákon má jednoznačně svázat sociální práci a sociální bydlení. Má být stanoveno, na jaký časový úsek jsou jednotlivé typy bydlení poskytovány.

Můj závěr z tohoto zákona je takovýto: Když chceme začít, stát musí zajistit fungování systému s jasnými hranicemi. Tento zákon ale žádné hranice nemá. Jsem přesvědčen, že takovýto chaotický zákon nelze opravit. Ostatně řada připomínek z Ministerstva pro místní rozvoj obsahuje, že zákon je chaotický, že nemá sjednocené pojmosloví, definované pojmy apod. Podle mého názoru je nutno připravit nový zákon v minimalistické verzi a potom případně uvažovat o jeho rozšíření.

To jsou mé připomínky k tomuto zákonu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hovorkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Karel Fiedler, který ale není přítomen, mažu tedy jeho přihlášku. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Ivan Adamec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, navážu na tu svoji faktickou poznámku. Sociální bydlení je vážné téma a dovolte mi, abych k tomu řekl pár vět.

Pokud chceme, aby sociální bydlení fungovalo efektivně a aby ti, kteří samozřejmě už nemohou, to znamená senioři, zdravotně postižení nebo jiní lidé, kteří mají své problémy, které jim neumožňují se zařadit do normálního řádného života, tak pro ten zbytek, pokud ten zákon nebude mít motivační prvky, tak prostě budeme jenom utrácet peníze. A když mluvím o efektivitě, tak rozhodně si nemyslím, že stát je ta instituce, která vždycky je nejvíc efektivní. Většinou to tady kritizujeme, že je tomu právě naopak. A kdo efektivně může tady zasáhnout, jsou obce.

Možná bych uvedl několik faktů z minulosti. Obce většinou po roce 1989, resp. 1991, kdy vznikly už jako právní subjekty, privatizovaly bytové fondy s tím, že většina bytového fondu nemá být ve správě obce, že to je privátní záležitost, ať je to formou družstev, ať je to formou osobního vlastnictví, a většina obcí to takto udělala až na výjimky. Ale samozřejmě i na obcích nejsou žádní nevzdělanci a neznalí situace, část těch bytů se prostě nikdy nezprivatizovala, zůstala ve vlastnictví obce. Nakonec některé byty se postavily i po těchto letech, speciálně mám na mysli domy pro seniory, někdy označované jako domy s pečovatelskou službou, kde k tomu byly zajištěny další a další služby, kde zůstalo regulované nájemné, a pak samozřejmě sociální byty pro ty potřebné, ovšem s motivačním prvkem, že ten sociální byt není navždycky, že je na dobu určitou, že se bude zjišťovat, zda ten dotyčný nájemník má chuť pracovat, zda chce nějakým způsobem se vymanit z té situace, do které se dostal. A musím říct, že takto to funguje. Já řeknu příklad. My jsme měli asi 5 tisíc bytů v našem městě, privatizovali jsme cca 4 200, 800 nám zbylo na sociální účely a dalších asi, já nevím, 200 jsme postavili, nebo 300, teď to z hlavy nevím. Domnívám se, že obce skutečně vědí nejlépe, jak to je, jak by to mělo být. (V sále je hluk.)

Musím říct, že tento návrh zákona mě fascinuje v tom, že vlastně... Já počkám... Tento návrh zákona mě fascinuje tím, že ne že umožňuje dva způsoby sociálního bydlení, tak jak je v tom zákonu napsáno, ale ty systémy jsou tři. Zapomíná se, že většina obcí, protože radní a představení obce rozhodně nejsou hloupí a vědí, proč to dělají, tak prostě sociální byty dneska provozuje a má a samozřejmě ten rozdíl nájmů doplácí ze svých peněz, ze svého rozpočtu.

Takže já si myslím, že pokud chceme udělat efektivní zákon o sociálním bydlení a ne si jenom splnit čárku v koaličním programu, tak ten hlavní pohled by měl být upřen směrem k obcím, jak to udělat. Protože situace v celém státě není stejná. Já chápu, že tady máme vyloučené sociální lokality, někde více, někde méně, ale je to vždycky na konkrétním místě, kde je konkrétní samospráva, a té bychom měli vytvořit podmínky takové, aby si s tímto problémem mohla poradit.

Já už jsem protestoval někdy při výroční zprávě fondu rozvoje bydlení, že by tam mělo spadnout financování jak výstavby, tak oprav, tak provozu sociálních bytů. Já si opravdu nedovedu představit, jak to v těch obcích bude probíhat, protože některá obec možná se do toho systému bude chtít přihlásit, jiná ne, ale vůbec to neznamená to, že v té obci, která by se nechtěla přihlásit, že nemůže najednou do toho vstoupit ten státní fond, koupit pozemek a stavět tam sociální bydlení, dokonce řekl bych s nesouhlasem vedení té obce. Tady to vidím jako velmi problematické a myslím si, že toto by se dít nemělo.

Co se týká toho, kdo se přihlásí do toho systému, to je taky velmi zajímavé. Já jsem si to přečetl, že patřičný orgán obce pak v těch zvláštních ustanoveních, že je to rada, tam, kde není rada, je zastupitelstvo. Tak já si myslím, že pokud budeme rozhodovat o takto vážných věcech v obci, tak by to mělo být vždy zastupitelstvo obce, protože to není jenom otázka na čtyři roky, kdy je zvolena rada, koaliční rada, a kdy někdo tomu městu vládne, ale mělo by to rozhodovat celé zastupitelstvo, protože rozhodně ta rozhodnutí jsou na delší období, než je volební období daného vedení a rady města.

Kolega Hovorka už to tady říkal, že se obává, že by v případě výstavby dalších bytů mohly vznikat další vyloučené lokality. A to si myslím, že je pravda, protože kromě seniorů, kde to funguje bez problémů, tak v případě bytů, kde by se umísťovali sociálně potřební, to vidím jako velký problém. A také máme s tím z těch obcí a měst své zkušenosti, protože se to bohužel v řadě případů stalo, a ne cíleně. Prostě sestěhovalo se to tam tak nějak bez nějakého dohledu, dozoru, bez řízení a pak s tím byly vždycky velké problémy.

A co mě nejvíc zarazilo v návrhu zákona, je to, že může obec klidně sepsat smlouvu s někým, kdo té obci dluží peníze. Ono je to tady vyčísleno, do jaké výše může dlužit. Ale já bych chtěl říct jednu věc: víte, největší pořádek vznikl v okamžiku, kdy ti, co nám dlužili peníze, ztratili nárok na cokoliv. A pokud nezaplatili a neosvědčili se ve zkušební době, tak od té obce nic nedostali. Funguje to opravdu stoprocentně i u těch problematických, řekl bych, menšin, o kterých se tady nahlas někdy bojíme mluvit. Ti jsou na to velmi zvyklí, protože tento řád, který se tam zavedl, oni uznávají a berou, že to tak prostě je a že bez doplacení už nikdy nic nedostanou. A my tady najednou říkáme, že mohou dlužit a že klidně si je můžeme zase dál tam nějakým způsobem asimilovat do skupiny normálních občanů. Prosím vás, jak by to ti obyvatelé, kteří jsou řádnými občany, platí, jak by to přijali? Já si nedovedu představit, že by to přijali s jásotem a radostí. To přece takto nejde. Musíme být důslední. Největším problémem v práci s těmito vyloučenými lokalitami nebo s těmito lidmi je, že jsme důslední, protože jak jednou nebudeme, oni si to řeknou, a pak už nezabráníte nikdy ničemu. Pak vám tam stojí fronta na radnici a jeden říká: Pepa Novák to od vás dostal, proč to nedostanu já? A také vám dlužil peníze. Takže já to tady vidím jako velký problém.

Možná závěrem k tomu, co tady říkám. Ono by se tady dalo mluvit hodiny a hodiny, mohl bych rozebírat paragraf po paragrafu, ale dělat to nebudu. Myslím, že v okamžiku, kdy ten návrh zákona se rozdělil na povinnou a v uvozovkách nepovinnou variantu, myslím, že v tom zase tak velký rozdíl není, protože když se obec nepřihlásí, tak to za ni udělá stát a stejně ji tam bude ingerovat do té oblasti, když bude chtít.

Mě by vůbec zajímalo, jestli máme nějaké statistiky v rámci České republiky, kolik takových bytů je potřeba. Jestli si vůbec uvědomujeme, jaké zlo může způsobit to, že obce si budou byty za tímto účelem půjčovat. To mi připadá velmi úsměvné. Vzpomínám si na devadesátá léta, kdy někteří nesolidární kolegové koupili objekty v jiných obcích a pak tam přestěhovali své nepřizpůsobivé občany. Tudy přece cesta nevede. To je špatně. Obec se má starat o své občany, i o své problémové občany. Účelem není je z obce vyhnat, účelem je asimilovat je, vrátit je do života, a účelem je, aby se chovali jako řádní občané.

Já musím říci, možná to tady ještě nepadlo, ale než si udělat čárku do programového prohlášení vlády, že jste splnili - nakonec si myslím, že jste těch věcí splnili vcelku dost, které se nám nelíbily a které odsuzujeme. A když dnes říkáme, že skrz byrokracii prostě už neuděláme vůbec nic, a dokonce už se ozývá kritika i z vládních řad, že někde je to moc, tak vůbec nic se nestane, když toto necháme na příští Sněmovnu, na příští vládu. Ono to opravdu není tak jednoduchý problém. Je potřeba to řešit tak, abychom si další problémy nevyrobili, abychom, jak se říká, s vaničkou nevylili i dítě.

Jinak znovu opakuji - aby byl systém efektivní, musí tam být zájem obcí a musí být aktivní. Ti lidé, kteří se dostávají do nouze přechodně, je potřeba, aby splnili motivační prvky, abychom je z té nouze dostali ven, aby se začali chovat normálně jako každý jiný. Pominu ekonomickou stránku celého tohoto sociálního experimentu.

Navrhuji, abychom tento návrh zákona zamítli v prvním čtení, neexperimentovali a nezahrávali si, protože to, co je před námi, je něco, jako když hodíte kostku sodíku do studené vody. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Adamcovi. Eviduji jeho návrh na zamítnutí v prvém čtení.

Dalším přihlášeným s přednostním právem je pan místopředseda Jan Bartošek. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem už minule v rozpravě vystoupil a položil jsem několik otázek, na které jsem nedostal odpovědi.

Na prvním místě chci říct směrem k paní ministryni, že některá její vyjádření nejsou úplně šťastná, protože by bylo dobré, aby lépe sledovala, co říkám, byla v přímém rozporu s tím, co říkám.

Jedna z věcí se týká například výčtu cílové skupiny, které se to týká, protože z mého pohledu je definována příliš široce a měla by být zúžena. To je první věc, jestli je vyčísleno, kolika lidí se to bude týkat, protože interval, který mám nastudovaný, se pohybuje od 80 tisíc až do 460-480 tisíc lidí. Zajímá mě, jaký to bude mít dopad do státního rozpočtu. Protože pohybuji-li se u spodní hranice, tak se pohybuji na nějakých - byť v čase rozložených - 150 miliardách. Předpokládám, že ta částka bude spíše vyšší než nižší, a to se bavím pouze o investičních věcech, investičních penězích, nikoliv o provozních. To se týká realizace toho zákona.

Druhá věc, která mě napadá a týká se také tohoto zákona a je celkem zásadní. Když jsem si prošel výpočty, které navrhuje tento zákon, tak na jedné straně ano, pomáháme určité skupině lidí, kteří jsou znevýhodněni, ale praktický dopad tohoto zákona - když tak mi to vyvraťte, jestli se mýlím - znamená to, že vlastně bude postihovat seniory, seniorské páry, samoživitelky i rodiny s malými dětmi, protože změnou vyplácení příspěvků na bydlení se jim peníze vezmou. Když tak mě opravte, jestli jsem si to nastudoval špatně. Ale jenom pro příklad, jestliže bude senior, který bude mít příjem vyšší než 13 tisíc, tak se díky změně příspěvku na bydlení jeho měsíční příjem sníží o 2 tisíce. U seniorů, kteří budou mít vyšší příjem než 19 tisíc, se jejich příjem díky tomu, že nedostanou příspěvek na bydlení, sníží měsíční příjem o 2 700, u samoživitelek až o 3 tisíce a u mladých rodin, které mají měsíční příjem více než 22 tisíc, klesne díky tomu, že nedostanou příspěvek na bydlení, o 3 410 korun měsíčně.

Možná se mýlím, ale jestliže se nemýlím a dáte mi za pravdu, tak bych byl velice nerad, aby uvedením tohoto zákona do praxe nastalo to, že zvýhodníme jednu skupinu, ale na druhou stranu znevýhodníme většinu lidí ve společnosti tím, že přijdou o příspěvek na bydlení. V praxi to znamená, že oni se příjmově propadnou, byť jim bude nabídnut sociální byt, ale v praxi to znamená to, že oni se budou muset stěhovat do jiného bytu, přetrháme jim jejich sociální vazby, budeme jim muset nabídnout jiné byty, které v současné době patrně nemáme, a umístíme je do úplně jiného prostředí místo toho, že stávající systém jim umožňuje normálně existovat, být, a přes příspěvek na bydlení platit nájem a platit si povinnosti.

Takže já se táži: znamená uvedení tohoto zákona do praxe to, že řada rodin - a mě zajímá, kolik jich bude, jaký to bude znamenat dopad do státního rozpočtu, protože já rozumím argumentu, že v tom případě ušetříme jako stát, ale zajímá mě ten sociální dopad, kolik znamená to, že ušetříme, proti tomu, kolik bytů budeme muset postavit, a to už se nebavím o těch lidských osudech, pro které to prostě bude znamenat přestěhování. To jsou otázky, které já si kladu.

Já jsem říkal, že jsem pro, aby ten zákon šel přes prvé čtení dál, s tím souhlasím, ale očekávám, že v průběhu druhého čtení dostanu odpovědi na tyto otázky. Osobně mám tedy velké dilema, zda budu schopen tento zákon podpořit v případě, že bude do budoucna znevýhodňovat seniory, samoživitelky a rodiny s více dětmi. To je pro mě velké osobní dilema.

Když pominu samotnou věc, že v praxi lze realizovat sociální bydlení a dostupné bydlení bez zákona, a je to pouze na ochotě starostů se intenzivně věnovat sociální práci, podpoře svého bytového fondu, a jako bývalý místostarosta mohu konstatovat, že jsem tak činil, že jsme dokázali vybudovat byty jak pro mladé rodiny, tak pro seniory i pro lidi, kteří byli sociálně znevýhodněni, prostě je to o tom, že se vedení města stará, že s lidmi komunikuje, ví, co kde koho trápí a jakou sociální službu může nabídnout, tak mě zajímají tyto otázky, které zde kladu, a ty jsou čistě faktické: kolika lidí se to týká, jaký to bude mít dopad do státního rozpočtu a zda ti, kteří v současné době standardně fungují, nepřijdou o své prostředky a nepropadnou se sociálně na úkor těch, kterým budeme chtít pomoci. To jsou mé otázky k tomuto bodu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi. Nyní s přednostním právem - pardon, řádně přihlášený pan poslanec Benda? Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, já jsem skoro měl pocit, že paní ministryně se někdy zvedne a bude odpovídat na otázky, zejména na otázky, které jsou tak citlivé, které tady naznačil pan kolega Bartošek.

Já jsem minule ve svém vystoupení poněkud obsáhleji poukazoval na legislativní nedostatky, na zjevné rozpory, které v návrhu zákona jsou, na zjevné chyby, které tam jsou, ale tady dochází - a říkala to opakovaně paní zpravodajka - k poukazování na skutečnost, že všechno, co se takzvaně tváříme, že se bude řešit, se jenom zhorší a zkomplikuje. Toto je systém, který ve svém důsledku možná vyhovuje Ministerstvu práce a sociálních věcí, které zaměstná dalších dva tisíce úředníků, to je bezvadné, ale jestli přijímáme zákony kvůli tomu, abychom zaměstnávali úředníky, tím si nejsem jist, jestli je to úplně naším cílem. Možná Státnímu fondu rozvoje bydlení, resp. developerům na něj napojeným, kteří s největší pravděpodobností budou muset postavit v nejbližších letech desítky, možná stovky tisíc malometrážních bytů. Zase moc nechápu, proč by nemohly tyto byty vznikat na normálním trhu a proč si představujeme, že je má stavět stát a vytvořit z toho znovu systém státního bydlení, zejména po zkušenostech, které s tím máme nejenom z této země, ale ze všech zemí světa, které tímhle způsobem fungují. Dobře víme, že tam ta ghetta opravdu vznikají a že půjdeme jenom cestou jejich prohloubení.

A pak tady zaznívají naprosto jasné otázky: Nedojde k tomu, že ti, na kterých ušetříme, budou ti spořádaní? Budou zejména ti důchodci, kteří možná z hlediska něčího pohledu dneska bydlí v nějakém trošku více cenném bytě, než by byla možná představa Ministerstva práce a sociálních věcí, v jakém bydlet mají, ale bydlí tam celý život, mnohdy celý život odpracovali v této zemi, a my jim teď řekneme ne, tak my pro vás radši postavíme sociální byty, do kterých vás přestěhujeme, protože už vám nejsme ochotni a schopni přispívat na to, abyste dožili v tom, kde jste žili celý život, protože se nám to zdá příliš drahé. Já kladu fakt otázky, možná že to tak není, možná že paní ministryně vystoupí a přesvědčí nás. Zatím nás ani návrh zákona, ani důvodová zpráva úplně nepřesvědčily.

Paní ministryně se svým obvyklým klidem věří, že to tady vysedí, takže můžeme říkat cokoliv a ona v poklidu počká na to, až ji vládní koalice v závěru hlasování podpoří a propustí zákon do druhého čtení. Může se tak samozřejmě stát. Ale ptám se: Nedojde opravdu k poškození těch, kteří dneska si ty dávky zaslouží, a naopak k prohloubení problémů, které máme s těmi, kteří si je fakticky v mnoha případech bych skoro řekl až nezaslouží, nebo je minimálně sporné, jestli si je zaslouží? A zřídíme tisíce nových státních úředníků, dva, kteří se o ně takzvaně budou starat, aby je dostali do práce. Nejsem starostou, nikdy jsem jím nebyl, ale zkušenosti většiny starostů říkají, že to skoro nejde, že ti lidé, kteří chtějí pracovat a mají nějakou vůli, tak většinou pracují. Není prostě pravda, že zřídíme-li v místě tisíce pracovních míst a přivedeme státního úředníka, který bude dohlížet na to, aby dotyčná osoba, která není ochotna plnit své závazky a není schopna si přivydělat, aby začala pracovat, že někdo začne pracovat. Já myslím, že to je fakt strašně naivní představa, která fakt nefunguje. Navíc je to tak, že mnohdy ti lidé někde třeba i načerno pracují, ale zase to pak nepřiznají, nebo jsou to nějaké přivýdělky, které jdou zcela mimo systém a vůbec se do něj nepromítají.

Takže já bych velmi poprosil, jestli by před ukončením obecné rozpravy mohlo být odpovězeno. Já chápu, že paní ministryně možná nechce odpovídat na právní výhrady, to bych snad ještě chápal, že jsme schopni vyladit mezi prvním a druhým čtením, a pokoušel jsem se tady minule prokázat - a každý si může najít můj proslov - jaké jsou tam roztomilosti v definicích pojmů a v dalších věcech, kolik budeme chtít od osob, u kterých se tváříme, že je potřeba, aby jim nějakým způsobem stát pomáhal, kolik po nich vlastně chceme papírování, úřadování, jak musí do osmi dnů všechno, co změnili, nahlásit a podobné a podobné věci. Ale to, dejme tomu, chápu, že jsme schopni vyřešit mezi prvním a druhým čtením, kdyby na to bylo dost času, což již teď zjevně není a zjevně nebude. Já myslím, že ten zákon v nejlepším případě dopadne jako ten předchozí, že prodloužíme lhůtu o dvacet dnů a paní ministryně si řekne: mám splněno, dostala jsem zákon prvním čtením. A Sněmovna si oddechne a řekne: no už se s takovouhle věcí nebudeme dále trápit. Je to možný kompromis. Já ho pokládám za zbytečný, protože si myslím, že tady to nejsou problémy jenom právního a věcného charakteru, ale že tady je to naprosto koncepční problém, který přichází s tezí, že stát má stavět tisíce nových bytů, stát má dohlížet na bydlení, stát vyplácí jednotnou dávku, jednotný příspěvek a celý ten systém je zřízen jednotně.

Já si myslím, že takhle to prostě nemůže fungovat, a budeme-li se o to pokoušet, tak to vždycky dopadne špatně. Problém je, že pomoc, která má jít těm potřebným, má jít v místě a v čase a ve financích, které jsou v tom místě obvyklé a potřebné. A nikdo to nedokáže určit centrálně pro Prahu 1 a 2 stejně jako pro Aš nebo Jablunkov. To se prostě nedá udělat. A čím víc se o to snažíme a čím víc do státu zavádíme těchto normativů, do tím komplikovanější situace se dostáváme. Místo co bychom byli schopni říct obce mají nějakou naši důvěru, případně jim přidáme nějaké peníze, tak se pořád snažíme vytvářet jednotné státní systémy, a pak se strašně divíme, že nám nefungují. Protože ta země je trochu různorodá a podmínky v jednotlivých místech jsou velmi různorodé.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Paní poslankyně Aulická Jírovcová. Pan předseda. Paní poslankyně, prosím, pan předseda je džentlmen a dá vám jako dámě přednost. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, já musím konstatovat některé záležitosti, které tady byly řečeny od mých předřečníků, že ač je to opozice pravicová, tak s nimi i v některých ohledech souhlasím. Také musím říci, že jako KSČM dlouhodobě požadujeme kvalitní návrh zákona o sociálním bydlení, který by pomohl řešit eskalující situaci v bytové oblasti u občanů, kteří jsou ohroženi chudobou a sociálním vyloučením.

Nejdříve mi však dovolte, i když mým předřečníkem tady bylo řečeno, že jsou to záležitosti, které se týkají jen některých krajů, přesto si dovolím říci pár čísel z roku 2015, která jsou statisticky doložena. V roce 2015 bylo identifikováno 606 sociálně vyloučených lokalit a přibližně 700 ubytoven. Avšak ne na všech ubytovnách žijí pouze sociálně vyloučení lidé. Celkový počet lokalit se v porovnání s rokem 2006 zdvojnásobil z 310 na 606. Počet lokalit vzrostl ve všech krajích, v Karlovarském a Moravskoslezském kraji došlo k trojnásobnému navýšení. Došlo též k nárůstu počtu sociálně vyloučených osob a lze předpokládat, že se současný počet těchto obyvatel oproti roku 2006 zvýšil ze 60 tisíc až na 80, 95 až 115 tisíc. Nejvíce sociálně vyloučených osob přibylo v Ústeckém a v Moravskoslezském kraji. Více než polovina, 51 % ze všech lokalit, vznikla přirozeným sestěhováním a dalších 35 % vzniklo řízeným sestěhováním.

Dovolte mi opět, abych uvedla příklady za Ústecký kraj. V Ústeckém kraji došlo k navýšení počtu sociálně vyloučených lokalit. V roce 2006 bylo identifikováno 63, analýza z roku 2015 hovoří o 89 lokalitách. V souvislosti s tím vzrostl též počet sociálně vyloučených osob a studie z roku 2006 uvádí 21 až 22 tisíc a z aktualizované Gabalovy analýzy vyplývá, že sociálně vyloučených osob je v současné době mezi 36 až 38 tisíci. Sociálně vyloučené lokality se vyskytují v 71 % ve všech obcích s rozšířenou působností, tj. 145 obcí z 205. Nejvíce sociálně vyloučených lokalit v Ústeckém kraji je v okrese Rumburk, zde máme 14, a dále se nám sociálně vyloučené lokality přenášejí ve větší míře do menších obcí. Průměr počtu osob žijících v sociálně vyloučených lokalitách se v České republice snižuje. V Ústeckém kraji je to opačně - v průměru nárůst o 41 % na sociálně vyloučenou lokalitu.

Vláda předložila návrh zákona o sociálním bydlení, který se již při představení tzv. koncepce o sociálním bydlení setkává s velkou kritikou. Předložený návrh zákona do Poslanecké sněmovny je oproti koncepci značně upraven a jsou zde provedeny zásadní změny, které můžeme nazývat určitým kompromisem mezi spolupracujícími ministerstvy, jestli se to tak dá říci, Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstvem pro místní rozvoj a také ministerstvem, pardon, resortem pana ministra pro lidská práva a rovné příležitosti.

Zákon cílí dle Ministerstva práce v současné době zhruba na 115 až 120 tis. obyvatel České republiky, což ale představuje zhruba jednu třetinu občanů, kteří jsou ohroženi chudobou nebo sociálním vyloučením. Mezi tyto občany často patří senioři, samoživitelé, ale i občané s nízkým příjmem.

Zákon, tak jak je napsán, přináší spíše více otázek než odpovědí a bohužel ze stran samospráv je takto odmítán. Je vnímán jako další potlačení samosprávy a jejích rozhodovacích pravomocí. Obce dle dosavadních informací nemají zájem vstupovat do systému, neřeší jim potřebné problémy v praxi a spíše přináší administrativní a finanční zátěž.

Jedno z hlavních úskalí vidím především v rozhodovacích institucích o potřebnosti sociálního bydlení. Obec, úřad práce, Státní fond rozvoje bydlení. Pokud však obec nebo město nevstoupí do systému, může rozhodnout o sociálním bytu Státní fond rozvoje bydlení. Jak by se tento rozpor řešil v praxi? Nemyslím si, že by se příslušná obec ztotožnila s tímto rozhodnutím, aniž by nějak neprojevila svůj názor a postoj. Myslím si, že žaloby na rozhodnutí by se mohly stát běžným standardem. Příklad můžeme vidět v Ústeckém kraji. Je zde reálná obava, že počty, které jsem vám uvedla před chvílí, se můžou ještě navýšit z důvodu rozhodnutí o potřebnosti sociálního bydlení a budou určeny pro klienty i z jiného regionu nebo kraje, což by vedlo k prohlubování rezidenční segregace.

Nemluvím o dalších souvisejících výdajích s tímto zákonem. Tyto výdaje tento zákon určitě nepokryje. Dále je zde velký otazník u samotného způsobu získávání bytů v potřebných lokalitách. Chápeme výstavbu, tam je to asi jednoznačné, rekonstrukci, ale co při odkupování bytů od soukromých majitelů, často realitních kanceláří a často i fyzických osob, které jsou i z jiného kraje nebo z jiné části republiky? Stále máme v Ústeckém kraji nejnižší ceny bytů. Jak bude stát, potažmo Ministerstvo pro místní rozvoj hlídat cenu v místě obvyklou, která bude hrát roli při odkupu bytů dle zákona o veřejných zakázkách? V Ústeckém kraji totiž nepotřebujeme výstavbu, máme dost volných bytů a to je právě ten náš problém. Jak se zamezí umělému nárůstu cen bytů? Co je cenově únosné pro stát? Jaká kritéria budou dogma při odkupu bytů v rozprodaném bytovém fondu obcí? Jsme zastánci vzniku sítě sociálních bytů, které by byly však pouze pod kontrolou obce nebo ve vlastnictví státu v péči příslušné obce. Vpuštění neziskového sektoru do této oblasti vidíme jako další znemožnění kontroly státu nad pomocí nejpotřebnějším.

Bohužel musím říci, že předložený kompromis dvou ministerstev, potažmo tří, v podobě návrhu zákona o sociálním bydlení nepřináší kýženou potřebnou pomoc lidem, kteří jsou v bytové nouzi nebo jsou ohroženi sociálním vyloučením a chudobou. Přináší jen spousty obav z realizace tohoto zákona v praxi a veškeré jeho dopady pro samotné občany.

A dovolte mi ještě, abych reagovala i na vystoupení vaším prostřednictvím, pane předsedající, na místopředsedu pana Bartoška. Jeho otázky jsou opravdu reálné. A já když jsem si dělala to posouzení i s lidmi na úřadu práce, tak jsme dospěli ke stejnému názoru. Zhruba 20 % klientů na okrese Most v hmotné nouzi jsou senioři. Tito senioři by okamžitě přišli o příspěvky na bydlení vlastně v nějaké té době platnosti toho zákona. Dále tady máme samoživitelky, dále lidi s nízkým příjmem. A tito lidé by museli mít statut sociálního bydlení, tak aby ty příspěvky šly k nim. To, že příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení by se sloučil do jednoho, to samozřejmě můžeme kvitovat, protože by se možná ucelil a zprůhlednil ten systém. Ale na druhou stranu říkat, že pokud nemáte statut sociálního bytu, tak nedostanete žádný příspěvek, tak tady opravdu necílíme na 120 tis. obyvatel, ale zhruba na půl milionu.

Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Adamec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, když se tady vypočítávala ta čísla, tak mě ještě něco napadlo. Ty obce, které dneska ty sociální byty provozují ve svém režimu - jak by to bylo dál potom? Zaplatil by stát ty rozdíly, nebo by říkal: to jste si udělali už tehdy, to by byly další náklady. Ministr financí by určitě říkal: no to ne, když to platily doteď, ať to platěj dál... Zase je tu další nerovnost.

Takže já si myslím, že opravdu je tam spousta nedomyšleností a je potřeba to připravit tak, aby k tomu byla samozřejmě dobrá příprava ze strany ministerstva a dohoda na vládě a patřičná diskuse ve Sněmovně. Já si fakt myslím, že tady šijeme něco horkou jehlou a důsledky a následky, které pak přijdou, můžou být fatální, nebo dokonce takové, že nová vláda, která přijde z nových parlamentních voleb na podzim, bude na to koukat, co s tím, protože realizovat se to prostě za daných podmínek nebude moct.

Prosím podpořte návrh na usnesení. A skutečně nepropadejte panice, že se to dá opravit. Nedá!

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci za výzvu, abychom nepropadali panice, i za jeho vystoupení.

Prosím, pan předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Nejdřív pár politických poznámek a pak k tomu materiálu. Já jsem opravdu čekal velmi dlouho a pouštěl jsem mnohé řečníky. Čekal jsem, kdy vystoupí paní ministryně. Nedočkal jsem se. Nejsem úplně překvapený, to musím říct. Za prvé.

Za druhé. Pan předseda hospodářského výboru nominovaný do funkce ministra financí - před chvílí jsem četl na serverech, že řekl: já jsem lakomý. Já předpokládám, že to nebyla jeho osobní charakteristika, ale starost o veřejné nebo svěřené prostředky. Myslím, že jste to tak myslel, že to nebyla osobní vlastnost. A já bych vás chtěl vyzvat, pane předsedo prostřednictvím pana místopředsedy, abyste spolu s námi buď hlasoval pro zamítnutí, nebo pro vrácení k přepracování. Ten zákon je nebezpečný socialistický experiment, který přináší řádově desítky miliard nesmyslných výdajů. Protože když budeme mluvit o krajích, které se potýkají s vyloučenými lokalitami - já zůstanu ve svém Moravskoslezském kraji, tak např. vím, že v našem krajském městě jsou stovky, možná tisíce prázdných bytů v Ostravě. Není důvod stavět jiné, pokud nechceme dát práci přes zakázky developerům. To je samozřejmě možné, ale není to úplně účelné.

Nevěřte těm optimistům, kteří si myslí, že když do dneška - a už to bereme potřetí - paní ministryně neodpověděla na ty závažné otázky, že se tak dozví v průběhu druhého čtení. Nebude to tak. Budete hnáni koaliční disciplínou k tomu, abyste to propustili do třetího čtení a pak abyste to ve třetím čtení schválili.

Kdybychom udělali zkušební odhlášení a přihlášení, a poprosil bych své kolegy z opozice, ze všech opozičních stran, aby se nepřihlašovali, tak zjistíte, že při tom mimořádně důležitém bodu podle mě tady není 67 vládních poslanců, kteří by zajistili usnášeníschopnost v okamžiku, kdy by se vypnuli opoziční poslanci. I ty plné lavice vlády (ve vládní lavici sedí dva ministři) svědčí o tom, jak je to důležité. Je to formální, paní ministryně nás zbytečně trápí, ale když už nám ten boj vyhlásila, tak já to přijímám a budu s ní bojovat i nadále.

Chci říci na začátku, že máme tři skupiny obyvatel, které bychom měli chránit: seniory, hendikepované a potom mladé lidi, kteří odcházejí z dětských domovů. To si myslím, že jsou skupiny, které máme chránit. Tento návrh zákona to ovšem neumožňuje a naopak při péči zejména obcí o tyto občany jim ztěžuje pozici.

Paní ministryně, přestože taky působila, a možná ještě působí, v komunální politice, jako by nevěřila těm, kteří v komunální politice působí do dneška, mají nějakou zkušenost, ať už starší, nebo aktuální. Tak paní ministryně, zkuste se zeptat například svého kolegy v poslaneckém klubu pana poslance Václava Klučky, který byl mým náměstkem ve statutárním městě Opava, jak jsme spolu řešili sociální bydlení. Je to vládní poslanec. Nebo se zeptejte pana poslance Opálky, který byl opoziční zastupitel v Opavě. Zvládli jsme to. Bez státu. Dokonce jsme dokázali společně zabránit vzniku ubytoven v nevyhovujících objektech v bývalých administrativních či kancelářských prostorách. Systematickým tlakem a využíváním všech zákonných prostředků, které má úřad s rozšířenou působností od stavebního úřadu, živnostenského úřadu, hygieny a podobně. Zabránili jsme tomu vzniku. Současně jsme dlouhodobě podporovali ty organizace, které dělají skutečně sociální služby a starají se o ty lidi, kteří si pomoc zaslouží. Ty měli naši podporu. Nedělali jsme žádné gigantické projekty. Například pro vícečlenné romské rodiny jsme s jednou neziskovkou zřídili byty, které si pronajímalo město, garantovalo soukromým vlastníkům nájemné, a ubytovali jsme tyto rodiny, které plnily - musím říct, máme s tím dobré zkušenosti - plnily povinnosti včetně starosti o vzornou docházku svých dětí do škol. A fungovalo to. Nebylo to něco, že bychom vyhlašovali: vyřešíme to pro všechny najednou. A já věřím těmto malým krůčkům, těmto malým projektům, které dnes a denně dělají takřka všechny radnice. V zásadě neznám obec nebo město, on je to spíš problém větších měst než malých obcí, které by to neřešilo. Někde úspěšněji, někde méně, ale poctivě se snaží.

A teď máme návrh zákona, který je myslím potřetí přepsán. Už tam není ta povinnost, ta byla úplně nesmyslná. Nicméně je to skoro povinnost. Máme 2 500 úředníků, které máme rekrutovat, a máme stavět byty. Nedává to žádnou logiku.

Možná bychom mohli, paní ministryně, vést debatu o tom, jak si představujete systém sociálního bydlení. Protože sociální bydlení je systém. To není počet bytů a počet dávek a výše dávek. Abychom se bavili o tom, jak ten systém bude prostupný. Jak ten, kdo splní podmínky a osvědčí se, postoupí do vyššího stupně - od nocleháren, azylového bydlení, podmíněných nájmů k nájemnému bydlení. O tom se vůbec nebavíme. Měli bychom podmínit všechny dávky prací, mimo ty tři skupiny, o kterých jsem mluvil. I ty dávky na bydlení. A dnes a denně slyšíme od našich zaměstnavatelů, že nemohou sehnat lidi. Takže o čem se vlastně bavíme? O těch, kteří pracovat mohou a nechtějí. A než zase budete používat nějaké argumenty, tak znova zopakuji: jsou tři skupiny lidí, které naše pravicová strana chce chránit v otázce bydlení. Senioři, hendikepovaní a mladí lidé, kteří odcházejí z dětských domovů. Vůbec nejde o rozdávání bytů.

Vzpomeňme si, jak jsme tady výraznou většinou přijali podle mě naprosto správnou pravomoc obcí při vzniku ubytoven a při vyplácení doplatku na bydlení. Dohodli jsme se, myslím, že kromě jednoho poslance pro to hlasovali všichni - aby potom ministři za sociální demokracii podle mě udělali věc, která je neslýchaná. Pan ministr vnitra a paní ministryně práce a sociálních věcí svým výkladem ten zákon vlastně zničili. Řekli, že ta povinnost, která je v zákoně, vlastně není povinnost, že to je pouze nějaké doporučení. Zase - zeptejte se v městech, kde je levicové vedení radnice, například v Karviné. Ti to přivítali, vymysleli systém, jak pracovat, vymysleli systém, jak podporovat ty, kteří si to zaslouží, a jak nepodporovat ty, kteří si to nezaslouží. To jsou dvě skupiny - ti všehoschopní, kteří dělají bydlení v nevyhovujících prostorách, a ti, kteří se nesnaží, nepracují a jenom berou. Vy jste jim to se svým kolegou z vlády ze sociální demokracie umožnili provozovat nadále. Pak jsme přijali nějaký kompromis, který není tak výhodný. Uvidíme, jak bude fungovat. Mluvil už o tom pan poslanec Vilímec. Ale to byla první velká šance s velkou všeobecnou shodou, jak s tím něco udělat.

Všichni tady rádi - používám všichni, neříkám vy - mluvíme o tom, jak je třeba bojovat s tím nemravným byznysem s bydlením a s chudobou. A když jsme vymysleli a společně prosadili nějaký nástroj, tak vy jste ho zničili.

Opakovaně tady říkáme, že ubytovny pravděpodobně být musí. Ale ta obec ví moc dobře, jestli tu provozovnu provozuje někdo, kdo dělá skutečně sociální služby, anebo to dělá někdo, který chce jenom vydělat, nebo je mu to jedno. Stačí tam mít správce s hroší kůží a ono to funguje. Dlouhodobě říkáme... A když tak nastavme třeba jednotnou sazbu tisíc korun za lůžko a měsíc v ubytovně. To přece není málo. Vůbec tam, kde jsou nižší ceny bytů a nižší nájmy, to není vůbec málo. Splní to ten účel. Přitom to nebude stát tolik peněz jako doposud.

A nedá mi a musím tady přečíst stanovisko Legislativní rady vlády České republiky, pracovní komise pro hodnocení dopadu regulace RIA. Opozice by to nenapsala lépe. Rozcupováno od A až do Z, od prvního do posledního paragrafu. Nejdřív vám přečtu závěr, ale pak vás podrobně seznámím s jednotlivými stanovisky z tohoto vládního materiálu.

Vzhledem k rozsahu, složitosti a komplexitě problematiky, vzhledem k povaze nedostatku zprávy RIA nelze v závěru uvést klíčové problémy či hlavní otázky, na které musí zpráva RIA odpovědět. - Jinými slovy je to takový blábol, že k tomu nejsme schopni vyprodukovat nějaké závěrečné stanovisko.

Co udělá paní ministryně? Místo aby to přepracovala - dávám procedurální návrh na vrácení k přepracování, abych nezapomněl, jelikož jsem se tak rozohnil v tom svém vystoupení - tak nám to tady přinesla, poslala a asi očekávala, že si to nepřečteme. My jsme si to ale, paní ministryně, přečetli. Ale pro vás a pro ty, kteří to nečetli, si dovolím něco z té nepříliš dlouhé zprávy citovat. (Poslanec Zavadil sedí v první lavici a nesouhlasně kýve hlavou.) Pan předseda sociálního výboru říká, že ne. On měl první tady vystoupit a říct: Já jsem garant za sociální zákony, navrhuji vrátit to paní ministryni, je to hrozné, přečetl jsem si zprávu RIA, nepřípustné, dělají to naši úředníci pod tím výborným služebním zákonem. Dokonce Legislativní rada vlády patří do resortu České strany sociálně demokratické. Není to ani zlý opoziční partner. Jsou to jejich vlastní lidi.

Přeskočím úvod. Možná jednu větu. Návrh předpokládá, že náklady na vznik a provoz systému v řádech jednotek miliard... Tak jednotky miliard a sto tisíc lidí, kteří potřebují byty. Když si to dobře vydělíte, tak vám to vychází vlastně na stavbu nového bytu za sto tisíc. No to nevím. To je tak stan s vyhříváním. Nevím. Ale dobře.

Návrh předpokládá, že náklady na vznik a provoz systému v řádech jednotek miliard budou vyváženy úsporami, které vzniknou úspěšnou integrací sociálně vyloučených na trh práce, tudíž jim stát nebude muset poskytovat dávky a naopak bude mít z jejich platů daňové příjmy. - Já jsem si myslel, že to je dlouhodobý zájem státu, aby ti, kteří mohou pracovat, pracovali, aby nezneužívali systém sociálních dávek, byli zaměstnáni, platili daně. A když ne oni, pokud měli nízké příjmy, tak jejich zaměstnavatelé aspoň odvody za sociální a zdravotní pojištění. Ale předkladatelé návrhu se domnívají, že to tak nebude, dokud nepřijmeme geniální návrh zákona o sociálním bydlení, a pak všichni půjdou pracovat. Mám pocit, že zrovna teď začíná - jsem ještě zvyklý říkat na ČT2, dneska je to ČT Art - Večerníček. Pohádky pro děti. Tak to je taky pohádka. Možná pro dospělé. Přijmeme zákon a ti, kteří doposud zneužívali dávky a nepracovali, hned půjdou všichni pracovat. Zaměstnavatelé budou rádi, to bezesporu, přestanou si stěžovat, že nemají pracovní sílu, nebudou říkat, že jim musíme přivézt pracovní sílu z ciziny.

Připomínky a návrhy změn. Už to někteří kolegové říkali a připomínám, že je to vládní materiál. Návrh zákona prošel od zahájení připomínkového řízení významnými změnami v základních parametrech: od podoby, kdy povinnost zajistit sociální bydlení byla stanovena obcím, přes fázi, kdy by účast obcí byla dobrovolná a povinnost by převzal úřad spadající do gesce MPSV - už ta myšlenka, že si MPSV zřídí úřad pro výstavbu bytů a domů, je docela originální; já vím, že se velmi těžko hledá smysl dalšího fungování Státního fondu rozvoje bydlení, tudíž ministerstvo opustilo myšlenku, že by byl speciální úřad, už vlastně jeden úřad máme, on to sice není úřad, je to fond, ale výborně, jsme na to připraveni - a povinnost by tedy převzal úřad spadající do gesce MPSV do podoby, kdy je tento úřad nahrazen Státním fondem rozvoje bydlení.

Zpráva RIA tyto zásadní změny ve směřování předkladatele žádným způsobem nevysvětluje, neuvádí je ani jako varianty řešení, nepracuje s nimi a reagovala na ně jen změnami v textu podle toho, jak se měnily návrhy zákona. Mám takovou představu, že zřejmě paní ministryně řekla: budou to dělat povinně obce. A teď slyšela od starostů zcela oprávněné: ani za nic. Tak co s tím? Vytvořím si úřad bez zdůvodnění, bez nějaké racionální ekonomické, provozní úvahy. Pak zřejmě zjistila, že to není tak jednoduché, a pak si uvědomila: máme tady Státní fond rozvoje bydlení. Není to sice u mě, je to u paní ministryně pro místní rozvoj, ale hodí se. Zase bez zdůvodnění.

Paní ministryně, první konkrétní dotaz. Jak jste k tomu došli? V čem je varianta Státního fondu rozvoje bydlení lepší než samostatného úřadu? V čem je lepší než povinnost obcí, je jasné, to se ani vysvětlit nedá, tak po vás spravedlivě vysvětlení žádat nemohu. Tomu rozumím a snažím se být spravedlivý.

Cituji opět z vládního materiálu: RIA k uvedenému návrhu zákona formálně - podtrhl jsem si toto slovo - splňuje požadovanou strukturu zprávy. V některých dílčích tématech uvádí podrobné výpočty, a to i s uvedením některých nejistot, které se k takovým výpočtům váží, a vysvětlením možné variability. - Na druhé straně musím ocenit jazyk úředníků. Ještě jednou: s uvedením některých nejistot, které se k takovým výpočtům váží, a vysvětlením možné variability. Dva a dva jsou čtyři a teď nevím, jaká je variabilita - 3,9, 4,1 - úplně přesně nevím, ale zní to tak učeně a tak odborně.

RIA jako celek i mnohé její dílčí části, pokračují vládní právníci, formálně anebo obsahově neodpovídají obecným požadavkům a zpráva má rovněž značné nedostatky formální. - V první větě nám píší vládní právníci, že to formálně splňuje, aby ve druhé větě napsali, že to má značné formální nedostatky. To bych i pominul, mně vadí ty obsahové nedostatky. Vím, že tady máme experta na vyhledávání formálních chyb, vidím pana poslance Koníčka, který je známý tím, že mu neunikne ani chybné číslování tabulek a obrázků, ale mně vadí opravdu ty obsahové chyby.

Nejdůležitější jsou z nich uvedeny dále. Dovolte mi, abych citoval. Jedním z klíčových nedostatků zprávy RIA je předpoklad, že náklady na zajištění sociálního bydlení a sociální práci s ním spojené budou vyváženy vstupem části podpořených osob na trh práce, a tím snížením objemu vyplácených dávek a zvýšením daňových příjmů. - To jsem říkal před chvílí jinými slovy. Ale píší to i vládní právníci.

Zpráva však nejen že neuvádí podmínky... (Poslanec se odmlčel vzhledem k diskusi u stolku zpravodajů.) Vy mluvíte k tématu, ale v podřepu u stolku. Nevím, jestli je to úplně správné. Mně to tedy vadí. Já to považuji za důležitý zákon a vy rušíte paní ministryni a jí to pak bude bezesporu chybět. Já fakt počkám, já nikam nespěchám, prodloužili jste jednání, nejsme pod žádným časovým tlakem. Děkuji.

Tak znovu. Jedním z klíčových nedostatků zprávy RIA je předpoklad - a já bych chtěl, aby paní ministryně na ten odstavec reagovala, až se rozhodne mluvit někdy příště -, že náklady na zajištění sociálního bydlení a sociální práce s ním spojené budou vyváženy vstupem části podpořených osob na trh práce, a tím snížením objemu vyplácených dávek a zvýšením daňových příjmů. Zpráva však nejenže neuvádí podmínky, za nichž takový předpoklad může platit, ale ani se je nesnaží uvést. - Paní ministryně a její lidé se prostě rozhodli, že pokud to tady vládní většina odhlasuje, tak lidi začnou pracovat. To už není ani pohádka, to je - teď nevím, jak volit slova za tímto mikrofonem - opravdu příliš velký optimismus, naivita, nezkušenost, nebál bych se říct i obtížně vysvětlitelný argument, obtížně doložitelný některými fakty.

Zpráva RIA se ani nesnaží uvést příklady z minulosti a případně míru úspěšnosti, kdy kombinace sociální bydlení... (Poslanec se odmlčel kvůli hluku v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám. Poprosím kolegy a kolegyně, aby své hovory přenesli do předsálí a pana předsedu nechali domluvit.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já ještě můžu zvýšit sílu svého hlasu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: To nebude nutné, pane kolego.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Takže RIA neuvádí případy z minulosti a míru úspěšnosti, kdy kombinace sociální bydlení plus sociální práce sami o sobě vedly k tomu, že si lidé našli a udrželi práci po určitou dobu delší než několik měsíců, udrželi si získané bydlení a zapojili se zpět do společnosti. Pokud takové příklady či alespoň věrohodné dostatečně komplexní modely pracující s konkrétními podmínkami neexistují, jsou všechny předpoklady o vyvážení nákladů přínosy, na nichž je zpráva RIA založena, nevěrohodné a nelze je přijmout. Pokud takové příklady či modely existuji, musí je zpráva RIA uvést a musí poskytnout informace o míře úspěšnosti a podmínkách úspěšnosti integrace. - Když to přeložím z toho hyperkorektního úředního jazyka - protože úředníci slouží vládě a píší materiál paní ministryni, oni si to vymysleli: nic k tomu nemají, nedá se to ničím doložit. To jsem přeložil do obecné češtiny tento text z úřední češtiny.

Popis problému je obecný, zkratkovitý, nesouvislý, obtížně srozumitelný a neposkytuje ani dostatečné informace dílčí, ani celkový obraz o tom, jaký problém se zákon snaží vyřešit, jaké jsou jeho příčiny a rozsah, a tudíž není možné v dalších částech RIA posuzovat, v jaké míře jaké dílčí části problému a jeho příčiny chce návrh zákona odstraňovat či zlepšovat, a RIA tak nejen nečiní, ale činit ani nemůže. - Zkusme si to přeložit do obecné češtiny. Já bych asi, pokud bych nechtěl být úplně ostrý, řekl, že ten text je nesmyslný. Zkuste to nahradit jedním slovem, když vám vládní právníci napíší, že je obecný, zkratkovitý, nesouvislý, obtížně srozumitelný, neposkytuje ani dostatečné informace dílčí, ani celkový obraz o tom, co vlastně chtějí řešit, píší vládní právníci. A my už se tady potřetí s tímto materiálem trápíme, paní ministryně moudře kývá hlavou, zřejmě o tom přemýšlí a bude nás chtít přesvědčit, že ten popis problému je konkrétní, úplný, souvislý, skvěle srozumitelný a poskytuje dostatečné informace dílčí a současně poskytuje celkový obraz o tom, jaký problém se zákon snaží vyřešit, jaké jsou jeho příčiny a rozsah. Pevně věřím, že se aspoň paní ministryně o to pokusí ve svém vystoupení.

Musím říct, že kdyby mi úředníci napsali takové hodnocení, tak ten materiál vezmu, hodím ho na hlavu státnímu tajemníkovi a všem zaměstnancům Ministerstva práce a sociálních věcí, kteří jsou pod služebním zákonem, a řeknu: tak takhle ne, podívejte si, co si o mně budou číst ti poslanci, nejenom ti, které máme nejraději, ti koaliční partneři, ale i ti opoziční.

Paní ministryně, že jste vůbec připustila, že tento materiál čteme, svědčí o tom - určitě vy, kdo jiný, kdo předkládal návrh zákona do vlády, my určitě ne -, že jste skutečně spoléhala na to, že to číst nebudeme. Ale četli to ti, kteří sociální služby poskytují, nebojte. Ti nás včas navedli, abychom si to přečetli a soustředili se na to nelítostné hodnocení, které provedli právníci vašeho ministra, ne vašeho ministerstva, ti jsou zodpovědní za ten paskvil, který sem přišel, ale za to, jak je ten zákon napsán a jak je hodnocen.

Z RIA se zdá vyplývat, že problémem je nedostatek nabídky bytů v dostatečně přístupné cenové hladině pro určité skupiny obyvatel, ale lze se i domnívat, že problém je nedostatek finančních prostředků určitých skupin obyvatel, a ti si obtížně či vůbec nemohou zajistit bydlení na trhu s byty. Za problém se také považuje tzv. obchod s chudobou - o tom jsem před chvílí mluvil -, bezdomovectví, negativní jevy v sociálně vyloučených lokalitách, neefektivní, nemotivační a drahý systém sociálních dávek na bydlení a mnohé další obecně uvedené dílčí problémy, jejich analýza podložená empirickými daty však v RIA není obsažena. Není obsažena. Jelikož sociální bydlení je cíleno na určité specifické skupiny obyvatel... (Další odmlka pro hluk.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pane předsedo, já prosím kolegy, aby přestali hlučet.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já myslím, že i ostatní poslanci mají možnost se přihlásit a případně oponovat vládním právníkům. Já to pouze čtu. To jsem nepsal já. Já většinou ani nejsem tak ostrý k té vládě, to bych si ani nedovolil. Ještě nevím, jestli to bylo za pana ministra Dienstbiera, nebo za pana ministra Chvojky, ale je to opravdu výživný materiál a musíme s tím seznámit veřejnost, abychom věděli, že Legislativní rada vlády pracuje poctivě.

Jelikož sociální bydlení je cíleno na určité specifické skupiny obyvatel, jejichž prostý výčet zpráva RIA uvádí např. na str. 15 či na straně 33 až 36, musí zpráva RIA v popisu problémů uvést problémy v členění na tyto specifické skupiny, příčiny či souvislosti problémů těchto specifických skupin a rovněž rozsah a příčiny, proč jsou pro jednotlivé specifické skupiny současné nástroje málo funkční, nefunkční či nedostačující. V kapitole, která popisuje problém, se uvádí odhad rozsahu těchto cílových skupin patrně správně a s přijatelnou přesností, ale vůbec se zde neuvádí informace, argumenty či podklady, které by popisovaly a vysvětlovaly příčiny a rozdílné specifické potřeby jednotlivých skupin ve vztahu ke stávajícímu systému. Kapitola proto neumožňuje učinit si byť jen rámcový obraz výchozí situace a posuzovat, zdali navržená opatření cílí na skutečné problémy, na jejich příčiny a zdali tak činí v dostatečné míře. - (nesrozumitelné) tento odstavec, jak píšou vládní právníci. Tato kapitola RIA neumožňuje učinit si byť jen rámcový obraz. Jinými slovy, vůbec tam není nic. Žádný obraz si nemůžeme učinit, a proto, zcela správně, když si nemůžeme učinit obraz, jak můžeme hodnotit navržené opatření, když nevíme, co máme řešit, proč to máme řešit, ale víme, že máme stavět byty a přijmout dva a půl tisíce úředníků.

V kapitole jsou dále uváděny mezi cílovými skupinami lidé bez domova /bydlící v azylových domech či ubytovnách/, jejichž potřeby charakteristiky a příčiny toho, proč nemají bydlení a mají obtíže je získat či udržet, jsou zásadně odlišné od potřeb, charakteristik a příčin ostatních cílových skupin. Senioři, rodiny s malými dětmi, lidé, kteří náhle ztratí zaměstnání, lidé dlouhodobě nemocní apod. Tyto odlišnosti RIA neuvádí a nepracuje s nimi, přestože povaha problémů bydlení jednotlivých dílčích skupin i potenciál a ochota tyto problémy řešit se mezi těmito skupinami značně liší. - Jinými slovy, tento odstavec potvrzuje naše tvrzení a naše politickou představu, že jsou skupiny, které si zaslouží podporu a pomoc, a jsou úplně jiné než ty, kteří si ji nezaslouží, a ty otázky, které tady vznesl pan místopředseda Bartošek a někteří další poslanci, jsou oprávněné. Opravdu ten návrh zákona chce odebrat podporu těm, kteří si ji zaslouží. To je prostě fakt.

Paní ministryně, já se ptám proč. Proč odeberete, jak jsou tady ty příklady, rodině seniorů 2 tisíce, 3 tisíce měsíčně, abyste pak řekli "my jsme zvedli důchody o 300 korun, to jsme my"? Tři sta korun! Ale seberu 3 tisíce nebo 2 tisíce, aby byl korektní z těch výpočtů. Jsou to výpočty vašeho koaličního partnera pana místopředsedy Sněmovny Bartoška. Já jsem je nekontroloval a nemám důvod mu nevěřit. To je hezké, že? Vezmu 2 tisíce, o tom pomlčím, a pak přidám 300. To je pořád minus 1 700 a to nejsou malé peníze.

Zpráva RIA v části Problémy uvádí často jen výčet stávajícího stavu, aniž by uváděla a vysvětlovala, tím méně pak v kontextu problémů jednotlivých specifických skupin, v čem je současný stav nevyhovující, nedostatečný nebo problémový. Viz kapitola 1.2.2.8. poskytující výčet druhů a forem sociální práce nebo kapitola 1.2.2.4. uvádějící nabídku sociálního bydlení apod.

Pochvala. První. V RIA se správně uvádí, že problém sociálního bydlení je vztahem nabídky bytů a poptávky. - To by nás nenapadlo. Problém bydlení je problémem nabídky a poptávky bytů. Ještě že máme MPSV. Vzpomínám na tu legendární mezinárodní smlouvu, jak jsme si schvalovali, že žena je člověk ženského pohlaví a dítě je nezletilý člověk. Pamatujete si, paní ministryně? Abych byl spravedlivý, paní ministryně říkala, že to žádají naše odbory, abychom to schválili. Dlouhodobě. Možná ještě za pana předsedy Zavadila to požadovaly. Tak jsme to schválili. Už máme jasno. Teď už víme, že problémem bydlení je nabídka a poptávka bytů. Ale vládní právníci to ocenili, paní ministryně. To je opravdu hezké.

Ovšem tento vztah není analyzován - není - a je popisován jen v omezené míře. Například zpráva RIA téměř opomíjí příčiny nedostatečné nabídky dostupných bytů pro lidi v azylových domech ani se nezabývá specifickým charakterem poptávky různých skupin ohrožených ztrátou bydlení.

Paní ministryně, zeptejte se kolegů, např. sociálních demokratů, jak se řeší azylové bydlení. V mnoha městech to jsou domy, které jsou ve vlastnictví měst a obcí, starají se o provoz a neziskové organizace, úctyhodné, Armáda spásy, charita provozují tyto domy, poskytují sociální služby a ono to funguje. Takže není to tak, že ty obce doteď nevěděly, nic nedělaly. Už jsem jednou říkal, že opravdu neznám město, které by se tomu nevěnovalo, protože to je reálný problém a každé zastupitelstvo ho řeší bez ohledu na politické složení koalice v tom daném městě.

Proto ani v dalších částech zpráva ani nemůže pracovat se změnami poptávky jednotlivých cílových skupin v důsledku přijetí nové úpravy a i ty dílčí závěry či kvantitativní odhady jsou tak poněkud nevěrohodné. - Jinými slovy, úplně nevěrohodné. To nemohou napsat vládní právníci, ale poněkud nevěrohodné je opravdu příkré hodnocení. Jinými slovy, vůbec nevíme, co se může stát. Respektive víme. Budeme vydávat peníze, sebereme je těm, kteří je potřebují, a věříme tomu, že ti, kteří zneužívají sociální dávky, půjdou do práce. Já tomu tedy nevěřím.

Zpráva v obecné formě uvádí, že problémy se zajištěním sociálního bydlení se týkají fyzické dostupnosti. Byty nejsou, či jsou, ale nejsou nabízeny nebo jsou v nevhodných lokalitách, finanční dostupnosti, byty jsou, ale pro danou skupinu moc drahé, a diskriminace, majitelé nechtějí některé skupině byt pronajmout. Ze zprávy RIA nelze zjistit, jaká je skladba těchto dílčích problémů, nelze ani nepřímo odhadnout, v jaké míře a jakých skupin se tyto dílčí problémy týkají. - Já vím, pane předsedo.

Dotčené subjekty jsou uvedeny nedostatečně a nejsou popsány tak, aby s jejich charakteristikami mohla RIA dále pracovat. Namísto toho, aby byly charakterizovány jednotlivé cílové skupiny a povaha jejich poptávky po sociálním bydlení, resp. jejich specifické problémy, je na různých místech zprávy uváděn výčet cílových skupin bez kvalitativních charakteristik a kvantifikace je provedena jako odhad osob podle skupin, které cílovým skupinám uvedeným jinde neodpovídají. Navíc s upozorněním, že jednotlivé skupiny, pro něž je kvantifikace prováděna, se mohou překrývat. - Po pravdě řečeno, i když jsem to četl třikrát, teď poprvé nahlas, úplně nevím, co v tomto odstavci ti vládní právníci chtěli říct kromě toho, že pořád říkají: nedostatečné, nevěrohodné, nejsou odhady. Úplně jsem nepochopil význam tohoto odstavce. Ale odstavec je zakončen větou: Jedná se o aspekt, jehož závažnost by pravděpodobně prokázala podrobná analýza skutečného stavu, která však v analýze RIA - co? Není! - Takže zase, máme soupis mnoha vět, mnoha možná v uvozovkách dobrých nápadů, ale vládní právníci píšou, že vlastně se to nedá vůbec posoudit.

Cílový stav má popsat především to, v jaké míře, jakým způsobem a jaké části problému popsaného dříve by měly být navrženou regulací vyřešeny. V předložené zprávě namísto toho cílový stav popisuje regulaci samotnou, a nikoliv to, jak se zlepší situace, jaké cílové skupiny a v jaké míře.

Varianty řešení představují další zásadní nedostatek zpracované RIA. Překladatel navrhuje variantu nula, současný stav, a variantu 1, nový návrh. Přestože i v průběhu zpracování a dosavadního projednávání se návrh regulace několikrát změnil, varianty řešení s těmito změnami nepracují, nehodnotí je, nerozebírají je, dokonce o nich ve zprávě RIA nejsou poskytnuty žádné informace. Proto vůbec nelze posoudit, zdali změny, k nimž návrhy regulace v průběhu projednávání došlo, jsou změnami k lepšímu, či horšímu. - A když zase si řekneme úplně, tak jak to normálně v životě funguje, pokud nevíme, jestli jsou změny k lepšímu, nebo k horšímu, tak jsou určitě k horšímu. Kdyby byly k lepšímu, tak to tam určitě někdo napíše a pokusí se zdůvodnit.

Chci říct, že jsem se dostal zhruba do 20 % v hodnocení kvality RIA. Chybí mi 80 % a byla by velká škoda, kdybychom neslyšeli těch ostatních 80 %. Já mám v této chvíli - dám si chvilku přestávku - několik návrhů.

Už jsem dal procedurální návrh na vrácení k přepracování - to je takový milosrdný postup.

Pak navrhuji, abychom prodloužili lhůtu na projednávání o 20 dnů na 80 dnů. Pokud si někteří optimisté myslí, že se to dá opravit, tak aspoň ať se to nedá stihnout.

Paní ministryni navrhuji, ať si vezme čas, aby na to množství otázek, které tady padly, stihla odpovědět ona či její úřad.

A dovolte mi tedy, abych jménem poslaneckého klubu Občanské demokratické strany požádal o přestávku na jednání klubu, abychom si mohli připravit další dotazy k tomuto návrhu zákona, a to v délce hodiny a 48 minut. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi, respektuji jeho žádost o přestávku a přerušuji jednání Sněmovny do zítřejší 9. hodiny ranní, kdy budeme pokračovat bodem Odpovědi na písemné interpelace.

Přeji vám hezký večer.

 

(Jednání skončilo v 19.13 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.