Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

78.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních
službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony
/sněmovní tisk 1081/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Já děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, poslankyně a poslanci, tato novela o sociálních službách vlastně po deseti letech od jeho vzniku, od jeho účinnosti, přináší několik komplexnějších změn. Cílem toho návrhu je zejména promítnout aktuální požadavky praxe tak, aby právní úprava odpovídala potřebám všech subjektů zúčastněných při poskytování sociálních služeb. Zároveň chceme, aby tyto navrhované změny umožnily poskytování sociálních služeb na míru podle druhu nepříznivé sociální situace, aby se také občané lépe orientovali v tom, kam se mají obrátit, kdo jim může zajistit v jejich konkrétní nepříznivé sociální situaci pomoc a podporu.

Já bych tady zmínila několik změn.

Zaprvé se zvyšuje částka příspěvku na péči ve 4. stupni, tedy to je úplná závislost, kde navrhujeme navýšení o 6 tisíc, a to z dosavadních 13 200 na 19 200, kde cílem zvýšení této částky je podpora poskytování pomoci neformálními pečovateli, tedy zejména osobami blízkými v domácnostech, a upřednostnění terénních a ambulantních sociálních služeb před službami pobytovými. Tento návrh je opravdu pro ty, kteří jsou doma, ne pro ty, kteří jsou někde v ústavních zařízeních. Když se vlastně srovnají náklady na toho člověka doma i s tím navýšeným příspěvkem a porovnají se s náklady, když ten člověk je v nějakém zařízení, tak samozřejmě ta domácí péče i přes toto zvýšení je stále mnohem levnější. Zároveň jsou zde opatření, která zvyšují kvalitu sociálních služeb, a současně se snižuje administrativní zátěž pro poskytovatele.

Dále zde navrhujeme, aby služby sociálně-právní ochrany dětí se převedly do systému sociálních služeb. A v této souvislosti vznikají nové sociální služby, domovy pro děti na přechodnou dobu a služby pro rodinu, což odstraňuje dosavadní nežádoucí dvojkolejnost poskytování služeb jedné a té samé cílové skupině.

Zároveň se třeba zvyšuje podpora rodin, kterým se současně narodily tři a více dětí. V současné době mají tyto rodiny nárok na služby zdarma, ale ty služby se mohou starat jenom o domácnost, nesmějí se fyzicky starat o děti, takže se toto právě rozšiřuje přímo na služby péče o děti jako také, protože dnes pečovatelky nesmějí vlastně ty děti vzít do ruky.

Zároveň se zde zavádí velice důležitý nový druh sociální služby poskytované osobám v terminálním stavu a osobám blízkým, která bude poskytována jak v kamenných hospicích, tak rovněž i v rámci domácí paliativní péče. Asi také všichni víte, že vlastně v současné době hospicová péče a péče o umírající není pořádně legislativně zakotvena.

Zároveň se stanovuje zmocnění k prováděcí vyhlášce, k plánování sociálních služeb s přesně danými pravidly, což umožní Ministerstvu práce dohled nad obsahem krajských plánů sociálních služeb, které jsou povinným podkladem pro žádost o dotaci.

Také se upravuje financování a plánování sociálních služeb stanovením jednotných pravidel vstupu služeb do sítě. Chceme, aby současné požadavky na dotace se staly mandatorními výdaji.

Myslím, že tady už ty hlavní body jsem vyjmenovala, jinak těch změn je samozřejmě ještě víc. Já vám děkuji za pozornost a věřím, že propustíte tuto novelu do dalších čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: My také děkujeme, paní ministryně. Prosím nyní, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Jana Hnyková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych vám přednesla svoji zpravodajskou zprávu. Ta bude jaksi trošku obsáhlejší, protože sociální služby jsou moje srdcová záležitost, pracovala jsem v nich dlouho, a proto když přichází takto velká, rozsáhlá novela zákona o sociálních službách, tak bych byla ráda, abychom jí věnovali náležitou pozornost.

Chci říci, že v samotném zákoně je 169 bodů, které mění tento zákon, 18 bodů přechodných opatření, ale mají zásah i do dalších zákonů, jako je zákon o pomoci v hmotné nouzi, zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, změna zákona o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů. Dále se promítají změny i do zákona o zdravotních službách a především se provádějí rozsáhlé změny v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí, a to v počtu 62 bodů a 11 bodů přechodných ustanovení. Dovolte mi vás seznámit s touto materií, abychom mohli rozhodnout, jak s tímto zákonem společně naložíme, protože jak už jsem řekla, jsem v sociálních službách dlouho pracovala a záleží mi, aby do praxe přišel co nejlepší zákon a byl nejen ku prospěchu našich klientů, uživatelů, poskytovatelů, zaměstnanců a dalších aktérů.

Jak už tady paní ministryně řekla, z důvodové zprávy citovala, současná právní úprava zcela neodpovídá potřebám praxe a potřebám subjektů při poskytování sociálních služeb. Obsahuje některá nadbytečná ustanovení, nebo jsou dokonce některá ustanovení nepřesně definovaná. Chybí nám v něm podrobnější úprava opatření zabývajících se řešením lidských práv klientů.

Cílem změny je optimalizace, zpřehlednění a zjednodušení systému sociálních služeb a služeb poskytovaných na základě pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. Dále by novela zákona měla zvyšovat stabilitu systému sociálních služeb, prohloubit spolupráci veřejné správy a posílení meziresortní spolupráce, což by mělo vést k výraznému zefektivnění a také ke zvýšení kvality srozumitelnosti ve způsobu financování a plánování systému sociálních služeb.

Hlavním cílem navrhované právní úpravy je, aby poskytované sociální služby lépe odpovídaly potřebám klientů a byly přístupnější a efektivnější pro klienty, občany a další aktéry systému sociálních služeb. Nabídka pro občany není dostatečně přehledná ani dostatečně jasně definovaná, pro samotné poskytovatele sociálních služeb je systém nadbytečně administrativně zatěžující. S tímto souhlasím, v praxi poskytovatelé sociální služby to opravdu nemají jednoduché.

Návrh umožní poskytování sociálních služeb, jak už zde bylo zmíněno, na míru prostřednictvím přesněji vydefinovaného východiska pro poskytování sociální služby klientovi v jeho nepříznivé sociální situaci. Klient by se měl lépe orientovat, kam se má obrátit a kdo mu může zajistit v jeho konkrétní situaci pomoc a podporu. Proces registrace poskytovatelů sociálních služeb je upraven tak, aby byly odstraněny funkční a procesní nedostatky včetně nedostatečné specifikace některých požadavků. Ministerstvo práce a sociálních věcí může také rozhodnout o zavedení nucené správy při neplnění standardů kvality a závažných porušení. Ministerstvo informuje o zavedení nucené správy příslušný registrující orgán, oznámí mu název poskytovatele sociální služby, jméno nuceného správce a jeho identifikační údaje, dobu, na kterou je správa zavedena. K tomu se ještě vrátím později.

V oblasti financování sociálních služeb lze předpokládat snížení korupčních rizik. Výběr poskytovatelů financovaných z veřejných prostředků by měl probíhat - a prosím, to považuji za velmi důležité - formou soutěže v zařazení do sítě sociálních služeb a zároveň by mělo docházet ke stanovení hlavních podmínek pro způsob výběru poskytovatelů. Při soutěži o nejvhodnější nabídku bude povinné zajistit dodržení zásad transparentnosti, nediskriminace, přiměřenosti a zpětné přezkoumatelnosti těchto podmínek a povinně přistupovat ke všem poskytovatelům sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru jednotně. V tomto případě nesdílím s Ministerstvem práce a sociálních věcí, že bude vše probíhat hladce, a myslím si, že takto nastavené podmínky budou pro některé služby problematické, možná právě pro nedostatek finančních prostředků.

Pověření k poskytování služby obecného hospodářského zájmu se vydává minimálně na dobu podpory sociální služby v příslušném rozpočtovém roce, a to nejdéle na dobu deseti let. Chci se pak zeptat paní ministryně, jak tato konkrétní opatření budou nastavena, zda jsou již poskytovatelé seznámeni a jak bude celé výběrové řízení probíhat. Je to jistota nejen pro poskytovatele, ale taky pro zaměstnance a pro klienty těchto služeb.

Dále bych si vás dovolila seznámit s dalšími změnami v zákoně. Zákon o sociálních službách upravuje předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka nejen pro oblast sociálních služeb, ale i pro další vyjmenované v § 1 odst. 2 zákona, který se týká veřejné správy, a to především pracovníků na obecních a krajských úřadech. V souvislosti s převedením dosavadních sociálních služeb poskytovaných nikoliv na základě registrace sociálních služeb, ale na základě vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, na základě zákona o sociálně-právní ochraně dětí do zákona o sociálních službách. Na tuto skutečnost upozorňuje řada organizací, které s tímto nesouhlasí, od Asociace poskytovatelů, Národní rady zdravotně postižených až po Charitu České republiky.

Navrhované zvýšení příspěvku na péči ve čtvrtém stupni má za cíl, jak už tady zaznělo, posílit příjem osob v nejvyšším stupni závislosti, které nevyužívají pobytové služby. Zvyšuje se tak současně objem podpory v případech, kdy je péče zabezpečená neformálním pečovatelem, v ideálním případě s využitím ambulantních nebo terénních služeb. Částka 19 200 si myslím, že je velmi významná a motivační k péči o lidi v domácím prostředí. Jen mi tu chybí provázanost na odbornou pomoc pečujícím, větší kontrolní mechanismy, jak bude pečováno. Pro vaši informovanost se to týká odhadem cca 25 tis. lidí.

Kladně hodnotím změnu v zahájení řízení o příspěvku na péči po pěti dnech od podání žádosti. Snad bude dostatek pracovníků a posudkových lékařů na České správě sociálního zabezpečení, aby se to správní řízení vyřídilo pak v co nejkratší době. Účelem návrhu je přispět ke zkrácení celkové doby správního řízení o příspěvku na péči.

Navrhuje se dále prodloužení skartační lhůty uchování písemností a spisů příspěvku na péči z dosavadních patnáct let na padesát, a to z důvodu, aby byl Úřad práce České republiky schopen plnit povinnost uloženou v ustanovení § 29 odst. 6, tedy povinnost vydat osobě blízké nebo asistentu sociální péče písemné potvrzení prokazující dobu péče pro účely hmotné nouze, zdravotního pojištění, důchodového pojištění a zaměstnanosti. Doufám, že jsou na to úřady práce připraveny, že budou k tomu vyhraněny prostory a pracovníci.

Zřizují se nově komunitní centra. Jedná se o veřejná víceúčelová zařízení, ve kterých by se měli setkávat členové komunity za účelem realizace sociálních, vzdělávacích, kulturních a rekreačních aktivit s cílem zlepšit sociální situaci těchto jednotlivců a komunity jako celku. Pro dosažení těchto cílů je v zařízení poskytovaná kombinace komunitních a veřejných služeb, minimálně základní sociální poradenství, sociální služba v ambulantní a terénní formě se zaměřením na řešení nepříznivé sociální situace a sociálního začleňování. Prostorové vybavení integračních center musí vždy umožňovat vzájemné kontakty mezi příslušníky cílové skupiny a jejich kontakty s profesionály v sociální oblasti. Ze zavedení této služby mám obavu. Pokud by se to týkalo občanů České republiky, tak by to bylo v pořádku. Ale mám obavy z toho, aby se tato centra nepřipravovala pro uprchlíky, kteří jsou nám podsouváni, že je musíme sem přijmout. Doufám, že nám i paní ministryně vysvětlí vše konkrétněji k této službě.

Manželské a rodinné poradenství je vzhledem ke specifické cílové skupině zařazeno do nově vzniklé služby pro rodinu.

Dále je doplněn a rozšířen okruh osob, kterým je odborné sociální poradenství poskytováno, o pečující fyzické osoby. Vymezením v zákonu o sociálních službách se pečující osoby stanou cílovou skupinou sociálních služeb, které jsou považovány za klíčový nástroj podpory neformálních pečovatelů. Potud v pořádku. Jen mi zde chybí a považuji za nutné říci, že je nejen důležité poradenství u těch neformálních pečovatelů, ale také příprava, možnost se vzdělávat v této náročné péči o svého blízkého, podpora, supervize a psychoterapie.

Rozšiřují se základní činnosti poskytované v rámci sociální služby, osobní asistence se doplňuje další základní činnost, a to o sociálně terapeutické činnosti. Současně doplnění této základní činnosti reaguje na potřeby praxe, kdy se ukazuje, že službu osobní asistence je třeba více odlišit od pečovatelské služby.

Dále se rozšiřují základní činnosti poskytované v rámci pečovatelské služby a doplňují se základní činnosti, a to o výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti a pomoc při uplatňování oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Rozšířením poskytovaných základních činností se doplňují činnosti, které jsou zaměřeny nejen na obsluhu a péči o klienta, ale také na jeho rozvoj a podporu, aby získal určité kompetence.

Současně služba bude nabízet činnosti, které budou podporovat sociální začleňování klientů. Již o tom byla zde řeč, že současná právní úprava pečovatelské služby obsahuje základní činnosti, které rodičům dětí pomáhají pouze s doprovodnými činnostmi, to znamená s úklidem a nákupem, a cílem je podpořit zejména rodiny, ve kterých se narodily současně tři a více dětí, v základních situacích, které rodiče nezvládají s ohledem na počet dětí. Jsou navrhované nové základní činnosti zaměřené na pomoc těmto rodičům. Při narození trojčat a vícerčat, kdy má být rodinám poskytována pečovatelská služba bez úhrady, kraje odmítly financování této pečovatelské služby, neboť jde o nenadálou událost, na kterou kraje nejsou schopny si ponechávat ve svém rozpočtu rezervy. Jedná se o jednotky případů a Ministerstvo práce a sociálních věcí tyto případy řeší pokrytím z objemu prostředků, který si ponechává na mimořádné situace. Proto se doplňuje pro tento případ dotační titul v ustanovení § 104.

U odlehčovacích služeb se navrhuje stanovit maximální dobu poskytování této služby tak, aby byl naplněn její smysl, to znamená umožnit pečující osobě dostatečný nezbytný odpočinek, a to pouze na 90 dnů. Návrh vyplývá ze zkušeností získaných z poskytování této služby, kdy klienti jsou v odlehčovacích službách v pobytové formě ve většině případů ubytováni na dlouhou dobu a tento druh služby pak fakticky supluje poskytování pobytových služeb například v domovech pro seniory. Ptám se, proč tato doba je takto omezena. Budu-li po operaci a budu se starat o svou maminku nebo tatínka a budu potřebovat například čtyři měsíce na doléčení, budu muset pak podvádět.

Základní činnosti poskytované v rámci sociální služby domova pro osoby se zdravotním postižením se rozšiřují o další základní činnosti, a to pastorační a duchovní péči, psychosociální podporu při umírání a pomoc osobám blízkým, vyrovnání se s traumatem spojeným s umíráním a úmrtím blízké osoby, což považuji za chvályhodné, ale myslím si, že dnešní pobytová zařízení toto již činí, aniž by to bylo v zákoně.

Velmi kladně hodnotím návrhy změny, které navrhují sjednocení sociálních služeb domov pro seniory a domov se zvláštním režimem. V současnosti praxe poskytování sociálních služeb tyto druhy zásadně neodděluje. V domovech pro seniory jsou klienti, kteří již spadají do cílové skupiny zvláštního režimu, a naopak. Jedním z dalších cílů tohoto opatření je snížení administrativní zátěže, neboť nyní jsou potřeba dvě registrace, po změně na oba druhy domovů bude stačit pouze jedna.

Dalším cílem bude odstranit z názvu služby slova zvláštní režim, který je segregující a stigmatizační. S tím se nedá nic jiného než souhlasit. Nově proto bude upravena pouze jedna služba - domov sociální péče, která bude určena pro širokou cílovou skupinu osob, kterou si poskytovatel specifikuje při registraci. Podle registrovaného okruhu osob pak bude nastaven i režim daného zařízení.

Do zákona o sociálních službách se vkládají sociální služby určené pro klienty v terminálním stavu. U poskytovatelů paliativní péče a poskytovatelů sociálních služeb nejsou v současné právní úpravě upraveny, ale o tom tady již mluvila paní ministryně. (Hluk v sále.)

Dále považuji za velmi kontroverzní, že ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí se vyjímají zařízení vyžadující okamžitou pomoc a zřizují se domovy pro děti na přechodnou dobu, které budou poskytovat, jak je napsáno v důvodové zprávě, pomoc a pobytové služby nezletilým osobám, které se ocitly ve stavu nedostatku řádné péče nebo bez péče přiměřené jejich věku, zejména v důsledku úmrtí nebo hospitalizace rodičů nebo v důsledku ztráty bydlení nebo jiné krizové situace v rodině, nebo je-li pro jejich život, normální vývoj nebo jejich jiný důležitý zájem vážně ohrožen nebo narušen, které jsou tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané nebo které se ocitly v prostředí nebo situaci, která závažným způsobem ohrožuje jejich základní práva. Jedná se o situaci, kde o dítě nemůže ze závažných důvodů po přechodnou dobu pečovat žádný z rodičů a zároveň nemůže péči o dítě zabezpečit ani poručník, pěstoun nebo jiná pečující osoba. V obecné rozpravě bych si potom dovolila se k tomuto tématu ještě jednou vyjádřit.

Dále se navrhuje změna místní příslušnosti registrujícího orgánu, který rozhoduje o oprávnění poskytování sociálních služeb. Podle současné právní úpravy rozhoduje o registraci poskytovatele sociálních služeb krajský úřad příslušný podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu fyzické osoby nebo podle sídla právnické osoby, která žádá o registraci. Pro udělení oprávnění k poskytování sociálních služeb je nutno splnit zákonem stanovené náležitosti, nicméně jednotlivé registrační podmínky nejsou ve všech krajích u všech poskytovatelů sociálních služeb posuzovány stejným způsobem. Je proto navrhováno stanovit místní příslušnost registrujícího orgánu podle místa poskytování sociální služby, aby krajský úřad rozhodl o registraci všech sociálních služeb poskytovaných na území kraje.

Doplňuje se zmocňovací ustanovení pro vydání prováděcího právního předpisu, kterým budou upraveny v ustanovení uvedené podmínky pro poskytování sociálních služeb. Minimální materiální a technický standard bude stanoven pouze pro pobytové sociální služby poskytované v rámci odlehčovací služby v domovech pro osoby se zdravotním postižením, týdenních stacionářích, domovech sociální péče, chráněném bydlení a domovech pro děti na přechodnou dobu. Základem personálního standardu je stanovit nepodkročitelný počet personálu sociální služby pro zajištění bezpečí klientů sociální služby. Mám s tímto velký problém, zda budou vůbec finanční prostředky na to, aby tato práce byla ohodnocena. Chci se při této příležitosti také zeptat paní ministryně, jak to vypadá s naším usnesením, které jsme tady přijali na posledním jednání v Poslanecké sněmovně k platům zaměstnanců v sociálních službách. Mám obavy, aby tento nepodkročitelný počet personálu sociální služby nebyl právě tím standardem a kvalita sociálních služeb se pak ještě více nezhoršovala.

V zákoně se navrhuje umožnit Ministerstvu práce a sociálních věcí rozhodnout o zrušení registrace. Cílem návrhu je reagovat na akutní zjištění porušování lidských práv a svobod, nebo jiného život a zdraví ohrožujícího porušení povinností poskytovatele inspekcí poskytování sociálních služeb. Tato úprava má za cíl zvýšit ochranu práv klientů. To vše je v pořádku, ale co zařízení neregistrovaná? Ptám se, jak se bude řešit zařízení bez registrace. Neměla by tu být žádná taková zařízení. Předpokládala jsem, že to bude v tomto zákoně upraveno. Bohužel změny se týkají pouze zařízení registrujících.

Mezi další změnu patří změna ustanovení o opatření omezujícím pohyb osob, zdůrazňuje užití opatření jako krajního prostředku ve specifické situaci. Aplikace § 89 na situace dlouhodobé, trvající, nebo dokonce jako preventivní zajištění běžného bezpečí klienta je při stávající konstrukci ustanovení nevhodná. Stanovené kontrolní mechanismy jsou v případě takto extenzivního pojetí restriktivního opatření nedostatečné. Proto se navrhuje nahlížet do zdravotnické dokumentace. Myslím si, že by zde měla být větší spolupráce mezi lékaři a sociálními pracovníky v rámci zařízení.

Mezi závažné považuji stanovení nezbytného souhlasu soudu se smlouvou o poskytování pobytové sociální služby dítěti mladšímu 15 let bez doprovodu dospělé osoby na dobu přesahující šest měsíců, rovněž směřuje k zajištění rovného přístupu k dětem, které se bez doprovodu dospělé osoby mohou ocitat v různých zařízeních kolektivní pobytové péče. V této souvislosti není bez významu, že umístění dítěte do školského zařízení pro výkon ústavní výchovy za účelem zajištění jeho zaopatření lze realizovat jedině na základě rozhodnutí soudu, nikoliv na základě smlouvy uzavřené zákonnými zástupci dítěte, případně jinou osobou oprávněnou k zastupování dítěte. To znamená, že děti, které jsou mimo systém a jsou nyní umísťovány v těchto zařízeních na základě smlouvy, zde už nebudou moci být. Vím, je to hrozné, ale kam vlastně půjdou?

Nově vložená povinnost obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností informovat krajský úřad o skutečnostech nasvědčujících poskytování sociálních služeb bez oprávnění má za cíl účinněji bojovat proti poskytování nelegálních sociálních služeb, a zajistit tak vnější pomoc osobám, které tyto služby využívají. Já to považuji za nedostatečné. V současném znění zákona je sice stanovena povinnost obcí spoluvytvářet podmínky pro zajištění potřeb osob na území obce, je však nutné specifikovat, že se jedná především o možnost podílet se na financování sociálních služeb zařazených do krajské sítě sociálních služeb. Konkrétní dohoda o míře spolufinancování a o tom, které služby budou spolufinancovány z obecních zdrojů, je vždy mezi krajem jakožto tvůrcem krajské sítě a jednotlivými obcemi.

Doplňuje se tedy § 94 písm. g) a h) a souvisí s tím, že podle § 3 písm. h) je střednědobý plán rozvoje sociálních služeb strategický dokument obce nebo kraje. Jestliže tedy může střednědobý plán rozvoje sociálních služeb vytvářet podle zákona i obec, měla by možnost také vytvářet obecní síť sociálních služeb a vést záznamy poskytovatelů sociálních služeb, kteří poskytují služby do této sítě zařazené. Navrhovaná změna navíc představuje obdobu ustanovení týkající se sítě sociálních služeb a seznamu poskytovatelů sociálních služeb na krajské úrovni. Já se v tuto chvíli ptám - budou mít na to obce dostatek finančních prostředků a zaměstnance?

Další velká změna je v oblasti standardu kvality. Kvalita poskytování sociálních služeb je definována povinnostmi, které jsou upraveny v § 88. Ty jsou základní definicí pro kritéria standardu kvality sociálních služeb, které jsou nadále součástí prováděcí vyhlášky. Kritéria jsou nově rozdělena do pěti oblastí: garance sociální služby, proces poskytování sociální služby, lidskoprávní oblast, vedení dokumentace a spolupráce. Proto je nezbytné upravit definici standardu kvality. To znamená, že by současná zařízení musela všechny současné standardy přepracovat, aby vlastně vyšla vstříc tomuto ustanovení.

V úvodu jsem vás informovala o návrhu, že Ministerstvo práce a sociálních věcí může zavést nucenou správu na poskytovatele sociálních služeb, pokud dojde při inspekci poskytovatele sociálních služeb k závažným zjištěním porušení povinností poskytovatele. Pro zajištění ochrany práv klientů je podle ministerstva nezbytné razantnější opatření, které současně právní úprava neumožňuje. Zavedení nucené správy bude možno použít v případě, kdy jsou zjištěny nedostatky v takovém rozsahu, že ohrožují život nebo zdraví klientů poskytovatele, a současně není možné rozhodnout o zrušení registrace poskytovatelem. Nuceným správcem je zaměstnanec ministerstva, k výkonu této činnosti může přibrat další osoby. Tyto osoby vykonávají činnost při nucené správě na základě pracovněprávního vztahu, popřípadě na základě občanskoprávní smlouvy uzavřené s ministerstvem. Z pohledu klienta je to důležité opatření na ochranu jeho práv a důstojnosti, ovšem po zkušenostech z praxe o kontrole inspekce to může být ohrožující, protože když si to vezmeme z obou stran, přece jenom hodnocení inspektorů je subjektivní záležitost. (V sále je velký hluk.)

K ekonomické otázce tohoto zákona. Kvalifikovaný odhad Ministerstva práce a sociálních věcí k navýšení výdajů ze státního rozpočtu činí 1,8 mld. Já si myslím, že to bude dvojnásobek.

Vážené dámy a vážení pánové, já jsem si vás dovolila informovat o všech těchto změnách, které považuji za velmi důležité. Chtěla jsem to sdělit na plénu této Poslanecké sněmovny. Řada bodů je přínosná pro sociální služby, ale je tu řada bodů, které velmi zkomplikují život zaměstnancům v sociálních službách a jejich poskytovatelům.

Ráda bych slyšela odpovědi na dotazy, které jsem vznesla v rámci zpravodajské zprávy, a za to paní ministryni předem děkuji. Vám děkuji za pozornost.

Pane předsedající, požádala bych vás, abych mohla potom vystoupit v obecné rozpravě se svým příspěvkem. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: To určitě můžete, paní zpravodajko. Děkuji za vaši stručnou zpravodajskou zprávu.

Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji vám, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, kolegové a kolegyně, tak jsme celkem asi dva roky čekali a byli zvědavi na avizovanou velkou novelu zákona o sociálních službách a nakonec jsme se 31. března, tedy opravdu na poslední chvíli, dočkali. Obdrželi jsme vládní návrh novely, u kterého se zdráhám použít atributu velká, a to i když návrh zákona čítá 39 stran, resp. 52 stran i s novelami doprovodných zákonů.

Z důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona se dovídáme, že cílem změn by mělo být mj. zvýšení stability systému sociálních služeb a prohloubení spolupráce veřejné správy. Souhrnně by měly změny v zákonu výrazně zefektivnit a zvýšit kvalitu poskytovaných služeb, definování služeb by mělo být více srozumitelné, a to jak pro poskytovatele, tak pro uživatele. Mělo by dojít také k zpřehlednění způsobu financování a plánování systému, a k tomu se dostanu.

Ve svém vystoupení nebudu upozorňovat na všechny problémy, které dle mého přesvědčení je třeba v této oblasti řešit. Zákon, který přijal Parlament České republiky v roce 2005, podotýkám, že v Poslanecké sněmovně napříč všemi, čili politickým spektrem, není, žel, nejšťastnějším řešením ani po jeho 29 novelách, a proto bych předpokládal u avizované velké novely systémové přístupy. Zavedli jsme totiž systém sociálních služeb v tržním prostředí, a to převážně za veřejné peníze, a předpokládali jsme, že si uživatelé, tedy zejména adresáti příspěvku na péči, budou nakupovat nezbytné služby, které jim byly přiznány při sociálním a zdravotním šetření. Nemalá část však tyto sociální dávky do systému nevrací a velká část těchto lidí nemá mentálně na to, aby se dokázala racionálně v tomto specificky tržním prostředí pohybovat. A tak se záhy našli různí šibalové z rodinného prostředí či z řad poskytovatelů, někdy i klientů systému, kterých stále přibývá a kteří dokážou této situace umně využívat. Velcí tradiční poskytovatelé mají jakž takž svou budoucnost jistou. Malí musí o své místo na slunci neustále bojovat a překrývat často své působení komerčními půjčkami a nové kapacity vznikají právě na úkor dělení rozpočtového koláče pro tradiční poskytovatele, který se výrazně z roku na rok nemění. Nakonec zkušenosti, jak úspěšně podnikat s veřejnými prostředky, známe v různých odvětvích v České republice.

Sociální služby zaznamenaly výrazný nárůst zaměstnanců a staly se vedle bankovnictví, cestovního ruchu, hazardu a úředníků státní a veřejné správy nejvíce se rozvíjejícím odvětvím. Odvětvím s podhodnocenými mzdami i platy. I když náklady na sociální služby nečekaně po roce 2006 vzrostly a logicky je i nárůst nových a nových potřeb, poptávka není stále a asi nikdy nebude uspokojena. Dostali jsme se do disproporcí, do problémů s financováním v řadě let, a přitom nemáme republiku stále rovnoměrně těmito službami pokrytou. Nejsem přesvědčen, že tyto z mého pohledu zásadní problémy předložený návrh řeší, ale možná, že chci příliš moc. A tak se ve svém vystoupení, v jeho další části spokojím s málem a upozorním vás alespoň krátce na některá vybraná ustanovení zákona o sociálních službách týkající se zejména plánování, financování, a tedy udržitelnosti systému sociálních služeb, která osobně považuji za problematická, a to jak u absencí řešení platného textu, kdy nedošlo k novele, tak v nejasnosti u nových návrhů, tedy v připravené novele. Budu tedy konkrétní.

Hned v § 3 zákona o sociálních službách - vymezení některých pojmů - se v bodu h) píše o strategickém dokumentu obecně nazvaném jako střednědobý plán rozvoje sociálních služeb, běžně je používán termín komunitní plán, podle něhož se má poskytování sociálních služeb v daném území plánovat jak na úrovni obcí, tak krajů. Tento plán má být dle současného platného znění schvalován na dobu tří let. V kontrastu s tím byl např. zastupitelstvem v mém volebním kraji již schválen střednědobý plán rozvoje sociálních služeb v Moravskoslezském kraji na léta 2015 až 2020, tedy na pět let. Obdobně dochází ke zpracování a schvalování komunitních plánů obcí, např. v Opavě také na pět let.

Kladu si tedy otázku, proč Ministerstvo práce a sociálních věcí, resp. vláda jako předkladatel nepřistoupila při novele k prodloužení doby také ze tří na pět let. Já totiž chápu prodloužení období na krajské a obecní úrovni jako praktické a smysluplné nejméně ze dvou důvodů. Jednak přesah přes volební období, kdy se střídají politická vedení, je nástrojem pro upevnění stability a efektivity plánování systému, včetně lepší měřitelnosti dosažených cílů a opatření. Druhak, nezanedbatelným důvodem je rovněž méně častá administrativní a finanční zátěž pro všechny, kteří se na hodnocení a aktualizaci uvedeného dokumentu podílejí.

Mé vidění je v souladu s textem, který deklaruje důvodová zpráva. Postrádám tedy smysl ponechaného tříletého období v předkládaném materiálu. V této souvislosti si kladu otázku, jakým způsobem je v tomto ohledu zajištěn jednotný výklad a jednotný postup při zpracování, tedy rovný přístup a stejné podmínky napříč celou republikou. Jsem přesvědčen, že není cílem mít 14 rozdílných krajských sociálních politik a zákon by měl procesy sjednocovat. Jak se ukazuje, jiná je praxe, jiná je litera zákona.

S tím souvisí, jak jsem již naznačil, i plánování potřeb sociálních služeb, stanovení priorit a jejich dlouhodobého a udržitelného financování. Kraje jsou povinny, obce stále povinnost nemají a stále stejně jako doposud pouze různě spolupracují se svým krajem. Můžou, ale nemusí zpracovat střednědobé plány, viz § 94 odst. d). Rovněž ostatní doplněné odstavce § 94, tj. odstavec f), kdy se obec sice "zejména", ale jen "může" podílet na financování sociálních služeb zařazených do krajské sítě sociálních služeb, a dále odstavec g), kdy obec jen "může", ale nemusí určit si síť sociálních služeb na území obce, pokládám za příliš volnou formulaci. Ani v této stále diskutované oblasti není navržena systémová novela. Jak tedy chceme zajistit efektivní a udržitelnou návaznost v systému obec - kraj - republika?

Osobně jsem se v minulosti opakovaně snažil pozměňovacím návrhem o zavedení povinného komunitního plánování i pro obce či pro sdružení obcí v případě menších obcí. Ale nejdále jsem došel do Senátu na pana senátora Kuberu a pak už měl každý obavu do předkládaných návrhů zákona tento problém vtělit, neboť chtěl, aby byl bez problému a rychle projednán.

Přitom opět si dovolím pro příklad uvést praxi v Moravskoslezském kraji. Je tam vymezena elementární finanční spoluúčast obcí v roli veřejného zadavatele sociálních služeb zařazených v krajské základní síti, která je deklarována v krajských prováděcích dokumentech včetně již existující metodiky pro aktualizaci krajské sítě. Jinak řečeno, nepřispěje-li obec, nepřispěje ani kraj. Jaká je aktuální praxe v jiných krajích, pravda, nevím, ale ptám se, jaké konkrétní poznatky v této oblasti má Ministerstvo práce a sociálních věcí k dispozici a jak s nimi pracovalo, jak se vypořádalo se všemi připomínkami krajů.

V § 95 tohoto návrhu zákona vztahujícím se k povinnostem a činnostem krajů, je v odstavci h) uvedeno, že kraj určuje svou síť služeb, přitom přihlíží k informacím obcí sděleným podle § 94 písm. f), a tento paragraf jsem před chvílí citoval. Škrábeme se prostě pravou rukou za levým uchem a bojíme se jasných a jednoznačných formulací.

Potřeba srozumitelného vymezení pojmů a povinností krajů i obcí pak přímo souvisí a nutně navazuje na obsah novelizovaného ustanovení v části šesté - Financování sociálních služeb, kde však z důvodů mnou sdělených v předchozí části nastávají a budou nastávat podmínky pro nejednotnou praxi v jednotlivých krajích, což může být problémem i s ohledem na dodržování evropské legislativy v oblasti veřejné podpory. Problém veřejné podpory bych v žádném případě nepodceňoval.

V návrhu novely jsou rovněž zapracovány nové typy služeb včetně nových profesí zařazených v základní činnosti služeb. Tedy v činnostech, které jsou primárně financovány formou dotací či příspěvku z veřejných zdrojů, ať již z rozpočtu obcí, nebo krajů, či prostřednictvím krajů z kapitoly státního rozpočtu 313 Ministerstva práce a sociálních věcí, a jsou uznatelnými náklady.

Osobně nemám nic proti tomu a dokážu pochopit u vybraných druhů služeb, např. dle § 52 Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče, nebo dle § 52a Sociální služby poskytované osobám v terminálním stavu a osobám blízkým, deklaraci dalších odborných pracovníků uvedenou v § 116a odst. 1 bod g) pastorační pracovníci a kaplani. Zajímá mě však, jakým způsobem budou tyto pozice financovány. Dojde snad k navýšení objemu kapitoly 313 Ministerstva práce a sociálních věcí na úkor kapitoly 334 Ministerstva kultury a postupně přejde financování pod církve a náboženské společnosti? Nebo zde půjde o personální zajištění základních činností bez nároku na finanční odměnu, resp. o dobrovolnickou činnost duchovního? Nebo to bude v gesci místně příslušných farností a podobně? Zde žádám jasné stanovisko, prostě odpověď.

Co mě rovněž zaujalo, a to v dílu 2 Sociální poradenství § 37 odst. 3, kde se píše o zaměření na potřeby jednotlivých druhů sociálních skupin osob v rámci poskytování odborného sociálního poradenství a kde je vyškrtnut termín "manželských a rodinných poraden", přičemž v dílu 4 Služby sociální prevence v aktualizovaném § 65 Služby pro rodinu se v odst. 3 píše, že služba podle odst. 1 poskytovaná v manželských a rodinných poradnách... Dále pak pokračuje vymezení základních činností. Namístě je proto otázka, co je směrodatné. Zda onen odst. 3 v rámci odborného sociálního poradenství, či mají existovat nějaké další specifické poradenské služby podle odst. 1 v § 65 Služby pro rodinu. Prosil bych také o vysvětlení, neboť v této logice či smyslu nerozumím, anebo jsem ho nepochopil.

A závěrem se zastavím u nově navrhovaného § 56a, který upravuje domovy pro děti na přechodnou dobu. Chci vyjádřit své pochopení stanovisku Federace dětských domovů České republiky. Důvodová zpráva totiž tvrdí, že se nejedná o zavedení nového druhu sociální služby, ale o pouhou legislativně technickou úpravu. Budiž. Ale na základě dosavadních zkušeností se i já domnívám, že jde o přípravu na převod dětských domovů do gesce Ministerstva práce a sociálních věcí z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Nebudu se zde přít, ale jsem opravdu ostražitý.

Federace upozorňuje, že transformace zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy na pouhé poskytovatele sociálních služeb by přinesla značná rizika a mohla by vést k omezení odborné pomoci dětem, které se ocitly v nouzi. V těchto zařízeních je totiž po jejich nákladných a úspěšných transformacích zajišťována všestranná odborná pomoc kvalifikovaným personálem od výchovy, vzdělání a socializací až po intervenci krizovou a poradenskou. Je tedy třeba čelit snahám o to, aby peníze na tuto ryze odbornou činnost byly nenávratně převedeny jinam, třeba do neziskového sektoru. Abychom stejně, jako dnes řešíme nedostatek kvalifikovaných jeslí a mateřských škol náhradní cestou přes dětské skupiny, nehledali jednou náhradní řešení pro neuspokojivý stav na úseku sociálně-právní ochrany dětí.

Toť z mého pohledu zatím vše, děkuji všem těm, kteří mě poslouchali. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Opálkovi. Další řádně přihlášenou do obecné rozpravy je paní poslankyně Alena Nohavová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Nohavová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já ve svém vystoupení budu podstatně kratší a stručnější než mí předřečníci.

Zákon o sociálních službách, který platí od roku 2007, podle autorů novely již neodpovídá potřebám, a do praxe je proto potřeba zavést aktuální požadavky. Předkladateli navržená novela nepochybně obsahuje řadu dobrých návrhů, které i odborníci - myslím tím pracovníky v sociálních službách - vítají. Na to, že práce na novele byla zahájena již na začátku volebního období a vlastně probíhala po celé volební období, je ale předkládána do Poslanecké sněmovny až na poslední chvíli. Na její schvalování bude potřeba čas. Určitě přijde řada pozměňovacích návrhů, které mohou celou novelu posunout úplně jinam. Připomínky k novele zaznívají z krajů, od Národní rady zdravotně postižených i od poskytovatelů sociálních služeb. Novela má evidentně značné zpoždění. Podle původního harmonogramu měla být předložena právě proto, aby se stihla důkladně projednat, již v roce 2016. První verze však obsahovala řadu problematických pasáží, které by na lidi se zdravotním postižením měly spíše negativní dopady. Od MPSV je nezodpovědné takto důležitý zákon předkládat v samém závěru volebního období.

Novela například určuje povinnosti poskytovatelů definovat jasné standardy kvality poskytování sociálních služeb, aby se nestávalo, že život klientů bude ohrožen nebo budou žít v neúnosných hygienických podmínkách, což je v pořádku.

Dále. Do novely jsou zařazeny i hospice, které se mají stát oficiální sociální službou, kdy léčebná část bude nadále hrazena z veřejného zdravotního pojištění. V zákoně je zařazena proto, aby se i do legislativy promítla realita dnešní podoby sociálních služeb. Vyšetření (?) této záležitosti ve velké novele uložil MPSV výbor pro sociální politiku.

Dále. Podle návrhu by nejzávažněji postižení či nemohoucí občané mohli dostávat příspěvek na péči ve čtvrtém stupni, což je úplná závislost, o 6 tisíc korun vyšší, tedy na 19 200 korun měsíčně. Ale pobírali by ho jen ti lidé, kteří by byli takzvaně opatrováni v domácím prostředí. Ministerstvo práce tak chce podpořit pečující rodiny i služby v terénu. Lidem v ústavech a domovech pro seniory by se částka ale nezměnila. Tato část je sporná i pro Národní radu zdravotně postižených, kdy osoby, které budou hospitalizovány ve zdravotních zařízeních po kratší dobu než měsíc, o část příspěvku, která by za péči náležela zdravotnímu zařízení, přijdou, a je tak nebezpečí, že ti pak budou odmítat hospitalizaci i v případech, kdy bude pro jejich zdraví nezbytná, čímž se zhorší léčebná péče. Zákonná úprava by v žádném případě neměla takzvaně motivovat nemocné k neléčení se, což ale tato úprava fakticky činí.

Dále. Domovy pro děti v nouzi by nově měly patřit mezi sociální služby. V důvodové zprávě se tvrdí, že se nejedná o zavedení nového druhu sociální služby, ale o pouhou legislativně technickou úpravu. Vzhledem k sílícím tendencím zasáhnout do stávajícího systému ochrany ohrožených dětí to považuji za záměr, jak krátce před koncem volebního období zahájit převod dětských domovů do gesce Ministerstva práce asociálních věcí. Transformace zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy na pouhé poskytovatele sociálních služeb by přinesla značná rizika a mohla by vést k omezení odborné pomoci dětem, které se ocitnou v nouzi. Péče, která je v domovech dětem poskytována, a prostředí, ve kterém nacházejí útočiště, jsou na špičkové úrovni a je jim zajišťována všestranná odborná pomoc. Tady nejde jen o výchovu, ale je to i vzdělávání a socializace.

Ve výčtu novelou navrhovaných změn by se dalo dále pokračovat. Tato novela z dílny MPSV je jako myšlenka dobrá, ale jako u řady jiných zákonů zůstává a vzhledem k termínu jejího předložení zřejmě i nadále zůstane jen u té myšlenky. I na tomto zákoně se bohužel potvrzuje, že privatizace velké části sociálních služeb a jejich poskytování na komerční bázi byla chyba. O sociálně slabé a nemocné by se měl postarat stát. Charita a komerční soukromé aktivity mohou být vhodným doplňkem, ale nesmí být základem péče. Naskýtá se proto otázka, zda za pozdním předložením se spíše neskrývá úmysl předkladatelů tímto způsobem zákon, který nemá plnou koaliční podporu, zablokovat a moci se tvářit, že to vlastně moc chceme, ale ti poslanci z opozičních stran nám to nechtějí schválit.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Já vám také děkuji, paní poslankyně. Nyní požádám o vystoupení řádně přihlášenou paní poslankyni Chalánkovou, připraví se pan poslanec Kaňkovský. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Návrh obsahuje řadu dobrých změn, například, jak již bylo sděleno, diferenciaci příspěvku na péči v případě poskytování nepobytových služeb sociální péče, sloučení domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem, zavedení jasného personálního a materiálně technického standardu, pokud ho Ministerstvo práce a sociálních věcí dokáže nadefinovat. Teď mají v zákoně také povinnost, že měli od letošního roku vyhláškou stanovit obvyklé náklady na jednotlivé sociální služby s ohledem na regionální specifika sociálních služeb - to se týká § 105a -, přitom toho asi nejsou schopni, protože prováděcí právní předpis Ministerstvo práce a sociálních věcí nevydalo.

Ale více je tam toho, co považuji za špatné. K nejdůležitějším věcem patří: Mělo dojít k výraznému snížení druhů služeb. Dochází však pouze ke spojení domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem, což je sice dobře, ale naopak přibývají zcela nové druhy služeb, takže nikoliv snížení počtu druhů služeb, ale jejich navýšení.

Nové základní činnosti, které jsou ukládány některým sociálním službám. Původně měly být rozděleny základní činnosti na povinné a volitelné, nakonec jsou všechny přidávány na povinné, kdy zejména pastorační a duchovní péče je z tohoto pohledu velmi problematická. Poskytovatel služeb by měl zaměstnat ať už na dohodu, či jiný druh pracovněprávního vztahu duchovního a platit ho z peněz určených na sociální službu. Navíc není zřejmé, jestli duchovního každé církve, ke které se případně klient přihlásí.

Nová služba: § 52a - sociální služby poskytované osobám v terminálním stavu a osobám blízkým, a to pouze ve formě terénních služeb. Přestože lze souhlasit s potřebou výslovné právní úpravy, tak se nelze ztotožnit s navrhovanou změnou, neboť tato neřeší hospicovou péči komplexně a systémově. Příklad. Například hospic na Svatém Kopečku u Olomouce by v návaznosti na konstrukci úhrady přišel o minimálně milion korun ročně z úhrad od klientů, uživatelů. Navíc není řešena ani povinnost přeregistrovat odlehčovací služby, které nyní hospice často mají zaregistrovány na tento nový druh služby. Je tak možné, že hospice budou dále zaregistrovány jako zdravotnická zařízení a současně poskytovatel sociální služby odlehčovací a jiné budou mít jinou registraci. Domníváme se, že je potřeba hospicovou péči upravit, ale je to asi nezbytné samostatným zákonem, který tuto oblast postihne komplexně v souvislosti se zdravotními službami.

Stále nelze souhlasit se změnou, která spočívá v převedení služeb z režimu zákona o sociálně-právní ochraně dětí do sociálních služeb. K tomu se ještě podrobněji vyjádřím.

Do registrace se přidává nová informace - nepříznivá sociální situace. Lze souhlasit s tím, že je potřeba zpřehlednit registr sociálních služeb pro zájemce o služby, ale to je v mnohém pouze technická záležitost stávajícího informačním systému, který je uživatelsky nepřívětivý. Pokud nedojde ke komplexnější úpravě toho, jak mají být služby registrovány, tak tato nová kategorie registr ještě více znepřehlední.

Nelze souhlasit s přidáním nové kompetence pověřených obecních úřadů v § 91d písm. b) a c). Pověřené obecní úřady nemají žádné nástroje k tomu, aby ověřovaly využití kapacit, budou jenom zatěžovat poskytovatele sociálních služeb. To je úlohou kraje v rámci plánování sociálních služeb.

V žádném případě nelze připustit, aby se povolání sociálního pracovníka rozdrobovalo nějakým upřesňováním. Takže zásadně nelze souhlasit s tím, že v § 92 písm. d) se přidává funkce sociálního kurátora, tedy existuje nová kategorie sociálního pracovníka, sociální pracovník - sociální kurátor, ale není řečeno, v čem jsou odlišnosti výkonu jeho práce. Lze předpokládat, že když je něco definováno pro sociálního pracovníka, tak to platí pro sociálního pracovníka, ale ne na nový druh sociálního pracovníka - sociálního kurátora. Sociální práce je jedna profese, v níž se používají metody a techniky, které se používají podle situace klienta. Odůvodnění, že podzákonné právní předpisy Vězeňské služby používají pojem sociální kurátor - což je však pozůstatek z minulosti - nemůže být důvodem toho, že se takto nesystémově upraví zákon o sociálních službách. Navíc je toto aktivita pár osob, které trvaly v minulosti na tom, že oni jsou ti nejlepší sociální pracovníci, a proto musí být odlišeni. S tím nelze zásadně souhlasit.

Mělo by dojít k řešení spolufinancování sociálních služeb obcemi, ale úprava § 94 písm. f) je naprosto k ničemu a neřeší vůbec nic. Dobré je zafixování minimálních nákladů na vyčlenění prostředků na sociální služby ve státním rozpočtu. Bylo však upozorňováno, že je potřeba, aby se ten objem vypočítával i z peněz, které jdou na sociální služby z evropských fondů. Pokud tam nebudou zahrnuty, dojde k výraznému podfinancování sociálních služeb v případě, že nebudou výzvy z evropských fondů.

Vrátím se ještě k tomu, jak jsem naznačila, že nelze souhlasit s převedením zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jako sociální službu. Sociálně-právní ochrana, tedy SPOD, se nemůže a nesmí stát podmnožinou sociálních služeb, ale musí stát odděleně od nich s garancí státu. Sociálně-právní ochrana dětí musí být dětem poskytována někdy i proti vůli rodičů, neboť práva dětí jsou často s právy rodičů v kolizi. Sociálně-právní ochrana dětí není sociální služba. Pokud by tento zákon byl schválen, dojde k totálnímu rozvratu systému sociálně-právní ochrany dětí, který se ještě neusadil po přijetí novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která je platná od 1. ledna 2013.

Práce na orgánech sociálně-právní ochrany dětí je čím dál náročnější, neboť sociální pracovníci jsou zavalováni stížnostmi rodičů, po kterých se chce plnění povinností plynoucích z rodičovské zodpovědnosti. Tito rodiče, mezi kterými jsou často domácí násilníci a tyrani, se mnohdy domáhají svých práv velmi razantně. Stát tyto děti pak nedokáže ochránit. Tlak na sociální pracovníky působí fluktuaci a velmi obtížný nábor sociálních pracovníků na orgány sociálně-právní ochrany dětí. Zákon o sociálních službách v předkládaném znění tento problém ještě prohloubí, což se pro systém sociálně-právní ochrany dětí stane neúnosným.

Pokud je cílem privatizace systému sociálně-právní ochrany dětí, pak je toto jejím předstupněm. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jako zařízení sociálně-právní ochrany dětí se mají zrušit a mají je nahradit azylová zařízení pro děti a pobytová zařízení pro nezaopatřené děti v režimu sociální služby. V důvodové zprávě se v článku pět, to je právě ta změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí, uvádí, že tato azylová zařízení pro děti budou jako krizový typ ústavního zařízení a zároveň ústavním zařízením. Podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí číslo 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nelze děti do ústavního zařízení umísťovat ze sociálních důvodů. A nyní to možné bude?

V posledních letech podle ročních výkazů o sociálně-právní ochraně dětí zveřejňovaných na stránkách Ministerstva práce a sociálních dětí stále narůstá počet týraných, zanedbávaných a zneužívaných dětí. Ministerstvo práce a sociálních věcí to zdůvodňuje tak, že se tyto případy lépe odhalují, protože je na orgánech sociálně-právní ochrany dětí víc pracovníků a vyhodnocuje se situace více dětí. Skutečnost je jiná. Na většině orgánů sociálně-právní ochrany dětí je nedostatek sociálních pracovníků přes tabulkové navýšení míst. Odborníci z oboru OSPOD odcházejí, neboť nemají prostor pro práci s rodinou. Stále více musí nesmyslně papírovat a neustále jsou pod palbou kritiky úplně všech včetně zákonných zástupců, že se moc vměšují do rodin, nebo naopak že nekonají podle jejich představ, což při rozvodových sporech má každý z rodičů jinou představu, jak by konat měli.

Nechť Ministerstvo práce a sociálních věcí předloží, z čeho vychází tvrzení paní Jamrichové z odboru rodiny a ochrany práv dětí, že se případy týraných dětí se syndromem týraného dítěte lépe odhalují kvůli více sociálním pracovníků na orgánech sociálně-právní ochraně dětí a větší všímavosti občanů, kteří více takové případy nahlašují. To prohlásila paní Jamrichová nedávno v reakci na tiskovou konferenci s doktorkou Vodičkovou, která statistiky dětí se syndromem týraného dítěte, předkládala.

Má Ministerstvo práce a sociálních věcí přehled o fluktuaci na orgánech sociálně-právní ochrany dětí do roku 2013 a od roku 2013? Má Ministerstvo práce a sociálních věcí přehled o tom, na kolika orgánech sociálně-právní ochraně dětí v České republice byl od roku 2013 dosud plný stav sociálních pracovníků podle tabulkových míst a na kolika podstav? Má Ministerstvo práce a sociálních věcí přehled o tom, kolik peněz ze státního příspěvku na dohody o pěstounské péči jde skutečně za pěstouny a jakou část stráví provozní a mzdové náklady doprovázejících organizací? Má Ministerstvo práce a sociálních věcí přehled, jakým způsobem doprovázející organizace vzdělávají pěstouny, jak často hradí dětem odbornou psychologickou pomoc a jakým způsobem poskytují odlehčovací službu? A to nikoliv v jednotlivých případech, ale v úhrnu všech dohod.

Jakým způsobem chce Ministerstvo práce a sociálních věcí řešit sociálně-právní ochranu dětí v případech, kdy rodiče děti zanedbávají, týrají nebo zneužívají, ale sociální ochranu dětí jako službu nevnímají a naopak chápou jako vměšování do jejich rodin, a systém jim dává svým pojetím sociálně-právní ochrany dětí jako služby už nyní za pravdu? Sociální pracovníci na OSPOD nemají šanci takovému dítěti pomoci. Připravena je jen přechodná pěstounská péče pro případ úplného selhání takové rodiny. A jak přimět rodiče dětí se syndromem týraného dítěte ke spolupráci, když sociálně-právní ochranu dětí nastavíme jako službu? Službu, která počítá s tím, že dítě umístí do přechodné péče nebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, tedy ta nová zařízení, což bude zase služba. A jaká služba?

Tady z připomínkového řízení - a je mi líto, že nebyly vypořádány mnohé připomínky, které byly zaslány z krajů, z různých dalších asociací a organizací. Ráda bych upozornila ještě na připomínky i veřejné ochránkyně práv, která je zastánkyní, že by se měly tyto služby sjednotit pod jedno ministerstvo. Nicméně nelze tak podle veřejné ochránkyně práv učinit tímto způsobem. Situaci v ústavních zařízeních je třeba nejprve komunikovat se všemi zúčastněnými resorty, dospět k vzájemné shodě a k nejlepšímu možnému systémovému řešení a spolupracovat na realizaci.

Jsou zde nejasnosti vyplývající z vazby mezi navrhovanými změnami a jinými právními předpisy. Materiál není komplexní, provázaný s navazujícími, souvisejícími právními předpisy a vyvolává další otázky. Zejména ustanovení § 971 odst. 2 občanského zákoníku předpokládá svěření dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Toto ustanovení tedy již nebude možno naplnit. Hovoří-li se v § 91 odst. 8 o souhlasu soudu s uzavřením smlouvy o poskytnutí pobytové sociální služby, jedná se o rozhodnutí soudu, kterým je nařízena dítěti ústavní výchova? Bude soud svůj souhlas udělovat v řízení podle § 466 a následujících zákona číslo 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů? Může o poskytnutí služby požádat azylové zařízení samo dítě? Může s ním poskytovatel uzavřít smlouvu? Může poskytovatel sociální služby nezletilé dítě i odmítnout podle § 91 odst. 3? A tak dále, a tak dále.

Najdeme zde mnoho stanovisek. Bohužel tato stanoviska a tyto připomínky mnohdy nebyly vůbec vypořádány. Tady bych četla ještě velmi a velmi dlouho a jsou to velmi obdobná upozornění, kdy skutečně nelze doporučit a nelze schválit převod těchto zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc do systému sociálních služeb.

Dále se to týká financování. Jednak chci podpořit to, co tady můj předřečník pan poslanec Opálka hovořil o problematice financování sociálních služeb v České republice. Upozorňovala jsem již při převodu dotace na poskytování sociálních služeb z rozpočtu státu na úroveň krajů, když jsem přednesla také pozměňovací návrh, kdy jsem chtěla prodloužení o dva roky tady tohoto převedení, abychom získali čas a mohli se začít bavit o systémové změně financování sociálních služeb, kde máme mnoho zdrojů, ať už úhrady od uživatelů, dotace, která je nenároková v podstatě ze státního rozpočtu, mandatorní příspěvek na péči. Pak jsou tam příspěvky zřizovatele, a obce někdy ano a někdy ne. Je tam těch neznámých velmi mnoho, a právě to financování je velmi rozdílné jak v jednotlivých krajích, tak na úrovni jednotlivých poskytovatelů. Také jsem přesvědčena, že tento převod neodpovídá pravidlům správné veřejné podpory, a myslím si, že by zasloužil i notifikaci Evropskou komisí.

Pokud jde o financování sociálně-právní ochrany dětí, tak s tímto zásadně nelze souhlasit, protože si je třeba uvědomit, že financování zejména zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je nevhodně nastaveno i teď, nicméně tato situace tento případ skutečně nenapravuje. Dojde naopak ještě k velké roztříštěnosti úpravy sociálně-právní ochrany dětí, kdy část sociálně-právní ochrany dětí by upravoval zákon č. 359/1999 Sb. a část zákon č. 108/2006 Sb. Je uvedeno, že rozpočtový dopad - tyto částky zde byly již sděleny. Já jsem přesvědčena, že bude mnohem větší a nelze tomuto plně důvěřovat. Nicméně navržený způsob financování bude z hlediska Ministerstva financí velice nepřehledný, bude velice obtížně zjistitelné, kolik finančních prostředků se vynakládá na sociálně-právní ochranu dětí.

Je třeba zajistit zefektivnění fungování současných zařízení sociálně-právní ochrany dětí, ale pouze komplexní novelou zákona, a nikoliv násilnickým a nekoncepčním smícháním dvou zcela odlišných problematik do jednoho zákona.

Ministerstvo zdravotnictví se ohradilo a žádalo, aby tato novela, která se týká převedení zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc do sociálních služeb, jasně stanovila, že se týká pouze dětí, které jsou starší tří let, protože děti do tří let jsou v dětských centrech a mají zde poskytované také zdravotní služby. Toto vyslechnuto nebylo. Česká biskupská konference se také ohrazuje, že tento návrh je diskriminační vůči poskytovatelům sociálních služeb, kteří nejsou zařazeni v základní síti kraje. To je velká problematika, o které jsem již hovořila při financování sociálních služeb.

Lze navrhnout různá řešení, která se týkají jak registrace poskytovatelů sociálních služeb, tak žádostí o dotace, kdy tyto systémy by se daly i teoreticky oddělit, aby mohli ti, kteří se zaregistrují a splní standardy, získávat i jiné finanční zdroje, například od rodin apod. Těch možností je určitě víc.

Dále jsou zde další připomínky. Tato připomínka je vysloveně žádoucí, protože ve zvláštní části této důvodové zprávy se uvádí, že každé umístění dítěte do ústavního zařízení lze považovat za významnou skutečnost, o které by měl být orgán sociálně-právní ochrany dětí informován. Takovéto tvrzení popírá podstatu sociálně-právní ochrany dětí, neboť orgán sociálně-právní ochrany dětí musí být o dítěti ohroženém umístěním mimo rodinu informován mnohem dříve a s rodinou dítěte pracovat. Navrhovaná úprava zužuje sociálně-právní ochranu dětí na pouhou terciární prevenci, tedy odebrání dítěte.

Dále ještě z orgánů sociálně-právní ochrany dětí chodí další a další připomínky. Možná se k nim ještě vrátím, pokud se přihlásím. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Nyní požádám o vystoupení pana poslance Kaňkovského. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové. Na úvod mého vystoupení mi dovolte pár čísel. Dnes máme v kalendáři datum 17. 5. 2017, máme před sebou rozsáhlou novelu zákona o sociálních službách, kde jen novelizačních bodů k samotnému zákonu č. 108/2006 Sb. je 169, dále zde následuje několik desítek novelizačních bodů k souvisejícím zákonům.

Mně to nedá se nezeptat, vážená paní ministryně, proč. Neptám se na to, proč je zde předložena novela zákona o sociálních službách. O její potřebnosti nepochybuji ani na okamžik. Ptám se na to, proč tato zásadní a pro praxi velmi potřebná novela je předkládána k jednání Sněmovny teprve 4,5 měsíce před faktickým koncem volebního období, a to ještě s celou řadou nevypořádaných připomínek. Tyto připomínky komplikovaly již projednávání na vládě a zcela jistě budou komplikovat i projednávání zde ve Sněmovně.

Já chápu, že jste si dala velmi těžký úkol, resp. byl na vaše bedra vložen, protože platné znění zákona i po novelizaci zákona z roku 2014 vykazuje řadu nedostatků. Také dobře vím, že není jednoduché ve velmi široké problematice, kterou zákon o sociálních službách zahrnuje a která ovlivňuje řadu zájmových skupin, najít přijatelný kompromis. Ale přesto se znovu musím zeptat - proč? Proč si Ministerstvo práce a sociálních věcí klíčové zákony, jako je tento, ale například i zákon o sociálním bydlení, nedalo jako svoji jednoznačnou prioritu a nepřizpůsobilo tomu i své kroky a své nasazení nad těmito problematikami, anebo proč jste v časové tísni, paní ministryně, nezvolila možná ústupovou, ale z mého pohledu čestnější cestu. Mám na mysli možnost přinést sem úspornější novelu, která by vyřešila ty nejpalčivější problémy sociálních služeb, jako je například z našeho pohledu velmi potřebné navýšení příspěvku na péči u nejtěžšího stupně postižení, tedy stupně 4, nebo která by našla řešení společně s Ministerstvem zdravotnictví tolik diskutované problematiky paliativní a hospicové péče. A pokud se vám nepodařilo vyřešit kontroverzní body - a neberte to jako výčitku - jakými jsou zásahy do problematiky sociálně-právní ochrany dětí a další, proč jste tyto nenechala k řešení pro další volební období. Anebo - nerad spekuluji, ale i takto se dá současný stav vyložit - nekalkuluje snad vedení Ministerstva práce a sociálních věcí s tím, že se v časové tísni podaří Sněmovnou protlačit zákon i s ustanoveními, která jednoznačně zasluhuji revizi?

Možná se odpověď na to, proč až dnes projednáváme zásadní zákonnou normu pro sociální systém v České republice, nedozvíme.

Poslanecký klub KDU-ČSL za těchto okolností dlouho diskutoval nad tím, jak se k předložené novele postavit. Dobře si uvědomujeme, že na některé potřebné změny veřejnost i zaměstnanci v sociálních službách už dlouho čekají, ale na druhé straně je naší povinností přistoupit zodpovědně k této normě jako k celku. Poslanecký klub KDU-ČSL nakonec podpoří v prvním čtení tuto novelu k jednání do výborů. Očekáváme ale ve výborech velmi složitou diskusi a nutnou revizi některých ustanovení.

Mohl bych tady velmi obšírně hovořit o problematikách, o kterých se zde zmínili již předřečníci. Nebudu vás tím zdržovat.

Na závěr mi dovolte, paní ministryně, jeden návrh. Zvažte urychlenou přípravu komplexního pozměňovacího návrhu, kterým vypustíte ty nejproblematičtější pasáže, a zkuste upravit ty, které upravit lze. Tak zvýšíte šanci na to, že se alespoň ty nejpotřebnější změny podaří ještě v tomto volebním období schválit. V tomto ohledu také varuji před návrhy na zkrácení lhůt, protože by to byl velmi riskantní krok.

Milé dámy, vážení pánové, děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí řádně přihlášená paní poslankyně Maxová, připraví se pan poslanec Vilímec. (Hlásí se poslanec Sklenák.) V tom případě vás požádám o strpení, paní poslankyně. S přednostním právem pan poslanec Sklenák. Prosím.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji. Já jen přicházím s procedurálním návrhem, jak jsme avizovali. Dovoluji si jménem poslaneckého klubu sociální demokracie a ANO 2011 navrhnout, abychom dnes jednali a hlasovali o všech návrzích i po 19. hodině.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Je to procedurální návrh. Já eviduji žádost o vaše odhlášení. Přivolám kolegy a kolegyně z předsálí a požádám vás, abyste se opět přihlásili svými kartami.

 

O tomto návrhu budeme hlasovat bez rozpravy. Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 60, přihlášeno je 95 poslankyň a poslanců, pro návrh 62, proti 21. S tímto návrhem byl vysloven souhlas.

 

Nyní tedy budeme pokračovat v rozpravě a já požádám paní poslankyni Maxovou o její vystoupení. Prosím. (V sále je rušno.)

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedající. Gratuluji panu Sklenákovi vaším prostřednictvím. Já bych se tak neradovala.

Dámy a pánové -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ještě než budete pokračovat ve svém projevu, požádám ctěné kolegyně a kolegy o ztišení, aby bylo dobře rozumět tomu, co říkáte. Prosím.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji. Já musím říci, že trošku obdivuji optimismus kolegy Kaňkovského vzhledem k vytvoření jakéhosi komplexního pozměňovacího návrhu k této novele, neboť když pánbůh dá, tak možná budeme řešit za chvíli sociální bydlení a tam také někteří doufají, že se vytvoří komplexní pozměňovací návrh, který by vlastně ten zákon, tu novelu dal do nějakého normálního, soudného stavu. Také bych si to přála, nicméně nesdílím.

Já bych se ráda vyjádřila k předloženému návrhu novely zákona o sociálních službách a především upozornila, aspoň ve svém prvním výstupu, na nejasnosti a problémové pasáže, které by mohly při jeho schválení poskytovatelům sociálních služeb komplikovat zásadně poskytování sociálních služeb, a nejen jim, ale také obcím, městům a krajům, a v neposlední řadě zbytečně a bez logiky věci navýšily výdaje do sociálních služeb.

Je třeba tady říci, že tento materiál, tato novela šla do vlády s rozpory. Ministerstvo financí uplatnilo šest zásadních připomínek. Pouze jedna byla akceptována, dále pak jedna akceptována částečně a čtyři zásadní připomínky akceptovány nebyly. Další nevypořádané připomínky zůstaly s Ministerstvem pro místní rozvoj, s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvem zemědělství, Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem spravedlnosti, s ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, s místopředsedou vlády pro vědu, výzkum a inovace, s Úřadem vlády, hlavním městem Prahou, s kraji Olomouckým, Plzeňským, Středočeským, Ústeckým, Zlínským, Jihočeským a Karlovarským, s veřejnou ochránkyní práv, se Svazem měst a obcí, Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a s Unií zaměstnavatelských svazů. Je pravda, že k této novele má výhrady i Národní rada pro hendikepované.

Konkrétně již k těm bodům, které jsem avizovala.

K § 35 odst. 1 písm. p), q), r) a s). Bylo by nejlépe, kdyby se tato písmena sloučila pod písmeno jedno s názvem "psychosociální podpora", a to z důvodu, že pod psychosociální podporu lze zahrnout nově navrhované základní činnosti, které jsou nadbytečné, a to je psychologická podpora, psychosociální podpora při umírání, pastorační a duchovní péče, pomoc osobám blízkým k vyrovnání se s traumatem spojeným s umíráním a úmrtím blízké osoby. Nově navrhované čtyři základní činnosti obsahem totožné jsou nadbytečné a matoucí. Pouze pro doplnění uvádím, že duchovní a pastorační činnost je činností bezúplatnou. Jakmile bude v základních činnostech v pobytových službách, stane se de facto úplatnou, jelikož je hrazena z příspěvku na péči.

Dále ve stejném § 35 odst. 1 písm. t) - poskytnutí nebo zprostředkování potravinové a materiální pomoci, je nutné tuto činnost vyřadit, protože tato činnost je již v současné době řešena v rámci činnosti jiných subjektů a v jiných systémech pomoci a podpory. Nesouhlasím s rozšířením základních činností poskytování materiální a potravinové pomoci ani se vznikem nového druhu této sociální služby - materiální a potravinová pomoc. Tyto činnosti jednotlivých subjektů lze podpořit v rámci individuálních dotací, grantových programů krajů či jednotlivých obcí, a nikoli plošně doplňovat do činnosti sociálních služeb, či přímo z toho důvodu navrhnout nový druh sociální služby. Tato potřebná podpora by měla být ponechána na rozhodnutí jednotlivých krajů na jejich území z toho důvodu, že v současné době každý kraj disponuje tzv. potravinovou bankou, která spolupracuje s komerční sférou, a to je přece smyslem potravinové a materiální pomoci, aby se donátor mohl svobodně rozhodnout, kam, komu a kolik z vlastních zdrojů poskytne. Není v tomto ohledu nutné zbytečně zatěžovat státní kasu. Důvodová zpráva neuvádí, proč je nutno tuto činnost, kterou může zajišťovat jakýkoli subjekt, zahrnout pod zákon o sociálních službách. Praxe v terénu je taková, že potravinovou pomoc poskytují subjekty, které nejsou poskytovateli sociálních služeb. Tato praxe je dostačující a v rámci konkurenceschopnosti by to tak mělo zůstat.

V § 44 týkajícím se odlehčovacích služeb zásadně nesouhlasím s navrhovaným doplněním textu "na dobu nejdéle 90 dnů v kalendářním roce". Odlehčovací služba je poskytována občanům dle jejich potřeb a ze strany státu nelze omezovat tyto potřeby jen na 90 dní. Navrhuji toto doplnění vypustit a ponechat v současném znění. Není důvod omezovat potřebu poskytování tohoto druhu sociální služby.

K § 52a - sociální služby poskytované osobám v terminálním stavu a osobám blízkým. Navrhované znění a zdůvodnění celého ustanovení § 52 postrádá logiku. Nerozumím skutečnosti, proč předkladatel uvádí, že je služba poskytována osobám v terminálním stavu. Obdobné služby jsou poskytovány v zařízeních, která zajišťují pobytové služby péče, což jsou domovy pro seniory, pobytové odlehčovací služby a další. I zde jsou osoby v terminálním stavu. Ve vztahu k důvodové zprávě popisující důvod této změny předkladatel uvádí nesrozumitelné a nepřesné zdůvodnění. Současná odlehčovací služba není poskytována pouze osobám v terminálním stavu, ale jedná se o sociální službu, která je svou současnou definicí určena k odlehčení pečujícím osobám. (Námitka ze sálu: Není přítomen žádný člen vlády.) Já počkám...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, paní poslankyně. Respektuji připomínku paní poslankyně Černochové, že zde není žádný ministr, ale v současné době už je ministr na cestě. Mohu přerušit schůzi, jestli to požadujete. (Ano.) Ano, omlouvám se tedy, přeruším schůzi na dvě minuty do 16.40 hodin do příchodu... (Jeden z ministrů vchází do sálu.) V tom případě můžeme pokračovat, děkuji. Ministr životního prostředí přišel, již je přítomen ministr a jednání Poslanecké sněmovny může pokračovat. Omlouvám se, paní poslankyně, prosím, pokračujte ve svém projevu.

 

Poslankyně Radka Maxová: To se mi "ulevilo". (Směje se.) V uvozovkách.

Důvodová zpráva tuto službu popisuje pouze ve vztahu k osobám v terminálním stadiu. Předkladatel uvádí, že proto navrhuje nový druh služby, což je nepřesné a chaotické. Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo práce a sociálních věcí by spíše mělo řešit úhradu poskytovatelům zdravotních služeb, kteří zajišťují péči osobám v terminálním stavu, a to hlavně péči zdravotnickou, protože řada poskytovatelů sociálních služeb registrovaných jako home care nemůže dosáhnout uzavření smluvního vztahu na úhradu této zdravotní péče od zdravotních pojišťoven, a to i přesto, že prokazatelně poskytují zdravotní péči. Tímto návrhem jsou spíše hledány cesty, jak tuto potřebnou zdravotnickou péči saturovat z jiných zdrojů, tedy státního rozpočtu a následně rozpočtu krajů. Pokud předkladatel, Ministerstvo práce a sociálních věcí, v § 2 sám vnímá potřebu upřednostňovat zejména terénní a ambulantní formy pomoci, měl by iniciovat i pomoc občanům v jejich přirozeném prostředí, které se týká potřeby zdravotní péče. V současné době je tato péče ošetřujícím lékařem indikována, ale pro neuzavřený smluvní vztah se zdravotní pojišťovnou není poskytovateli zdravotní služba hrazena. Obdobná situace s nehrazeným potřebným rozsahem indikované zdravotní péče nastává u pobytových zařízení služeb péče. Doposud není řešena a je nepřímo dofinancována z příspěvků od zřizovatelů a v mnohých případech z úhrad uživatelů služeb.

K § 101 odst. 3 týkající se financování sociálních služeb bych požadovala vypustit a nahradit tento odstavec jiným textem, neboť konstrukce výpočtu minimální výše alokace finančních prostředků se nemá odvíjet od hodnot za uplynulé tři roky, ale musí odrážet předpokládanou míru inflace na následující rok. Způsob stanovení minimální výše negarantuje jistotu zafinancování všech oprávněných nákladů ani poskytovatelům sociálních služeb, ani zadavatelům, to znamená krajům, a tím zajištění dostupnosti služeb dle schváleného střednědobého plánu sociálních služeb a sítě služeb. Garantovaná minimální alokace finančních prostředků dle tohoto odstavce je stanovena příliš nízko.

To jsou zatím zásadní nedostatky, které já shledávám v dnes předložené novele zákona o sociálních službách. Vzhledem k tomu, že se budu muset na chvilku vzdálit, si další připomínky nechám na další vystoupení. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Než udělím faktickou poznámku panu poslanci Kaňkovskému, přečtu omluvy. Dnes od 16.15 do konce schůze z rodinných důvodů se omlouvá pan poslanec Radek Vondráček, dále od 18 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan ministr životního prostředí Richard Brabec, dnes od 17 hodin do konce jednacího dne se omlouvá paní poslankyně Matušovská, dnes od 17 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Karel Pražák a dále od 16 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Karel Fiedler.

A nyní faktická poznámka pana poslance. Prosím.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane místopředsedo, já bych se vaším prostřednictvím chtěl obrátit ke kolegyni Radce Maxové. Možná to nebylo úplně dobře pochopeno. Já jsem životní optimista, to jsem, a jsem rád, že jsem životní optimista, nicméně směrem k novele zákona o sociálních službách jsem možná spíš umírněný realista. A pokud jsem tady hovořil o návrhu na komplexní pozměňovací návrh - komplexní pozměňovací návrh může mít různé formy. Můžeme tvořit, můžeme přetvářet a můžeme také rušit. A to poslední bylo to, co jsem já měl na mysli. To znamená, zrušme všechna kontroverzní ustanovení, nechme tam ta, na kterých je všeobecná shoda, a pak je šance na to, že něco pro sociální služby ještě v tomto volebním období uděláme.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. A nyní řádně přihlášený pan poslanec Vilímec a připraví se paní poslankyně Válková. Protože pan poslanec Soukup a paní poslankyně Pekarová své přihlášky zrušili. Prosím.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já budu stručnější, než jak je obvyklé, protože už tady bylo hodně řečeno a nechci prodlužovat to trápení nad tímto sněmovním tiskem.

Paní ministryně - nevím, jestli má představu, že tento zákon podobně jako zákon o sociálním bydlení budeme kompletně přepisovat ve výboru pro sociální politiku. Já tuto představu nesdílím. Já když jsem se seznamoval o víkendu s tímto sněmovním tiskem, tak musím poznamenat, že ten sněmovní tisk je hodně rozsáhlý, on včetně těch dalších částí s vyznačením navrhovaných změn má celkově 550 stran. Kromě hodnocení dopadu regulace jsou součástí tohoto tisku ještě další analýzy. Musím však konstatovat, když jsem to pročítal, že objemnost podkladů v tomto případě se nerovná lepší srozumitelnosti a vypovídací hodnotě. Samotná obecná část důvodové zprávy je totiž velmi stručná a má jenom šest a čtvrt strany. Přitom ta by měla osvětlit hlavní cíle té novely. A v mnoha případech, když jsem si pročítal tu stručnou důvodovou zprávu, tak jsme vlastně odkazováni v této obecné části na dokument zhodnocení dopadu regulace, ten ale, jak jsem zjistil, je tvořen několika částmi. V zásadě když se chcete dobrati celkové informace, jaký dopad tento tisku bude mít na státní rozpočet, což mě jako ekonoma zajímá, nebo i rozpočty obcí a krajů, těžko se k takovéto informaci dostáváte.

Kvalifikovaný odhad zvýšení příspěvků na péči u 4. stupně závislosti činí 1 800 milionů korun, tady asi se s tím dá souhlasit U dalších změn v oblasti sociálních služeb je to ale dle části druhé, RIA, v roce 2018 - a teď poslouchejte - 1 151 528 050 korun. Ten, kdo to zpracovával, to musel být skutečně ekonomický génius (směje se), když dokázal na základě takových nejasných podkladů spočítat dopad v roce 2018 do jedné jediné koruny. To skutečně takový by měl být - nevím - ministrem financí, ale asi by to špatně dopadlo.

Takže ano, plánují se taky nějaké úspory, které jsou tam vyčísleny ve výši 580 milionů korun, v dalších letech pak podle té analýzy celkové náklady rostou a úspory se snižují. Ani se člověk nedozví, co vlastně v těch nákladech je zapracováno, jestli jsou tam promítnuty náklady na zlepšení materiálně technického standardu, o kterém se tedy mluví, které by měly v průběhu deseti let dosáhnout částky 15 miliard korun a asi ze 30 až 40 % hrazeny také z evropských investičních fondů, anebo nejsou, to nevím, to jsem se nedozvěděl. Nevím ani, jestli v těch souhrnných dopadech jsou vyčísleny i náklady na straně krajů, krajských úřadů, protože se předpokládá zase personální navýšení u krajských úřadů, ale i obcí.

Víte, tento tisk je skutečně rozsáhlý, zvyšuje příspěvek na péči, o tom zde již bylo hovořeno, ve 4. stupni závislosti ze stávajících 13 200 na 19 200 s určitými definovanými výjimkami, o nich také zde bylo již hovořeno. Proti tomu asi nelze nic namítat, o tom se mluví již dlouho. Otázka je, jestli všechny ty výjimky tam mají být, či nemají být. A co bych chtěl také - protože se spíše tedy snažím zastavit pouze na té části ekonomické nebo finanční. Tak by asi mělo také zaznít, že zároveň v oblasti financování sociálních služeb se zavádí nový mandatorní výdaj. Protože je v návrhu zákona stanoveno, že na financování sociálních služeb zajišťovaných dle zákona se poskytuje v rámci takzvaných služeb obecného hospodářského zájmu dotace ze státního rozpočtu. Tímto se to stává mandatorním výdajem státního rozpočtu. Tedy takové ty současné transfery, o jejichž výši se vede vždy debata při schvalování státního rozpočtu a které jsou rozdělovány na kraje ve výši procentního podílu dle přílohy zákona, to je těch 9 miliard, budou fakticky napříště mandatorním výdajem státního rozpočtu. Já myslím, že to by nemělo ujít pozornosti. Nevím, jestli to zde někdo již zmiňoval.

Já nebudu protahovat své vystoupení k tomuto tisku. I v případě tohoto návrhu platí, že byl předložen příliš pozdě, obsahuje celou řadu věcných změn, vyžadujících také vyšší personální náklady u krajů, ale i obcí. Vím, že paní ministryni tlačí čas, pokud to chce skutečně projednat a pokud chce, aby taková norma byla schválena. Není to však nějaká technická norma a trošku se obávám, že případný tlak ze strany ministerstva na jeho schválení za každou cenu do konce volebního období, a tedy i pravděpodobný požadavek na zkrácení lhůt, protože jinak to asi nejde, k jeho projednání může mít vliv na kvalitu tohoto zákona. To víme a ukázalo se to i v některých jiných případech právě na novelách zákona o sociálních službách.

Takže děkuji za pozornost. Já jsem také optimista jako pan poslanec Kaňkovský, ale tady skutečně jsem přesvědčen, že nějaké přepisování tohoto zákona není vůbec namístě. Jestli se z toho zruší 90 % a zůstane tam jenom zvýšení příspěvku na péči ve čtvrté kategorii nebo nějaké záležitosti spojené s těmi hospici, to nevím. Ale pokud by byla snaha skutečně kompletně ten zákon přepisovat, tak to nechme na příští volební období.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Dorazila další omluva. Dnes od 17 a 21 z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Michal Kučera.

Nyní s přednostním právem paní zpravodajka Hnyková. (Chce až po všech vystoupeních.) Až na konec rozpravy, dobře. Nyní tedy paní poslankyně Válková. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající. Mně se chce říci: Milá paní ministryně, je to obrovská škoda - vaším prostřednictvím tedy, pane předsedající - je to obrovská škoda, že se ta příležitost nevyužila. Já jsem dokonce v naději, že tento zákon unese i nikoliv obsahový, ale z hlediska názvu formální přílepek, vložila do systému pozměňovací návrh, kterým by se umožnilo, aby daňový bonus jako součást daňového zvýhodnění na vyživované dítě nepodléhal výkonu rozhodnutí ze strany soudních exekutorů. Tedy opravdu do posledního okamžiku jsem důvěřovala tomu, že by mohl tento sněmovní tisk obstát potud, že když se zpracuje komplexní pozměňovací návrh, tak by se mohl pustit do dalšího čtení. Po tom, co jsem si tady vyslechla a co jsem si rychle ještě ověřila, tak přinejmenším za tu oblast, která je mně nejbližší, tedy provázání s civilními a procesními předpisy, občanským soudním řádem, říkám ne.

Divila jsem se, že to Ministerstvo spravedlnosti, které má oblast justice v gesci, pustilo, ale pak jsem se dozvěděla, že ty připomínky nebyly vypořádané a že ve skutečnosti to prošlo vládou, nevím jak, nevím proč. Nakonec to bylo tedy schválené jako vládní návrh. Očividně se stalo nedopatření. Já si teď myslím, že to bohužel nelze napravit komplexním pozměňovacím návrhem a za situace, že by bylo spácháno, byť s dobrým úmyslem, více škody než užitku tím, že systém, který má řadu vad a některé z nich samozřejmě napravuje ten vládní návrh, by ale mohly být vytvořeny chyby nové. Navrhuji tedy, abychom zvážili vrácení k přepracování. A je mi to velmi líto. Je to jeden z návrhů zákonů, který bych velice ráda podpořila, protože jsou tam některé změny, které velmi nutně potřebujeme. Ale takovýhle - dovolte, abych to vyjádřila - legislativní... nechci říct zmetek přímo, ale blížící se k tomuto termínu, bychom jako Poslanecká sněmovna rozhodně neměli podpořit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Nyní řádně přihlášená paní poslankyně Hana Aulická. Prosím.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Já děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, cílem změny této novely je optimalizace, zpřehlednění, zjednodušení systému sociálních služeb a služeb poskytovaných na základě pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, dále zvýšení stability systému sociálních služeb, prohloubení spolupráce veřejné správy a posílení meziresortní spolupráce, což by dle Ministerstva práce a sociálních věcí vedlo k výraznému zefektivnění a také ke zvýšení kvality a srozumitelnosti ve způsobu financování a plánování systému sociálních služeb. Hlavním cílem navrhované právní úpravy je, aby poskytované sociální služby lépe odpovídaly potřebám klientů a byly přístupnější a efektivnější pro klienty, občany a další aktéry systému sociálních služeb. Návrh by také umožnil poskytování sociálních služeb na míru prostřednictvím přesněji vydefinovaného východiska pro poskytování sociální služby klientovi, tj. nepříznivé sociální situace atd. Tak hovoří důvodová zpráva a samozřejmě je to jenom začátek tohoto návrhu.

A jak hodnotí záměry a cíle kraje? Ministerstvo práce a sociálních věcí, předložený návrh ve své podstatě neřeší optimální poskytování zdravotních a sociálních služeb natolik odlišným způsobem, jako tomu je doposud. Pouze ulevuje zdravotním pojišťovnám od kontraktační povinnosti a přenáší financování zdravotní péče do systému sociálních služeb. Problém lidí, kteří potřebují v důsledku svého neuspokojivého zdravotního stavu a nepříznivé sociální situace zdravotní a sociální služby zároveň, by jistě řešen měl být. S tím lze souhlasit. Taktéž lze souhlasit s tvrzením závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace, ve kterém je obsaženo, že ve zdravotnickém zařízení nejsou naplňovány sociální služby osob, které jsou zde léčeny. Již ale nelze souhlasit s tvrzením, že v zařízeních sociálních služeb nejsou dostatečně naplněny zdravotní potřeby jejich klientů. I nyní jsou poskytovány zdravotní výkony v zařízeních sociálních služeb, a to řádně a v odpovídající kvalitě a odborně způsobilým personálem. Bohužel díky financím ze státního rozpočtu to opravdu není. O situaci s personálem v sociálních službách víme všichni a kraje a obce dělají, co mohou. Bohužel ze strany státu taková pomoc stále nepřichází. Je tedy zbytečné komplikovat tento stav tím, že poskytovatel sociálních služeb bude muset registrovat další sociální službu. Naopak by se měly vytvořit podmínky pro to, aby tito poskytovatelé mohli poskytovat potřebné výkony, ošetřovatelské, léčebné, rehabilitační a paliativní péče, a to bez zbytečné zátěže administrativní, časové atd. spojené s další registrací.

Za Ústecký kraj - a bylo to tady řečeno už mojí kolegyní - bylo celkem podáno 56 zásadních připomínek. Bohužel ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí nebyly většinou tyto připomínky akceptovány a vypořádány. Proto Ústecký kraj ve svém posledním dopise paní ministryni poslal alespoň 16 zásadních připomínek, na kterých trvají - i když samozřejmě většina z těch 56 nebyla stále vypořádána.

Zpravodajská zpráva kolegyně Hnykové byla opravdu podrobná a vyjmenovala podrobné změny, které s sebou novela nese. Nebudu se tedy znovu opakovat a dovolím si vyjádřit se jen k některým návrhům. Jak zde bylo řečeno, tato novela se připravovala přes dva roky. I na výboru pro sociální politiku jsme byli několikrát ujištěni, že potřebné změny, na které jsme upozorňovali, budou zapracovány v připravované novele. Musím konstatovat, že v závěru tohoto volebního období byla předložena novela, která přinesla spíše rozporuplné pohledy a mnohé negativní připomínky. Bohužel některé přínosné návrhy se ztrácejí mezi návrhy, které můžeme nazývat jako nepotřebné, problematické a spíše by měly negativní dopad. Myslím, že i uvedené stanovisko kraje mnohé napovídá.

Nechci zde zdržovat dalším opakováním a vyjmenováním připomínek k tomuto zákonu, protože opravdu už tady bylo mnohé řečeno mými předřečníky, a věřím, že nám paní ministryně alespoň na některé otázky v průběhu projednávání odpoví. Přesto si dovolím jedno podrobné vyjádření.

Snad všechny dotčené resorty v připomínkovém řízení měly jednu ze zásadních připomínek - zcela vypustit navrženou úpravu, vznik nové sociální služby pod novým paragrafem 56a domovy pro děti na přechodnou dobu a také nové služby domova pro děti. Tato zmíněná sociální služba byla však rozhodnutím vlády 29. března vyjmuta, což bylo odbornou veřejností jednoznačně kvitováno. Dále však v návrhu zákona zůstala sociální služba domovy pro děti na přechodnou dobu. A jak zde již paní ministryně zmínila, jde o vyjmutí této poskytované služby ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí do zákona o sociálních službách. Tuto změnu kritizovala veškerá odborná veřejnost - kraje, poskytovatelé, asociace a především zástupci ústavní péče. Zde by dle mého soudu ale mělo především Ministerstvo školství a Ministerstvo zdravotnictví mít negativní postoj. Bohužel z informací, které dostáváme z různých jednání a konferencí, se především Ministerstvo školství staví velmi chladně k obhajobě ústavních zařízení a dá se říci, že nepřímo přikyvují návrhům paní ministryně Marksové, která má snahu převést veškerá ústavní zařízení pro děti pod Ministerstvem školství a pod Ministerstvem zdravotnictví pod své ministerstvo.

V předložené novele jsou zásadní rozpory v rozhodnutí soudu. Chybí zde svobodné rozhodnutí dítěte, že do tohoto zařízení chce umístit na vlastní žádost - ano, i takové situace se stávají -, tak jak je umožněno dle současné legislativy. A hlavní problém je také financování těchto zařízení. V Poslanecké sněmovně leží již přes rok senátní návrh, který by jednoduše a optimálně řešil finanční stav zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Bohužel pokud by byla přijata tato novela zákona o sociálních službách, můžeme zde otevřeně hovořit, že dojde ještě k horšímu stavu, jako je personální zabezpečení a další. Připomínek a obav z této změny ze strany poskytovatelů, samotných pracovníků OSPOD je mnoho a opravdu si nemyslím, že je to cesta, která vede k jednotnému cíli, a to pomoci především dětem, které to potřebují. Obávám se, že tato cesta vede k jinému cíli, a ta se jako jednání v nejlepším zájmu dítěte nazývat nedá.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Dnes od 17.45 do 19 hodin z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Martin Plíšek. (Poslanec Sklenák se hlásí před mikrofonem.) Nejprve s přednostním právem byla přihlášena paní zpravodajka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo. Dovolte, abych se tentokrát velmi krátce vyjádřila k zákonu. Vše potřebné jsem již řekla ve zpravodajské zprávě. Nesouhlasím, aby se část zákona ze sociálně-právní ochrany dětí přesunula do zákona o sociálních službách. Převod zařízení vyžadující okamžitou pomoc do jiného zákona považuji za zmatečný a vyjmutí ze zákona o sociálně-právní ochrany jako za narušení kontinuity. Místo toho, aby se posílilo financování této služby, a já velmi podporuji návrh senátora Papouška na zvýšení finančních prostředků na provoz těchto zařízení, nevyřeší se to tím, že se služba zařazuje do jiného zákona, klade nároky na financování a prostředky z dotací. Tato služba bude muset dále podléhat výběrovému řízení. To považuji za likvidaci klokánků a podobných zařízení a tento trend je pro rozkolísání celého systému velmi nebezpečný. (Hluk v sále.)

Proto navrhuji, aby se zákon vrátil k přepracování s úkolem vrátit zpět do zákona o sociálně-právní ochraně dětí vše, co z něj bylo vyjmuto. Služba pro rodinu, která je zřízena nově v zákoně, může fungovat i v budoucím zákoně nadále jako poradenská. A znovu opakuji, měla by se nejvíce posílit pomoc primární rodině a tímto směrem napnout všechny síly.

Není žádným tajemstvím, že paní ministryně chce pod sebe dostat všechna zařízení, jak zdravotnická, tak školská, která zajišťují výchovnou, vzdělávací a zdravotní péči, pod jeden resort. Znovu zdůrazňuji, ministerstva by měla mezi sebou spolupracovat, a tak zajistit provázanost péče o děti, které mají ve svých zařízeních. Nelíbí se mi tento trend.

Vypustí se mediální - a nezlobte se, kolegyně a kolegové, za tento výraz - kachna, že se zruší kojenecké ústavy, že se zruší dětské domovy a v terénu začnou všichni šílet a bombardovat nás. Co bude s dětmi? Nejdříve, pokud chceme něco zrušit, musíme mít adekvátní náhradu. Až tady budeme mít nadbytek pěstounů, můžeme přistoupit k těmto věcem a rušit. Ale my je nemáme.

Znovu na závěr zopakuji svůj požadavek o navrácení tohoto sněmovního tisku zpět k přepracování s podmínkou vyjmutí celé oblasti, která byla převzata ze sociálně-právní ochrany a zasazení zpět. Pokud tomu tak nebude a neprohlasujeme toto navrácení zpět k přepracování, žádám vás, kolegyně a kolegové, abychom nezkracovali dobu pro projednání ve výboru pro sociální politiku. Je potřeba takto rozsáhlé materii věnovat dostatek času na jeho projednání a připravení pozměňovacích návrhů tak, aby bylo vyhověno tomu, aby oblast, která byla vyjmuta ze sociálně- právní ochrany dětí, byla navrácena zpátky.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Dnes od 17.15 do konce jednacího dne se omlouvá pan poslanec David Kádner.

A nyní s přednostním právem pan poslanec Sklenák. Prosím.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, velmi pozorně poslouchám všechny ty připomínky a výhrady. Jistě je neberu na lehkou váhu a můžu říct, že s řadou z nich i souhlasím. Nicméně návrhy, které zde zaznívají, na vrácení k přepracování, nebo i na to, abychom nezkracovali lhůtu, se rovnají ukončení legislativního procesu. To jsme si asi všichni vědomi. A pokud se chceme pokusit o to dostat novelu zákona o sociálních službách do podoby, která by mohla být schválena v Poslanecké sněmovně v tomto volebním období, tak je naprosto nezbytné naopak lhůtu zkrátit pro projednání ve výborech, jinak prostě ten proces projednávání ukončíme.

Tímto si dovoluji navrhnout zkrácení lhůty na 30 dnů.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní faktická poznámka paní zpravodajky. Prosím. (Zpravodajka nedávala pozor a diví se, že má jít k mikrofonu.) Máte faktickou poznámku, paní poslankyně. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Ano, ano, mám, pane předsedající. Já jsem přeslechla to jméno.

Vrátila bych se prostřednictvím vás, pane předsedající, ke kolegovi Sklenákovi. Tohle je opravdu velmi obsáhlá materie, kterou je potřeba řádně projednat. A já prostě nesouhlasím s tím, aby byla zkrácena lhůta na projednání. Nechci, aby vyšel zmetek a byly nevypořádány připomínky. Řada organizací, které působí v sociální oblasti, má k této novele výhrady. A prostě s tím nesouhlasím. Zákon o sociálních službách byl během volebního období otevřen dvakrát. Ať se ten základ novely stane pro budoucí Poslaneckou sněmovnu základem pro novou novelu zákona o sociálních službách. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní poprosím paní poslankyni Chalánkovou s faktickou poznámkou a potom pan předseda Sklenák. Prosím.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. Jak tady poslouchám ty různé návrhy, tak bych určitě chtěla podpořit návrh na vrácení k dopracování, to určitě ano. Pokud nebude schválen návrh na vrácení k dopracování, tak bych navrhla prodloužení lhůty o 20 dní a také projednání kromě výboru sociálního jako výboru garančního také výbor zdravotní, protože se tam budeme určitě dotýkat práce nebo činností, které se týkají dětí do tří let, a také výbor ústavněprávní vzhledem k té neprovázanosti s občanským soudním řádem, občanským zákoníkem a podobně. (Trvalý hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Jenom bych požádal ctěnou sněmovnu trochu o ztišení, protože ne úplně rozumím předkládaným návrhům. Poprosím i své kolegy po pravici.

V tento moment nemám nikoho přihlášeného řádně. Prosím, pan předseda Sklenák, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Jen jsem chtěl reagovat na to, co říkala paní zpravodajka. Já si samozřejmě dovedu představit i situaci, kdy ve zkrácené lhůtě sociální výbor, případně další výbory nedospějí ke shodě a projednávání může skončit tak, že zákon nebude schválen. To je dost dobře možné. Ale faktem je, že v té třicetidenní lhůtě se výbor může sejít dvakrát, jsou tam dva výborové týdny a můžeme se alespoň pokusit nalézt kompromis, podobu. Pokud lhůtu nezkrátíme, tak to fakticky znamená hození tohoto zákona pod stůl.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Táži se tedy, zda někdo další se hlásí do rozpravy. Žádnou další přihlášku nevidím. V tom případě končím obecnou rozpravu a táži se na závěrečná slova. Paní ministryně i paní zpravodajka si vezmou závěrečné slovo. Prosím.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, poslankyně a poslanci, já tady asi nebudu rozebírat úplně každou technickou otázku, která tady padla, to si pak můžeme říct na výboru. Nicméně obecně. Vytýkáte nám, že jsme to dali na poslední chvíli. Jak vidíte, změna je komplexní a řada aktérů, kteří se pohybují v oblasti sociálních služeb, má na různé věci naprosto protichůdné názory. To je logické. Je to nakonec v řadě oblastí, ať sáhnete do čehokoliv. My si musíme prostě něco vybrat z opačných názorů. Proto to také trvalo tak dlouho, protože jsme opravdu velmi poctivě diskutovali s mnoha různými lidmi, s mnoha různými organizacemi.

Co se týče připomínek, ony jsou vlastně v několika málo oblastech.

Jedna oblast, která tady byla několikrát zmiňována a která je asi nejkontroverznější, se týká převodu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc ze zákona o sociálně-právní ochraně, kam podle mého názoru neměl být ani původně umístěn, do zákona o sociálních službách, kam podle mě logicky patří. A souvisí s tím i financování. My jsme v současné době v situaci, kdy si zařízení včetně klokánků, ale nejen těch, stěžují na nedostatek financí, protože jsou financována na den, kdy tam dítě je, nikoliv na lůžko jako takové. Když je třeba půl měsíce prázdné, tak se financuje jen půl měsíce, kdy tam dítě je. A to proto, protože si v současné době toto zařízení může vlastně založit kdokoliv kdekoliv. Vůbec to není vázáno nějakou potřebou v tom kterém kraji, v té které obci. Prostě když organizace splní zásadní předpoklady, tak si zařízení založí. A že to asi tak finančně špatné není, o tom svědčí to, že jich vznikla celá řada, aniž jsou ale stoprocentně naplněna. A tím, že je chceme dostat do systému sociálních služeb, tím chceme říci: ano, my chceme, aby si kraje řekly, kolik těchto krizových lůžek potřebují, kde je potřebují, a potom jsme ochotni je financovat skutečně jako krizová lůžka stoprocentně bez ohledu na to, zda tam dítě v tu danou chvíli je, nebo ne. Takže to není žádná likvidace žádných klokánků ani ničeho takového, ale je to vnesení pořádku do této oblasti a zároveň zlepšení financování, po kterém tolik volají. Jinak je to jedna oblast, která se může vyřešit jedním pozměňovacím návrhem, a pokud tady Sněmovna hlasováním vyjádří, že tuto změnu nechce, tak tam ta změna prostě nebude. Ale to přece není důvod vracet k přepracování celý zákon.

Druhá věc, která je pro někoho kontroverzní, je pastorační služba. Ta tam byla dána na základě požadavků provozovatelů zařízení, protože ti lidé, kteří umírají, jsou prostě senioři, tuto službu vyžadují, a vyžadují ji v takovém množství, že bychom to v naší zemi nečekali. Takže to vycházelo z jejich požadavků, z požadavků praxe. A zase, jestli se tato Sněmovna rozhodne, že takovou službu zavádět nechce, tak dejte pozměňovací návrh, o kterém se bude hlasovat, a když tak se vyjádříte, že tam prostě nebude.

A třetí oblast, o které se hodně mluví, je hospicová péče. Jak víte, je to velice problematická věc na zdravotně-sociálním pomezí. My tam máme samozřejmě odkaz, máme tam dohodu s Ministerstvem zdravotnictví, je tam odkaz na zákon o zdravotních službách - nevím, jaký je přesný název. My jsme za náš resort chtěli něco ve prospěch hospiců a péče o umírající udělat. Nemohu čekat se svým zákonem na to, jak se rozhodne zdravotní pojišťovna, protože to bych se taky nemusela dočkat. VZP je svébytná instituce a diskuse u našich domů pro seniory s nimi jsou opravdu neustálé. My jsme udělali podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí, co jsme mohli, abychom situaci zlepšili, protože v současné době jsou tyto služby tak nějak na pomezí legality. Ony prostě nejsou nijak ukotvené a my jsme je chtěli ukotvit. A zase, jestli chcete, nebo nechcete, aby nějak legislativně ukotveny byly, alespoň základně, tak to odmítněte. Hlasujte o pozměňovacím návrhu a odmítněte to.

Ale to jsou všechno jednotlivé oblasti, které jsou zavřené, abych tak řekla, a opravdu se vyjádřete hlasováním, vyjádřete se pozměňovacími návrhy, ale nevidím žádný důvod, proč tento zákon vracet k přepracování.

Jinak co se týče připomínek od Ústeckého kraje, ty ale byly v naprosté většině vypořádány s příslušným panem radním a zůstaly tam zase tyhle tři, o kterých mluvím. Jak říkám, musíte se prostě v nějakém bodě rozhodnout, když máte názory z úplně opačných konců. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní se závěrečným slovem paní zpravodajka. Prosím.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Já už tentokrát budu opravdu velmi stručná. Nechci tady rozebírat financování zdravotní péče, měli jsme to teď na sociálním i zdravotním výboru. Ale opravdu připomínky k vyjmutí části zákona o sociálně-právní ochraně dětí a převedení do zákona o sociálních službách vidím jako velmi kontroverzní a problematické. Ministerstvo to vědělo, přesto to tam ponechalo. Myslím si, kdyby ministerstvo na to bylo připraveno, udělalo to, nezařazovalo to tam, mohli jsme mít opravdu tento zákon schválený.

Jenom bych chtěla říci, že zde zaznělo vrácení zákona k přepracování, zkrácení lhůty o 30 dní a prodloužení lhůty na projednání o 20 dní. Chtěla bych, pane předsedající, abychom o tom dali hlasovat.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, řešil jsem pořad schůze. Váš návrh ohledně vrácení jsem zaregistroval a budeme o něm hlasovat po závěrečných slovech, mám to zapsáno, když jste přednesla návrh v obecné rozpravě.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Pokud to nebude schváleno, tak tady padl druhý návrh na zkrácení lhůty o 30 dní. Pokud tento návrh neprojde, tak prodloužení lhůty o 20 dní. Máme vše, děkuji za spolupráci.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní budeme tedy hlasovat o návrzích, jak zazněly v obecné rozpravě. Ještě jednou přivolám kolegyně a kolegy z předsálí, eviduji žádost o odhlášení. Já vás všechny odhlásím a požádám vás, abyste se přihlásili svými kartami.

 

Jako první budeme hlasovat návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 61. Přihlášeno je 116 poslankyň a poslanců, pro návrh 56, proti 45. Tento návrh byl zamítnut.

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání a nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Žádný návrh nevidím, v tom případě přistoupíme k hlasování.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro to, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku jako garančnímu výboru, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 62. Přihlášeno je 120 poslankyň a poslanců, pro návrh 118, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku jako garančnímu výboru.

 

Dále zde padly v průběhu rozpravy návrhy, aby tento tisk byl přikázán zdravotnímu výboru a ústavněprávnímu výboru. Já se táži, zda máte ještě nějaký další návrh nebo další návrhy na projednání dalším výborům. Neeviduji žádný další návrh, v tom případě dám hlasovat. Ani organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalším výborům.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro přikázání tohoto tisku zdravotnímu výboru, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 63. Přihlášeno je 122 poslankyň a poslanců, pro návrh 87, proti 25. Tento tisk byl přikázán zdravotnímu výboru.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro přikázání ústavněprávnímu výboru, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 64. Přihlášeno je 122 poslankyň a poslanců, pro návrh 71, proti 30. Konstatuji, že tento tisk byl přikázán i ústavněprávnímu výboru.

 

Takže tento tisk jsme dále dali k projednání jak zdravotnímu, tak ústavněprávnímu výboru.

 

Nyní se budeme zabývat lhůtou na projednání. Nejprve padl návrh na zkrácení lhůty na projednání o 30 dnů, tedy na 30 dnů.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, aby lhůta na projednání byla zkrácena o 30 dnů, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 65. Přihlášeno je 121 poslankyň a poslanců, pro návrh 33, proti 72. Tento návrh nebyl přijat.

 

Dále padl návrh na prodloužení lhůty o 20 dnů.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro prodloužení lhůty na projednání o 20 dnů, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 66. Přihlášeno je 121 poslankyň a poslanců, pro návrh 69, proti 33. Konstatuji, že s tímto návrhem byl vysloven souhlas a lhůta na projednání byla prodloužena o 20 dnů.

 

Myslím, že jsme hlasovali všechny návrhy, které zazněly. Já vám děkuji, jak paní zpravodajce, tak paní ministryni, a končím prvé čtení tohoto tisku.

Přečtu omluvy. Od 18 hodin do konce se omlouvá ze zdravotních důvodů pan poslanec Vojtěch Adam, dále od 17.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Gabriela Pecková a dále dnes do konce jednacího dne se omlouvá pan ministr Robert Pelikán z pracovních důvodů.

 

Otevírám další bod dnešního jednání a tím je bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.