(17.10 hodin)
(pokračuje Válková)
Jsou to právě mladí lidé, studenti. A učím na dvou vysokých školách a mám občas přednášky i na jiných vysokých školách, takže vím, že by chtěli mít svůj den, Mezinárodní den studentstva, a jsou hrdí na své předchůdce z doby druhé světové války. To je jeden proud hlasů těch, kteří nemůžou ten svůj hlas tady uplatnit, jedině prostřednictvím nás, a proto jsem byla ta, která zvedla ten návrh poté, když původní komunistický návrh, který byl trochu jinak zdůvodněný a který měl samozřejmě daleko menší šanci na úspěch, nebyl Poslaneckou sněmovnou schválen. A druhá je oblast těch bojovníků za svobodu, lidí a veteránů, kteří si všechno ještě pamatují. Je jich minimum, ale přesto se ozývají a říkají, my bychom chtěli, aby na ty naše předky, a někteří říkají i vrstevníky, bylo pamatováno i tímto způsobem. Čili je to ta nejstarší generace a ta nejmladší generace.
V tomto ohledu se opravdu necítím být povolána soudit, jestli se tady máme držet nějakého svého citu pro to, jak by se ten svátek měl optimálně jmenovat, ale měli bychom tam vrátit to, co tomu svátku náleží, a je to Mezinárodní den studentstva, a měli bychom být více hrdi na své dobré tradice. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Ivan Pilný. Prosím.
Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, je celkem jedno, v jaké chronologii jsme tady tuhle záležitost už projednávali. Já mám problém se dvěma věcmi. První je ta, že přejmenovávání státních svátků přece není o tom, jakou úctu vykazujeme těm, kteří se o to, aby to vůbec byl svátek, zasloužili. Když se podíváte, jak probíhají ty akce s výjimkou toho, když si Albertov zaberou příznivci pana prezidenta, tak ten svátek je velmi důstojný. A myslím si, že to není v tom, jak se to jmenuje, ale je to v tom, na co vzpomínáme a jakou tomu dáváme vážnost.
A druhá. Už tady během dvou dnů projednáváme znovu přejmenovávání nebo pojmenovávání nějakých státních svátků a významných dnů. Máme asi pět měsíců do konce volebního období a měli bychom se opravdu zabývat zákony, které jsou pro občany této země daleko důležitější. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Rais. Prosím.
Poslanec Karel Rais: Děkuji. Já bych jenom chtěl zdůraznit to, že za a) to už bylo jednou schválené, za b) pro někoho možná ten zákon není důležitý, ale pro reprezentaci českých vysokoškolských studentů určitě je. A těchto lidí je tady hodně a v podstatě oni nemají jiný prostor, jinou možnost, než se obrátit na poslance, což učinili. Většinou jsou to lidé, kteří mají nějakou vazbu na vysoké školy nebo i na střední školy. A zahazovat tuhle tu aktivitu považuji za chybu a za škodu. A ještě bych tady poukázal, co tam bylo také citované, je tady jakýsi kongres, jakási sněmovna mládeže, což jsou víceméně středoškoláci, kteří se aktivizují, a v podstatě je to i jistá forma jejich politické angažovanosti. Takže se domnívám, a to je úplně jedno, jestli se bavím napravo nebo nalevo, prostě my bychom měli tyhlety mladé vtahovat tady do tohohle společenského činění. Čili není to z hlavy tří nebo čtyř nebo pěti nějakých profesorů, je to víceméně požadavek praxe. Je to požadavek v podstatě studentů. Tak nechci se dál opakovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Eviduji dvě faktické poznámky. První má paní poslankyně Černochová, druhou má pan poslanec Martin Novotný. Prosím.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Vaším prostřednictvím bych chtěla sdělit ctěným profesorům, paní Válkové a panu kolegovi Raisovi, že nic schváleno nebylo. A překvapuje mě, že lidé, kteří se dlouhodobě věnují právu tak jako paní poslankyně Válková, tak nevědí, čím končí legislativní proces a kdy se co schvaluje a neschvaluje. Prostě pokud nám to Senát vrátil, tak se nic neschválilo. Přehlasovávalo se něco. Všichni víme, jak ten legislativní proces probíhá. Takže prosím, nemanipulujte tady fakty a údaji, že něco se schválilo. Neschválilo.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Martin Novotný s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Martin Novotný: Kolegyně a kolegové, já jsem se ve své práci v komunální politice se zástupci parlamentu dětí a mládeže pravidelně setkával. Potkal jsem mezi nimi spousty zajímavých mladých lidí, i takových těch mladých starých, o kterých jsem si myslel, že kdyby nepadl komunismus, tak by byli funkcionáři Socialistického svazu mládeže. Že bych byl schopen říct, že toto stanovisko reprezentuje veškeré české studentstvo, ať už středoškolské, nebo vysokoškolské, takovou odvahu bych v žádném případě neměl.
Už minule jsem tady při tom projednávání, a teď je to trošku zrelativizováno tím přehozením pořadí, připomněl jednu důležitou věc. Po velkou část 20. století se používalo právě onoho Mezinárodního dne studentstva k zastření toho, že ti lidé tehdy nebojovali jenom za státní samostatnost a za osvobození třeba od nacismu, ale že bojovali i za svobodu a demokracii, která po té válce příliš nepřišla. Téma svobody a demokracie bylo léta těmi studentskými organizacemi záměrně eliminováno, a taky tím, že v jejich čele stáli různí komunističtí funkcionáři.
Protože jsem prožil ten 17. listopad docela aktivně a živě, tak já asi za svého života nebudu nikdy hlasovat pro to, co bude relativizovat hodnoty svobody a demokracie jako to hlavní v tom názvu, protože jsem tu relativizaci tím dnem studentstva zažil na vlastní kůži. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. Táži se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Žádný další návrh nevidím. V tom případě končím obecnou rozpravu a táži se pana navrhovatele nebo zpravodaje, zda si chcete vzít závěrečné slovo. Prosím, pan zpravodaj.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Já nechci podceňovat události roku 1939. Domnívám se nicméně, že stávající označení dne 17. listopadu jako Dne boje za svobodu a demokracii tyto události plně reflektují. Jde totiž o označení obecné, do nějž můžeme zahrnout jak boj státoprávní, tak úsilí studentů. Jakékoliv rozšiřování toho názvu vlastně rozmělňuje ten pojem a stává se méně výrazným.
Navrhovanou změnu odmítám také proto, že by její přijetí zrelativizovalo význam roku 1989. Nikdy nebudu souhlasit s tím, aby se oslabovala důležitost boje za novodobý svobodný stát. Chápu, že komunisté by listopad 1989 rádi vymazali snad i z učebnic dějepisu. Nicméně věřím, že většina nás se shodne, že význam roku 1989 plynutím času rozhodně neklesá.
S návrhem tedy nesouhlasím a navrhuji jeho zamítnutí v prvním čtení. ***