(11.20 hodin)
(pokračuje Chalánková)
Zaznělo tady, že můj pozměňovací návrh obsahuje řadu nelogických legislativních postupů, nicméně kterých tam přesně zmíněno nebylo. Myslím si, že bychom měli vědět přesně, které postupy byly a jsou nelogické, a mohli bychom tento stav napravit.
Zaznělo tady, že tento návrh by měl být podroben delší diskusi. Tento návrh zákona o regulaci anonymního dárcovství je v Poslanecké sněmovně, co já jsem zde, sedm let. Je zde v legislativním procesu sedm let. Podali jsme ho již v minulém volebním období s jinou skupinou poslanců a úplně stejně hned po začátku tohoto nového volebního období jsme ho podali napříč politickým spektrem jako poslanecký návrh zákona, který je zde pod číslem 371, a byl vlastně uplatněn a překlopen do pozměňovacího návrhu do tohoto otevřeného tisku o specifických zdravotních službách. Tedy možnost diskuse k tomuto návrhu zde byla. Byla zde možnost položena, byla zde položena možnost celé Poslanecké sněmovně, aby se tímto návrhem podrobně zabývala.
Pokud jde o stanovisko vlády, které jsem tady komentovala již při druhém čtení tohoto zákona, nebudu ho dnes celé číst, ani jsem si ho již nebrala, protože ve stenoprotokolu je k dispozici a jsem přesvědčena, že jsem bod po bodu vysvětlila, v čem nesouhlasím s jednotlivými stanovisky vládního odmítavého stanoviska.
Chtěla bych upozornit, že negativní stanovisko zcela jistě formulují především lékaři, kteří pracují na těchto klinikách. Je mi to jasné. A odborná debata může probíhat také na jiné úrovni. Uspořádala jsem také seminář, kde jste měli všichni pozvánku a mohli jste se tohoto semináře zúčastnit a do debaty se samozřejmě zapojit. Lékaři na této klinice určitě musí provádět mimo jiné kromě selekce dárců podle testování na určité choroby nebo také některou možnost genetických onemocnění, která určitě postihnou pouze část těchto možných geneticky zakódovaných chorob, také selekci embryí. Na to bych chtěla upozornit, že by možná nebylo úplně od věci provést vůbec komplexní a hloubkovou analýzu úspěšnosti celé této oblasti umělého oplodnění a také kvalitních výsledků celého tohoto procesu, proti kterému my nevystupujeme, ale přinesli jsme pouze poslanecký návrh zákona, který reguluje určitou oblast, a má to svůj velký význam. Tento návrh v podstatě kopíruje legislativní cesty a postupy, které se objevují v řadě dalších zemí, které považujeme za civilizované. Náš návrh je přímo inspirován návrhem, který je využíván ve Švýcarsku, je to švýcarský model, který umožňuje dětem takto počatým možnost ve věku dospělosti zjistit své biologické rodiče.
Bylo namítáno, že v zemích, kde došlo k této regulaci anonymního dárcovství, ubyl zájem o dárcovství. Jednak to úplně pravdou není, například v Austrálii, která se k tomu vyjádřila, tam je již anonymní dárcovství zcela zakázáno, k tomuto jevu nedošlo. Nicméně bych chtěla upozornit, že pokud dojde k poklesu těchto dárců, tak je potřeba si uvědomit, že zájemci o umělé oplodnění potom vyhledávají země, kde takto regulované toto dárcovství není, a proto se Česká republika dostává do situace zemí v podstatě spíše rozvojových, například typu Bangladéše, Indie, kde využívají bohatí lidé z bohatých zemí například tohoto dárcovství, ale využívají také například využití náhradních děloh. A to můj návrh neřeší. Na to bych chtěla upozornit. Nejedná se pouze o dárcovství spermií, ale především bych chtěla upozornit, že velmi rizikové je dárcovství vajíček, kde dívky v dobré víře věnují svá vajíčka a samy ohrožují jednak své vlastní zdraví i svou vlastní plodnost a na druhou stranu mohou být samy nakonec postiženy například svou vlastní neplodností. A finanční odměna, která se nazývá náhrada za újmu při darování, je velmi neodpovídající celému tomuto rizikovému procesu.
Dále bych chtěla upozornit, že nejde ani tak o zdravotnický zákon. Nejedná se o zákon zdravotnický, ale o zákon etický. Celý zákon o specifických zdravotních službách je velmi eticky citlivý, jak bylo sděleno. Jde především o zákon lidskoprávní, protože jak jsem již zmínila, dítě má právo poznat své rodiče. V mnoha zemích k tomu přistupují různým způsobem, ať je to dodatkem matriky, ať je to například nějakým registrem dárců, který potom dítěti bude zpřístupněn v určitém věku, to se liší stát od státu, ve věku 14 až 18 let. Vrchní soud v Německu již přiznal ve svém judikátu, že dítě, které zjistilo, že je tímto způsobem počato, má právo poznat své biologické rodiče. Tento návrh nezakládá žádné nároky tohoto dítěte na například hmotné statky dárce. To v žádném případě.
Chápu, že to, že se zajímám o lidská práva těchto dětí, možná není politicky zase až tak populární, protože se dostáváme často do situace, že především, jak tady bylo naznačeno, zde existuje i pozměňovací návrh pana poslance Adámka, který by údajně tedy měl umožnit oplodnění i osamělým ženám, které žijí bez partnera. Potěšilo mě, že pan ministr tento pozměňovací návrh odmítá a chce řešit pouze situaci párů, k tomu se ještě dostanu, to mě velmi potěšilo, protože pokud by byl takový návrh přijat, tak se obávám, že bychom se posunuli do další situace, která by přinesla jednak nekomfortní postavení pro takto počaté dítě, na druhé straně bychom postupně souhlasili s tím, že člověk má právo na dítě, lidé mají právo na děti. Je to velmi nepříjemné, že to musím takto říci, ale takto se právo na dítě formulovat skutečně nedá. Právo na dítě nepatří mezi základní lidská práva, při veškeré citlivosti a nešťastné situaci těch párů, které se nemohou svého dítěte dočkat. To je mi přesně jasné. Naopak dítě, které má právo na své rodiče, to mezi základní lidská práva skutečně patří.
Chtěla bych upozornit, že náš návrh není nijak výjimečný, že kopíruje skutečně legislativu z civilizovaných zemí, a proto jsem chtěla poslance a poslankyně požádat, abychom se nad tímto návrhem alespoň zamysleli.
Jinak tady mám některé údaje, které zpracoval Parlamentní institut. V současnosti již pracuje v České republice 41 center asistované reprodukce oproti 27 centrům v roce 2007. V roce 2013 počet darovaných vajíček dosáhl počtu 54 517, z toho 34,5 % oplodněných žen tvořily cizinky oproti 14,5 % cizinek v roce 2017. Takže se skutečně stáváme cílovou zemí pro ostatní země, které si již svou legislativu nějakým způsobem ošetřily. 24,8 % cyklů bylo provedeno ženám ve věku 40 let a více oproti 10,7 % v roce 2007. Zde bych chtěla upozornit, že problémy s neplodností mnohdy vyplývají také z toho, že ženy odkládají mateřství z různých důvodů do věku, kdy již oplodnění přirozenou cestou není tak časté a možné. Máme zde 58 674 embryí uměle vytvořených a z toho 34 342 embrya zamrazená. Takže jsou to opravdu velmi citlivé otázky. ***