(18.30 hodin)
Poslankyně Jitka Chalánková: Jak jsem již uvedla, vláda měla obrovskou a chvályhodnou ambici vyřešit problematiku lidí bez domova a zákon připravovala po celé volební období. Výsledek, bohužel, je naprostý a nepoužitelný paskvil. A to nejen co se týče mnoha legislativních nedostatků, ale zejména z věcného hlediska. Návrh nemá vyřešené financování, nejsou připraveny prováděcí předpisy, je neprostupný, lidi by stahoval do systému, ale nemotivoval by je jej opustit. Pro skutečně zranitelné osoby, jako jsou senioři a maminky samoživitelky, by byl katastrofou, protože velká část z nich by ztratila příspěvek na bydlení a nic by nezískala. Zákon je pravděpodobně v rozporu s ústavním principem rovnosti před zákonem. Vláda zcela selhala v zásadním bodě svého programu, a protože se blíží volby, chce přehodit odpovědnost za nepřijetí zákona na tuto Sněmovnu. Proto předložila tento návrh i přesto, že si sama musí být vědoma jeho nedostatků.
Zamítnout tento návrh by podle mého názoru nebylo moudré. Vyslali bychom tím vzkaz, že sociální bydlení není třeba řešit, že bytová situace nepředstavuje žádný problém. Tak tomu není, bytovou situaci zejména seniorů a samoživitelek a nízkopříjmových rodin je třeba řešit. Tento zákon ji však nevyřeší. Tento zákon dokonce ani nebudeme schopni opravit ve výborech. Znamenalo by to napsat ve výborech zcela nový zákon. Proto navrhuji, aby tento návrh zákona byl vrácen předkladateli, tedy vládě, k dopracování.
Pokud tento návrh neprojde, dovolím si navrhnout prodloužit lhůtu na projednání zákona ve výborech o 20 dní. Záměrně říkám výbory v množném čísle. S ohledem na množství a charakter sporných bodů předpokládám, že se zákonem budou chtít zabývat i další výbory, nejen výbor pro sociální politiku, který byl určen jako výbor garanční. Jako zpravodajka ráda přidělení zákona do dalších výborů k projednání navrhnu či podpořím.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne. Děkuji paní zpravodajce. S faktickou poznámkou pan poslanec Zdeněk Soukup, po něm paní poslankyně Jana Hnyková, faktická poznámka. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Zdeněk Soukup: Pane předsedající, dámy a pánové, v podstatě souhlasím, vaším prostřednictvím se obracím na kolegyni Chalánkovou, souhlasím s drtivou většinou toho, co tady řekla. Nicméně mám trošku jiný pohled. Co se od tohoto zákona čeká? Co čekají především města a obce, které jsou velice postiženy tím, že se tam vyskytují různá ghetta a podobně? Zastavit byznys s chudobou. Byznys s chudobou, který je vlastně dědictvím někdejšího ministra Drábka.
Já jsem se dneska zúčastnil kulatého stolu u nás v regionu, v karlovarském regionu. Kulatého stolu, kde tématem byl především byznys s chudobou a řešení. Řeknu vám, že tam zaznívala slova téměř beznaděje od starostů Sokolova, Chodova, Chebu a podobně. Když jsem tam řekl, že se ten zákon patrně nepodaří projednat, tak to vyvolalo téměř zděšení. Ano, i já mám výhrady podobného typu jako paní Chalánková, už jsem to řekl. Jde tady o zásluhovost, už jsem o tom mluvil v minulém svém vystoupení, o potřebě rozptýlit ty sociálně potřebné, především ty sociálně nepřizpůsobivé. Nestavět nové byty.
Jsem pro prodloužení lhůty k projednávání. Ano, jsem, ale nesdílím tu skepsi, že nelze zákon nějakým způsobem opravit. Nebo nemluvím o zákonu jako takovém. Mluvím třeba o jakési potřebě přijmout alespoň minimalistickou verzi toho zákona, abychom napravili alespoň největší problémy, které... v podstatě ten systém, který sem zavedl, jak říkám, ministr Drábek. Tím největším problémem je třeba zrušení doplatku na bydlení apod.
Ještě jednou vás vyzývám, abyste si důkladně promysleli, jestli pouštět zákon, nebo vrátit zákon k přepracování. To by znamenalo, že tato Sněmovna už ho nepřijme. (Upozornění na čas.) Opravdu, myslím si, že bychom se měli pokusit v prodloužené lhůtě na těch 90 dnů nějakým způsobem ten zákon napravit a přijmout, jak říkám, alespoň minimalistickou verzi. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, pane poslanče. Paní poslankyně Jana Hnyková a její faktická poznámka. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.
Poslankyně Jana Hnyková: Já jen v krátkosti za poslanecký klub Úsvit - Národní koalice. My jsme se tímto zákonem samozřejmě zabývali a opravdu nesplňuje podmínky, které jsme od toho očekávali. Myslím si, že ty změny, které bychom tam my dávali jako poslanci formou pozměňujících návrhů, říkám si, zda budou natolik kvalitní a propojené, aby celou tu oblast postihly. Pro nás je prostě zásadní, že tam je ukotvena dobrovolnost obcí. Odkud jinde by to mělo vycházet než obec, která by měla toto sociální bydlení zajišťovat. Tohle nám zásadně vadí na celém tom zákonu. Jistě, když to vrátíme k přepracování, nebude nic. Je otázka, když to zůstane, jestli z toho taky nebude nic. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je paní poslankyně Alena Nohavová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Alena Nohavová: Děkuji za slovo. Vláda se zavázala ve svém programovém prohlášení, že bude prosazovat provázané řešení sociálního bydlení a předcházení bezdomovectví. Boj proti sociálnímu vyloučení dokonce prohlásila za jednu ze svých programových priorit. Navzdory těmto proklamacím se fakticky za této vlády situace dále dramaticky zhoršuje, což dokládá fakt, že se ztrojnásobil počet lidí, kterým je vyplácen doplatek na bydlení. Množství lidí, kteří bydlí na ubytovnách nebo v nedůstojných podmínkách, narostl až na 187 tisíc. Do parlamentních voleb zbývá pouze půl roku. Vláda takto důležitý zákon předkládá na poslední chvíli. Otázkou je, zda stačí projít celým legislativním procesem. Navíc je zde rozpor mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí, které sice pozdě, ale přece zákon předkládá, a Ministerstvem pro místní rozvoj, které má bytovou politiku ve své gesci. Celá situace s pozdním předložením a navíc se zásadním rozporem vzbuzuje dojem vlastně si vytvořit alibi pro nesplnění programového prohlášení než snahu o skutečné řešení problému.
Již při představování koncepce o sociálním bydlení se návrh setkával s velkou kritikou, a tak předložený návrh doznal zásadních změn, které jsou jen určitým kompromisem mezi spolupracujícími ministerstvy a také zástupcem vládní koalice. Zákon cílí v současné době cca na 150 až 120 tisíc obyvatel, což ale představuje zhruba pouhou jednu třetinu občanů, kteří jsou v současné době ohroženi chudobou nebo sociálním vyloučením.
Zákon je potřebný, to je fakt, ale pokud má být skutečně i účinný, tak musí být jasné, kdo bude odpovídat za jeho plnění a kdo zaručí dostupnost bydlení. Budou to obce, města nebo některá z organizačních složek státu? Podle původního návrhu to měly mít za povinnost právě samosprávy. Od toho bylo na nátlak Svazu měst a obcí a Občanského sdružení majitelů domů upuštěno a pro obce to bude pouze dobrovolné. Sociální byty má podle návrhu zákona nově zajišťovat Státní fond rozvoje bydlení, který spadá pod Ministerstvo pro místní rozvoj. Tento fond ale nemá pravomoc posuzovat sociální situaci žadatelů a ani jim nemůže poskytovat podporu v podobě sociální práce. O to se budou muset postarat úřady práce nebo obce.
Z uvedených systémových nedostatků předloženého zákona je patrné, že i když se stane zázrak a zákon se stihne projednat a vstoupí v platnost, reálně situaci nejohroženějších skupin občanů v předložené podobě pro své vnitřní rozpory a nedostatky nesplní. Jediný reálný a skutečný přínos snad bude znamenat zamezení obchodu s bídou, protože zákon má sloučit doplatek za bydlení a příspěvek na bydlení v jednu dávku, a tak by konečně mělo skončit vyplácení dávek do ubytoven, tedy reálně spekulantům, majitelům ubytoven. ***