(18.20 hodin)
(pokračuje Chalánková)
Pokud jde o seniory, i tady RIA v mezidobí drobně nabobtnala. RIA konstatuje, že problém seniorů v oblasti bytové nouze je latentní, ale nenásledují žádné další informace, takže nevíme, zda senioři potřebují především dobře vyměřenou sociální dávku, aby mohli zůstat ve svém stávajícím domově a byli schopni zaplatit nájem, anebo je chce stát sestěhovávat do nových sociálních bytů. Místo důkladných analýz se RIA nově odvolává například na brněnský projekt Rapid Rehousing, který však, pokud vím, běží teprve krátce, a v otázce chování problémových nájemníků RIA zase čerpá data z nějakého drobného projektu v oblasti Žluticka. Opravdu si nejsem jistá, zda toto jsou relevantní podklady, na jejichž základě má stát vydávat desítky miliard na sociální byty.
Obdobně jsou zde ovšem také závažné problémy v rovině věcné. Zákon cílí na velmi různorodé skupiny lidí - od bezdomovců po zmíněné seniory. Jenže ve svém důsledku může některým lidem v obtížích ublížit. Zákon totiž mimo jiné nastavuje nová pravidla pro výpočet nového příspěvku na bydlení, který nahradí stávající dávky. A sám předkladatel přiznává, že až 14 % lidí tento příspěvek v novém systému ztratí. A nebudou to náhodou právě maminky samoživitelky? Nebo senioři, o nichž tak ráda mluví paní ministryně? Lidé, kteří bydlí, ale mají jen hluboko do kapsy a příspěvek na bydlení jim pomáhá zaplatit standardní nájem? Bližší analýzu bychom v důvodové zprávě hledali marně.
Neustálými změnami jsme navíc došli do stavu, kdy se lhůty na přidělení bytu v zákoně prodloužily na dva, resp. tři roky. Je tohle opravdu efektivní pomoc lidem v bytové nouzi? Neměla by se mnohem větší pozornost věnovat azylovým domům a financování sociálních služeb spojených s pomocí lidem v nouzi? Jak bude fungovat krizové bydlení, do něhož se mohou klienti sociálních bytů teoreticky propadnout? Zůstanou otevřené ubytovny? A stanoví stát konečně hygienické normy na jejich provoz?
Zástupci ministerstva jistě namítnou, že tento problém řeší například zákon o sociálních službách. Já jsem ale přesvědčena, že systém pomoci v nouzi by měl být propojený a jednotlivé typy pomoci by měly logicky navazovat. Stanovením dvou různých lhůt zákon současně zakládá nerovnost mezi klienty sociálního systému. Ten, kdo bude mít štěstí a bude žít v obci do systému zapojené, má získat byt do zmíněných dvou let. Ten, kdo v takové obci žít nebude a bude muset žádat byt od Státního fondu rozvoje bydlení, má smůlu. Bude čekat o rok déle. Důvod, proč tyto lhůty byly stanoveny tímto způsobem, neznám. Troufám si ale tvrdit, že dva různé právní režimy mohou být problémem i z hlediska souladu s Listinou základních práv a svobod, resp. rovnosti občanů před zákonem. Zákon rozdělí lidi na dvě různé skupiny, přičemž jediným kritériem bude místo jejich pobytu. Chce-li státní správa zaštiťovat sociální bydlení, nemůže vytvářet dvě kategorie občanů.
Obavy ze zásahu do kompetencí obcí sice na první pohled odpadly, tlaky na povinné zapojení obcí ale přetrvávají. A velkým tématem je určitě i motivace obcí zapojit se do systému dobrovolně. Podmínky financování sociálního bydlení totiž nadále zůstávají nejisté, protože z velké části nejsou zakotveny přímo v zákoně, ale závisejí na vládních nařízeních.
Přiznám se, že velké pochybnosti mám také o fungování Státního fondu rozvoje bydlení. Tyto obavy nerozptýlili ani zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí na jednání podvýboru pro bytovou politiku. Ráda si od zástupců ministerstva nechám vysvětlit, jak konkrétně a kde bude Státní fond rozvoje bydlení byty do sociálního pobytového fondu získávat. Pokud jsem totiž správně četla návrh zákona, nikde se nepíše, že musí Státní fond rozvoje bydlení hledat prázdné a vhodné byty pro sociální bydlení v lokalitě stávajícího bydliště osoby v bytové nouzi. Ze zákona také zmizely podmínky pro umístění sociálních bytů, které měly zamezit vytváření nových ghett. Velmi proto chápu námitky z neziskového sektoru a z Platformy pro sociální bydlení, která se na přípravě zákona aktivně podílela. Bez jakýchkoli pravidel riskujeme, že současná ghetta zůstanou a nová se k nim přidají.
Je tu ještě jeden velmi sporný bod. Marně jsem hledala v zákoně cokoli, co by se dalo vykládat jako motivace vrátit se ze sociálního bytu zpátky do normálního nájemního bydlení. Zákon totiž ve finální podobě ztratil to, co nalezneme ještě v původní koncepci z roku 2015. Buduje systém, který není prostupný, ale naopak zadrží klienty sociálního systému v sociálních bytech natrvalo. Ministerstvo práce a sociálních věcí se k tomu dokonce v RIA bezelstně přiznává.
Především chci pro vyváženost své zprávy zmínit i pozitivní změny, kterými návrh zákona postupně prošel. Především je to návrat k trvalému pobytu jako podmínce udělení sociálního bytu. Některá města se oprávněně obávala toho, že se na jejich území budou sestěhovávat sociálně slabí lidé z celé republiky. Ne že by se to nyní již nedělo, nově by to však bylo dokonce pod záštitou státu.
Za druhé se rozhodlo, že příspěvek na bydlení bude poskytován i do normálních, nikoli jen sociálních bytů. Považuji to za samozřejmé, protože mnoho lidí, a troufám si říci většina, se nebude chtít stěhovat do nových bytů spolu s problémovými nájemníky například z vyloučených lokalit. Chtějí zůstat doma, tam, kde jsou zvyklí, a pouze potřebují pomoc s placením nájmu. A to se mimochodem týká také mnoha seniorů, jimiž se ministerstvo zaklíná nejčastěji. Pro některé z nich možná zákon přináší nové komplikace.
Bohužel pozitivní posuny jsou z mého pohledu v menšině. V zákoně převládají změny, které z jeho původních verzí udělaly torzo, a výsledné torzo dává více otázek než odpovědí. Zákon se rozkročil opravdu široko. Chce jedním modelem pomoci zachraňovat bezdomovce, lidi z ubytoven, a současně pomáhat nízkopříjmovým rodinám a seniorům. Neřeší ale vůbec příčinu toho, proč se lidé ocitají v bytové nouzi, a neusiluje o to, aby výsledkem snažení státu byl návrat těchto lidí do normálního života. Svým způsobem tak zakládá na nové nespravedlnosti.
Nejasné zůstává i praktické fungování sociálního bydlení. Ministerstvo práce a sociálních věcí sice podle dostupných informací podpořilo pilotní projekty ve 14 českých městech a chce připravovat prováděcí vyhlášky a metodiky, jenže tohle úsilí přichází poněkud pozdě.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, postup vlády považuji za naprosto nemístný, protože nás záměrně konfrontuje se zákonem, na němž samotná koalice nenašla shodu. Vláda obešla standardní mechanismy určené k přípravě nové legislativy, připomínkové řízení i legislativní radu a poslala do Poslanecké sněmovny paskvil. Poslanci ale nemohou za to, že Ministerstvo práce a sociálních věcí zaťatě hájilo své představy, až na poslední chvíli přistoupilo k rychlé akci. Postup při přípravě zákona o sociálním bydlení ukazuje, jak legislativní proces vypadat nemá.
Samozřejmě jsem také zaslechla názor, že je třeba zákon co nejrychleji přijmout, hlavně aby něco bylo, novelami se to dá měnit v budoucnu. Já tento přístup nesdílím. Myslím si, že tato Sněmovna by neměla krátce před volbami pustit do světa polotovar s nejasnou budoucností a zatížit tak další vlády závazkem ve výši desítek miliard korun, aniž bychom mohli s určitostí říci, že to bude fungovat.
Především s ohledem na nedostatečné ekonomické podklady a nastíněné sporné body proto navrhuji a navrhnu v obecné rozpravě, která je již otevřena, do které jsem se s tímto přihlásila -
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Rozprava ještě není otevřena. V tento moment máte slovo jako zpravodajka.
Poslankyně Jitka Chalánková: Dobře, tak já se přihlásím v obecné rozpravě k návrhu, který teď avizuji. Chci se přihlásit k návrhu, že chci vrátit zákon předkladatelům k přepracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní zpravodajko. Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Přerušen ve svém vystoupení byl pan poslanec Vilímec. (Poslanec Vilímec z lavice: Už nechci, už jsem skončil.) Dobře. Vzhledem k tomu, že pan poslanec Soukup má faktickou poznámku, mohu mu udělit slovo až poté, co se rozeběhne obecná rozprava, protože je možné reagovat pouze na rozpravu.
S přednostním právem paní zpravodajka. Prosím. ***