(16.10 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Vracím se k tomu proto, že zákon určitě není nový. Něco z tohoto zákona se objevuje i v současném zákonu. Já se ovšem domnívám, že na takovýto zásadní zákon, který znamená změnu právní formy, je příliš pozdě. Předkládat tento návrh pár měsíců před koncem volebního období si myslím, že není příliš šťastné. Stejně tak i připomínkové řízení považuji za příliš krátké.
Chci se zeptat, proč zákon o univerzitních nemocnicích neřeší největší problémy těchto nemocnic, kterými je problémová spolupráce lékařských fakult a samotných fakultních nemocnic, tedy dvojkolejnost, kdy téměř každý lékař je placen a řízen někým jiným, případně je jeden lékař placen částečně fakultou a částečně nemocnicí. To si myslím, že je největší problém, který v současné době ve fakultních nemocnicích je.
Důvodová zpráva neříká úplně přesně, že nebude mít zákon finanční dopad, protože stát přijde o více jak 60 mld. korun majetku, který má být přesunut na univerzitní nemocnice.
Finanční bilanci hospodaření má zajišťovat stát prostřednictvím státního rozpočtu, tedy Ministerstva financí. Ovšem zákon nemá sankční ustanovení vůči manažerům ani vůči členům rady univerzitní nemocnice za případné špatné, schodkové hospodaření kromě pouze proklamačního prohlášení o tom, že člen rady univerzitní nemocnice, ředitel a tak dál jsou povinni jednat pečlivě s potřebnými znalostmi. Bilanční nerovnováhu, schodek v hospodaření musí tedy finančně zajistit Ministerstvo financí. V radě univerzitní nemocnice má však Ministerstvo financí jenom jednoho zástupce a jeho odvolání je ještě v kompetenci ministra zdravotnictví. Tento zákon výrazně připomíná některé problémové zákony právě z roku 2008. Je tady evidentní nerovnováha státu v kompetencích. Je zde také více možností řešení, například výrazné posílení kompetencí Ministerstva financí nebo zbavení státu garance za zajišťování bilanční rovnováhy při hospodaření univerzitních nemocnic. Mimochodem toto platí v dosud platné právní úpravě o hospodaření fakultních nemocnic a přenesení této povinnosti vůči manažerům a členům rady univerzitních nemocnic.
Chci se zeptat na některé otázky, například co bude s ostatními státními nemocnicemi, těmi dalšími příspěvkovými organizacemi, které nejsou předmětem tohoto návrhu zákona.
A dále bych se chtěl zeptat, co udělalo Ministerstvo zdravotnictví v tomto volebním období pro zlepšení hospodaření přímo řízených nemocnic. Aby se dosáhlo uvolnění finančních prostředků tehdy, myslím, z přebytku Státního ústavu pro kontrolu léčiv do Fakultní nemocnice u sv. Anny a Nemocnice na Bulovce v rozsahu zhruba 800 mil. korun, zavázalo se tehdy Ministerstvo zdravotnictví v roce 2014 ke zlepšení hospodaření nemocnic řízených Ministerstvem zdravotnictví. Tento seznam opatření schválila vláda, ale bohužel se z opatření mnoho neuskutečnilo. Byly tam závazky k řekněme společným nákupům léčiv, zdravotnických prostředků a tak dále. Pokud vím, ministerstvo tvrdilo ústy svého náměstka, že se podařilo vysoutěžit i dodávky medicinálního kyslíku a nějaké soutěže na energie.
Fakultní nemocnice u sv. Anny se dále zadlužuje. Poslední informací při projednávání ve výboru minulý týden byla ztráta této nemocnice 236 mil. korun, stejně tak ztráta Fakultní nemocnice Královské Vinohrady kolem 100 mil. korun. Fakultní nemocnice Královské Vinohrady hospodaří několik let s vysokou ztrátou a podle auditu zpracovaného v roce 2015, který mi pan ministr slíbil, ale zatím ho nedodal, docházelo několik let ke zkreslování hospodářského výsledku této nemocnice. Ministerstvo zdravotnictví na výboru minulý týden přiznalo, že problémy Fakultní nemocnice u sv. Anny neumí vyřešit, a to kvůli historicky nízké základní sazbě. Samozřejmě problémem jsou i závazky z projektů ICRC a tak dál. Změnou právní formy se tento problém ale nevyřeší. Těžko si dovedu představit, že brněnská univerzita bude souhlasit s tím, že převezme ztrátovou nemocnici, ze které, jak přiznal i pan ministr, v roce 1990 nebo možná ještě předtím byla vyvedena část ziskového podniku do samostatné organizace. Nedovedu si představit, že s tím bude univerzita souhlasit, že převezme takovéto břímě, které bude muset dofinancovávat ze svých prostředků. Ani návrh v podobě cash poolingu si myslím, že tento problém nevyřeší. A bylo by chybou, kdyby univerzita na něco takového přistupovala, pokud stát tento problém nedokáže vyřešit předtím, než tuto nemocnici převede na jinou právní formu.
Upozorňuji ještě na jeden problém, který se možná může zdát, že nesouvisí s touto problematikou, ale je to problém, který se tady objeví v příštích letech, a to je rozevírání nůžek mezi regionálním zdravotnictvím a státními nemocnicemi. Vláda myslím před půl rokem schválila takzvané strategické investice do nemocnic přímo řízených v rozsahu asi 8 mld. korun tuším do roku 2020. Tím ovšem dojde k velké nerovnováze mezi státními a regionálními nemocnicemi. Na tyto prostředky regionální nemocnice nikdy nedosáhnou a budou zaostávat v oblasti oprav, v oblasti rekonstrukcí a modernizace. Proto zákonitě v budoucnosti budou regionální nemocnice přicházet i o pacienty, kteří budou mít zájem se léčit v dobře vybavených moderních nemocnicích, kde je personál i výrazně lépe ohodnocen, a to bude způsobovat do budoucna zaostávání regionálních nemocnic. Myslím si, že je to velký problém, který budeme muset do budoucna řešit.
To jsou moje připomínky k tomuto návrhu zákona i se souvisejícími problémy, které může přinést. Já se domnívám, že zákon, jak byl rychle připraven, možná byl připraven v dobrém úmyslu, ale myslím si, že pokud problémy, o kterých jsem se zmiňoval, například ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně nebo na Královských Vinohradech, nebudou vyřešeny, je těžko možné tento převod uskutečnit a zákon schválit v této podobě.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Jako další je do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Jiří Štětina, kterému tímto dávám slovo. Prosím, pane poslanče, je to vaše.
Poslanec Jiří Štětina: Dobré odpoledne. Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, dámy a pánové, nepatřím k lidem, kteří a priori negují všechno, všechno kritizují a říkají, že nic nefunguje. Pokud nemám nějaký svůj názor na zlepšení, tak radši mlčím, než abych situaci ještě zhoršoval. Já jsem velmi pečlivě poslouchal všechny projevy předřečníků a nebudu se k nikomu negativně vyjadřovat. Musím říct, že z každého projevu jsem vycítil, že všichni, co to přednášeli, mají snahu pomoci věci. A s takovýmto přístupem se snažím i já.
Musím zcela otevřeně říci, že když jsem si poprvé přečetl návrh tohoto zákona a podíval jsem se do historie, tady to již několikrát padlo, že tento zákon se připravoval od roku 2006, to jest v době, kdy jsme chtěli všechno zprivatizovat, protože jsme říkali, že jediným správným hospodářem je soukromý subjekt, a ono se ukázalo, že to tak není, protože stát v podstatě chtěl outsourcovat všechno, všechno doplácet, nakupovat služby a bylo to ještě dražší, než jsme si mohli myslet. Čili my od toho roku 2006 hovoříme o jakýchsi univerzitních nemocnicích nebo nějakých jiných formách než příspěvková organizace. Protože jestliže máme příspěvkovou organizaci, tak samozřejmě ze zákona je zřizovatel povinen dofinancovat ztrátovost provozu a jinak to prostě nejde. Takže myslím, že změnit formu je jistě rozumné.***