(15.50 hodin)
(pokračuje Heger)

Jak už zde padlo, vláda, ve které já jsem vystupoval jako ministr zdravotnictví, měla připravený zákon, který byl tomu současnému poměrně podobný. Ten stávající v sobě nese některé úpravy, které jsou k diskusi, ale ty zásadní principy, které jsme chtěli implementovat, v něm zůstávají a jsou to principy, které by byly pro náš zdravotnický systém velmi pozitivní. Hlavním efektem nového zákona bude totiž odstátnění fakultních nemocnic. A důvodů pro tento krok i pro celý zákon je celá řada. Dovolím si zde zmínit čtyři zásadní oblasti, které ten zákon charakterizují a reprezentují ty hlavní důvody. Za prvé budu hovořit o možnosti Ministerstva zdravotnictví řídit finančně zhruba jednu čtvrtinu rozpočtu Ministerstva zdravotnictví přímým způsobem, tak jako se řídí firmy. To je dost obtížné a budu se k tomu vyjadřovat. Za druhé, a to už zmínil ministr Ludvík, ten stávající stav vyvolává velmi typický morální hazard díky právě charakteru příspěvkové organizace státu. Za třetí se budu snažit vysvětlit, proč ten postup je takový, že vzniká speciální zákon, a to proto, že zde nemáme žádný obecný zákon o veřejnoprávní hospodářské organizaci, který by se v tomto případě hodil. Za čtvrté budu mluvit potom o některých vnitřních zásadních problémech, které jsou uvnitř fakultních nemocnic ve vztahu k lékařským fakultám, a o tom, jak je tento návrh řeší a proč je řeší.

Tak nejprve tedy o možnosti Ministerstva zdravotnictví řídit celý ten obrovský subsystém přímo řízených organizací. Ministerstvo zdravotnictví není schopno takovýto obří subsystém řídit, ne proto, že by bylo neschopné, ale proto, že na to nemá vytvořené nástroje. Je otázkou, jestli stojí za to v ranku státních úředníků vytvářet něco jako gigantické generální ředitelství nebo ředitelství holdingu, anebo jestli je lépe dát těm organizacím alespoň částečnou samostatnost. Z nástrojů, které ministerstvo má k dispozici, jsou opravdu nejvýše k dispozici dotace a odměny ředitelů nemocnic, resp. jejich neudělování, a samozřejmě popřípadě také odvolání ředitele, a to jsou nástroje, které jsou velmi hrubé. Řízení odstátněných veřejnoprávních nemocnic s vyšší odpovědností za sebe samé by mělo věcem velmi prospět, tak jak je to patrno v celé škále různých uspořádání univerzitních nemocnic v zahraničí. V každé zemi je to trošku jinak, ale v naprosté většině zde dominují, alespoň v Evropě, ty veřejnoprospěšné neziskové organizace.

Dovolím si upozornit, že ten zásah je poměrně radikální, ale že z toho celého obrovského balíku přímo řízených organizací tvoří současné fakultní nemocnice, které by měly být transformovány, jenom jednu šestinu ministerstvem zřízených organizací, které by se vymanily z přímé gesce státu a zůstaly by pod jeho volnějším dohledem v oblasti přímé kontroly a pod kontrolou závažného rozhodování v rámci účasti Ministerstva zdravotnictví, a jak je navrhováno, i Ministerstva financí v řídicích orgánech.

Tento první krok, odstátnění jen části přímo řízených organizací, by však do budoucna nemusel zůstat posledním a mohl by se později postupně rozšiřovat i na další organizace, kterými jsou vedle fakultních nemocnic i další významné nemocnice, jako je např. IKEM a další, které zde nebudu všechny jmenovat, ale i velké léčebny typu psychiatrických a jiných nemocnic a ústavů. Takže on ten krok, který vypadá radikálně, je opravdu jakýmsi pilotním krokem, který by později mohl být cizelován a mohl by se tedy rozšířit na všechny přímo řízené organizace, pokud by nebyly např. převedeny na krajské organizace, což by některým léčebnám možná slušelo a celé logice našeho vztahu celostátního a krajského zdravotnictví by to také asi prospělo.

K druhému z bodů, které jsem jmenoval jako hlavní, k tomu morálnímu hazardu. Nejdůležitějším přínosem nového zákona je fakt, že návrh ruší mechanismus, který až dosud umožňoval bezbřehé oddlužování přímo řízených nemocnic. Dobře víme, že naposledy oddlužoval bývalý pan ministr Němeček, a to Nemocnici u svaté Anny v Brně ve dvou letech a v celkové výši tři čtvrtě miliardy korun. To jenom abychom si uvědomili, co to oddlužování znamená. Za posledních dvacet let stálo státní rozpočet oddlužování nemocnic, které bylo v asi pěti různých vlnách, a nebyly to jenom nemocnice státní, ale také nemocnice převáděné na kraje, týkalo se to státního rozpočtu na úrovni mnoha miliard korun a ze všech státních nemocnic bylo jenom velmi málo těch, které nikdy oddluženy být nemusely. Povinnost státu jakožto zřizovatele při případném negativním hospodaření, nebo přinejmenším politická odpovědnost nemocnici dotovat byla až dosud hlavní příčinou ekonomického morálního hazardu, tak jak jsem zmínil, zatímco pod novým zákonem budou mít odstátněné univerzitní nemocnice vyšší pravomoci, ale zejména i vyšší odpovědnosti, včetně odpovědnosti zachovat de facto svoji existenci.

Nikdo si nemyslíme, že by některá z fakultních, v budoucnu univerzitních nemocnic, měla zkrachovat. A kdo jenom trošku zná poměry v akademické sféře, ví, jaké velmi prestižní mechanismy tam hrají roli. Takže je také velmi dobře důrazně připomenout, že odstátněním univerzit v 90. letech, a tudíž odstraněním morálního hazardu k žádnému bankrotu ani u jedné veřejnoprávní univerzity nedošlo. Zmínil to pan ministr a není to opravdu třeba předjímat ani u budoucích univerzitních nemocnic. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP