(16.40 hodin)
(pokračuje Ťok)
Co se týče konkrétně Černošic, já jsem jednal i s panem starostou i se starosty obcí. Tam to narazí na dvě věci. My bychom samozřejmě mohli dělat poměrně - no, mohli a nemohli, podle toho, jak by se to připravilo - dělat rychleji protihluková opatření. Ale ta narážejí na odpor obyvatel i těch obcí. Prostě pro obyvatele kolem Berounky představa, že jim před domem postavíme protihlukovou betonovou stěnu do výše tří metrů a krásný výhled, který mají dneska, bude zničen okamžitě, a bude na mnohá léta zničen, protože to bude vypadat ošklivě, je pro mnohé občany, a já jim v tomto momentu rozumím, nepřijatelný a nechtějí to. Takže je o tom velká debata, ještě bude, bavíme se o tom, zdali bychom tam nemohli udělat nějaké nižší stěny, bavíme se o tom, že bychom předepsali dopravcům jiný materiál na brzdy, který by nedělal takovýto hluk, který dělají ty dnešní, že by se používaly kompozitní materiály.
Nicméně bych řekl, že po dobách blokování věci se teď snaží SŽDC, a já jsem se do toho zapojil osobně, snažíme se najít takové řešení, které by splňovalo podmínky hlukové, které by zároveň nezničilo pohledově a esteticky tu nádhernou krajinu povodí Berounky, abychom nenechali našim dětem dědictví něčeho opravdu velmi ošklivého.
Tady bych pouze poprosil o trochu trpělivosti, pracujeme na tom, jsme si vědomi, že tam je problém, ale že bychom to dovedli lusknutím prstu vyřešit do roka nebo nějak rychleji, to nedovedeme.
Předseda PSP Jan Hamáček: Paní poslankyně.
Poslankyně Helena Langšádlová: Pane ministře, děkuji za odpověď. Jistě chápete, že mě zcela neuspokojila. Od narození žiji právě v tom zmíněném městě Černošice, kde ta situace je opravdu čím dál tím horší, protože zaplať pánbůh přes den jezdí čím dál tím víc vlaků, za což jsme velmi rádi, ale právě díky tomu jezdí přes noc ty náklaďáky. Takže je to věc dlouhodobá, ale ona opravdu se zhoršuje. Já také podporuji i nákladní dopravu vlakovou, protože bezpochyby je vhodnější než automobilová, resp. kamionová, ale ta situace je tam opravdu čím dál tím závažnější.
Vůbec jste mě nepotěšil tím, že jste získali výjimku z té hlukové zátěže, a nepochopila jsem úplně, a s tím nejsem spokojena, když jste hovořil o tom, že je možné nařídit jiný typ brzd. A chtěla jsem se ještě zeptat, jestli tak učiníte, případně Správa železniční dopravní cesty, a v jakém časovém horizontu, protože ono by to situaci zcela nevyřešilo, ale zlepšilo.
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan ministr.
Ministr dopravy ČR Dan Ťok Možná jsem byl příliš tvrdý a použil slovo "nařídit". Můžeme to nařídit našemu ČD Cargu, protože to je státní společnost, ostatním příliš ne. Nicméně jednáme o tom. A ony podle evropských směrnic už dneska do zahraničí nemohou vozy, které nemají kompozitové brzdy. Takže my v té věci jednáme a budeme se snažit ji vyřešit. Souhlasím s vámi, že bohužel nejenom na této trati, ale na většině tratí se nám železniční doprava na koleje dostane většinou jenom v noci a jenom tehdy je slyšet hodně, a rozumím tomu, že když někdo chce spát, je teplo a má otevřené okno, tak je to velmi nepříjemné.
Chci vás ubezpečit, že o tom budeme nadále jednat se svazkem obcí i s obcí Černošice a budeme hledat rychlá řešení. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím paní poslankyni, aby pokračovala, tentokrát v interpelaci na paní ministryni školství.
Poslankyně Helena Langšádlová: Vážená paní ministryně, interpeluji vás ve věci vašeho vystoupení v Českém rozhlase dne 12. března 2017 k tématu mediální výchova, která je vyučována na středních školách. Rozhovor byl zaměřen na výsledky výzkumu Člověka v tísni, který ukázal, že na více než polovině středních škol mají studenti nedostatečnou mediální výchovu. Ve vyučovacích plánech je mediální výchova zakotvena již deset let. Středoškolský student má během výuky získat dovednosti, aby rozeznal zejména pravdivé zprávy od lživých. Kritické myšlení či analýza mediálních sdělení jsou v dnešní době velmi významné dovednosti, aby bylo možné rozeznat pravdivé informace od dezinformací, a já si myslím, že škola by měla studentům významně pomoci si tyto dovednosti osvojit. Zmíněný průzkum však poukázat na fakt, že student často absolvuje během svého studia pouze méně než deset hodin této výchovy, což považuji za zcela nedostatečné.
V uvedeném rozhovoru jste popřela potřebnost mediální výchovy ve školách. Dovoluji si upozornit na nezbytnost občanského vzdělávání, jehož je mediální výchova a výchova ke kritickému myšlení součástí. To je uvedeno i v auditu národní bezpečnosti jako bezpečnostní riziko. Takže bych chtěla upozornit na to, paní ministryně, že není možné tuto otázku podceňovat. Já velice oceňuji vaše nasazení a úsilí, zlepšení kvality výuky i na středních školách, ale ani tuto otázku nesmíme podceňovat. Dovoluji si vás, paní ministryně, požádat o nápravu v této věci. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím paní ministryni.
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolila bych si reagovat na přednesenou interpelaci. Začnu tím, co jsem vlastně řekla a v jakém kontextu, abychom si postavili najisto tedy ten samotný základ v komunikaci mezi mnou a paní poslankyní.
Jednalo se o rozhovor v rozhlase, kdy jsem diskutovala o klesající matematické a čtenářské gramotnosti a o důležitosti kompetencí v českém jazyce jako mateřském jazyce, cizím jazyce a matematice a také o tom, že se naši žáci a studenti v těchto gramotnostech propadají. A řekla jsem tedy toto k mediální výchově: "No, tak musím říci, že poté, co jsme teď vášnivě diskutovali o matematice, matematických dovednostech a čtvrté technické revoluci, tak tohle opravdu nepokládám za tak zásadní problém. My bychom měli zejména v našem vzdělávání zajistit právě to, aby byly úspěšné děti, žáci, studenti v těch třech základních disciplínách, tj. český jazyk, cizí jazyk a matematika, nebo chcete-li přírodovědný jazyk. Já bych byla ráda, kdybychom se soustředili na podstatu věci. Takže jestli mám něco říci jako svou starost a problém, tak je to opravdu ta triáda. A myslím si, že mediální výchova rozhodně není na našich školách ani zakázána, ani nepodporována, ale není podstatou věci. A myslím si, že mediální výchovu nebo mediální zdatnost, aby byli informovaní žáci, studenti, děti, co se kolem nich děje, to není jenom na učitelích. To je i na rodičích, je to na společnosti jako takové, je to koneckonců i na politicích, takže myslím si, že o toto se můžeme spolehlivě rozdělit. Já pro ty školy bych chtěla spíše kondici v těch třech předmětech, které jsem zmínila."
To znamená, v žádném případě si nemyslím, že mediální výchova není součástí vzdělávání, jenom si troufám říct, že je to jedna z kompetencí, která má být nabývána nikoli pouze ve škole. Také bych chtěla říct, že je pravda, že netestujeme globální kompetence, to byla diskutovaná věc v médiích, ale máme tady zejména problém s čtenářskou gramotností a také s matematickou a přírodovědnou gramotností.
Na závěr bych chtěla konstatovat, že úkolem školy - a já pevně věřím, že o to bojujeme každý den, nebo učitelé rozhodně - je naučit děti, studenty, žáky myslet. Myslet. Kriticky myslet, přemýšlet, diskutovat, argumentovat. Toto je, pevně věřím, učí jejich učitelé každou vteřinu.
A co se týče širšího přístupu ke zmiňovanému občanskému vzdělávání, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy právě pod mým vedením zahájilo pilotáž. Podporujeme žákovské parlamenty, podporujeme kritickou debatu ve školách, podporujeme školské rady a tento projekt občanského vzdělávání se pilotuje na MŠMT. Z tohoto pohledu tedy nemám pocit, že by tohle - a teď pozor - byl hlavní problém dnešního školství, ale rozhodně to neznamená, že bych chtěla nabádat k tomu, že je mediální výchova nedůležitá nebo že snad nemáme ji posilovat. Ale není to nejenom na učitelích a na školách.