(16.30 hodin)
Poslankyně Kristýna Zelienková: Dobrý den. Děkuji za slovo, pane předsedo.
Česká republika 2. května 2016 jako jeden z posledních států Evropské unie podepsala Istanbulskou úmluvu proti násilí na ženách, vypracovanou Radou Evropy. Jako členka parlamentní delegace do Rady Evropy jsem byla překvapená, když jsem se dozvěděla, že na jednom z posledních jednání vlády se proces ratifikace Istanbulské úmluvy posunul, a to až na listopad, přestože je v legislativním plánu vlády jednoznačně uvedeno, že tento proces bude ukončen v červnu 2017, na což měla vláda a Ministerstvo spravedlnosti celý rok. V listopadu bude krátce po volbách a hrozí, že se tento termín opět posune a k samotné ratifikaci dojde možná někdy v roce 2018. Znovu budeme zbytečně kritizováni v Radě Evropy a tentokrát po právu. Posunutí ratifikace na listopad v podstatě znamená, že se v tomto volebním období úmluva už neprojedná. Předpokládala jsem, že vláda se bude především koncentrovat na podobné legislativní změny, jako je tato, nebo jako souvisí s ratifikací Istanbulské smlouvy, protože vláda již zřejmě nebude předkládat žádné další návrhy zákonů, které se nestihnou ve Sněmovně projednat.
Pokud se považujeme za vyspělý demokratický stát, neměli bychom práva žen, natož násilí na ženách odsouvat na druhou kolej. Prevence a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí obecně je důležitý prvek každé moderní vyspělé společnosti, kam samozřejmě patříme i my. Chápu to správně, že panu ministru spravedlnosti práva žen jsou lhostejná? Ráda bych se tedy zeptala pana ministra, proč se termín posunul na listopad a proč se nezasadí o to, aby legislativní změny byly učiněny ještě v tomto volebním období, a žádám ho, aby se právě zasadil o co nejrychlejší přípravu potřebné legislativy. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Slovo má pan ministr spravedlnosti.
Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, no, pro dobrotu na žebrotu, chtělo by se říci. Jak myslím bylo patrno i dnes v dřívějších hodinách, jsem po letech první, kdo se snaží něco udělat s naším deficitem, pokud jde o mezinárodní úmluvy, zejména Rady Evropy, a také se mi to tedy dokonce i s vaší pomocí daří, za což děkuji. Ten posun v ratifikačním procesu je způsoben tím, že k tomu, abychom mohli ratifikovat tuto úmluvu, tak si musíme poněkud poupravit náš trestní zákoník a musíme si tam zavést trestné činy, které, věřím, jsou u nás v tuto chvíli ještě jen teoretické. Věřím, že tak tomu bude i v budoucnu, ale člověk nikdy neví. Jsou to trestné činy typu záměrné vylákání ženy, muže nebo dítěte do cizího státu za účelem jejich donucení k uzavření manželství a tak podobně. Problém je v tom, že tady je třeba si změnit trestní zákoník, což by se nestihlo v tomto volebním období bez ohledu na to, zda bychom to tedy do vlády předložili v červnu, anebo v listopadu. To je totiž už úplně jedno. Důvod, proč jsme tedy akceptovali - akceptovali - připomínku Nejvyššího soudu, který nás žádal, abychom posunuli v legislativním plánu vlády ten termín na listopad, byl, že z tohoto hlediska je to jedno, a pokud my to posuneme na listopad, tak nám to umožní spojit tu novelu s jinou novelou, kterou zase z jiných důvodů také chystáme. Čili cílem bylo učinit něco pro uživatele našeho práva, aby neměli každý týden jinou novelu. Víte, že i tady poslanci často žehrají, když přicházím opakovaně s novelami, které se týkají vždy tedy něčeho jiného, chtějí, aby to bylo v jednom balíku. Ale když to je v jednom balíku, tak logicky to trvá déle. Ne proto, že bychom neměli napsané nebo nemohli mít do června napsané to, co se týká této konkrétní úmluvy, ale protože prostě musíme ještě k tomu dodělat nějaké další věci, které se týkají něčeho jiného.
Takže když to sumarizuji, ve výsledku nedojde vůbec k žádnému zdržení, protože prostě a jednoduše podmínkou ratifikace je změna trestního zákoníku, kterou již nelze stihnout v tomto volebním období, a tedy nutně proběhne až v tom volebním období příštím. Na to je rozumné, aby ta novela šla do vlády v listopadu, to úplně stačí, takže nijak ten termín neposouváme a neohrožujeme, zejména proto, že práva žen mi rozhodně nejsou lhostejná. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Zeptám se paní poslankyně, zda si přeje položit doplňující dotaz. Není tomu tak. V tom případě prosím paní poslankyni Langšádlovou.
Poslankyně Helena Langšádlová: Vážený pane ministře dopravy, obracím se na vás ve věci řešení situace nadměrného hluku z nákladní dopravy v údolí řeky Berounky, ve věci, ve které vám byl zaslán i otevřený dopis od svazku obcí Region dolní Berounka. Z důvodu značného vytížení trati přes den jezdí hlučné vlaky, nákladní vlaky až během noci. Občané z obcí v údolí Berounky si kvůli tomu stěžují, že nemohou v noci spát, protože je budí nesnesitelné skřípění na dráze a opravdový velký hluk. Opakovaná měření, která již na daném úseku proběhla, potvrdila oprávněnost zmíněných stížností. Z výše popsaného je patrné, že situaci nelze odkládat, ale naopak řešit, a to v co nejkratším časovém horizontu. Považuji proto za velmi nevhodné čekat až na rekonstrukci trati, kterou by byla sice odhlučněna, ale celá práce by trvala až osm let. Promptnější řešení by přinesla výměna hlučných brzd, již požadují i signatáři otevřeného dopisu.
Vážený pane ministře, prosím o odpověď, jakým způsobem bude popsaná situace řešena a v jakém časovém harmonogramu. Situace je opravdu velmi vážná. Ta zátěž je velmi rozsáhlá a nelze čekat léta na to, až se budou moct obyvatelé oblasti dolní Berounky vyspat. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím pana ministra.
Ministr dopravy ČR Dan Ťok Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, hluková zátěž na předmětné trati se projevuje nejvíce v lokalitě Černošic, ale souhlasím s tím, že je to určitě slyšet i v ostatních obcích, a v noci už úplně. V obou zbývajících traťových úsecích, tedy ve směru Praha-Smíchov a Beroun se projevují přípustné hodnoty v rámci staré hlukové zátěže do limitu 65 decibelů v noci a 75 decibelů ve dne. V prostoru Černošic jsou tyto hodnoty překročeny. Avšak Správa železniční dopravní cesty na základě údržbových prací na předmětné trati provádí průběžná opatření ke snížení hladiny hluku. Například v roce 2016 se jednalo o způsob upevňování kolejnic k pražcům, broušení kolejnic a výměnu kolejových pasů a pražců. Stejně tak byla ze strany SŽDC v březnu 2017 vedena jednání jak s nákladními dopravci za účasti starostů obcí o možnostech snížení hluku při použití odpovídajícího vozového parku.
Vzhledem k tomu, že se optimalizace tratě Praha-Beroun předpokládá v letech 2020 až 2025, požádalo SŽDC v uvedené věci příslušnou Krajskou hygienickou stanici Středočeského kraje o přípustnou výjimku ze zákona o ochraně veřejného zdraví. V této souvislosti byla na základě provedených opatření ke snížení hluku vydána dotčenou krajskou hygienickou stanicí výjimka do roku 2020 a pro zbývající skupinu hlukově nejexponovanějších objektů.
Toto mi připravil úřad, já bych to ještě doplnil jednou věcí. Prostě problém, který tam je, není problém dnešní, je to problém dlouhodobý. V této oblasti je koncepčně problém v tom, jestli, jak a v jakém rozsahu se má udělat rekonstrukce oné předmětné trati. Já jsem přesvědčen, že do budoucna nám nezbude nic jiného než prostě tuhletu trať rozumným způsobem zmodernizovat a za druhé postavit i nový tunel, který by vlastně tu velkou zátěž odvedl pod zem, kde by to nehlučelo. ***