(11.30 hodin)
(pokračuje Luzar)
Vrátím se k tomu popisu stávající situace. Jistě jste si všimli, kolik obchází tyto budovy turistů batůžkářů. Aniž by tady existoval jakýkoliv přehled, co v tom batohu tito turisté mají. Kolik se tady potuluje bezdomovců klečících u vhodných míst a žádajících turisty o příspěvek k sociálnímu zabezpečení bezdomovců. Jak tady funguje bezpečnost?
A teď obecně, jak funguje tato bezpečnostní situace v České republice v rámci prevence terorismu? Nepřistupujeme k tomu jenom tak napůl, že se nás to netýká? Stejně jako tady k této úmluvě o prevenci terorismu, kterou přece jenom musíme přijmout, protože Evropa na nás tlačí, abychom ji přijali, a ať to máme rychle za sebou, 30 dnů, ono to půjde rychle. Netřeba k tomu dávat třeba nějaké výjimky, netřeba k tomu přijímat nějaká doprovodná stanoviska apod. Přece se to po nás jenom chce.
Zkusme se tedy nad tím zamyslet. Padl tady apel ohledně bezpečnosti parlamentu. Klidně se pod něj podepíšu. Protože to, co se tady momentálně děje kolem těchto budov, to s bezpečím nemá vůbec nic společného. Tady opravdu stačí, když se porouchá automobil na přístupové cestě kolem parlamentu nebo ve Sněmovní, a máte zablokovanou komplexní evakuační dopravu tady z tohoto místa, nikdo se nedostane ven, složky bezpečnosti, záchranných systémů, hasiči tady zkolabují. Nejsou schopni tu projet. A teď nehovořím o teroristickém útoku, ale o obyčejném, promiňte mi, obyčejném požáru, který tady může vzniknout. Nás to nechává chladné, protože co kdyby náhodou se toho někdo ujal a napsal do novin, že chceme... A takhle přistupujeme i k prevenci terorismu. Takhle přistupujeme k těmto otázkám dnes a denně. Dokud se něco nestane. A já mám strach z toho, aby se náhodou něco nestalo, a potom jsme všichni křičeli, jak to, že jsme nic neudělali? Ale bude to i naše chyba.
Proto bych velice rád, abychom tyto dva body, které máme, projednali řádně, tzn. bez zkrácení. Abychom se jimi zabývali i z toho pohledu bezpečnosti. To znamená, nejenom aby to bylo přiděleno zahraničnímu výboru, ale aby se i výbory, které bezpečnost mají ve své gesci, tímto velice podrobně zabývaly a aby na základě této úmluvy připravily projekt zabezpečení budov a zabezpečení okruhu zájmových oblastí, které můžou být v zájmu - nechci říct teroristů, ale dobře, kriminálníků a teroristů, kteří by mohli zaútočit na infrastrukturu České republiky. A to nejenom hospodářskou, ale i politickou. Budu velice rád, když tyto činnosti budou někde napsány, budou zmapovány a budou připraveny podklady, aby se u nás, kdyby náhodou nějaká šílená hlava vymyslela, že chce zaútočit na Českou republiku, ať z jakýchkoli důvodů, jsme měli tu prevenci opravdu připravenou.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leo Luzarovi za jeho vystoupení. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Petr Bendl a očekávám, že se v rozpravě přihlásí pravděpodobně pan zpravodaj, který bude mít procedurální návrh. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych jenom pro ty z vás, kteří to budou projednávat v příslušném výboru, tuhle materii, připomněl, že ve státním rozpočtu máme na prevenci kriminality celých obrovských 20 mil. korun. Což je opravdu vidět, že to je významná priorita, prevence kriminality v České republice. A když si to dáte do kontextu s tímhle, možná to bude zajímavé čtení, zajímavá diskuse. Myslím si, že Česká republika v podstatě rezignovala na prevenci kriminality, že zásadně neprobíhá a spíš je to jakýsi malý medvěd někomu, kdo chce řešit problémy v řádech milionů korun, možná stovek tisíc v jednotlivých obcích. Ale aby to mělo nějaký reálný dopad, to tedy rozhodně nemá.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bendlovi za dodržení času k faktické poznámce. A ptám se - s procedurálním návrhem pan zpravodaj, pravděpodobně načte ono zkrácení. Prosím.
Poslanec Jiří Mihola: Já bych chtěl požádat o zkrácení lhůty k projednání na 30 dnů. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. Ptám se, kdo dál v rozpravě. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova. Omlouvám se, pane ministře, v rozpravě, nebo už závěrečné slovo? Já jsem přehlédl a omlouvám se kolegovi Fiedlerovi, protože ve chvíli, kdy jsem říkal, že končím rozpravu, jsem ho viděl přihlášeného. Tak se omlouvám celé sněmovně, pokračujeme v rozpravě vystoupením pana poslance Fiedlera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Fiedler: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Čekal jsem, jestli pan ministr vystoupí v žádné rozpravě. Nechtěl jsem čekat až na závěrečné slovo, takže jsem se hlásil na poslední chvíli, takže proto jste to možná neviděl.
Já jsem se podíval do toho sněmovního tisku 1012 a 1013, který s tím souvisí. Ten bod se jmenuje Úmluva Rady Evropy o prevenci terorismu. Doporučuji vám, kolegové, ať se na to také podíváte. Zjistíte, že prevence terorismu je vlastně klasifikace hodnocení různých trestných činů, spoluúčasti, přípravy. Jedná se spíše o právní záležitost a já tam velmi postrádám nějakou skutečnou prevenci proti tomu, jak se bránit terorismu, aby takové činy vznikaly. Když jsem si pročítal sněmovní dokument, tak jsem tam našel spíše, nebo pouze to, jak potom budeme trestněprávně hodnotit určité kroky. Ale pane ministře, o prevenci jsem tam toho našel velmi málo.
Mám tedy dotaz, jak to vlastně přispěje k té skutečné prevenci, o které se tam mluví, která se pouze omílá.
Já vám přečtu, kolegyně a kolegové, některé pasáže z toho sněmovního tisku. Účelem úmluvy je zvýšit úsilí smluvních stran při prevenci terorismu a jeho negativních vlivů. Úmluva činí zavedením určitých úmyslných skutků, to je to, o čem jsem mluvil, které by mohly vést ke spáchání teroristických činů jako trestných činů. Tam jde už o následky. Já tedy, když to pročítám, tak tam vidím pouze trestní sazby nebo trestní hodnocení těch následků. Nezlobte se na mě, pane ministře, já tam o prevenci nevidím téměř nic. Má to 32 článků, není to až tak dlouhé, podívejte se na to, kolegyně, kolegové, také a zjistíte to samé, co jsem zjistil, já se přiznám, že až nyní při projednávání tohoto sněmovního tisku, co já.
Dovolím si říct, nebo mám otázku na pana předkladatele. Co se změní, když to přijmeme? Tady vidím, že to bylo někdy z roku 2007 - 1. června 2007 ji ratifikovalo 37 členských států Rady Evropy. Tak my jsme to pomalu deset let neratifikovali, nic se nedělo. Co se změní, kdy to ratifikujeme? Já neříkám, že ne, ale myslím si, že se nezmění vůbec nic, kolegyně a kolegové. Změní se pouze to, co částečně už navrhovali kolegové z Úsvitu, nějaké právní ohodnocení trestných činů, které souvisí se spácháním terorismu. Ale o faktické prevenci, prevenci proti teroristickým útokům a terorismu, se nezmění vůbec nic a není to ani v tomto tisku. Je to klasický papír z Bruselu. Prázdný papír o ničem.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Fiedlerovi, je tady faktická poznámka pana poslance Bohuslava Chalupy. Pořád máme otevřenu rozpravu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuju za slovo. Asi tady souhlasím s tím, co tady bylo řečeno, a čistě pragmaticky, ono se toho opravdu tím, že se k tomu připojíme, moc nezmění. Ale my musíme tady odvést práci v boji proti terorismu nebo prevenci. Tu skutečnou práci, kterou tady Sněmovna musí odvést. A to je zlepšit stav vycvičenosti policistů, zlepšit učebně výcvikovou základu, zavést brannou výchovu do škol atd., atd. Takže to, že to teď odsouhlasíme, já s tím vůbec nemám problém, ale čeká nás spousta práce. Protože to, co Evropa, my se tady musíme postarat o naše potřeby a o to, abychom se s tímto problémem vyrovnali tak, jak to občané očekávají. Děkuji. ***