(11.20 hodin)
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, dámy a pánové. Máme před sebou dva body, které v rámci bodu smluv působí bezproblémově, proto i ten návrh na zkrácení lhůty o třicet dnů. Jedná se o smlouvy Rady Evropy o prevenci terorismu a prováděcí předpisy prevence terorismu. Řekněme, že tato témata jsou předložena této Sněmovně mírně opožděně. Jsme trošku dle mého názoru popoháněni přijmout po posledních útocích, které probíhají Evropou, tuto prevenci terorismu do praktické realizace našich zákonů a jsme postaveni před to udělat to rychle.
Přiznám se, že občané mají obavu z terorismu. To si myslím, že všichni cítíte a vnímáte ten problém. A Evropská unie - to teď nekladu za vinu naší vládě, našemu panu ministrovi - činí poslední rok dle mého názoru překotné, někdy až chaotické kroky uklidnit veřejné mínění před probíhající vlnou terorismu, která je bezprecedentní a která Evropou od severu k jihu probíhá.
Jestli je dříve vejce, nebo slepice bychom se mohli přít - co je příčinou a co je důsledkem teroristické vlny, která přichází. Ale na pořadu dne je prevence kriminality, prevence terorismu. Protože bych neodděloval kriminalitu od terorismu. Protože jestliže budeme hovořit o terorismu - a měli jsme tady zákon, kde jsme se dlouhé minuty bavili o definici terorismu, a co už je terorismus a co není terorismus, co je obyčejný kriminální čin a jak při těchto činech postupovat -, tak je docela velký problém, jak tuto materii uchopit z pohledu České republiky.
Byli jsme svědky a neustále jsme svědky toho, že Evropa nás, aniž my bychom s tím mohli vyjádřit souhlas, popřípadě o tom diskutovat, tlačí k nějakým rezolucím a závěrům, s kterými naše veřejnost nesouhlasí. Dovolím si zde připomenout zákon o regulaci zbraní. Napříč politickým spektrem této Sněmovny se ozval jasný a hlasitý odpor proti tomuto zákonu. Přesto evropská směrnice nabyla platnosti, byla odhlasována většinou, mimo jiné i kolegiální většinou kolegů z ANO v europarlamentu, která patří do frakce, jež momentálně europarlamentem vládne. A naši občané to vnímají silně negativně. Mám obavu, aby nás tato úmluva nestavěla v budoucnu do stejné role negativních poslů špatných zpráv ohledně prevence terorismu jako směrnice Evropské unie o regulaci zbraní. Může se nám totiž lehce stát, že dneska pod dojmem toho, že žádný teroristický útok na území České republiky nenastal, to budeme brát, jako že se nás to vlastně až tak netýká.
Evropská unie po nás chce, abychom přijali rezoluci, úmluvu o prevenci terorismu, aniž bychom se zamysleli nad jejím obsahem. Vrátím se k tomu základnímu, k tomu obsahu, nebo k tomu, co si pod tím pojmem úmluva o prevenci terorismu můžeme představit. Je to to, co Evropa prožívá dnes a denně. Výjimečný stav ve Francii, který trvá již přes rok. Myslím si, že ještě před útoky, které proběhly v Paříži na redakci satirického týdeníku, všichni pamatujeme, kdo jsme měli tu možnost navštívit krásnou Paříž, vojenské hlídky chodící kolem Eiffelovy věže. Tři muži, jeden vpředu, dva jeho krytí zezadu, aby mohli postupovat a byli navzájem kryti, aby vzbuzovali u teroristů obavu zaútočit na Paříž. A naopak u turistů, aby vzbudili dojem - pojďte do Paříže, je tady bezpečno. Než přišly tyto teroristické útoky. Co následovalo? V rámci prevence boje proti terorismu skoro celá Evropa vyslala do ulic vojáky. I my tady v Praze jsme byli svědky toho masivního nasazení sil a prostředků, kdy vojáci vyzbrojení samopaly v neprůstřelných vestách chodili po Karlově mostě. Sice byl znatelný rozdíl oproti Francii. V té Francii chodili ve formaci jeden vpředu, dva ho kryli v odstupu nějakých pěti metrů. U nás chodili v družném rozhovoru vojáci, samopal ležérně hozený po boku, a vnímali krásy matičky Prahy.
Ano, i to je pohled na terorismus z údolí českých krajů, kdy vnímáme, že nás se to až tak dalece netýká. Myslím si ale, že opak je pravdou. Že nás se to pouze zatím netýká. A když se vrátím - a tady mi nahráli mí předřečníci - k situaci, která nastala momentálně v Londýně, a to útok na parlament. A byl to útok na parlament, ať si někdo říká, že to byla nějaká náhoda. Ne, byl to politický útok na sídlo demokratické moci demokratického státu. Že nedošlo k úmrtí žádného poslance, to dle mého názoru ani nikdo nepředpokládal z těch, co to plánovali. Byla to demonstrace něčeho.
Na druhou stranu se jasně ukázalo, že bezpečnostní složky nefungovaly správně a nebyly schopny správně evakuovat premiérku z tohoto místa. Proto mě třeba velice zajímá, a škoda, že tady není pan ministr vnitra, jak probíhá například nácvik evakuace parlamentu. Jak probíhá nácvik evakuace premiéra, který tady je, a došlo by k takovémuto útoku, jak by bylo postupováno.
Přednedávnem v médiích proběhla série článků vysmívajících se prezidentu republiky a jeho snahám zabezpečit Pražský hrad ochrannými rámy. Jak k tomu přijdou ti ubozí turisté, že musí stát pět, deset minut ve frontě, aby se dostali do Pražského hradu? Žádný z novinářů už nenapsal, že je to běžná praxe v mnoha zemích ohrožených terorismem. A teď nebudu hovořit třeba o Izraeli, kde jsou rámy snad úplně všude v místech, kde je větší koncentrace civilního obyvatelstva, v obchodních domech a podobně. I toto je prevence terorismu, na kterou nemyslíme, kterou nevnímáme, ale měla by tady být.
Vrátím se zpátky k našemu slavnému zákonodárnému sboru. Pokud ještě sídlil v budově u Václavského náměstí, je to jedna budova umístěná v centru města. Když jsme se odtud vystěhovali, byly tam rozhlasové stanice, které se nebojím nazvat pro jejich profil vysílání za určitě problematicky štvavé na určité země, pro které vysílaly. A když přišly hrozby teroristického útoku, omezil se provoz, postavily se zátarasy, přivezl se poslední bojeschopný transportér, který ještě cestou havaroval, aby chránil tuto budovu a vytvořil takzvanou bezpečnostní zónu kolem tohoto objektu.
Ptám se, jaká je obecně prevence napadení strategických budov v České republice? Teď nehovořím o jaderné energetice, o jaderné elektrárně, byť i tady by možná šlo. To by mi odborníci jistě rádi sdělili, jak je ochráněna jaderná elektrárna. Ale ten útok je tam, řekněme, procentuálně podstatně menší než třeba na velká shromaždiště občanů tady v Praze. A nemusí to být zítra, za týden, za měsíc, možná ani za rok, ale musíme počítat v rámci prevence terorismu s tím, že nás to může potkat.
A protože mě to z odborného profesního hlediska zajímá a moje alma mater Fakulta bezpečnostního inženýrství v Ostravě se tím docela intenzivně zabývá, prošel jsem si okolí tohoto ctihodného parlamentu. Neznám tolik Prahu, abych byl schopen identifikovat a procházet jiné objekty, ale tuto soustavu budov jsem si prošel a zjistil jsem z pohledu bezpečnosti docela závažné problémy.
Většina útoků v současné Evropě se odehrála za použití vozidel. Teď nehovořím o nákladních vozidlech, které vjíždějí do davu, byť i tady by šlo aplikovat tyto záležitosti. Ale hovořím o vozidlech naplněných výbušninami, běžnými chemikáliemi dostupnými ve formě hnojiv, z kterých se při patřičném poměru dá namíchat docela zajímavá třaskavina, umístěných v dodávkovém voze, které řídí člověk oblečený v montérkách. A takový vůz, když zaparkujete třeba ve Sněmovní ulici... Co může způsobit exploze takového vozu třeba přímo pod okny tohoto sálu? Jak bude následně reagovat ochranka? Jak má nacvičeno, jak jsme to viděli v anglickém parlamentu, bafnout pana premiéra pod paží a vyvléct ho z tohoto sálu? Čeká někde evakuační vozidlo, nebo je někde heliport, aby ho odvezl do bezpečí? Jak bude postupováno? Máme vypracovány tyto preventivní metody postupu proti terorismu, který nás může takhle potkat? (Hlas z pléna.)
Ano, z pravé části spektra zaznělo, že premiér by mohl být i ukraden. Někomu možná určitě ano, ale já si myslím, že není třeba zlehčovat tuto situaci, která momentálně v Evropě existuje, byť se vyhýbá České republice. ***