Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

288.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Na pořad jednání 56. schůze Poslanecké sněmovny byly předloženy tři odpovědi na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nebyli spokojeni a z tohoto důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. K projednání nám zbývají ještě dvě.

Upozorňuji všechny poslance na ustanovení § 112 odst. 6 jednacího řádu, který zní: Není-li interpelující poslanec na schůzi Sněmovny přítomen, nekoná se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme stanovisko ani o ní dále nejedná.

Nyní přistoupíme k projednání odpovědí na písemné interpelace. Předseda vlády Bohuslav Sobotka odpověděl na interpelaci pana poslance Vojtěcha Filipa ve věci financování a činnosti registrovaných nestátních neziskových organizací. Interpelace se předkládá jako tisk 1049. Projednání této interpelace bylo 6. dubna 2017 přerušeno. Do rozpravy byl v okamžiku přerušení přihlášen řádně pan poslanec Vojtěch Filip. Poslanec Stanislav Mackovík, poslankyně Jana Hnyková a poslankyně Jana Pastuchová byli přihlášeni k faktické poznámce.

Já tedy otevírám rozpravu. Jako první se do ní přihlásil pan místopředseda Vojtěch Filip. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, paní a pánové, protože od tohoto bodu už uplynul nějaký čas, dovolím si v rychlosti připomenout jenom to nejzákladnější téma, protože moje otázka zněla, jakým způsobem jsou financované takzvané neziskovky a podle jakého klíče se rozhoduje, kolik a které neziskovky dostanou peníze ze státního rozpočtu, tedy z peněz českých daňových poplatníků. Moje otázka se netýkala dobrovolných hasičů, včelařů, zahrádkářů, kynologů, myslivců, fotbalistů, ani ochotníků, ani členů pěveckých a dalších podobných spolků a sdružení. Pokládám za nutné to explicitně zmínit, protože celá Sněmovna tuto skutečnost snad pochopila bez potíží a nevím, jestli jste to pochopil vy.

Vaše odpověď ukázala, že jste jako předseda vlády pravděpodobně odtržený od reálného života v České republice, protože se mi nechce uvěřit, že byste chtěl Poslanecké sněmovně lhát. Upřímně řečeno, nevím, která z možností by byla v případě premiéra horší. Vaše vystoupení bylo snůškou určitých dat. Já jsem to nazval, že je to odpověď účetního, a nikoliv premiéra.

Uvedl jste například ve své odpovědi, že veškerá lékařská péče v České republice je bezplatná, a já to vnímám tak, že je hrazena pouze ze zdravotního pojištění, a že vztah mezi pacientem a lékařem tedy nemá být finanční. O to se má opravdu postarat zdravotní pojišťovna, která platí poskytovateli péče.

Problém je v tom, že to není pravda. Myslel jsem si, že špatně slyším a že jsem se stal obětí nějakých halucinací. Když jsem si četl stenozáznam a připravoval se na dnešní vystoupení, tak jsem se uklidnil, že halucinacemi opravdu netrpím. Opravdu jste veřejně tvrdil, že veškerá zdravotní péče v České republice je hrazena ze zdravotního pojištění. Můžu vám s klidným svědomím říci, a myslím, že to všichni chápou, že tomu tak možná je pouze u některých vyvolených, možná ve vašem případě, a pro ostatní občany, nepremiéry naší země, je toto tvrzení spíše absurdní.

Uvedl jste, že Česká republika pomáhá a jak jste na to hrdý. Rád bych upozornil na jeden zásadní fakt, že prostředky, které používá Česká republika na humanitární rozvojovou zahraniční pomoc, jsou peníze českých daňových poplatníků a že ta pomoc je spíše z peněz těch, kteří platí daně do rozpočtu České republiky, nikoliv že byste je mohli vlastnit jako vláda, protože jste pouze správci takových prostředků.

Můžeme zde mluvit o tom, kolik komu a za kolik jsme kde pomohli, zda vámi podporované charitativní organizace nejsou charitou zejména pro vlastní zaměstnance. Můžeme se hodiny a hodiny bavit o systému různých agentur inkasujících peníze ze státního rozpočtu a dále je distribuujících spřáteleným neziskovkám na různé, promiňte mi, obskurní projekty. Můžeme tu počítat miliony, desítky, stovky milionů, i miliardy. Můžeme střílet různými čísly, fondy, statistikami, osobně jsem ale přesvědčen, že se stejně nedobereme žádného závěru. Diskuse se neposune ani kousíček dál z místa, kde začala. Budou to jenom a jenom čísla a statistiky.

Já bych ale rád hovořil o něčem úplně jiném. Za těmi čísly a statistikami jsou totiž živí lidé a jejich mnohdy těžké a smutné životní příběhy, příběhy bolesti, smutku, ale i příběhy naděje. Příběhy, kde potřebným a nešťastným bylo nabídnuto mnoho pomocných rukou, s jedinou výjimkou, a tou byla pomocná ruka státu. S několika takovými osudy bych si nyní dovolil vás, pane premiére, a také všechny ostatní přítomné seznámit. Následně bych vám rád položil několik zcela jednoduchých otázek. Nebudu mluvit o tom, komu jsme pomohli, budu mluvit o tom, komu jsme nepomohli, ačkoli bychom podle mého názoru pomoci měli.

Příběh první je o slečně Alence nebo Ilonce, jak chcete, já ta jména neuvádím zcela, protože si to ti lidé nepřejí, jenom vím, že ten příběh existuje, je z Plzeňského kraje. Ve 23 letech jí byl diagnostikován, do té doby zcela zdravé studentce filozofické fakulty, zhoubný nádor v oblasti hlavy. Podstoupila operaci a následné ozařování. Léčba vypadala velmi nadějně, stav nemocné se rychle zlepšoval. Po několika měsících však byla Alence diagnostikována postradiační myelitida. Jde o stav, kdy nemocnému odumírají míšní nervové cesty a následkem toho dochází k postupnému ochrnutí. Lékaři doporučili léčbu, kterou však kvůli finanční náročnosti odmítlo naše zdravotnictví hradit. Než se celá záležitost na příslušných místech projednala a rodina byla informována o zmíněném zamítavém stanovisku, její stav se již natolik zhoršil, že již byla upoutána na lůžko a zcela odkázána na pomoc ostatních. Na financování její léčby se začaly konat sbírky, koncerty i další akce. Našla se spousta lidí, kteří se snažili dle svých možností upřímně pomoci, když se stát k Alence otočil zády. Tito lidé si zaslouží úctu a obdiv. Jsem hrdý, že jsem spoluobčanem takových lidí, kteří pomáhají, ale nemohu být hrdý na to, co udělalo české zdravotnictví.

Ve svém vystoupení jste, pane premiére, zmínil, že vy jste hrdý na to, že se Česká republika podílí na financování zdravotní péče v uprchlických táborech v Jordánsku. Mám tady celý přehled, je to příloha číslo I - Témata zahraniční rozvojové spolupráce v roce 2017 a indikativní výhled na rok 2018-2019. Můžete si najít, kolegové a kolegyně, na stránkách Ministerstva zahraničí.

A já se ptám - je podle vás v pořádku, že v rozpočtu České republiky se najdou peníze na financování zdravotní péče v uprchlických táborech v Jordánsku, když se nenašly peníze na zdravotní péče o slečnu Alenku? Jsou pro vás migranti v jordánských táborech z nějakého důvodu cennější než její případ? Dokázal byste vysvětlit jejím rodičům, že z jejich daní - protože oni daně platí - se platí péče někde jinde a na jejich dceru nezbylo?

Příběh druhý je o Mirkovi nebo Hynkovi, jak chcete. Jde o tříletého kluka, který se shodou nešťastných náhod skoro utopil v bazénu. Přežil, po dvou měsících v bezvědomí se vrátil a je zatím zcela odkázán na pomoc nejbližších. Vzhledem k jeho věku je velká šance na návrat do plnohodnotného života. Je třeba zajistit intenzivní rehabilitaci, péči neurologa, logopeda, zdravotní pomůcky. Zatím podstoupil léčbu v Janských Lázních, terapii v hyperbarické komoře a intenzivně rehabilituje na neurorehabilitační klinice. Mirek potřebuje intenzivní každodenní terapii, kterou náš systém zdravotního pojištění nehradí. Terapie je finančně náročná, čtyři týdny vyjdou na cca 68 000 korun, jedná se ale o běh na velmi dlouhou trať. Podle paní primářky je před Mirkem několik let tvrdé práce. Na Mirkovu léčbu se pořádá sbírka, lidé se snaží pomoci, každý jak může, když se stát k jeho případu a k jeho rodičům otočil zády.

Ve svém vystoupení jste, pane premiére, zmínil, že jste hrdý na to, že se Česká republika podílí na financování integrované zdravotní péče o matku a dítě, podle těchto dokladů např. v Čadu. A mám tedy několik jednoduchých otázek. Jsou formulovány tak, že stačí odpovědět ano, nebo ne. Je podle vás v pořádku, že v rozpočtu České republiky jsou peníze na financování integrované zdravotní péče pro matku a dítě v Čadu a nenajdou se na financování léčby tříletého Mirka? Jsou pro vás z nějakých důvodů matky a děti v Čadu cennější než naše děti a naše matky? Dokázal byste to vysvětlit Mirkovým rodičům?

Třetí příběh je o devítileté Daniele nebo Michalce, chcete-li. Od narození má neznámou nemoc připomínající dětskou mozkovou obrnu, spojenou s centrální svalovou hypotonií. Tato nemoc má za následek celkové zhoršení hybnosti těla, které znemožňuje běžný pohyb zdravého člověka a naprosto vylučuje samostatnou chůzi. Navzdory těžkému osudu se rodina snaží Daniele zajistit plnohodnotný život a zařadit ji do běžného dětského života. To se ale neobejde bez speciálních pomůcek a rehabilitací. Nemoc se projevuje celkovou ochablostí svalstva, třesem rukou, zhoršenou koordinací celého těla a nulovým smyslem pro rovnováhu. Po zvýšené fyzické námaze je malá pacientka velmi rychle unavená. Proto jsou velmi důležitá cvičení, lázeňská rehabilitace a kompenzační pomůcky, které napomáhají soběstačnosti, a zlepšují tak fyzický i psychický stav Daniely. Nutné kompenzační pomůcky a specializovaný léčebný program zdravotní systém České republiky nehradí. Rodina se proto rozhodla zkusit peníze získat prostřednictvím sbírání víček. Sbírají se víčka od PET lahví, mléka, zákysů, ale také od kávy či aviváží, tekutých pracích prášků, a jeden kilogram víček stojí, dostane se za něj šest korun.

Když jste ve svém vystoupení, pane premiére, zmínil, jak jste hrdý na to, kde všude pomáháme a např. jak je financována podpora obyvatel ohrožených suchem v Etiopii, mám opět několik jednoduchých otázek a zase stačí odpovědět ano - ne. Je podle vás v pořádku, že se v rozpočtu České republiky najdou peníze na financování podpory obyvatel ohroženým suchem v Etiopii a nenajdou se na financování léčby a rehabilitace devítileté Daniely? Co je pro nás cennější - naši občané, nebo obyvatelé jiného státu, kterému pomáháme? K čemu slouží státní rozpočet? Dokážete to vysvětlit rodičům Daniely?

Čtvrtý příběh je o Anně, která je tříletá holčička ze severní Moravy, trpí mozkovou obrnou. Jedinou šancí na zlepšení jejího zdravotního stavu je speciální rehabilitace. Zdravotní systém České republiky tuto rehabilitaci nehradí a rodiče malé Anny si léčbu nemohou dovolit. Osud malé Aničky vyvolal nebývalou vlnu solidarity v místě jejího bydliště a okolí, na její léčbu se skládají známí rodiny, ale i úplně cizí lidé, od malých školáků až po seniory v domovech důchodců. Pořádají se koncerty místního dětského sboru, lidé prodávají na farmářských trzích vlastní výrobky, zapojují se dobrovolní hasiči a organizátoři sportovních akcí. Výtěžek z aktivit jde na léčbu malé holčičky. Její rodiče chtějí udělat všechno pro to, aby se dceři pomohli jakýmkoli způsobem. Kombinace mozkové obrny, epilepsie a výživových problémů je velmi těžká. Cílem léčby je pokusit se zlepšit zdravotní stav Aničky natolik, aby dokázala sama sedět a pohybovat se na vozíku. První vlna sbírky skončila na částce 40 000 korun a pokračuje dál. Léčba je velmi nákladná a dlouhodobá.

Mám zase otázku. Když jste hrdý, pane premiére, na to, jak umíme financovat zdravotní péči o obyvatele Středoafrické republiky, je podle vás v pořádku, že v rozpočtu České republiky se na financování zdravotní péče Aničky nenajdou peníze a najdou se peníze na léčení jinde? Jdou pro vás z nějakých důvodů obyvatelé Středoafrické republiky cennější než naše Anička? A dokážete to vysvětlit Aniččiným rodičům?

Poslední příběh, abych nebyl příliš dlouhý, je příběh Adama. Je čtyřletý, narodil se jako zcela zdravé dítě. Protože se rodičům zdál jeho vývoj nepřirozeně pomalý, nechali svého syna vyšetřit na neurologii a genetice v Brně. Zároveň začal docházet na speciální cvičení. Po devítiměsíčním čekání na výsledky genetických testů byla stanovena diagnóza merosin deficitní kongenitální svalová dystrofie. Prognóza u dětí s touto diagnózou je dle neurologů elektrický vozík, a to do konce života. Existuje však malé procento těch, kteří se naučí chodit a být soběstačnými. Je to malé procento, ale pro rodiče a malého Adama je to naděje, a proto boj s onemocněním nevzdávají. Stále hledají možnosti, jak svému synovi ulevit od problémů a posunout ho dál na jeho cestě k samostatnosti. Současně se jeví nadějnou léčba kmenovými buňkami. Tento postup je však nákladný a zdravotní systém České republiky ho nehradí. Rodiče malého Adama nemají jinou možnost než se pokusit peníze na léčbu a kompenzační pomůcky pro své dítě získat pomocí sbírky.

Pro představu uvedu položky, na které se vybrané prostředky použijí. Léčba kmenovými buňkami 1 600 000 korun, intenzivní terapeutický pobyt 24 000 korun, dětský invalidní vozík 25 000 korun, vertikalizátor Medico 42 562 korun podle tabulky, kurz plavání 3 500, rehabilitace, akupunktura 7 000 korun. Tyto položky uvádím proto, že jste ve svém vystoupení mimo jiné zpochybňoval účel podobných sbírek. Takové zpochybňování však pokládám za vrchol nevkusu, neúcty a arogance vůči rodičům těžce nemocných dětí a vůči všem, kteří se snaží nezištně pomáhat a změnit tak dopady nepřízně osudu.

Ve svém vystoupení jste zmínil, pane premiére, že jste hrdý na to, jak se podílíme na financování potravinové bezpečnosti obyvatel Jižního Súdánu. Mám tedy zase několik jednoduchých otázek. Je podle vás v pořádku, že v rozpočtu České republiky se najdou peníze na zajištění potravinové bezpečnosti obyvatel Jižního Súdánu a nenajdou se finanční prostředky na léčbu a rehabilitaci malého Adama? Jsou pro vás z nějakého důvodu obyvatelé Jižního Súdánu cennější než Adam? A dokážete to vysvětlit Adamovým rodičům?

To je tedy pět namátkou vybraných příkladů a pět stránek našeho rozpočtu humanitární pomoci. Jsem přesvědčen, že tyto rodiny mají právo očekávat plnou podporu naší společnosti. Podobných příběhů jsou u nás určitě stovky, možná i tisíce. Jak jsem uvedl na začátku, jsou to příběhy těch, kterým jsme nepomohli, ačkoliv jsme jim pomoci měli a mohli. Jsou to příběhy těch, ke kterým se otočil stát zády. Místo toho prostřednictvím různých organizací, ale z rozpočtu České republiky děláme úplně něco jiného. Možná že někde elektrifikujeme, možná že někoho učíme demokracii, a na vlastní lidi nezbývá. Na lidi, kteří platí daně, kteří budují Českou republiku jako svůj domov.

Vaše vystoupení, pane premiére, jasně ukázalo, že jste odtržen od reality. A to úplně. V plné nahotě ukazuje uvažování člověka, který se zcela odcizil vlastním lidem a možná si může poplácávat po ramenou v Bruselu s jinými, kteří myslí, že takhle to má být.

Úkolem státu, tedy České republiky, musí být zajišťování potřeb vlastních obyvatel. Proto státy vznikly a proto si je také občané prostřednictvím daní platí.

Myslím si, že uvedené životní příběhy jsou dostatečně výmluvné, stejně jako jsou dostatečně jasné otázky, které jsem v souvislosti s tím položil. Vážený pane premiére, doufám, že na jasné otázky od vás dostanu přímo jasnou odpověď. Byl bych rád, abychom se neutápěli v účetnictví a v odůvodňování toho, že rozhodnutí, která činíme za naše občany, za jejich peníze, jsou opravdu v jejich prospěch. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi. Než přikročíme k dalšímu přihlášenému do rozpravy, tak ještě omluvy. Pan poslanec David Kasal se omlouvá dnes od 9 do 13 hodin ze zdravotních důvodů, pan poslanec Pavel Šrámek se omlouvá dnes do 11 hodin, pan poslanec Karel Rais se omlouvá z dnešního jednání z pracovních důvodů, pan poslanec Jan Farský se omlouvá mezi 11.30 až 13. hodinou z pracovních důvodů, pan poslanec Martin Kolovratník se omlouvá dnes od 14.30 do konce jednacího dne, pan poslanec Martin Lank se omlouvá od 9 do 11 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Vladislav Vilímec se omlouvá z pracovních důvodů z celého dnešního jednacího dne a pan poslanec Václav Zemek se omlouvá dnes z pracovních důvodů a pan místopředseda Radek Vondráček se omlouvá od 9 do 13 ze zdravotních důvodů.

To byly omluvenky a dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Zareaguji jenom krátce. Chtěl bych poděkovat panu předsedovi Filipovi za ten příspěvek a za to, jak si ty věci připravil. Už jsme tady o tom hovořili posledně, že naše zdravotnictví opravdu nehradí veškerou péči, jak nám tady tvrdil pan premiér. A to, co tady přednesl pan předseda Filip, toho je jasným důkazem. Ostatně není to pro nás žádná novinka. My všichni velmi dobře víme, že ten stav je takový.

Už jsem asi dvakrát nebo třikrát v průběhu této Poslanecké sněmovny tady zmiňoval slib poslance, který jsme složili na začátku této Poslanecké sněmovny, kdy jsme se zavazovali hájit zájmy občanů České republiky. A to, co tady přednesl pan předseda Filip dokládá, že tak bohužel není vždy postupováno ani vládou, ani touto Poslaneckou sněmovnou. Je velmi smutné, že ten stav je takový. A absolutně souhlasím se slovy pana předsedy Filipa, že náš premiér je buď absolutně odtržený od reality, nebo cynicky prohlašuje věci, o kterých ví, že nemohou být pravdivé.

K těm neziskovkám. V uplynulých dnech jsem k svému šoku zjistil, že české neziskovky působí třeba v Mongolsku, kde se zabývají výchovou mongolských vězňů, jak se mají zapojit do pracovního procesu poté, kdy opustí věznici. To je velmi záslužná činnost - naprosto nesmyslná, která nemůže vést k cíli. Nicméně Člověk v tísni, velmi bohatá neziskovka, která dostává dotace ze státního rozpočtu, utrácí peníze i takovýmto způsobem. Co k tomu dodat? Myslím si, že místo dalších cynických slov, která budou vyvracet to, co řekl předseda Filip, by pan premiér neměl vůbec reagovat.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Stanislav Mackovík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Mackovík: Děkuji. Pane předsedající, pane premiére, dámy a pánovéc Chci jenom takovou poznámku, která se týká opět zdravotnictví.

Pan premiér se nedávno v médiích nechal citovat, že Ministerstvo zdravotnictví uhradí zásahy letecké záchranné služby, které uhradit nechtělo. Dodnes k tomu nedošlo a ministerstvo opět vyšetřuje další případ, kdy vrtulník letěl pro pacienta po ministersky úředně stanovené letové době.

Pane premiére, mnohé z neziskovek, které fungují v České republice, parazitují ze systému, fungují jenom účelově proto, aby měly peníze na samy sebe, na zaplacení svých odměn, svých platů, a pro stát neudělají vůbec nic. Naopak za státní peníze možná dělají ty různé billboardy proti vládě, proti poslancům, proti zákonům. Ale je potřeba se rozhodnout, kdo této zemi bude vládnout a kdo tady bude nastavovat nějaké parametry hry.

Mnoho neziskovek se tady vžilo do role soudců státních zástupců, na ně navázaná média je pak citují a ovlivňují veřejné mínění. Já si myslím, že to je špatně, že ta disproporce mezi tím, kdo má pravdu, a tím, kdo lže, by měla být jasně stanovena a stát by se neměl podílet na tom, že různí darebáci tady za veřejné finance porostou a budou ovlivňovat veřejné mínění. Opravdu si myslím, že peníze patří především pro slabé, pro nemocné a ne pro ty, kteří na tom pouze parazitují a bohatnou. Já si myslím, že je potřeba ten systém změnit. Když se podíváte na internet, kolik neziskovek je financováno z veřejných financí a co ve skutečnosti dělají, je to katastrofa. Kdyby tyto peníze vláda rozdala někam jinam, bylo by to lepší pro všechny občany České republiky, a to si myslím, že je celý ten problém.

Proto nemůžu souhlasit s tím, že všechno je naprosto v pořádku. A ještě jednou se ptám, kdy už začne třeba fungovat Ministerstvo zdravotnictví ve prospěch pacientů.

Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Pan poslanec Klán, řádně přihlášený. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké dopoledne, vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové.

Dovolte mi, abych tady trošičku opět rozvinul ne teorii, ale skutečnou praxi, jak se věci mají ve vztahu registr smluv - neziskové organizace, nátlaková skupina Rekonstrukce státu a další. Abychom si tady uvědomili, jak je to všechno provázané a zda tady někdo podléhá nebo nepodléhá tlaku neziskových organizací. Nebudu tady říkat něco podobného, jako říkal pan místopředseda Filip nebo kolega Mackovík, zaměřím to vysloveně na registr smluv a toho, kdo podlehl tlaku v Senátu a bál se Rekonstrukce státu.

Je mi moc líto, že to byli i senátoři sociální demokracie, kteří hlasovali pro sněmovní verzi registru smluv, když jsme vyjímali všechny státní a polostátní podniky, abychom je uchránili před drtivou globalizací a různými globalizačními tlaky, které je chtějí zlikvidovat. To je bohužel pravda. Oni potom přiznali, že se báli Rekonstrukce státu. Vím, že řada poslanců se tady nebála, a doufám, že se nebude bát, až se tady bude registr smluv projednávat, Rekonstrukce státu ani nějakých lidí, kteří se sem přijdou posadit na galerii a budou si nás fotit a budou na nás koukat různými brýlemi. Doufám, že k tomu nedojde a že prostě podpoříme sněmovní verzi a vyjmeme státní podniky. To je jedna věc. O tom tady tolik teď mluvit nebudu.

Budu mluvit ale o té provázanosti neziskových organizací. Víte, v dnešní době globalizace je určitý trend, kdy vznikají různé nevládní neziskové organizace, a je jich jako hub po dešti. A tyto nevládní neziskové organizace dost často dojí stát. Já jsem tady říkal, že ho účelově dojí. To jsou takzvaní dojiči. Oni opravdu ten stát vysávají. Oni pořád o něco žádají, a v registru smluv být nemají? To je takové prapodivné, protože místo toho, aby odkryly, kam peníze přesně jdou, tak budou říkat: víte, my to radši dělat nebudeme, co kdyby se přišlo na to, kam vlastně přesně jdou, takže proto tam radši být nechceme. A já si vzpomínám, když se tady registr smluv projednával, vaším prostřednictvím na pana kolegu Farského, který tenkrát prohlásil, že neziskovky tam vlastně být mají, protože jsou příjemci veřejných peněz. A to je pravda. Ony jsou příjemci veřejných peněz. Na tom se snad všichni shodneme. Jediný problém prý byl v tom, za jaké rozhodné období vlastně mají smlouvy uveřejňovat, jestli za loňský rok, za letošní rok nebo za budoucí rok. Já nevím.

A říkal to tady i kolega Vondráček. Já jsem se s ním bavil. On říká: Podali jste ten pozměňovací návrh? A já říkám, že tady byl podán. Podával ho pan poslanec Foldyna. Já jsem pro něj hlasoval. A on furt říká: Ale tam jsou nějaké chyby, tam jsou takové divné chyby, ono to nějak nejde hlasovat a nastaly by různé zmatky, a jestli jsme to podali v Senátu. Já jsem říkal, proč bych to tam podával já, když tady o tom mluvíte pořád vy, že tam ty neziskovky patří, ale ruku jste pro to nezvedl. A ještě úsměvnější bylo, že jak je pan kolega nějakým způsobem provázán s Rekonstrukcí státu, tak dost často volá Rekonstrukci státu, jak se vlastně má hlasovat, a pak se do toho všeho zamotává. I Rekonstrukce státu je určitě takovou v uvozovkách hlásnou troubou některého politického hnutí. Já nevím, nechci to tady nějakým způsobem nadsazovat, ale může to být i hlásná trouba.

Ale teď se pojďme podívat na to, jak je Rekonstrukce státu vlastně placená. Oni na tom svém nějakém profilu o mně píší, že jsem kouzelník a nějaký šaman poloprofesionál, nevím, co tam všechno o mně mají, mě to nějakým způsobem ani netrápí. Jak jsou tedy vlastně placeni? Oni jsou placeni samozřejmě hodně takzvanými donátory, což jsou dost často soukromé korporace, které je platí, aby účelově oslabovaly pozici státu. To znamená, že v budoucnu, jak bude stát oslaben, právě nevládní neziskové organizace chtějí stát nahradit. To je globalizační trend. A mě mrzí, že nejenom my jako Parlament České republiky, ale i řada jiných států podléhá tomuto tlaku neziskových organizací. To není jenom náš trend, to je prostě celosvětový trend. Čím víc tomu budeme podléhat, tím více nás neziskové organizace budou nahrazovat.

Co má dělat neziskový sektor? Ten má pouze doplňovat stát v sektorech, kde sám nějakým způsobem selhává, nebo mu nestačí síly, aby to tam dokázal nějakým způsobem pořádně řešit, ať je to třeba péče o seniory, taky jsme to tady řešili. V tom nějakým způsobem trošičku ten stát selhává a tam ho má neziskový sektor doplňovat. Tomu plně rozumím. Ale nerozumím tomu, proč by neziskové organizace měly účelově oslabovat stát a poté ho nahrazovat. A to dělají právě nevládní neziskové organizace, které jsou chtě nechtě, a může to být pravda a nemusí, placeny jednak soukromým kapitálem a jednak i dokonce penězi daňových poplatníků. Oni mohou žádat o dotace. Tvrzení, že nejsou příjemci veřejných peněz, proto tam být nemáme, je naprosto liché. Oni jsou příjemci veřejných peněz, protože oni o peníze žádají.

Ale pojďme se podívat na to, kdo vlastně všechno platí Rekonstrukci státu, které se vlastně bojíme. Ne tedy já, já se jí nebojím vůbec, ale jsou lidé, kteří podléhají účelovému tlaku, když mu udělají například billboardy, například. Tak se pojďme podívat, kdo tam všechno patří. Já jsem se podíval na jejich slavný transparentní účet, kdy tam jsou zahrnuty platby.

Nejštědřejší je Student Agency. Ano, už jsme tady o tom také hovořili, když se projednával registr smluv, Student Agency, jmenovitě pan Jančura. Ten za tu dobu, co se týče tohoto měsíce, poslal na jejich účet něco přes čtvrt milionu korun. Taková krásná, zajímavá částka. Jenom za tenhle měsíc, ani ne čtrnáct dnů. Můžete si to tady klidně přečíst. (Poslanec čte z tohoto dokumentu.) Tam je 100 tisíc, 250 tisíc a takovéto částky. Vám nepřijde divné, že podporuje Rekonstrukci státu, která má stát rekonstruovat podle jejich logiky, ale účelově je oslabuje? Protože oni říkají: Vy budete hlasovat tak, jak my chceme, protože my chceme mít takhle nastavený registr smluv, jinak vás někde očerníme. Vám to nepřijde divné? Mně to tedy přijde moc divné. A ještě navíc, když právě Student Agency jako dopravce, který má vlaky, autobusy získává peníze ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Vám nepřijde divné, že peníze tečou i k němu a on to potom může takhle jednoduše rozesílat? Vždyť je to naprosto všechno provázané. Když se podívám na ten účet, tak tam dost často figuruje například společnost Y Soft Corporation, zase soukromá korporace, která podporuje Rekonstrukci státu, která účelově bude oslabovat různé sektory státu. A my si to tady necháme líbit? Buďto hájíme stát jako celek a hájíme státní instituce, anebo budeme podléhat čím dál většímu globalizačnímu tlaku soukromého kapitálu. Mně to přijde velice smutné. A já nebudu podléhat tlaku. Já jsem to nikdy neudělal a neudělám to ani teď, i když o mně můžou psát, co chtějí.

Ale když se podíváme na další provázanost, tak je zajímavé, že výhradními donátory jsou různé obchodní komory. Takže tyto obchodní komory chtějí vidět, jak stát hospodaří, respektive jak hospodaří jeho státní podniky. Chtějí vidět, s kým jste uzavřeli smlouvu, s kým co máte. A když jsem se ptal na zásadní otázku, jak občan pozná nevýhodně uzavřenou smlouvu z registru smluv, tak mi bylo odpovězeno: Víte, pane poslanče, naprosto jednoduše - podle ceny. Jak tam můžete poznat něco podle ceny, když nejlevnější přece neznamená, že je to nejlepší? To je první věc. Jak to poznáme my jako občané? To nejde poznat, nikdy to ani nepůjde poznat. To poznají opravdu jenom soukromé korporace, které si platí nejlepší právníky a ekonomy, ti to poznají. Občan, se kterým se operuje v tom registru smluv a se kterým se operuje i v boji proti korupci, to nepozná. Nikdy to nepozná.

Víte, podle mě ten registr smluv je protiústavní. On je protiústavní. Opravdu je protiústavní, protože jedno vlastnictví, tedy státní, snižuje na úkor toho soukromého. Je tam logický rozpor. A my si to tady necháváme líbit, když řekneme: prostě je potřeba uveřejňovat veškeré smlouvy, které uzavírají státní podniky. A opět. Jen tak to tam dáme, dobře, stát to bude uveřejňovat - a co udělá soukromý kapitál? Ten bude nahlížet do registru smluv a bude z toho čerpat informace, které potřebuje. A když mi tady někdo tvrdí: No ale obchodní tajemství bude začerněno. Dámy a pánové, žijeme v době globalizace. A globalizační tlaky jsou silné, tzn. jakákoli konkurence ze smlouvy, i kde bude začerněno, že tam prostě je obchodní tajemství, dokáže vyčíst jakékoli věci, aby oslabila pozici toho daného národního státu nebo toho daného státního podniku. Vždycky to tam vyčte, ať to byl třeba příklad budějovického Budvaru, když jsem tady říkal, že si na něj brousí zuby Anheuser Bush, který chodil jako mlsný pes, už tu byl v Plzni a pak nějakým způsobem se dostal do křížku s tím Budvarem, když se soudili o značku. A pak najednou došlo k tomu, že Budvar uveřejnil něco, že nějaké sklenice bude posílat někam na Balkán, a Rekonstrukce státu z toho měla těžkou legraci, ale mohl z toho být velký problém. A oni to svedli na to, že vlastně Budvar ani nevěděl, co v tom registru má zveřejňovat, tak tam raději zveřejnil pro jistotu všechno, protože co kdyby ta smlouva potom později byla neplatná.

Opravdu se chceme dostávat do tlaku neziskových organizací, které nejsou v registru smluv? Já to nechci dělat. Já to nechci dělat a budu vždycky tady chránit státní zájmy a státní podniky. Právě už jenom proto, že je konkurence chce zlikvidovat, a můžeme si o tom říkat možné a nemožné. Ten příklad se Student Agency už říkal v Senátu senátor Radko Martínek, který to tam brilantně celé popsal, jaká je provázanost a o co tady je, že prostě jde o to oslabit českého národního dopravce České dráhy, aby ho později, někdy v budoucnu, mohlo nahradit Student Agency. Proto má ty levné jízdenky a další věci. Tohle něco podobného se stalo ve Spojených státech amerických, kdy společnost Walmark účelově snižovala ceny, aby likvidovala konkurenci. To se už skutečně stalo. Tak proto nerozumím tomu, proč my jako Česká republika, máme mít registr smluv, má ho ještě Slovensko, abych jim nekřivdil, ale tam ho mnohokrát upravovali a raději by ho neměli, protože došlo k různým problémům, ale o tom se tady nebavíme. My se tady bavíme o tom, že když nějaký státní podnik - já si myslím, že řada lidí ani nečetla ten zákon o státním podniku, a to se mi skutečně ukázalo, když jsem se bavil nějakým způsobem na semináři ohledně registru smluv na CEVRO Institutu s Rekonstrukcí státu, tak oni ho ani nečetli, co to je o zákon o státním podniku.

Když nějakým způsobem státní podnik zveřejní tu smlouvu, tak už je v tu chvíli oslaben. V tu chvilku už je oslabován před tím soukromým kapitálem. A říkám, ten bude vždycky hledat jakékoli kličky. A ono se říká: no ale ono se vlastně za rok nic nestalo, všechny státní podniky fungují. Ano, to si snad myslíte, že konkurence bude ničit tu další konkurenci ze dne na den? Tomu nevěřte. To je dlouhodobý proces. To je dlouhodobý proces několika let. Například dva tři roky bude sledovat ten daný konkurent, jak se věci mají, a poté zaútočí, účelově ho oslabí. To není proces, že bychom teď za týden zlikvidovali nějakou firmu, ale to je opravdu dlouhodobý proces. Ve Spojených státech s tou společností Walmark to trvalo několik let. Pět až šest let to trvalo. Ale k tomu dojde. K tomu dojde, pokud v tom registru smluv zůstanou státní podniky. To k tomu prostě, bohužel, dojde. A já pod tím nechci být podepsán, protože já chráním zájmy České republiky.

Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk z levé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Klánovi za jeho vystoupení. Dobré dopoledne, dámy a pánové. Budeme pokračovat vystoupením pana poslance Soukupa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já jsem si před časem nadrobil pěknou patálii. Možná si vzpomenete na to, že jsem tady inicioval zařazení bodu o migraci. Připravil jsem si takovou řeč, kterou jsem neměl možnost tady přednést. Já jsem ji zveřejnil na sociálních sítích a jakýsi novinář si k tomu přidal informaci o tom, že u nás migrant dostane 21 tisíc jako dávku. To vyvolalo obrovskou odezvu. A já sám jsem o tom nikde v tom rozhovoru nemluvil. Nicméně pak jsem se podíval na to, jaké skutečně jsou možnosti. Za předpokladu, že ten migrant dostane u nás politický azyl, a je to tak v naprostém pořádku, protože naši migranti po 48., 68. také dostali pomoc v zahraničí od těch států, kde našli nový domov, tak nasčítejme ty částky. Příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení, dávky v hmotné nouzi, případně rodičovský příspěvek apod., tak on se na tu částku může skutečně dostat.

On ten problém je ale širší. Těch migrantů tady skutečně, tak jak vláda tvrdí, v současné době moc není. Dík za to. Ovšem tyto dávky dostávají lidé, a velké množství lidí, kteří se skutečně dostanou na daleko větší peníze, než jaké má důchodce nebo důchodkyně. Paní, která celý život psala na psacím stroji, deset tisíc důchod, minimální. A tak dále a tak dále. Tyto peníze, na které se dostanou ti příjemci, kteří parazitují na našem sociálním systému, tyto peníze nemá ani úřednice, která jim vybavuje sociální dávky. Je to prostě širší problém.

Položme si otázku, kdo je za to zodpovědný. Já si myslím, že za to jsme zodpovědní my. My sice máme krásné zákony, které nějakým způsobem dávají možnost tyto lidi nějakým způsobem odhalovat, bránit tomu, aby nedocházelo ke zneužívání sociálních dávek, ale jsou málo účinné.

Tedy musím říci, že já se stydím před těmi lidmi, kteří celý život pracují, a pak mají tak nízké důchody. Já se stydím za ty, kteří pracují za minimální mzdu, a pracují v podstatě.... Kdyby nepracovali a kdyby se přihlásili na úřad práce a žádali o sociální dávky, tak na tom budou líp. Ovšem přirozeností člověka by mělo být pracovat.

Teď k neziskovým organizacím. Já jsem také členem krajského zastupitelstva a teď přicházejí žádosti o dotace neziskových organizací. My jsme zvolili takovou metodu, já tam pracuji ve výboru bezpečnostním a výboru pro menšiny, že chceme, aby nám doložili, jakým způsobem naložili v uplynulých obdobích s těmi penězi. Oni vůbec nejsou ochotni něco takového doložit. Oni říkají: Máme na to nárok, tak nám ty peníze dejte. Jsou organizace, jako je Člověk v tísni nebo i naše organizace při Úřadu vlády, Agentura pro sociální začleňování, které dostávají obrovské prostředky, a já se ptám, jak efektivně jsou tyto prostředky využity. Tyto organizace pracují ve vyloučených lokalitách. To je opravdu vážný problém. A neustále, rok od roku, slyšíme, když se ptáme po efektivitě vynaložených prostředků: je to běh na dlouhou trať. Ono už je to 15 let, 20 let, 25 let. Jak dlouhá bude ještě ta trať?

Já si myslím, že je nejvyšší čas, abychom tyto peníze - za prvé, abychom žádali vyhodnocování efektivity vynaložení těchto peněz, a za druhé, abychom je dávali s tím, že už jsou nějakým způsobem úkolováni. To není jenom o tom navštěvovat rodiny a přesvědčovat je, aby posílaly děti do školy apod. To je i o tom, abychom vyhodnocovali, kolik dětí, dejme tomu, z té vyloučené lokality se dostalo na střední školy. To je třeba o tom, abychom se ptali, jak se snížila nezaměstnanost nebo jak se zvýšila zaměstnanost v těch vyloučených lokalitách. Já si myslím, že když dáváme tyto peníze, a já u nás v krajském zastupitelstvu budu prosazovat, aby tomu tak bylo pro letošek, už bychom měli dávat konkrétní úkoly. Konkrétní úkol, o kolik ty, o kolik vy jako Člověk v tísni zvýšíte nebo snížíte, dejme tomu, absence dětí ve školách, o kolik zvýšíte zaměstnanost ve vyloučených lokalitách apod. Prostě musíme být důslední.

Prostě my musíme být důslední.

V souvislosti s tím, o čem jsem tady mluvil, o těch 21 tisících, dostávám desítky, možná stovky mailů. Skutečně jsem si nadrobil. A mezi lidmi je obrovská zloba. Obrovská zloba, protože ti lidé už nechtějí dále snášet to, že se vyhazují prostředky, které by mohly sloužit na zvýšení jejich důchodů, na zlepšení jejich podmínek - mám na mysli lidi, kteří pracují. Děkuji za pozornost. (Tleská jeden poslanec z ANO a jeden poslanec z KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Soukupovi. Nyní pan poslanec Karel Fiedler v rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Já s kolegou Zdeňkem Soukupem absolutně souhlasím, že bychom se měli ptát po efektivitě vynaložených peněz. Ale neodpustím si tady připomenout to, že my jsme to v petičním výboru, kam spadá rozpočtová kapitola Úřadu vlády, již řešili. Dožadovali jsme se, aby byl předložen nějaký výkaz efektivity vynaložení toho, jak ty neziskové organizace pracují. Já jsem na základě toho v loňském roce podal pozměňovací návrh ve formě dodatku ke státnímu rozpočtu, kde jsem u neziskových organizací, které se zabývají integrací romské komunity - to jejich slavné téma a existuje jich třicet čtyřicet, výsledky jsou nulové, protože se nic nezměnilo - podmiňoval, nikoli chtěl odejmout, ale podmiňoval to, aby polovina prostředků, které dostávají, byla po doložení výsledků jejich činnosti. Tento pozměňovací návrh neprošel. A neprošel samozřejmě hlasy vládní koalice, čili i poslaneckého klubu ANO. Bohužel.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Fiedlerovi. Ptám se, jestli se někdo hlásí do rozpravy. (Vlevo se hlásí poslanec Ondráček.) Paní kolegyně Hnyková, která byla přihlášena v první fázi, a potom pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo. Přeji všem krásné dopoledne. Chtěla bych se vrátit k těm neziskovým organizacím. Ano, už to tady dneska zaznělo. Jsou neziskové organizace, dovolila bych si je rozdělit na dvě skupiny - ty, které jsou pro tuhle společnost potřebné, které jsou variabilní, které pomáhají v sociální oblasti, v zájmové činnosti, a těch lidí, kteří pracují v těchto organizacích, si já velmi vážím, protože opravdu dělají velmi prospěšnou věc. Ovšem na druhé straně neziskové organizace, které mají nejasný cíl, nejasnou vizi.

My jsme se opakovaně v našem podvýboru pro nepojistné dávkové systémy zabývali organizacemi, které působí v začleňování atd. atd. Chtěli jsme vědět výsledek toho jejich dění, to, co vlastně je jejím výsledkem. Ve výboru pro sociální politiku jsme se zabývali organizacemi doprovázejícími pěstounské rodiny. Chtěli jsme po nich, aby byly jasně nastaveny jejich standardy. Jsou to také neziskové organizace. A víme, že je mezi nimi jaksi velký rozdíl.

Proto si myslím, nemá cenu dnes na konci volebního období obviňovat kohokoli navzájem. Chci říci, že jsme možná udělali chybu všichni, že jsme od začátku tohoto volebního období netlačili na to, aby tady vznikla jasná pravidla pro fungování neziskových organizací, přesně tak jako to tady zaznělo, jako je Člověk v tísni, Rekonstrukce státu. Ta už mi naštěstí dala pokoj, protože jsem jí řekla, že je netransparentní, tak už se neozvala, takže já už od ní mám pokoj.

Ale chci říci, že v tomhle tom, a vážení kolegové, kdo tady budeme, nebo nebudeme v příštím volebním období, myslím si, že bychom si měli právě v téhle oblasti měli vytyčit jako prvotní cíl, že by měla být nastavena pravidla pro fungování neziskových organizací, aby jejich činnost byla transparentní, aby probíhala podle pravidel, aby byla doložitelná. A od toho bychom neměli upustit. Myslím si, že to je velmi důležité pro budoucnost, pro vynakládání finančních prostředků.

Včera jsme tady projednávali bod o navýšení peněz pro pracovníky v sociálních službách. Možná kdyby do té oblasti kdyby se z této oblasti přelilo, bylo by tam více peněz. Doufám, že to přijaté usnesení bude ku prospěchu věci a že vláda urychleně najde peníze na navýšení platů pracovníků v sociálních službách.

Takže chci jenom říci, nelíbí se nám tato situace, v poslaneckém klubu Úsvit - Národní koalice na to neustále poukazujeme, ale víme, že teď už je velmi krátká doba na to, abychom v této oblasti cokoli změnili. Je to výzva do budoucnosti. A myslím si, že je to odpovědností nás všech.

A ještě se vrátím k té zdravotní péči. Když jsem chtěla původně vystoupit v tom svém prvním příspěvku, velmi mě nadzvedlo ze židle, když jsme projednávali ve výboru pro zdravotnictví sněmovní tisk 1017, kdy se snižuje hranice, kdy se vrací lidem, seniorům a rodinám, které mají děti do 18 let, příspěvek za léky. To je všechno v pořádku. Ale neříká se už veřejnosti, že to je pouze za jeden lék v dané skupině. Chtěla jsem po panu ministrovi, ať v každé ordinaci visí ty doplatky za léky, které lidé dostanou, ať to ti lidé vědí, ať je to transparentní. Protože musíme si přece říci, že pro každého člověka je lékař něco posvátného, někdo, ke komu se obracejí o pomoc. A když jim ten lékař řekne, že tento lék je nejlepší, tak nikdo neřekne, ne, pane doktore, já to nechci. Ti lidé nevědí. Proto jsem chtěla po panu ministrovi, a chci to i po vás, pane předsedo vlády, aby ti lidé byli o těchto lécích informováni, aby v ordinacích u každého lékaře viselo, na co mají tito lidé nárok. Nic jiného bych si nepřála, jen aby lidé byli informováni o svých možnostech. A to, že vy tvrdíte, že dostanou ty doplatky zpátky, ono to zní navenek velmi hezky, ale není to za všechny léky. Je to pouze za jeden lék v dané skupině.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk několika poslanců ANO a KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Hnykové. Nyní pan poslanec Zdeněk Ondráček v rozpravě.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, úplně v úvodu bych asi reagoval na paní kolegyni Hnykovou, která říkala, že my jsme za poslední roky pro to nic neudělali, pro tu transparentnost, a zjištění, jak fungují některé neziskové organizace, tak ona to úplně tak pravda není. Některé věci jsme dělali a já vám třeba můžu ukázat interpelace, které jsem dával panu premiérovi, popřípadě panu ministrovi vnitra, ohledně jedné konkrétní neziskové organizace, kterou už zmínil pan kolega, pan kolega... (Nápověda z lavic: Zdeněk Soukup.) Zdeněk Soukup, ano, děkuji. Nemůžu mu přijít na jméno, kamarádovi. (Smích v sále.)

V květnu 2016 jsem interpeloval pana premiéra a zároveň pana ministra vnitra kolem neziskové organizace HateFree Culture, která působí zde a na svých webových stránkách má napsáno: HateFree Culture je iniciativou lidí, kteří usilují o život bez násilí a nenávisti. Protože jsme si vědomi složitosti vzájemného soužití, respektu a tolerance, jsme přesvědčeni o existenci rozumných, kreativních a inovativních cest, jak je zlepšit. Život ve strachu a nenávisti nic pozitivního nepřináší. HateFree Culture vám nabízí možnost nahlížet na věci z různých úhlů pohledu, hledat řešení s ostatními a především tvořit a sdílet to, na čem záleží. Na webových stránkách dále najdete, že HateFree se chlubí tím, že má silné zázemí na Úřadu vlády a odbornost agentury pro sociální začleňování.

Já jsem se pana premiéra v květnu 2016 na tento projekt a na tuto spolupráci Úřadu vlády s touto organizací dotázal.

Pan premiér mi odpověděl, že rozpočet celého projektu kampaně proti násilí je - poslouchejte - bez jedné koruny 39 750 tis. korun. (Opakuje částku.) Rozpočet projektové aktivity pod názvem celostátní mediální kampaň HateFree Culture, která je jednou ze sedmi aktivit projektu, je 7 630 tis. korun a pro šíření výstupů mediální kampaně je využívána také kapitola publicity ve výši 9 880 tis. korun. Jsou to nemalé finanční prostředky, které jsou vynakládány na nákup vysílacích časů, pronájem reklamních ploch a výlep letáků, reklamu a inzerci na internetu, reklamu v tisku a veřejné promo akce a prezentace, projekce filmů, výstavy, festivaly apod... To mi odpovídá pan premiér.

Já jsem ve své interpelaci zmínil, že za nepatřičné zdůrazňování produktů HateFree byla slyšet i kritika od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která uvedla, že HateFree má koupený reklamní balíček vysílacích časů, do kterého patří i product placement např. v rámci seriálu Ulice.

Pan premiér následně rozepisoval, kolik úvazků, kolik hodin atd., kdo z těch činností dělá. Mě tím, že se zabývám dlouhodobě bezpečností, zajímalo, proč je uzavřena spolupráce mezi Ministerstvem vnitra - a bylo uzavřeno memorandum o vzájemné spolupráci mezi Českou republikou a Agenturou pro sociální začleňování - a proč dochází ke školení specialistů policistů. Já vycházím z toho, že znám docela dobře struktury policie. Máme mnoho specializovaných útvarů, mezi nimi i útvary, které se zabývají extremismem, terorismem a jsou na nich špičkoví pracovníci, kteří školí řekněme své kolegy na nižších článcích struktur policie, ať krajská nebo okresní ředitelství. Dotazoval jsem se pana ministra, kolik je školeno policistů pod záštitou HateFree Culture a kolik jich proběhlo v roce 2015, 2016, kde ta školení probíhala, kdo je zajišťoval atd. atd. a jaké finanční prostředky na to byly vynaloženy a zda si pan ministr vnitra nemyslí, že bychom to byli schopni zařídit v rámci svých pracovníků Policie České republiky či pedagogů z policejních škol, ať již středních policejních škol nebo Policejní akademie České republiky. Pan ministr mi odpověděl, že příslušníci Policie České republiky jsou v problematikách, jako je rasismus, xenofobie, násilí z nenávisti apod. vzděláváni dlouhodobě a kontinuálně. Zřejmě si myslel, že to nevím.

Školení v rámci mnou uvedené kampaně je doplněním pouze tohoto procesu s akcentem na některé aspekty policejní práce, např. práce s oběťmi trestné činnosti... Práce s oběťmi trestné činnosti. Za prvé máme specialisty, kteří pomáhají obětem trestné činnosti. Každé policejní ředitelství i policejní prezídium má odbor psychologické intervence a pomoci, kde pomáháme obětem trestné činnosti. Je to na každém krajském ředitelství a Policie České republiky velmi úzce spolupracuje nejen s Bílým kruhem bezpečí, ale i s dalšími organizacemi, které jsou sice také neziskové, ale nejsou to ty pijavice na státním rozpočtu, jako tato společnost.

Pan ministr mně řekl, že deklarovaná spolupráce jsou vzdělávání aktivity pro policii v Ústeckém a Moravskoslezském kraji, příprava metodiky, realizace seminářů, reprezentačních akcí, instruktážních videí pro policii, dobrovolný didaktický materiál a instruktáže SPOD oběti násilí z nenávisti. K mým otázkám odpověděl, že se jednalo v roce 2015 o šest dvoudenních, tři jednodenní a jedno půldenní školení, kterých se zúčastnilo - nevím, jestli jsem řekl tu částku, která byla vynaložena, v řádech - najdu ji, dohledám - několika, šest nebo sedmi miliónů, zúčastnilo se 81 policistů služby pořádkové policie, 113 příslušníků služby kriminální policie. V případě Ústeckého kraje proběhla školení v prostorách školicího policejního střediska Ústeckého kraje a v případě Moravskoslezského kraje pak na obdobném zařízení Městského ředitelství policie v Ostravě. Dlouhodobým garantem atd... Policie při realizaci těchto školení nevynakládala žádné finanční prostředky, jen zajistila vhodné školicí prostory a ostatní náklady pak nesl realizátor projektu. V dalším roce, tzn. v roce 2016, se má vyškolit dalších 112 příslušníků policie.

Takže pokud to shrnu, tak pro Ministerstvo vnitra je v kapitole Kampaň proti násilí vyčleněna částka 3 522 818 korun. Věřte tomu, že policie má dostatek svých odborníků a kvalitních lidí, kteří můžou školit terorismus, extremismus, rasovou nesnášenlivost a cokoli jiného. Toto je pouze pračka. Pračka na peníze. A kdybych byl orgán činný v trestním řízení, určitě bych si uměl poradit, kam ty peníze tečou. Já si to myslím, kam tečou. Bohužel nemůžu to dokázat. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Ondráčkovi za vystoupení. A ještě než dám slovo panu poslanci Marku Černochovi, přečtu omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny. Omlouvá se do 13 hodin z pracovních důvodů pan poslanec František Laudát. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Marek Černoch. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo, pane předsedající. Mám pár slov k tomu, co zde bylo řečeno mým předřečníkem panem poslancem Ondráčkem vaším prostřednictvím. Je to vše pravda a já k tomu dodám ještě pár věcí.

Několikrát jsem interpeloval právě v rámci neziskovky HateFree Culture. Ona to totiž není neziskovka. On je to pouze projekt, což se nikde nepíše. Celé se to tváří jako neziskovka, ale je to jenom projekt, který je pod agenturou a který opravdu stojí těch bez koruny 40 mil. korun, o kterých jste mluvil. Bohužel. Dokonce vrchní čelní představitel během rozhovoru v celoplošném rádiu řekl, že jejich práce je rozlepování samolepek, moderování diskusí na sociálních sítí. A to je vše. Takže peníze, které jsou do tohoto projektu vkládány, opravdu odtékají neznámo kam.

Teď jsem se snažil najít materiály, které jsem si nedávno k tomu vyhledával. Úřad vlády dal dotaz na financování a kam odcházejí peníze a byl slušně řečeno poslán do určitých mezí s tím, že ať si vláda najde na stránkách agentury pro začleňování výroční zprávu, že oni jim k tomu nic víc říkat nebudou, protože to právě není neziskovka, ale je to jenom projekt. A tak jsem hledal, výroční zprávu jsem našel. V těch položkách, které jsou tam rozčleněny do zhruba asi třiceti kategorií, je několik položek, které se nazývají ostatní výdaje, další výdaje a podobné věci, tedy názvosloví, které jasně říká - nikdo neví, kam ty peníze jdou. Lidí, kteří na tomto projektu pracují, je zhruba deset, alespoň tak to bylo na stránkách vlády vyčteno. Deset lidí. Opět není jasné, co ti lidé vůbec dělají a jaké mají platy, protože platy jsou tam uvedeny v kolonce platy. A to si myslím, že je dost nejasná informace. A platy z těch zkušeností, které máme, budou více než štědré.

Bohužel tyto projekty jsou natolik neprůhledné, že nikdo nezjistí, jakým způsobem vůbec probíhá financování uvnitř těchto projektů nebo neziskových organizací. Ono je jich opravdu spousta a jsou to neziskovky, jejichž práce je opět zcela neprůhledná. Já nemám vůbec nic proti neziskovkám, které dělají věci, které jsou potřeba - pomáhají lidem, kteří potřebují pomoc. Ale těch neziskovek, které jsou z mého pohledu vytvářeny jenom proto, aby si na tom někdo udělal byznys, je myslím minimálně polovina. A to i agentur, které se zabývají sportem. Bavili jsme se tady o tom minule. Fotbalový svaz, který čerpá obrovské peníze, přitom ty malé kluby na vesnicích, které by opravdu chtěly ten sport dělat s dětmi, tak prosí o každou korunu.

Takže v tomto je velká neprůhlednost a zcela souhlasím s tím, co zde bylo řečeno. Několikrát jsem tady interpeloval, několikrát jsme se snažili rozvinout debatu. Jsou to čtyři roky vlády a do této doby se nestalo více méně nic v rámci financování neziskových organizací a hlavně průhlednosti neziskových organizací.

A nemluvím o rekonstrukci státu, která opravdu ty nátlaky, které jsou, a i esemesky, které dostáváme a kde je napsáno: rozmyslete si, jak budete hlasovat. Jinými slovy, rozmyslete si, jestli se povezete na autobusu nebo ne nebo budete na billboardech. Pak vlastně zjistíme, že tady máme jednoho kolegu, který je vlastně klaunem nebo kouzelníkem, pardon. Jeden kouzelník, jeden klaun. Myslím, že to je nátlak. A je zodpovědností každého politika, jakým způsobem se postaví ke své práci. Je jeho zodpovědností, jakým způsoben to vysvětlí svým voličům nebo jakým způsobem to vysvětlí občanům ČR. Nezastupuje tady, a s tím si dovolím nesouhlasit, nezastupuje tady státní orgány nebo státní instituce, zastupuje občany ČR.

A jestliže je tlačen nějakou neziskovou organizací, tak si myslím, že pokud jeho vědomí a svědomí říká něco jiného, tak by se tomu měl postavit. Ale vím, že ten tlak je velký a není to v této chvíli kritika. Pouze si myslím, že to vytváří celkovou atmosféru. A pokud se nenastaví financování neziskových organizací, nenastaví se jasná pravidla pro systém, jakým způsobem ony vyvíjejí činnost, tak ten tlak se bude jenom zvyšovat. Nebude to lepší. Bude se jenom zvyšovat a financování do neziskových organizací popluje dál a nic se nezmění.

Tady zazněla teze, pojďme to změnit do budoucna, protože se blíží konec volebního období. Najednou se v médiích objevují denně články o tom, že zvýšíme platy těm, zvýšíme platy tam těm. Proč jste to neudělali během těch čtyř let? Zásadní a základní otázka, času jste na to měli dost. Vládní koalice neudělala, ale to patří i k těm neziskovým organizacím. Je na místě, aby peníze, které jdou do těchto z velké části černých děr, aby se dostaly k těm, kteří ty peníze opravdu potřebují. Aby se dostaly třeba do státního rozpočtu a byly využity na školství, na sociální politiku nebo na cokoli jiného smysluplného. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Černochovi. Mám dvě faktické poznámky pana poslance Zdeňka Ondráčka a pana poslance Fiedlera a poté řádná přihláška pana kolegy Klána. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Vaším prostřednictvím bych chtěl poděkovat Marku Černochovi za doplnění mého vystoupení. A zároveň si zase dovolím doplnit já jeho, protože jsem otázku na platy a počet zaměstnanců dělal. Takže odpověď pana premiéra.

Na všech sedmi aktivitách projektu Kampaň proti rasismu a násilí z nenávisti pracuje celkem deset osob v rozsahu polovičních úvazků. Všichni zaměstnanci na projektu pracují v rámci dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce. Dohody o pracovní činnosti jsou limitovány maximální výší 80 hodin za měsíc, dohoda o provedení práce je limitována 300 hodinami za rok. Celostátní kampaň Hatefree, na kterou váš dotaz směřuje, je zajištěna čtyřmi pracovními pozicemi v rozsahu dvou úvazků a je rozpis jednotlivých projektů těch sedmi, jak kdo na čem pracuje, na které úvazky. Takže zákoníkem práce to je všechno v pořádku. Škoda, že tam pan premiér také nedoplnil, jaká je hodinová sazba toho člověka, protože i za půl úvazku si může vydělat možná víc než my zde v Poslanecké sněmovně. Ale v každém případě rozhodně víc než běžný průměrný občan ČR. To znamená jeho průměrný plat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Ondráčkovi za dodržení času. K faktické poznámce nyní faktická poznámka pana poslance Karla Fiedlera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Ano, já hned navážu na slova kolegy Zdeňka Ondráčka i to, co říkal kolega Marek Černoch. Před nějakou dobou v mé regionální poslanecké kanceláři přistála obálka s výroční zprávou neziskové organizace roku, která se zabývá začleňováním rómské komunity. Nechal jsem to chvilku ležet na stole, další týden jsem to vzal, začal jsem si v tom listovat, pročítat, vzal jsem si kalkulačku a začal jsem počítat. Podle počtu zaměstnanců, podle kolonky mzdy, propočítal jsem si zhruba odvody na sociální a zdravotní pojištění a vyšlo mi, že v takové neziskovce je průměrná mzda o 20 % vyšší než průměrná mzda v tomto státě. To je neziskovka. Ten zisk se tam dává do kapes.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Fiedlerovi. Přihláška pana poslance Jana Klána. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dovolte, abych vaším prostřednictvím trošičku reagoval na zde proběhlou rozpravu. Samozřejmě s těmi závěry souhlasím. Je opravdu potřeba zprůhlednit neziskové organizace, protože ony nejsou neziskové, ony jsou často i ziskové, jakoby, v uvozovkách, pouze. Ne, že by vydělávaly zisk, ale s těmi penězi, které dostanou, bravurně hospodaří, v některých případech nejlépe sobě do kapsy. To je také pravda.

Ale mě spíš zarazilo tvrzení pana kolegy Marka Černocha. Vám Rekonstrukce státu posílala esemesky? Tak to tedy klobouk dolů. To jste to dotáhl daleko, že vám dokonce píší nějaké esemesky. Doufám, že to není někdy v noci, aby vás nebudili, i když bych tomu věřil, že ten nátlak se bude dělat zejména brzy k ránu třeba ve čtyři hodiny. To se vždycky dělá nejlépe, to jsou takové různé psychologické metody. Ale to potom stojí za zvážení, proč vás takhle, jakoby řečeno, vydírali? Vždyť vy jste ten registr smluv podporovali. Vy jste pro to hlasovali. Když jsem se vás tenkrát ptal, jestli vám to vadí, že je takhle špatně nastaven registr smluv, tak vy jste řekl, raději to pustíme dál, ať se toho konečně zbavíme. A takhle to všechno dopadlo, že se tady nakonec motáme v bludném kruhu a neziskové organizace z registru smluv úplně vypadly. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Klánovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Miroslava Opálky. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, vzhledem k tomu, že ta diskuse je směřována jenom k neziskovému sektoru, chtěl bych upozornit, že tedy máme minimálně dva typy neziskových organizací. Ty, které dobře žijí z veřejných peněz, a ty, které často složitě na ty peníze dosahují. A to jsou ty, které dělají sociální služby.

Taková neziskovka, která nemá tuto VIP podporu státu, vlastně začíná rok tím, že ještě nemá uzavřenou výroční zprávu, musí se hlásit o granty a dotace a kolikrát první čtvrtletí nového roku zajišťuje z komerčního úvěru, za který ručí jednatel společnosti svým majetkem. Takže ten neziskový sektor musíme vidět minimálně z dvou pohledů. A ta neziskovka potom ani neví, jestli všechny ty peníze získá, aspoň ty, co získala v minulosti, jestli udrží ty projekty, u kterých má udržitelnost, a jestli tedy bude mít na platy všech zaměstnanců a udrží si klienty nebo bude muset některé pustit. Takže ty složitosti jsou velice vážné a možná by bylo dobré, kdyby vedení státu diskutovalo nad tím, jak přesměrovat peníze od neziskovek, které nepřinášejí žádný dobrý užitek, k těm, které tady ten užitek prokazatelně mají. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Opálkovi za dodržení času k faktické poznámce. (Potlesk od poslanců zleva.) Ještě faktická poznámka pana poslance Marka Černocha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Vaším prostřednictvím k panu kolegovi Opálkovi i k panu kolegovi Klánovi. Začnu panem kolegou Opálkou. Bingo. Vy jste to řekl naprosto skvěle. Ano, jsou neziskovky, které se starají i hendikepované děti a které začínají rok tím, že prosí o každou korunu, aby vůbec mohly pokračovat ve své iniciativě. A dělají to proto, že chtějí pomáhat lidem. Ty mají smůlu.

Pak jsou tady neziskovky, které mají vládní podporu anebo se zaštiťují dnes velmi sexy tématem integrace menšin a imigrace a imigrantů a tak dále, které mají posvěcení nejenom z vlády nebo z nejvyšších kruhů, ale i z EU. Protože to je to, čím se přece EU dnes chce zabývat nejvíc.

A ty mají život z mého pohledu naprosto krásný, jednoduchý a snadný v rámci financování činnosti. Kam ty peníze jdou, to už je pak jiná věc. Takže já za tohle moc děkuji, že to tady bylo řečeno, protože tak to opravdu je. Setkal jsem se s lidmi z neziskových organizací, kteří říkali: My musíme neustále žádat o další a další peníze, ačkoliv lidé, o které se staráme, tak jejich zdravotní stav se nezmění. Všichni to ví, ale stejně nás posílají k šípku, když říkáme, on se nezmění ten zdravotní stav, dejte nám ty peníze tak, abychom mohli pokračovat dál. To je jedna část.

Druhá část v rámci Rekonstrukce státu - mám na to 20 vteřin. Ano, a já myslím, že dostáváme všichni ty esemesky. (Zleva: My ne.) Vy ne, tak já ano, stejně tak jako e-maily. A ty dostáváme všichni. Co se týče registru smluv, ano já jsem sem šel s tím, že chci bojovat proti korupci, ve snaze, aby věci byly průhledné a nemusím se vším souhlasit. Mám s něčím problém. -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, uplynula doba pro faktickou poznámku.

 

Poslanec Marek Černoch: - Ano, poslední věta. Nicméně je to mé vědomí a svědomí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ptám se, kdo ještě do rozpravy. Ptám se pana premiéra, jestli se chce v rozpravě vyjádřit. Není tomu tak. Nezbývá než tedy hlasovat o návrhu na usnesení, že Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí premiéra Bohuslava Sobotky na interpelaci pana poslance Vojtěcha Filipa. To bychom rozhodli v hlasování číslo 489. Ještě zagonguji a pokusím se získat další kolegy. Počet přihlášených je stálý. Ještě tedy počkám.

 

A rozhodneme v hlasování číslo 489, které jsem právě zahájil, a ptám se, kdo je pro navržené usnesení. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 489 z přítomných 77 pro 31, proti 17. Návrh nebyl přijat. Tato interpelace tedy končí.

 

Druhou písemnou interpelací, kterou odmítl poslanec Karel Fiedler, je interpelace na předsedu vlády Bohuslava Sobotku, který odpověděl na interpelaci ve věci národního plánu výuky cizích jazyků. Interpelace se předkládá jako tisk 1085. Otevírám rozpravu a do ní se hlásí pan kolega Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Ano, samozřejmě že se hlásím do rozpravy jako poslanec, který tuto interpelaci podal. Jinak bych chtěl ještě na úvod poblahopřát panu místopředsedovi Filipovi, opravdu k výživné interpelaci, kterou tady vyvolal. Tak zajímavý průběh už jsme dlouho nezaznamenali.

A ještě si dovolím obecně k tématu interpelací. Nevím, kolegové, jestli jste poslouchali dneska úvod schůze, je čtvrtek, interpretační den - deset ministrů nebude na odpoledních interpelacích. K čemu máme interpelace? Proč? Nebude tady pan premiér. Z vlády, která má 17 členů, 10 ministrů, jestli se dobře poslouchal, nebude na odpoledních interpelacích! A já myslím, že grémium Sněmovny by se mělo konečně zamyslet nad efektivitou čtvrtků v Poslanecké sněmovně, protože písemné interpelace, je nás tady třetina, naštěstí se splňuje kvorum, já se ani nedivím některým kolegům, že sem nechodí, když vidí úroveň odpovědí nebo dnes mlčení pana premiéra. A odpoledne? Deset ministrů nebude, nebude premiér. To bude fraška. Doslova. To bude fraška! A na vině jsou členové vlády, že to bude fraška. A nyní k mé interpelaci... A ještě si myslím, že tady odpoledne totiž nikdo ani nebude tím pádem, že tady bude zoufale málo poslanců ve sněmovně, pokud tu někdo bude.

A nyní k mé interpelaci. Já jsem se dotazoval opakovaně jak ministryně Valachové, tak pana premiéra na koncepci jazykového vzdělávání. Už jsem takovou interpelaci dával na bývalého ministra Mládka. Vždy jsem byl ubezpečen o tom, že koncepce jazykového vzdělávání existuje, že je všechno v pořádku a, ejhle, přes všechny odpovědi a ujišťování paní ministryně Valachové, že všechno je v pořádku, kdy mi to ještě říkala tady na chodbě v listopadu, v prosinci... Kolegy ze sociální demokracie to evidentně nezajímá! Je to jejich téma, jejich sektor.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, pane poslanče. Prosím o klid poslance Poslanecké sněmovny. Pokud diskutujete jiné téma, než je téma interpelace Karla Fiedlera na předsedu vlády, prosím, v předsálí. Děkuji. Můžete pokračovat, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Zřejmě jsou v domnění, že opět je všechno v pořádku, tak jak jsme to slyšeli v minulé interpelaci od pana premiéra. Ani tady to v pořádku není.

Jak jsem zmínil, už v odpovědích pana ministra Chládka bylo, že ta koncepce existuje. V odpovědích minulých jsem se to dozvěděl a nyní pan premiér v odpovědi uvádí: návrh materiálu je již hotový. Ten materiál jsem dostal k dispozici. Má myslím 23 stran, z toho jedna strana, bod tři - nástroje opatření, strana 9, je možno chápat za jakýsi návrh koncepce. Vše ostatní, co v tom materiálu je, je popis stávající situace, analýza toho, proč je nedobrý stav jazykových znalostí našich žáků a studentů. A když si vezmu tu jednu jedinou stranou, na které tedy Ministerstvo školství pracovalo celé volební období, tak je tam vlastně sedm bodů. Já vám ty body s dovolením přečtu:

1. metodicko-didaktické a jazykové semináře v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků;

2. profil absolventa;

3. podpora mobility žáků a učitelů;

4. ověřování úrovně jazykových znalostí a dovedností;

5. rozvoj metodických kabinetů;

6. systematická úprava RVP a dokumentů rozvoje ŠVP ;

7. příprava legislativních opatření.

No, to je koncepce jako blázen, s prominutím! Na tomto materiálu, na kterém Ministerstvo školství pracovalo léta, tak toto má být koncepce jazykového vzdělávání? Když vyberu z textu: Poukazuji na skutečnost, že výsledky žáků neodpovídají jejich praktickým potřebám. Jednou z priorit je stanovení profilu absolventa. Takový rozvoj nejlépe posílí zahraniční pobyty učitelů. Pana premiéra to evidentně nezajímá. Nic překvapivého. (Premiér B. Sobotka: Jsem tady a poslouchám. Poznámky z řad ČSSD.) Poznámky kolegů ze sociální demokracii odpovídají její úrovni.

Zastavil bych se u pobytu učitelů v zahraničí. Mimo jiné mi pan premiér v odpovědi řekl, že veškeré náklady na zpracování té koncepce byly v řádu občerstvení a chlebíčků. Myslím, že tady někde uvádí částku 7,5 tisíce korun, což pokládám za poměrně výsměch. To mě opravdu nadzvedlo. Pobyty zahraničních učitelů. Pokud mám informace, tak dvě třetiny nákladů za tyto pobyty byly za dopravu, ubytování a stravu. To, že by došlo ke zvýšení jazykových dovedností pedagogů, o tom žádná data nejsou. Veškeré tyhle náklady v řádu asi 1,5 miliardy korun nemohu pokládat za nic jiného, než příjemnou cestovní kancelář pro pedagogy a pro učitele. Pokud došlo k výjimkám, ano, bude to velmi pozitivní, ovšem nicméně, tak jak jsme tady před chvílí hovořili v případě neziskových organizací, ptali jsme se po výsledcích činnosti, tak já bych ty výsledky pobytů v zahraničí rád viděl.

Od lidí z praxe, kteří se pohybují v této oblasti, mám informace, že jsou téměř nulové až zanedbatelné.

Kolegyně Dobešová se mnou souhlasit nemusí.

Já k té koncepci jazykového vzdělávání mohu říci pouze to, že materiál, který byl předložen k projednávání ve školském výboru, nemohu absolutně považovat za nějakou koncepci jazykového vzdělávání. Je to pouze nějaký text, který byl vypracován proto, aby se nějaká koncepce napsala, aby se splnil nějaký bod toho, k čemu se zavázalo, ale žádné hmatatelné důsledky nebo náznak toho, jak by mělo dojít ke značnému zlepšení jazykových znalostí, protože to, že u nás je dotace na výuku cizích jazyků vyšší než v okolních zemích a znalosti žáků a studentů jsou nižší než v okolních zemích, je smutný fakt - tady se mnou kolegyně Dobešová evidentně souhlasí - a jasně to dokládá, že ten stav není dobrý.

Já potom navrhnu usnesení, samozřejmě nesouhlas s odpovědí pana premiéra.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Fiedlerovi. Nyní je do rozpravy přihlášena pan poslankyně Ivana Dobešová a pan poslanec Herbert Pavera. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Děkuji za slovo. Já bych ráda reagovala na vystoupení mého kolegy, pana poslance Fiedlera. My jsme před čtrnácti dny materiál Koncepce jazykového vzdělávání v letech 2017 až 2022 měli v mém podvýboru pro střední a vyšší odborné vzdělávání, který zasedal zároveň s podvýborem pro základní a mateřské vzdělávání. Já za sebe mohu říci, že si myslím, že té energii, kterou v současné době dávají učitelé do jazykového vzdělávání, neodpovídá kvalita vzdělávání. V tom naprosto s panem Fiedlerem souhlasím.

To také konstatovala zpráva, kterou jsme v podstatě u kulatého stolu s odborníky probírali. Překvapilo mě, že výsledky maturitní zkoušky z jazyka, kdy studenti si tuto zkoušku vybírají, zvládne více než 90 % studentů, nicméně parametr zkoušky, která má mít úroveň B1, je pouze na 44 % znalostí studentů, ačkoliv evropský rámec říká 60 %. Znamená to, že Cermat jaksi snižuje nároky na studenty, aby byla vyšší úspěšnost studentů u maturity. To mě samozřejmě znepokojuje.

Já se domnívám, že opravdu máme velké množství hodin a myslím, že ředitelé i přidávají nad své rámcové vzdělávací programy počty hodin, aby se jazyková výuka zkvalitnila. Ale je tu několik momentů, které hrají důležitou roli. Potýkali jsme se v devadesátých letech s tím, že prvním jazykem se stával anglický jazyk a na základních školách začali učit angličtinu učitelé, kteří ji souběžně začali studovat, neměli tedy svoji plnou kvalifikaci. To se pak přeneslo i na znalosti těchto studentů na střední školy.

Já jsem jazykář, 34 let vyučuji na střední škole jazyk, takže na to dokážu mít odborný názor. A je opravdu daleko těžší odučovat žáky chyby, než je naučit něčemu novému. To je ad 1, proč ta kvalita není taková.

Ad 2. V této zemi je velmi silný lobbing dabingu. My nemáme možnost sledovat od mládí pohádky s velmi jednoduchým anglickým jazykem, aby děti přirozeně poslouchaly jazyk a přirozeně tomu jazyku přivykly.

Ad 3. Já souhlasím s tím, aby učitelé angličtiny vyjížděli na stáže do anglicky mluvících zemí, aby si zdokonalili svou vlastní angličtinu a přenesli tyto zkušenosti do výuky.

Ad 4. Důležitá je tady - byť jsme se na tom kulatém stolu dozvěděli, že v centru zájmu této koncepce je učitel, já se domnívám, že v centru zájmu jsou žáci a jejich motivace. Bohužel, jejich motivace není dostatečná. Proto já bych naopak podporovala výjezdy nejenom učitelů, aby zkvalitnili svoji přípravu, ale výjezdy žáků, aby zjistili, jak je důležité se jazyk učit a jak za hranicemi českého státu se s češtinou prostě neuživí. A musíme si říci, že angličtina se postupně stane tím důležitým komunikačním jazykem pro Evropskou unii.

To, s čím jsem se v té koncepci nemohla ztotožnit, co se v ní navrhuje, je to, že do budoucna by měly být dva povinné cizí jazyky. Já jsem jazykář a jak říkám, 34 let učím jazyky, ruštinu a angličtinu. To je moje aprobace. Když jsem se stala ředitelkou "zemědělky", tedy odborné školy, kde se učily dva jazyky, tak jsem došla k závěru, že je lépe učit jeden jazyk a naučit ho děti pořádně než mít dva jazyky a blbě, neumět nic.

Takže já mám problém s touto koncepcí ve smyslu dvou povinných jazyků na odborných školách, protože v souvislosti s maturitou z matematiky, kdy ředitelé budou muset zvýšit počty hodin matematiky z 10 na 16, aby se srovnali (srovnaly?) s gymnázii, a budou muset snížit odbornou výuku o dalších deset hodin pro druhý cizí jazyk. Z tohoto pohledu mám problém s touto koncepcí, protože z odborných škol se bohužel touto zásadní změnou stanou odborná gymnázia.

Co se ale jinak týká toho materiálu, tak si myslím, že dává určitý pohled na to, kam bychom v jazykovém vzdělávání jít měli a zrovna mobility nevidím jako věc, kterou bychom měli zavrhnout. Tu naopak vidím jako velmi dobrou.

A jestli ve vyúčtování jsou prostředky za ubytování, stravu, pojištění a dopravu, tak to tam opravdu takto musí být.

Co ještě na té koncepci já osobně vidím jako nevýhodu, je to, že plánuje tyto mobility pouze z evropských peněz, tedy nedává systémový nástroj do rukou Ministerstva školství, aby systémově dlouhodobě podporovalo výjezdy, protože v momentě, kdy se skončí nějaké projektové období, skončí se i tato aktivita, a já to považuji za velmi důležité.

A samozřejmě, vzdělávání učitelů a nové metody a nástroje výuky, to je nezbytné. Já sama jsem zažila klasickou výuku a poté po revoluci, když jsme se dostali do zahraničí a viděli jsme, jak se jazyk učí jinak, zážitkově, tak bych samozřejmě přála i našim studentům, aby to zažili.

A o kvalitě? Je to o kvalitě dětí, o kvalitě učitelů a o finanční podpoře. Budeme-li mít všechny tyto tři momenty, tak všichni budeme dobře jazykově vybaveni.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Ivaně Dobešové. Máme tady faktické poznámky. Nejdříve pan poslanec Herbert Pavera, poté kolega Kořenek, Marek Černoch, Michal Kučera a paní poslankyně Fischerová. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Herbert Pavera: Hezké a příjemné dopoledne, milé kolegyně, kolegové, vážený pane předsedající. Jenom bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího panu Fiedlerovi říci informaci o tom, jak fungovaly výjezdy učitelů, pedagogů, do zahraničí. Kdyby se zeptal na některých školách, tak by věděl, že to bylo velmi prospěšné, protože oni při výjezdu do ciziny bydleli v rodinách, kde mluvili anglicky, kromě toho, že měli výuku v angličtině. Strávili tam čtrnáct dnů nebo tři týdny s velmi kvalitní výukou angličtiny. Určitě je to posunulo dopředu.

Stejně i díky dotacím z Evropské unie i státu vyjíždějí do zahraničí děti, do družebních škol a družebních měst a také se zdokonalují v cizím jazyku, především v angličtině. Bohužel i v německy mluvících zemích nemluví německy, ale všichni mluví anglicky, což je škoda, protože střední Evropa by se samozřejmě měla zabývat i němčinou, ale až budoucnost ukáže, jak to mnohým bude chybět.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Herbertu Paverovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Petra Kořenka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Kolegové v podstatě všechno řekli. Já jenom řeknu, že u té debaty na podvýborech byli i zástupci odborných asociací. Ta koncepce bude samozřejmě dále dopracována a předložena znovu k projednání celému výboru.

A co se týká jazykového vzdělávání obecně ve školách, víte, my jsme začínali tak trošku v 90. letech u zeleného stolu, s nekvalifikovanými učiteli a já dneska velmi apeluji a podporuji výjezdy, výjezdy učitelů. Měli jsme šablony, věřím, že to bude i nadále pokračovat a věřím, že evropské peníze v této podobě jsou jenom startem. Samozřejmě, že musíme nastavit dlouhodobou a systémovou podporu vzdělávání učitelů, ale i žáků, protože bohužel ten problém výjezdu žáků je vždy vázán na materiální podmínky rodiny a nebudeme si namlouvat, že mnohé rodiny mají problém zaplatit i běžnou exkurzi, natož výjezd do zahraničí. Takže to je jedna věc.

A pak bych chtěl jenom upozornit, že v České republice existuje spousta programů včetně Erasmu a dalších, do kterých se mohou školy zapojit. Jenom to chce opravdu sledovat účelné využívání finančních prostředků a navýšení finančních prostředků do těchto programů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Kořenkovi za dodržení času k faktické poznámce. Další faktická poznámka pana poslance Marka Černocha. Připraví se k faktické poznámce pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Já budu reagovat na slova paní kolegyně Dobešové. Já osobně - a je to můj osobní názor - považuji povinnou maturitu z matematiky za blbost, za nesmysl, protože matika je obor, na který člověk opravdu buď má buňky anebo se to velmi těžko učí. A pokud se tím nechce živit, nechce dělat nějakou odbornost, která vyžaduje matematiku, tak je to jenom přítěž pro žáky.

Na druhou stranu co se týče jazyků, tak tam opravdu - a je to i o přístupu učitelů - jestliže učitel je z té "staré školy" a učí: budete se učit slovíčka, budete se učit fráze a není tam to zajetí do života, protože jazyk je o tom, aby se člověk domluvil a ne o tom, aby se naučil přesně slovíčka a nevěděl, jak je používat nebo přesně fráze. Prostě ten jazyk je variabilní a pokud k tomu učitel přistupuje tímto způsobem, tak v té chvíli mají žáci "vyhráno", protože třeba neznají přesně tu frázi jako takovou, ale jsou schopni se domluvit a pak se zlepšují. Souhlasím s tím, že je škoda, že většina dnešních televizí nebo drtivá většina dnešních televizí funguje na principu dabingu. Pokud je to v originálním jazyku s titulky, je možné se tam učit. Pokud se někdo potom chce dívat na nadabovaný, může. Ale třeba já osobně mám rád filmy s titulky, protože se mi líbí ta řeč a člověk se díky tomu je schopen učit. Děti chodí na gympl v Hostivici, mají angličtinu, francouzštinu a fungují systémem, přesně, že je to o té komunikaci, o těch reakcích, o tom, že pak najednou zjistí - neumím tohle slovíčko, tak se ho doučím. Ale systém, který je na některých školách bohužel praktikován - musíte se naučit 500 slov, (Předsedající: Pane kolego - ) jinak dostanete pětku, je z mého pohledu špatně.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Přihlásil jste se k faktické poznámce. Děkuji za dodržení času. Nyní faktická poznámka pana poslance Michala Kučery, dále se připraví paní poslankyně Fischerová a Dobešová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Také děkuji za slovo. Já bych jenom krátce zareagoval na vystoupení mé předřečnice z hnutí ANO. Já víceméně souhlasím s mnohým, co řekla, zejména v té oblasti dabingu a o tom, že právě to původní znění může zejména u dětí výrazně pomoci s výukou cizího jazyka, tady zejména angličtiny. Chci říct, že teď máme právě šanci, abychom tohleto změnili a nebude to vyžadovat žádné náročné právní úpravy ani žádné dlouhé diskuse. Chtěl bych tady právě zmínit pozměňovací návrh, který předložila do Sněmovny má kolegyně paní poslankyně Adamová. Já jsem ho včera představoval při projednávání zákona o elektronických komunikacích a jedná se, zjednodušeně řečeno, o možnost duálního vysílání. To znamená aby Česká televize - jedná se pouze o Českou televizi, ne samozřejmě o soukromé - aby Česká televize měla možnost právě na těch frekvencích i duálního vysílání, to znamená aby se ti diváci, resp. rodiny mohli rozhodnout, jestli daný seriál nebo film budou sledovat v původním znění s titulky anebo zda ho budou sledovat dabovaný. Je to velice jednoduchá norma, je to velice jednoduchý pozměňovací návrh, který má i podporu na ministerstvech. Věřím, že ho i podpoříte v tom projednávání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Michalovi Kučerovi za dodržení času k faktické poznámce a další faktickou poznámku bude mít paní poslankyně Jana Fischerová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Fischerová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení mladí posluchači - a jsem ráda, že nás tady dneska posloucháte, protože se to týká právě zejména vás. Je to jazyková výuka a viděla jsem i vaše reakce ohledně matematiky a podobně. A já chci říci, že - já tedy souhlasím jak s matematikou, ale jako velkou prioritu opravdu beru výuku cizích jazyků. Sama jsem interpelovala paní ministryni Valachovou už více než před rokem, poté pana premiéra v rámci koncepce toho jazykového vzdělávání. Udělala jsem si během této debaty pár poznámek k té koncepci, která je nyní navržena.

Chci říci, že ty čtyři body, čtyři priority beru, že jsou správné, protože jich není moc a s tím souhlasím. Ale teď k tomu, co už zde bylo celkově vyjádřeno v rámci debaty, nejdřív Karel Fiedler a poté ostatní moji kolegové, tak řeknu: vidím sama jako hlavní cíl té jazykové koncepce a výuky, že je potřeba změnit, jak jste říkala, paní kolegyně, celkově přístup k výuce jazyků, a ne aby to bylo jako před dvaceti lety, protože tehdy jsem také vyučovala jeden z jazyků na střední škole a znám ty možnosti postupu, aktivní, živé debaty, rodilý mluvčí. A to je ten základ, kdy ten student k tomu musí získat lásku a mít to jako hru, protože všichni teď mluvíme anglicky, většina mládeže, díky IT a podobně, ale jsou zde jiné důležité jazyky, které mají priority po celém světě a většinou každý se ve svém životě dospělého s tím potkává v jakémkoli oboru.

Tak já jen vypíchnu, abych to stihla, jsou to čtyři body. Jednak je potřeba koncepci financování, aby to nebyly jenom evropské peníze. Není jasné, jaká bude závaznost té koncepce a zejména jak bude komunikovaná s veřejností. A to poslední, jak už jsem říkala na začátku, změnit celkově přístup k výuce jazyků na školách všech stupňů. Děkuji.

 

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Netrapte mě s tím časem, když tak se přihlaste k normální rozpravě, ne k faktickým poznámkám. Tak ještě paní kolegyně Dobešová, potom se hlásí pan kolega Benešík. Prosím, paní poslankyně, máte slovo tentokrát k faktické poznámce.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Ano, děkuji. Já bych jenom chtěla zareagovat na maturitu z matematiky, byť to není předmětem této interpelace. Víte, já to nechci přehánět, ale to, co bylo schváleno jako nařízení vlády a nařizuje maturity v letech 2021 a 2022 s povinnou částí, ve státní části maturit je český jazyk, cizí jazyk a matematika pro téměř všechny obory, tak když to přeženu, mně to připadá, že na počátku 21. století výsledkem vzdělávání po 13 letech studia bude naučit děti číst, psát a počítat a to bude jediný výstup u maturity. Já se domnívám, že tyto hodnoty by se děti měly naučit na základní škole a střední škola už by měla rozvíjet a stavět na těchto hodnotách nebo na těchto znalostech dále.

To, co se týká maturit, znamená, že budou muset střední školy, především střední odborné školy, snížit svoji odbornou přípravu, aby jaksi dostály tomu, aby jejich děti měly úplně ty samé možnosti se naučit matematiku jako studenti na gymnáziích a lyceích, sníží se tedy odborná část věci.

A tím přecházím na tu druhou část, co se týká jazyků. Já chápu, že Evropská unie má předpoklad a říká, že obyvatelé Evropské unie by měli hovořit dvěma cizími jazyky a jedním rodným jazykem, nicméně znovu se vracím k té koncepci, která je na stole. Přála bych si, aby zvítězila moudrost, aby druhý cizí jazyk na odborných školách nebyl povinný, ale byl pouze nepovinný nebo volitelný, protože si musíme uvědomit, že odborné školy dneska učí studenty i odborný cizí jazyk. To já považuji za velmi důležité, protože pokud ti studenti v budoucnu budou chtít komunikovat ve své profesi, bez odborné angličtiny nebo odborné němčiny se prostě neobejdou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Uplynul čas pro faktickou poznámku. Ještě, než se ujme slova pan kolega Benešík, konstatuji dvě došlé omluvy předsedovi Poslanecké sněmovny. Do 13 hodin, čili na odpolední interpelace bude, se omlouvá paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová a pan poslanec Vít Kaňkovský se omlouvá od 9 do 12 hodin. Prosím nyní pan kolega Benešík řádně v rozpravě. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji vám, pane místopředsedo. Jsem velmi rád, že tato diskuze zde probíhá. Myslím si, že za těch 27 let, co se Československo a Česká republika otevřely, jsme tak trochu zaspali, že máme co dohánět. A znalost cizích jazyků, řekněme že dneska ta lingua franca je angličtina, je klíč pro naši konkurenceschopnost. Bez toho se prostě neobejdeme. Vidíme to všude. Firmy hledají odborníky, kteří znají svojí odbornost, ale také jsou jazykově vybaveni. Jsem rád, že tady zaznívá, že se shodneme na tom, že jazykové vzdělávání - i když klíčem je samozřejmě kvalitní vzdělávání ve školách - není to jediné. Že* jazykové vzdělávání musí být pojato šířeji a ta diskuze o dabingu, o možnosti minimálně dvojí stopy, možnosti přepnout si ve veřejnoprávní televizi, ale možná i v komerčních televizích, na původní znění s titulky, je podle mého názoru velmi zásadním doplňkem.

A jsem rád, že se na tomto shodneme a myslím si, že je to záležitost, která vůbec není ideologická a ať tady bude po dalších volbách Sněmovna jakákoliv, ať bude vláda jakákoliv, tak věřím, že se této problematiky ujme tak, jak se ujmout má a že v dalším období zlepšíme jazykovou výbavu nejenom našich dětí, ale vůbec celé populace tak, abychom byli opravdu konkurenceschopní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Benešíkovi. Ještě konstatuji další omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny a to poslance Františka Petrtýla z pracovních důvodů dnes celý den. Tím jsem vyčerpal rozpravu k této věci. Pan kolega Karel Fiedler se hlásí k závěrečnému návrhu na usnesení. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Vy jste tu rozpravu ukončil velmi rychle, já bych ještě vystoupil.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ne, neukončil jsem rozpravu. Jenom jsem konstatoval, že se nikdo nehlásí.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji. Já bych se k tomu ještě krátce vyjádřil. Všichni to asi víte, že nepocházím ze školského prostředí. Jsem strojař, jsem technik. To, že se mění kvalita výuky jazykového vzdělání - jaká jsou hodnotící kritéria? Pro mě osobně to bude tehdy, až svaz průmyslu, zaměstnavatelé, řeknou - ano, absolventi škol vycházejí s lepšími jazykovými znalostmi. To bude pro mne osobně známkou toho, že došlo ke zlepšení. A toto já osobně vidím v tuto chvíli velmi daleko.

Odezva ze svazu průmyslu, od manažerů průmyslových podniku i jiných firem, je pořád stejná. Jazyková vybavenost našich studentů je nedostatečná a ostatně, říkala to i kolegyně Benešová - (Poslankyně Dobešová vznáší námitku proti zkomolení svého jména.) pardon Dobešová, promiň Ivano - že jsou kladeny nižší nároky na ty studenty, než jaké by měly být. A to je ta příčina. A mluvil o tom, myslím, i Ondra Benešík, že i odborné jazykové vybavení je kapitola sama pro sebe, na kterou se v podstatě vůbec nedostává.

Nemohu tedy souhlasit s tím, že ta situace se lepší. Ona je minimálně stejná. Nechci říct, že ta úroveň je klesající, ale zůstaňme u toho, že ta situace není dobrá, nelepší se. Podle mého, tak jak jsem již řekl, hmatatelné zlepšení bude v okamžiku, kdy se takto začnou vyjadřovat zaměstnavatelé. Že absolventi škol jsou lépe jazykově připraveni a vybaveni.

Vzhledem k tomu, co tady zaznělo, jak jsem avizoval, navrhuji usnesení ke všemu tomu, co zaznělo v rozpravě - Poslanecká sněmovna vyjadřuje nesouhlas s odpovědí premiéra na písemnou interpelaci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ptám se, jestli se někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak. Takže rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu na usnesení, který předložil pan poslanec Karel Fiedler. A rozhodneme v hlasování 490. Všechny vás odhlásím, protože jsem ty, kteří tady nebyli potichu, odeslal pryč, jelikož tady nebylo důstojné prostředí pro interpelujícího a pro ty, kteří se účastní diskuze - aby se tedy mohli včas vrátit. Prosím přihlaste se svými identifikačními kartami a jakmile se ustálí počet přihlášených, budeme hlasovat. (Zaznívá zvukový gong, který zve poslance zpět do sálu. Poslanci se pomalu scházejí.)

Zatím nemám potřebný počet kolegů a kolegyň, abych mohl dát hlasovat. Ještě alespoň deset, respektive jedenáct poslanců. Ještě jednou zagonguji. (Zaznívá zvukový gong.) Požádám předsedy poslaneckých klubů, aby... (Předsedající čeká, až se sejde dostatečný počet poslanců potřebných pro hlasování.) Takže mé čekání je evidentně marné... V tom případě nemohu jinak, než zůstat bez hlasování, protože nemáme dostatečný počet přihlášených. (Přichází ministr kultury Daniel Herman.) I pan ministr kultury se dostavil... Tak ještě pět...

Nezbývá mi, než procedurálně přerušit projednávání této věci, protože Sněmovna není v tuto chvíli usnášeníschopná. Takže ten návrh na hlasování nám... Dobře, blíží se jedenáctá hodina. Přeruším tedy jednání Poslanecké sněmovny do jedenácti hodin bez usnesení této věci a budeme pokračovat v jedenáct hodin pořadem schůze.

 

(Jednání přerušeno v 10.58 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 11.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Prosím o klid! Připomínám, že na dnešní jednání máme již pevně zařazené body. A to nejdříve bod 290, 291 sněmovní tisky 6209 a 6210, to jsou výroční finanční zprávy politických stran a jejich doplnění. A dále bod 48, to je sněmovní tisk 1030, insolvenční zákon v prvním čtení.

Podle jednacího řádu můžeme teď od 11 hodin jednat i o případné změně našeho programu. Jako první se do rozpravy ke změně programu přihlásil pan předseda klubu TOP 09 Michal Kučera. Prosím, pane předsedo, máte slovo. A prosím o klid! Děkuji, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane předsedající, dovolte mi, abych navrhl pevné zařazení bodu programu číslo 174, číslo tisku 1019, novela zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel. Dovoluji si tento návrh pevného zařazení zařadit dnes po již pevně zařazených bodech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji. Takže jako čtvrtý pevně zařazený bod na dnešní odpolední jednání. A rozhodneme o tom v hlasování číslo 490, které ... A, prosím další návrh, paní poslankyně Jana Černochová, potom pan poslanec Marek Benda. Tak, prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já mám návrh a prosbu o zařazení jednoho bodu na zítřejší program schůze po třetích čteních. Tuším, že tam je jedno třetí čtení. A to novela zákona číslo 222/1990 Sb., o zajišťování obrany České republiky. Teď se moc omlouvám, ale budu se snažit najít číslo tisku nebo bych poprosila Marka Bendu, jestli by v mezičase nemohl najít číslo tisku.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Bod 181?

 

Poslankyně Jana Černochová: Bod 181, děkuji. Je to zákon 222.

Dále bych poprosila zařadit po tomto bodu v případě, že bude zařazen, a nevím, jestli se na dnešek omlouval pan ministr zahraničních věcí Zaorálek nebo jestli se omlouval pan ministr Chvojka. Omlouval se pan Zaorálek. Takže nemůžu využít svého práva interpelovat pana ministra.

Nevím, jestli jste to zaznamenali i vy, kolegyně a kolegové, ale v minulém týdnu se stala poměrně významná věc v OSN, kdy komise pro postavení žen OSN, která je hlavním globálním mezivládním orgánem určena výhradně k podpoře rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen. Tato komise spadá pod hospodářské a sociální rady, která byla zřízena rezolucí rady 11 ze dne 21. června 1946. Tato komise má zásadní význam při prosazování práv žen, dokumentující realitu života žen na celém světě a formování globálních standardů v oblasti rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen. A prosím to, co se stalo minulý týden, není vtipem, není to ani aprílem - Saúdská Arábie se stala jednou ze zemí, která bude zasedat v této komisi! Ano, kolegyně a kolegové, slyšíte dobře. Saúdská Arábie, země, kde právo šaría umožňuje ženy bičovat, vraždy ze cti páchané na ženách jejich otci i bratry jsou také na běžném pořádku. Jeden z významných politiků prohlásil, že to je asi tak stejné jako když žháře zvolí za šéfa hasičů. Já se s tímto podobenstvím naprosto ztotožňuji. Mimochodem, každá žena v Saúdské Arábii musí mít ženského dozorce, který jejím jménem činí veškerá důležitá rozhodnutí, kontroluje život ženy de facto od jejího narození až do smrti. To, že by ženy v Saúdské Arábii řídily automobil, to je naprosto iluzorní. Takže skutečně to, že se tato země, Saúdská Arábie, stala členskou zemí v komisi pro rovné postavení žen považuji za naprostý výsměch civilizované společnosti. A výsměch civilizované společnosti v návaznosti na to, co jsem tady říkala před půl rokem - já počkám, až se kolega Blažek pobaví.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já jenom upozorňuji, že máte pět minut, tak proto vás nepřerušuji.

 

Poslankyně Jana Černochová: Nemám pět minut, mám přednostní právo, pane předsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak jste se ale nepřihlásila, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Hlásila jsem se s přednostním právem!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já to nebudu zpochybňovat. Váš předseda klubu tady není, ale přihlásila jste se ke změně programu schůze. Nikoliv s přednostním právem.

 

Poslankyně Jana Černochová: Přihlásila jsem se ke změně programu, ten jsem načetla a ten načítám dál, ale není tady pan Zaorálek, kterého bych mohla interpelovat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Není a omluvil se. Paní kolegyně, pan ministr Zaorálek se řádně omluvil, to bylo čteno předsedajícím schůze místopředsedou Gazdíkem v 9 hodin ráno. Já to tedy mohu zopakovat ještě jednou před tou půl dvanáctou, ale podotýkám, že je to vaší věcí, abyste sledovali jednání včetně omluv.

 

Poslankyně Jana Černochová: Ano, já nezpochybňuji to, že se pan ministr Zaorálek omluvil, ale vy nezpochybňujte moje právo chtít zařadit do programu debatu na toto vážné téma. Nebo pokud, pane místopředsedo, vám je jedno, že Saúdská Arábie bude řešit v této komisi ženská práva - země, která skutečně nemá s demokracií nic společného - tak to je vaše volba. Mně to jedno není. Myslím si, že to není jedno ani našim kolegům v Poslanecké sněmovně. A byla bych, velmi ráda bych znala pozici České republiky k této věci. Protože vy víte, že v této komisi... (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já bych prosil Sněmovnu o klid! Paní kolegyně Černochová přednáší návrh na změnu programu docela zásadního charakteru, já se k tomu nemohu vyjádřit jinak než že jí dám dostatek prostoru k tomu, abyste vnímali závažnost toho návrhu, který říká. Jinak bych samozřejmě reagoval, pokud takový bod bude zařazen, o své pozici vůči této záležitosti.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Takže bych velmi ráda znala názor a postoj České republiky, protože Česká republika také hlasovala. Bohužel to hlasování je tajné. Takže nemáme žádnou šanci dozvědět se, jak která členská země, jaký postoj k tomu zaujala. Ale myslím si, že by bez ohledu na to, jak zástupci České republiky hlasovali v tajné volbě, tak že by zástupci České republiky a zejména pan ministr pro lidská práva a ministr zahraničních věcí měli poslancům zákonodárného sboru jasně sdělit stanovisko České republiky. Vidím tady i pana premiéra, může to udělat za vládu České republiky pan premiér a ubezpečit nás všechny, že se z hlediska práv, lidských práv, ženských práv tímto Česká republika jednoznačně distancuje od toho, aby součástí této komise byla Saúdská Arábie. Ortodoxní islámská monarchie! Ortodoxní islámská monarchie bude vyučovat ženská práva.

Takže prosím, abyste toto nepodceňovali. V médiích to sice proběhlo, ale byly to vysloveně jenom někde nějaké noticky. Prosím tedy, abychom zařadili tento bod v případě, že tady bude pan ministr Chvojka s panem ministrem Zaorálkem zítra, po pevně zařazeném bodu, č. zákona 222 o obraně, tak po něm, aby pánové měli dostatek času se na to i připravit. Nenavrhuji to dneska, byť bychom se o tom mohli pobavit dneska, ale skutečně moc prosím všechny kolegyně a kolegy, aby toto téma brali stejně vážně, jako ho beru já. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Jeroným Tejc k návrhu pořadu schůze. (V sále je hluk.) Poté paní poslankyně Nina Nováková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych navrhl pevné zařazení bodu, a to tisku 920 - změna občanského zákoníku, a to na zítřek, pátek po pevně zařazených bodech. Jedná se o relativně úspornou, spíše technickou novelu občanského zákoníku, která má pomoci jak vlastníkům bytů ve společenství vlastníků jednotek, tak družstvům. Tato novela byla několikrát konzultována se Svazem bytových družstev. Je velký zájem, aby tato norma prošla ještě do konce volebního období. Pokud nezařadíme tento bod tuto, možná ještě příští sněmovní schůzi za 14 dní, tak bude tato možnost ohrožena.

Proto vás tedy prosím, abychom se pokusili to, co nevyšlo včera, tedy projednání tohoto bodu, protože nebyl projednán, udělat teď. Ale je to samozřejmě vaše rozhodnutí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Tejcovi. Nyní paní poslankyně Nina Nováková s návrhem na změnu pořadu schůze. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo.

Pane předsedající, já se znovu hlásím k tomu, aby bylo zařazeno na pořad schůze, respektive předřazeno projednávání školského zákona, kde usiluji o to, abychom projednávali novelu, která má za cíl do obecných vzdělávacích cílů na našich školách zařadit za prvé plnění povinností občanských i osobních, ale to, co je ještě důležitější, předávání evropské kulturní identity. Teď před chvílí mluvila paní poslankyně Černochová. To je řekněme negativní vymezování se vůči něčemu, co je skutečně negativní. Já si dovoluji, a nejen já, pod novelu se podepsali poslanci z téměř všech poslaneckých klubů a tři ministři této vlády, navrhnout pozitivní řešení, a to je skutečně předávat identitu, která je naše, evropskou kulturní identitu.

Prosím o zařazení na dnešek jako třetí bod, čili po projednávaném bodu 290 a 291, bod 143, což je sněmovní tisk 858. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji. Kdo dál? Ještě pan kolega Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo. (V sále je neklid.)

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vy jste mě trošičku přeskočil, přestože jste mi říkal, že mi dáte slovo. Vůbec nic se neděje, já se vůbec nezlobím.

Já jsem chtěl jenom lehce modifikovat návrh pana kolegy Kučery, respektive dát ještě jeden návrh, pokud by jeho návrh nebyl přijat, a to, aby bod 174, sněmovní tisk 1019, návrh poslanců Votavy, Klašky, Benešíka a dalších o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, byl zařazen dnes jako bod 3, to znamená po dvou zprávách o financování politických stran před insolvence, protože se obávám, že se může stát, že se poměrně protáhne toto projednávání, a je škoda, abychom celkem bezproblémové pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou motorovým vozidlem, které je napříč, nestihli projednat kvůli tomu, že bude příliš dlouhá řeč o insolvencích. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. To máme alternativu k bodu 174. Ještě někdo do rozpravy ke změně? Prosím, pan předseda klubu sociální demokracie. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji. Dobré dopoledne, kolegyně a kolegové, jménem dvou klubů sociální demokracie a ANO 2011 vetuji návrh na zařazení nového bodu, který přednesla paní kolegyně Černochová.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. O tom nebudeme moci hlasovat. Paní kolegyně Černochová přednášela dva body. Teď se ptám. K oběma, to znamená jak o obraně, tak ten nový? Čili k jednomu bodu, k Saúdské Arábii, protože to byly dva návrhy, které paní kolegyně Černochová říkala. Abych věděl, co je hlasovatelné a co není. Dobře. To bude nehlasovatelné a budeme postupovat.

První návrh na změnu pořadu schůze byl návrh pana poslance Michala Kučery, který má alternativu podle návrhu pana kolegy Marka Bendy. Protože jde o pevné zařazení bodu 174, tisk 1019, budeme nejdřív hlasovat o tom, jestli má být zařazen jako třetí bod, to znamená před insolvence. A když to neprojde, tak potom podle základního návrhu kolegy Kučery, to znamená po insolvencích.

 

To je první hlasování, které rozhodneme v hlasování pořadové číslo 490. Já vás odhlásím. Požádám o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. Ještě zagonguji, protože jsem hlučící vykázal do předsálí. Jakmile se ustálí počet přihlášených, budeme hlasovat. Bod 174, tisk 1019, jako třetí bod dnešního jednání.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 490 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 490 z 92 přítomných pro 44, proti 41 poslanec. Návrh nebyl přijat.

 

Budeme tedy hlasovat alternativu, že to bude nikoliv třetí, ale čtvrtý bod, protože budeme respektovat, že insolvence byly jako třetí.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 491 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 491 z přítomných 94 poslanců pro 89, proti 1. Návrh byl přijat. Máme tedy pevně zařazený čtvrtý bod našeho jednání.

 

Dál byl návrh paní poslankyně Jany Černochové, aby jako pátý bod na zítřejším jednání, protože pevně zařazené body jsou třetí čtení, které jsou celkem čtyři, jeden je pevně zařazený, ostatní probíhají podle zákona o jednacím řádu, byla novela zákona o obraně, je to bod 181, novela zákona č. 222/1990.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 492 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 492 z přítomných 94 pro 29, proti 36. Návrh nebyl přijat.

 

Další návrh kolegyně Černochové byl nehlasovatelný pro veto dvou poslaneckých klubů.

 

Nyní máme návrh pana poslance Jeronýma Tejce na to, abychom v pátek po pevně zařazených bodech, to znamená po třetích čteních, zařadili... (Námitka pana poslance Faltýnka.) Pardon, po třetích čteních a pevně zařazených prvních čteních zařadili bod 156, tisk 920, novelu občanského zákoníku.

Rozhodneme o tom v hlasování pořadové číslo 493, které jsem zahájil a ptám se, kdo je pro návrh kolegy Tejce. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 493 z přítomných 96 pro 84, proti nikdo. Návrh byl přijat. Zařadili jsme tedy pevně novelu občanského zákoníku.

Posledním návrhem je návrh paní poslankyně Niny Novákové, abychom na dnešek, na čtvrtek, jako třetí bod, tzn. zase jako před insolvence, zařadili bod 143, tisk 858, podle odůvodnění, které paní kolegyně Nováková řekla.

 

Rozhodneme v hlasování číslo 494, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 494. Z přítomných 97 pro 33, proti 47. Návrh nebyl přijat.

 

Máme tedy schválený pořad schůze a můžeme tedy podle tohoto pořadu schůze jednat. Přečtu ještě omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny, a to dnes se omlouvá mezi 11.00 a 13.00 hodin pan poslanec Augustin Karel Andrle Sylor. Připomínám, že ještě, znovu zopakuji, protože se budou hlasovat interpelace, že na dnešní odpoledne je omluven z pracovních důvodů předseda vlády Bohuslav Sobotka, který se zúčastní schůze do 14.00 hodin, na celý den jsou omluveni Andrej Babiš z pracovních důvodů, Pavel Bělobrádek z pracovních důvodů, Richard Brabec z pracovních důvodů, Milan Chovanec z pracovních důvodů, Jan Chvojka z pracovních důvodů, Marian Jurečka z důvodu zahraniční cesty, Miloslav Ludvík z pracovních důvodů na celý den, paní ministryně Marksová, která se omlouvala, přijde na odpolední jednání a na interpelacích tedy bude. Na dopolední jednání a na interpelacích tedy bude přítomen ministr obrany Martin Stropnický a Daniel Ťok by odcházel dříve, tzn. do 17.30 hodin by byl přítomen. Kateřina Valachová na celý den omluven z pracovních důvodů a Lubomír Zaorálek je na zahraniční cestě.

Nyní tedy budeme pokračovat v jednání. Zastupující předsedkyně klubu ODS Jana Černochová se hlásí. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Místopředsedkyně. Děkuji. Pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, musím říct, že jsem velmi nemile překvapena z toho, jakým způsobem se zástupci ČSSD a ANO postavili k mému návrhu diskutovat tady otázku členství Saúdské Arábie v Komisi OSN. Zrovna sociální demokracie, která má ve svých stanovách povinné ženské kvóty. Jejich ministr pro legislativu Dienstbier se snaží ženské kvóty prosazovat ve všech odvětvích našeho života a pomalu by byl nejraději, kdybychom snad i tady v Poslanecké sněmovně byli zastoupeni 50 na 50. A zrovna sociální demokracie nechce tady diskutovat otázku lidských práv, ženských práv. To je opravdu absurdní. A mrzí mě, že tady nesedí Míša Marksová, se kterou se možná neshodnu v hodně věcech, ale z hlediska věcí, které souvisí s lidskými právy, s ženskými právy, si myslím, že se s ní v hodně věcech shodnu. Takže by mě zajímalo, copak asi na to, jakým způsobem se členové této vládní koalice postaví k tomuto ožehavému problému, jak by se k tomu postavila ona.

Víte, ono to opravdu není vtipné. Je to ukázka absolutní ironie. To, že do Komise o statutu žen, která funguje v rámci, jak už jsem řekla, struktur Organizace spojených národů, přibude a bude to od roku 2018 do, tuším, roku 2020 nebo 2022, podle toho, jestli ten mandát bude dvouletý nebo čtyřletý, Saúdská Arábie, tak je špatně. Cítíme to tak všichni. A ještě Česká republika má šanci se proti tomuto jasně postavit. A pokud tato vláda není vládou zbabělců, tak nám tady jasně pan premiér, který se omlouval z interpelací, řekne na mikrofon, jaký postoj k tomu zaujal zástupce České republiky v té tajné volbě. Pokud nám to říct z nějakého důvodu nemůže, protože to neví, tak ať tady někdo z vlády České republiky, ideálně premiér nebo ideálně premiér společně s ministrem zahraničních věcí, společně s ministrem pro lidská práva, odmítne účast Saúdské Arábie v této komisi. Skutečně vám OSN ještě připadá lidsko-právní organizací?

Víte, ono to není jenom o této Radě pro lidská práva, konkrétně pro ženská práva, ale je to obecně o lidských právech. Vzpomeňte si na výzvu neziskových organizací, vůči kterým také můžeme mít různé postoje, ale v tomto ohledu mají naprostou pravdu, kdy Amnesty International vyzývaly OSN: Zastavte členství Saúdské Arábie v Radě pro lidská práva. Amnesty International a Human Rights watch poukazují na lidsko-právní problémy, které se neslučují s členstvím v radě. Saúdská Arábie se doma i v zahraničí dopouští, cituji, hrubého a systematického porušování lidských práv a v Radě pro lidská práva efektivně využívá své pozice k blokování možných obvinění z válečných zločinů. Amnesty International a Human Rights watch proto apelují na Valné shromáždění OSN, aby zemi pozastavilo členství ve vrcholném světovém orgánu zaměřeném na lidská práva. Organizace žádají, aby Saúdská Arábie byla zbavena členství v Radě pro lidská práva do doby, než ukončí nezákonné útoky vojenské koalice, které vede, tehdy to bylo v Jemenu, a než dojde k jejich věrohodnému a nezaujatému vyšetření. Opět cituji: V sázce je důvěryhodnost Rady pro lidská práva. Od okamžiku, kdy do ní Saúdská Arábie vstoupila, se porušování lidských práv touto zemí stále stupňuje. Koalice během konfliktu v Jemenu nezákonně zabránila a zranila tisíce civilistů. Bylo by velkým pokrytectvím dopustit setrvání této země jako aktivního člena v Radě, obzvlášť v situaci, kdy své pozice využívá k vlastní ochraně před převzetím zodpovědnosti za spáchání potencionálních válečných zločinů. To by mohlo této vrcholné lidsko-právní instituci poškodit pověst. Konec citace. Řekl Richard Bennett, ředitel Amnesty Internationl při Úřadu OSN, a dodal: Přesvědčivé důkazy o spáchání válečných zločinů koalicí, kterou vede Saúdská Arábie v Jemenu, by měly být vyšetřeny Radou pro lidská práva. Namísto toho Saúdská Arábie cynicky využívá svého členství v radě, aby zmařila ustanovení mezinárodního vyšetřování. Získává podporu pro svého protivníka, aby dosáhla bezzubého vyšetřování na úrovni jemenského státu.

Již devět měsíců se nedaří začít s důvěryhodným vyšetřováním potencionálních válečných zločinů a dalších vážných prohřešků. Jako po členovi Rady pro lidská práva je po Saúdské Arábii požadováno dodržování těch nejpřísnějších standardů dodržování lidských práv. Ve skutečnosti však vede vojenskou koalici, která podniká nezákonné a smrtelné útoky na jemenské tržnice, nemocnice, školy. Koalice také opakovaně použila mezinárodně zakázaných zbraní v civilních oblastech. Na domácí půdě vykonává stovky poprav, umisťuje nezletilé do cel smrti, po nespravedlivých soudech a tvrdě potlačuje opozici a občansko-právní aktivisty. Konec citace. Saudsko-arabské kruté zákroky proti všem formám domácího disentu stále pokračují a nic na tom nemění aktuální členství v radě. Výjimkou není konání nespravedlivých soudů u speciálního protiteroristického soudu a dlouhodobé tresty odnětí svobody pro disidenty a obránce lidských práv.

Více než 350 osob bylo popraveno od chvíle, kdy Saúdská Arábie byla zvolena do Rady. V roce 2015 bylo zaznamenáno dokonce více poprav než kdykoli předtím od roku 1995. Saúdská Arábie, říká Richard Bennett, musí neprodleně a bezpodmínečně propustit všechny vězně svědomí a musí ukončit svou ostudnou praxi rozsudků smrti. V posledních týdnech se Saúdská Arábie vyvlékla z převzetí odpovědnosti tak, že zatlačila na OSN, aby odstranila vojenskou koalici, kterou v Jemenu vede, ze seznamu států a ozbrojených skupin, které v ozbrojených konfliktech porušují dětská práva. Saúdská Arábie pohrozila svým odkloněním se od OSN ukončením své finanční podpory včetně podpory humanitárních projektů a odvedením svých blízkých spojenců. Klíčoví spojenci Saúdské Arábie včetně bohužel USA a Velké Británie pochybily, když nezastavily mezinárodní obchod se zbraněmi, kterých se užívá v Jemenu navzdory jasnému nebezpečí k páchání válečných zločinů.

Opět cituji pana Richarda Bennetta. Obzvlášť šokující je ohlušující mlčení mezinárodní komunity, která opět podlehla tlaku Saúdské Arábie a upřednostnila obchod, zbraně a obchodní smlouvy před lidskými právy navzdory důkazům o páchání hrubého a systematického násilí a naprostou beztrestností. Amnesty International a Human Right Watch žádají po členských státech OSN, aby vyloučily Saúdskou Arábii z Rady. Zároveň žádají nezávislé a nestranné mezinárodní vyšetřování v případu porušování mezinárodního humanitárního práva v Jemenu.

Dámy a pánové, teď jsem vám přečetla to, co si přejí neziskové organizace, které vaši ministři, ministři této vlády podporují i finančně i slovně. A tyto mezinárodní organizace jasně říkají, že Saúdská Arábie do žádné rady, která by se zabývala lidskými právy, ženskými právy absolutně nepatří. Tato země skutečně není demokratickou zemí. Je to země, kde je uplatňováno právo šaría a lidská práva jsou potlačována. Víte, co je možná paradoxem? Někde jsem se dočetla, že vlastně Saúdská Arábie se podpořila proto, aby neprošla jiná země, a že vlastně jediný, kdo se proti tomu veřejně ohradil, je Čína a Írán. Ano, slyšíte dobře. Země, o kterých možná ne úplně absolutní většina Sněmovny, ale poměrně významná část Sněmovny se domnívá, že s lidskými právy jsou také na štíru, tak tyto země se jednoznačně postavily proti tomu, aby v Radě OSN na ženská práva dohlížela Saúdská Arábie, kde není uznána rovnoprávnost mezi muži a ženami, snahy o práva žen se neustále potlačují, uplatňují se drakonické středověké tresty, jako je bičování a popravy mečem.

Ano, tady skutečně z toho mediálního výstupu čtu, že největším kritikem volby Saúdské Arábie byla Čína. V rámci Komise sestávající se ze zástupců 45 států tak bude mít nově Saúdská Arábie vliv na prosazování ženských práv, dokumentování života žen po celém světě - panebože, ochraňuj nás před tím, aby nějací Saúdští Arabové dokumentovali náš život žen v České republice - a vytváření globálních standardů genderové rovnosti a posilování pozice žen, jak zní oficiální cíl celé instituce definovaný na stránkách OSN. V Saúdské Arábii nemají ženy ze zákona stejná práva jako muži. Jak už jsem říkala, nemohou řídit auto. Navíc až do roku 2015 nemohly tyto ženy ani chodit k volbám nebo mít nějaký identifikační průkaz, nebo nedej bože přímo aby kandidovaly.

Co se týče toho postoje České republiky vůči OSN, víte, já skutečně mám pocit, že tato organizace, která určitě na počátku svého konstituování měla řadu vzletných myšlenek, myšlenek, se kterými se i já mohu ztotožnit. Ale to, kam se posunula během let, kdy skutečně tato organizace není objektivně schopna rozlišit, co je zlo a co je dobro... Vždyť jsme si to zažili na případu Izraele, kdy zpochybňovali historii Židů, zpochybňovali historická místa v Jerusalémě, napadali židovský stát. Tak tohle je jenom pokračování toho trendu jít na ruku zemím, které podle mého názoru patří do spektra zla, nikoli dobra, a těm jít na ruku, a země, které jsou dlouhodobě našimi spojenci, jako je Izrael, tak tyto země oslabovat.

Nevím jak vy, ale já se s tím smířit nechci! A proto jsem se snažila dneska požádat, seděl tady pan premiér, nezabralo by nám to příliš mnoho času, ale znát názor pana premiéra, slyšet tady ubezpečení o tom, že Česká republika nehodlá v budoucnu stát na straně země, jako je Saúdská Arábie, a že se i tady dozvíme, jakým způsobem Česká republika hodlá ještě členství Saúdské Arábie v této Radě pro ženská práva případně zvrátit, nebo jestli... Já jsem ta poslední, která by se chtěla organizovat v nějakém ženském hnutí, ale vám skutečně přijde normální, že ani organizace zastupující práva žen se tady proti tomu nevymezují, nepostaví proti tomu? Tady skutečně došlo k něčemu, co já považuji za velmi bezprecedentní, a my k tomu všichni mlčíme?

Opravdu bych tedy chtěla poprosit, abychom třeba na té příští schůzi Poslanecké sněmovny, která bude v květnu, dostali od pana premiéra, od pana ministra zahraničí, od pana ministra pro lidská práva Chvojky, abychom dostali nějaké jasné ubezpečení, případně to ani nemusí být na schůzi, klidně nám to může poslat jako poslancům, tady bych poprosila, aby pan místopředseda Sněmovny nebo kolegové z vládní koalice, resp. torzo kolegů z vládních lavic (lavice ČSSD a hnutí ANO jsou téměř prázdné) informovalo na vládě, jestli by zástupci zákonodárného sboru nemohli dostat informaci o tom, jaké techtle a mechtle plánuje naše vláda se Saúdskou Arábií a případně proč náš zástupce v této Radě OSN hlasoval tak, jak hlasoval, případně jakým způsobem a co udělá Česká republika pro to, aby se zvrátila skutečnost, která tuším 54 hlasy prošla.

Děkuju vám za pozornost. Nechtěla jsem vás touto problematikou zatěžovat takhle podrobně, ale to, že zástupci ANO a zástupci ČSSD vetovali zařazení tohoto bodu, mi přijde skutečně škoda, protože si myslím, že to jsou věci, které se týkají lidských práv, a měly by nás zajímat všechny, možná víc než některé návrhy zákonů, které máte na tabuli, alespoň pokud můžu mluvit za klub občanských demokratů, tak nás lidská práva na rozdíl od ČSSD a ANO opravdu zajímají. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní místopředsedkyni. Ještě omluvenky. Pan ministr obrany Martin Stropnický se omlouvá od 14.30 do 16 hodin z pracovních důvodů a pan ministr Daniel Herman se omlouvá od 12 hodin do konce jednacího dne z resortních důvodů.

A my přejdeme k bodu 290, jímž je Zpráva o kontrole výročních finančních zpráv... Pardon, omlouvám se. Ještě s přednostním právem pan předseda Černoch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji. Já už budu kratší, než paní kolegyně Černochová. Ono by se to dalo udělat ještě jinak, např. interpelací. Ale pan premiér tady nebude na interpelaci, dokonce i pan ministr, který tady je po většinu času a interpelací, tady nebude, což mě osobně zklamalo, pan ministr Herman. Ten tady bývá téměř vždy, stejně tak jako pan ministr Pelikán. Když ani oni tady nebudou na interpelacích, tak nevím, jestli vůbec interpelace mají smysl.

Dalo se to udělat i otázkou a dotazem na interpelacích. Bohužel to nejde, tak paní kolegyně se snažila navrhnout informaci velmi krátkou, myslím, že jednoduchou, a mohlo se jít dál. Pan předseda Sklenák se tady celou dobu vesele baví, přijde na mikrofon a řekne - vetujeme. Aniž by zdůvodnil proč. Já si osobně myslím, že to je docela důležité téma nebo to může být důležité téma z pohledu nějaké budoucnosti, protože opravdu země, jako je Saúdská Arábie v rámci ženských práv, to je něco podobného, jako kdyby někdo navrhl Severní Koreu do komise pro demokracii. Já nevím, jakým způsobem tam bude Česká republika vystupovat, je to tajné hlasování, kdo, jak pro co hlasoval, ale mohli jsme mít alespoň informaci. Bohužel tu informaci nemáme. A pokud někdo pracuje v různých výborech v rámci rovnosti, na Radě Evropy apod., tak tam se neustále o ženských právech mluví. A pak je komise, která je pod OSD, která by měla zaštiťovat lidská práva, a najednou je tam členská země, která opravdu má právo šaría jako výsostné právo. A tím se nechci montovat do jejich systému a politiky, je to jejich věc. Ale z našeho pohledu v rámci nějakých evropských hodnot je to prostě neslučitelné právo, protože toto právo má určité body, které s těmi našimi hodnotami značně kolidují.

Takže se připojujeme k návrhu paní kolegyně Černochové, abychom dostali alespoň nějakou informaci, ať už to bude formou informace pana premiéra, pana ministra zahraničních věcí, pana ministra pro lidská práva nebo nějakým svoláním malého kulatého stolu nebo alespoň mailem. Já osobně si myslím, že se nedočkáme ničeho. Ale připojujeme se a apelujeme na to, aby na té další schůzi k něčemu podobnému došlo. A opravdu nerozumím tomu, z jakého důvodu jsou takovéto návrhy vetovány. Myslím si, že jsou to důležité věci. Projednává se tady spousta daleko méně závažných věcí a ty se nevetují. Toto se vetovalo. Pan předseda Sklenák asi považuje toto téma za hloupost a nechce mít žádné informace k tomuto tématu. Je to škoda.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pane předsedo, nebuďte defétista. Třeba se tak stane. Děkuji panu předsedovi Černochovi. Dalším řádně přihlášeným je pan předseda poslaneckého klubu TOP 09 Michal Kučera. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane předsedající. Toto je přesně stav, do kterého Sněmovnu dostala vládní koalice hnutí ANO, ČSSD a lidovců. Protože kdyby skutečně ministři chodili na interpelace, kdyby na interpelace chodil předseda vlády, tak tento bod mohl být projednán v klidu na interpelacích. Dneska jsme slyšeli omluvy a ten seznam ministrů, kteří chybí na interpelacích, to byl jeden samostatný bod, to se četlo snad deset minut. Teď se k tomu přidali další. Já samozřejmě kladu za vinu zejména vládní koalici, která má svého předsedu Sněmovny, že nedokázal sjednat pořádek. Kladu za vinu vládní koalici, že jejich ministři nechodí na interpelace a nejsou ochotni si vyslechnout právě tyto připomínky, naprosto legitimní připomínky, které tady měla paní místopředsedkyně klubu ODS. To je přesně interpelace, která mohla zaznít na ministra zahraničí, který, pokud vím, na interpelacích snad byl jednou nebo dvakrát, a která mohla zaznít na premiéra Sobotku. Bohužel my nemáme jinou možnost, nemáme jinou možnost, než tohle řešit tím, že se tady budou zařazovat mimořádné body, aby tento naprosto oprávněný a legitimní hlas zazněl. Bohužel pokud dojde k tomu, že navrhneme mimořádný bod, protože jsme skutečně tlačeni právě nepřítomností ministrů na interpelacích, tak je tento bod opět vládními stranami vetován. A tento pokus umlčet opozici je skutečně nehorázný a můžu říct, pokud to sleduji, tak snad od roku 1989 to nemá obdoby. Tam jsme dospěli s parlamentní demokracií pod vedením ČSSD, hnutí ANO a strany lidové. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. A omlouvám se panu poslanci Gabalovi, protože jsme mezi body a mohou vystupovat jenom ti, kteří mají přednostní právo.

 

Jestli se nikdo takový další nehlásí, tak se budeme věnovat bodu

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.