Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

176.
Návrh poslanců Romana Váni, Milana Chovance, Igora Jakubčíka,
Zuzky Bebarové Rujbrové, Bronislava Schwarze a dalších na vydání
ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 110/1998 Sb.,
o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.
/sněmovní tisk 1021/ - prvé čtení

Vláda k tomuto sněmovnímu tisku nezaujala stanovisko.

Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl poslanec Roman Váňa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Roman Váňa: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předkládáme novelu ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, kde se v podstatě vkládá pouze jedna věta, jeden odstavec, kde až doposud bylo zajišťování bezpečnosti státu povinností každé fyzické osoby, právnické osoby atd., tak jak je v tom odstavci uvedeno. Nyní to navrhujeme rozšířit i na právo, tedy nejenom povinnost, ale i právo bránit svou zem. Doporučuji prostudovat důvodovou zprávu, protože se vypořádává s mnoha nejasnostmi, námitkami nebo vysvětluje věci. Ten zákon, připomínám, je odlišný od toho, který předkládalo Ministerstvo vnitra, jak byl přepracován.

Často bývá prezentováno, že tento návrh je jakýmsi bojem s evropskou směrnicí o omezování legálního držení zbraní. I když to tak není, přesto projednávání této směrnice bylo určitým impulsem pro to, abychom se nad zajišťováním bezpečnosti v České republice zamysleli a navrhli něco, co bezpečnosti pomůže.

Ale podívejme se také, když už se hovoří o evropské směrnici, jak je možné tento návrh, pokud bude schválen, využít. Směrnice i Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie obsahují relativně široké výjimky pro zajišťování národní a vnitřní bezpečnosti. Tento ústavní návrh vytvoří prostor pro jejich využití. A to, že využití těchto výjimek bude vycházet z ústavního zákona, to není nepodstatné. Jde o velmi důrazně vyjádřenou politickou pozici České republiky. I když na úrovni základních učebnic evropského práva se sice říká, že evropský předpis má přednost před každým vnitrostátním předpisem, je třeba říct, že směrnice o zbraních je předpisem, který upravuje fungování vnitřního trhu, a naopak náš ústavní zákon a na něj navazující předpisy se budou pohybovat v rovině národní a vnitřní bezpečnosti. A ústavní zákon tento rozdíl, který bude nutně rozhodující i při eventuálním posuzování ze strany Evropského soudního dvora, zásadním způsobem podtrhne.

Pokud se budete ptát, k čemu je nám tento ústavní zákon v České republice na naší vnitřní úrovni. Musím říct, že je to velmi silný signál držitelům zbraní, že Česká republika jim důvěřuje a nehodlá je odzbrojit. To může mít zásadní význam z toho pohledu, že tito držitelé zbraní nebudou mít motivaci své zbraně pod dojmem evropské směrnice ztrácet. Do budoucna se také jedná o zachování stávajícího velmi dobrého systému naší právní úpravy držení civilních zbraní. Je to také příležitost přikročit k dlouhodobě postrádaným změnám v našem bezpečnostním systému a měl by být vytvořen systém záloh a cíleného budování takových znalostí a dovedností širokých vrstev obyvatelstva, který může stát v případě jakékoli krize rychle využít. Můžeme jistě hovořit o obraně měkkých cílů, o obraně před hybridními hrozbami apod.

Je třeba ale naprosto jasně říct, že tato právní úprava, kterou navrhujeme, vylučuje budování jakýchkoliv bojůvek, domobran apod. Předkládaný návrh ústavního zákona obsahuje v tomto ohledu jednoznačné bezpečnostní záruky. Rozhodně není cílem zvyšovat počet zbraní mezi lidmi a současně ani budoucí systém nakládání se zbraněmi by neměl mít žádnou revoluci v tomto ohledu. Žádný skokový nárůst zbraní umožňovat nebude. Naopak cílem je udržet všechny zbraně v legální sféře a ještě u části těch k tomu vhodných podnítit jejich smysluplné využití pro potřeby ochrany a obrany státu.

Tato změna je navrhována jako součást ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. To je naprosto jasný záměr, a to právě zdůraznit odpovědnost státu za celou tuto oblast a účel držení zbraní, kterým je zde právě zajišťování bezpečnosti. To, že toto právo je současně navrhováno jako individuální občanské právo, je na druhé straně podtrhnutím toho, že se zde nezavádějí žádné milice. Naopak jde o dobrovolnou občanskou, nebo dá se dokonce říci vlasteneckou aktivitu.

V souvislosti s tímto návrhem se také často argumentuje tím, že neprofesionální, takzvaně neprofesionální držitelé zbraní, i když připomeňme, že držitelé zbrojních průkazů jsou také policisté, příslušníci Celní správy, Vězeňské služby a další profesionálové, kteří však mají své zbraně jako koníček nebo prostě i ve svém civilním životě, že tedy tito neprofesionální držitelé zbraní mohou v krizových momentech snad napáchat více škody než užitku. To na jedné straně většinou prohlašují lidé, jejichž povědomí o používání zbraní, ale také o tomto konkrétním návrhu je velmi slabé, ale na druhé straně bude skutečně do budoucna úkolem státu zajistit, že držitelé zbraní budou jednak schopni a jednak odpovědně ochotni v krizových situacích státu svou pomocí přispět. Konkrétní systém, nebo systém záloh, školení a výcviku, které by to měly zajistit, budou nepochybně ještě diskutovány. A zahraničních systémů, u nichž se lze inspirovat, je celá řada, ať už je to Finsko, Švýcarsko či baltské státy, a to nehovořím o Státu Izrael.

Závěrem bych chtěl poznamenat, že ústavní zákony by se měly měnit jenom střídmě. V tomto případě se však jedná o velmi závažné téma, které propojuje otázky naší obranyschopnosti a naší ochoty se bránit a pro tento účel se připravovat. Na tomto návrhu je zásadní právě i otázka aktivního zapojení veřejnosti. Můžeme sice neustále mluvit o tom, že bezpečnost by měly zajišťovat profesionální složky státu, ale snad každému je jasné, že ty nemohou být vždy a všude. A jednak stát, to není žádná cizí izolovaná entita. Tento stát tvoříme my všichni a v případě potřeby bychom měli mít povinnost, ale i právo jej bránit.

Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, poslanec Marek Benda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové, skupina poslanců předkládá změnu ústavního zákona o bezpečnosti ČR. Tento návrh zákona má jednu zvláštnost, a to že se k němu vláda nevyjádřila, z čehož podle článku 44 Ústavy ČR platí, že souhlasí, jako právní fixe. Přesto bych řekl, že je poměrně nestandardní, že k novele ústavního zákona, najmě ústavního zákona o bezpečnosti ČR, se vláda nevyjádří, že nezaujme žádné stanovisko. Předpokládám, že někdo z ministrů nám případně posléze takové stanovisko vlády, která říká "my nic, my muzikant", osvětlí.

Já bych chtěl jak k zrodu tohoto návrhu zákona, který sledujeme asi všichni poměrně intenzivně ve sdělovacích prostředcích, tak i k jeho konkrétnímu znění v té zpravodajské zprávě vyslovit několik, řekněme, lehkých pochybností o tom, jestli ty formulace jsou opravdu takové, aby nám zajistily to, co je cílem tohoto návrhu. A to současně říkám, že si myslím, že má existovat právo občanů držet a vlastnit zbraň, a naopak jsem lehce nervózní z toho, že z tohoto práva, které má být garantováno, vlastně ten zákon dělá něco, jako že takto právo jakoby nějak je, ale důvodová zpráva ho pořád rozmělňuje a rozmělňuje a říká, ono je to vlastně jenom právo v rámci povinnosti bránit svoji zemi a podobné.

První pochybnost, kterou bych řekl, aniž bych chtěl zpochybňovat představu, že máme přijmout právo občanů bránit svou zemi a bránit sama sebe, je otázka, jestli toto ustanovení má být součástí zákona o bezpečnosti ČR, nebo má-li být součástí Ústavy jako takové, resp. Listiny základních a práv a svobod. Myslím, že to je věc, kterou budeme muset zásadním způsobem diskutovat na ústavněprávním výboru. Jedná-li se opravdu o princip, že každý občan má právo se bránit. A když už to tedy kopírujeme, protože upřímně řečeno, a v tom rozboru je to řečeno, jediná země, kterou známe ve světě, kde toto ustanovení v této podobě opravdu existuje, jsou Spojené státy, které ho tam dávaly z úplně jiných důvodů. Nejenom z důvodů tedy možnosti bránit sama sebe proti ostatním, ale také z pravomoci státu zřizovat milice a bránit se případně proti přílišné moci státu federálního. Myšleno Spojených států jako takových. Takže tam si myslím, že musíme vyjasnit nejprve tuto otázku: jedná se opravdu o to individuální právo občanů držet zbraň a moci se jí bránit, pokud jsem napaden, ať už jsem napaden svým spoluobčanem, nebo ať už jsem napaden představitelem jiného státu? A dobře víme, že nejenom v souvislosti s teroristickými hrozbami, ale asi si nikdo z nás nedokázal představit před deseti lety, že 500 nebo 700 km od Prahy na Ukrajině budou po sobě lidé střílet palnými zbraněmi a bude potřeba, aby byli vyzbrojeni, aby byli schopni se bránit. Tak tohle myslím, že je první otázka, kterou si musíme vyjasnit, má-li se jednat o právo, které je individuálním lidským právem a je vůči všem, a proto by případně mělo být zakotveno v Listině nebo v Ústavě jako takové, nebo jestli je to jenom ono právo podřazené do jisté míry té obraně a bezpečnosti ČR, a tím limitované.

Druhá věc. Asi jsme všichni zaregistrovali ty první návrhy, které říkaly: lidé mají právo - parafrázuji - lidé mají právo mít zbraň, podrobnosti určí zákon. Já jsem v okamžiku, kdy se tyto návrhy objevily, říkal: no tak to je úplně nesmyslné ustanovení, které nám proti stávajícímu stavu neříká vůbec nic. Přiznávám se, že tento návrh, který přináší pan poslanec Váňa a ostatních spolupředkladatelé, je mnohem jasnější a pregnantnější, protože opravdu říká: toto právo existuje, může být omezeno a můžou být stanoveny další podmínky jeho výkonu jenom v těch případech, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, života a zdraví nebo pro předcházení trestných činů. To jsou pak jasná kritéria, která jsou pod ochranou Ústavního soudu, a pokud by je některý z navrhovatelů a posléze tato Sněmovna a Senát a prezident, to znamená zákonodárce, nějakým způsobem překročil, tak je možné obrátit se na Ústavní soud a ptát se: Je toto ustanovení, které jste si vymysleli v Parlamentě ještě opravdu omezováním, které chrání práva a svobody druhých, veřejný pořádek a bezpečnost, život a zdraví nebo předchází trestným činům? Nebo už je to jenom nějaký navíc výmysl, který si přinesla exekutiva a Sněmovna schválila? Pak si myslím, že samozřejmě toto znění je mnohem lepší, ale musíme vědět, že pak se ocitá pod ochranou Ústavního soudu a že všechny ty věty, které navrhovatelé napsali do důvodové zprávy a které říkají no, nic se nezmění, všechny dosavadní parametry zůstanou zachovány, všechna regulace zbraňové legislativy, kterou doposud máme v běžném zákoně, bude netknuta, že tomu tak být může, ale také nemusí. Může dojít ke stavu, kdy např. Ústavní soud, abych typově řekl - Ústavní soud řekne no, přestupek není důvodem k tomu, abychom někomu zakázali lidské právo držet zbraň. A pokud není pachatelem trestného činu, tak nemusí být nutně oné přestupkové čistotě nebo beztrestnosti, tak jak byla uvedena. Stejně tak, a byli to podobní poslanci, alespoň ve většině, kteří dneska ten návrh předkládají, kteří tady před rokem odhlasovávali poměrné zpřísnění zákona o držení zbraní na základě úplně nesmyslné záminky nějakého bláznivého střelce z Brodu, kterému bychom stejně nikdy nepředešli, a je to vždycky jenom záminka k tomu, jak zpřísnit. A víte dobře, že tady byly nápady na to, jak rychleji opakovat zkoušky způsobilosti k držení zbraní, jak častěji přinutit občany, kteří drží zbraně, aby chodili k doktorům. Ale současně také, že například došlo k prolomení domovní svobody, která bude nepochybně ještě také pod přezkumem ústavního soudu v okamžiku, kdy policejní orgány získají pochybnost o tom, jestli daný držitel zbraně není nebezpečný svému okolí, že mohou vstoupit a zbraně mu odebrat.

Tohle všechno by se dostávalo do budoucna, dokonce bych řekl, že to je v jistém rozporu s nyní deklarovanou snahou, by se dostávalo do budoucna pod ochranu ústavního soudnictví. A myslím si, že to je dobře. Já si myslím, že to je dobře. Ale máme si toho být vědomi. A byl bych lehce opatrnější na to psát posléze do důvodové zprávy: nic se nezmění, nebojte se, nic se neděje. Ona celá ta důvodová zpráva, pokud si ji člověk poměrně pečlivě přečte, je takového charakteru, jako milí občané, chceme vám zajistit právo na to držet zbraň, bojíme se, že EU překročila své pravomoci a chce vás odzbrojit. Není k tomu dodána ta další věta. Už jsme tedy podali, alespoň snad žalobu na Evropskou komisi, že překročila své pravomoci, ale ujišťujeme vás, že se vlastně nic nezmění, a jediné, v čem pořád ten návrh zákona připouští, že změny nastat mohou na základě evropských směrnic, je držení oněch historických, sportovních a loveckých zbraní, kterých se upřímně řečeno ta směrnice týká do jisté míry nejvíce a nejvíce je bude omezovat.

Pokud bychom řekli, že to právo je obecné, že se netýká jenom krátkých palných zbraní používaných na vlastní obranu, respektive na obranu svého území, ale že nakonec, když na mě zaútočí zelení mužíčci, abych to parafrázoval, že to není nikdo z tohoto světa, ale jsou to červení mužíci z Marsu, takže nakonec můžu vzít i tu historickou zbraň nebo loveckou zbraň a můžu ji použít na svoji obranu samozřejmě v souladu se zákonem této země, ale že mi nebude žádná Evropská komise ji odebírat.

Takže tolik snad moje lehké pochybnosti o tom, jestli navrhovatelé dosahují toho, čeho chtějí dosáhnout. Já bych se klonil více k tomu, pokud chceme takové právo deklarovat, a já jsem pro to ho deklarovat, abychom ho deklarovali přímo v Ústavě jako v souvislosti s individuálním právem, případně spojeným s kolektivním právem na obranu bezpečnosti této země, a nesvazovali ho pouze s tím kolektivním právem na bezpečnost této země. Ale to je nepochybně věc, kterou můžeme řešit posléze ve výborech a posléze v jednání výboru, které bude následovat. Já bych doporučoval, abychom tento návrh zákona přikázali výborům a zabývali se jím, protože bezpečnostní situace je poměrně vážná a zásahy, které předvádějí evropští myslitelé, jsou poměrně tragické.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic zprava.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu zpravodaji. A teď přečtu omluvy. Omlouvá se pan poslanec Vozka mezi 17. a 19. hodinou z pracovních důvodů, paní poslankyně Golasowská od 16.45 hodin do konce jednání, pan poslanec Šrámek dnes do 15.30 hodin z pracovních důvodů, paní ministryně Marksová se omlouvá od 14.30 hodin do konce jednacího dne, pan poslanec Kaňkovský od 14.30 hodin do 15.30 hodin z osobních důvodů a pan poslanec Kolovratník od 14.30 hodin do 16.00 rovněž z pracovních důvodů. Tak to byly omluvy.

Já tedy otevírám obecnou rozpravu. Než dám slovo paní poslankyni Černochové tak s přednostním právem pan ministr vnitra.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem pod tímto návrhem spolupodepsán, z toho zjevně plyne, že ho podporuji, a podporuji ho v celém tom rozsahu, jak byl prezentován. Já bych prostřednictvím pana předsedajícího chtěl pouze snad korigovat některá slova pana kolegy Bendy. Já si myslím, že jsme vytvořili velmi funkční kompromis, velmi dobrý zákon o držení zbraní, jeden z nejlepších.

A k tomu případu v Uherském Brodě, nechci tu věc znovu připomínat a rozebírat i dejme tomu z určité piety k pozůstalým, kteří tam byli. Kdyby tehdy v té restauraci byl možná jiný občan, který měl legálně drženou zbraň, nemuselo by tam být tolik obětí. A jenom, pane kolego, bych rád připomněl, že ten člověk měl legálně drženou zbraň. Policie v té době začala kroky k tomu, aby byla odebrána z důvodů pochyb o jeho duševní zdraví. A kdyby tehdy existoval institut, že policie mohla vstoupit do obydlí a zbraň zabavit, tak k té tragédii nemuselo dojít. Já vím, že budeme tady ve při, že se budeme dohadovat o tom, jaký pohled je správný. Jsem přesvědčen o tom, že ve výjimečných případech policie to právo má mít.

K tomu vlastnímu zákonu. Pro mě držitelé zbraní jsou partneři. My je nechceme omezovat, my s nimi chceme vést partnerskou debatu a my ji do dneška vedeme. Vedeme ji několik měsíců a je velmi efektivní z mého pohledu. Na konci toho procesu by přece měla být opatření, aby tito lidé, kteří legálně drží zbraň, a s těmito legálně drženými zbraněmi téměř nejsou páchány trestné činy, aby si ji mohli udržet, aby stát je bral jako partnery i pro ochranu ČR v případě nouze. A když se podíváte na bezpečnostní situaci v Evropě, tak je zjevné, že ta bezpečnostní situace se nezlepšuje a ta predikce bezesporu není pozitivní.

Co se týká ostatních věcí, jako je evropská směrnice, my jsme dnes na tiskové konferenci jednoznačně dokazovali, proč ji vidíme jako vadnou. Proč ji vidíme jako vadnou už jenom z pohledu zdravého selského, možná řeknu českého rozumu. Jestli má rozhodovat o legálnosti zbraně to, jestli tam je zásobník na 15, 19, 21 nebo 30 nábojů, to přece o tom nemůže být. To je naprosto proti zájmům ČR, zdravému rozumu, a proto tuto směrnici - potvrzuji, že připravujeme žalobu. Já bych potom byl velice rád, aby se Poslanecká sněmovna mohla k tomuto tématu vyjádřit. Požádám pana předsedu Váňu, abychom toto projednali na bezpečnostním výboru. Ale garantuji, že v době, kdy tato směrnice nabude platnosti, tak na nejbližší vládu přineseme návrh žaloby, kde se budeme bránit dopadům této směrnice.

Vedle toho je potřeba také poctivě přiznat, že implementace této směrnice je 15 měsíců a je velmi málo pravděpodobné, že se rozsudek se stihne do té doby. Bude potom na vůli ČR, Parlamentu a vlády, aby zvážila, jak naložit s implementací. Já bych k implementaci té směrnice byl velmi zdrženlivý do té doby, než padne rozsudek. Takové stanovisko Ministerstva vnitra, s tím půjdeme jak za vámi, vážené poslankyně a vážení poslanci, tak za odbornou veřejností, tak za vládou ČR.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji a prosím paní poslankyni Černochovou, připraví se pan poslanec Ondráček.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Hezké odpoledne, dámy a pánové. Já musím začít reagovat na to, co tady zaznělo z úst pana ministra.

Víte, pane ministře, pláčete nad tou odzbrojovací směrnicí hezky, ale asi tak dva roky po termínu. Vzpomeňte si na listopad 2015, kdy jsem to byla já, která jsem navrhovala Poslanecké sněmovně přijmout usnesení, které by zavázalo vládu ČR uplatnit v rámci Evropské komise takzvanou žlutou kartu. Žlutá karta podle Lisabonské smlouvy může zablokovat projednávání směrnice, pakliže se najde dostatečný počet států, které se k tomu přidají. Tehdy tři další země mimo ty země, které žlutou kartu uplatnily, čekaly na rozhodnutí ČR. A pokud by se naše vláda v čele s vámi k tomuto kroku rozhodla, vůbec jsme tady dneska nemuseli sedět, vůbec jsme tady dneska nemuseli projednávat změnu Ústavy. Byť jsem jednou ze spolupředkladatelů tohoto návrhu, tak jsem to tady říct musela, protože po té tiskové konferenci, kterou teď měl pan ministr vnitra Chovanec společně se střeleckou komunitou, tak musím říct to, že mi je to trošku líto. Protože pan ministr, vážená střelecká komunito prostřednictvím pana předsedy Sněmovny, ten návrh předkládá jako řadový poslanec. On ten návrh nepředkládá za Ministerstvo vnitra. Protože ten původní návrh, který předkládal za Ministerstvo vnitra, byl protiústavní. Teď to předkládáme my, ale pokud se může s vámi ukázat na tiskové konferenci, tak do toho jde! Výborně.

Ale zpátky k té normě. Předložení této novely, ústavního zákona, je především symbolické a je to deklarací důvěry státu v legální držitele zbraní a respektování jejich práva při splnění zákonných podmínek, a to zbraň získat, vlastnit, nosit pro ochranou svou i svého okolí. Zároveň se jedná o pomyslný opěrný bod, ze kterého můžeme vycházet při dalších úpravách zákona o zbraních, které mohou zmírnit negativní dopady směrnice Evropské unie. A já se neztotožňuji s tím, co tady říkal kolega Váňa prostřednictvím pana předsedy, že toto není reakce na evropskou směrnici. Je. Byť jsme, jak říkám, dva roky po termínu. Otevřeně si tedy přiznejme, že tato novela v žádném případě nepovede k zastavení této absurdní odzbrojovací směrnice, ale je nějakým prvním krokem, aby největší nesmysly v ní obsažené nezasáhly legální držitele zbraní u nás.

Jak jistě víte, EU je založena na několika pilířích různých politik. Jedním z nich je i pilíř, kam spadá vnitřní bezpečnost. Přesto lze vnitřní bezpečnost považovat za výsostné pole každé země a je jenom na nás, jakým způsobem si naši bezpečnost a obranu vybudujeme a jak chceme chránit naše občany. Pokud se bude chtít legálně ozbrojený občan stát v budoucnu aktivní součástí systému bezpečnosti země, měl by mít k tomu možnost a v takovém případě by měl být podle mého názoru částečně vyňat z dopadů směrnice. Nutno podotknout, že směrnice v tomto znění, která byla nakonec přijata, vůbec, ale vůbec vzniknout neměla, a jak jsem říkala, naše vláda se měla od samého začátku, tedy od listopadu 2015 plnou vahou proti této směrnici postavit místo toho, aby několik měsíců přešlapovala na místě a snažila se možná něco vyjednávat v Bruselu. Nevyjednala nic, přestože vím, že se zejména paní magistra Bačkovská a pan Bartošek velmi snažili. Ale bohužel z úřednické role, z úřednické úrovně Bruselu nic nevyjednají. V Bruselu musejí jednat politici. V Bruselu měl o této směrnici vyjednávat sám ministr vnitra a pan premiér. (Potlesk z galerie pro hosty.)

Očekávám, že může v rozpravě zaznít celá řada otázek, proč tuto novelu ústavního zákona přijímat. Jelikož chci tuto debatu trochu posunout do věcné roviny, dovolím si nějaké otázky vysvětlit ještě dříve, než eventuálně zazní. Hlavně se jedná o celou řadu argumentačních faulů, zjednodušujících frází a podobně, kterých jsme mohli být svědky už při představení této novely veřejnosti, což spustilo poměrně velkou hysterii ze strany médií i některých politiků. Ačkoliv samotná tato problematika je pro někoho poměrně složitá, nerozumí jí, nechce jí rozumět, tak tato komunita mediální, nebo částečně i z politiků, se vyjadřovala v tom duchu, že bude možné zastřelit teroristu, že se budou houfně rozdávat zbraně a že vzniká český dodatek Ústavy jako v USA, že stát rezignoval na ochranu vlastních občanů, že z Česka se stává Divoký západ, že tu vzniká prostor pro domobrany a lidové milice, že lidé budou moci vzít výkon spravedlnosti do vlastních rukou a podobně. Samozřejmě že nic z toho není pravda.

Možná jsem měla svoji řeč začít tím, že oznamuji Sněmovně svůj střet zájmů, protože i já jsem držitelkou zbrojního oprávnění. Abychom učinili zákonům zadost, činím tak v tuto chvíli i já.

Dovolte nastřelit pár otázek, které ve veřejném prostoru zaznívaly a na které bychom si my tady měli udělat jasnou odpověď, aby média i ti kolegové, kteří nad podporou našeho návrhu váhají, jasně tyto argumenty slyšeli.

Budou lidé moci vzít spravedlnost do vlastních rukou a bude to tu jako na Divokém západě? Jak jsem řekla, je to naprostý nesmysl. V tomto směru bych doporučovala nepodceňovat inteligenci české střelecké komunity. Nejsou to žádní hlupáci, a už vůbec ne ozbrojení loupežníci. A určitě si nemyslím, že by v souvislosti s novým článkem v ústavním zákoně docházelo k přestřelkám v našich ulicích. Legální držitelé zbraní v České republice si velmi dobře uvědomují tíhu odpovědnosti, která na ně přechází společně s legálním držením zbraní.

Další otázka, která zaznívala. Rezignuje stát na ochranu svých občanů? Ne. Stále platí, že primárním úkolem státu je bezpochyby zajistit svým občanům bezpečnost. A od toho zde máme zřízenou celou řadu bezpečnostních a ozbrojených složek, které jsou na velmi dobré úrovni, a svou kvalitou patříme mezi jedny z nejlepších. Nesmíme však přestat tyto jejich schopnosti i nadále rozvíjet a vytvářet jimi lepší podmínky pro výkon a plnění úkolů takto životně důležitých a náročných. Bezpečnostní sbory a ozbrojené síly musí vždy být tím pilířem garance bezpečnosti a obrany našich občanů, ale není možné ani reálné, aby zároveň stál policista na každém rohu. To by si snad nepřál nikdo. Dívejme se prosím na problém realisticky. Nelze stoprocentně eliminovat všechny možné hrozby a rizika a zabránit různým excesům, ale je nutné takové bezpečnostní hrozby snížit na co možná nejnižší úroveň. Celá řada zákona dbalých držitelů zbraní se věnuje sportovní činnosti a taktické střelbě, nebo ti, kteří již prošli výcvikem například v ozbrojených složkách státu, mají jisté předpoklady pro to, aby mohli aktivně v případě hrozícího nebo trvajícího útoku adekvátně zasáhnout. Ačkoliv se může jednat jen o malé procento lidí, je dobře, že takoví lidé mají možnost vyřešit nebezpečnou situaci ještě před příjezdem policie.

Další otázka. Budou se lidé více ozbrojovat a budou se rozdávat zbraně? Nebudou. Zklamu ty, co se na to možná těšili. Ani v případě lidí, kteří prošli armádním či jiným podobným výcvikem, není automaticky nárok na zbraň. Kdokoliv chce zbraň, musí splnit přísné zákonné podmínky. Stávající česká legislativní úprava pro držení zbraní je vyváženým kompromisem mezi právy a povinnostmi, jak již bylo mnohokrát řečeno, může být považována za jednu z nejlepších na světě. Já jenom doplňuji to, že mně osobně velmi vadilo prolomení domovní svobody, ale už se k tomu tady nechci vracet. Přestože by se našla celá řada věcí, které by v zákoně o zbraních mohly být v budoucnu upraveny jinak, zákon je naprosto v pořádku. Uvědomme si prosím i to, že pro bývalé vojáky a policisty platí nadále stejná pravidla jako pro ostatní žadatele o zbrojní průkaz. Nic se v tomto ohledu neliberalizuje. To, že někdo byl nebo stále je policistou či vojákem, neznamená, že je absolutně připraven zasáhnout. I někteří sportovní střelci se ve svém volnu intenzivně školí, trénují a prohlubují své střelecké schopnosti a dalo by se tedy říci, že mají mnohdy stejnou míru rozpoznávací schopnosti a posouzení, zda se jedná o útok teroristy, nebo ne. Takoví by v případě potřeby mohli zasáhnout. I nadále ale platí institut nutné obrany a krajní nouze známý z trestního práva. Nikdo tedy nebude mít právo někoho bezdůvodně zastřelit, jak se některá média snažila senzačně lidem podsouvat.

Další otázka. Zavádí se ústavní dodatek podobný tomu v USA? Jak už tady říkal Marek Benda, nezavádí. Z mého pohledu je prakticky nemožné srovnávat historické konsekvence a různé nuance, které vedly v jednotlivých zemích k potřebě zanést právo držet zbraň do ústavních norem státu. Dnes je možné pohlížet na druhý dodatek ústavy USA z našeho českého pohledu jako na určitý relikt doby, ale přesto se jedná o významný signál státu se silným symbolickým významem pro americkou společnost a její mentalitu. Určitá opatření pro zajištění bezvadného nakládání se zbraněmi mají své ratio a není vhodné je v našich podmínkách bezhlavě rozmělňovat.

Další otázka. Už se chýlím ke konci, abych dala příležitost promluvit i ostatním přihlášeným na tabuli, z každého politického klubu jednomu. Vzniká prostor pro ozbrojené domobrany nekontrolovatelné státem? Nevzniká. Dokonce naopak může tato novela vést v budoucnu k další zákonné úpravě, která bude moci prohloubit užší spolupráci se střeleckou komunitou a využít schopností jejich příslušníků pro obranu a bezpečnost naší země v případě vzniku mimořádných událostí i při krizových stavech. Držitelé legálních zbraní tak budou i nadále pod bedlivou kontrolou státu, zda splňují potřebné požadavky na držení své zbraně.

Vážené kolegyně, kolegové, do konce volebního období nezbývá mnoho času, proto jsem se snažila minulý týden já a následně i pan kolega Ondráček, abychom neotáleli s projednáváním této normy, protože pokud bychom tuto normu projednávali 26. dubna, tak by se do konce volebního období pravděpodobně projednat nestihla. Takže děkuji všem za to, že jsme se dohodli, že ji projednáváme dneska.

A vzhledem k tomu, že umíme počítat, kdy je další schůze, abychom stihli druhé a třetí čtení, dovolím si, aby zpravodaj zaregistroval můj návrh na zkrácení lhůty pro jednání ve výborech tak, abychom stihli druhé čtení v měsíci červnu. Když jsme to počítali, vychází to prosím pěkně na 54 dnů. Standardně se pro projednání ve výborech používá 60 dnů, tady navrhuji zkrátit lhůtu na 54 dnů pro to, abychom to stihli projednat ve dvou čteních, ve druhém a třetím čtení v měsíci červnu, protože bohužel pokud bychom nevyužili každé příležitosti několika málo schůzí, které budou, tak by hrozilo, že to nestihneme projednat. Myslím si, že by to byla škoda, protože alespoň z posledních dnů z atmosféry v této Sněmovně, nevím jak ostatní, ale já mám pocit, že by se mohlo podařit tento ústavní zákon prosadit, a to samozřejmě ústavní většinou. Takže všichni ti z vás, kteří to myslíte vážně stejně jako já nebo klub občanských demokratů, tak prosím hlasujte pro zkrácení lhůty a hlasujte pro tuto normu.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu a z galerie pro hosty.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní poslankyně. Jenom se zeptám, zda to mám brát jako návrh na zkrácení lhůty, takže o tom budeme hlasovat na konci. Pan ministr s přednostním právem a potom pan předseda Kalousek.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Já budu vystupovat k tomu zákonu dneska již naposled, ale chtěl bych prostřednictvím pana předsedajícího odpovědět paní kolegyni Černochové. Já jsem si myslel, že všichni ti, co se podepsali pod ten návrh zákona, mají jednu jedinou ambici, a to by prošel. Nechci tu hrát nějaký politický souboj kdo, jak, proč a co, protože si myslím, že je potřeba jít dopředu a ten zákon velmi rychle schválit. Přes to všechno je potřeba odstranit některé nepřesnosti.

Paní kolegyně, my jsme velice, prostřednictvím pana předsedajícího, bedlivě debatovali napříč jednotlivými státy, naši specialisté na Ministerstvu vnitra i Ministerstvu zahraničí. Hledali jsme tu blokační většinu. A to je rozhodnutí parlamentu, ta jakási žlutá nebo oranžová karta. A pokud se nemýlím, tak to byly pouze dva parlamenty. Tam žádná šance na získání blokační většiny prostě nebyla. Vy jste tady vyzdvihovala práci paní Bačkovské a jejího týmu a právě tito lidé sondovali možnost, aby tedy parlament mohl nějakým způsobem tu kartu vystavit. Šance získat blokační většinu pro tuto normu prostě a jednoduše nebyla. Když se podíváte na jednání ministrů vnitra, tak proti byly, tuším, tři nebo čtyři země, z čehož jedna byla proti, že směrnice je málo přísná, pak to byla Česká republika, Polsko a tuším Maďarsko. Bohužel ani Slovensko, které v té době bylo předsedající zemí Evropské komise, se k tomu našemu návrhu nepřipojilo. To znamená, šance zablokovat to, o čem vy hovoříte, prostě nebyla. Nebyla, neexistovala. A jsem schopen to kdykoli doložit. Ale opravdu prosím, pojďme dál a ten zákon pošleme do druhého čtení, ať můžeme postoupit.

Co se týká vládního návrhu, říkal jsem to mnohokrát a ještě jednou to připomenu. My jsme debatovali za účasti pana premiéra, za účasti pana předsedy Váni, za účasti ústavních expertů, jak ten proces urychlit. A právě urychlení byl návrh poslanců. Proto jsme iniciovali s panem poslancem Váňou tuto cestu. Kdyby to bylo vládním návrhem, tak jsme přesvědčeni o tom, že jsme nebyli schopni stihnout lhůty tak, aby ještě v této době, tedy do konce funkčního období této Poslanecké sněmovny, ten zákon prošel. Proto jsme se vydali tímto směrem. Pro nic jiného. Já se za ten návrh jako ministr vnitra nestydím, já ho podporuji, dokonce prvotně jsme ho připravovali na Ministerstvu vnitra, ale po dohodě s premiérem jsme se vydali touto cestou, protože je kratší. Pro nic jiného.

Dál už tu vystupovat nebudu, zákon podporuji v celém rozsahu a pevně doufám, že najdeme průřezově podporu, abychom ho schválili.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě než dám slovo panu předsedovi Kalouskovi, tak faktická poznámka paní poslankyně Černochové.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo, nebudu zdržovat dlouho. Pan ministr opomněl fakt, že předkládal za vládu České republiky jednu změnu Ústavy, která se týkala toho samého. To jste neřekl. Vy jste řekl, že teď jste se připojil k tomu návrhu, který tady je. Ten původní návrh, který jste předkládal, byl špatný.

Co se týče Bruselu. V tom případě, pokud tedy platí to, že vyjednávají za Českou republiku v Bruselu úředníci, tak asi nepotřebujeme ministry. Jak jsem tady řekla, pokud se má v Bruselu něco vyjednat, má o tom jednat ministr, má o tom jednat premiér a mají se rozběhnout všichni členové vlády vyjednávat něco pro Českou republiku. Nenechávat to na úřednících, při vší úctě k nim.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda Kalousek s přednostním právem a po něm pan poslanec Ondráček.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dobrý den, vážené dámy a vážení pánové. Pro začátek, aby bylo jasno, TOP 09 nesouhlasí se směrnicí, kterou přijal Evropský parlament, všichni evropští poslanci TOP 09 hlasovali proti této směrnici nebo ji alespoň nepodpořili a pokládáme za správné, že se česká vláda zeptá Evropského soudu, zda je namístě tuto regulaci uplatňovat vůči národní legislativě. Nesouhlasíme s tím ale proto, že se domníváme, že opravdu toto je jedna z věcí, kterou mohou uspokojivě řešit národní legislativy, a že není, na rozdíl od jiných kompetencí, potřebné tuto kompetenci přenášet centrálně na naši společnou ústřední decizi Evropské komise. Byl bych rád, kdybychom to uměli takhle všichni opakovat. To je naše společná decize. To není, jako že tady jsme my a tam je ta ošklivá Evropská unie. My jsme ta Evropská unie a to je naše společná decize.

Na druhou stranu, ve vší úctě a přátelství nemohu souhlasit s výroky, které tady říkala paní poslankyně Černochová, když o této směrnici mluví jako o odzbrojovací směrnici. Já jsem legálním vlastníkem tří krátkých kulových zbraní, ta směrnice mě jich nezbavuje, a kdybych si jich chtěl koupit dalších deset, tak si jich dalších deset koupím. Myslivecká jednota, která pořádá demonstrace na různých místech naší republiky, vybavena brokovnicemi a kulovnicemi, kdokoliv z nich si bude chtít koupit dalších deset brokovnic a dalších deset kulovnic, tak si je může koupit a žádná evropská směrnice mu v tom nebrání. Já vás všechny velmi prosím, abyste v té záplavě emotivních výkřiků, abychom si dokázali to konečné znění té směrnice přečíst a uvědomili si, co nám opravdu zapovídá. Zapovídá nám od roku 2019 vlastnit samonabíjecí pušky se zásobníkem na 30 a výše nábojů. Můžete mít samonabíjecí pušky, jenom nesmíte ten Westminsterský most takhle pokropit těmi 30 náboji najednou. Můžete jenom deseti. Zrovna tak nesmíte mít krátké palebné zbraně se zásobníkem 20 a více nábojů. To také nesmíte mít. Můžete střílet jenom ze zásobníku řekněme 15 nábojů. Říkat tomuto omezení odzbrojovací směrnice je vyvolávání hysterie. Promiňte, nic jiného.

Znovu opakuji, my s tou směrnicí nesouhlasíme, my si myslíme, že patří do národní regulace, my si myslíme, že Evropská unie nepotřebuje centrální regulaci, a dokonce jsme přesvědčeni, že naše zákony týkající se této problematiky jsou na špičce úrovně Evropské unie, a proto nepotřebujeme přebírat jakoukoli unifikaci. Nicméně ta hysterie, která se tady rozpoutala, mi přijde, jako že chodíme s kanonem na vrabce a že vyvoláváme duchy, které tady nejsou. My prostě hrozíme zhruba 300 tisícům, myslím, držitelů zbraní, já jsem jeden z nich, že je chceme všechny odzbrojit. No to není pravda. A nikomu z nás nebráníme touto směrnicí, aby bránil své bezpečí, svou rodinu a svůj majetek. My tady skutečně nad něčím, s čím - popáté opakuji - nesouhlasíme, vyvoláváme hysterii, která té problematice nepřísluší. A já podporuji českou vládu, podporuji i pana ministra Chovance, pevně doufám, že uspějeme u Evropského soudu, ale současně nabádám k určité racionalitě. Proboha, netvrďme lidem, že ta směrnice říká něco jiného, než opravdu říká!

Přátelé na galerii, moc vás prosím, fakt si to přečtěte. Pokud někdo z vás není držitelem samonabíjecí pušky se zásobníkem 30 a více nábojů, tak nikdo z vás nebude odzbrojen! Tak přišli držitelé samonabíjecích pušek se zásobníkem 30 a více nábojů, podle mého názoru je nikdy Armáda České republiky neměla prodávat, ale to už je ten problém. Nicméně říkat tomu odzbrojovací směrnice je nesmysl. A zasahovat kvůli tomu do Ústavy České republiky jako do nejvyšší právní normy je nesmysl ještě větší!

Prostě myslím, že není pochyb o tom, že TOP 09 je vášnivým a nesmlouvavým zastáncem lidských práv a svobod. Nicméně ústavní právo na držení zbraně, pro to opravdu nikdy ruku nezvedneme, protože právo na držení zbraně je upravitelné řádnou legislativou, tu tady také máme, tu také hajme, ale povyšovat to na ústavní právo je, dámy a pánové, pitomost a předvolební populismus!

Děkuji za pozornost. (Potlesk některých poslanců.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Tak nyní nás čeká šest faktických poznámek - paní poslankyně Černochová, potom pan ministr obrany. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych vaším prostřednictvím panu předsedovi TOP 09 Kalouskovi chtěla doporučit, aby si v první řadě tu směrnici přečetl on, protože to, co tady řekl, je naprostý nesmysl. A pokud tady někoho obviňuje z populismu, tak já nevím, jestli tedy ještě součástí TOP 09 je pan europoslanec Pospíšil, který myslím byl přesně jedním z těch, kteří, jak říkal pan předseda TOP 09 Kalousek, vyvolával tu hysterii. Ano, Jiří Pospíšil byl jeden z mála poslanců za TOP 09, který tuto směrnici také nazval odzbrojovací směrnicí a hájil práva střelců. Takže si kladu otázku, jestli TOP 09 v čele s panem předsedou Kalouskem prostřednictvím pana předsedy Poslanecké sněmovny není trošku schizofrenní, jestli nám tady neříká něco jiného, než pak v Evropském parlamentu koná, a jestli právě ten populismus tady nepředvedl v přímém přenosu právě teď pan Kalousek.

Jak jsem tady řekla, já bojuji za práva střelců od listopadu roku 2015. Takže mě nikdo z předvolebního populismu laskavě neobviňujte. (Tleská střelecká veřejnost na galerii pro hosty.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan ministr obrany.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, budu skutečně velmi stručný. Ale protože tady zažívám zcela výjimečný okamžik, tak jsem se o něj s vámi chtěl podělit a v podstatě ho oslavit v tom smyslu, že snad poprvé při vší úctě souhlasím prakticky ve všech bodech s panem předsedou Kalouskem. A chtěl jsem se k tomuhle myslím racionálnímu názoru připojit. Jsem také poslední, kdo by to podceňoval, ale jsem také jeden z těch, kteří to četli. A opravdu i já bych to všem doporučil. I já bych všem doporučil. Předpokládám, že pořád tady je ještě nějaká proevropská většina. A když budeme interpretovat některé, byť i nešťastné, kroky Evropské unie, nebo Komise, ještě tím jakoby nejhorším možným způsobem, tak skutečně vykonáváme pro tuto republiku medvědí službu. Navíc je tam přece to zásadní usnesení, že žádný z těch majitelů o to nepřijde během svého života. Čili my tady mluvíme vlastně o zbraních, které zůstanou po někom, kdo opustí tento svět. Čili je tam spousta důležitých detailů. Jsou tam detaily o tom, že tam může být kategorie pro obranu. Řada zemí právě tuto kategorii v té směrnici využívá, anebo už ji má ve své legislativě, a proto se na ni ta směrnice vztahuje daleko, daleko méně robustním způsobem. My chceme jít také touto cestou a Ministerstvo obrany navrhne vládě tento směr legislativní změny, která není rozhodně na úrovni změny ústavní. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Pilný. Po něm pan poslanec Holík.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, jsem velice rád, že to, co tady řeknu, není hlasem volajícího na poušti, protože já také vlastním zbrojní průkaz a vlastním pistoli. Nejsem příslušníkem střelecké komunity, protože nevím, co to je. Ale myslím si, že máme velmi dobrý zákon na držení zbraní a zbrojní průkazy. Je to dokonce zákon, který je lepší než zákon o řidičských průkazech, protože auto je také zbraň a my si v 18 letech uděláme řidičský průkaz, a pokud nejsme profesionálové, tak se naše způsobilost testuje až někdy po 60. roce věku. Takže myslím, že ten zákon je dobrý a není třeba ho opravovat.

Pokud má někdo takové zvláštní hobby, které nesdílím, jako střílet zvířata, tak nevím, proč by na to měl mít ekvivalent kalašnikova. To opravdu snad není nutné opravovat. Pokud by bylo něco nutné opravovat v této souvislosti, tak je to třeba implementace toho, co to je nutná obrana, protože pokud si uděláte zbrojní průkaz, tak dostanete také občas návod, když se budete bránit, střílejte do hlavy, nebo pohoďte gumovou pistolku. To je věc, která nás v nutné obraně omezuje daleko víc.

Pokud chce někdo bránit republiku a myslí to opravdu vážně, tak tady máme přece institut aktivních záloh, kde může cvičit střelbu, kde se může připravovat na obranu republiky.

Tenhleten zákon je zbytečný, vyvolává naprosto zbytečnou paniku a nikdy pro něj hlasovat nebudu. Děkuju za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Holík. Po něm pan poslanec Benda.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážení hosté, dovolte, abych zareagoval malou technickou poznámkou. Překvapil mě poměrně pan kolega poslanec Pilný, stejně tak pan ministr. Rád bych tady upřesnil několik informací, které tady pronesl pan Kalousek prostřednictvím pana předsedajícího. (Velký hluk v levé části sálu.)

U dlouhých zbraní se jedná o zásobníky nad deset a ne nad třicet, to zaprvé. U krátkých je to dvacet. A zadruhé, pokud se tady bavíme o kropení, tak se jedná o automatickou zbraň. Ale směrnice se týká poloautomatických zbraní, čili samonabíjecích.

Takže pane kolego Kalousku prostřednictvím pana předsedajícího, přečtěte si tu směrnici, a potom můžeme zahájit nějakou diskusi a bude zcela určitě na daleko vyšší úrovni.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Benda. Po něm pan poslanec Váňa. Stále faktické poznámky.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, jenom vaším prostřednictvím panu kolegovi Kalouskovi, kterého si jinak vážím, a respektuji i jeho názor na to, že si může myslet o zbrojní směrnici něco jiného než my. Tak jenom upozorňuji, že pro směrnici alespoň podle veřejných zdrojů hlasoval Jaromír Štětina, který je poslancem... (Reakce zprava.) Já říkám podle zdrojů, které se dají najít na internetu, který je poslancem za TOP 09, a Luděk Niedermayer se zdržel hlasování. Takže pokud to tak není, prosím, pak se omlouvám a musíme holt bohužel pečlivěji kontrolovat i ten internet.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Váňa. Potom pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Roman Váňa: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená veřejnosti, dneska v hojném počtu, myslím si, že dnes tady zazní ještě mnoho názorů a informací, které řekněme nebudou úplně podloženy znalostmi, fakty, zkušeností a podobně, což je logické, protože samozřejmě ne každý, nebo resp. většina nemá zkušenosti se zbraněmi, se střelectvím a podobně. To je asi pochopitelné. Ale někdo má potřebu to tady ventilovat.

Myslím si, že to, co říkal pan poslanec Kalousek, že se ta směrnice někdy zjednodušeně nazývá odzbrojovací, on má vlastně pravdu, to není odzbrojovací směrnice. Ta směrnice se jmenuje "směrnice o omezení legálního držení zbraní". (Tleská poslanec Jakubčík z ČSSD a kdosi v pravé části sálu.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda Kalousek. Připraví se pan poslanec Grospič.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Jenom několik krátkých upřesňujících poznámek k tomu, co tu zaznělo.

K panu poslanci Bendovi - my máme čtyři poslance v Evropském parlamentu, vy máte dva. Tři naši poslanci byli proti, jeden se zdržel, to znamená, nepodpořil to žádný. To zaprvé.

Zadruhé, my nemáme jiný názor než vy na tu evropskou směrnici. My máme stejný názor. My s ní nesouhlasíme a podporujeme českou vládu v tom, že to předává Evropskému soudu. My si myslíme, že tohle má být v rukou ryze národní legislativy. To, s čím ale nesouhlasíme, je hysterie, přehánění a strašení těch střelců, mezi které já také patřím. Paní poslankyně Černochová říkala, že zastupuje střelce od roku 2015. Já střelec jsem, nejen že jsem se v tom znamení narodil, ale chodím střílet. Ale mě prosím pěkně nezastupuje, protože tady straší lidi něčím, co jim nehrozí. A já se takhle strašit nechci nechat. A říkat nám střelcům žádné odzbrojení nehrozí a chodit na to s nástrojem ústavní změny je prostě nefér a předvolební populismus. To je všechno, co chci říct.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Grospič. To je zatím poslední faktická poznámka, pokud se po jeho vystoupení situace nezmění. Prosím.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedo. Tímto bych prostřednictvím vás požádal o to, že bych zároveň stáhl svou řádnou přihlášku do diskuse, protože si myslím, že v rámci urychlení a potřeby přijetí tohoto zákona asi by to bylo vhodné. Nicméně přesto bych chtěl tady vyslovit svůj názor, který mě k tomu vede, proč jsem chtěl vystoupit.

Domnívám se, že ta úprava navržené změny ústavního zákona o bezpečnosti České republiky nepovede k tomu vytčenému cíli zabránit implementaci směrnice Evropské unie do českého právního řádu. Vede mě k tomu jeden prostý důvod, protože ten odstavec, jak je formulován v článku 3 - občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo k naplňování úkolů uvedených v odst. 2 a toto právo může být zákonem omezeno a zákonem mohou být stanoveny další podmínky jeho výkonu, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých a veřejného pořádku, bezpečnosti životů a zdraví nebo právo předcházení trestným činům - neřeší ono dilema, zda tento zákon, prováděcí zákon tohoto ústavního zákona, nakonec stejně nebude muset být v souladu právě s implementací Evropské unie. A to je ta podstata, kterou jsem tady chtěl vyjádřit.

Čili na jedné straně chci říci, že tvrdě nesouhlasím s tím, co nám předepisuje Evropská unie, byl bych rád, kdyby byl zachován současný právní řád a možnosti občanům, které poskytuje náš právní řád v České republice. Přesto mám pochybnosti o předloženém návrhu zákona. Nicméně budu pro něj hlasovat a podpořím jej.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě dvě faktické poznámky. Pan poslanec Koskuba a pan poslanec Lank.

 

Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, poměrně vylidněný sále, poslouchám tuto diskusi a kolegům bych připomněl jenom jednu věc. Četli jsme v médiích, protože nikdo z nás se zřejmě toho zasedání Evropského parlamentu nezúčastňuje, jak projednávání této směrnice - a kolega Váňa krásně zdůraznil její název, je to o omezení legálního držení zbraní - jak to projednávání vypadalo. Bez ohledu na to, o čem si myslíme. Údajně tam nebyly ani připuštěny již pozměňující návrhy, prostě nic. Evropský parlament direktivně rozhodl a my všichni víme, že jestliže náš stát neuspěje u evropského soudu, tak tu směrnici budeme muset implementovat.

Dámy a pánové, Evropský parlament umí chrlit jednu regulační směrnici za druhou. Já se přiznám, že pro tento zákon ruku zvednu. Už proto, aby alespoň po mně eventuálně něco zde zůstalo, protože nikdy nevíme ani hodiny ani minuty, kdy se Evropský parlament sejde znovu a tuto směrnici ještě přitvrdí. A pak vymyslí, že zásobníky budou pro dlouhé zbraně na pět, pro krátké zbraně taky na pět, a budeme v úplně jiné situaci. Prosím vás, uvědomme si i tento fakt, že Evropa se někdy chová jako neřízená střela. Děkuji. (Potlesk z galerie pro veřejnost.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Lank.

 

Poslanec Martin Lank: Hezké odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já to tady poslouchám, hodně bych to zjednodušil. Rozumím tomu, že nemusí být každému po chuti třeba tu zbraň mít na 10, 20, 30 nábojů. Ale to je jednoduché: Tak si ji nekupujte! Ale nechte ostatním, kteří ji chtějí, z jakéhokoli důvodů, třeba ze sportovních, nechte jim to právo, aby si ji pořídit mohli.

A co se týče toho, jestli ta novela, nebo zákon, o kterém se tady teď bavíme, jestli je zbytečný, nebo není. Tak je tady riziko, že bez přijetí této novely se nám bude výrazně obtížněji bojovat proti euronesmyslům. To riziko tady evidentně je! A ublíží něčemu, když tuto jednoduchou novelu přijmeme? No neublíží. A nezlobte se na mě, ale už jsme tady schválili mnohem zbytečnější věci, než je toto.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Grospič s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Stanislav Grospič: O to tady právě jde. A proto jsem říkal, že novelu zákona podpořím, přestože jsem přesvědčený, že nijak nepřispěje k tomu, abychom mohli bojovat proti dalším nesmyslům plozeným Evropskou unií a směrnicemi Evropské unie, které nařizují jednotlivým členským státům upravit, tzv. implementovat, nařízení či směrnice do jejich právních národních řádů. Myslím si, že tento zákon totiž postrádá jeden základní (?) a ten možná v rámci projednávání bude možné odstranit, a to je to, že vlastně odkazuje na další prováděcí zákon. A ten bude muset být vázán právě tou směrnicí nebo prostě pokyny Evropské unie. A v tom je skryto to nebezpečí. Čili my tady sice proklamativně přijímáme nějaký doplněk k ústavnímu zákonu, s čímž já tedy souhlasím, ale myslím si, že neplní úplně ten cíl. Že bude potřeba ještě popracovat a popřemýšlet, jak by měl být vlastně formulován, aby v tom prováděcím předpisu, který potom bude muset být následkem toho novelizován, mohlo dojít k úpravě, která by nás nevázala povinností ve vztahu k Evropské unii.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. A pokud nejsou další faktické poznámky, tak prosím pana poslance Ondráčka a připraví se pan poslanec Lank.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane ministře, jeden přítomný, kolegyně a kolegové. Nejprve mi dovolte, abych vám ještě jednou poděkoval za to, že jste vyslyšeli můj návrh a při pátečním hlasování jste podpořili dnešní projednávání tohoto bodu zde ve Sněmovně. Takže ještě jednou děkuji a pojďme teď k věci.

Položme si základní otázku: Potřebujeme změnu ústavního zákona o bezpečnosti České republiky? Otázka je jednoduchá. Ale než na ni odpovíme, asi bychom měli odpovědět na řadu argumentů, které jsou v prostoru proti takovému návrhu. Jeden z takových argumentů je, že změna ústavního zákona je pouze populistickým činem pana ministra Chovance na získání voličů pro Českou stranu sociálně demokratickou. Ano, to je sice možné, a odpovídal by tomu i dopolední, nebo odpolední brífink včetně toho, že se to tváří tak, jako kdyby to byl návrh pouze z dílny kolegů ze sociální demokracie. Zde bych chtěl podotknout, že tomu tak není. Protože společnými předkladateli jsou poslanci a poslankyně z klubu KSČM, ale také z klubu ODS a hnutí ANO.

V této, dovolím si říci, krizové situaci je občanům doufám úplně jedno, jaký ministr a z jaké strany toto navrhuje. Protože není důležité, kdo co navrhuje, ale kdo jak pro to bude hlasovat. Bez vás, kolegyně a kolegové, kterých bude muset být 120, to prostě nepůjde.

Musím upozornit, že občané dotčení směrnicí Evropské komise představují velkou a poměrně dobře organizovanou skupinu od Českomoravské myslivecké jednoty přes kluby vojenské nebo policejní historie až po sportovní střelce, kteří velmi bedlivě sledují chování politiků a zcela jistě budou v letošních parlamentních volbách rozhodovat i podle toho, jak se politici proti této směrnici Evropské komise postaví. Hovoříme cca o půl milionu lidí, kdy jen držitelů zbrojních průkazů je více než 300 tisíc.

Dalším z argumentů proti návrhu je otázka, zda zbraně mají v ústavě pouze ve Spojených státech amerických, a to už z doby jejich založení, kdy ještě neexistovala pravidelná armáda a policie. Dnes se jedná o nepotřebný přežitek. Takové a podobné výroky svědčí buď o neznalosti, nebo nepochopení historie Spojených států a neznalosti skutečných příčin různých excesů se zbraněmi, které se dějí v moderní historii Spojených států až do současnosti, a známe mnoho případů tzv. šílených střelců.

Hlavním důvodem onoho druhého dodatku Ústavy Spojených států nebylo zajištění vnitřní bezpečnosti pomocí zřizování jakýchsi lidových milicí, ale po špatných zkušenostech s britskou vládou v amerických koloniích z hlediska práva občanů na zbraň a sebeobranu, tedy práva na svobodu, byl druhý dodatek zaveden jako pojistka proti zvůli jakéhokoli státního zřízení, a to i do budoucna. Tehdejší Otcové zakladatelé Spojených států v čele s Thomasem Jeffersonem si totiž dobře uvědomovali, že každá vláda přecházející v tyranii vždy nejprve vezme lidem právo držet a nosit zbraň, aby mohla svoji tyranii na lidech realizovat.

Mezi Českou republikou a Spojenými státy je však velmi významný rozdíl. I přes rozvinutou a tradiční tzv. zbraňovou kulturu ve Spojených státech nemají ve Spojených státech k druhému dodatku ústavy zavedenou žádnou komplexní jednotnou a kvalitní právní normu upravující nabývání zbraní občany, tak jak to upravuje náš zákon o zbraních a střelivu. Navíc v každém státě Unie platí pro nabývání zbraní jiná pravidla a v jakési funkční centrální evidenci zbraní v rámci Spojených států nemůže být ani řeč. To může být i důvodem toho, že se zbraň dostane do správných (?) rukou a nastávají ony tragédie. Nelze však tvrdit, že toto je chyba ústavního principu práva držet a nosit zbraň. Je to chyba nedokonalé prováděcí legislativy nebo jejího individuálního porušování. Drtivá většina tzv. šílených střelců, teroristů a vrahů se dostala a dostává ke zbrani vždy nelegálně, a to díky černému trhu, anebo zneužitím zbraně ukradené. Jak jsem již několikrát zmínil, právě tomuto u nás zabraňuje a tuto problematiku dokonale ošetřuje náš mimořádně zdařilý zbrojní zákon, díky němuž jsme oficiálně šestou nejbezpečnější zemí na světě a kriminalita páchaná se zbraní, tedy střelnou zbraní, je statisticky zanedbatelná.

Další z argumentů proti tomuto návrhu. Položím si otázku, zda jsem pro zachování současného zachování zákona o zbraních, přičemž současný stav považuji za vyhovující i z hlediska nutné obrany, a proto je tzv. ústavní dodatek zbytečný. To zde bylo i zmíněno mými předřečníky. Je zde vidno nepochopení nejdůležitějšího poslání ústavní změny a tím je ochrana před směrnicí Evropské komise. Ony v médiích zmiňované negativní následky ústavní změny, jako např. povolení na střílení teroristů, jsou pouze laciná a zavádějící prohlášení ochotně šířená hloupými novináři. Ústavní změna nesleduje nic jiného než právě zachování statu quo, čili zachování našeho současného osvědčeného zákona o zbraních a střelivu a zachování ustanovení o nutné obraně v trestním zákoníku. Z pohledu institutu nutné obrany má samozřejmě už dnes legálně ozbrojený občan právo bránit sebe a své okolí střelbou v případě jasně útočícího pachatele nejen teroristického činu. Pro připomenutí zmíním § 29 trestního zákoníku, nutná obrana: Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Další z argumentů proti je, že není nutné do Ústavy zasahovat, jelikož proti směrnici Evropské komise podáme žalobu u Evropského soudu. Ano, takovou žalobu Ministerstvo vnitra již připravuje, resp. je zpracovaná, ale - a zde by mě mohl možná pan ministr opravit - podle mých informací nebyla dosud podána. Toto považuji za jakýsi v podstatě alibismus, jak si to nerozházet s občany a současně dělat, že něco děláme. Osobně jsem spíše skeptik a myslím si, že u Evropského soudu podle současné právní úpravy moc šancí nemáme. A i kdyby ano, taková žaloba se povleče roky. Žalobu tedy beru jako nezbytné vyjádření kategorického nesouhlasu pro světové veřejné mínění, ale ne jako řešení tohoto problému.

Někdo namítá, že úprava Ústavy je zbytečná a nepomůže nám, protože unijní právo je stejně nadřazené i našemu právu ústavnímu. Toto není pravdivé. Smlouva o fungování Evropské unie v článcích 4, 72 a 276 výslovně říká, že vnitřní bezpečnost státu zůstává výlučnou kompetencí členských států a ani Evropský soudní dvůr v těchto záležitostech nemůže rozhodovat. Smlouva o fungování Evropské unie je jednou ze základních smluv Evropské unie, která nesmí být měněna bez souhlasu všech členských států Evropské unie. Záruku vnitřní bezpečnosti členského státu Unie pak dále upravuje ustanovení čl. 346 odst. 1 písm. b) Lisabonské smlouvy. Pokud tedy bylo civilní držení zbraně učiněno součástí koncepce vnitřní bezpečnosti České republiky, což v podstatě navrhuje poslanecký návrh změny ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, stalo by se podle Smlouvy o fungování Evropské unie záležitostí spadající do výlučné kompetence České republiky. Tím pádem zde máme dokonalé a ve smyslu práva Evropské unie legální opatření, jak směrnici do budoucna neimplementovat. K tomu bude samozřejmě nutné i přijetí navazujících zákonů, které zajistí, že to propojení bude reálné, nikoliv pouze formální. Veškeré civilní držení zbraní se tak stane koncepční součástí vnitřní bezpečnosti našeho státu, na kterou se podle Smlouvy o fungování Evropské unie a dle Lisabonské smlouvy jakákoli direktiva Evropské unie výslovně nevztahuje.

Položme si otázku: jsem proti směrnici Evropské komise, ale se změnou ústavního zákona nesouhlasím a nebudu pro ni hlasovat. I taková jsou vyjádření. Vážené kolegyně, vážení kolegové, s tímto názorem není možné občanovi lhát, být proti směrnici a současně být proti změně ústavního zákona, čili být proti zakotvení zbraní do Ústavy. Prostě to možné není. Pokud někdo tvrdí opak, ať tedy rovnou jasně navrhne jiné, stejně účinné řešení. Možná navrhnete zřízení státních nebo státem registrovaných branných spolků či domobrany nebo jiné formy armádních aktivních záloh. Ale toto by byl klasický pokus o tzv. ošvejkování směrnice Evropské komise. Já osobně jsem pro zřízení aktivních záloh příslušníků bezpečnostních sborů a vítám, že o tom na Ministerstvu vnitra již částečně diskutujeme. Ale to jde mimo tento návrh. Tyto zálohy by komplikovaným způsobem chránily jen určitou kategorii zbraní a jen ve vymezené věkové skupině občanů.

A poslední z argumentů je, že pokud něco takového přijmeme, byli bychom jedinou evropskou zemí, ve které mají zbraně v Ústavě. Na to se nedá odpovědět nic jiného než no a co. No a co? Tak budeme jediní a budeme první. Někdo být přece první musí. Ke zrušení otroctví také nedošlo plošně ve všech zemích najednou, ale postupně země od země. Takže se nebojme toho, že budeme jednou v něčem první a že nás možná za to někdo nebude chválit.

Stát sice garantuje zajišťování bezpečnosti, ale jak bylo zmíněno panem ministrem nebo předkladatelem, logicky nemůže být vždy a všude. A taky dnes počítá s tím, že občan v případě schopnosti a ochoty pomůže. Nebudu zmiňovat, jak probíhá spolupráce a pomoc občanů s hasiči nebo se zdravotníky, kdy je poskytnutí pomoci dokonce vyžadováno pod hrozbou sankce, a to i trestní. Ale zmíním pouze policii. Podíváte-li se do § 95 odst. 3 zákona o Policii České republiky, je zde uvedeno: Stát je povinen nahradit škodu osobě, která poskytla pomoc policii nebo policistovi na jeho žádost nebo s jeho vědomím. Nebo - stát je povinen nahradit škodu, kterou způsobila osoba v souvislosti s pomocí poskytnutou policii nebo policistovi. Takže i zákon o policii s tímto počítá, a dokonce v § 100 uvádí: Fyzické nebo právnické osobě, která poskytla pomoc policii nebo policistovi zejména při zjišťování nebo dopadení pachatele závažného trestného činu, zadržení nebezpečného pachatele, zákroku směřujícím k ochraně bezpečnosti osob a majetku nebo k záchraně života, zdraví nebo majetku, lze udělit dar nebo medaili.

Dovolím si oznámit, že jsem také ve střetu zájmů, mám několik krátkých i dlouhých zbraní a mohu říci pro vás, kteří nejste se zbraněmi tak sžití, jeden konkrétní příklad. Já jsem za více než 23 u policie byl vycvičen i k tomu, abych byl součástí, řekněme, zásahových skupin. Umím si představit situaci, kdy - a představte si takovou situaci vy, pokud byste tam byli vy osobně nebo vám osoby blízké - dojde k přepadení určitého objektu, řekněme třeba restaurace, kde budou vaši blízcí na obědě. Policie po ohlášení tohoto aktu má 20 minut na dojezd. Policie, prvosledová hlídka, přijede, zjistí, že uvnitř jsou dva až tři ozbrojení muži, a zákrok není schopna provést. Zavolá zásahovou jednotku, která má podle zákona dojezdový čas 120 minut. Další dvě hodiny. Představte si situaci, kdy stále máte někoho uvnitř, anebo jste sami uvnitř. Policie po příjezdu zjišťuje, jaké je vnitřní uspořádání, snaží se zjistit informace, kolik osob je ozbrojeno, kolik osob je rukojmích, jaké je vnitřní uspořádání a jak má zákrok realizovat. Pokud v takovém prostoru bude jedna, popřípadě více osob, které prošly výcvikem, popřípadě jsou držiteli zbraní, mohou tento problém vyřešit řádově během několika krátkých chvil. A většina držitelů zbrojních průkazů je myslím schopna takový zákrok provést.

Takže i ze současné právní úpravy je zřejmé, že stát s účastí občanů na zajišťování bezpečnosti počítá, a povýšení tohoto práva na ústavní princip je jen odpovědí na nesmyslnou politiku Evropské unie. Odpovědí na samém počátku mého proslovu položenou otázku, zda potřebujeme změnu ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. Odpovídám jednoznačné ano.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi v závěru citovat Bertolta Brechta, který řekl: Dobří nebyli poraženi proto, že byli dobří, ale proto, že byli slabí. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM a některých poslanců zprava.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu poslanci. Nejprve s faktickou poznámkou pan předseda Kalousek, potom pan poslanec Grospič.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Promiňte, já už nechci zdržovat, ale chci se zeptat pana poslance Ondráčka, jak situaci, kterou tady barvitě vylíčil, může ovlivnit směrnice Evropské komise, nebo jak ji může ovlivnit předloha, kterou předkládá pan ministr Chovanec. Vždyť přece na tom se nic nemění! Dejme tomu, že v té restauraci budeme my dva, oba dva budeme ozbrojeni, a neztratíme-li odvahu, tak v daný okamžik tasíme a budeme se bránit, a v tom nám nebrání evropská směrnice, kterou přijal Evropský parlament. Ta nám v tom nebrání nijak. A vůbec nám v tom bránit nebude. A ústavní zákon, který tady teď projednáváme, nám v tom také nijak nepomůže. Tak proč to tady, proboha, uvádíte jako argument? Anebo tomu nerozumím a pojďte nám prosím pěkně pane poslanče, říct, v čem to ta legislativní předloha změní. Ta to nezmění v ničem! Tu zbraň můžeme držet a můžeme ji použít, je-li to podle zákona nezbytné.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Teď byl pan poslanec Ondráček - faktická poznámka.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Vážený pane poslanče Kalousku prostřednictvím pana předsedajícího, to, co jste zmiňoval za a) a b), tak za b) je správně. Nerozumíte tomu! (Pobavení a potlesk poslanců KSČM a některých dalších.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím pana poslance Lanka, který je dalším řádně přihlášeným do rozpravy. Připraví se pan poslanec Plíšek.

 

Poslanec Martin Lank: Hezké odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Hned na úvod se musím přiznat, že i já jsem prakticky ve střetu zájmů, i já jsem držitelem zbrojního průkazu. A ano, i já jsem držitelem a majitelem zbraně, která má například teleskopickou pažbu nebo má zásobník na 30 nábojů.

Z mého hlediska tento zákon má jeden hlavní cíl, a to udržet stávající stav. Rozhodně se nedá interpretovat tak, že se mají všichni ozbrojit. Neznamená to, že by se pravidla pro pořízení zbraně nějak zmírňovala, a už rozhodně se to nedá vykládat jako výzva, jak jsem také někde zaznamenal, zastřel si svého teroristu. To v žádném případě.

Už tady zaznělo, že český zákon o zbraních a střelivu je jeden z nejlepších možná i v celosvětovém srovnání. Podmínky pro získání zbrojního průkazu a následně i zbraně jsou poměrně přísné a my chceme pouze to, aby to tak zůstalo. Tak jak to je. Aby slušný, bezúhonný a zákona dbalý občan, který se rozhodne pořídit si zbraň, si ji po splnění zákonných podmínek pořídit mohl, a to bez obav, že ho Evropská komise nějakou směrnici připraví o jeho investici, o jeho právo a udělá z něj pomalu zločince.

Zmiňovaná směrnice, o které se tady bavíme, je totiž špatná. Obsahuje nesmysly jak z ideologického hlediska, tak z technického. Jestli prakticky jediná reakce Evropské komise na teroristické útoky v evropských městech je, že vyhlásila nelítostný boj s teroristy formou omezení kapacity zásobníku u držitelů legálních zbraní, tak je to tedy hodně smutné. Já tedy úplně vidím šéfy teroristických organizací, jak se vyděsili a svolávají své džihádisty, aby si vyměnili zásobník ve svém kalašnikovu za desetiranný. Já mám pro Evropskou komisi informaci, která jí zřejmě nedošla. Teroristé na nějaké zákony a směrnice zvysoka kašlou. Nemluvě o tom, že získat nelegální zbraň na černém trhu je jednodušší, rychlejší a levnější než si ji pořídit legálně. Ani nemusím dodávat, že když odzbrojíte slušné lidi, tak zbraně zůstanou jenom v rukou těch neslušných.

Tato směrnice postihne legální držitele střelných zbraní, ne teroristy. Je jich v České republice více než 300 tisíc, legálních držitelů zbraní. Teroristů zatím naštěstí ne. A věřte, že všichni bedlivě sledují, jak se v souvislosti s tímto návrhem zachováme. Bojí se totiž, že tato směrnice je jenom prvním krokem, a za chvíli budeme mít zakázány i nože, což už je mimochodem realitou v některých členských zemích Evropské unie. A vzhledem ke zkušenostem s odborností a fungováním Evropské komise se bojí právem.

Ne, nechceme dělat z České republiky Divoký západ, ani Divoký východ, je ale fakt, že současná bezpečnostní situace v Evropě není dobrá a jen tak lepší asi nebude. Je fakt, že teroristé si vybírají zejména měkké cíle a jsou to oni, kdo určuje místo, čas a způsob provedení. A je fakt i to, že policie, i kdyby měla neomezený rozpočet, nemůže mít své lidi všude a hned. A v případě útoku hrají roli i vteřiny. Ono se stačí podívat, jak dlouho řádil terorista s nákladním vozem na promenádě ve francouzském Nice a jak dopadl obdobný pokus na autobusové zastávce v Izraeli. Tam ozbrojený občan naprosto správně nejdříve vyhodnotil, jestli nejde jenom o dopravní nehodu, a když se terorista za volantem začal otáčet, aby přejel další lidi, tak tu jeho snahu rázně a definitivně ukončil. Ano, s největší pravděpodobností měl za sebou příslušný výcvik, jak už bývá v Izraeli zvykem. Tady je ale třeba říci, že mezi třemi sty tisíci držiteli zbrojních průkazů v České republice je velká část policistů, vojáků a příslušníků dalších ozbrojených složek, kteří nemohou mimo službu nosit služební zbraň, a proto si pořídí soukromou. V ulicích tak můžou být další tisíce lidí, kteří nejenom že jsou schopni zasáhnout, ale vědí jak. Bylo by obrovskou chybou tento potenciál nevyužít.

Největší snahou o odzbrojení vlastních občanů měli v historii ti nejhorší diktátoři, ať už to byl Hitler v Německu, Lenin, Stalin v Rusku, Mao Ce-tung v Číně. Jaké následky tyto režimy měly, asi víme. Kam směřuje Evropská unie, to nevím. Respektive jisté tušení bych měl, ale slušnost mi brání to vyslovit nahlas. Ale každopádně já jí u toho nechci asistovat. A pokud bude mít takovéto nápady, já v ní ani nechci být. My musíme využít každou možnost, jak se bránit podobným paskvilům, kterými nás Evropská komise zásobuje, a tento návrh zákona je jednou z těchto možností. Berme to i jako určitou pojistku do budoucna, kdyby se Evropská komise chtěla pokoušet zajít ještě dál.

Tak prosím, pro jednou ukažme, že bezpečnost a práva našich občanů pro nás mají větší cenu než stranická příslušnost a politické body. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic poslanců Úsvitu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne, milé kolegyně, milí kolegové. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Martin Plíšek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Plíšek: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Na úvod chci konstatovat, že na rozdíl od svých kolegů, kteří hovořili přede mnou, nejsem ve střetu zájmu při projednávání této ústavní změny.

Na úvod se vrátím k tomu, jak probíhal legislativní proces návrhu změny ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. Nejdříve jej pan ministr vnitra předložil jako ministr do připomínkového řízení. Následně zjevně zjistil, že návrh je přes připomínkové řízení neprůchozí, že je možná neprůchozí i přes vládu, a proto přišel spolu se svými kolegy a s další kolegy s poslaneckou iniciativou. To znamená, takto my tady diskutujeme ústavní změny, které neprojdou klasickým připomínkovým řízením, kde neprobíhá dopředu odborná, ale ani politická debata. Zkrátka je volební rok, a proto je potřeba předložit a povýšit právo na držení zbraně jako na ústavní právo.

Já jsem bytostným odpůrcem zbytečných a nesmyslných nových zákonů, a to i kdyby tyto zákony měly být ústavní. My právo na držení a použití zbraně máme upraveno v moderním zákoně o střelných zbraních a střelivu a vůbec není zapotřebí, abychom toto právo povyšovali na právo ústavní. Jestli půjdeme touto cestou, tak jaké další ústavní právo do budoucna budeme chtít zakotvit? Budou chtít předkladatelé jednou přijít, že potřebujeme ústavní právo na šťastný život nebo na slunečný den? Ptám se proto takto nadneseně s odlehčením proto, protože není možné, abychom náš ústavní pořádek zaplevelovali zcela zbytečnými, a jak říkají sami předkladatelé, symbolickými ustanoveními, symbolickými zákony, které nemají žádný věcný konkrétní dopad. Odpůrcem takových regulací jsem a budu i v tomto případě, protože nevím, co by se pak z Ústavy České republiky stalo. Doplňovali bychom stále nová a nová ústavní práva a bylo by to skutečně velmi nepřehledné.

Tvrdilo se, že ten ústavní zákon, který nejdříve předložil pan ministr, předkládal jako reakci na směrnici o zbraních, se kterou tedy zásadně nesouhlasím. Jak je ale možné, že na rozdíl například od Švédska a Polska vláda nepřišla do Poslanecké sněmovny s tím, že bychom aspoň vydali nesouhlasné stanovisko s touto směrnicí? To znamená, místo toho, aby se ta věc řešila ve spolupráci s jinými státy, s jinými státy Evropské unie, tak se vymýšlel ústavní zákon, na nějž podoba směrnic nemá vůbec žádný vliv. A bylo to tady řečeno už kolegy - samotnými předkladateli. Ta směrnice a tento ústavní zákon jsou zcela odlišné věci. A tak jak je dokonce navržen ten ústavní zákon, tak nám neumožňuje tu směrnici neaplikovat.

Já pak v závěru svého vystoupení ale zmíním, že bychom se spíše měli bavit o novele zákona o zbraních a střelivu, jak ho upravit a jak eliminovat některé špatné dopady té směrnice a jak tuto věc vyřešit tak, aby zbrojařská komunita nebyla neklidná. Není vůbec nutné tady skutečně někoho zneklidňovat. Na velkou část, na velkou většinu držitelů zbraní ta samotná směrnice, a bylo to tady řečeno, negativně nedopadá. A tam, kde dopadá, musíme jít cestou trvalých výjimek, tak aby její dosah byl co nejmenší.

Samozřejmě bylo tady zmíněno, ale také asi ex post, že bude podána žaloba k Evropskému soudnímu dvoru. To je skutečně namístě podpořit. Je potřeba do budoucna vyjasnit, jestli orgány Evropské unie skutečně nepřekročily kompetence, protože z mého pohledu legislativa v oblasti držení zbraní by měla být národní legislativou daného státu. A je v pořádku, že tato žaloba bude podána Evropskému soudnímu dvoru. Zřejmě tam může být podána poté, až směrnice vyjde ve věstníku, což se stane údajně zanedlouho. Takže pak očekávám, že vláda tuto žalobu podá. Ale nejsem si úplně jistý, že skutečně udělala vláda všechno pro to, aby ve spolupráci s jinými státy přijetí té směrnice zabránila.

A konečně si myslím, že než tato nesmyslná zbytečná ústavní změna, tak bychom se měli začít bavit - a já vím, že volební období se blíží ke konci, takže předkladatelé si chtějí udělat pouze politické body k této ústavní změně. Ale já si myslím, že bychom se měli bavit také o úpravě zákona o střelných zbraních a střelivu, zcela konkrétní, která právě pomůže držitelům zbraní, protože tato ústavní změna jim v reálných věcech a v jejich zájmech nepomůže.

Takže my budeme jako TOP 09 navrhovat například, a věřím, že k tomu bude svoláno jednání a že se tomu skutečně bude věnovat i na odborné úrovni výbor pro bezpečnost, aby zbraně kategorie B, které se nově stanou kategoriemi A, byly označeny jako A1, a to včetně zásobníků. Chceme zakotvit, což ta směrnice umožňuje, výjimku udělovat nárokově na základě důvodů jako doposud, tj. mimo důvody, které připouští směrnice a které souvisí s vnitřním trhem, doplnit důvod z oblasti výhradní působnosti členského státu, tedy z oblasti vnitřní bezpečnosti, o důvod ochrana života, zdraví a majetku. To nám také umožňuje tato směrnice. Z důvodu posílení cíle a smyslu směrnice chceme navázat nárokové udělení výjimky na držení zbrojního průkazu pro občany České republiky, kteří jsou současně držiteli zbrojního průkazu skupiny D. Dále chceme stanovit povinnost držitele výjimky pečovat o svou zbraň, to vidíme také jako důležitou věc, a stanovit povinnost pro držitele výjimky v případě ohrožení republiky dostavit se na zavolání se zbraní k plnění určitých povinností.

To znamená, než tady planě debatovat o pár obecných ustanoveních do Ústavy, je skutečně také potřeba, aby resortní ministři, to znamená ministr vnitra a ministr obrany, nám také řekli, jak chtějí veřejnost do toho zapojit, protože kromě původního textu, který říkal, že občané budou nahrazovat policii při zajišťování a bezpečnosti, tak zatím jsme žádný konkrétní návrh neviděli.

Takže toto řešení, které jsem zmiňoval, umožňuje zachovat při té implementaci směrnice práva držitelům a zájemcům o dané kategorie zbraní jako doposud. Je potřeba si to vyhodnotit, jít na to cestou spíše pozitivní do budoucna, ne tady strašit a předkládat zbytečné změny Ústavy České republiky. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Plíškovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Pilný. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, ke každé evropské směrnici je možné podat v zákonné lhůtě, to je myslím 15 dnů, takzvané odůvodněné stanovisko. V tom se respektuje především princip subsidiarity, což česky řečeno znamená, co má zůstat na národní úrovni a co je upravováno evropskou směrnicí. My tahle odůvodněná stanoviska prostě nepodáváme. Nepodáváme je k energetickým balíčkům a k dalším věcem, a pak stojíme před složitou otázkou, jak máme post mortem řešit některé problémy. Tady zřejmě tato záležitost byla zanedbána.

A druhá věc. Chtěl bych požádat své kolegyně a kolegy, kteří tady uvádějí číslo 300 000 lidí ohrožených tím, že nepřijmeme tento ústavní zákon, aby ho laskavě upravili na 299 999, protože já se ohrožen necítím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Pilnému. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Bohuslav Chalupa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Vážené dámy, pánové, jenom bych tady navázal na slova předřečníka. Ne tedy pana Pilného, ale pana Plíška, vaším prostřednictvím.

Bylo tady řečeno něco o nějaké symbolice. Já vnímám určitou symboliku v tom, že třeba EU neustále tlačí na tzv. kvóty. Vymyslela teď evropskou směrnici o zbraních a další, což já považuji symboliku toho, jakým způsobem jsou vnímány malé státy nebo ČR v jejich názorech, co se týká obrany a bezpečnosti v rámci Evropského parlamentu a EU. Takže pokud jde o symboliku, tak si myslím, že ČR má právo vyjádřit stejnou symboliku směrem do Evropského parlamentu.

Na úvod chci uvést takovou možná jenom statistiku. 743 milionů občanů EU má zvolených 766 poslanců v Evropském parlamentu a ti nějakým způsobem hlasovali. To jenom abychom si uvědomili, v jaké jsme pozici jako Česká republika. A pokud tato směrnice prošla, tak jak prošla, tak se obávám, že skutečně v Evropském parlamentu a v Evropské komisi je skutečně velice malé povědomí, odborné povědomí o tom, co je to obranná bezpečnost. Protože tak jak tady bylo řečeno, naše zákony, které se týkají zbraní a střeliva, jsou jedny z nejlepších na světě. A skutečně mi hlava nebere, proč to Evropský parlament vůbec nevzal v úvahu.

Pokud tedy jde o to, že EU chce účinně bojovat proti terorismu, a to už tady také bylo řečeno - terorista skutečně nikdy, pravděpodobně tedy s největší pravděpodobností, nikdy nepoužije legálně držené zbraně. Bude používat zbraně, které jsou pašované z ukrajinských skladů, z Libye apod.

Tak jak se tady někteří přiznali k tomu, že jsou ve střetu nebo nejsou ve střetu zájmu. Já nejsem ve střetu zájmů. Zbraní jsem si v minulosti své profesní užil až až. Nicméně zcela bezvýhradně uznávám právo každého občana a dospělého občana na svou obranu. Na to, aby mohl bránit své blízké, svůj majetek, své přátele, svou vlast. Mrzí mě, že návrh zákona, a to tady říkám na adresu pana ministra, tak jak byl původně předložen, nebyl před jeho předložením dostatečně projednán s námi jako poslanci. Minimálně tedy na výboru pro obranu a pro bezpečnost, protože bychom se možná vyhnuli i některým zbytečným diskusím v této chvíli. Byl bych velmi nerad, pokud by se celá věc měla, jak je zvykem v našich luzích a hájích, stát vícebojem o politické body na úkor věcnosti než skutečným řešením obrany a bezpečnosti našich občanů v celé jejich komplexnosti. Pak se totiž celé toto úsilí, které tady vynakládáme a vynakládat budeme, stane opět nevěrohodným a bude velmi složitě obhajitelné. Zvláště pokud skutečně chceme věnovat pozornost tomu, co je podstatné, a to je skutečně bezpečnost občanů ČR, a to jak v době míru, tak i v době krizových situací nebo jiného ohrožení.

Vzhledem k tomu, že jde o změnu ústavního zákona, tedy jeden z nejzávažnějších zásahů nás zákonodárců do právního systému ČR, náš poslanecký klub a příslušní resortní ministři vyjádřili, a to musím zdůraznit, oprávněné pochyby o smysluplnosti a účelnosti takové změny. Je to zcela legitimní a koresponduje s přirozeným pocitem odpovědnosti našich poslanců a ministrů k věcem navýsost se dotýkajícím bezpečnosti země.

Je nutné otevřeně přiznat, že uvedená legislativní iniciativa je, a to tady je patrné, reakcí, a to už jsem říkal, na bohužel velmi nešťastný a dle mého osobního názoru i nekompetentní návrh Evropské komise a hlasování většiny poslanců v Evropském parlamentu. V této souvislosti si dovolím poznamenat, že si velmi vážím práce našich evropských poslanců, tedy myslím poslanců za hnutí ANO, zejména paní europoslankyně Dity Charanzové, která odvedla na úpravě směrnice do její aktuální podoby, alespoň do té aktuální podoby, opravdu výrazný kus práce.

Osobně pokládám, a nejen já, ústavní změnu za zbytečnou, ale tím zároveň nyní říkám, že vzhledem k jejímu významu nakonec nemám ambici bránit jejímu projednání ve druhém čtení a jejímu schválení. Jednoznačně prohlašuji, že tato novela není v žádném případě samospasitelná, a pokud by mělo zůstat jen u tohoto, pak by nešlo o nic více než o populistickou reakci na vzbouřené, nicméně pochopitelné emoce občanů ČR, držitelů zbraní. Pokud neučiníme a nezrealizujeme celou řadu dalších, stejně nebo svým dopadem i významnějších legislativních a exekutivních kroků, nic pozitivního se v tomto smyslu v konečném efektu nestane.

Co myslím těmi legislativními a exekutivními kroky, tedy - a opakuji to tady po x-té - zavedení branné přípravy jako povinného předmětu do škol. Bohužel musím konstatovat, že ani po dvou a půl letech jsem se zde ve Sněmovně nesetkal pro realizaci této ambice s jakoukoliv podporou. Obnovení Svazu brannosti je dalším krokem, ke kterému bychom měli přistoupit. To je to, o čem hovořil pan ministr obrany. V této chvíli je zpracován legislativní návrh na řešení tzv. branných spolků a všech dalších občanských aktivit souvisejících s branností a bezpečností. Diskutujeme i možnost zřídit teritoriální domobranu, přirozeně nahrazující doposud živelně vznikající domobrany, se kterými nesouhlasím. V tomto smyslu bedlivě zkoumáme, jak k řešení této problematiky přistupuje např. Polsko, Finsko, Pobaltské státy a samozřejmě velmi, velmi podrobně zkoumáme poznatky a zkušenosti Státu Izrael.

Stejně tak budu věnovat ještě větší pozornost nikoliv nárokům na pouhé zvyšování početního stavu bezpečnostních sborů, ale především efektivitě jeho výcviku a vybavení bezpečnostních sborů, snížení administrativy a přesunu řady úředníků v uniformách zpět na ulice. Stejně důkladnou pozornost budu věnovat zákonné normě ošetřující činnost soukromých bezpečnostních služeb v rámci té sebeobranné schopnosti země čelit krizovým situacím. A pokud jde o zmíněný výcvik - znovu vás kolegové informuji, že máme k dispozici studii proveditelnosti k projektu Integrovaného výcvikového střediska ve Vyškově. Do této chvíle opět se pro jeho realizaci mimo práce odborné skupiny, kterou jsem měl tu čest iniciovat a řídit, neudělalo vůbec nic. Důvodem je evidentní resortismus, obava o části rozpočtových kapitol toho kterého resortu.

Další problém jsou střelnice, způsob výcviku držitelů zbraní, který - osobně mám poznatek, že mnoho držitelů zbraní jsou sice držiteli zbraní, splnili velmi náročné testy, chodí na střelnice, ale jejich použití zbraní v případě skutečných krizových situací může být problematické, protože výcvik tímto způsobem neprobíhá. Takže ubývají nám střelnice. Měli bychom pro to něco udělat, abychom střelnice zachovali, eventuálně se zřídily střelnice nové.

Stejný význam přikládám deklarované ambici Ministerstva vnitra o předložení nové legislativní normy o zbraních a střelivu, která bude upravovat získání zbrojního pasu a držení zbraní tak, aby napravovala to, co evropská směrnice jaksi poškozuje.

Nemohu při svém rozhodování nebrat v úvahu i současnou bezpečnostní situaci, důsledky neřízeného migračního pohybu osob v Evropě, nechráněnou hranici schengenského prostoru, zvyšující se intenzitu teroristických útoků v Evropě. Bohužel je zcela evidentní, že ani budoucí odhad vývoje bezpečnosti jak v globálním, tak i v evropském měřítku, pokud se podívám na to, jakým způsobem je vybaven Frontex, jakým způsobem se plánuje ochrana schengenského nebo neplánuje ochrana schengenského prostoru, abychom byli přesní, tak vůbec nemám nějaké pozitivní pocity z tohoto.

Pokud si tedy mám vybrat mezi třemi špatnými rozhodnutími, tedy rozhodnutím akceptovat směrnici Evropské komise, Evropského parlamentu o zbraních, nebo nehlasovat pro posun novely zákona do druhého čtení, anebo hlasovat pro posun novely do druhého čtení, tak jsem se rozhodl podpořit navrženou ústavní změnu a doporučuji našemu poslaneckému klubu souhlasit s navrženou změnou. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Chalupovi. Zatím posledním řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, bylo tady řečeno již hodně o evropské směrnici o držení zbraní a také o tom, jaká je v podstatě její přesná definice a co obsahuje. To znamená, že dezinformace, které z toho vyplývaly pro členy mysliveckých jednot a podobně jsou zcela zavádějící.

Já se chci nyní věnovat tomuto předloženému zákonu, protože se domnívám, že se jedná o důvody falešné, protože se vyvolává hrozba z uprchlické krize a z válečného násilí a ta je vyvolána patologickou psychologickou manipulací se záměrně implantovanou obavou do veřejnosti, odvrácení fiktivní hrozby sjednocujícím úsilím zvráceného vlasteneckého třeštění. Navrhuje se nic neřešící změna Ústavy. Pouze je to jeden z důvodů její existence jako sjednocujícího symbolu národa. Skutečný důvod předložení tohoto zákona neexistuje a proklamovaného cíle tohoto zákona nelze dosáhnout změnou Ústavy. Protože se domnívám, že je již naplněn.

Chci upozornit na sporná ustanovení. Změna Ústavy připravuje půdu pro přijetí nové legislativy. Tyto nové právní úpravy se mají týkat zákona číslo 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, tedy zákona o zbraních, a implementace revidované evropské směrnice o kontrole nabývání a držení střelných zbraní. Domnívám se, že za prvé evropské právo je stejně nadřazené i Ústavě. Za druhé, proklamovaného cíle nelze dosáhnout novou změnou Ústavy, protože je už splněn. Existující článek 2 dává dostatečný prostor pro naplnění cíle. Je tady široce vymezená povinnost všech orgánů i občanů podílet se na zajišťování bezpečnosti ČR v souladu s přijímanými zákonnými povinnostmi. Za druhé tady v článku 2: státní orgány, orgány územních samosprávných celků a právnické a fyzické osoby jsou povinny se podílet na zajišťování bezpečnosti ČR. Rozsah povinností a další podrobnosti stanoví zákon. Jaká jsou rizika? Domnívám se, že někdo pokoutně chce omezit právo držet zbraně tím, že ústavně vymezí účel držení zbraně. Každý, kdo drží zbraň z jiného účelu, tak bude dělat neoprávněně. Myslivec nebude v první řadě lovec zvěře, ale například ochránce hranice, vojenského objektu, příslušník ochranné milice a podobně. Obranná povinnost bude nadřazena každému jinému zájmu a možnému důvodu držení zbraně.

Závěrem chci říct, že militarizace společnosti pod smyšlenými záminkami povede jenom ke zvýšení agresivity a násilí. Každý zákon, který dneska platí, může Poslanecká sněmovna změnit. Snadno z myslivců uděláte i ochránce hranice, ale na to stačí jedna věta v zákoně o držení zbraní a střelivu. Není potřeba měnit Ústavu.

A závěrem chci říct ještě jednu obecně uznávanou skutečnost, když se podíváte do Spojených států na případy šílených střelců. Velikost skupiny mající možnost páchat násilí střelnou zbraní má být pokud možno co nejmenší. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hovorkovi. Mám tu dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Igor Jakubčík, po něm pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, já bych pouze chtěl reagovat na svého předřečníka, kolegu Hovorku. Nesmysly, nesmysly, nesmysly, nic jiného na to říct nemůžu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Antonín Seďa a jeho faktická poznámka.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem pozorně sledoval rozpravu a unikl mi jeden aspekt a chtěl bych ho tady zdůraznit. Právě ta evropská směrnice bude mít negativní dopad na české a moravské výrobce zbraní a střeliva. To tady ještě nepadlo. A já ty informace mám z Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu. Takže i tento aspekt je nutno brát v potaz. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Ludvík Hovorka s faktickou poznámkou, po něm pan poslanec Miroslav Kalousek, po něm pan poslanec Ivan Adamec, všechno faktické poznámky. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, já bych rád jenom reagoval na kolegu Jakubčíka, vaším prostřednictvím. On řekl, že jsem řekl nesmysly. Já si to nemyslím. Já jsem se nevěnoval obecně evropské směrnici a nechci obhajovat evropskou směrnici. Byla tady už sdělena její skutečná podoba. Ale chci říct, že jsem se věnoval především návrhu zákona a rizikům spojeným s tímto zákonem. A ty jsem tady uvedl. A za tím, co jsem řekl, za tím si stojím. Bohužel.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Kalousek, po něm pan poslanec Ivan Adamec, po něm pan poslanec Igor Jakubčík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Ve vši úctě, takovou drobnou ilustraci argumentačních schopností. Já jsem tady předestřel nějakou situaci a požádal jsem svého předřečníka pana poslance Ondráčka, aby nám zkusil vysvětlit, jak projednávaná novela by takovou situaci mohla jakýmkoli způsobem změnit. Nemohla, samozřejmě. A on, protože nedokázal odpovědět, tak řekl: vy tomu nerozumíte. Pan kolega Hovorka přednesl nějakou argumentaci - já za ní stojím, ale to není důležité - a pan poslanec Jakubčík odpověděl brilantním jednoznačným argumentem: nesmysly, nesmysly, nesmysly.

Já si nedělám žádné velké iluze o argumentačních schopnostech naší vzájemné diskuse, nicméně pokud jste se rozhodli to takhle zjednodušit, kolegové, snad abyste to dotáhli do konce a řekli: nesmysly, nesmysly, nesmysly, neboť to odporuje závěrečnému usnesení XIV. sjezdu. Pak tomu budeme všichni rozumět. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pak poslanec Ivan Adamec a jeho faktická poznámka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem také trochu ve střetu zájmů, také jsem občasný střelec. Ale myslím si, že tady snad není spor o to, zda ta směrnice je dobrá, nebo špatná. Já si myslím, že většina z nás tady si myslí, že ta směrnice je špatná, a hledáme jenom způsob, jak se s tím poprat. Kdyby Evropský parlament na základě těch útoků, které proběhly předtím, vydal směrnici, jak odzbrojit teroristy, tak si myslím, že by to nikoho nevyděsilo a brali by to jako realitu. Ale odzbrojit civilisty, ty, kteří mají zbraně, tak to nám asi všem vadí, a proto tady vzniká takováto debata. A otázka je jenom hledání formy, jak se s tím poprat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Igor Jakubčík, po něm pan poslanec Ondráček, po něm pan poslanec Chalupa, po něm pan poslanec Gabal.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji za slovo. Já tedy upřesním nesmysly, nesmysly, nesmysly. Jeden jediný příklad. Myslivci budou hlídat hranice. Nesmysl. Mohl bych pokračovat dál, ale nechci zdržovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Ondráček. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji. Vy jste určitě zaregistroval, jak jsem odpověděl. Protože pan poslanec Kalousek zmínil buď A, nebo B, že? Nějakou argumentaci. Anebo řekl: nebo tomu nerozumím. Tak já jsem potvrdil to B a v následné diskusi, když jsme pak vedli, tak pan kolega Kalousek říkal, že má pistoli také, a teď jsme se bavili o nějakých nábojích a tak dále. Nakonec z toho vyplynulo, že to není pistole, ale revolver, což je úplně jiný typ. Ale to jenom tak na dokreslení.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Chalupa a jeho faktická poznámka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Chtělo se mi říct jako v jednom filmu: buďme na sebe hodní. Ale to je asi nesmysl. Opravdu chápu postoj této Sněmovny a přijetí této ústavní změny jako náš vzkaz do Evropské unie, která nás možná začne konečně trošičku víc vnímat. Je to symbol, je to nějaký vzkaz.

Pokud jde o pana kolegu Kalouska vaším prostřednictvím, já bych to tady asi dál neřešil, podrobnosti. Myslím, že se k tomu sejdou výbory pro obranu a bezpečnost, minimálně. Myslím, že tam máte i vy své zástupce, a můžeme o tom diskutovat od rána do večera a hledat odborné a věcné záležitosti. Tady si to stejně nevysvětlíme. Myslím si, že je zbytečné se napadat, jestli někdo lže, říká nesmysly a podobně. Jde o to, jestli to posuneme do druhého čtení, nebo ne. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Ivan Gabal a jeho faktická poznámka. Připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, předesílám, že nemám zbraň ani zbrojní průkaz a jako místopředsedu výboru pro obranu mě tady občas levá strana Sněmovny označovala za jestřába, protože tlačím na to, abychom zvyšovali výdaje na obranu, zvyšovali výdaje na zpravodajské služby, zlepšovali evropskou obranu. Velice pečlivě tady poslouchám debatu těch, kteří evidentně zbraně mají z nejrůznějších důvodů, vesměs asi sportovních nebo zájmových. To, co mi z toho vychází, a musím říct, že mě i řada lidí, se kterými ne často souhlasím, překvapila, je otázka, zda máme ohýbat českou Ústavu kvůli tomu, že se chceme vyhnout... nebo podlézt laťku jedné evropské směrnice. To si té Ústavy tak málo vážíme? To je ta Ústava, na kterou jsme přísahali. Všichni.

A druhá věc. Stalo se v této zemi v oblasti bezpečnosti a obrany něco natolik mimořádného, abychom říkali: armáda a policie na svoje úkoly nestačí, tajné služby jsou v boji s terorismem nedostatečné a musíme je doplnit?

A třetí otázka. Tu si kladu jako místopředseda výboru pro obranu spoluzodpovědný za obranu této země. Chceme skutečně zatížit privátní, sportovní a myslivecké držitele zbraní tímto ústavním zákonem, spoluzodpovědností za obranu této země? (Předsedající upozorňuje na čas.) Zkuste si tyto tři otázky odpovědět. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Ludvík Hovorka a jeho faktická poznámka. Po něm pan poslanec Chalupa, paní poslankyně Černochová, pan poslanec Štěpán Stupčuk. (V sále je neklid.) Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan poslanec Jakubčík tady upřesnil ta slova o nesmyslech. Já jenom chci ocitovat, co se navrhuje. Doplňuje se do třetího článku Ústavy odstavec 3: Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo k naplňování úkolů uvedených v odstavci 2. A v odstavci 2 je napsáno, že státní orgány, orgány územních samosprávních celků a právnické a fyzické osoby jsou povinny podílet se na zajišťování bezpečnosti České republiky. Rozsah povinností a další podrobnosti stanoví zákon. To si myslím, že je celkem jasné, a takto se to čte a takto se to vykládá. Z toho jsem vycházel i při své argumentaci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Bohuslav Chalupa a jeho faktická poznámka. Po něm paní poslankyně Černochová.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Velmi rychle. Na otázku, zda se tady něco stalo, odpověď zní, že se samozřejmě nestalo. Ale to velmi důležité slovo na konci je "zatím".

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Paní poslankyně Jana Černochová. Po ní pan poslanec Štěpán Stupčuk. Slávku, vidím tě. (O slovo se hlásí pan poslanec Jandák.)

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych také ráda, vaším prostřednictvím, reagovala na kolegu Gabala. Nám nejde o nic jiného než zachovat status quo, který je za současné právní úpravy, kdy kriminalita, trestná činnost spáchaná... (Poslankyně se odmlčela kvůli velkému hluku v sále.) ... s legálně drženou zbraní legálními držiteli zbraní je 0,06. Prosím, toto číslo tady nezaznělo. Já považuji za podstatné, aby tady zaznělo. Tolik tedy ke kolegovi Gabalovi.

Ke kolegovi Kalouskovi prostřednictvím pana místopředsedy. Asi by tady ta slovní přestřelka nebyla taková, pokud by si pan předseda klubu TOP 09 (?) opravdu směrnici přečetl a znal počty nábojů v jednotlivých zásobnících. On tady skutečně řekl hlouposti a my jsme na to museli reagovat. Tolik abych se zastala kolegy Ondráčka.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Štěpán Stupčuk. Po něm pan poslanec Jandák, jestli to myslel jako přihlášení. (Ano.)

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, chtěl bych prostřednictvím vás, pane předsedající, reagovat na slova pana Gabala. Bylo to těsně vedle. Změna se netýká Ústavy, tudíž tady nikdo neohýbá Ústavu, ale týká se jednoho z ústavních zákonů, který vytváří společně s Ústavou ústavní pořádek. Díky.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Jandák, po něm poslanec Petr Fiala. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vítězslav Jandák: Já vám děkuju za laskavost, pane předsedající. Já se sem nevnucuji, ale přece jenom mě zaujal pan poslanec Gabal, který tady prohlásil velice nahlas, že je spoluodpovědný jako místopředseda, či předseda snad, výboru pro obranu za tuto zem. Takže já si myslím, že právě proto bychom měli všichni dát povinně do Ústavy, že každý dospělý od 18 let by měl fasovat zbraň. Děkuju vám. (Veselost a potlesk v levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Petr Fiala. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Fiala: Děkuji, pane předsedající. Protože je tady nějakým zvykem říkat, kdo je ve střetu zájmu nebo není, tak také prohlašuji, že řadu let vlastním zbrojní průkaz, ale nikdy by mě nenapadlo, že bych měl zbraň používat proti někomu, a necítím žádný střet zájmu. Nicméně jsem přesvědčen, že tento návrh je velmi rozumný a je potřebný. Je potřebný z mnoha důvodů. Je potřebný z toho důvodu, abychom dali jasný signál, že způsob, kterým Evropská unie přistupuje k řešení bezpečnostních problémů v Evropě, je naprosto špatný a že tento návrh odmítáme.

Za druhé. Je to potřeba i proto, že je nutné dát signál veřejnosti, že bezpečnost není samozřejmá, jak byla samozřejmá před deseti, patnácti lety, že se bezpečnostní situace výrazně zhoršuje a že je odpovědností nás všech, abychom se o bezpečnost také starali.

Chtěl bych se ohradit vůči slovům pana poslance Gabala prostřednictvím pana předsedajícího, že tady snad dochází k nějakému ohýbání Ústavy. Jednak se jedná o ústavní zákon a jednak kdo jiný než Poslanecká sněmovna by měl legitimně, regulérně debatovat o tom, že je třeba něco v ústavním pořádku České republiky změnit. Mně to připadá naprosto pochopitelné, naprosto správné a budu rád, když se nakonec domluvíme, že takovou změnu provést máme.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Miroslav Kalousek a jeho faktická poznámka. Prosím pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Promiňte prosím, jenom dvě reakce, protože některá vystoupení by přece jenom neměla zůstat bez odezvy.

K vystoupení pana poslance Jandáka. Pan poslanec Gabal, ať se nám to líbí, nebo ne, tu ústavní spoluodpovědnost má, protože ho do ní zvolili lidé a do funkce Poslanecká sněmovna. Má ji jako každý z nás. A pokud vy ústavní odpovědnost kohokoliv z nás, prostřednictvím pana předsedajícího pane poslanče, chápete tak, jak jste tady vyslovil, pak je to pro nás dostatečný důvod, abychom vás nevolili už nikdy nikam, protože si z ústavní odpovědnosti děláte jenom legraci.

Druhá poznámka k tomu, že jsem tady říkal hlouposti. Ano, místo číslovky 10 jsem řekl číslovku 30, za to se pokorně omlouvám, to si myslím, že bylo mé jediné pochybení. Přesto setrvávám na tom, že omezení zásobníků na samonabíjecí pušku na 10 nábojů není dostatečným důvodem ke změně Ústavy České republiky. Je to důvod k tomu, abychom s tím nesouhlasili, ale není to důvod ke změně Ústavy České republiky. Jdeme s kanonem na vrabce.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Kalouskovi. Pan poslanec Štěpán Stupčuk a jeho faktická poznámka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo, fakt už takhle naposled. Tady se opravdu Ústava nemění. Mění se tady jeden ze zákonů, který je součástí ústavního pořádku, tak ty věci nazývejme pravými jmény a nezaštiťujme se tady autoritou Ústavy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Jandák a jeho faktická poznámka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vítězslav Jandák: Já budu stručný, ale slušnost je odpovědět našemu koaličnímu partnerovi Mirkovi Kalouskovi. Já jsem chtěl říct, Mirku, jenom jednu věc (smích v sále) prostřednictvím předsedajícího. (Předsedající: Prosím koaliční partner mým prostřednictvím. Děkuji.) Mým prostřednictvím, děkuji mockrát, ale podstatný byl ten koaliční partner.

Já jsem chtěl říct jenom jednu věc, že jsem to vůbec nemyslel, že bych zesměšňoval. Pro mě je to tragédie, že tenhle člověk je místopředsedou bezpečnostního výboru! Tak s tou volbou bacha, abyste mě nikdy nevolili! Děkuju vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak, to byl zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Jestliže nikdo takový není, končím obecnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova pana navrhovatele, případně pana zpravodaje. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Roman Váňa: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, proběhla poměrně intenzivní debata nad návrhem novely tohoto zákona. Zazněly argumenty pro i proti, tak jak se koneckonců dalo očekávat. Osobně se domnívám, že víc argumentů zaznívalo spíše pro přijetí této novely zákona o bezpečnosti České republiky. Ačkoliv samozřejmě, a já jsem to na začátku říkal, že ten cíl není bojovat s evropskou směrnicí o omezování legálního držení zbraní, byť byla i určitým impulsem pro započetí prací na tomto návrhu zákona. Dovolil bych si jenom připomenout, že v rámci této směrnice se předpokládá její přehodnocování každé dva roky, kdy se očekává, že se budou předkládat opět návrhy na další zpřísnění, jak už koneckonců avizoval předseda Evropské komise Juncker ve chvíli, kdy ještě směrnice ani nenabyla účinnosti, a už prohlásil, že je málo přísná. Takže i z tohoto pohledu novela ústavního zákona do budoucnosti může být pro Českou republiku důležitá.

Těch komentářů zaznělo hodně, já jsem si poznamenal jenom jeden, který mě zvláště zaujal, a myslím si, že bychom si ho měli pamatovat, od pana poslance Hovorky, že se v tomto případě jedná o zvrácené vlastenecké třeštění. Tak to si myslím, že je opravdu dobré si pamatovat, jaký názor má pan poslanec.

Padlo také několik dotazů na to, jaký důvod vlastně měl způsob předložení tohoto návrhu zákona. Já bych si dovolil to tady říct, protože tady padly určité spekulace, jak to asi bylo, ale já jsem u toho shodou okolností byl. Takže jak jistě víte, Ministerstvo vnitra předložilo návrh na novelu ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, který proběhl zkráceným připomínkovým řízením. V tom připomínkovém řízení byly výhrady proti tomuto zákonu, a když jsme následně na poradě já, pan ministr vnitra a pan předseda vlády Sobotka a pan předseda Legislativní rady vlády Chvojka přemýšleli, jestli je možné tento zákon ještě projednat v rámci tohoto volebního období, zjistili jsme, že nejsme schopni to časově stihnout a že jediná možnost, a to je objektivní fakt, je využít jiný způsob legislativního procesu, a to předložit návrh zákona jako poslaneckou iniciativu. To znamená, na této poradě jsme se takto dohodli, vzali jsme v úvahu připomínky z připomínkového řízení a ústavní právník Úřadu vlády ten text upravil do dnešní podoby tak, aby byl přijatelný, a tedy konformní i pro ústavní právníky. Následně byl zákon připraven zde ve Sněmovně a nabídli jsme možnost jej připodepsat i poslancům dalších politických stran. Musím říct, že na to byl relativně krátký čas, zhruba půl dne, takže mnoho poslanců, kteří by jej chtěli připodepsat, v podstatě tu možnost neměli. To jenom pro pořádek, pro obecenstvo na galerii, že někteří, kteří ten zákon podporují od samotného počátku, jej ale nepodepsali prostě z důvodu té lhůty a rychlosti projednávání, ať už to byl pan poslanec Chalupa, který se k tomu hlásil, nebo třeba pan poslanec Lank, který jej nepodepsal, protože se stane zpravodajem na výboru pro bezpečnost a to by jako předkladatel nemohl.

Tak se tedy tento návrh zákona, původně vzniklý, jak jsem řekl, stal návrhem poslanců napříč politickým spektrem. A jak to dopadne, uvidíme ve třetím čtení, pokud se tam ten zákon dostane, a já věřím tomu, že ano, a proto bych vás na závěr svého závěrečného vystoupení chtěl požádat, abyste podpořili postup zákona do prvního (?) čtení tak, abychom jej mohli projednat ve výborech. Tady v té věci jsme ještě měli takovou debatu s panem zpravodajem, neboť organizační výbor navrhl tento zákon jako ústavní výbor garančnímu výboru ústavněprávnímu, nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o ústavní zákon o bezpečnosti, tak se nabízí také, že by tímto garančním výborem mohl být výbor pro bezpečnost, což si dovolím navrhnout. A požádal bych vás, protože tam je to opravdu tak, řekl bych, 50 na 50, kterému z výborů to přísluší, aby Sněmovna ve svém hlasování o tom rozhodla, který z výborů se stane výborem garančním, a ten druhý určitě potom by to měl projednat samozřejmě také, byť ne jako garanční výbor.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu navrhovateli. Ptám se pana zpravodaje, zda má zájem o závěrečné slovo. Má. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, už se pokusím být také stručný a shrnout jenom průběh rozpravy. Chtěl bych snad tady mít jednu poznámku k mnohokrát deklarovanému některými a nedeklarovanému střetu zájmů. Domnívám se, že pokud se jedná o ústavní úpravu, která předepisuje nějaké ústavní právo, a to neprováděné, že je nesmysl tam deklarovat, jestli jsem, nebo nejsem ve střetu zájmů. To je asi přibližně stejné, jako kdybychom se bavili o právu na život a každý z nás vykládal, že žije nebo by mohl být potenciálně popraven, kdyby spáchal takový skutek, který by k tomu vedl. Prostě myslím, že tady neprovádíme nic, ale bavíme se o ústavním zákonu, který garantuje ústavní právo na to držet zbraň.

V rozpravě vystoupilo sedm poslanců řádně, dva ministři, i když jsem si nebyl jist, v jakém směru vystupují jako ministři nebo poslanci, protože oba dva jsou současně poslanci, a ministr vnitra vystupoval částečně jako ministr vnitra, ale částečně jako poslanec a spolupodepisovatel, a ministr obrany vystupoval přinejmenším velmi pacifisticky, tak jsem si nebyl jist, jestli vystupuje jako poslanec, nebo jako ministr obrany. Dále celá řada dalších poslanců, kteří uplatnili faktické připomínky. Jestli mě paměť neklame, nikdo nenavrhl návrh na vrácení navrhovateli k dopracování ani na zamítnutí návrhu zákona, pouze paní poslankyně Černochová předložila návrh na zkrácení lhůty k projednání ve výborech na 54 dnů.

Tolik shrnutí rozpravy. Děkuji, pane předsedající.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Také dle mých záznamů nikdo nenavrhl návrh na vrácení či zamítnutí předloženého návrhu zákona, budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančního výboru.

Organizační výbor navrhl předložený návrh přikázat k projednání ústavněprávnímu výboru jako výboru garančnímu. Zaznamenal jsem návrh pana poslance Váni na přikázání bezpečnostnímu výboru jako garančnímu, což beru jako protinávrh a dám o něm hlasovat jako první. Přivolám naše kolegy z předsálí. Je tady žádost o odhlášení. Všechny vás odhlašuji. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. (Velký hluk v sále. Poslanci se dohadují, který výbor má být garanční, protože se jedná o ústavní zákon, i když jde o bezpečnost.)

 

Budeme hlasovat o přikázání bezpečnostnímu výboru jako výboru garančnímu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 354, přihlášeno je 141 poslankyň a poslanců, pro 75, proti 37. Návrh byl přijat. Konstatuji, že návrh jsme přikázali bezpečnostnímu výboru jako garančnímu.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru? (Dohady v sále neustávají. Poslanec Stanjura žádá kontrolu hlasování.) Je tady kontrola hlasování. Počkáme na kontrolu hlasování. (Neúnosný hluk v sále.) K hlasování paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Velice se omlouvám, chtěla jsem hlasovat proti, ale na sjetině mám pro, takže zpochybním hlasování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Budeme hlasovat o námitce paní poslankyně Adamové. Zahajuji hlasování o námitce paní poslankyně... (Poslanec Okleštěk namítá, že se nedá zpochybňovat hlasování slovy chtěla jsem.) Prohlašuji toto hlasování za zmatečné. Paní poslankyně zpochybnila hlasování, podala námitku, pane hejtmane, a já jsem o její námitce dal hlasovat. Pokud máte námitku proti mému postupu, prosím, přihlaste se.

 

Budeme opakovat hlasování o námitce paní poslankyně Markéty Pekarové Adamové.

Zahajuji hlasování o této námitce. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 356, přihlášeno je 144 poslankyň a poslanců, pro 132, proti 2. Námitka byla přijata.

 

Budeme tedy opakovat návrh na přikázání bezpečnostnímu výboru jako garančnímu.

Pan předseda Stanjura s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Možná je to marné, ale na předsedu bezpečnostního výboru a těch 74 kolegyň a kolegů, kteří podpořili jeho návrh - to fakt není normální měnit Ústavu a garanční výbor mít bezpečnostní. (Námitka z pléna, že nejde o Ústavu, ale o ústavní zákon.) Je to ústavní zákon, dobře. Ale prostě máme ústavněprávní výbor. Já myslím, že ten název je úplně jasný. My jako klub podporujeme, aby se touto problematikou, aby tento návrh zákona byl přikázán i bezpečnostnímu výboru, ale ne jako garančnímu. Zkuste si vzpomenout na názvy těch výborů a rozdíl těch rolí, které tady máme. To by taky mohl dělat kontrolní výbor, ne? Zkontroluje, jestli je ten návrh zákona dobře. (Z pléna se ozývají poslanci kontrolního výboru, že kontrolovat návrhy zákonů není úkolem kontrolního výboru.) Nic proti kontrolnímu výboru, ano? Ale tam je rozumnější předseda a ten to nenavrhuje. Děkuji. (Nová vlna hluku v sále, ozývají se hlasy, že na stejném principu by se to mohlo dát petičnímu výboru. Potlesk v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Budeme hlasovat o přikázání bezpečnostnímu výboru jako garančnímu.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 357, přihlášeno je 146 poslankyň a poslanců, pro 50, proti 75. Návrh nebyl přijat.

 

Vrátíme se tedy k původnímu návrhu, který předložil organizační výbor, který navrhl, aby ústavněprávní výbor byl výborem garančním.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro, aby ústavněprávní výbor byl garančním výborem, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 358, přihlášeno je 146 poslankyň a poslanců, pro 143, proti žádný. Návrh byl přijat. Konstatuji, že návrh byl přikázán ústavněprávnímu výboru jako garančnímu.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Na návrh se hlásil pan poslanec Kalousek a pan poslanec Benda. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Dovoluji si navrhnout přikázat návrh tohoto zákona ještě výboru zemědělskému, neboť samonabíjecí pušky vzor 58 jsou používány houfně na střílení přemnožené černé zvěře. A mě by věru zajímal odborný názor našeho odborného orgánu Sněmovny, kolik kusů zvěře spárkaté nám unikne z nezbytné regulace, pokud zásobníky této pušky budou zredukovány z třiceti na deset kusů nábojů, a jaké škody to napáchá na našich polích, luzích a hájích. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Pan poslanec Benda, po něm pan poslanec Kováčik. Pardon. Pane poslanče Kováčiku, pan poslanec Benda vám dává přednost. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji. Děkuji i panu poslanci Bendovi. Chtěl jsem vaším prostřednictvím, pane předsedající, sdělit panu poslanci Kalouskovi, že tlumením černé zvěře se zabývá novela mysliveckého zákona, který přednedávnem dorazil do Poslanecké sněmovny a kterým se, věřím, budeme ještě zabývat. A co se týká oné zbraně, o které hovořil, mám pocit, že to není zbraň, která je povolena k mysliveckému využití. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Benda. Po něm s návrhem pan poslanec Korte. Bavíme se o návrzích na přikázání.

 

Poslanec Marek Benda: Ano, já navrhuji, abychom po tom dramatickém minulém hlasování přikázali výboru pro bezpečnost, protože si myslím, že mu to samozřejmě patří. Jenom jsme chtěli, aby garančním výborem byl výbor ústavněprávní.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano. Děkuji. Pan poslanec Korte nemá žádný další návrh. Ptám se, kdo má návrh? Pan poslanec Zlatuška. Prosím.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vzhledem k časté aplikaci zbraní v zahraničí v tomto prostředí bych navrhl výbor školský. (Náhlý rozruch v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Školský výbor. Nemyslím, že nutně musíme opakovat vše, co je v zahraničí. Pan poslanec Pilný.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo. Pokud by tento zákon byl přijat, tak si myslím, že musíme hodně opravit ve zdravotní způsobilosti, takže bych navrhoval také výbor zdravotní.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zdravotnický výbor, ano. Je to všechno? Nebo ještě někdo má? Pan poslanec Hájek.

 

Poslanec Josef Hájek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, poslanec Seďa tady hovořil o tom, že se to může dotknout zbrojovek, takže já si myslím, že logicky to musí patřit také k jednání hospodářskému výboru.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Skalický.

 

Poslanec Jiří Skalický: Pane předsedající, dámy a pánové. Vzhledem k tomu, že se jedná i o obranu země, navrhuji, aby to dostal výbor pro obranu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Obranu. Tak. Je to poslední návrh na přikázání výboru k projednání? Nemá nikdo další návrh? (Nemá.) Děkuji. Budeme tedy postupně hlasovat.

 

Nejprve návrh pana poslance Kalouska o přikázání zemědělskému výboru.

Zahajuji hlasování o přikázání zemědělskému výboru. Kdo je pro, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 359, přihlášeno je 147 poslankyň a poslanců, pro 34, proti 92. Návrh nebyl přijat.

 

Pan poslanec Benda navrhl přikázání výboru pro bezpečnost.

Zahajuji hlasování o přikázání výboru pro bezpečnost. Kdo je pro, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 360, přihlášeno je 147 poslankyň a poslanců, pro 136, proti 4. Návrh byl přijat.

Pan poslanec Zlatuška navrhl přikázání školskému výboru.

Zahajuji hlasování o přikázání školskému výboru. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 361, přihlášeno je 147 poslankyň a poslanců, pro 15, proti 101. Návrh nebyl přijat.

 

Pan poslanec Pilný navrhl přikázat tento návrh zákona zdravotnickému výboru.

Zahajuji hlasování o přikázání zdravotnickému výboru. Kdo je pro? Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 362, přihlášeno je 147 poslankyň a poslanců, pro 30, proti 87. Návrh nebyl přijat.

 

Pan poslanec Hájek navrhl přikázání hospodářskému výboru.

Zahajuji hlasování o přikázání hospodářskému výboru. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 363, přihlášeno je 147 poslankyň a poslanců, pro 31, proti 86. Návrh nebyl přijat.

 

Poslední, pan poslanec Skalický navrhl přikázat tento návrh výboru pro obranu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přikázání výboru pro obranu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 364, přihlášeno je 147 poslankyň a poslanců, pro 66, proti 62. Návrh nebyl přijat.

 

Poslední návrh, který tady zazněl, je návrh na zkrácení lhůty na 54 dnů tak, jak jej navrhla paní poslankyně Černochová.

Zahajuji hlasování o návrhu na zkrácení lhůty na 54 dnů k projednání. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 365, přihlášeno je 147 poslankyň a poslanců, pro 98, proti 25. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že návrh zákona byl přikázán ústavněprávnímu výboru jako garančnímu, dále výboru pro bezpečnost a lhůta byla zkrácena na 54 dnů. Končím prvé čtení tohoto návrhu zákona a děkuji panu navrhovateli i panu zpravodaji.

 

Dalším bodem našeho jednání je bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.