(18.40 hodin)
(pokračuje Lorencová)
Zákon o ochraně památkového fondu tedy nepřináší zlepšení ochrany kulturního dědictví, nepřináší ale ani posílení právních jistot vlastníků. Do systému památkové péče vnáší zmatek a znemožňuje racionální ochranu a obnovu památek. Obsáhlý, složitý a byrokraticky zbytnělý zákon dnešní situaci spíše zhoršuje a komplikuje. Zvyšuje také náklady vlastníků i společností. Nákladný je například plán ochrany, § 32 až 34, území s vyloučenými archeologickými nálezy, § 38 až 40, povinné zpracování stavebně historického průzkumu kulturních památek za všech okolností, § 48. Zákon snižuje právní jistotu vlastníků. Již řádně schválené úpravy památek může stát odstranit, pokud se mu to zlíbí, podle § 63 odst. 1 písm. e) a f). Orgány veřejné správy například v souladu se zákonem povolily půdní vestavbu s vikýři. Pokud si to však rozmyslí, mohou ji nařídit odstranit. Na čí náklady? Zákon také špatně popisuje různé odborné činnosti a dokumentace, které se při obnově památek vykonávají, takže tyto dokumentace nebude možné z velké části vůbec provádět, například podle § 47, 49 a 73. Přitom je bude správní řízení ale vyžadovat. Vznikne tak zmatek a chaos a prodlouží se i správní lhůty. To bude mít negativní vliv na všechny zúčastněné vlastníky, odborníky i úřední aparát a ztíží to obnovu památkového fondu. Opak by měl být cílem zákona.
Zákon je diskriminační vůči odborným profesím. Některé reguluje, jiné nikoliv. K těm regulovaným patří například restaurátoři, stavební historici a archeologové. K těm se chová přímo šikanózně.
Ministerstvo kultury se pokouší před Poslaneckou sněmovnou tvrdit, že zákon byl řádně připomínkován a projednán se zainteresovanými osobami. Není to pravda. Připomínky byly odbyté, s restaurátory, zpracovateli stavebně historických průzkumů ani s profesionálními pracovníky památkové péče například nikdo nejednal.
Vážené kolegyně a kolegové, nyní se však dostávám z mého pohledu k nejproblematičtější části návrhu tohoto zákona. Ač většina z nás nejsme památkáři, jistě se shodneme, že pojem kulturní památka je základním kamenem památkové péče a jeho jednoznačná výkladovost musí být nezpochybnitelná.
Podle znění zákona o kulturních památkách č. 22/1958 Sb. nebyly kulturními památkami pouze jednotlivé objekty, ale i památkové rezervace. Z tohoto pojetí kulturní památky vychází i současná Listina základních práv a svobod, dále jenom Listina, která v článku 35 říká, že při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Tedy v historickém pojetí nikdo nesmí poškozovat nejen jednotlivé objekty, ale ani celek, tedy památkové zóny a památkové rezervace. Celé historické území je tak podle Listiny chráněno. Podle § 2 odst. 4 návrhu zákona je památkovou rezervací území jako celek s mimořádným soustředěním vzájemně prostorově provázaných kulturních památek. Z toho vyplývá, že návrh zákona vnímá kulturní památky jako jednotlivé objekty, či soubory objektů, jako příklad uvádím, že když se jedná o statek, souborem je hlavní budova, špejchar a chlévy. Území, jako jsou například historická jádra měst vládou prohlášená památkovou rezervací, kulturní památkou tak nebudou. Vymezení kulturní památky základního pojmu oboru státní památkové péče je teď v návrhu zákona v rozporu s pojetím Listiny a je v rozporu i s jejím tradičním pojetím redukováno, nezahrnuje historická jádra města, jež byla vládou České republiky považována za památkové rezervace, nezahrnuje ani takzvané památkové zóny vyhlášené Ministerstvem kultury České republiky. (V sále je obrovský hluk a neklid.)
Znovu opakuji, podle současného výkladu jsou kulturními památkami zóny i rezervace, ale podle návrhu zákona památkové rezervace a zóny kulturními památkami už nebudou. Dokládám své tvrzení dalším ustanovením, které v § 19 odst. 1 návrhu zákona říká, že řízení o prohlášení za kulturní památku vede ministerstvo. Z toho vyplývá, že to, co dnes vyhlašuje vláda, jako jsou již zmíněné památkové rezervace, kulturní památky nejsou.
Je nepřijatelné, aby nebyla sjednocena terminologie v tak základním pojmu, jako je pojem kulturní památka. Je nezbytné, aby terminologie návrhu zákona byla totožná s terminologií Listiny. Podle mého názoru, a v tomto případě by mě zajímal názor předsedy ústavněprávního výboru, terminologie návrhu zákona a terminologie Listiny by měly být shodné, neměly by se v ničem odlišovat. Jsem přesvědčena, a jistě se shodneme, že není možné zužovat pojem kulturní památka, který je pro památkovou péči naprosto klíčovým pojmem. Akceptujeme-li, že památkové rezervace a památkové zóny nejsou podle návrhu zákona kulturními památkami, pak v souvislosti s Listinou sice nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat kulturní památky, ovšem každý může ohrožovat a poškozovat památkové rezervace a památkové zóny. Toto ustanovení bude příčinou mnoha soudních sporů mezi investory a státem. Terminologie návrhu zákona o ochraně památkového fondu je proto v rozporu s Listinou základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky.
Vím, že nás tlačí čas, a tak se pokusím svoje vystoupení zkrátit.
Podle mého názoru bude schůdnější vrácení zákona k přepracování.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, právě jsem vám přednesla jen poměrně malý výčet nedostatků, které vládní návrh zákona má. Jsem si vědoma toho, že přijetí zákona je úkol daný vládou a předkládá jej náš koaliční partner. Jsem ale přesvědčena, že nemůžeme obětovat kulturní dědictví naší země jen proto, že máme nějaké koaliční dohody. Pan ministr by si měl uvědomit, že my, poslankyně a poslanci, nejsme státní úředníci a nemůžeme za jeho podřízené dávat návrh zákona do pořádku, do podoby, v jaké by měl být. My máme jen v rámci pozměňovacích návrhů zpracovat dílčí věci. Abychom tedy ze 140 paragrafů přeformulovali 80, je asi příliš velký výkon. Pokud bude stávající zákon z roku 1987 ještě další čtyři roky platný, určitě se památková péče nezhroutí. Navíc si myslím, že je lepší, aby i za cenu toho, že současná Sněmovna zákon do třetího čtení nepošle, dostal ministr Daniel Herman a jeho úředníci úkol zákon přepracovat tak, aby byl zákonem moderním, aby šlo o právní moderní úpravu, a to bez vad.
Po seznámení s připomínkami odborných organizací konstatuji, že délka přípravy návrhu zákona neodpovídá jeho kvalitě. Vím, že nejsem jediný koaliční poslanec, který má s předkládaným návrhem zákona problém. Proto sděluji, že návrh zákona o ochraně památkového fondu nepodpořím, a doporučuji jej buď vrátit jako celek předkladateli k přepracování, nebo jej vrátit výboru pro kulturu a výboru pro regionální rozvoj k dopracování.
Děkuji za trpělivost. ***