(11.30 hodin)
(pokračuje Benda)
Poznámka druhá ke kolegovi Klánovi prostřednictvím pana předsedajícího. "Za globální oteplování může globální kapitalismus" je krásná teze. Já bych řekl, za globální oteplování může globalizace environmentalistů. Nic takového jsme zatím nezaregistrovali. To je jenom jako jedna velká hysterie mnoha lidí zaměstnaných v těchto oborech. A ukázalo se v minulosti opakovaně, že mnozí z těch lidí šidí a předkládají divná a mnohdy i nepravdivá čísla. Je s velkým otazníkem, jestli vůbec nějaká taková změna probíhá. Teď nám tady říkal pan zpravodaj, že někde to bude oteplování, někde možná ochlazování. Možná že jsou části světa, kde kdyby se oteplilo, taková Sibiř, bylo by mnohem lépe, měli bychom spoustu úrodné půdy a nemuseli bychom žít na Sahaře nebo v těchto částech Afriky, kde se nežije úplně dobře. Takže ono je to takové všechno velmi sporné.
Já prostě těmhle partám světových alarmistů, kteří začínali přibližně v 60. letech v tzv. Římském klubu, a tzv. tezi o tom, jak dochází ke geometrickému nárůstu obyvatelstva na Zemi, ale současně dochází jenom k aritmetickému nárůstu schopnosti vyrobit potraviny, a že do deseti let bude hladomor a lidí je příliš moc... No, ukazuje se do dneška, že je to přesně obráceně. Schopnost vyrábět potraviny stoupala mnohem rychleji než počet obyvatelstva.
O deset let později začali chodit s ropnými krizemi. A už jsme se o tom také přeli na nějakém semináři s panem ministrem Brabcem. Už tak čtyřicet let slyšíme o tom, jak katastrofálně dochází ropa a nejpozději do pěti následujících let budou její zásoby takové, že se o ni začne válčit. Přesto překvapivě vždycky na konci těch pěti let zjistíme, že ty zásoby jsou těžitelné, že jsou mnohem větší, než byly před těmi pěti lety, a že tedy zřejmě asi se hned tak válčit nezačne.
Posledním nápadem těchto celosvětových alarmistů je právě globální oteplování a snaha za každou cenu zasahovat do systému průmyslu, systému topení, systému spotřebovávání energie. Výsledky jsou takové, že se k tomu zatím hlásí jenom převážně mírně poblázněná a pomatená Evropa, která stále má tendenci omezovat původní zdroje a začít je nahrazovat nějakými jinými zdroji, a to ještě s tou hysterií, že to nesmí být jádro, nebo alespoň ve většině evropských zemí nesmí být jádro, že odmítáme brát jádro jako obnovitelný zdroj energie. A vede to k tomu, že se začíná evropský trh s energiemi minimálně problematizovat, být stále více závislý na dovozu plynu ze zemí bývalého Sovětského svazu, staví se nové a nové plynovody, a případně na tom, jestli fouká vítr nebo svítí slunce.
Už jsme v této republice zažili celý problém se soláry, který přinesli přesně stejní alarmisté, kteří nosí tuto Pařížskou úmluvu. Tehdy to byl Kjótský protokol. Musíme za každou cenu zastavit spalování uhlí, spalování ropy, začneme to něčím nahrazovat. Tak jsme krajinu poseli krásnými větrníky, a to jich tady máme ještě mnohem méně než v některých krajích na západ i na východ od nás, případně jsme začali úrodná pole osazovat soláry. Jestli někdo z vás má pocit, že je to něco rozumného, něco, co stojí za to, jestli máme fakt dojem, že místo toho, kde rostly na polích potraviny, tak tam najednou dneska tzv. vyrábíme energii v těch solárních příšerách, které to opravdu hyzdí, a že to je nějaké vítězství, tak já tedy myslím, že je to přesně obráceně, že je to velikánská prohra, na kterou jsme přistoupili. Já jsem prostě hlubokým vnitřním odpůrcem toho, abychom se pokoušeli tímto způsobem deformovat trh s energiemi a poškozovat, jinak to slovo neumím říct, poškozovat evropskou ekonomiku, českou ekonomiku tím, že se znevýhodňujeme na světových trzích proti ostatním hráčům. Ostatní smí vyrábět, jak se jim zachce. Ukazuje se dnes a denně, že se tak děje.
Dneska se mluví o tom, jestli odstoupí Spojené státy. Pokládám za velmi pravděpodobné, že Trumpova administrativa poté, co zastavila některé další projekty tzv. ochrany životního prostředí z dílny svých demokratických předchůdců, tak že zastaví pravděpodobně i ratifikaci Pařížské úmluvy, resp. její dodržování. Nepochybně na to zareagují další světoví hráči a bude to zase jenom Evropa, která se tady bude mučit a týrat v tom, že tady potřebujeme nutně nasázet další stovky větrníků a další hektary a hektary solárních panelů.
A pan ministr ví, že stáhl zatím svůj návrh tzv. antifosilního zákona. Ale stáhl ho proto, protože kdybychom ho dneska předložili do jednání této Sněmovny, resp. veřejnosti, tak se z toho všichni zblázníme, protože prostě není možné, aby to takhle nadále fungovalo. Znamenalo by to takový útlum jak průmyslu, tak zvyklostí spotřeby domácností, že by to nikdo nebyl schopen obhájit. A proto se ten návrh stáhl. Ne že se odloží o tři roky. Já myslím, že za tři roky připravenost společnosti bude stejná a že se to opět odloží. Protože ten nárůst alternativních zdrojů, který byl v antifosilním zákonu navrhován, by znamenal, že bychom tady opravdu pak nepěstovali vůbec žádné obilí a nic podobného a už bychom jenom na všech polích měli solární elektrárny, které kromě toho, že ještě blokují tu krajinu, tak já je pokládám opravdu i při cestě krajinou za hnusné a ošklivé.
Takže tolik snad k tomu obecnějšímu problému, jestli se vůbec k tomu máme hlásit.
Já bych k tomu chtěl ještě říct jednu věc, kterou pokládám za ústavně důležitou a pro kterou budu chtít, abychom přikázali návrh zákona i do ústavněprávního výboru. Byl jsem na semináři, který svolal předseda výboru pro životní prostředí, na kterém byl pan ministr, byla snaha tam mnohé věci osvětlit. Ale na tu základní klíčovou otázku mi odpovězeno nebylo, protože se domnívám, že ani experti Ministerstva životního prostředí schopni odpovědět nejsou.
Tady se předkládá pořád takový dvojí obraz. Ta smlouva nemá žádné bezprostřední účinky. Vlastně jí nejsme vázáni, je to takové jako dobrovolné, můžeme se přihlásit, k čemu chceme, a k ničemu nás to nezavazuje. Kromě toho transferu 100 mld. dolarů od vyvinutých zemí k těm rozvojovým. Ale i to se bude někdy posléze dohadovat v nějakých dohadovacích komisích a k tomu jsme se ještě nezavázali. Ale současně je to strašně důležitá úmluva, protože přece způsobí na celém světě, že dojde k poklesu skleníkových plynů, a tím pádem nedojde k takovému navýšení obecné teploty a budeme se držet nějak mnohem lépe, než jsme na tom byli před průmyslovou revolucí.
Mně se tenhle přístup zdá nemožný. Tak buď nás to k něčemu zavazuje a zavazuje to ty ostatní státy, které to podepsaly, pak to má smysl. A pak má smysl se bavit o tom, k čemu nás to zavazuje. Nebo to nikoho k ničemu nezavazuje, tak jak je to občas vykládáno a předkládáno, ale pak nemá smysl žádnou takovou smlouvu předjímat, ať si každý stát příp. uskupení států stanoví nějaká svá vnitřní pravidla, ve kterých se rozhodne, jestli půjde cestou jaderné energie, půjde cestou jiných zdrojů, nebo půjde cestou dosavadních fosilních paliv, která zase žádný tak zásadní problém nevytváří. Ale ta představa toho, že to je tak strašně důležité, protože to všem pomůže, ale současně je to nezávazné, mně připadá ze strany Ministerstva životního prostředí a vlády jako celku neuvěřitelně nepoctivá, protože jedno z toho musí platit. Nemůže platit současně to, že je to nezávazné, a současně to, že to nepochybně pomůže celému světu, protože všichni budou zavázáni. A pokud je to závazné, a já se trochu obávám, že to závazné ve skutečnosti je minimálně v tom, že tlak, který pak na nás bude vyvíjen, bude velmi zásadní, pak musí být odpovězena ona ústavní otázka a to je, kdo a k čemu se zavazuje. ***