(9.50 hodin)
(pokračuje Laudát)
Podívejte se, jak ostudná je záležitost propojení centra Prahy s Letištěm Václava Havla v Ruzyni a s kladenskou aglomerací. Dneska už nikdo i přes vážně míněné projekty a kroky k realizaci nevěří tomu, že se po 27 letech od toho, kdy prvně byl ustaven jakýsi PRaK, rychlodráha Praha - Letiště Ruzyně - Kladno, dojde na to, že buštěhradskou dráhu někdo přemění na železnici moderní. A obávám se, že tím otálením, povídačkami bez jasného tahu na bránu se dostaneme i s vysokorychlostní železnicí do této situace.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Františku Laudátovi. Slovo dostane pan poslanec Martin Kolovratník, připraví se pan kolega Petr Kudela. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, dobré dopoledne. Já jsem se bál, že po Františku Laudátovi s jeho stopáží nebude jednoduché vystoupit a určitě se pokusím být stručnější. Pro mě ta situace je vlastně malinko komplikovaná, protože jsem poslancem koaličním a kolegou z hnutí ANO a určitě bych velmi nerad, aby to vyznělo, že já jsem vymyslel nebo navrhoval něco proti vůli ministerstva nebo pana ministerstva, že tady přicházíme s nějakými nápady, které nejsou vykomunikovány, tak to chci říct hned na úvod, že takhle to není a že to usnesení, které pan zpravodaj pak představí, přiznávám, bylo to tak, jak už je v naší kotlině zvykem, na poslední chvíli, ale že jsme s kolegy z Ministerstva dopravy vykomunikovali, připravili a jsem za něj velmi rád. Protože to vnímám jako ambiciózní názor, ambiciózní a konkrétní návrh, který ale stále je rozumným kompromisem a je to maximální možnou shodou.
Možná i vznik filozofie toho usnesení mohu ilustrovat na jednom příkladu. Můj předřečník František Laudát před chvílí hovořil o tom, že ve chvíli, kdy na ta rychlá spojení, na vysokorychlostní tratě pustíme nákladní dopravu, tak si ji zpomalíme, tak ji zbytečně zahutníme, zahustíme. Možná jste v médiích zaznamenali zprávy o tom slavném Gotthardském tunelu ve Švýcarsku, kde i takové elity, jako jsou Švýcaři, se vlastně spletly a v plánování tam došlo k určité chybě. Protože když do tunelu pustili nákladní vlaky, tak zjistili, že z provozních důvodů i fyzikálních zákonů se jim najednou celá trať zpozdí. Ale například, tady je to ilustrační moment usnesení nebo bod, kde zavazujeme vládu, aby se tyto tratě, tento systém chystal pouze pro osobní dopravu, tak to jsme prostě vypustili. A vypustili jsme to z toho důvodu, že už konkrétní technické úvahy a zvažování jednotlivých variant by asi opravdu neměly být předmětem tady politické diskuse, politické deklarace na půdě Poslanecké sněmovny, ale mělo by to vzniknout právě při debatě s odborníky přímo na gesčním resortu na Ministerstvu dopravy.
V několika větách obecně na podporu, pokud ještě nejste o těch rychlých spojeních přesvědčeni, opravdu není to o tom, že nějaká parta nadšenců si hraje s vláčky nebo že tady chce stavět nějaké TGV, maglevy nebo japonské šinkanseny, vůbec ne. My, dámy a pánové, chceme postavit vlastně rychlejší konvenční železnici. Představte si, že vlaky, které dnes jezdí po Evropě, může to být německé ICE, vlaky typu AVE anebo i to TGV, které jsem zmínil před malou chvílí, ty mají stejný rozměr železnic, stejný rozchod tratě, jako jsou tady ty naše české národní v současné době. Rozdíl je v typu, v konstrukci vozidel, v trasování, ve směřování trati, tedy v těch obloucích a hlavně v zabezpečení.
To, co vždycky říkáme, nechceme tady za stovky miliard postavit nějakou elitářskou dopravní záležitost pro ty nejbohatší. Chceme postavit dopravní systém, který bude dostupný širokým vrstvám obyvatel. Jen si zkuste představit, že vy, kteří jste poslanci z Moravy, Brňáci, že budete tady v Praze do hodiny. Kolegové, já jsem třeba z východních Čech, z Pardubic, z Hradce Králové, pokud se i tam povede jednou trať, že ty dojezdy budou 20 minut, půl hodiny. Ta republika se nám vlastně dramaticky zkrátí. Nejen nám, ale všem občanům, kteří najednou mohou dojíždět za prací.
A další nejméně důležitý a já říkám, že zásadní moment je ten, že my tu přípravu vnímáme síťově. To znamená, chceme ta rychlá spojení zapojit do současné železniční sítě, a opět na tom asi nejjednodušším ilustračním příkladu mezi Prahou a Brnem ve chvíli, kdy vznikne takováto trať, tak najednou vedle ní vám zůstávají dvě konvenční, které už dnes existují, jedna vede přes Havlíčkův Brod, Vysočinu, jedna přes Českou Třebovou a Pardubice a tu mohou používat nákladní vlaky, osobní regionální doprava a další. To znamená, my uvolníme té stávající síti.
Je také potřeba říci, že investice, finance, které do tohoto systému půjdou, nebudou projedené, ale budou proinvestované, České republice z makroekonomického pohledu se dramaticky vrátí. My jsme si dělali nějaké odhady, propočty, reálné odhady i ze znalosti trhu a já tvrdím, že jsme schopni výstavbu těch tratí zahájit v roce 2025, ty první bagry na první úseky v tomto roce mohou vyjet, protože už například na úseku Praha-Drážďany byla dokončena soutěž na zhotovitele studie proveditelnosti a začne se připravovat, začne se konkrétně plánovat. Jsme schopni podle mého názoru při současných kapacitách postavit 40 až 50 kilometrů takových tratí ročně. Takže do roku 2035, když vše půjde dobře, můžeme mít hotovo.
A nyní k tomu usnesení. Je tam více bodů, já teď nebudu zdržovat, pan zpravodaj je pochopitelně pak přednese. My jsme měli v zásadě ambici být konkrétní. Ten materiál, který na ministerstvu vznikl, je perfektní. Chci za něj panu ministrovi poděkovat a vyseknout velkou poklonu, protože ministerstvo, pane ministře, jestli se nepletu, rok nebo dva zpátky se snažilo i tento materiál vysoutěžit. Chtělo ho vysoutěžit na evropské úrovni. To znamená, oslovit i zahraniční projekční kanceláře nebo profesionály. A prostě ta soutěž, bohužel, budu upřímný, díky kvalitě našeho zákona o veřejných zakázkách nebyla úspěšná. Neúspěšní uchazeči se stále odvolávali, tu soutěž napadali a nebylo možné ani vysoutěžit, připravit ten koncepční materiál o rychlých spojeních v České republice. Ministerstvo se rozhodlo ho připravit vlastními silami a připravilo ho z mého pohledu vlastně v docela rekordní době. Bylo to možná tři čtvrtě roku od loňského roku. A za to se před panem ministrem i kolegy z odboru strategie skláním, protože tohle byl opravdu perfektní výkon.
A dnes tady tedy máme materiál, my jsme v tom usnesení poprosili, abychom se mu mohli ještě věnovat na hospodářském výboru, aby to právě nebylo předmětem takhle širokého pléna, ale té úzké skupiny poslanců, kteří se dopravě věnují. Můj postřeh je takový, že materiál je na skvělé úrovni, co se týče techniky, přípravy, popisu té situace. Ale jedna věc mu chybí. Chybí mu právě návrh nebo nastavení těch politických a konkrétních procesů, co udělat. Jak začít plánovat, organizačně, koho kde vyčlenit, jaké odborníky oslovit, kdy vyčlenit finanční prostředky. A tady ten "nedostatek" nebo ten hendikep, který v materiálu není, právě nahrazujeme naším usnesením, které vám za malou chvíli předložíme, a poprosíme vás o jeho podporu.
V poslední větě, jenom namátkově nebo ilustračně. Dali jsme tam i bod, kde navrhujeme, žádáme vládu, aby oslovila ke strategickému partnerství zahraniční odborníky. A já snad mohu být konkrétní, předběžně jsem komunikoval s člověkem, který se jmenuje Andrew McNaughton, je to technický ředitel anglického High Speed Two v rámci světové organizace UIC, je šéfem vysokorychlostního fóra, takže je to na světové úrovni opravdu jeden z nejrespektovanějších odborníků. Byl dva roky strategickým poradcem australské vlády pro výstavbu vysokorychlostních tratí a je to člověk, který by byl ochoten s Českou republikou jednat a nám při té přípravě pomoci. Samozřejmě můžeme nebo nemusíme se pro něj rozhodnout, ale je to zase ilustrační příklad toho, že jednotlivé body našeho usnesení jsou opravdu racionální, konkrétní a té věci pomůžou a posunou výstavbu dramaticky dopředu. Navrhli jsme i to, aby to usnesení, ta deklarace byla přes volební období. To znamená, pokud se shodneme, tak zavážeme vládu, že jednou ročně vždy k 31. 12. předloží Poslanecké sněmovně zprávu o tom, jak v tom předchozím kalendářním roce postoupila, jaké kroky udělala a kam jsme se v té výstavbě posunuli. Pokud toto usnesení bude platit, tak jistě tušíte, víte, že bude platit přes volební období i dále do budoucna.
Takže za mě ještě jednou poděkování panu ministrovi za ochotu, že to nebere úkorně, že vláda nebo že Sněmovna tu vymýšlí něco natruc nebo proti ministerstvu. Děkuji za to, že spolupracujeme. Velké poděkování kolegům z koalice a hlavně z opozice. My jsme měli dnes dopoledne společnou tiskovou konferenci, kde jsme stáli před novináři bez politických dresů, bez log jednotlivých stran a deklarovali jsme moment, který podle mě se ještě ve Sněmovně nestal, že opravdu zástupci všech zúčastněných nebo zde přítomných poslaneckých klubů mluví jako jeden muž. A za to vám chci, dámy a pánové, moc poděkovat.
Díky za pozornost. ***