(9.30 hodin)
(pokračuje Šidlo)
Druhá věc, s tou se potýkáme nejčastěji a ve Sněmovně byla velice často projednávána, je otázka budování dopravní infrastruktury ve vlastnictví státu, a to je ten problém, že všechna budování této dopravní infrastruktury jsou protahována vlivem dopadů jednotlivých novelizovaných zákonů, které se zaobírají stavebnictvím, případně výstavbou jakékoli sítě anebo liniové stavby v ČR. Ta druhá oblast musí obsahovat legislativní kroky z jednotlivých ministerstev vlády ČR, kde budou zavázáni k tomu, aby připravovali legislativu v souladu s programem budování této sítě vysokorychlostních železnic, potažmo všech sítí dopravní infrastruktury v ČR. Je to velmi složitý proces. Při prvním setkání pracovní skupiny, kterou pan ministr ustavil, jsme se setkali s kladnými ohlasy od zástupců jednotlivých ministerstev, ať už se to týká pozemků, ať už se to týká přípravných kroků projektových záměrů, to znamená stavebního povolení, projektové přípravy atd. atd. Nechci to zde vyjmenovávat všechno. Ale ohlas tam byl velmi pozitivní, a byl tam dokonce vysloven souhlas, že ta potřebnost, o které my hovoříme, pro tuto dopravní infrastrukturu je v ČR vysoká.
A abych pokračoval ve svých poznámkách a názorech, dovolte ještě třetí oblast, která je neméně závažná a ovlivňuje také délku výstavby, délku přípravy a samozřejmě i termín, kdy bude realizován, a to je otázka financování. Bezpodmínečně nutné je v dnešním usnesení promítnout i způsob financování této dopravní infrastruktury, zejména to, aby vláda uchopila jako dlouhodobý svůj cíl, že bude tuto dopravní infrastrukturu financovat v potřebném čase, v potřebných letech, ať už s podporou evropských zdrojů, na které ještě máme šanci dosáhnout, anebo i bez podpory evropských zdrojů. Je to velmi nákladná záležitost, vybudovat tuto síť, a na druhé straně musí být deklarováno, že finance budou dostatečné a budou alokovány ve správné době, a jak by se řeklo, na správná místa realizace tohoto projektu.
Proto mi dovolte, abych svoji zprávu zpravodaje ukončil. Myslím si, že to, co zde přednesl pan ministr, je dostatečný náboj k tomu, abychom vedli kvalifikovanou diskusi. Já jsem přesvědčen, že jsem ve své zpravodajské zprávě upozornil na další momenty a body, které by měly být jednoznačně součástí dnešního usnesení. Proto prosím, vyjádřete se k tomu, protože cílem všech členů hospodářského výboru průřezem politického spektra bylo, aby tato iniciativa, tento krok byl dělán v souladu se všemi politickými subjekty v Poslanecké sněmovně, abychom dlouhodobě garantovali to, že tento cíl je pro nás velice důležitý a prioritní.
Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za jeho zpravodajskou zprávu a mohu otevřít všeobecnou rozpravu, do které jako první se přihlásil pan poslanec František Laudát. Připraví se pan kolega Martin Kolovratník a další kolegové. Prosím, pane poslanče, máte slovo ve všeobecné rozpravě.
Poslanec František Laudát: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, trošku je mně líto, že tady je tak malá účast poslanců. Hospodářský výbor v minulosti, opakovaně v minulých mnoha letech, vyzýval Ministerstvo dopravy, vládu, aby skutečně udělala konkrétní razantní kroky k přípravě budování vysokorychlostních železničních sítí v České republice. Většina lidí to odkývala a existovala tam shoda napříč politickým spektrem, v minulých i předminulých obdobích. Bohužel ze strany Ministerstva dopravy to nemělo adekvátní odezvu. Úředníci, kteří tam sedí a seděli a sedí, se domnívají, že jsme nějací snílkové a podobně. Výsledkem této situace je, že Česká republika se z hlediska moderní, kvalitní, bezpečné, ekologické železnice stává černou dírou Evropy.
Proč jsme teď přitlačili na pilu? Protože skutečně chceme, aby to byla vůle celé Sněmovny. A doufám, že i naši nástupci budou v tomto pokračovat. My nesníme, my chceme, aby Česká republika odhodila mindrák, který má, který se zvětšuje, neschopnosti budovat dopravní infrastrukturu. Upozorňuji vás, že krátce po roce 1990 existoval dokument, který říkal, že zhruba někdy do roku 2016 bude dokončena modernizace železničních koridorů. To už nemluvím o dnes již ostudném budování dálniční sítě. A v roce 2017, mám pocit, že měla být zahájena výstavba první vysokorychlostní železniční tratě. Nestalo se tak. Že nejsme snílkové, velikostí České republiky v porovnání s globalizovaným světem fakticky jsme počtem obyvatel a rozlohou městský stát. A my bychom měli sáhnout k tomu, že podle toho bude vypadat dopravní obslužnost. To, že tady mluvíme o vysokorychlostní železnici, tak neznamená, že se nedotýká všech.
Nikdy jsem sem nechodil s cedulemi, ale teď vám něco ukážu a zároveň jako obhajobu toho, proč v některých parametrech typu: nechoďte nám, plánovačům, úředníkům, vládě pod třistakilometrovou rychlost, na podporu toho, protože cílem by měla být primárně kvalitní dopravní obslužnost celé České republiky, nastolení úplně nové kvality v dopravní obslužnosti. To je primárním cílem. A když se budeme držet, nebo vláda, naši nástupci, parametrů, tak vám tady potom ukážu jenom bez návaznosti, bez přebudování regionální sítě, bez uzpůsobení železničních koridorů, co to způsobí v dopravní dostupnosti hlavního města Prahy. To jsme vzali jako referenční bod, není v žádný pragocentrismus. (Poslanec ukazuje plénu panel s barevnou mapou ČR). A tady potom uvidíte vlastně, jak se do hodiny, do dvou do tří hodin dá přicestovat do hlavního města Prahy s použitím železnice. V případě, že budou promyšlené plány úpravy návazných regionálních železnic, tak myslím, že vláda by se nemusela bát říci: vážení občané, z nejhůře dostupné obce České republiky se do dvou a půl hodiny dostanete do hlavního města Prahy. A to se samozřejmě logicky dramaticky zkrátí i cestování mezi sousedními metropolemi středoevropského prostoru, a tím pádem samozřejmě návazně i po celé Evropě. Takže prosím to není nějaká naše - četl jsem v médiích, protože byly i reakce například na Vizi TOP 09, že sníme, že je to utopie. To není utopie, to jenom svědčí o tom, kam jsme se psychologicky dostali. Česká republika potřebuje vrátit svoji hrdost.
My se nějakým způsobem tady dohadujeme o návrhu usnesení. Já bych vás poprosil, možná vám bude připadat trošku víc podrobné a podobně, ale ono to vychází i z té diskuse, která se odvinula na prvním zasedání pracovní skupiny, kterou ustavil ministr dopravy a kde skutečně zase z těch stávajících lidí, kteří u toho jsou dlouhodobě, tak prostě oni už žijí v takovém tom až příliš úřednickém režimu. A já se domnívám, že rozhodnutí o koridorech parametrů, kde by se ta železnice měla pohybovat, o prioritách a o formě, je především politické rozhodnutí. Teprve v druhé řadě z toho má vyjít jasné zadání, co mají příslušní odborníci, dopravní experti, investoři, Ministerstvo financí, které bude na to zajišťovat finanční prostředky, dělat.***