(16.10 hodin)
Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, zákon, který projednáváme, ta novela, je velice důležitá, protože systém, který je v ní, je řádově něco, co v našem školství dlouhou dobu chybí. Hodně dlouhou dobu se mluví o tom, že je potřeba to doplnit, a teprve nyní na to přichází řada. Jednoznačně si myslím, že ten krok, který děláme, je pozitivní. Jiná otázka je ovšem, jestli jde dosti daleko a jestli opravdu jenom tady toto bude stačit na řadů problémů, které naše školství má.
Připomenul bych to, co tady říkal ve své faktické poznámce kolega Gabal o výzkumech z OECD kolem špatné míry motivace, odporu našich žáků ke škole i úloze toho, co kolega Gabal nazval škodlivým monopolem na přípravu učitelů. Nechtěl bych zpochybňovat, že učitelství je profese, že k němu nestačí jenom talent daný od boha, ale že je potřeba se i systematicky připravovat na toto působení, zdokonalovat své předpoklady a dělat to, co se dělá v řadě jiných profesí. V tomto se učitelství od jiných profesí neliší. Na druhou stranu stejně jako v jiných profesích můžeme mít malé počty výjimek, u kterých stojí za to umožnit ten systém, chcete-li, obcházet a dostávat se do toho systému jiným způsobem.
Z doporučení, která zaznívají ve zprávách OECD, bych připomněl, kromě toho, co zde již zmínil kolega Gabal, ještě další. OECD nám doporučuje, abychom zlepšili mobilitu pracovníků ve školství, abychom umožnili i pracovníkům v pokročilejším věku s načatou jinou kariérou vstupovat do školství jako učitelé a oživovat to prostředí, mimo jiné v odborných předmětech nebo v předmětech přírodovědných. U těchto věcí je známo, že by to pomohlo. Souhlasím s tím, co zde říkal kolega Gabal, že by tady takovéto zlomení monopolu mohlo představovat zlepšení i z hlediska motivací dětí.
Formální kvalifikace není zárukou kvality, přestože je dobré mít v tom mainstreamu prostředky na její budování. Zahraniční analýzy i pozorování České školní inspekce vyvracejí přesvědčení, že učitelé bez formální kvalifikace jsou méně kvalitní. Mnozí ředitelé škol stále drží ve školách i učitele, kteří sice splňují zákonné požadavky, ale jen na hraně zákona. Drží je tam proto, že je pokládají za výborné učitele. Pokud jsou někde ve školách nekvalitní nekvalifikovaní učitelé, je to zpravidla kvůli celkovému nedostatku učitelů. Zahraniční studie Rockoffa a Staigera z roku 2008 "Co nám certifikace říká o efektivitě učitelů? Důkaz z New Yorku", tedy města, které má zhruba stejně obyvatel jako Česká republika, vyšlo to v Economics of Education Review v roce 2008, ukazuje, že formální certifikace není pro efektivnost výuky relevantní. Tohle jsou sice americké podmínky, ale u nás podobná studie chybí. Nicméně bez ohledu na to, že zde není ucelená studie, je možné se obrátit na Českou školní inspekci a její výsledky a využít dílčí data od ní.
Podle dokumentu České školní inspekce Porovnání kvalifikovaných a nekvalifikovaných pedagogických pracovníků bylo na základních školách vyhodnoceno 8 994 hospitací, z toho 90,5 % u kvalifikovaných a 9,5 % u nekvalifikovaných pedagogických pracovníků. A závěry České školské inspekce z toho jsou tyto: Mezi nekvalifikovanými a kvalifikovanými pedagogickými pracovníky není rozdíl u stanovení cíle. Kvalifikovaní pedagogičtí pracovníci ve vyšší míře stanovili vhodný cíl vzhledem k školním vzdělávacím programům - 91,4 %, u nekvalifikovaných 87,2 %. Kvalifikovaní pedagogičtí pracovníci častěji zařazují do cíle vědomostní složku - 92,3 % kvalifikovaní, 87,7 % nekvalifikovaní. Naopak nekvalifikovaní ve větší míře zařazují do cíle dovednostní složku: 60,5 % nekvalifikovaní, jenom 54,8 kvalifikovaní. Nekvalifikovaní pedagogičtí pracovníci mírně častěji zařazovali samostatnou práci žáků, naopak méně často zařazovali práci ve dvojicích a frontální výuku. To lze hodnotit z kvalitativního hlediska pozitivně. Účelnost využití organizačních forem byla vyšší u kvalifikovaných pedagogických pracovníků, nešlo ale o významné rozdíly kromě samostatné práce žáků. Nekvalifikovaní pedagogičtí pracovníci ve významné míře, v nižší míře zařazovali trasmisivní a komunikativní metody výuky, práci s testem, problémové učení a názorně demonstrační metody, naopak významně častěji zařazovali dovednostně praktické metody.
Rozdíly mezi kvalifikovanými a nekvalifikovanými pedagogickými pracovníky obecně nejsou nijak velké. A je důležité si uvědomit, že mezi nekvalifikovanými pedagogickými pracovníky je velký podíl těch, kteří dosahují výborných výsledků a jsou výborně hodnoceni i Českou školní inspekcí, a naopak mezi kvalifikovanými je mnoho těch, kteří nejsou inspekcí hodnoceni dobře. Samotná kvalifikace by proto neměla být nějakým zlatým teletem, které bychom vnímali bez toho, abychom si byli vědomi dalších aspektů.
K tomu přispívá to, co už zde zaznělo od kolegů Raise a Kořenka, co se týká nedostatku učitelů. My máme dneska deficit asi 5 tisíc učitelů, který se každoročně zvyšuje asi o více než dvaapůl tisíce. A je velice pravděpodobné, že budeme systémově nuceni hledat řešení takového nedostatku učitelů. Nenahradí to jenom přechody třeba odborných asistentů z vysokých škol do regionálního školství, těch je zanedbatelný počet, který by takhle mohl přejít. A dá se vážně mít obavy z toho, že bude tendence v budoucnu umožnit učit bakalářům nebo jenom maturantům, jak tomu na prvním stupni bývalo.
Chtěl bych předložit pozměňovací návrh, který bude trvat na obecně magisterském vzdělání pro každého, kdo učí na vysoké škole, ale uvolní ten požadavek formální kvalifikace a nechá konkrétní způsoby doplňování znalostí na zodpovědnosti ředitele, který by tady toto učitelům ukládal. Kromě těch obecných úvah bych chtěl zdůraznit, že je zde i rozsudek Ústavního soudu z nedávné doby, má číslo ÚS 3350/15, který se týkal oprávněnosti propouštění učitelů, kteří nemají patřičné formální vzdělání. Ústavní soud ve svém zkoumání problému došel k tezi, která je uvedena v rozsudku, ona je od někoho jiného než od těch soudců, ale je to teze, která je platná. Zní: Šedá je teorie, zelený je strom života. Zdůrazňuje zohlednění zkušenosti, že ne vše - cituji ten rozsudek -, na co se lze teoreticky připravit, má také vždy praktický význam a uplatnění. A naopak pro praxi jsou často důležitější poznatky a zkušenosti, které žádná škola nenabízí, nebo dokonce poskytnout ani nemůže. ***