(15.10 hodin)
(pokračuje Putnová)
V Maďarsku je povinnost neustálého vzdělávání zakotvena v zákoně. Minimálně jednou za sedm let se musí učitel účastnit povinných programů dalšího profesního vzdělání.
Takže to jenom namátkou ty okolní země, abychom ukázali, že se nejedná o nějaký experiment v České republice, ale že vlastně jenom srovnáváme krok s tím okolím, které už tuto možnost dávno vyzkoušelo.
My jsme se pokusili do toho pozměňujícího návrhu zahrnout připomínky Ministerstva školství, protože jakkoli by byl legislativně stanovený nárok na volno, podléhal by schválení ředitele, tudíž by bylo možné v rámci školy rozvrhnout, kteří učitelé a kdy budou moci toto volno čerpat. Nemůže se tedy stát ta obava, která se samozřejmě nabízí, že by polovina školy odešla a neměl by kdo učit. Taková věc se nemůže stát ani prakticky, ani teoreticky, a to proto, že budou teprve postupně nabíhat programy, které by byly nabízeny učitelům na odborných fakultách, učitelských fakultách, takže ten náběh by byl pozvolný a náš odhad, který je postavený na takové anketě mezi učiteli, vypadá, že by bylo možné, aby desetina učitelů odešla v rámci jednoho školního roku na studijní volno, aniž by to zásadně ohrozilo výuku.
Myslím, že učitelé, kteří jsou motivovaní, kteří mají školu rádi, jsou ti dobří učitelé, které bychom ve škole chtěli vidět a které by si také přáli rodiče dětí.
K pozměňujícímu návrhu se přihlásím v podrobné diskusi. Pokud byste měli zájem se dovědět víc, odkazuji také na velmi podrobnou důvodovou zprávu tohoto pozměňujícího návrhu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Anně Putnové za její vystoupení. Nyní pan poslanec Petr Kořenek v obecné rozpravě, připraví se pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Kořenek: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ke kariérnímu řádu jako člověk z profese můžu poznamenat, že i v současnosti je povinnost učitelů se vzdělávat. A nejenom učitelů, ale i vychovatelů a psychologů. Nicméně všechno je to tak nějak bráno jako samozřejmost. Uvádíme i nové učitele. Ale všechno to děláme zadarmo. Tímto se otevírá cesta k ohodnocení všech dalších činností učitele, které veřejnost vůbec nezná nebo o nich neví. Vnímána je obecně jenom výuka. Ostatní práce učitele je zejména rodičovské veřejnosti utajena. Takže věřím, že kariérní řád bude ten, který pomůže učitelům jednak k lepšímu ohodnocení, ale jednak k tomu, aby jejich práce byla daleko snazší a měla patřičnou podporu odborných institucí. Přesto si dovoluji k tomuto zákonu načíst několik pozměňovacích návrhů a uvést jejich zdůvodnění.
První pozměňovací návrh bude: Ve sněmovním tisku v bodě 3 v nově vkládaném odstavci § 9a odst. 1 slova "odborných předmětů a odborného" se zrušují a za slova § 9a odst. se vkládají slova "jedna nebo".
K bodu 1. Pozměňovacím návrhem se navrhuje umožnit působení učitelů bez odborné kvalifikace, tzv. odborníků z praxe na středních školách, úprava se však vztahuje výhradně na učitele odborných předmětů středních škol. Netýkala by se tedy gymnázií, kde nejsou odborné předměty. V praxi by tak mohlo dojít k situaci, kdy by na střední škole učil odborník z praxe např. chemii jako odborný předmět, tento odborník z praxe by však již nemohl učit chemii na gymnáziu, neboť na gymnáziu by se jednalo o všeobecně vzdělávací předmět. Navrhuje se proto rozšířit možnost působení učitelů bez odborné kvalifikace s vysokoškolským vzděláním, které odpovídá charakteru vyučovaného předmětu, na všechny střední školy. Podmínka získání příslušné odborné kvalifikace do čtyř let ode dne vzniku jeho pracovního poměru zůstává zachována.
Další úprava: V bodě 3 a v nově vkládaném § 9a slova "pracovního poměru" nahrazují slovy "základního pracovněprávního vztahu".
Zde se navrhuje legislativně technická úprava. Ředitel školy může písemně uznat předpoklad odborné kvalifikace nejen učitelům, kteří jsou zaměstnáni v pracovním poměru, ale i těm, kteří mají dohodu mimo pracovní poměr. Pod písmenem b) se však objevuje "pracovní poměr".
Další pozměňovací návrh se týká části třetí, kde se vkládá část čtvrtá. Já jenom řeknu odůvodnění: Tímto návrhem se prodlužuje doba, po kterou bude možné poskytovat preventivně výchovnou péči dětem v diagnostickém ústavu na žádost rodičů. Prodloužením doby umožní další poskytování této podpory a plynulejší úpravu systému výchovné péče. Zákonem č. 333/2012 Sb. byla tato možnost stanovena do 31. 8. 2017, která se však ukázala jako nedostatečně dlouhá. Období dalších dvou let umožní dostatečnou a kvalitní přípravu výchovné péče, aby byly zachovány potřeby a zájmy všech dotčených osob a subjektů.
Další pozměňovací návrh se týká druhé části čl. III, kde se doplňuje nový bod.
Odůvodnění: Navrhuje se zkrátit dobu, po kterou musí žák pobývat v zahraničí, aby měl možnost úpravy maturitní zkoušky. Řada středoškolských studentů z České republiky odchází studovat do zahraničí na kratší dobu, než jsou čtyři roky. Například Francie je jednou ze zemí, kam čeští středoškoláci pravidelně vyjíždějí. Délka studia na gymnáziu ve Francii jsou tři roky. Po návratu by tedy tito studenti nemohli využít možnosti úpravy podmínek konání zkoušky z předmětu český jazyk u společné části maturitní zkoušky. Přitom jejich pobyt je dostatečně dlouhý na to, aby měli s češtinou po návratu určité těžkosti.
Dále je nutné vzít v úvahu, že pracovní mise českých občanů v zahraničí, zvláště v oblasti diplomacie, ale i dalších, nejsou nutně na čtyři roky. Jeden dva roky nehrají příliš roli, ale doba tří let a výše bez zázemí poskytovatele vzdělání v zahraničí s pouhým samostudiem již může způsobovat žákům určité problémy. Osm let by mohlo vést k situaci, kdy dítě bude na základní škole po dobu čtyř let v zahraničí, pak se vrátí a na celé čtyřleté gymnázium a bude mít úlevy u maturity. Definice délky vzdělávání mimo území České republiky jako tři roky v průběhu šest let by tak lépe pokryla možné vznikající situace.
Poslední pozměňovací návrh je jistou alternativou k pozměňovacímu návrhu, který tady přednesla kolegyně poslankyně Putnová. Obávám se totiž, že v mnoha případech, kdy jsme ve školství byli zvyklí, že byly přijaty normy, které pak nebyly kryty finančními prostředky, dovolím si v rámci odůvodnění navrhnout. Navrhuje se přímo v zákoně o pedagogických pracovnících uvést možnost dohody o poskytnutí volna pro vlastní vzdělávání, kterou by mohl uzavřít ředitel školy s učitelem. Podstatou této dohody by tak bylo poskytnutí placeného volna v délce až šesti měsíců. Dohoda by mohla být uzavřena v případě, kdy učitel odučil deset let, a po dalších deseti letech by mohla být opakována. ***