(17.00 hodin)
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane ministře. Pane poslanče, máte zájem o doplňující otázku? (Ano.) Máte tedy slovo.
Poslanec Jiří Koubek: Děkuji, pane ministře, děkuji zejména za to, že jste se v závěru snažil odpovědět na mé otázky, protože jinak to bylo trošku školní cvičení o tom, že umíte číst. V podstatě jste potvrdil, že pouze na základě tohoto 21řádkového posudku, který je zpracován řekl bych až velmi laickým způsobem, při vší úctě k panu akademickému malíři a restaurátorovi, který neobsahuje ty patřičné náležitosti, jste rozhodl o tom vývozu. To tedy považuju za docela fatální.
A co se týče ještě vývozu do té Číny, tak jste řekl - cituji: "Nejedná se o žádné další asijské země, nýbrž pouze o tento vývoz do Japonska, kde je garantována veškerá péče odborná i jakákoli jiná, co se týká dopravy." Teď už tedy připouštíte, že by se to do Číny opět mohlo dostat. Dovolím si v této souvislosti upozornit, že na přelomu roku 2017/2018 se zde chystá Galerií hl. m. Prahy výstava dvou děl nebo dvou umělců z Číny. Není už to náhodou domluveno recipročně, že opravdu ta epopej nepoletí z Japonska zpátky do České republiky, ale dostane se do Číny?
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Váš čas, pane ministře. Pardon, pardon, pane poslanče. (Poslanec Koubek: Děkuji. Pardon, omlouvám se.) Pan ministr bude reagovat? Jestliže ano, máte slovo, pane ministře.
Ministr kultury ČR Daniel Herman Ano, děkuji. Číst skutečně umím, tuším, že od roku 1969, kdy jsem začal chodit do základní školy, a opravdu si nechci hrát na experta. Já plně důvěřuji jednak těm, kteří v rámci své práce v Galerii hl. m. Prahy kontinuálně zkoumají Slovanskou epopej, a všem těm, kteří nám garantují, že je schopna vývozu.
A co se týká Číny, tak tady opakuji to, co už jsem před chviličkou řekl. Za dané situace nemůže Ministerstvo kultury rozhodnutí o povolení vývozu Slovanské epopeje do Číny vydat. To znamená, nic takového, co zde bylo naznačeno, se nechystá a po skončení vývozu do Japonska bude Slovanská epopej opět v Praze. Děkuji.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane ministře. Teď mi dovolte jenom krátce přečíst omluvu paní kolegyně Věry Kovářové, která se omlouvá z pracovních důvodů dnes od 16.30 do konce jednacího dne.
Další se svou interpelací vystoupí pan poslanec Jan Zahradník. Pan poslanec přednese svou interpelaci na ministra životního prostředí Richarda Brabce. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Zahradník: Děkuji, vážený pane předsedající. Pane ministře, 16. ledna rozhodla tripartita, že odmítne antifosilní zákon, a vy jste veřejně přislíbil, že vládě navrhnete jeho odložení. Předmětem antifosilního zákona, připomínám, bylo přijetí závazku nad rámec státní energetické koncepce, tedy stanovení závazného cíle snížení emisí o 80 % do roku 2050, a to ve srovnání s rokem 1990. Vy jste se 6. ledna obrátil na členy tripartity s dopisem, ve kterém jste uvedl - cituji: Závěry studie ukázaly, že snížení emisí skleníkových plynů v České republice do roku 2050 o 80 % oproti roku 1990 je možné, avšak je spojené s významnými náklady. Energetický ústav v Brně ve svém posudku uvádí: Na základě dosavadních analýz nelze tvrdit, že snížení emisí o 80 % v roce 2050 je nemožné, nicméně analýzy naznačují, že takové snížení emisí bude přinejmenším velmi nákladné a možné jsou i dopady na hospodářský růst, který by mohl být pomalejší než v případě scénářů konzervativních.
Nyní bych to tedy chtěl konfrontovat s politikou ochrany klimatu, kterou vláda vzala na vědomí v červnu 2016 a předložila návrh do procesu SEA, kde se již jeho posuzování blíží ke konci. Politika ochrany klimatu stanovuje hlavní indikativní cíl, a to lineární trajektorie pro časový úsek 2030 až 2050 je pak navržena s ohledem na uvažovanou maximální úroveň emisí České republiky v roce 2050 odpovídající alespoň 80% poklesu emisí oproti roku 1990.
Čili moje otázka zní: Bude vláda tento cíl prosazovat v politice ochrany klimatu navzdory odmítnutí antifosilního zákona? Pokud ne, bude v tomto smyslu opravena politika ochrany klimatu? A pokud ano, není náhodou slib tripartitě pouhým politickým příslibem a vaše ministerstvo hledá jiné, skrytější cesty na prosazování tohoto cíle s vědomím toho, že pro českou ekonomiku to může být likvidační? Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Trošku jsme přetáhli čas. Slovo má ministr životního prostředí Richard Brabec. Prosím, pane ministře.
Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené (řečník se rozhlíží se, zda jsou mezi 13 přítomnými lidmi v sále nějaké ženy) ano, kolegyně, kolegové, děkuji za ten dotaz.
Chci vás ujistit, pane kolego, vaším prostřednictvím, pane předsedající, že nehledáme určitě žádné skryté cesty. Já jsem jasně řekl, že pokud nebude naplněna ta podmínka, která je i v programovém prohlášení vlády, to znamená, že případné schválení antifosilního zákona nemá mít, nebo dokonce nesmí mít žádný vliv na konkurenceschopnost České republiky, tak že ten antifosilní zákon nepředložím, a to i bez stanoviska tripartity. To stanovisko tripartity v tom hrálo opravdu jenom velmi podružnou roli.
Navíc je tam ještě další velmi důležitý aspekt a to je to, že skutečně o tom, jakým způsobem bude postupovat, nebo jakým způsobem budou nastaveny další cíle v oblasti snižování CO2 v rámci Evropské unie, teď momentálně vlastně rozhoduje Evropská unie a bude o tom ještě bezpochyby diskutovat několik let, protože se bavíme o cílech po roce 2030. A navíc Česká republika jede dost úspěšně po té trajektorii, která je potřeba.
Takže politika ochrany klimatu dnes zmiňuje pouze indikativně tento cíl z jednoho jediného důvodu, že tento cíl byl vlastně zmiňován i ve schválených materiálech už v roce 2009 na úrovni Evropské unie, kde se hovoří o tom, že je možné, že po tom roce 2030 budou stanoveny další návazné cíle do roku 2050 až k 80 procentům. Takže politika ochrany klimatu rozhodně nebude obsahovat žádné konkrétní nástroje za rok 2050, ani cíle, hovoří pouze o tom opravdu indikativně, že se v Evropské unii vede debata o tom, zda ten cíl v roce 2050, velmi vzdálený a velmi indikativní, ale zmíněný, tedy těch 80 % snížení emisí CO2 oproti roku 1990, je reálný, nebo není reálný. A proto my se tam o tom také zmiňujeme, protože považujeme za seriózní tuto záležitost zmínit. Nic víc, nic míň. Tato politika ochrany klimatu opravdu hovoří o výhledu do roku 2020, resp. 2030 a stanoví konkrétní cíle a také konkrétní prostředky nebo nástroje k tomu, aby Česká republika tyto cíle v roce 2020 a 2030 splnila, což se nám bezpochyby povede, protože už vlastně za rok 2015 jsme dokázali snížit emise CO2 o 37 %, takže se nám nepochybně povede ten 40% cíl v roce 2030 splnit.
Jestli vám to takto stačí. Děkuju.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane ministře. Pan poslanec nyní položí doplňující otázku. Máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Děkuji, pane předsedající. Já mám ještě jednu doplňující otázku, pane ministře. Bude vláda při vědomí dopadu těchto energetických chimér na naši ekonomiku nadále prosazovat ratifikaci Pařížské dohody? (Ministr Brabec ze své lavice: Bude.) Pan ministr říká, že bude. Takže děkuju mockrát za tuhle tu pro mě velmi nepříjemnou, negativní odpověď.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Tím jsme se vypořádali i s odpovědí na doplňující otázku. Děkuji. Jako další byla vylosována paní poslankyně Marie Pěnčíková. Připraví se pan poslanec Jiří Petrů. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Marie Pěnčíková: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za slovo. My vás tady potrápíme teď pěkně v řadě, pane ministře. Ale já mám asi jasný dotaz. Myslím, že ho i čekáte. Váš zákon o odpadech byl asi jednou z priorit ministerstva. A přesto, blíží se konec volebního období, zákon stále není, starostové na něj čekají, a proto se vás chci zeptat, jak to se zákonem vypadá. Děkuju. ***