Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

78.
Vládní návrh zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech
/sněmovní tisk 1025/ - prvé čtení

Pan ministr zůstal u stolku zpravodajů, paní poslankyně Helena Válková také zaujala místo u stolku zpravodajů, protože je zpravodajkou pro prvé čtení. A já požádám pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby z pověření vlády předložený návrh uvedl. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, předkládaný návrh, respektive balík návrhů, protože k němu patří ještě ty dva body, které budou následovat po bodu, který se mezi to vmezeřil, což je poslanecký návrh na novelu o znalcích a tlumočnících, tak tyto tři zákony představují, myslím si, dlouho očekávanou a dlouho již chybějící legislativní změnu a náhradu dnes zcela nevyhovující úpravy z roku 1967 v oblasti znalců a tlumočníků.

Základní změny, ke kterým by mělo předkládanou úpravou dojít, spočívají v tom, že nově by mělo být zcela jasné, jaká jsou pravidla pro vstup do oboru znalectví. Zároveň by na to měl být také právní nárok, to znamená, měla by skončit dnešní situace, kdy je do značné míry na správním uvážení předsedy krajského soudu, popřípadě ministra spravedlnosti, zda někomu bude, nebo nebude přiznáno znalecké oprávnění.

Zároveň by měl být narovnán dnešní stav, kdy pokud někdo chce vykonávat komerčně znaleckou činnost prostřednictvím právnické osoby, tak je to tak nějak směšováno, takhle to vzniklo na začátku 90 let, vlastně s vědeckými ústavy, když to tak řeknu. Čili dochází dnes k matoucímu rozdělení takzvaných znaleckých ústavů do prvního a druhého oddílu. Tomu veřejnost vůbec nerozumí a má pocit, že výkon znalecké činnosti v právnické osobě je pak cosi víc, cosi lepšího, ačkoliv je to prostě pořád stejná práce stejných znalců. Takže z tohoto důvodu má být tento stav narovnán a mají být vytvořeny ze zákona takzvané znalecké kanceláře, podobně jako máme advokátní kanceláře, tak aby to bylo veřejnosti jasné.

A co je možná nejdůležitější, má být zavedena pravidelná kontrola kvality znaleckých posudků v tom směru, že nejméně jednou za pět let budou u každého znalce vybrány namátkově tři jeho posudky a takzvaný poradní sbor, tedy sbor všeobecně uznávaných odborníků v daném oboru, zkontroluje, že tyto posudky odpovídají pravidlům řemesla, jsou lege artis, nedochází tam k nějakým manipulacím nebo hrubým odborným chybám. Pokud by k něčemu takovému docházelo, bude udělena příslušná sankce, popřípadě dokonce zbaveno znalecké oprávnění.

To jsou v kostce asi nejdůležitější změny, které by předkládaný návrh přinesl. Jsem přesvědčen, že jsou to změny, které nezbytně potřebujeme. Musím vás ujistit, že dnešní stav znalecké činnosti je skutečně bolavou patou naší justice, kdy mnoho řízení se nám protahuje donekonečna předkládáním zcela protichůdných posudků z různých stran. Soudce, který nemá odborné znalosti, právě proto si jmenuje znalce, potom vlastně je odkázán na to, aby někde na konci si hodil kostkou, protože tam má čtyři posudky a pět názorů v nich a vůbec netuší, jak rozhodnout. Podle mého názoru je nezbytné vrátit tomu kulatému razítku se státním znakem jeho potřebnou váhu. A to tenhle zákon dělá.

Samozřejmě stále jsou tam nějaké body k diskusi. Zase myslím, že v ústavněprávním výboru, popřípadě v dalších výborech bude na to ještě dost prostoru ty věci dořešit. Prosím tedy, aby byl tento zákon propuštěn dále do legislativního procesu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi spravedlnosti Robertu Pelikánovi, a ještě než udělím slovo paní zpravodajce, konstatuji omluvu pana poslance Petra Kořenka od 13 hodin do konce jednacího dne, která byla doručena předsedovi Poslanecké sněmovny.

Nyní tedy žádám zpravodajku pro prvé čtení paní poslankyni Helenu Válkovou, aby přednesla zpravodajskou zprávu.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, bylo tady řečeno to podstatné. Dovolím si jenom to doplnit ve vztahu k tomu prvnímu z projednávaného balíku zákonů, které se týkají výrazného zlepšení a změny ve výkonu znalecké činnosti, tlumočnické činnosti, dokonce u toho druhého zákona, ještě doplním informaci pana ministra, se podařilo i definovat a zpřesnit a rozdělit tlumočníky a překladatele. Takže to jenom na takovém příkladě je zřejmé, že tento zákon má ambici položit kvalitnější základy těchto odborných činností, které nejsou zastupitelné v některých kauzách jak civilních, tak trestních u soudů, nebo pro spravedlivé, nestranné a objektivní posouzení případů, které soudy řeší.

Na co chci upozornit, protože to jistě otevřou v diskusi ostatní kolegové, na tu genezi zákona, že nebyla cesta k tomuto návrhu vůbec lehká. Ministerstvo spravedlnosti dostalo, protože jsme to neformálně projednávali na seminářích, jednáních podvýboru, dostalo vlastně od nás různá doporučení, která respektovalo a zřídilo i a pokračovalo v činnosti, kterou jsem zahájila já ještě jako ministryně, že konzultovalo pravidelně s odbornými týmy vytvořenými znalci z různých oblastí, protože u tohoto zákona to čertovo kopýtko tkví zejména v tom, že těch znalců a specializací je velmi mnoho a ne všechny se dají dost dobře formulovat tak, aby pro ně mohly platit jednotné podmínky výkonu znalecké činnosti a oni s tím mohli takzvaně žít. Berte to teď s nadsázkou, měli jsme tu vzpouru forenzních znalců, měli jsme tady znalce oceňování majetku. Takže si troufnu říci, že kdybych byla v pozici ministryně spravedlnosti, tak se potýkám s úplně stejnými problémy jako můj nástupce a byla bych asi dneska šťastná, že tady konečně leží návrh nového zákona, který kompromisně vyřešil tuto situaci a samozřejmě nikoli úplně na jedničku, řekněme na dvojku. Ale to posoudíte v konečném známkování vy, až pro to budete hlasovat, v což doufám, nebo nebudete, což věřím, že se tak nestane.

Co se nám zatím nepodařilo úplně odstranit a to, co je samozřejmě podstatné z hlediska předsedů krajských soudů, je administrativní zátěž, která logicky plyne z toho, jak zde bylo řečeno, že ten znalec, když splní podmínky stanovené zákonem, bude mít nárok na to být zapsán. Ty podmínky ale nejsou stanovené benevolentně, takže si myslím, že ne všichni noví zájemci budou úspěšní. A s tím souvisí obava, kterou jste už možná slyšeli i v médiích, že budou soudy zavaleny žádostmi a teď budou muset kontrolovat, tam je ten mechanismus také už kompromisně stanovený, že kvalita se bude vždycky u každého toho znalce kontrolovat tak, že se za pět roků vyberou tři náhodné posudky, které předseda krajského soudu posoudí, a bude z toho vyvozovat určité závěry. Tam bylo několik variant. Tahle varianta mi připadá už schůdná pro obě strany, nebo pro všechny strany - pro znalce, předsedu krajského soudu a potažmo ministra nebo Ministerstvo spravedlnosti, ale i pro účastníky, kteří potom v případě, že se bude konstatovat, že ta znalecká činnost není kvalitní, tak se už na takového znalce neobrátí. A pochopitelně protože už nebude znalcem v tom krajním případě, a tím nebude docházet k tomu, čeho jsme nyní svědkem a proč je ten zákon tak důležitý i pro běžného občana, protože jistě nechceme už mít ty případy, kdy jdou znalecké posudky proti sobě, a je to někdy i v těch takzvaných kapitálních kauzách, viz Kramný, Nečesaný, zdravotní sestra z Rumburku, nebo teď nevím, jestli přesně z Rumburku, ale v každém případě tam ty znalecké posudky šly proti sobě a výsledky jsme měli možnost sledovat v přímém přenosu.

Takže toto je jediná oblast, nebo není jediná, ale viditelně jedna z těch hlavních oblastí, kdy ještě není úplně poslední slovo řečeno. V návrhu zákona tedy zůstává, že rozdělení dohledové a kontrolní činnosti mezi Ministerstvem spravedlnosti a předsedy krajských soudů, přičemž krajské soudy se ozývají a říkají, my tuto rozsáhlejší agendu ještě navíc v kombinaci s přestupkovým řízením, které bychom měly vést, nechceme, protože z nás děláte více správní orgán než soudní, a ať to dělá Ministerstvo v rámci jednotného dohledu a kontroly. Já osobně jsem v těchto případech a jako zpravodajka po slyšení všech možných zástupců jak znalců, tak úředníků z Ministerstva spravedlnosti, pana ministra, svých zkušeností samozřejmě pro jednotnější dozor, kontrolu.

Bylo by optimální, kdyby Ministerstvo spravedlnosti mohlo tu kontrolu a dohled vykonávat samo. Ale protože si nedělám iluze, že se krajské soudy vzdají svých tabulkových míst, která mají přidělená, ve prospěch Ministerstva spravedlnosti, aby tam mohl vzniknout dostatečně početně a kvalitně vybavený aparát, který by zvládl tuhle agendu, protože když řeknu A, tak musím říct i B, to znamená ano, já to nechci dělat, ale jsou tady tabulková místa, která potom musím odevzdat resortu spravedlnosti, tak si myslím, že pokud budeme rozumně hledat určitý kompromis, tak ho najdeme a rozdělení mezi Ministerstvem spravedlnosti a krajskými soudy může zůstat. To už je spíše potom na podrobnou debatu v ústavněprávním výboru. Nemyslím si, že tak jak se předkládá teď ten návrh zákona, zůstane beze změny.

Další takovou kontroverzní tematikou je jistě ten nový institut znalecké kanceláře. Budou se ozývat velké znalecké ústavy velkých firem, které samozřejmě nebudou mít zájem na tom takzvaně spadnout do znaleckých kanceláří, budou chtít být v těch prestižních a i takto veřejností vnímaných znaleckých ústavech a bude záležet na tom, do jaké míry se jejich argumenty necháme, či nenecháme ovlivnit. Logiku by to mělo. Znalec - fyzická osoba, znalecká kancelář - právnická osoba. Znalecké ústavy, ty, které mají největší punc garantnosti, nestrannosti, spravedlnosti. Ale fakt je, že v některých oblastech ty fakulty, polikliniky, univerzity nebudou mít bezezbytku pro tyto obory činnosti své znalce. Takže to je další oblast, kterou je třeba ještě diskutovat.

Ani jedna z těch dvou oblastí nicméně není takovou, abychom nezvedli hlas a nepustili do druhého čtení celý tento balík. A tím končím svůj úvod, protože se dá shrnout jednou větou. Je to položení základů kvalitnějšího výkonu znalecké činnosti v České republice. Je to určitá kontrola znalců na jedné straně, na druhé straně i férovější podmínky, vytvoření lepších podmínek včetně odměňování znalců, transparentnější přístup, nárok na to být zapsán do seznamu znalců, když splním podmínky, čili se odpoutáváme od zákona, který vznikl ve druhé polovině 60. let minulého století, k modernějšímu, transparentnějšímu a spravedlivějšímu řízení ve věcech znalců, tlumočníků, překladatelů. A samozřejmě je tam i ten zákon potom souvisejících předpisů, protože aby to fungovalo v praxi, tak se musí udělat novely příslušných zejména procesních předpisů. O tom budeme mluvit, doufám, dneska dále.

Čili doporučuji jako zpravodajka jednoznačně pro něj zvednout ruku, pustit ho do druhého čtení, ale být si vědom toho, že ještě některé debaty v rámci druhého čtení se odehrají. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce za její vystoupení a otevírám obecnou rozpravu, do které mám nejdříve přihlášku pana poslance Plíška. Eviduji faktickou poznámku pana poslance Pilného, ale to až v rozpravě, v reakci na zahájenou rozpravu, takže vám potom dám slovo. Prosím.

 

Poslanec Martin Plíšek: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, na úvod mohu konstatovat, že z priority vlády, kterou měla podle svého již dřívějšího a pak už několikrát aktualizovaného programového prohlášení předložit novou právní úpravu zákona o znalcích, tak první termín byl prosinec 2014. Takže máme březen 2017 a projednáváme v prvním čtení nový zákon o znalcích. Je pravda, že stávající úprava je přesně 50 let stará a že je nutné v této oblasti učinit nějaké změny. Já jsem proto loni v lednu předložil vlastní novelu zákona, která je zařazena jako další, navazující bod dnešního jednání. Ta novela obsahuje zavedení vstupní zkoušky pro znalce, možnost přezkoušet znalosti znalce v průběhu znalecké činnosti, případně pozastavit jeho činnost v případě porušení zákona. A také povinnost celoživotního vzdělávání.

Na začátku budu pozitivní, protože Ministerstvo spravedlnosti převzalo některé prvky a ty věci, které jsou v mojí novele, i do tohoto vlastního návrhu. Nicméně samozřejmě bych velmi stál o to, aby jak nový zákon, tak moje novela potom byly propuštěny do druhého čtení, protože dnes těžko dokážeme odhadnout, jestli se nám v tom čase, který zbývá do voleb, podaří skutečně schválit zcela nový zákon. To se uvidí potom při té diskusi a z hlediska množství pozměňovacích návrhů.

Teď bych se omezil na spíše některé dotazy na pana ministra, protože skutečně se tady zavádí nová kategorie znaleckých kanceláří, která je ovšem postavena na nižší úroveň, než jsou znalecké ústavy, ale zároveň jsou na ty znalecké kanceláře kladeny vyšší nároky než na znalecké ústavy. Takže já tam vidím určitou asymetrii a nerovnost a myslím si, že se tomu budeme věnovat i na ústavněprávním výboru. Protože to nerovnoprávné postavení znaleckých kanceláří může vést k vytlačení a útlumu znaleckých kanceláří zejména v ekonomických oborech se všemi možnými negativními důsledky, jako je pokles kvality, prodlužování lhůt, zpracování posudků apod.

Dále mám výhradu v tom, že znalecké ústavy nebudou schopny odborně a zejména kapacitně pokrýt širokou škálu možných potřeb soudů, insolvenčních správců a hospodářské sféry. To je skutečně i o tom personálním zajištění a o tom, co tento zákon může přinést i z hlediska nedostatku znalců v některých oborech. To je skutečně také otázka, abychom řešili i ty doprovodné věci, nejenom to, co je v samotném návrhu zákona. A také se chci zeptat na to, zda skutečně tedy budou moci znalecké ústavy na rozdíl od znaleckých kanceláří plnit úkoly, které mají, řekněme, mezinárodní rozměr, při oceňování např. v praxi velké bankovní skupiny.

Riziko tohoto návrhu vidím také v té personální rovině, to znamená, může dojít k zahlcení soudů, které budou mít v souvislosti se znaleckou činností mnoho nových povinností. Před poradními sbory při krajských soudech se bude skládat zvláštní odborná část zkoušky. Soud vykonává dohled nad znalci, nad znaleckými kancelářemi, ústavy, vykonává potom dohled Ministerstvo spravedlnosti, a nejméně jednou za pět let přezkoumá tři vybrané posudky každého znalce. To kromě možného zahlcení personálního soudu spojeného s otázkou, zda vůbec mohou posudky věcně bez znalostí podkladů dostatečně přezkoumávat. Protože pokud nebude kdo mít tyto posudky přezkoumávat, pak tato pravomoc nemá nějaký zásadní efekt. A jak už jsem zmínil, úprava neřeší palčivý problém, a to je nedostatek soudních znalců v určitých oborech.

Je dobře, že ten návrh otevírá možnost navýšit odměny znalce, protože současná odměna znalce podle již poměrně staré vyhlášky se pohybuje mezi 150 a 300 korunami za hodinu, což skutečně má pak negativní efekt na to, kdo a v jaké kvalitě znalecké posudky zpracovává a provádí.

Samozřejmě jde o nový zákon, je potřeba ho podrobně probrat na ústavněprávním výboru. Já tady avizuji, že nejsem zastáncem zkracování lhůt a že bychom se mu měli věnovat s velkou pečlivostí. A jak už jsem zmínil, byl bych velmi rád, kdyby se do dalšího čtení posunula i moje novela, abychom se přece jenom ještě pokusili ty změny tam udělat, byť já to vidím z hlediska šancí, že to stihneme projednat, tak 50 na 50. Uvidíme, jak to půjde, protože nejsem příznivcem toho, abychom pod časovým tlakem voleb schvalovali zcela revoluční nové zákony. Ale to se skutečně uvidí až při jednání ve výboru.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Plíškovi a pokračujeme v rozpravě vystoupením pana poslance Zdeňka Ondráčka. Připraví se pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, času do konce jednacího dne nezbývá mnoho, tak se budu snažit být co nejvíce stručný, i když jsem byl původně připraven o této věci diskutovat v řádech desítek minut.

Pan kolega předřečník už zmínil problematiku znaleckých kanceláří a také zmínil už určitou výhradu, která nám, členům ústavněprávního výboru, přišla včera právě od znalců, kteří by asi byli ve znaleckých kancelářích v oboru ekonomika. Dostali jsme to podle rozpisu všichni členové ústavněprávního výboru včetně předsedů klubů jednotlivých politických stran. Takže o znaleckých kancelářích já více hovořit nebudu. Určitě to bude téma, o kterém hovořit budeme v ústavněprávním výboru. Nevím, jestli to je to správné řešení, ale zkusím přejít ke konkrétním věcem, které jsou.

Pokud se podívám do části druhé návrhu zákona, což je výkon znaleckých činností, tak v § 5, 6 a 7, což jsou podmínky pro výkon znaleckých činností buď znalce, znalecké kanceláře, nebo znaleckého ústavu, je jednou z podmínek bezúhonnost. V obecné rovině samozřejmě s tím plně souhlasím, akorát pokud jsem zkomparoval tento zákon, tento návrh se zákonem, který je starý už 50 let, tak jestli bychom bezúhonnost u těch znalců neměli vyžadovat pouze pro úmyslné trestné činy nebo pro trestné činy nedbalostní povahy, kterých se dopustil, nebo dopustila taková osoba, a teď je to jedno, jestli to bude osoba fyzická, či právnická, v souvislosti s výkonem činnosti znalce. Pokud to máme takto napsáno, tak je to i obyčejná dopravní nehoda. A my všichni jsme řidiči a víme, že toto se nám může kdykoliv stát. Takže bych se přimlouval za to, aby v § 5, 6 i 7 v té bezúhonnosti bylo doplněno, že se jedná, nebo že míníme trestné činy úmyslné povahy, popř. nedbalostní trestné činy. To někde tam máme. Budiž, jdeme dál.

Pokud jsme mluvili o výkonu dohledu, i zde vidím trošku problém v tom, že dohled nad výkonem znalecké činnosti vykonává předseda krajského soudu a v případě výkonu dohledu znalecké činnosti, znaleckých kanceláří a znaleckého ústavu potom ministerstvo. A v odstavci druhém se píše, že orgán dohledu je oprávněn posuzovat věcnou stránku znaleckého posudku. No, o to mám trochu obavu, protože věcná stránka znaleckého posudku... Nevím, jestli předseda krajského soudu, popř. ministerstvo bude schopno tuto věc zhodnotit. A mám trochu obavy, aby některé kontroly nesklouzávaly spíš k formálnosti, že budou prováděny nikoliv z té věcné správnosti posudků, protože zde je uvedeno: při posuzování věcné správnosti orgán dohledu kontroluje - a pak už je zejména, zda zpracovatel posudku postupoval s odbornou péčí včetně toho, zda je posudek v souladu s obecně uznávanými postupy, standardy atd. Tak ono to bude spíš, jestli je znalecký posudek napsán ve formátu takovém, jakém byl, jestli součet je podtržen dvakrát a já nevím co ještě jiného.

Zároveň je uvedeno, že kontrolu provádět - a už jsme o tom zde hovořili - nejméně každých pět let u tří náhodných posudků. Předpokládám, že tam, kde je činnost znalce, kde těch posudků není tolik, a jsou takové specializované činnosti, že třeba znalec zpracovává jeden posudek za dva roky, že se tím myslí odst. 4, že neexistují-li důvody zvláštního zřetele, tak že ten zvláštní zřetel je právě to, že ta četnost znaleckých posudků pro danou problematiku není taková. Protože pokud by to nebyly důvody zvláštního zřetele, byl by to důvod pro zánik oprávnění vykonávat znaleckou činnost, jak je uvedeno v odst. 4.

A zeptám se ještě. V § 36 odst. 2 je napsáno: Orgán činný v trestním řízení neprodleně vyrozumí orgán dohledu o vydání usnesení o zahájení trestního stíhání nebo vzetí znalce do vazby. Není mi z toho zřejmé, jestli orgán činný v trestním řízení v případě, když bude vést trestní řízení proti někomu, bude u takové osoby zjišťovat, zda je to osoba, která je napsaná na seznamu znalců, zda to bude další z povinností, která vznikne orgánu činném v trestním řízení, anebo zda má zákonodárce, předkladatel, v tomto bodě na mysli to, že bude orgán činný v trestním řízení tuto informaci nebo toto vyrozumění dávat v případě, že se bude jednat o trestnou činnost v souvislosti se znaleckou činností. Protože pokud by to mělo být o jakékoli trestné činnosti, tak by to mohla být třeba i stodevadesátšestka, myslím, neplacení výživného. A nejsem si zcela jistý, že orgán činný v trestním řízení při takovémto v uvozovkách bagatelním trestném činu bude zjišťovat, zda osobou, proti níž trestní řízení vede, není náhodou osoba, která je zapsaná na seznamu znalců a tlumočníků např. pro nějaký obor, nebudu konkrétní.

Já mám k zákonu některé výhrady, ale vzhledem k tomu, že jsme hodně tlačili na Ministerstvo spravedlnosti, jestli chce tento zákon ještě probrat, resp. docílit jeho projednání v tomto volebním období, aby jej předložilo, trochu mě mrzí, že to je až teď na začátku měsíce března, a tak jako můj předřečník pan kolega poslanec Martin Plíšek vznáším určitou obavu, zda to stihneme v rámci toho legislativního procesu ještě projednat, protože i kolegové v Senátu určitě o projednání tohoto zákona budou mít zájem. Tak jak bylo zmíněno panem předkladatelem, je to zákon, nebo soubor zákonů, který nahrazuje normu starou padesát let. Takže je to vlastně částečně revoluce ve znalcích a tlumočnících. Byl bych rád, abychom ji projednávali se vší odpovědností a neušili zde něco velmi horkou jehlou, protože si to ani znalci ani tlumočníci nezaslouží. A už dnes vím o některých nedostatcích, které jsou např. právě v tom bodu 79, který budeme teprve projednávat, který se týká tlumočníků. Jsem připraven o této věci jednat a na takovou diskusi už se velmi těším. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Ondráčkovi. Nyní vystoupí pan poslanec Marek Benda v rozpravě. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, jestli si chce někdo dojít na kafe, slibuju, že budu poněkud delší. Uvidím, jak moc delší.

Já pokládám předložení tohoto návrhu zákona ministerstvem v tuto chvíli za fakt jako neuvěřitelný podfuk na tuhle Sněmovnu. Ten návrh byl slibován do roku 2014. Opakovaně se o něm jednalo na půdě ústavněprávního výboru. Opakovaně nám slibovalo ministerstvo - za tři měsíce bude hotový. Asi dva roky nám říká - za tři měsíce bude hotový. A pak čtyři měsíce před volbami nám ho sem vrhne se všemi problémy, které tam byly od počátku, ani jeden z nich není reálně vyřešen, a čeká se, že Sněmovna něco - a já teda teď nevím úplně co - udělá. Spíš se podle mého názoru čeká, že to tady Sněmovna zaparkuje, řekne toto nejsme schopni udělat, a ministr spravedlnosti bude chodit po veřejnosti a říkat no, já jsem to tam předložil, já jsem všechny ty problémy těch strašidelnejch znalců chtěl vyřešit, kdyby bylo po mém, tak bylo dávno všechno vyřešeno. Ale to víte, ta zlá Poslanecká sněmovna, ten hrozný orgán, jehož samotný velký šéf by ho nejraději zúžil asi na sto osob, nebo možná úplně rozpustil, ta za to může, že otázka znalců, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů není řešena... Mně tohle opravdu připadá, pokud jdu do takzvaně koncepčního řešení - a to říkám takzvaně koncepčního řešení - takové otázky, jako je problematika soudních znalců a soudních tlumočníků, která se fakt diskutuje, kdo tady sleduje ty diskuse dlouho, tak minimálně deset let, minimálně deset let, velmi složitě, nemá to triviální řešení, tak to dát prostě v posledním půlroce volebního období mně připadá, že je fakt jenom jako pokus shodit ze sebe odpovědnost a říct může za to Poslanecká sněmovna.

Mě tohle to neuvěřitelně zlobí. Myslím si, že pokud jsme to měli dělat, tak jsme to tady měli mít před rokem a půl. Měli jsme tu diskusi, která se takzvaně vedla na ministerstvu a takzvaně vedla v komisích Legislativní rady vlády a dalších uskupeních, vést tady a měli jsme se z toho snažit najít nějaké rozumné východisko. Jsme přece v situaci, kdy celé skupiny odborné veřejnosti říkají: takhle to být nemá, touto cestou dál nepokračujme. Jsou to jak předsedové soudů - a opakovaně nám to říkali na jednáních podvýboru pro justici a soudní samosprávu. Opakovaně tam bylo řečeno: tohle je problém. A myslím, že ten problém, který byl dodnes, kdy dodnes to bylo relativně problematické, protože něco ustanovovalo ministerstvo, něco ustanovovali předsedové soudů, tak ten problém se dneska jenom tímto návrhem prohloubí.

Já přečtu pro jistotu kusy z původního návrhu stanoviska Legislativní rady vlády k návrhu zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Z původního návrhu. Já souhlasím - a snad věřím tomu, že materiály zpracované na vládě jsou materiály, které má mít i opozice k dispozici. Myslím si, že to tak je zcela legitimní. A že jste pak Legislativní radu vlády obešli, že došlo k situaci, kdy se to raději vyřešilo stanoviskem předsedy Legislativní rady vlády, protože jste věděli, že Legislativní rada vlády by k tomuhle pravděpodobně v této podobě souhlas nedala, tak to je další věc.

Ale abychom se dostali k těm předsedům soudů. Pracovní komise Legislativní rady vlády pro správní právo má zásadní výhradu k ústavnosti navrhované právní úpravy. Podle této komise řízení o zápisu do seznamu znalců, řízení o výmazu a vyškrtnutí ze seznamu znalců, jakož i pozastavení znaleckého oprávnění jsou výkonem státní správy, k němuž jsou povolány správní úřady, nikoliv soudy, resp. předsedové soudů. Předsedové krajských soudů sice podle zákona o soudech a soudcích vykonávají státní správu, avšak toliko státní správu krajského soudu a státní správu okresních soudů, které patří do jejich obvodu v rozsahu stanoveném zákonem. Státní správu na jiném úseku nevykonávají.

Je třeba pamatovat i na fakt, že stávající blíže procesně neupravené jmenování znalců se mění v řízení o žádosti podle části druhé správního řádu, které v návaznosti na podmínky, jejichž splnění se požaduje pro zápis do seznamu znalců, může být poměrně organizačně, administrativně a procesně náročné.

Podle této komise by jmenování znalců mělo být svěřeno Ministerstvu spravedlnosti, přičemž by bylo vedeno správní řízení o žádosti se všemi důsledky, včetně správní žaloby, jak je obvyklé.

V této souvislosti tato komise dále uvádí, že v případě Ministerstva spravedlnosti jde o posuzování podmínek pro výkon znalecké činnosti, vedení s tím spojeného správního řízení, kontrola atd., o službu ve smyslu služebního zákona. To však zcela zásadně není možné u předsedů soudů, kteří jsou i v případě výkonu státní správy soudů stále soudci, a požadavky na jejich odbornost a podobně jsou dány zákonem o soudech a soudcích a v dalších s tím souvisejících zákonech, nikoli v zákoně o státní službě. Nedůvodné rozdíly v navrhované právní úpravě z tohoto pohledu též nemohou obstát.

Rovněž pracovní komise pro trestní právo považuje za koncepčně nesprávné, aby krajské soudy nesly hlavní administrativní břemeno navrhované úpravy a aby ve znalecké agendě působily jako správní orgány. Podle této komise by veškeré správní činnosti ve znalecké agendě měly být soustředěny na Ministerstvo spravedlnosti.

V souvislosti s otázkou ústavnosti právní úpravy vyslovili někteří členové pracovní komise pro soukromé právo zásadní nesouhlas s navrhovanou úpravou dohledu nad výkonem znalecké činnosti, kteří soudí, že navrhovaný model je in merito protiústavní, neboť krajský soud nemůže vzhledem k principu nezávislosti soudní moci na moci výkonné a zákonodárné a jejich vzájemném oddělení, kontrole a vyvažování vykonávat státní dozor nad činností znalce, neboť nejde a nikdy ani jít nemůže o orgán státní správy. Pokládají za nepřípustnou i skutečnost, že by krajský soud procesně rozhodoval o těchto otázkách v prvém stupni jako správní orgán postupem podle správního řádu, přičemž opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí by posuzovalo Ministerstvo spravedlnosti, což je jednak věcně nevhodné, jednak protiústavní smíšení funkcí moci výkonné a soudní. Za abnormální a nevyhovující pokládají i zvláštní úpravu místní příslušnosti soudu podle § 43 odst. 1 navrhovaného zákona.

Tak to je k té celkové koncepci, kterou opravdu já pokládám za mimořádně spornou. Skutečnost, že v paragrafu... (hledá v podkladu) ... pardon, že je stanoveno, že ministerstvo je správním orgánem v nadřízenosti předsedům soudů, se mi zdá prostě jako neuvěřitelný problém, který nevím, jak máme vyřešit. A byl to problém od začátku. Věděli jsme od začátku, že máme najít nějaké řešení, ale je to přesně věc, která se nějak obešla. Řeklo se - ono to tak nějak dopadne. Ale dokážeme si vůbec představit, že ministerstvo přezkoumává ve správním řízení rozhodnutí předsedy soudu? Já věřím tomu, že si to možná tento ministr představit dokáže, koncepčně a ústavně si to představit fakticky nedokážu a bojím se, že s tím musíme v každé situaci narazit.

To je první poznámka k tomu celkovému řazení struktury.

Druhá část je, a zase už tady o tom částečně mluvil pan poslanec Ondráček, že včera přišlo stanovisko velké čtyřky znaleckých ústavů, všech těch velkých auditorských firem, které zase s dovolením já odcituji. Je mi líto, že dneska používám tolik citací, ale když se snažím poukázat na to, že to není zdaleka jenom můj problém, který s tímto návrhem zákona mám, a s tím, že byl předložen takhle pozdě, tak chci ukázat na to, že ty problémy pocházejí právě i zvenku a z odborné veřejnosti a že jsou nevyřešitelné podle mého názoru v těch třech měsících, které máme. Proto budu na závěr navrhovat, abychom návrh vrátili vládě k přepracování a zabývali se jenom návrhem pana poslance Plíška, který podle mě může dílčím způsobem vyřešit dnešní situaci, ale současně nezavede řadu problémů do budoucna.

Stanovisko čtyři auditorských firem, těch největších, myslím, že bychom je měli brát vážně, kde nám píší: "Vážené dámy a pánové, dovolujeme si na vás obrátit v souvislosti s navrhovaným zákonem o znalcích. Vyrozuměli jsme, že vláda České republiky přijala na svém zasedání dne 25. ledna 2017 usnesení číslo 52, kterým schválila návrh zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech s úpravami podle připomínek obsažených ve stanovisku předsedy Legislativní rady vlády a kterým pověřila předsedu vlády České republiky předložit předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky tento návrh k dalšímu projednání.

Jsme si vědomi potřeby nahradit stávající zákon č. 36/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákonnou normou odpovídající dnešní době.

Mezi hlavními cíli navrhované normy byly Ministerstvem spravedlnosti deklarovány potřeba stabilizace a zkvalitnění znalecké činnosti. Plně souhlasíme s potřebou zkvalitnění znalecké činnosti a velice podporujeme aktualizaci tohoto zákona. Zároveň vítáme zpřísnění dohledu s cílem zvýšit kvalitu posudků. Na druhé straně podle našich informací například německá jurisdikce řeší tuto problematiku podstatně volněji.

Rádi bychom vás v této souvislosti upozornili na některé problematické aspekty navrhované normy.

Posudky v oboru ekonomiky. Ve znalectví existuje celá řada znaleckých oborů, od bezpečnosti přes dopravu, ekonomiku, písmoznalectví a další obory až po zdravotnictví. Zdaleka nejvíce znalců a také největší potřeba posudků a znalců je v oboru ekonomiky. Zatímco ve většině ostatních oborů jsou zpracovávány ročně jen stovky, případně tisíce posudků, v oboru ekonomika se jich každý rok vypracují statisíce. Ty se týkají například ocenění podniků či nemovitostí a jsou vypracovávány například pro účely rozvodových řízení, dědictví, strukturálních změn společností nebo náhrad škod, tedy oblastí, které mají potenciál zásadně ovlivnit život jednotlivce či chod firmy.

Nerovnoprávné postavení znaleckých kanceláří. Znalci se v současnosti dělí na jednotlivé znalce a znalecké ústavy. Znalecké ústavy jsou v navrhovaném zákoně nově zúženy pouze na státní sféru a vzdělávací či výzkumné instituce včetně soukromých. Zákon pak výslovně stanoví, že znalecký ústav je určen především ke zpracování znaleckých posudků ve zvláště obtížných případech vyžadujících zvláštního posouzení. Nově vzniklá kategorie znalecká kancelář, která je postavena na předpokladu sdružování znalců - fyzických osob, je postavena na nižší úroveň než znalecké ústavy a zároveň jsou na ni kladeny vyšší nároky než na znalecké ústavy."

Všechna ta srovnání jsou v tabulce, kterou tady samozřejmě nebudu číst celou, ale ukazuje se v ní zcela zřetelně, že kancelář a ústav jsou ve velmi nerovnoprávném postavení.

"Nerovnoprávné postavení může vést mimo jiné k tomu, že v oboru ekonomika dojde k vytlačení a útlumu subjektů, které spadají do kategorie znaleckých kanceláří se všemi negativními dopady (pokles kvality, prodloužení lhůt zpracování atd.).

Hrozící pokles kvality posudků v oboru ekonomika. Komerční znalecké ústavy jsou v současnosti základním garantem kvality a stability v oboru ekonomika. I když se jedná o komerční subjekty, vyvíjejí velké komerční znalecké ústavy významnou vědeckovýzkumnou činnost v oblasti oceňování. Navíc disponují kromě požadovaných znalců zaměstnanců takovými rozsáhlými odbornými a lidskými kapacitami a materiálním zázemím, kterého znalci jednotlivci nemohou objektivně dosahovat. Jde např. o počet odborníků, kteří jsou i celosvětově těmto znaleckým ústavům k dispozici, jejich specifické odvětvové a technické znalosti, možnost diskutovat obtížné metodologické problémy, rozsáhlý přístup k informacím včetně zpoplatňovaných. Navíc jsou zaměstnanci pravidelně proškolování a udržují si tak znalost aktuálních přístupů, díky čemuž jsou schopni vypracovat posudky v nejvyšší kvalitě. Tento systematický přístup ke vzdělávání u znalců působících samostatně chybí. Ani vzdělávací instituce, zejména v oboru ekonomika, které zůstanou znaleckými ústavy, nebudou pravděpodobně schopny odborně a zejména kapacitně pokrýt širokou škálu možných potřeb soudů, insolvenčních správců a hospodářské sféry.

Internacionalizace ekonomiky vyžaduje odborné pokrytí vztahující se nejen na Českou republiku, ale také v nadnárodním měřítku. To jde zcela nepochybně nad rámec těch kategorií znalců, se kterými návrh zákona nově prioritně počítá. Lze proto očekávat, že zejména v oboru ekonomika by byly některé znalecké úkony mající mezinárodní rozměr pro znalce nesplnitelné. Je obtížné si představit, že např. ocenění velké bankovní skupiny, které může být potřeba pro různé účely, bude provedeno jedním člověkem nebo výzkumnou institucí, která nemá k dispozici velký tým a zkušenosti se skutečnými transakcemi v České republice i v zahraničí. Vazby a sdílení zkušeností s odborníky na daňovou či účetní problematiku je pro provádění znalecké činnosti rovněž nutné.

Vytlačením komerčních znaleckých ústavů by se výrazně snížila celková kvalita a možnosti znalecké činnosti. Fyzické i právnické osoby tak budou vystaveny riziku neodborně zpracovaných posudků. Bylo by smutné, pokud by např. osoba, která byla poškozena a domáhá se nápravy u soudu, neuspěla jen proto, že posudek bude vypracovávat nekompetentní znalec. Jak již uvádíme výše, posudky v oboru ekonomika se týkají statisíců lidí ročně. Věříme, že vzhledem k politické neutralitě této problematiky neexistují v této oblasti překážky k hledání dobrých a v praxi dobře fungujících řešení a že diskriminace části subjektů nemůže vést k naplnění deklarovaných cílů. Jsme proto přesvědčeni, že některé pasáže návrhu zákona zasluhují úpravu a chceme vás ujistit, že jsme připraveni se podílet na zpracování pozměňovacích návrhů. Vznikne-li proto jakákoli potřeba prodiskutovat či vysvětlit jakýkoli aspekt tohoto dopisu, jsme flexibilně připraveni ke konzultaci a spolupráci." A tak dál, nyní jsou podepsáni představitelé té velké čtyřky znaleckých ústavů, resp. auditorských firem.

Já to pokládám za velmi zásadní. Nakonec se vždycky všichni na to odvoláváme, necháme si udělat posudek auditora, a jestli jsme dneska v situaci, kdy velké auditorské firmy říkají jsme proti tomuto pojetí návrhu zákona, tak je velmi nešťastné, jestli se to má řešit mezi prvním a druhým čtením na půdě ústavněprávního výboru.

A nyní bych ještě prošel některé výhrady, které mám k návrhu zákona jako takovému, snad jenom ty nejvýznamnější bych vzal. Ale pokud se podíváme právě na znalecké kanceláře a znalecké ústavy, tak znalecké kanceláře - jsme v situaci, že mají přísnější podmínky, mají méně možností toho, co mohou reálně vykonávat, ale přesto tvrdíme, že většinu hlasovacích práv v této kanceláři musí mít znalci. Už asi úplně neříkáme, jací znalci, jestli ti certifikovaní, nebo necertifikovaní, ale zřejmě certifikovaní. Dobře, že se ještě říká, že většina členů statutárního orgánu jsou znalci, to bych ještě snad pochopil, ale že mají mít většinu hlasovacích práv, se mi zdá minimálně zvláštní a úplně to nechápu, proč by to nemohly být kanceláře, které mají jiné vlastnictví. Nebo řekněme, že je to jenom souručenství znalců, ale připouštíme, že to je souručenství a že většinu hlasovacích práv musí mít znalci. Současně ale u znaleckého ústavu najednou připouštíme, že znalecký ústav je vysokou školou nebo její součástí. Ale vysoké školy máme veřejné a soukromé, soukromé vysoké školy mohou být vlastněny kýmkoli, to už vůbec nemusí být znalec, ale budeme se tvářit, že protože to má statut vysoké školy, tak to má odlišný režim od znalecké kanceláře, resp. režim - vlastnit to může kdokoli, ale jenom proto, že to je vysoká škola a má to statut vysoké školy, tak se může stát znaleckým ústavem. Mně celé tohle dělení na ty ústavy a kanceláře připadá velmi sporné. A obzvlášť sporné mi připadá, že u těch tzv. ústavů, což se předpokládá, že jsou některé ty dosavadní existující a možná mnohé další vysoké školy, se vlastně vůbec nepředpokládá, že by posudky za ně vypracovávané museli vypracovávat znalci a nesli za ně odpovědnost znalci. V realitě života je to přece v mnoha případech tak, že tam to dělají nějací odborní asistenti, dělají nějací pomvědové a další osoby, které by normálně na znalecké razítko v žádném případě nedosáhly, ale protože jsou jakoby pod hlavičkou vysoké školy nebo toho znaleckého ústavu, tak najednou je to razítko té vysoké školy a znaleckého ústavu a není potřeba, aby to dělala osoba skutečně kompetentní a skutečně se zkušeností a splňující podmínky, které byly předtím.

Tak to je první poznámka k rozdílu mezi znaleckými kancelářemi a znaleckými ústavy.

Druhá věc, na kterou budu upozorňovat v průběhu toho, jak budu procházet. Množství vyhlášek, které si tam zase ministerstvo dalo. Mně připadá, že už jsme se tady v té normotvorbě opravdu tak trochu zbláznili. K provedení každého paragrafu je potřeba vyhláška. Tam je snad osm věcí, ve kterých je potřeba vyhláška, kdy některé pokládám za úplně zbytečné a některé pokládám za sporné, jestli jsou ústavní nebo jestli je vůbec možné, aby je ministerstvo stanovilo. My na jednu stranu uděláme výčet všech oborů v zákoně, resp. v příloze zákona a ve vyhlášce, ale současně pak řekneme, že ministerstvo stanoví v § 8 bodu 7, pro které je nutné doložit získání jiného osvědčení o odborné způsobilosti nebo absolvovat specializační studium podle odst. 1 písm. c), včetně toho, o jaké osvědčení nebo specializační studium se jedná. Fakticky ministerstvo bude rozhodovat, kde stačí vysoká škola, kde nestačí vysoká škola a případně jaký typ vysoké školy stačí a postačuje. To já vidím jako velikánský problém. Dobře, že je ministerstvo ještě rozdělí, to snad chápu, ale tam, kde postačuje a nepostačuje vysoká škola vyhláškou ministerstva, zejména za situace, kdy víme, jak velké problémy někdy je možné s vyhláškami ministerstev vyrobit, mně se to zdá zvláštní.

Stejně tak § 10, vstupní zkouška znalce. Jestli říkáme, že existuje obecná část vstupní zkoušky, kterou zajišťuje a organizuje Justiční akademie, a pak najednou řekneme, že zase způsob vykonání zkoušky, její obsah, formu a průběh stanoví ministerstvo vyhláškou - na co potřebujeme mít další vyhlášku? Na co každou věc v lidském životě potřebujeme mít regulovanou vyhláškovým režimem? Já to pokládám za úplně zbytečné. Kromě toho mám velkou pochybnost o tom, jestli když říkáme, že je obecná část zkoušky a speciální část zkoušky, jestli je vůbec někde v tom zákoně reálně vymezeno, kde a před kým se koná ta speciální část zkoušky.

Další - § 12, znovu zkoušky, rozdílové, jejich formu, obsah a průběh stanoví ministerstvo vyhláškou. Pro všechno budeme mít vyhlášky, všechno bude nezbytné.

Další věci snad vezmu už jenom ve zkratce, protože mi připadají jakoby nepodstatné, ale spíš strukturálně vysoce pochybené. Údaje vedené v seznamu znalců. Musíme mít veřejný seznam znalců, ve kterém musí být kontakty, ve kterém musí být telefonní číslo na daného znalce, ve veřejném seznamu musí být telefonní číslo s tím, že v okamžiku, kdy se jakýkoliv z těch údajů změní, tak to musím do deseti dnů nahlásit, kdybych náhodou byl znalcem, pod velmi nemalou pokutou. Takže když náhodou vyměním telefon a nenahlásil bych to dostatečně včas ministerstvu, tak dojde k situaci, že dostanu tučnou pokutu. Ale současně všechny tyto údaje, které já musím hlásit, kdybych byl náhodou znalcem, a které jsou pod tučnou pokutou, ještě si může ministerstvo ověřovat z údajů v informačních systémech veřejné správy, stejně jako předseda krajského soudu. Tak buď jsou ty údaje uvedené v informačních systémech veřejné správy, pak dává smysl, aby tam byly, a pak ať si je kopírují z toho, nebo nejsou uvedené, pak nedává smysl, aby je ministerstvo kontrolovalo.

A teď bych ještě přešel k jednomu problému, který zase se obávám, že je poměrně zásadního a koncepčního charakteru, na který - (Od stolku zpravodajů bez mikrofonu jsou vznášeny námitky.) Že já skončím před druhou? Neskončím. Buďte si jisti.

Já říkám, že pokládám předložení tohoto návrhu zákona v tuto chvíli opravdu za snahu přehodit odpovědnost na parlament. Já tu zodpovědnost nechci. Budu navrhovat jeho vrácení, a jestli náhodou dneska dojde k situaci, že to nestihneme do dvou hodin projednat, já se opravdu nezlobím a nevadí mi to.

Jenom aby bylo jasné, proč vystupuji. Já si myslím, že se to snažíte hodit na nás, a já si myslím, že tu zodpovědnost nemáme mít, nemá být na Poslanecké sněmovně.

Je tady jeden zásadní problém, který vznikl a na který upozorňují zejména advokáti, a to je ona povinnost mlčenlivosti, která doposud byla prolomitelná jenom vůči orgánu, který si příslušný posudek, resp. informace k němu vedoucí vyžádal. Nově se v § 20 prolamuje mlčenlivost. Povinnosti mlčenlivosti se nelze dovolat ani vůči orgánu vykonávajícímu dohled nad znaleckou činností. To tedy pokládám za mimořádně sporné a složité ustanovení, ve kterém já si opravdu nejsem jist, jestli v případě, že bychom toto drželi, ale ono to zase v podstatě - (Ministr spravedlnosti Pelikán od stolku zpravodajů bez mikrofonu má námitku.)

Paragraf 20, povinnost mlčenlivosti. To je to, na co upozorňují advokáti opakovaně. Ono je to o tom vkládání, ono je to o tom, že jednou za čas někdo nadřízený kontroluje posudky, ať už je to předseda soudu, nebo ministerstvo jako takové, bez ohledu na to, jak budeme koncipovat onu zprávu, kdo bude případně dávat sankce nebo kdo nebude dávat sankce. Ale v okamžiku, kdy řeknu, že existuje státní orgán, který má možnost si vyžádat konkrétní posudek a vůči tomuto státnímu orgánu jakoby při výkonu dohledu je prolomena povinnost mlčenlivosti, tak dostávám případné advokáty, kteří si vyžádají kontraposudek v dané věci, do nesmírně komplikované situace, protože - (Ministr Pelikán bez mikrofonu má námitky.)

Já nemám starou verzi, já mám verzi, kterou nám předložil... 1025, § 20 - povinnosti mlčenlivosti se nelze dovolat ani vůči orgánu vykonávajícímu dohled nad znaleckou činností. Odstavec třetí. (Ministr Pelikán bez mikrofonu opět něco namítá.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Požádám sněmovnu o klid, abychom se tady nemuseli překřikovat, případně dohadovat.

 

Poslanec Marek Benda: Já se omlouvám, jestli mi někdo vytiskl špatnou verzi, pak je problém v systému, ale ne ve mně. Dneska jsem si ji nechal dát.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To mi ani neříkejte, že je jiný tisk a jiný obsah.

 

Poslanec Marek Benda: Já jsem překvapen. Já špatně nevidím. Takto je to tam uvedeno. Jestli náhodou zjistíme, že máme různé varianty, se kterými pracuje ministerstvo a se kterou pracuji já, pak jsme opravdu v komplikované situaci, pak se omlouvám, ale je to - § 20, mlčenlivost, odstavec třetí. Povinnosti mlčenlivosti se nelze dovolat vůči orgánu veřejné moci, před kterým probíhá řízení, v němž má být znalecký posudek použit. Povinnosti mlčenlivosti se nelze dovolat ani vůči orgánu vykonávajícímu dohled nad znaleckou činností. Je to tam, nebo to tam není?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím, aby se pan poslanec s panem ministrem nedohadovali mimo rozpravu. Pane poslanče, já vás na chvilku přeruším a požádám sněmovnu o klid. Prosím, nedohadujte se mi tady mezi přednášejícím svůj příspěvek a stolkem zpravodajů. Ostatní kolegy a kolegyně žádám o klid, abych já slyšel, protože nebýt toho, že to pan kolega Benda zdůraznil, tak jsem nevěděl, že navrhuje vrácení k přepracování. V tomto ohledu tedy bych rád, abychom si dobře rozuměli, že kdo požádá o slovo, tomu ho udělím, ale zároveň musí respektovat, že mluví jenom jeden kromě oprávnění předsedajícího. V tomto ohledu opět očekávám disciplínu v projednávání a opakuji, že jediný autentický text je vždycky sněmovní tisk.

Prosím, pane poslanče, pokračujte.

 

Poslanec Marek Benda: Ano, děkuji. Pane místopředsedo, už jsme si s panem ministrem porozuměli, že namítá proti jiné části, než proti které já jsem v tuto chvíli hovořil, kde jsem jenom podpůrně, a tam uznávám, že má pravdu. Přesto toto prolomení povinnosti mlčenlivosti vůči dohledovému orgánu tady zůstává a je s velkým otazníkem, jestli toto prolomení vůči dohledovému orgánu nemůže znamenat ve své fakticitě prolomení advokátní mlčenlivosti, což znamená neobyčejné znevýhodnění, zejména pokud dohledovým orgánem je i předseda krajského soudu, neobyčejné znevýhodnění jedné z procesní stran případného sporu.

Budeme pokračovat už jenom drobnostmi. Jenom zase upozorním. Další vyhláška. Minimální limit pojistného plnění z pojištění znalce pro jednotlivé obory a odvětví stanoví ministerstvo vyhláškou. Ona to zase není tak úplně legrace, protože to samozřejmě může výrazně zdražovat výkon té znalecké činnosti. A na rozdíl od jiných vyhlášek, které jsou předloženy, tak v tomto případě návrh této vyhlášky k mému překvapení předložen není. Takže kolik to bude ty chudáky znalce v jednotlivých oborech stát, před sebou předloženo nemáme.

Co už mi přišlo úplně zvláštní, je v § 27 zmocnění ministerstva - způsob provedení znaleckého úkonu a náležitosti znaleckého úkonu, užívání znalecké pečeti a znalecké doložky stanoví ministerstvo vyhláškou. To si myslím, že je věc, která vůbec způsob provedení znaleckého úkonu, co tam budeme chtít posuzovat a regulovat vyhláškou? Buď máme nějaké úkony, které máme upravené v jednotlivých předpisech, ať už v občanském soudním řízení, nebo v trestním řádu, ale nemůžeme jít vyhláškou nad tento režim a pokládám to za úplně zbytečné. Totéž postup při zpracování znaleckého posudky a jeho náležitosti stanoví ministerstvo vyhláškou. Dobře. Náležitosti bych ještě pochopil, ale s tou drobnou výhradou, že § 28 už nyní říká, že znalecký posudek musí obsahovat tyto náležitosti.

A říká: A, B až J, některé jsou tam možné sporné, možná nejsou sporné, ale potom v písmenu 9 najednou řekneme: postup zpracování znaleckého posudku a jeho náležitosti stanoví Ministerstvo vyhláškou. Tak co? Náležitosti toho postupu, nebo náležitosti toho znaleckého posudku, když náležitosti znaleckého posudku jsou upraveny přímo v zákoně? Tak buď jsou upraveny v zákoně, pak platí zákon, nebo nejsou upraveny v zákoně, a pak nemá smysl, abychom stanovovali něco podzákonným předpisem.

Evidence znaleckých posudků. Byla to ta věc, o které jsme se tady s ministrem malinko přeli, jestli je, nebo není v pořádku a jestli jsou tam uváděny všechny přestupky a může být na ně posléze odvoláváno při kontrole. Ale očekávám tam zase jeden problém, na který upozorňuji. V odstavci pátém - některé údaje jsou veřejné, některé jsou neveřejné. Přístup k neveřejným údajům má Ministerstvo a krajské soudy. To bych snad ještě pochopil. Jedná se o dozorové orgány. Ale na základě odůvodněné žádosti udělí správce evidence posudků přístup v nezbytném rozsahu do neveřejné části rovněž jinému orgánu veřejné moci. Jakému jinému orgánu veřejné moci udělí správce evidence posudků přístup v nezbytném rozsahu? Jaké jiné orgány myslíme? Myslíme všechny? Co bude ta odůvodněná žádost? Kdo má právo žádat? Já jsem na tohle strašně opatrný celoživotně, abychom pokračovali cestou, že v nějakých případech má státní moc nějaké údaje, je řečeno, kdo ty údaje smí zpracovávat a kdo s nimi smí nakládat, a pak najednou dáme takovéhle všeobecné zmocnění, jakémukoliv orgánu veřejné moci může být povolen přístup do těchto neveřejných databází. Nevím, co si kdo pod tím představuje, ale pokládám to za zase velmi problematické. (Hluk a neklid v sále.)

Tak, já už se snad asi pomalu chýlím ke konci, snad s jedinou, se dvěma ještě drobnými poznámkami. K § 41. (Hlasy z pléna žádají poslance, aby vystoupení ukončil.) No, já ještě čas mám, já si tak dvě tři minuty případně nechám na další projednávání. Jsem připraven tady, pane kolego, být klidně i do čtyř, jestli na mě chcete takhle volat.

K § 41, společná ustanovení k přestupkům. Nedávno jsme tady projednávali přestupkový zákon. Nedávno jsme stanovovali obecné lhůty pro přestupky. Ministerstvo spravedlnosti, které by snad mělo být jako fakt jedním z garantů toho, z garantů toho, že se budeme pokoušet ten stát sjednocovat, jeho jako vnitřní logiku právního řádu dávat do jednoho smyslu, abychom věděli, že u přestupku je promlčecí lhůta roční, nebo dvouletá, nebo tříletá, subjektivní a pětiletá, objektivní, nebo něco podobného, nebo řekněte, že to má být jinak. Je to vlastně asi úplně jedno. Ale proč zrovna Ministerstvo spravedlnosti přijde s tím, že ono bude mít jiné lhůty, než jsou v obecném právním předpisu. Proč promlčecí doba činí pět let ode dne, kdy byl přestupek spáchán, byla-li přerušena odpovědnost, zaniká nejpozději do sedmi let od jeho spáchání. Já tomu fakt nerozumím, proč musíme i v takovéhle věci jít cestou, že hledáme zvláštní ustanovení pro přestupkové řízení a pro jeho promlčitelnost.

Poslední poznámka se týká onoho § 42, který jsem původně na začátku nemohl najít, jak to postupně listuji, kde už jsem předtím jednoznačně říkal, že vidím jako velký problém, pokud nadřízeným správním orgánem předsedy krajského soudu je ministerstvo. Představa toho, že ve správním řízení předseda krajského soudu něco rozhoduje - kdyby to byl aspoň osobně ministr, tak to snad ještě pochopím, že se jedná o nějakou snahu vybočit zvláštním způsobem z běžného správního řízení, a řeknu, když to tedy udělal předseda krajského soudu, tak ministr nebo státní tajemník může toto rozhodnutí nějakým způsobem zrevidovat. Ale představa toho, že nadřízeným správním orgánem předsedy krajského soudu je ministerstvo, kde subalterní úředník přezkoumává rozhodnutí předsedy soudu? To pak z předsedy soudu opravdu děláme správní orgán, který v nějaké části je tak nezávislý, jak jsme se dozvěděli v posledních dnech, že se nesmí dneska už reálně ani sejít s žádným advokátem, ani s někým podobným, ale v nějaké části nad ním sedí libovolný úředník tady na pražském ministerstvu a může jeho rozhodnutí přezkoumat, případně zrušit. Vidím to jako velikánský problém.

Děkuji vám za pozornost, kterou jste zatím věnovali mému vystoupení, a v tuto chvíli se loučím s návrhem na to, aby tento návrh zákona, a posléze navrhnu samozřejmě i ty všechny ostatní, byl vrácen navrhovateli k přepracování, protože se domnívám, že trápit se se znalci a znaleckými kancelářemi a znaleckými ústavy v posledních čtyřech měsících Sněmovny při všech problémech, které jsem se pokoušel pojmenovat, je pro nás opravdu nerentabilní. Děkuji za pozornost. (Hluk a neklid v sále přetrvává, ojedinělý potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Konstatuji došlou omluvu pana poslance Pilného od 13 hodin do konce jednacího dne a faktickou poznámku, ještě pustím pana poslance Zdeňka Ondráčka a poté přeruším bod číslo 78. Ale nyní máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji. Já jsem rád, že ještě na mě před 14. hodinou přišla řada. Kolega Benda dokázal v těch pár minutách shrnout tento sněmovní tisk. Já bych chtěl pouze přiznati, že jsem neřekl úplnou pravdu, pokud mě pan ministr bude poslouchat, aby to věděl. (Poslanec se dívá ke stolku zpravodajů a vidí, že ministr ho nevnímá.) Oba jsou nepřítomni myšlenkově.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní kolegyně, páni kolegové, prosím, udržme si pozornost. Tak, pokračujte.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Já jsem mluvil k vám, pane ministře, takže jenom abyste věděl, koukl jsem se ještě znovu do návrhu. Máte pravdu, ta bezúhonnost je lépe dopracovaná v § 9, takže se omlouvám, že jsem to přehlédl. Děkuji a těším se na další projednávání.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Děkuji i za dodržení času k faktické poznámce. Fakticky mohu pustit i paní zpravodajku. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Válková: Já mám procedurální návrh, abychom dneska jednali i po 14. hodině, alespoň k doprojednání tohoto aktuálního bodu, čili sněmovního tisku 1025, návrhu nového zákona o znalcích. (Hluk a neklid v sále.) Vím, že by řada z vás, protože už má svůj další program, ráda opustila sál, ale apeluji na vás, abychom aspoň tenhle jeden bod jako určitý výraz toho, že víme, že je třeba zkvalitnit znaleckou činnost v České republice, doprojednali. Myslím si, že už jsme v závěru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já samozřejmě nechám o vašem procedurálním návrhu hlasovat. Jenom upozorňuji na to, že 14. hodina byla předmětem jednání kolegia, už politického grémia v úterý, i se to potvrdilo ve středu. Nezapomeňte, že i řízení schůze svým způsobem je dáno jenom do 14 hodin, protože to byl předpoklad dohodnutý s předsedy poslaneckých klubů.

 

Ale o tom hlasování, o tom návrhu dám rozhodnout v hlasování číslo 222. Nejdřív vás všecky odhlásím, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami, a jakmile se ustálí počet přihlášených, zahájím hlasování o procedurálním návrhu paní poslankyně Heleny Válkové projednávat tento bod i po 14. hodině.

Zahájil jsem hlasování číslo 222 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 222, z přítomných 84 pro 34, proti 24. Návrh nebyl přijat.

 

V tom případě už nebudu dále pokračovat. Přihlášen je pan kolega Víťa Kaňkovský, který bude prvním vystupujícím po znovuotevření bodu číslo 78.

Přerušuji bod číslo 78 a také přeruším jednání Poslanecké sněmovny, a to do 14. 3. do 14.00 hodin. Příští týden je výborový, takže abychom mohli projednávat další záležitosti, je potřeba, aby se výbory sešly. A 14. 3. budeme začínat blokem pana ministra financí, a to body 5., 42, 43, 44 a potom dalšími body, které s tím souvisejí. To znamená bodem číslo 34, 45 a dalšími. Potom by už před bodem 52 zase byl blok pana ministra spravedlnosti. Jistě se dohodneme na tom, kdy budeme pokračovat v pořadu schůze bodem 78.

Přeji vám hezké odpoledne a přerušuji schůzi do 14. března.

 

(Jednání skončilo ve 14.01 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.