(16.50 hodin)
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane předkladateli, dovolte mi také několik slov k tomuto návrhu zákona.
Zazněla tady slova týkající se definice. Definice terorismu z pohledu mezinárodního práva. V předkladatelské nebo v důvodové zprávě k tomuto zákonu se autoři odvolávají na trestní řád Slovenské republiky, z kterého dle jejich názoru citovali paragrafy, které implementují do českého právního řádu. Nejsem si zcela jist, jestli ta citace nebo implementace je opravdu taková, jak je vsunutá ve slovenském právním řádu. Bojím se, že byly vytrženy určité věty a vsazeny do dle mého názoru mírně nelogických vazeb.
Mimo tedy pravopisných chyb, které zde jsou a které mi zapříčinily trochu složitější čtení, než jsem pochopil, že to je pravopisná chyba a ne účel, ale to se dá samozřejmě v legislativně technických věcech opravit, je zarážející snaha autorů vypustit § 365, který hovoří o schvalování trestných činů. Tento paragraf zní: Kdo veřejně schvaluje spáchaný zločin, nebo ten, kdo veřejně vychvaluje pro zločin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. - Nechápu smysl autorů, proč tento paragraf chtějí vypustit. On totiž nemá náhradu v tom jejich návrhu nového § 365. Tam je jen: Kdo v úmyslu projevit souhlas s trestným činem - a je tam výčet dvou bodů a) a b), které to upravují. Ale není to náhrada tady tohoto bodu. V těch dvou výčtech, v těch bodech, se jedná pouze o ekonomickou stránku toho trestného činu, ne o schvalování. Jinými slovy, když si to převedu do praxe, že já budu schvalovat trestný čin slovně, ale nijak se nebudu podílet na jeho financování, popř. darech a dalších věcech, které s tím souvisí, dle návrhu předkladatelů budu v pořádku, nebudu trestně zodpovědný za to schvalování. Proto považuji vypuštění tohoto § 365 za zcela závažnou chybu v předkládaném návrhu. Z toho titulu bych také rád, aby předkladatelé vyjasnili tento rozpor, popř. řekli důvod, tu snahu, proč navrhují vypustit tento docela dle mého názoru velice důležitý paragraf. To je jeden z bodů, kde bych velice chtěl apelovat na předkladatele - z pohledu proč.
Druhé proč, které samozřejmě musí zaznít, je nový § 67a, který navrhují do trestního zákona České republiky vložit, který zní: Obviněný smí být vzat do vazby rovněž tehdy, je-li stíhán pro terorismus a nasvědčují-li dosud zjištěné skutečnosti tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má znaky zločinu a jsou dány důvody k podezření, že tento zločin spáchal obviněný. - Když se zaposloucháte do dikce tady tohoto názoru, tak zjistíte, že je to negace negace. Nechápu smysl tady tohoto bodu, protože on vlastně popírá sám sebe a svoji sílu, k čemu vlastně byl stvořen nebo navržen předkladateli. Byl navržen proto, aby člověk, který je podezřelý z terorismu, a to podezření se velice těžce řekněme prokazuje, protože k tomu podezření můžou spět pouze řekněme zdroje nepřesného nebo nejasného významu, jako je sledování elektronických komunikací, informátoři a další záležitosti, mohl být izolován na nezbytně nutnou dobu. Toto jsem schopen pochopit, že v rámci takového stavu, kdyby nastal, by bylo možno posuzovat to uvalení vazby jako zákonné a oprávněné. Dle mého názoru to je také jeden z důvodů, proč má Francouzská republika tak dlouho výjimečný stav. Protože výjimečný stav obvykle ze zákona umožňuje zavírání lidí jenom pro podezření do doby vyjasnění. A proto ti Francouzi, připadá to úsměvné, tak dlouho udržují tento výjimečný stav, aby svým způsobem mohli v zákoně omezit pravomoci nebo ochranu zákona svých občanů. Proto tato věta takhle postavená dle mého názoru postrádá ten základ, ten smysl, proč autoři chtějí implementovat možnost terorismu a omezení osobní svobody, podezření z terorismu, do našeho právního řádu. Postrádá to proto, že je nelogická.
Definici terorismu již přede mnou kolega objasnil, nebudu tedy citovat možná ze stejného zdroje, který použil on, ale zamyslím se nad tím, jak je tento pojem lehce zneužitelný. Bez konkrétní definice terorismu, na které by se tato Poslanecká sněmovna shodla, jak by měl znít, je to také velice lehce zneužitelné, protože ten široký pojem, který tady zazněl, a ta citace možná trvala i pět minut... Bylo zcela zřejmé, že je to citace tak obsáhlá, že vymyslet zneužití tohohle paragrafu na naše oponenty, kteří se nám nelíbí, by bylo velice jednoduché. Ze světa známe nádherné příklady zneužití slova terorismus ve věci vyřizování si politických účtů. To, co jeden nazývá oprávněný boj za národní zájmy, druhý nazývá terorismem. Je pouze na nás, jak k tomu přistupujeme a která strana se nám zdá důvěryhodnější. A když tu stranu náhodou z nějakých mezinárodněpolitických nebo dalších ideálů pojmeme jako národněosvobozeneckou, tak v ten moment ta druhá strana říká - no jo, vy se mýlíte, oni jsou to teroristi a je na ně třeba uplatnit veškeré zákonné možnosti, které boj proti terorismu upravuje.
V poslední době je to Turecko, které tady bylo už mnohokrát zmiňováno a kde asi sami cítíme, že terorismus jmenovaný z úst prezidenta Erdogana je asi velice široce pojat a dneska již slouží hlavně k potlačení opozice. Opozice v armádě, opozice ve společnosti, opozice ve vysokých školách. Opravdu, kolegyně a kolegové, věříte tomu, že polovina tureckého vysokého školství byla obsazena teroristy? Že ti učitelé byli teroristé? Přesto prezident Erdogan toto tvrdí - já bojuji proti teroristům, já bojuji proti teroru, který chce zvrátit Turecko. A dle zákona, který by v takovém obsahu obsahoval tento paragraf, by asi měl pravdu. Byl by to zákonný postup. A proto varuji před takovouto nedefinicí slova terorismus a terorista v právním řádu obecně.
Definice terorismu se dá zkráceně vyjádřit i větami, které se mi docela líbily a zazněly na ctihodném fóru OSN - teď nechci říct, že v Radě bezpečnosti, jak tady zaznělo od pana ministra Zaorálka, ale na ctihodném fóru, kdy se zabývalo definicí terorismu a definuje ji už asi patnáct let a vždycky podle přístupu jednotlivých účastníků debaty tato debata se stočí nalevo, nebo napravo. Byli schopni se shodnout na jedné věci: Rozdíl mezi teroristou a bojovníkem národněosvobozovacího boje je Nobelova cena míru. Ten, kdo tuto cenu dostane, není teroristou. Tuto zkrácenou definici, sice se týkala Jásira Arafata ve své době, je možno charakterizovat docela pregnantně k návrhu, který tady máme. A ta definice tady prostě chybí. A máme z toho trošičku problém. ***