(15.50 hodin)
(pokračuje Lank)
Jeden podstatný bod ale v současném právním řádu není a to je usnadnění uložení vyšetřovací vazby pro podezřelé z terorismu. Jak asi všichni víte, tak pro uložení vyšetřovací vazby musí nastat alespoň jeden ze tří daných důvodů. A to sice předstižný, koluzní anebo útěkový. Soud musí pro prokázání důvodu vazby vždycky skládat pečlivě důkazy. My považujeme terorismus za tak nebezpečný trestný čin, že právě v tomto případě by podle našeho názoru nemělo být nutné důvod vazby prokazovat. Neznamená to ale, na to upozorňuji, bezpodmínečně automatickou vazbu. Příslušný soudce bude muset o vazbě vždy spravedlivě rozhodnout. Když to ale zjednoduším, tak soudce nebude muset dokazovat, že terorista se chystá znovu sestrojit bombu a něco vyhodit do povětří. Soudce na něj bude bez prodlení moci vazbu uvalit.
Protože jde o převzetí opatření, která byla bez problémů aplikována na Slovensku, tedy v jiném státě EU, tak je jasné, že tento návrh zákona není v rozporu s mezinárodními smlouvami ani v rozporu s právem unijním, protože jinak by prostě na Slovensku projít nemohl. Já vás proto prosím o jeho propuštění do druhého čtení, kde je možné ho i upravit, aby byl v souladu s mezi tím přijatou legislativou. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu navrhovateli. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím, pane poslanče. Ještě upozorňuji, že stanovisko vlády jste obdrželi jako sněmovní tisk 670/1. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře životního prostředí, jediný člene vlády, který jste zde přítomen, sněmovní tisk 670, který předkládá skupina poslanců, si klade za cíl reagovat na současnou vlnu terorismu, a jak sami autoři uvádějí, inspirovali se na Slovensku. Je však třeba podotknout, že se jim to moc nepodařilo. V podstatě se totiž nejedná o nový zákon, ale o novelu trestního zákoníku, trestního řádu a zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Ale i tyto tři novely zákonů se podle předloženého materiálu spíše jeví jako chaotické a možná až nadbytečné.
Vláda ČR tento návrh projednala, a jak můj kolega předřečník řekl, vyslovila s ním nesouhlas, a to z důvodu toho, že novela zavádí do trestního zákoníku legální definici terorismu, přičemž tuto definici vláda považuje za nadbytečnou, z legislativně technického hlediska za chybně strukturovanou a především za nejasnou a matoucí.
Vzhledem k navrženému znění považuje vláda tuto definici za nadbytečnou, jak jsem zmínil, jelikož jejím účelem je toliko zavést souhrnný pojem pro skupinu trestných činů, jež by se namísto jejich výčtu použila v dalších ustanoveních trestního zákoníku, trestního řádu a zákona o trestní odpovědnosti osob. Tak jak můj kolega předřečník zmínil, byl mezi podáním návrhu skupiny poslanců také projednán návrh vlády, který jsme projednali jako sněmovní tisk 886, který byl přijat ve zkráceném řízení hned v prvním čtení. Ale pokud bychom zase chtěli býti objektivní, tak i vláda při projednávání materiálu 886 udělala v podstatě to samé, protože pokud se podíváte do tehdejšího materiálu sněmovního tisku 886, tak v § 129a, který se nazývá teroristická skupina, je uvedeno: Teroristická skupina je společenství nejméně tří trestně odpovědných osob, které má trvalejší charakter, je v něm provedena dělba činností mezi jednotlivé členy, jeho činnost se vyznačuje plánovitostí a koordinovaností a je zaměřené na páchání trestného činu vlastizrady spáchané formou teroristického útoku nebo teroru - § 309, trestného činu teroristického útoku - § 311 nebo trestného činu teroru - § 312 (dále jen "teroristický trestný čin").
Takže jestliže vláda v důvodové zprávě při projednávání sněmovního tisku od skupiny poslanců, který je pod sněmovním tiskem 670, který právě projednáváme, něco vytýká skupině poslanců, kteří předložili zákon, jako to, že se snaží pouze vytvořit souhrnný pojem pro skupinu trestných činů, tak o několik měsíců později vláda učinila to samé.
Materiál jako takový je z mého pohledu asi diskutabilní, můžeme o něm diskutovat. Já jsem se přihlásil do diskuze a v diskuzi poté vystoupím i s konkrétními návrhy. Děkuji zatím za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Jan Klán. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, pane předkladateli, pane zpravodaji, kolegyně, kolegové.
Na úvod musím říci, že mě velice mrzí, že tady není ani předseda vlády a není tady ani ministr vnitra, ale řekněme i třeba spravedlnosti, může tady být i klidně obrany, protože se tato problematika prolíná jednotlivými rezorty, ale měl by tady být zejména předseda vlády, kterého by právě boj proti terorismu měl zajímat a měl by být člověkem, který by tady měl být.
Já jsem svůj příspěvek nicméně nezaměřil úplně na zákon, který tady předkládá hnutí Úsvit, ale pojal jsem to trošičku s určitou úvahou, kterou jsem napsal už někdy v loňském roce, někdy na konce loňského roku, a nazval jsem to zaminovaná Evropa. Můj článek nebo příspěvek vychází z teorie už dnes zemřelého sociologa Zygmunta Baumana, který vytvářel teorii tekuté společnosti a tekuté modernity. On na sklonku svého života přišel s termínem tekutý strach a v tom případě to můžeme napasovat i na tekutý terorismus. Ať je to Nice, Paříž, Brusel a Berlín, jmenovatelem těchto všech míst je teror, zkáza a smrt. Ano, v těchto místech útočili přece jenom teroristé. Pokaždé s jinými prostředky zabíjení - ať zbraněmi, nebo v neposlední řadě kamionem. Zde se nikdo nepozastavuje nad tím, že i auto může být použito jako zbraň hromadného ničení. My už jsme kdysi, před nějakými 15 lety, tento problém řešili, když jsem ještě studoval, na vysoké škole, na filozofické fakultě, že auto může být použito jako nástroj terorismu. A nikdo se nezamýšlel nad tím, že by měla nastat regulace přístupu k automobilům. To tady říkám pouze jako úvahu, že i tohle by se nějakým způsobem mohlo řešit, protože právě kamion se ukazuje jako jeden z velkých prostředků, které mohou nějakým způsobem teroristé využívat. Vždy se teroristé snažili vyvolat strach a zaútočit na západní hodnoty naší euroatlantické civilizace.
Jasně se ukazuje, že svět se podobá právě minovému poli. Nikdy nevíte, kdy do tohoto pole vstoupíte a zda se vám nebo vašim blízkým něco přihodí. Nikdy tohle nemůžete vědět, protože právě žijeme v době tekuté společnosti, která se mění v rámci globalizace. Mapa těchto minových polí, kde se vám něco může stát a kde existuje největší možné riziko terorismu, je možná bedlivě tajena. Možná není, ale je těžké odhadnout ona místa, kde se něco přihodí, nebo je vytipovat. Právě s nárůstem imigrace do Evropy je zaminován téměř celý starý kontinent. To si musíme říct jasně a zodpovědně, že samozřejmě nárůst imigrace vede ruku v ruce k nárůstu terorismu.
Stav zaminování mají na svědomí podle mého názoru následující tři faktory:
Za prvé, neexistence pevných hranic, kde dochází k různým kontrolám na hraničních přechodech. Je to vlastně doba ještě před zavedením tzv. schengenského prostoru, volného pohybu osob, zboží a kapitálu. Hranice národních států jsou tedy v tom případě imaginární, ve své podstatě neexistují, ony se roztekly. Hranice jsou rozteklé a jsou nepevné. Ve své podstatě vůbec neexistují a může je tím pádem překračovat naprosto každý, jak se mu zlíbí a jak chce a kam chce. ***