(Jednání pokračovalo ve 14.31 hodin.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne, milé kolegyně, milí kolegové. My bychom nyní měli mít pevně zařazený bod č. 165 - to je spotřební daně. Nicméně byl jsem informován, že můj pan kolega místopředseda Sněmovny, který řídil sněmovnu přede mnou, přerušil do nynějška. Prosím předsedy poslaneckých klubů, aby se dohodli.
S přednostním právem se hlásí pan ministr Zaorálek. Prosím, pane ministře.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Dámy a pánové, vážení kolegové, já si nemohu odpustit, abych ještě nevystoupil a nereagoval na to, co tady zaznělo předtím, než vypukla polední pauza, protože to poslední vystoupení bylo podle mě tak chaotické a nesrozumitelné, že v leckomu musel vznikat velmi zmatený dojem, jak to vlastně je s naší zahraniční politikou vůči Iráku a Íránu. Já tady musím říci aspoň několik věcí, které by měly být jasné.
Jako první bych chtěl upozornit na to, že Irák je skutečná priorita české zahraniční politiky. Podtrhuji Irák. Pokud tady byla řeč o stavu našeho úřadu v Iráku, tak bych rád informoval, že právě proto, že je to naše priorita, tak provádíme rekonstrukci tohoto objektu. Rekonstruovat objekt v Iráku, v Bagdádu, v současné době je nesmírně obtížná věc. Ale právě proto, že to je priorita, tak do toho investujeme prostředky. A mohu tady ujistit všechny, že už, předpokládám, v září, v říjnu se budou moci nastěhovat ti, kteří tam pracují, do rekonstruovaného objektu. Ujišťuji vás, že zajistit něco podobného v podmínkách Bagdádu, tak abychom dostáli těm bezpečnostním požadavkům, je věc nákladná. Jsou to miliony, které nás to stojí. Prostě vystěhování těch lidí, umístění v náhradních kapacitách, v hotelích. To všechno je mimořádně nákladná operace. A to všechno nám stojí za to právě proto, že je pro nás Irák priorita. A to, že je to pro nás priorita, to bych mohl prokázat jednak počtem setkání, která mám s vrcholnými představiteli Iráku. To, kolik aktivit tam v současné době směřujeme, a nejenom v oblasti zahraniční politiky, také v oblasti obrany apod. Takže se dá poměrně snadno ukázat, že to je země, které věnujeme mimořádnou pozornost. Dokonce musím říct i z hlediska aktivity daleko větší než třeba právě tomu Íránu, kde jsme vlastně teprve ty kontakty začali.
Takže pro to, co tady bylo řečeno, já cítím potřebu říci naprosto jasně, že právě vývoj v Iráku a tato země je dlouhodobě priorita české zahraniční politiky. A nelitujeme investovat prostředky do toho, abychom tam i v těch velmi těžkých podmínkách vytvořili podmínky pro to, aby ta práce tam byla vůbec možná. Tam to bude ale těžké vždycky. Tam i když budeme rekonstruovat, když to zrekonstruujeme, tak samozřejmě Bagdád je takové místo dnes, že tam zajistit elementární bezpečnost a podmínky, ve kterých se dá existovat, je obtížné pro každou zemi, nejenom pro Českou republiku.
Nebudu vám říkat detaily, ale vím, že jenom 12 milionů stojí teď třeba náklady kolem té rekonstrukce a zajištění náhradního ubytování. To jsou opravdu mimořádné prostředky a musíme na tom spolupracovat s Ministerstvem vnitra, obrany a dalšími. Ale stojí nám to za to. A pak mně to připadá zvláštní tady ta... jakoby zpochybňování toho, že nám jde o Irák, protože já se věnuji Iráku dlouhodobě. Dalo by se snadno prokázat, že v roce 2003 v této Sněmovně jsem mluvil o tom, jakým rizikem je to, co se děje, když se útočilo v Iráku, a upozorňoval jsem tady na to, že hrozí rozkmitání rovnováhy v tomto regionu. A byla to právě akce v roce 2003, která způsobila, že se tam situace velmi vážně zkomplikovala. To znamená, Irák je bohužel důsledek toho, co se tady dělo v roce 2003. A tady ve Sněmovně jsem pro to neměl mnoho spojenců. Takže mě mrzí, že se ti, kteří jsou takovými zájemci o situaci v Iráku, o to nezajímali už tehdy. A že my tady dnes - slyším kázání na téma, jak by pro nás měl být Irák důležitý. Já vás ujišťuji, že já to vím velice dlouho. Proto jsem byl znepokojen tím, co se tehdy před lety dělo. Protože důsledky toho sklízíme i dnes. I přece díky tomu vznikla dneska velmi silná vazba Iráku na Írán, která se stává obrovským problémem. Nebo to tady není jasné? O čem to tady vlastně mluvíme? Mně to připadalo naprosto zmatené.
A stejně tak mi zmatené připadá celá ta debata o zákonu, o kterém diskutujeme. O co tady vlastně jde? My tady máme zákon, který - říkám, že má jediný správný smysl ho zrušit. A proč ho chceme zrušit? Protože ty podmínky, které byly smyslem toho zákona, dneska už jsou pryč. Ten zákon ztrácí smysl. Jaký byl prosím vás smysl toho zákona? Jestli si to někdo uvědomuje. Ten byl přece ten, že se mělo zabránit dodávání materiálu do nějaké elektrárny. No, ta elektrárna byla dostavěna. To znamená, to je prostě... to ztratilo smysl proto, že celý ten projekt už je hotový.
A druhá věc byla, aby se vyvinul politický tlak na Írán, aby to byl součást tlaku mezinárodního společenství na Írán. Ten tlak se vyvinul a výsledkem je, že je dneska dohoda s Íránem. Že ty dva důvody, proč ten zákon existoval - dostavba, aby se nedostavěla elektrárna, ten padl, protože je dostavěna. A ten druhý - vyvinout tlak na Írán, to se naplnilo, protože výsledkem toho je i to, že máme dnes s Íránem dohodu. Tak jaký je smysl zákona? Chápete? Ten jeho účel dneska úplně zmizel. Je to prostě zákon, který je obsoletní, který je zbytečný a který je zastaralý. A to, co se mi nelíbí, že tady vlastně, jako kdybych se nemohl dovolat toho, co mně připadá naprosto zásadní, že tady existuje dohoda států, klíčových států, klíčových hráčů dnes světové politiky, která je dokonce podpořena rezolucí Rady bezpečnosti. A chápete? Zpochybňovat něco takového v našem světě mi připadá velmi nebezpečné. Jestli tady někdo řekne "nějaká rezoluce nějaké Rady bezpečnosti, k čemu nám to je?" - tak to je, přátelé, to je opravdu velmi odvážná řeč.
Jestli si myslíte, že Rada bezpečnosti a její rezoluce neplatí nic, tak zpochybňujete ty poslední prvky světového řádu, které máme! A ti lidé, kteří tam... My nemáme jiný systém, jak se dohadovat. Může se vám nelíbit, můžete ho kritizovat. Můžete říkat, že je nedokonalý. To je možná všechno pravda. Dokonce se mluví o jeho reformě. Ale dokud ji neprovedeme, tak ji musíme brát, tak jak je. Jinak se prostě drolí něco, podle čeho na tom světě pořád ještě se řídíme. A je to nesmírně významné. A je to nesmírně významné i pro státy, jako je Česká republika, abychom se těchto pravidel drželi. Bez ohledu na to, že jsou nedokonalá. Bez ohledu na to, že nefunguje stoprocentně. Ale varoval bych před tím to zpochybňovat. A jestli tu máme dohodu klíčových hráčů, jestli máme rezoluci Rady bezpečnosti, tak přece bychom to měli respektovat. ***