(12.00 hodin)
Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji, pane předsedající. A já budu opravdu velmi stručný v zájmu toho, aby se dostalo i na ostatní kolegy a nebyl jsem jenom já tím šťastným, na jehož body se dneska dostalo.
Já bych jenom chtěl připomenout, myslím si, že jsme o tom velmi detailně hovořili už v rámci debaty v prvním čtení, že tím hlavním cílem je transpozice směrnice Evropského parlamentu a za tím jasný zájem omezit vlastně používání těch lehkých plastových tašek, tak jak se to přímo jmenuje, lehká plastová odnosná taška, což je drtivá většina toho, co dnes asi dostáváme, ale většinou už stejně ne zdarma, v obchodech, s tím, že z této povinnosti jsou vyňaty ty lehké igelitové sáčky, alias pytlíky, které jsou potom např. na pečivo, případně na nějaké masné výrobky, a ty by takto regulovány neměly být.
Evropa tímto směrem jde už nějakou dobu. Dokonce některé státy jsou ještě podstatně aktivnější a razantnější. Například Francie, o severských státech ani nemluvě. V České republice bychom chtěli jít cestou, která už je nastavena několik let celou řadou především řetězců, které zpoplatnily tyto lehké plastové tašky. A musím říct, že se také poměrně zásadně snížila v tu chvíli jejich spotřeba. A já myslím, že to je správně, protože jsou to plasty, které právě díky tomu, že jsou velmi často jednorázově používané, tak potom velmi zatěžují životní prostředí, a to nejenom v zemích jaksi původu, ale potom tím, že se vlastně dostávají řekami až do moře. Dnes je neuvěřitelné množství plastových obalů i ve světových mořích, oceánech. To je asi ta hlavní část. Myslím, že k tomu nebyla ani ve výboru nějaká zásadní debata.
Rovněž se tam hovoří o nových cílech recyklace a celkového využití obalového odpadu v příloze č. 3. Tady už ta debata byla. Jsou tam různé návrhy na změkčení těch cílů. Já bych chtěl jenom velmi opravdu stručně říct, že ty cíle my podporujeme tak v tom původním návrhu, protože ty cíle jsou už dnes ve většině, nebo takřka ve všech případech dosahovány u těch jednotlivých komodit. A připadalo by nám trošku anachronismus, abychom tam stanovili cíle nižší než ty, které jsou už v těch uplynulých letech dosahovány. Nehledě na to, že je máme třeba i v plánu odpadového hospodářství a dále je prosazujeme a podporujeme především pro oblast plastů, skla, papíru, i obce, v dalších hnízdech. Češi jsou dneska na špičce recyklace těchto surovin.
Takže tam samozřejmě bereme na vědomí, že přišly pozměňovací návrhy, a určitě o těch tady bude i hovořeno. Ale my bychom rádi drželi ty podle našeho názoru nepříliš ambiciózní cíle v těch jednotlivých komoditách, které už jsou dnes splněny.
Tak to je jenom asi na úvod. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi Richardu Brabcovi za jeho úvodní slovo. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu. Usnesení výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 877/1.
Požádám v tuto chvíli zpravodaje výboru pro životní prostředí pana poslance Josefa Nekla, aby nás informoval o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Josef Nekl: Ano, děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, projednáváme zákon o obalech. Jako zpravodaj si ale dovolím ještě takové malé entrée, malý úvod.
Tento materiál byl Poslanecké sněmovně předložen, nebo zaslán, 25. července 2016. 9. listopadu 2016 jsme projednávali v prvém čtení návrh tohoto zákona a na žádost pana ministra jsem doporučil, aby projednávání bylo zkráceno na třicet dní. Garanční výbor životního prostředí tento termín dodržel, dokonce zkrátil a projednali jsme tento návrh zákona 29. listopadu loňského roku. Dnes je 1. února 2017 a nacházíme se už ve druhém čtení. Zaráží mě to a podivuji se nad tím, proč vláda svůj návrh zákona napřed chce urychlit v projednávání, a pak prostřednictvím organizačního výboru ani není schopna zabezpečit, aby byl projednán na základě požadavků Ministerstva životního prostředí, a proč nakonec musí být předřazen jako pevný bod programu, aby vůbec mohl být projednán. To je jenom takové entrée.
Jinak pan ministr zde hovořil o projednávání jak ve výboru, tak s připomínkami. Já bych jenom se chtěl odvolat na usnesení výboru pro životní prostředí z 39. schůze ze dne 29. listopadu, který máte zařazený jako sněmovní tisk 877/1, kde je i doporučený a zdůvodněný pozměňovací návrh výboru životního prostředí, zejména tabulky 3 a některých dalších, které předložili kolegové.
Takže tím bych pro tuto chvíli svou zpravodajskou zprávu ukončil. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do obecné rozpravy přihlásil pan poslanec Jan Zahradník. Jinou přihlášku do obecné rozpravy ve druhém čtení zatím nemám. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já jsem se přihlásil do obecné rozpravy, abych možná trošku obšírněji zdůvodnil své pozměňovací návrhy, se kterými se budu ucházet o podporu ve třetím čtení.
Nejprve bych tedy připomněl to, že tento zákon má dvě části. Jednak ta mediálně zmiňovaná, mediálně často skloňovaná část týkající se plastových tašek a povinnosti tyto tašky zpoplatnit. Tady musím říci, že žádné výhrady k této části nemám a doporučím samozřejmě svým kolegům její podporu. Myslím si, že je třeba tady tento zásah. Jenom bych možná malinko polemizoval s panem ministrem, který uvádí příklady států, kde jaksi je třeba ještě tvrdší regulace a kde ten nešvar na všechno si kupovat a na všechno dávat zdarma plastovou tašku je možná regulován umělými prostředky. Možná by asi mělo zaznít, že jsou i státy, kde si tuto regulaci jsou schopni sami občané nějak zajišťovat tím, že si na nákup berou nějakou síťovou nákupní tašku a plastové odnosné tašky pak nevyžadují.
Čili tady já tomu vyslovuji podporu. Nakonec víme dobře, že výrobní cena těch plastových tašek je v řádu haléřů, čili ten limit ze zákona se podaří naplnit bez jakýchkoliv problémů a zatížení veřejnosti. Dneska každý z nás je zvyklý, že si v supermarketu, když si odnáší nákup potravin, koupí tu tašku, já nevím, za pět šest korun podle toho, jak se ten řetězec rozhodne, že je bude prodávat. Možná v jiných segmentech obchodu si myslíme, že nám je ta taška dávána zadarmo. Ono to tak není. On si to ten prodejce té elektroniky nebo nějakého sportovního vybavení tak nějak do té ceny samozřejmě započítá. Čili přímé zpoplatnění je namístě.
Pak je tady otázka druhá a to je otázka přílohy č. 3, která definuje požadovaný rozsah recyklace a celkové využití obalového odpadu. Tady bych chtěl opět polemicky k panu ministrovi, který celkem používá jasné argumenty, když říká, že my ty limity vlastně plníme. Že bychom měli být ambicióznější. Mně to připomíná, jako bychom usilovali o nějaké co nejvyšší místo v žebříčku premiantů v nějaké školní třídě a snažili se těch vysokých míst dosáhnout i za cenu možná nějakého rizika, které může přepjatá náročnost sama na sebe přinášet. ***