(10.30 hodin)
(pokračuje Plíšek)
Pokud samozřejmě budu reagovat na kolegy Stupčuka a Filipa, vaším prostřednictvím, určitě si budeme i ve výboru dávat pozor na to, abychom míru těch nových povinností jak koncipientů, advokátů, ale i oprávnění komory, aby to bylo vyvážené. Nicméně na druhou stranu, byly tady v minulosti některé případy porušení zákona, porušení nějaké kárné odpovědnosti a povinnosti. Byly ty případy medializované, a proto si například myslím, že ta nová sankční ustanovení advokátní komory z hlediska odejmutí knihy o prohlášení pravosti podpisů nebo možnost dočasně zakázat výkon činnosti je namístě. A toto zde na rozdíl od jiných profesí chybělo.
Pokud jde samozřejmě o neúčast ministra spravedlnosti, tak skutečně tento zákon se připravoval již delší dobu. Ministerstvo spravedlnosti se nemělo s ohledem na nějaké jiné své úkoly k tomu předkládat tento návrh. Jenom ještě dodávám, že ty zákony, které se týkají profesních komor, to není jenom tento zákon, ale jsou často předkládány cestou poslaneckých návrhů zákonů. A my jsme právě na ústavněprávním výboru naznali, že této normě, které nebyla věnována pozornost v minulosti, je dobré se věnovat, a proto je dobře, abychom ji postoupili do druhého čtení a případně ji upravili. Samozřejmě povedeme i diskusi o tom, jak dlouhou má mít advokát praxi pro to, aby školil koncipienta. Tam jsem připraven, a za předkladatele to avizuji, případně se shodnout na úpravě tohoto návrhu zákona.
S ohledem na časové limity, které má tato Poslanecká sněmovna, a s ohledem na povahu této novely si vám dovoluji navrhnout, abychom zkrátili lhůtu pro projednání ve výboru na třicet dnů. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji a registruji váš návrh. S faktickou poznámkou... procedurální návrh. Prosím, pane poslanče, s procedurálním návrhem.
Poslanec Štěpán Stupčuk: Já dávám procedurální návrh na přerušení projednávání tohoto tisku do přítomnosti ministra spravedlnosti. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře, děkuji. Vzhledem k tomu, že se jedná o procedurální návrh, tak o něm dám hlasovat bez rozpravy. Přivolám kolegyně a kolegy z předsálí. Pro pořádek zopakuji procedurální návrh.
Budeme hlasovat o přerušení projednávání tohoto bodu do přítomnosti ministra spravedlnosti pana ministra Pelikána.
Já zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Je to hlasování s pořadovým číslem 291, přihlášeno je 156 poslankyň a poslanců, pro návrh 41, proti 62. Tento procedurální návrh byl zamítnut a my budeme pokračovat v projednávání.
Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Grospič. Prosím, pane poslanče. (V sále je hlučno.)
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené členové vlády, vážení kolegové, já budu asi poměrně stručnější než mí předřečníci. Jenom bych chtěl upozornit, že z pohledu mého se jedná o velice závažný, byť potřebný zákon, protože zákon o advokacii si vyžaduje už delší dobu svou novelizaci. Chci připomenout, že se jedná ve své podstatě o zákon, který byl přijat pod č. 85/1996. A trošičku mě zarážejí v tento moment dvě skutečnosti.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, že vstupuji do vašeho projevu, ale kolegyně a kolegové, já vás požádám o ztišení, protože nerozumím tomu, co pan poslanec přednáší. Jestli máte potřebu řešit nějaké věci, jděte je řešit do předsálí. Prosím, pokračujte.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Čili chci znovu zdůraznit, že rozumím důvodům předkladatelů na předložení tohoto zákona. Vnímám dobře tu skutečnost, že zákon o advokacii byl přijat pod č. 85/1996 a od té doby nezaznamenal zásadních změn. Nicméně řada jiných právních předpisů ano a je namístě, aby se touto problematikou Poslanecká sněmovna zabývala.
Vzhledem k tomu, že však výkon advokacie má veřejnoprávní charakter a advokátní komora plní řadu úkonů, které jsou i ve veřejném zájmu, to znamená, v některých ohledech zde vykonává úkony, které mohou vykonávat i orgány veřejné správy, veřejnoprávních korporací či jiné stavovské komory, vnímám trošku ten zákon o advokacii jako střet zájmů mezi různými stavovskými komorami, zejména notáři a advokáty, ale i na druhé straně třeba soudními exekutory. A v tento moment mě zaráží, že tak podstatnou normu a tak důležitou normu vlastně nepředkládá vláda České republiky, že se jí nezabývá vláda České republiky a nesnaží se Ministerstvo spravedlnosti urychlit její projednání s tím, že by šlo o konsenzuální vládní návrh, ale že to všechno vlastně je ponecháno na poslanecké iniciativě. Přitom je zcela zřejmé, že tuto normu velice těžko mohl napsat asi někdo, se vší úctou, z předkladatelů, kteří by byli sebevíce obeznámeni s danou problematikou. Čili jsou zde zřejmě osvojená stanoviska, zejména advokátní komory.
Z tohoto pohledu si myslím, že je i zarážející odůvodnění vlády, která podle mého trochu alibisticky a trošku nespravedlivě zaujímá stanoviska k jednotlivým návrhům zákonů, zejména poslaneckých, s tím, že - pominu návrhy senátní - s tím, že někde si dá práci s odůvodněním a vyprecizováním od důvodové zprávy. A zde se soustředila v podstatě na tři řádky, kde vláda říká, že na své schůzi dne 27. července 2016 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 85/1996 o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a vyslovila s tímto návrhem souhlas.
Já se v této souvislosti přikláním k tomu, aby byl tento návrh propuštěn do druhého čtení, ale aby mu nebyla zkracována lhůta a abychom se i dobrali k tomu, co je zcela běžné, a stále více běžné, v této Poslanecké sněmovně, že následně je vládou či příslušným ústředním orgánem státní správy vypracován pozměňovací návrh, velice obsáhlý, který si někdo osvojí, předloží jej jako svůj návrh, a přitom je zcela zřejmé, že jde o návrh z dílny toho či onoho ministerstva či jiného ústředního orgánu státní správy. Nerad bych byl z toho důvodu v tomto případě pro to, že není asi žádným tajemstvím, že probíhá boj mezi advokacií a notářskou komorou (nesrozumitelné) i soudními exekutory, že následujícím bude zákon o právní pomoci. A to všechno může velice negativně dopadat zejména na občany, jímž vlastně advokáti poskytují, byť tedy samozřejmě za úplatu, právní pomoc, a měli by vlastně přispívat ke zvyšování právní kultury a právního povědomí v naší společnosti. ***