(9.40 hodin)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Adamce.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji za slovo, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, on to tady řekl náš předseda klubu. Jestli to chceme řešit v tomto volebním období, tak jediná cesta je vrátit to do druhého čtení. Ale proč jsem to neříkal ve své úvodní řeči? Ono je to strašně jednoduché. Já jsem byl na jednání hospodářského výboru, kde vystupovali zástupci Ministerstva obrany, a docela agresivním způsobem, to jsem tam ještě opravdu neviděl! Mě to přesvědčilo o tom, že komunikace mezi ministerstvy v tuto chvíli není! Od té doby uplynul měsíc, dva a situace je pořád stejná a navštívili mě podobní pánové z Ministerstva obrany a opět stejným způsobem tlačili na pilu.
Já vám tedy něco řeknu! Mě by zajímalo, co na to říká pan ministr Stropnický, na ta vojenská letiště. On se tváří, že se ho to netýká! (Hovoří zvýšeným hlasem.) To přece není možné takhle ten zákon řešit! Pokud je pravda to, že ho chcete řešit, tak v tuto chvíli a v tomto volebním období jediná cesta je ho skutečně vrátit do druhého čtení. Anebo ať tady prohlásí pan ministr jasně, že to tady vyřešeno nebude, protože obrana se k tomu prostě nemá, a řešme to až v příštím volebním období, až tady bude nová Poslanecká sněmovna. Jiná varianta opravdu není! A netvařme se, že dohoda tady bude. Já ji nevidím, protože jsem viděl, jak to probíhá do této chvíle!
Zajímal by mě názor ministra Stropnického, který strká hlavu do písku a neřeší nic!
Předseda PSP Jan Hamáček: To byla poslední faktická poznámka. Pan zpravodaj se hlásil s přednostním právem. Ještě předtím něco podobného signalizoval pan ministr. Pokud si pan ministr přeje vystoupit... Ne. Tak prosím, pan zpravodaj s přednostním právem a stále eviduji pana poslance Klašku.
Poslanec Václav Snopek: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, všichni, kdo tady vystupovali, určitě přišli do kontaktu s různými zájmovými skupinami ohledně zákona o civilním letectví. Právě kontakt s jednou skupinou, a to byla skupina Ministerstva obrany, mě přiměl k tomu, abych se zamyslel nad otázkou, proč zákon neřeší takové otázky, jako je vypořádání vlastnických práv, otázka provozování. Šel jsem tedy po historii zákona, který se chystal řadu měsíců, a zjistil jsem, že tento zákon prošel celým legislativním procesem, až v jednom momentě z něj vypadly důležité pasáže. Ty pasáže jsem si osvojil, protože řešily právě ty problémy, o kterých tady mluvíme: otázka provozování, vypořádání vlastnických vztahů, souhlas s provozováním, otázka nájmu. Ale bohužel to jedné skupině nevyhovovalo. Když jsem dospěl k závěru, že neexistuje shoda, tak jsem i tento komplexní pozměňovací návrh stáhl.
Ale byl tady i tlak ze strany paní ombudsmanky, protože stále otázka vlastnických vztahů, vypořádání je otevřená a je předmětem řady stížností. Pak jsem se dozvěděl, že, promiňte mi to, Snopek chce privatizovat ve prospěch soukromých subjektů. Zkrátka tady šla řada dezinformací, naprosto účelových. Když se pak podíváme na některé pozměňovací návrhy z druhé strany, tak tam jasně zní: vyvlastnění ve prospěch provozovatele. Ale to nebyly moje návrhy, tudíž je to změna názoru o 180 stupňů, ale otázka je, v jakém režimu.
Řada kritiků si neuvědomila, že v tomto státě máme rovné všechny formy vlastnictví, a teď je vážný problém, který se bude muset řešit, a ten nebude vyřešen za týden. Víme, že tedy máme Letiště Ruzyně Praha, víme, že toto letiště bude potřebovat některé úpravy, rozšíření a zvýšení ochrany. A my tady nemáme zákon, podle kterého bychom mohli přistoupit k dočasnému omezení vlastnických práv, protože to není v žádném zákoně, které se týkají letišť, vůbec zakotveno. Ovšem jakási násilná forma, která tam je dána, není přesně to, co by odpovídalo současným zákonům. To je moje přesvědčení.
Proto se přimlouvám k tomu, abychom nebránili propuštění zákona jako celku a pozměňovacích návrhů, na kterých je obecná shoda, protože se domnívám, že najít shodu na dalším bude velice problematické. Řada těch, kteří v podstatě chodili a v pozitivním slova smyslu lobbovali, tak nikdo nechtěl ustoupit, vůbec ani o píď. A to vidím jako vážný problém. Možná se za některými oficiálními zájmy skrývají i zájmy úplně jiné a to by bylo to nejsmutnější. Musíme počkat, až proběhnou některá i soudní jednání. Já tady nechci otevírat některé případy, ale zkrátka i některé letiště může spadnout zpátky do klína státu. Otázka je, jestli je zájem některých zájmových skupin, aby takové letiště se vrátilo zpátky do státního majetku. Pokud bude jaksi tato diskuse pokračovat, určitě potom zveřejním všechny případy, ke kterým jsem se dostal v průběhu projednávání tohoto zákona.
Děkuji za pozornost. Jinak se hlásí do podrobné rozpravy, kde vás seznámím s procedurou. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Podrobná rozprava se nekoná, ale já vás včas vyzvu s návrhem procedury. Dvě faktické poznámky. Omlouvám se panu poslanci Klaškovi, ale stále ho odsouvám. Pan předseda Stanjura a potom pan poslanec Seďa. (V sále je hluk.)
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já jsem říkal panu poslanci Klaškovi, ještě teď dvě hodiny a přijde na řadu.
Já bych chtěl reagovat na svého předřečníka. Já jsem o tom jednal se zástupci Ministerstva dopravy a se zástupci Ministerstva obrany. A to mají být ty zájmové skupiny? Ať si rozumíme. Obě dvě ministerstva jsou centrální orgány státní správy, to nejsou žádné zájmové skupiny. To je prostě rozpor ve vládě mezi ministry a ministerstvy. Tady to zaznělo, jako by tady nějací nekalí lobbisté s někým diskutovali. Možná s někým jiným, ale my jsme řádně jednali jako klub jak se zástupci jednoho ministerstva, tak druhého, a to podle mě nejsou zájmové skupiny. Chci, aby to tady zaznělo úplně jasně. Ano, mají protichůdné názory. Podle mě ani jedna strana neříká úplnou pravdu. Jestli úmyslně, nebo neúmyslně, to se neodvažuji posoudit, ale tak to prostě je.
Já zopakuji klíčovou otázku pro pana ministra. Jestli to chcete vyřešit do konce volebního období, tak to skutečně chcete udělat novelou zákona, který ještě není schválen? A máme zhruba osm měsíců do voleb a zákon není napsaný. Já myslím, že je pak poctivější přiznat, že jste na to v tomto volebním období rezignovali. Nic se nestane. Nevyřešilo se to za 20 let, tak se to nevyřeší. Jenom nebudete moc říkat, jak obvykle říkáte v hnutí ANO, za 25 let se nic neudělalo a teď, když jsme přišli my, už to funguje. Ani po třech letech se nepodařilo. Ale já vám to nevyčítám. Jenom to nepovažuji za poctivý slib, že novelou to do konce volebního období stihneme nějak upravit. To se podle mě nedá.
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Seďa.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji za slovo. Tři poznámky. Ta první. Od dubna devět měsíců měla obě ministerstva na to, aby se dohodla. Nedohodla se.
Druhá věc. Já jsem jednal pouze se zástupci Ministerstva dopravy a Ministerstva obrany, s nikým jiným. Musím říct, že budu hájit veřejný zájem a zájem státu. To je druhá věc.
Za třetí. Pane ministře, podpořte vrácení návrhu zákona do druhého čtení a ukážete, že jste chlap a chcete řešit tento zásadní problém. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Ještě než dám slovo panu poslanci Chalupovi s faktickou poznámkou, tak prosím, abyste svou pozornost upřeli na galerii pro hosty, kam se dostavila delegace parlamentní skupiny přátel z německého Bundestagu. Je to skupina přátel Česká republika a Spolková republika Německo vedená její předsedkyní, paní poslankyní Petrou Ernstberger. Srdečně vítejte v Poslanecké sněmovně. (Poslanci povstávají. Potlesk napříč celým sálem.)
Nyní má slovo pan poslanec Chalupa.
Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, já se také chci poněkud ohradit proti slovům pana zpravodaje, protože jedinou lobbistickou skupinou je tady občan a obrana státu. Takže pokud se tady bavíme o letištích, která potřebujeme pro obranu státu - a bylo tady řečeno, že to potřebuje armáda. Ona to potřebuje armáda, ale armáda to potřebuje pro to, abychom byli schopni účelně a efektivně chránit tento stát v případě, že bude nějaká krize.
Takže se přimlouvám k tomu, aby pan ministr opravdu zvážil, aby se připojil k tomu, aby se vrátil zákon do druhého čtení. Děkuji. ***