(15.00 hodin)
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Já se omlouvám, trošku zneužívám faktickou poznámku, protože mám další jednání, ale já bych chtěl říci, že stejně jako jsem hovořil včera, tento zákon prokazuje, že příprava, průběh schvalování a schválení zákona o státní službě se nám moc nepovedlo. Vidíte, že z toho musíme vyčlenit celou jednu velkou část, protože služební zákon je opravdu o něčem jiném než zákon o zahraniční službě, která se blíží svou specifikou k problematice, kterou řeší i ozbrojené složky. Oni totiž ti diplomaté jsou vysíláni, tam mají určité penzum úkolů, ne pracovní dobu, kterou musí splnit, a pak se nám vracejí, a aby se dostali na stejnou pozici platovou, tak musí často procházet výběrovým řízením, v kterém se taky nemusí umístit. Čili je tady velká nejistota.
Chtěl jsem doplnit jenom tady tuto jednu malou část kromě toho, co všechno říkala kolegyně Fischerová, protože ten zákon je víc než potřebný. A já bych znovu apeloval, ať už nehloupneme a nepodléháme tlaku nějaké Rekonstrukce státu a jiných lobby skupin, protože pod tlakem se sice tlačí nejlepší olej, ale asi ne nejlepší zákony. Děkuji. (Potlesk vlevo.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Šarapatka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, já tedy nejsem na rozdíl od své předřečnice členem zahraničního výboru, ačkoliv jsem patnáct let působil na postu velvyslance, ale chtěl bych říct, že jsem současnému vedení ministerstva opravdu vděčný, že tento návrh zákona vznikl, s jedinou výjimkou. Pan ministr tady řekl, že přichází v pravý čas. S tím já nesouhlasím. Ten zákon tady měl být dvacet let. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Oznamuji, že s náhradní kartou číslo 54 bude hlasovat pan vicepremiér Pavel Bělobrádek.
A nyní přednostní právo pana poslance Schwarzenberga. Prosím.
Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, pane ministře, zajisté je velice chvályhodné, že konečně dostaneme služební zákon o diplomatické službě. Byl nutný, posouval se po dlouhá léta a jsem velice vděčný, že k nám teď přijde. Nicméně musí být ještě důkladně přepracován a musíme si také uvědomit, že jsou jisté mezery.
Například jak známo, velvyslance jmenuje pan prezident. Zákon stanoví ale, kdo může, má předpoklady, aby sloužil u Ministerstva zahraničí. Co se stane, když pan prezident jmenuje někoho - což má právo -, který by těmto předpokladům neodpovídal? Pak máme opravdu problém, že bychom měli jmenovaného velvyslance, který by ale nebyl zaměstnán Ministerstvem zahraničí. Tady si musíme opravdu rozmyslet, jestli nějakou ústavní úpravu nebo něco uděláme.
Největší nebezpečí pro zahraniční službu je, když demotivujeme naše pracovníky. A tady mám jisté pochyby o tom, jestli generelní povolení, že velvyslanci můžou sloužit až do sedmdesátky, je správné. Ano, existují výjimečné situace, kdy to podporuji taky. Ale to jsou opravu výjimečné situace, kdy nemůžeme očekávat, že ve firmě, kde oproti jiným provozovnám každý mladší může déle čekat na pozici na vytoužené místo velvyslance, že bude motivovat naše spolupracovníky. To bych prosil se nad tím zamyslet. A taky v poslední době narůstající tlak dosadit na velvyslanecké místo lidi z politických důvodů. Zase kmenový zaměstnanec, který pracuje v oboru, který je zkušený diplomat, je potom lehce samozřejmě frustrován, když v posledním okamžiku se někdo jiný pošle, s diplomatickým povoláním mnoho co (nesrozumitelné) není.
Taky se musíme pozorně podívat na vzrůstající praxi z jiných ministerstvech lidi vyslat na diplomatickou misi. Je to pro velvyslance poněkud obtížné, když tam jsou lidi, kteří jemu nepodléhají, vlastně jinému ministerstvu a tak.
Takže já bych řekl, zákon je v zásadě dobrý nápad, má taky mnoho dobrých nápadů, ale musíme ho ještě přepracovat do detailů, aby ty mouchy, které tady jsou, byly vychytány. Ale děkuji všem, kteří ten zákon připravili. Konečně se v té záležitosti pokročilo.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Budeme pokračovat v obecné rozpravě, do které eviduji dvě přihlášky. Nejprve vystoupí pan poslanec Klán a připraví se pan poslanec Grospič. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové, vážený pane ministře, vážený pane zpravodaji. Už tady zaznělo, že tento zákon tady měl být dávno. Ano, měl už tady být oněch dvacet let. Podobně jako služební zákon, který jsme tady schvalovali po dlouhém extempore v roce 2014. Já právě navážu na služební zákon, který už byl nějakým způsobem psán v té Ústavě, když vznikla v roce 1992. Poté začal platit v roce 1993.
Ale zákon o zahraniční službě stále chyběl. Stále chyběl, chyběl do dnešních dní, a já se budu pana ministra ptát, proč chyběl do dnešních dní. Já chci vědět, které další státy nemají zákon o zahraniční službě. Byl bych velice rád, kdyby je pan ministr vyjmenoval, a taky mě zajímá, v jaké fázi to mají ony, tyto státy, rozpracováno, jestli jsme opravdu posledním státem, jak tady argumentujeme snad u všeho poslední dobou, že to jsou další zákony, kde jsme posledním státem, jako je třeba ratifikace Pařížské dohody, že jsme poslední stát, tak mě opravdu zajímá, zda jsme opravdu tím naším posledním státem, jestli je to opravdu zase Česká republika.
Navážu na služební zákon. Ve služebním zákoně nějakým způsobem je zapracována ona zahraniční služba, a mě fascinovalo, je to rok, kdy jsme tady vyjednávali nějakým způsobem výjimku 70 let pro velvyslance. My jsme tenkrát zachraňovali dvě velvyslankyně, paní Filipi a paní Klausovou, které dovršily 70 let. Udělali jsme výjimku pro další výjimku, tak aby mohly svůj mandát v klidu a pohodě dokončit, jedna na Slovensku, druhá v Sýrii. Já nemám nic proti těmto dvěma velvyslankyním. Vůbec nic. Mně spíš jde o to, že se tady zase dělá výjimka pro výjimku.
Ale nyní přijde to podstatné. Zahraniční služba je přece služba státu. Proč tedy by měla být samostatně v zákoně zahraniční služba? Když se vrátím k zákonu, který se tady před rokem projednával, těch 70 let. Tenkrát už se tam mluvilo v § 67 o tom, že úředník Ministerstva zahraničních věcí může být vyslán na jeden rok pryč bez jeho souhlasu. Jak to je v současnosti? Stále to platí? Nebo jak je to v zákoně? Přiznám se, že jsem ten zákon úplně do detailu nestudoval z pohledu zahraniční služby, protože nejsem členem zahraničního výboru, ale výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, kde jsme řešili služební zákon a právě jeho konotace.
Nyní se vrátím k tomu vztahu zahraniční služba. Zahraniční služba by měla mít tedy vlastní zákon, a pod služební zákon by tím pádem přestala spadat. Já s tím trošičku mám problém a lehce nesouhlasím. Odůvodním, proč nesouhlasím. Jde přece o státní službu. A teď argument proti Ministerstvu zahraničních věcí, které tento zákon o zahraniční službě předkládá. Podle toho argumentu, který tady je, to tedy znamená, že Ministerstvo zahraničních věcí nechce, aby do budoucna bylo součástí ústředních orgánů státní správy. Alespoň tak to trošičku chápu já. Nebo tedy pro Ministerstvo zahraničních věcí prostě nebude platit kompetenční zákon, který vymezuje jednotlivé kompetence mezi ústřední orgány státní správy, tedy ministerstva a další ústřední orgány státní správy, jak jsou uvedeny v kompetenčním zákoně? Jak to tedy, pane ministře, bude fungovat dál? Nebo jak si to mám vykládat? To je další problém. ***