(16.10 hodin)
Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane předsedající. Tak jak bývá mým zvykem, podrobně sleduji, nebo často se mi to daří, rozpravu a myslím si, že tady zazněla řada zajímavých faktů a argumentů. Tak jak už říkali předřečníci, zdůvodnění zástupce Senátu je pro mě poměrně logické, věcné, rozumím mu a měli bychom, kolegové, asi všichni zavnímat to, že při hlasování v Senátu ze 67 přítomných 63 senátorů mělo jednotný zamítavý názor. Je to dost výrazná jednota. Měl by to pro nás být argument k tomu, abychom se nad tím opravdu vážně zamysleli a zvážili, zda stanoviska poslaneckých klubů - což, jak víte, se mě jako nezařazeného poslance netýká - opravdu nechcete posoudit a říci, jestli ty argumenty, které uvádí Senát a kolegové senátoři, nejsou od věci.
Díval jsem se na to, jak proběhlo hlasování o schválení tohoto zákona jako celku ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně. Tehdy bylo přítomno 169 poslanců, čili kvorum bylo 85 a pro hlasovalo 101 poslanců. Jestliže dneska musíme přehlasovat Senát 101 a přítomno je momentálně 159 poslanců, čili o 10 méně než v době, kdy jsme to 101 hlasy schválili, tak si myslím, že když pár poslanců zauvažuje reálně, tak by to hlasování mohlo dopadnout jinak.
Já se přiznám, že jsem ten, kdo byl mezi těmi 101, který byl tehdy pro, byť s nějakými výhradami a připomínkami, ale s názorem, že něco takového je potřeba. Nicméně argumenty, které uváděl pan senátor Vystrčil, byly pro mě dost jasné a opravdu teď velmi váhám, zda potvrdit svůj původní názor - což většinou nemám ve zvyku měnit své názory a stojím si za nimi, pokud mě nepřesvědčí argumenty. A tady si myslím, že právě tento stav nastává, že ty argumenty jsou natolik přesvědčivé - já nejsem natolik sveřepý, abych neustoupil argumentům, které jsou pro mě přesvědčující.
Myslím si, že je vhodná příležitost tady ukázat to, co zaznělo, tentokrát dám za pravdu kolegům z pravicové části Sněmovny, ukázat, tak jak říká častokrát předseda rozpočtového výboru kolega Votava, že jsme suverén jako Sněmovna. Tak ukažme, že jsme suverén jako Sněmovna a že nebudeme naskakovat na každou hloupost, která je z Bruselu přikazována. Obzvláště v době, kdy si nyní naštěstí můžeme říci, že nějaká rozpočtová odpovědnost, pravidla rozpočtové odpovědnosti, asi nejsou opravdu na pořadu dne, a dejme přednost zdravému úsudku před nějakými možná volebními sliby, jak zaznívalo z mého bývalého poslaneckého klubu, že tohle by se mělo dodržet.
Já si myslím, že je reálné bez nějakých následků a sankcí, abychom se eventuálně, buď tato Poslanecká sněmovna, nebo další, nad tím zamysleli reálně, a chtěl bych poprosit a vyzvat kolegy, už jsem to tu říkal minule - myslím si, že by nebylo od věci, kdyby se koalice a opozice trošku více poslouchaly, poslouchaly své argumenty, nestavěly to pouze striktně, a priori kdo je koalice, hlasuje pro, kdo je opozice, hlasuje proti. Zkusme se nad tím zamyslet pragmaticky a reálně. Jsem zvědavý, jak hlasování dopadne. Já jsem svůj názor naznačil. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji, pane poslanče. Přečtu omluvu. Dnes od 16.30 do konce jednacího dne se z osobních důvodů omlouvá paní poslankyně Nina Nováková.
Mám zde jednu faktickou poznámku pana poslance Ivana Adamce. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, zareagoval bych tady na pana poslance Fiedlera. Na rozdíl od něj si nemyslím, že finanční ústava je hloupost z Bruselu. To, že my tady z ní hloupost děláme, je strana druhá. Naopak si myslím, že je to velmi dobrá věc, a kdybychom postupovali tak, jaký byl záměr právě z toho Bruselu, nemuseli bychom se tady dneska dohadovat.
Ale chtěl bych říci jinou věc. Tady pan ministr říkal, že de facto otázku těch municipalit, toho subsektoru - že když se nebudou dodržovat ty věci, že tam vlastně nehrozí sankce. Myslím si, že - jestli jsem to správně pochopil - takhle bychom tedy argumentovat rozhodně neměli. Protože zákon se dodržovat musí. A kdo jiný než instituce by se měl řídit zákonem? Vědomé obcházení nebo nedodržování zákona je, řekl bych, společensky velmi nebezpečná záležitost a samozřejmě i následně pak politicky velmi dobře zneužitelná.
Mně tam vadí jedna věc, která tady možná nezazněla. Možná to pan ministr takhle nemyslel, abych byl upřímný a nepodsouval mu něco, co tady možná nezaznělo. Ale myslím si, že tam je sankce, a to je to 5% omezování příjmů z toho RUD, z toho rozpočtového určení daní. A to je taky tak trochu paradox. Chybějí vám peníze, jste zadluženi, a reakce státu je taková, že vám pozastaví 5 % příjmu z RUD. Já tedy opravdu nevím, kde to jsme. Myslím si, že problém, který vznikl úplně jinde a který je potřeba řešit v jiné sféře, jsme hodili vyloženě na municipality, kde ten problém je minimální.
Musím říct, že jsem tady jednou slyšel takovou připomínku, takovou anekdotu, co je to velbloud. Je to kůň, který prošel legislativním procesem ve Sněmovně. Tak jsme vyrobili pořádného velblouda. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji i za dodržení času. Další faktickou poznámku má pan poslanec Fiedler. Prosím.
Poslanec Karel Fiedler: Jen krátce. Děkuji kolegovi Adamcovi, že korigoval má slova. V podstatě můžu říct, že souhlasím s tím, jak to moje vystoupení okomentoval. Možná jsem se nevyjádřil úplně přesně. Je to samozřejmě rozumná a potřebná věc, a právě proto jsem pro ni ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně hlasoval. Když jsem mluvil o tom, že na to nemáme naskakovat, spíše jsem reagoval na argumenty a myšlenky, které tady uváděl kolega Stanjura, předseda poslaneckého klubu, o tom, že nejsme v té pozici, nebo že jsme spíše v té pozici, kdy bychom neměli být kritizováni těmi, kteří jsou na tom mnohem hůře. Jen krátce, děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy řádně přihlášený do obecné rozpravy pan poslanec Karamazov. Prosím.
Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, informace, proč Senát návrh zákona o rozpočtové odpovědnosti zamítl, zde již zazněla. Nejsem ústavní právník a proto posuzování, zda návrh zákona je, či není protiústavní, ponechám kolegům právníkům. Ponechám stranou také skutečnosti, že návrh zákona naprosto nelogicky jinak přistupuje ke státu a jinak k územním samosprávným celkům. Dovolím si však jednu poznámku.
O rozpočtové odpovědnosti slýcháme ze všech stran. Není snad vystoupení politika, aby nějakým způsobem rozpočtovou odpovědnost nezmínil. Je to dnes prostě v módě. Ptám se vás ale, co se stávající volební období podařilo směrem k rozpočtové odpovědnosti v legislativě učinit? Odpověď všichni známe - neudělalo se vůbec nic. Občanská demokratická strana se o finanční ústavu snažila, úspěšní jsme nebyli. I TOP 09 v tomto volebním období přišla s podobnou snahou. My jsme ji podpořili, většina ostatních však nikoliv.
Zdá se mi proto, dámy a pánové, že je nás málo, těch, kdo chceme být skutečně rozpočtově odpovědní. Ze strany zejména sociální demokracie tady spíše vidím snahu dělat všechno pro to, aby rozpočtová odpovědnost uzákoněna nebyla, a to ani v zákonné, natož ústavní úrovni. Ono to má i svoji logiku. Rozpočtová odpovědnost se s populistickou politikou, kdy je zapotřebí si koupit hlasy co největšího množství voličů, příliš neslučuje.
Apeluji proto na vás, pokud vážně máte v úmyslu se zabývat rozpočtovou odpovědností, začněme společně pracovat na kompromisním návrhu. Za kompromisní návrh ovšem nepovažuji vládní povinnost zpracovávat jakési proklamace dlouhodobě udržitelného růstu. Chceme-li skutečně být rozpočtově zodpovědní, je nutné jako rozpočtové opatření stanovit povinnost předložit vyrovnaný, resp. přebytkový rozpočet.
Děkuji za pozornost. ***