(12.10 hodin)
(pokračuje Brabec)
Vzhledem k tomu, že protokol neobsahuje žádné další ustanovení měnící samotnou úmluvu, nebude mít jeho ratifikace na Českou republiku žádný dopad a ani si nevyžádá žádnou změnu národní právní úpravy v oblasti ochrany krajiny. Ratifikace Protokolu rovněž nebude mít žádný dopad na státní rozpočet. Jenom bych připomněl, že Česká republika neplatí do Evropské úmluvy o krajině žádné pravidelné příspěvky.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Václav Zemek. Máte slovo.
Poslanec Václav Zemek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já navážu na pana ministra. Předkládaná změna Úmluvy Evropské komise o ochraně krajiny se týká, jak už tady bylo řečeno, několika drobných technických změn. Jak již říkal pan ministr, tak vlastně cílem změny je otevřít úmluvu, která se týká ochrany krajiny, i pro mimoevropské státy, a proto tam bylo potřeba udělat několik dílčích změn. Především tam byla změna názvu, kdy se tam vlastně vypouští slovo Evropská komise, ale dává se tam Evropská úmluva a rovněž potom z ostatních článku úmluvy se vypouští slovo "evropské" a dá se tam "mezinárodní".
Já se domnívám, že to není v rozporu s cíli České republiky. Doporučuji tento materiál postoupit do druhého čtení a navrhuji, pokud nebude jinak navrženo, přikázat zahraničnímu výboru k projednání.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které eviduji jednu přihlášku. Požádám tedy pana poslance Zahradníka, aby vystoupil v obecné rozpravě, kterou jsem otevřel. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Dámy a pánové, já jsem se přihlásil k tomuto bodu, který skutečně, jak pan ministr řekl, je bodem technickým, bodem, který má nějak reflektovat ambici Evropské unie na to, aby své zásady, ideály a moudra šířila i k mimoevropským státům. Ten návrh je takový, že nějak ještě malinko obohacuje seznam přechodníků, které tak pěkně znějí v češtině, o další přechodníky v preambuli té smlouvy, a který vlastně také přejmenovává některé věci, takže namísto úmluvy evropské o krajině je to úmluva Rady Evropy o krajině. No dobře. Zavádí se tam také nový název ceny, od této doby se to bude jmenovat Cena krajiny Rady Evropy. Rada Evropy nemá žádnou krajinu, ale to je celkem jedno.
Já bych možná přece jenom malinko připoutal vaši pozornost k podstatě té věci. Podstata věci je celkem pěkně zhmotněna v předkládací zprávě, kde je v jednom odstavci popsáno, co to ta Evropská úmluva o krajině vlastně je. Cituji z předkládací zprávy: Evropská úmluva o krajině, dále jen úmluva, je výsledkem společného zájmu evropských zemí v úsilí o udržitelnosti rozvoje krajiny založeném na vyvážených harmonických vztazích mezi sociálními potřebami, hospodářskou činností, ochranou a tvorbou životního prostředí. Předmětem zájmu úmluvy je celá krajina, jak přírodní, venkovní, městská, tak industriální, tj. úmluva se věnuje jak pozoruhodné krajině, tak i běžné či narušené. Evropská úmluva o krajině je první a jediná mezinárodní smlouva zabývající se významem krajiny pro kvalitu života obyvatel.
Dámy a pánové, tady musím říci, že tohle je jedna z věcí, jedno z ustanovení, které tady probíráme a které budeme schvalovat jakoby samozřejmě, prostě protože na nás dopadá z Evropské unie, a nějak si přitom vůbec neklademe otázku, a já si ji dovolím položit, zdali my vůbec takovéto úmluvy dodržujeme, zdali vůbec v našich konáních se jimi řídíme. A já musím říci, že tomu tak prostě není.
Když jsme totiž schválili novelu zákona č. 114 o ochraně přírody a krajiny, tedy ten známý zákon o Šumavě, který je vítězstvím ekologických aktivistů, kteří jím stoprocentně naplnili své tužby, budou mít minimálně nadpoloviční většinu Šumavy pro své experimenty jako bezzásahové území, a je tedy totální prohrou obyvatel Šumavy, kteří přestávají nacházet místo na Šumavě žít a uživit se, když jsme ten zákon schvalovali, tak jsme podle mého názoru nedbali na dodržování vyvážených harmonických vztahů mezi sociálními potřebami, hospodářskou činností, ochranou a tvorbou životního prostředí. My jsme prostě sociální potřeby, právo na hospodářskou činnost obětovali tomu, že ekologičtí aktivisté budou moci realizovat to, o čem si oni myslí, že je to ochrana životního prostředí.
To, co se stalo na Šumavě po roce 2007, tedy to, že tam máme dneska 20 tis. hektarů suchého lesa, který se nepříliš průkazně obnovuje, někde ano, někde ne, znamená, že došlo k zásadnímu porušení krajiny na Šumavě, k zásadnímu porušení jejího krajinného rázu. A to si myslím, že je špatně.
Já vím, že to, co jsem tady teď řekl, asi není důvodem pro to, abychom tento bod zamítli nebo neschválili. Já ho také, pane zpravodaji, nebudu navrhovat k zamítnutí, protože bych tím naší republice způsobil problémy, že by se u nás ta dohoda jmenovala jinak, než se bude jmenovat ve všech ostatních přičinlivých zemích.
Za týden nás čeká podobná situace. Také máme takovou podobnou věc, která takříkajíc z podstaty věci přichází ke schválení - Pařížská dohoda. Také už jsme jedním z posledních států. Už se asi rdíte studem, že jsme poslední. Pan ministr určitě. Ten to totiž bez schválení Parlamentem podepsal. Ten si na sebe a na své svědomí vzal těžké břemeno. Teď uvidíme, co se stane za týden. Myslím si, že to určitě nakonec ve druhém čtení schválíme. Ale jenom abychom si uvědomili, někdy se stane, že zdánlivě jednoduchá technická věc má v sobě takovýto hluboký podle mého názoru velmi lidský rozměr, lidský dopad na obyvatele Šumavy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Urban. Prosím, máte slovo.
Poslanec Milan Urban: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já po letitých zkušenostech, když čtu nebo slyším slovo úmluva, tak se přece jen trochu zarazím a možná i trochu vnitřně děsím a řeknu proč.
Tady jsme se kdysi přihlásili a ratifikovali jinou úmluvu, takzvanou Aarhuskou úmluvu, na kterou dnes navazuje ta Pařížská dohoda. Aarhuská úmluva kromě jiného způsobila to, že tady dnes nestavíme dopravní stavby, že tady máme velké komplikace s průmyslovými zónami, že vlastně nejsme schopni investovat v rámci rozpočtu tolik, kolik bychom chtěli, protože ta Aarhuská úmluva umožnila občanům, a to z kteréhokoliv kouta České republiky, a různým subjektům vyjadřovat se, a to opakovaně, k různým procesním záležitostem souvisejícím s investicemi, tedy k územním rozhodnutím, ke stavebním povolením atd. Tehdy to vypadalo podobně jako teď v Poslanecké sněmovně, protože se řeklo "to je jen taková úmluva, my vlastně už jsme někde na konci podpisů v rámci tehdejší Evropské unie, vlastně o nic nejde, tak to podepišme a pojďme dál, máme tady důležitější body k jednání". ***