(18.50 hodin)
(pokračuje Fiedler)
Myslím, že to byl kolega Černoch, kdo vyzýval pana premiéra, aby tedy zveřejnil tu audionahrávku, audiozáznam, ze kterého bychom se leccos dozvěděli, tak jako se nesmíme dozvědět, co bylo v té obchodní smlouvě, která je tajná - proč? Já čekám pořád, že pan premiér odpoví na tu Markovu otázku, jestli je to ochoten zveřejnit, nebo ne. Kolega o tom evidentně ví víc, jestli takový nějaký záznam je. Proč se to nedozvíme? Proč tady hodinu a půl, hodinu padesát poslanci říkají své názory a vláda, potažmo premiér, kterého se to akutně týká, zarytě mlčí.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. To byla prozatím poslední faktická poznámka. Do obecné rozpravy je dále řádně přihlášen pan poslanec René Číp. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec René Číp: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, je zcela zjevné, že způsob privatizace majetku OKD v minulosti byl špatný, spíše velmi špatný, o tom se již namluvilo dnes mnohé. Smlouva o prodeji byla uzavřena kvapně a bez jakýchkoli záruk, jak s majetkem bude v budoucnu naloženo, a to nejen s částí firmy podnikající v těžařském průmyslu, ale i s bytovým fondem. To je obecně známý fakt, který nemůže nikdo popírat.
Nyní bych vám rád přiblížil, o kom konkrétně vlastně jednáme a jaké jsou důvody, proč je nutno tento problém nejen řešit, ale i rozumným způsobem vyřešit. Česká republika má zhruba 10 550 tis. obyvatel. Problémy firmy OKD, které jsou aktuální, se přímo dotýkají zhruba půl procenta občanů naší země. Jde o zaměstnance a rodiny zaměstnanců OKD či subdodavatelských firem závislých na činnosti této firmy a příjmů z ní. A to rozhodně není malé číslo. A jde také o občany obývající byty, které byly v minulosti majetkem OKD a na které měli obyvatelé dekrety a měly se stát jejich vlastnictvím za podmínek prezentovaných při uzavírání smlouvy o privatizaci firmy.
Jen si zkuste představit všechny tyto občany včetně dětí pohromadě a věřím, že by v tuto chvíli byl málokdo schopen říci, že je to problém jen této firmy či těchto osob a stát by neměl zasahovat. Naštěstí nejsme v té pozici, neboť je zde snaha najít vhodné řešení, ale pojďme si to tedy více přiblížit.
Moravskoslezský kraj s počtem obyvatel více než 1,2 mil. se dnes řadí na třetí místo mezi kraji a žije zde procentuálně vyjádřeno zhruba 11,5 % všech obyvatel naší země. Co se ekonomické výkonnosti týče, podílí se Moravskoslezský kraj na celostátním HDP v posledních letech mezi zhruba 10 až 11 % a je zde zřejmý propad HDP v regionálně významném odvětví těžby uhlí, který je naštěstí částečně kompenzován růstem hrubé přidané hodnoty v odvětví výroby motorových vozidel a také rozvojem nových průmyslových zón. Nezaměstnanost v Moravskoslezském kraji je dnes podle nyní používané metodiky zhruba na úrovni 7,5 %. Sama firma OKD má dnes kolem 10 tis. vlastních zaměstnanců a dalších několik tisíc zaměstnanců mají dodavatelské společnosti a firmy. Průměrná mzda v Moravskoslezském kraji je zhruba na úrovni 26 tis. korun měsíčně, což jej řadí mezi průměr v České republice. Medián je samozřejmě výrazně nižší a pohybuje se kolem 22 500 korun měsíčně hrubé mzdy. Uvědomíme-li si, že příjem pracovníků v hornictví je nad těmito průměry, neboť za jejich těžkou práci jim po zásluze náleží vyšší odměna, a zároveň vezmeme v potaz, že na jejich příjmech jsou závislí i rodinní příslušníci, snadno si můžeme představit, co by následovalo po úplném zastavení těžby.
Kupní síla v Moravskoslezském kraji by se výrazně snížila - spekulovat o přesných číslech tady teď nebudu, neboť by tyto odhady nebyly podloženy, ale pro náš kraj by to byla neférová rána do zad. Občané by v tu chvíli byli jednoznačně odkázáni na sociální pomoc od státu, jenž se sice nabízí, ale toto řešení není ideální, a tak by logicky nastal další tlak na odchody mimo tento region a také na snižování platů v jiných oblastech. To není možné připustit.
Domnívám se, že celá republika má vůči Moravskoslezskému kraji velké závazky, neboť to byl právě Moravskoslezský kraj, potažmo Severomoravský, který byl již dříve, a zejména po vzniku Československé republiky, místem, kde působil těžký průmysl a občané zde žijící a pracující se významným způsobem podíleli svou prací na rozvoji celé země. Platili za to nemalou daň v podobě horších životních podmínek, neboť těžký průmysl s sebou nesl i větší míru znečištění životního prostředí, a tím logicky i kratší průměrnou délku života a jeho kvalitu.
O samotném problému OKD se řeklo a napsalo už mnoho slov. Ano, je nutné posoudit všechny kroky, které vedly k současnému stavu, a hnát k zodpovědnosti jeho viníky. Ale zcela prioritní pro lidi je řešit budoucnost, neboť to je tím podstatným. A to je povinností politiků a to od nás občané také očekávají. Klíčové nyní je, aby vláda, celá Sněmovna i politická reprezentace učinily takové kroky, aby se Moravskoslezský kraj mohl dále rozvíjet a občané jej považovali za dobré místo k životu. Proto apeluji na vládu, aby učinila vše pro to, aby zajistila další budoucnost těžebního průmyslu v Moravskoslezském kraji s jeho postupným útlumem podle stavu ekonomicky vytěžitelných zásob uhlí, neboť v tuto chvíli neexistuje žádná jiná reálná alternativa, která by mohla případný rychlý konec tohoto průmyslu nahradit.
Pokud by se vláda rozhodla k tomuto použít část přebytku ze státního rozpočtu za loňský rok, když tedy nebyly tyto peníze proinvestovány, a zde by mohly částečně napomoci lidem, které předchozí rozhodnutí politických reprezentací dostalo do velmi složitých situací, věřím, že by určitě našla širokou podporu v Poslanecké sněmovně napříč politickým spektrem. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Čípovi. Ještě s faktickou poznámkou paní poslankyně Lorencová.
Poslankyně Jana Lorencová: Takže já si dneska nedám pokoj, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Ona tenkrát ta tzv. velká privatizace, divoká privatizace, vyhovovala v podstatě všem. Nebo téměř všem. Já si jenom dovolím připomenout kolegům napravo od mne v sále dobu, v níž hejtmanem severní Moravy byl jejich člen pan Tošenovský. Tento pan Tošenovský byl členem dozorčí rady firmy OKD, Bakalovy už firmy OKD, s platem tři miliony ročně. Nevím, kolik dostával on, možná něco šlo i bokem, ale tři miliony. Jestliže hejtman, který je dlouholetým členem ODS, dnes nás reprezentuje v Evropské unii, tak tento člověk dostával od Bakaly tři miliony za členství v dozorčí radě.
Aby to nebylo líto kolegům na levici, tak i odboráři si tam přišli na své. I odbory tam měly své zástupce, byť s milionovým příjmem. Nikoli už tři miliony, ale milion. Takže ono to, jak to všechno dopadlo, to bychom museli sáhnout asi hodně hluboko, abychom se dopracovali k té pravdě a k podstatě věci.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: A poslední faktická poznámka - blíží se 19. hodina. Pan předseda Kalousek. Prosím, pane předsedo, vaše faktická poznámka. ***