(18.40 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Stejně tak je tady jedna věc. Každá těžební společnost je povinna vynakládat nebo odvádět peníze za vytěžené nerosty na speciální účet, na účet na útlum těžby. Já bych se chtěl zeptat jak pana premiéra, tak případně pana ministra průmyslu a obchodu, jaké množství uhlí bylo vytěženo od doby privatizace až do současné doby a kolik peněz mělo být na onom účtu na útlum těžby. Jak velká tato částka měla být a zda vůbec byla? A jak ošetřil Fond národního majetku, případně vláda, která připravovala privatizační smlouvu, aby převod této povinnosti byl zakotven i v právním nástupnictví, tzn. i u společností, které nastupovaly, jak se měnili jednotliví vlastníci. Pak by přece nebylo možné, aby tady přišla společnost s tím, že potřebuje další peníze na útlum těžby, protože vlastně jinak není schopna zajišťovat pokračování těžby. Přece to musela být nemalá částka. Velmi rád bych slyšel, kolik peněz mělo být na speciálním účtu na útlum těžby.
Stejně tak tady zaznělo, že v roce 2009 Sněmovna přijala usnesení, kterým zavázala vládu, aby byl naplněn onen článek smlouvy, kterou, předpokládám, nikdo z nás nemá, ale vláda ji určitě má a má k ní přístup, že budou převedeny byty nájemcům. Pokud toto usnesení bylo, pak přece vláda musela zajistit naplnění této smlouvy. Vymáhala vláda nebo vlády, které v té době působily, toto usnesení a jakým způsobem? To jsou věci, myslím si, které by měly být zodpovězeny, stejně jako by měly být zveřejněny zmíněné částky na útlum těžby, případně informace o tom, kdo zpracovával zmíněné znalecké posudky a jak případně vláda se snažila dopátrat toho, proč byla stanovena cena společnosti takto nízko a cena za předmětné byty takto nízko.
Takže prosím, pokud by bylo možné odpovědět na ty otázky, které jsem tady položil, pak si myslím, že by to prospělo k této diskusi a k případnému usnesení. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hovorkovi. S faktickou poznámkou paní poslankyně Jana Lorencová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Jana Lorencová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, ono mi to nedá, musím na to reagovat, teď na pana poslance Hovorku. On totiž hovořil o ceně, za kterou byly byty prodány. Princip je v něčem jiném. Ty byty neměly být nikdy součástí privatizovaného majetku OKD. V tom je rozhodující princip. Ty byty se staly součástí privatizace jenom proto, že byly označeny za byty služební, a tak se mohly stát v souladu s tehdy přijatým zákonem o velké privatizaci, který zavazoval ty, kteří šli do velké privatizace, k tomu, že budou privatizovat pouze majetek, s nímž budou podnikat. A byty přece nejsou předmětem podnikání v důlní činnosti. To je nesmysl. Takže pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, v tom je ta podstata sporu o byty OKD. Byty nikdy neměly být součástí majetku privatizovaného jako majetek OKD.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní kolegyni. S další faktickou poznámkou pan poslanec Ludvík Hovorka, po něm pan poslanec Josef Hájek.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážená paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, ano, máte pravdu. Byty, ani nemocnice, ani věci, které nesouvisely s přímým podnikáním, tzn. těžbou, neměly být součástí privatizovaného majetku. Pokud se tak stalo, pak musel pochybit někdo na Fondu národního majetku, lidé, nebo tým lidí, kteří připravovali předmětné smlouvy a podklady pro rozhodování vlády. A tady by možná mohlo taky zaznít, kdo připravoval konkrétní smlouvy a kdo takto nevýhodně připravil k privatizaci i bytový fond a nemocnici. To je pravda. Skutečně byty nesouvisely s podnikáním společnosti a ani nemocnice a neměly být nikdy privatizovány. A někdo za to nese konkrétní odpovědnost. Kromě vlády v té době samozřejmě lidé, kteří na Fondu národního majetku připravovali předmětné smlouvy. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hovorkovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Josef Hájek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Josef Hájek: Pane předsedající, já možná, pane Hovorko... (Předsedající: Mým prostřednictvím) ... prostřednictvím pana předsedajícího, vy jste se zmiňoval o věci, kterou jsem kritizoval ve svém vystoupení. A jedná se o to, že směšujete dvě věci. To znamená, horní zákon řeší pouze vytváření rezerv na tzv. asanaci a rekultivaci. To znamená, to je na tzv. zahlazování důlních škod, tzn., že tím dobýváním podzemí dochází ke změně reliéfu, terénu, který se musí následně asanovat, případně vykupovat nebo opravovat rodinné domky. Ale bohužel smlouva, která byla v roce 2004 podepsaná, vůbec neřešila vytváření rezerv na útlum hornické činnosti spočívající v tom, že musíte někdy ty horníky rekvalifikovat, musíte jim dát odstupné, což třeba konkrétně měli slíbené až 12 měsíců, a musíte vynaložit prostředky na uzavření té šachty. Každá šachta má sto kilometrů chodeb. To je náročný proces, kde je voda, kde je metan, který bude stát skutečně při zavírání těch šachet několik miliard. A já vyčítám to, že skutečně tyto náklady nebyly zahrnuty. Dal jsem tady příklad s tou německou společností RAG, kde jsem měl možnost několikrát být, a tam za prvé ji neprivatizovali, zůstala v majetku státu, a skutečně stát systémově vytvořil podmínky k desetiletému uzavírání šachet s programem "zajistíme práci pro každého horníka". To znamená, to byl komplex technických opatření. Oni během těch deseti let vytvořili i firmy, z jejichž výtěžku budou financovat následné náklady na jímání metanu, čerpání vody. Protože tím, že ty šachty zavřeme, nekončí náklady pro stát. Ty náklady budou dále na čerpání vody, zabezpečování, monitoring atd. To jsou miliony, miliony ročně. Takže to je ta chyba, kterou jsem vyčítal. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S faktickou poznámkou ještě pan poslanec Hovorka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Já s kolegou předřečníkem vaším prostřednictvím, pane předsedající, souhlasím. Ano. Jsem si vědom toho, že horní zákon řeší fond na útlum těžby. Ano, rozumím tomu. A jedna věc je stávající zákon a druhá věc je smlouva. Jak byla privatizační smlouva uzavřena. Jestliže toto nebylo ošetřeno v privatizačním projektu, pak se jedná o selhání tehdejšího Fondu národního majetku, konkrétních úředníků a případně lidí zodpovědných za materiály, které byly předkládány vládě. A je třeba, aby to bylo předmětem tohoto současného jednání, aby toto vyšlo najevo, aby tyto informace byly dány. Pokud se podíváte na podobný případ z Čech, tak pokud se tím zabývaly zahraniční soudy, pak dokázaly i bývalé manažery odsoudit. Ale to by musel někdo zřejmě tyto záležitosti předložit zahraničním soudům, protože pochybuji o tom, že naše soudy by v této věci postupovaly jinak než v případě oné těžební společnosti ze severních Čech. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hovorkovi. S faktickou poznámkou ještě pan poslanec Fiedler. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Karel Fiedler: Ano, kolega Hovorka to řekl naprosto přesně, naprosto s tím souhlasím. V zahraničí z nás musí mít legraci a srandu, jak my si tady neumíme vyřešit věci u nás sami doma. Je 18.49, hodinu padesát různí poslanci sdělují své názory a pohledy na věc k bodu, který se jmenuje informace vlády. A vláda nám hodinu padesát zarytě mlčí. Když jsme to projednávali v červnu, tak jsme se k žádnému rozumnému závěru nedostali, protože entrée pana premiéra, tak jak víme, byl dlouhý projev o ničem. Dneska se ke slovu raději ani nepřihlásil, aby zodpověděl položené otázky. ***