(16.00 hodin)
(pokračuje Vondráček)
Mně jeden kolega advokát připomněl, co jsem si ani nepamatoval, ačkoliv jsem tedy absolvoval na právnické fakultě zkoušku z českých dějin státu a práva, že za Rakouska-Uherska a Československa, tedy první republiky, bylo naprosto běžné, že straničtí představitelé vlastnili noviny nebo nějaká média, a to z toho důvodu, že politické strany za první republiky neměly právní subjektivitu. Ony nemohly nic vlastnit, ony neměli prostě svoji osobnost. A tak to byli právě představitelé těch stran, kteří vlastnili. A to samozřejmě může být i dnes. Může být nějaký řadový straník, který bude pro svou stranu vlastnit televizi. Tomu nemůžete zabránit. A tenhle zákon tomu taky nebrání a v podstatě neřeší jádro problému, co to vlastně z pohledu těch, kteří chtějí hlasovat pro tento zákon, znamená střet zájmů.
Za třetí. Rád bych krátce zmínil porušení legitimního očekávání, a to že došlo k nečekané změně podmínek veřejné funkce. Nám Listina základních práv a svobod garantuje, a zdůrazňuji, bez rozdílu majetku, že máme rovný přístup k politickým funkcím, voleným i těm jiným. Rovný přístup. Je mi jasné, že kdysi v minulosti tady toto pravidlo vzniklo na ochranu těch ekonomicky slabších, těch chudších, ale ono to musí platit všeobecně, oni se musí chránit i ti bohatí úplně stejně, jinak to postrádá smysl, jinak nahrazujete akorát jednu elitu druhou elitou. To už jsme tady nějakým způsobem zkoušeli. Samozřejmě, tady si to můžeme říct, naprostou většinu veřejných funkcionářů tento zákon nepostihne. Tento zákon je od začátku jednostranně namířen proti osobě Andreje Babiše. Já jsem si dal velkou práci, díval jsem se na různé články ústavních právníků. Ani jeden článek se bez jména Babiš, případně slova Agrofert, neobešel, protože se velice těžko obhajuje ten zákon, když ho nepoužijete přímo jako příklad. Protože když se bavíme třeba o § 4b a 4c, což je přístup k veřejným zakázkám a dotacím, jak může třeba ministr pro lidská práva a legislativu ovlivnit nějakou veřejnou zakázku v oblasti zahradnictví pro nějaké město? Je to téměř nemožné. Máme tu nějakou ochranu, máme tu nějakou legislativu, co se týče veřejného zadávání. A samozřejmě kdyby tam došlo k nějakým narušením, tak by se neúčastnil, byl by vyloučen. Ale já tady odkazuji na to, co jsem říkal, když to vracel Senát. Evropská judikatura je postavena tak, že každý by měl mít právo se hájit a doložit, že nemá konkrétní střet zájmů. Ale vy tady zavádíte plošný paušální potenciální střet zájmů, který musí být po zásluze potrestán.
Mám k tomu výhradu z toho důvodu, že nepovažuji tento návrh za obecný normativní akt, jak se požaduje od zákona, ale o individuální právní akt zaměřený proti jedné osobě, a proto se tomu po právu říká lex Babiš. A nebyli jsme to my, kdo začali používat tu zkratku, je to zkratka novinářská. Ujala se, myslím, že už těžko bychom to teď přejmenovávali, těžko bychom vymýšleli jiné označení. Ale nevymysleli si to z čisté vody ti novináři. On to opravdu je individuální akt namířený proti předsedovi hnutí ANO.
Rád bych zmínil v této souvislosti jednu věc, která tu ještě nezazněla. Chtěl bych citovat větu, kterou už Ústavní soud jednou vyslovil, a kupodivu bylo to ve věci Melčák, kdy Ústavní soud řekl: Ústavní zákon musí být obecný a nesmí mít charakter ad hoc individuálního aktu. Jestliže takto svůj názor vyslovil Ústavní soud u ústavního zákona, tak tím spíš to platí i u zákona obyčejného, neústavního. S těmi bychom jako poslanci měli ctít nějaká pravidla a přijímat abstraktní právní normy, které tady vydrží 20 let beze změny, a ne že se tady zaměříme na konkrétní poptávku a předvolební boj a přijmeme nějaký zákon, o kterém od začátku víme, že je špatný a s Ústavou neslučitelný. Proto bych chtěl, aby mi na tuto otázku bylo odpovězeno, jak je možné, když víme, že Ústavní soud takto pohlíží, když víme, že musíme přijímat zákony s nějakou odpovědností, tak tady se přijímá individuální právní akt. Přitom se nejedná o součást původního návrhu. Ten paragraf A, o kterém teď mluvím, je samozřejmě návrh pana kolegy Chvojky a byl přijat a prosazen v souladu s vedením ČSSD, jistě v souladu a po konzultaci s panem předsedou, naším panem premiérem.
Já bych v této věci rád zmínil jednu věc. V trestním právu existuje zásada, které se říká ultima ratio. Ta je přímo vtělena do trestního zákoníku. Znamená to, že trestněprávní represe nebo regulace může být uplatněna pouze v případě, že nebylo možné dosáhnout nápravy jiným způsobem. Ale tato zásada se uplatní v celé oblasti práva a i v legislativním procesu. A sociální demokracie jestliže má takový problém se střetem zájmů našeho pana předsedy, tak měla řadu jiných nástrojů, které mohla použít předtím, než nám začala měnit právní řád svým pozměňovacím návrhem. Přece... přijímání zákona za situace, kdy přece nemusela být uzavřena koaliční smlouva, když to byl takový problém. Andrej Babiš se nemusel stát členem vlády. Člen vlády může být odvolán. Je tady prostě řada otazníků, na které bych chtěl odpovědět. Jestliže panu premiérovi vadí mediální vlastnictví Andreje Babiše jako člena vlády, mohl tomu jednoduše zabránit tím, že by jej nenavrhl za člena vlády nebo jej odvolal. Pokud ale ČSSD přes tři roky vládne díky koalici s hnutím ANO a jeho předsedou a nic z toho se nestalo, je jasné, že důvod lex Babiš je jiný, a já to po právu považuji za pokus o ovlivnění volební soutěže, který nemá oporu v ústavním pořádku České republiky. Tento motiv je možná popíraný, zamlžovaný, ale s ohledem na to, jak doposud probíhala debata, ho považuji ze svého pohledu za naprosto jasný.
Za čtvrté. Porušení práv třetích osob. I o této otázce už jsem mluvil v příspěvku, když nám tisk vrátil Senát, ale pan prezident jej shrnul velice, řekl bych, přehledným způsobem a já bych rád reagoval na tu situaci, která je teď. Samozřejmě můžu si dovolit poté, co pan kolega Faltýnek citoval celé to odůvodnění, abych na to odkázal a už bych se znovu nevracel k té právní argumentaci. Ale já bych chtěl znovu zdůraznit pro všechny, kteří mě ještě dokážou poslouchat a vnímat: Podstatné je, že není zasažen jenom ten funkcionář, ten člen vlády, ale je zasažena i společnost, kde on je menšinovým vlastníkem, jsou zasaženi ti společníci a jak ta společnost, tak ten společník, oni nemají žádný zákonný nástroj, aby s tím něco udělali. Ten menšinový obchodní podíl třeba 25 % se může opravdu stát předmětem dědictví nebo to mohou být prostě společníci, akcionáři, kdy jeden z nich je úspěšný a stává se členem vlády, a ta společnost s tím neudělá vůbec nic a postihne to nejen tu společnost a společníky, postihne to i ty pracovníky, postihne to ty, kteří tam získávají zaměstnání. Důsledky mohou být pro společníky naprosto likvidační. Může to být třeba společnost, která zaměstnává zdravotně postižené osoby a pobírá dotace od úřadu práce a v případě, že by nastala tato situace, zřejmě bude muset skončit a tato situace dopadne i na ty postižené zaměstnance. To jsou všechno legitimní otázky, které nikdo neřešil, protože jsme tento zákon přijali nadivoko v rámci druhého čtení podaných poslaneckých návrhů.
Ten zásadní dopad považuji za tak zásadní, že celý tento návrh musím považovat za nelegitimní, nešetrný, a tedy v rozporu s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod. A je na předkladateli, aby mi teď tuto argumentaci vyvrátil, abychom nedopadli jako v době, když nám to vracel Senát, že jsme tady mluvili my z hnutí ANO tak nějak doprostřed sami na sebe a nikdo s námi nediskutoval. ***