Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Radek Vondráček)

156.
Návrh poslanců Víta Kaňkovského, Jana Bartoška a Jaroslava Zavadila
na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování
dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 935/ - prvé čtení

Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 935/1. Nyní prosím, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů pan poslanec Vít Kaňkovský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobrý podvečer, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych vám představil návrh novely zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, který jsme připravili po poměrně dlouhé diskusi a za těsné spolupráce s Národní radou osob se zdravotním postižením. Návrh předkládám společně s místopředsedou Poslanecké sněmovny Janem Bartoškem a předsedou výboru pro sociální politiku Jaroslavem Zavadilem.

Než se dostanu k hlavním cílům předkládané novely, dovolte mi, abych shrnul vývoj, který vedl k současně platnému legislativnímu stavu, který je v řadě ohledů pro osoby se zdravotním postižením nepříznivý. Jen připomenu, že v ČR žije v současné době skoro 1 100 000 občanů se zdravotním postižením, což vyplývá ze statistického šetření Českého statistického úřadu a Ústavu zdravotnických informací a statistiky z roku 2013. Z tohoto počtu je asi 300 tisíc lidí s těžkými vadami pohybového ústrojí, 300 tisíc sluchově postižených, z nich 15 tisíc zcela hluchých. Dále jde o 300 tisíc mentálně postižených, 60 tisíc zrakově postižených a z toho je 17 tisíc takřka nebo zcela slepých a 1 500 osob trpí nejzávažnějším smyslovým postižením, tedy jde o osoby hluchoslepé. Ostatní typy zdravotních postižení do působnosti zákona nespadají, proto je zde nezmiňuji. Z uvedeného výčtu je patrné, že se zákon nějakým způsobem dotýká více než 900 tisíc zdravotně postižených, přičemž někteří mohou čerpat jak příspěvek na mobilitu, tak příspěvek na kompenzační pomůcky, někteří pouze izolovaně na jeden z těchto typů příspěvku. K významnému omezení možnosti zdravotně postižených osob čerpat příspěvek na kompenzační pomůcky a příspěvek na mobilitu došlo v letech 2010 až 2012 v důsledku rozsáhlých legislativních změn vyvolaných tehdejší potřebu radikálně snížit výdaje státního rozpočtu v době ekonomické krize.

V rámci těchto změn bylo provedeno vícero zásahů do předchozí koncepce. Nešlo jenom o změnu zákona, ale došlo také k významným změnám podzákonných norem. Konkrétně byl mimo jiné podstatně zúžen sortiment pomůcek, na které mohl být poskytnut příspěvek, u tělesně postižených ze 16 na 9, u sluchově postižených z 18 na 9, tedy na polovinu, a u osob se zrakovým postižením z 20 na 17 položek. Zhoršení bylo také způsobeno změnou indikací pro poskytování příspěvků, což se bohužel dotklo zejména osob s těžkým tělesným postižením. V tuto chvíli je z valné většiny vázáno jen na těžké vady nosného nebo pohybového ústrojí, zatímco v minulosti byl okruh příjemců podstatně širší. Dále při zmíněných legislativních změnách došlo také ke zrušení možnosti úhrady doplatků zdravotně postižených u potřebných pomůcek, které jsou sice hrazeny ze zdravotního pojištění, ale pouze částečně. Výrazným způsobem byl také v letech 2010 až 2012 změněn příspěvek pro zdravotně postižené směrem k mobilitě. Byl zrušen příspěvek na provoz motorového vozidla a nahrazen příspěvkem na mobilitu, který ale poskytuje zdravotně postiženým výrazně nižší částky měsíčně, a to za situace, kdy se ceny pohonných hmot zvýšily o třetinu. Došlo i k dalším restriktivním zásahům směrem k možnosti čerpání příspěvku na kompenzační pomůcky. Velmi nepříjemné dopady to má u vozíčkářů, kteří potřebují zvláštní úpravy osobního automobilu, které patří k finančně velmi náročným.

Chápu fakt, že v době ekonomické krize bylo nutné hledat úspory státního rozpočtu. Je ale smutné, že toto šetření zasáhlo i zdravotně postižené, se kterými se život v řadě ohledů nemazlí. Ano, můžeme namítnout, že restrikce se dotkly i dalších ohrožených skupin obyvatel, ale troufám si tvrdit, že u žádné jiné to nebyl tak radikální zásah. Nešlo totiž o žádnou malou částku. Po legislativních změnách v uvedených letech došlo ke snížení výdajů na kompenzační pomůcky o jednu miliardu korun ročně. Ještě smutnější je ale skutečnost, že jsme doposud nedokázali v době, kdy se již české ekonomice daří, ukázat zdravotně postiženým, že nám záleží na tom, aby byl v rámci jejich zdravotního postižení jejich život co nejkvalitnější, že si přejeme, aby měli možnost se co nejvíce začlenit do společnosti, ať už se to týká možnosti pracovního uplatnění, či účasti na veřejném a společenském životě.

A právě z těchto důvodů si vás dovoluji oslovit s žádostí o podporu námi předložené novely zákona, jejíž ambicí je zlepšit situace zdravotně postižených v současné době. Námi navrhované změny se dotýkají těchto oblastí.

Za prvé. Navrhujeme změnu příspěvku na mobilitu u nejtěžších postižení, což jsou držitelé průkazů ZTP/P, o 200 Kč měsíčně, tedy ze současných 400 na 600 korun. Jen připomínám, že ani při této změně se nedostaneme na částku, na kterou měli nárok zdravotně postižení před legislativními změnami v letech 2010 až 2012.

Za druhé. Navrhujeme rozšíření okruhu postižení, na která se vztahuje zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, o tři skupiny onemocnění, které doposud ve výčtu chybí, a přitom jde o osoby, které když jimi trpí, jsou z hlediska mobility stejně hendikepovány jako osoby s těžkými vadami pohybového aparátu. Konkrétně se jedná o osoby s těžkou obliterací, tedy s těžkým zúžením cév dolních končetin, s výraznými trofickými změnami a s výrazným funkčním omezením hybnosti. Dále se jedná o osoby s těžkými vadami a nemocemi srdce, prokázanou chronickou oběhovou nedostatečností. Poslední skupinou jsou osoby s objektivně prokázanou dechovou nedostatečností těžkého stupně.

Za třetí. Další okruh změn je spíše technického rázu a týká se úpravy doposud nepřesné specifikace termínu "rampa" a "schodišťová plošina".

Za čtvrté. Navrhujeme změnu § 9 odst. 14, kde se slovo "využití" nahrazuje slovy "využitelnosti s ohledem na zdravotní stav". Je zde kladen důraz na to, aby při výběru konkrétní kompenzační pomůcky bylo důsledně přihlíženo k individuálnímu zdravotnímu stavu a využití, které konkrétní zdravotně postižený potřebuje.

Za páté. Navrhujeme změnu finančního limitu, pod jehož hranici se pro poskytnutí příspěvku testují příjmy žadatele a osob společně posuzovaných. V praxi totiž dochází velmi často k paradoxním situacím, že zdravotně postižený, který pracuje, nemá nárok na příspěvek na kompenzační pomůcku, jejíž cena je pod současně platnou limitní hranicí 24 tisíc korun, a jeho příjmy a příjmy osob společně posuzovaných překročí zákonem stanovenou hranici. Zde je třeba připomenout, že u některých typů zdravotních postižení jde o velmi častý jev. Jedná se zejména o pacienty s postižením zraku a sluchu, kde většina potřebných pomůcek je dnes pod platným limitem 24 tisíc korun, a pokud tito zdravotně postižení vykonávají zaměstnání, tak spadnou do skupiny osob, které na příspěvek nedosáhnou. A naopak se stejným hendikepem postižené osoby, které ale nepracují, příspěvek na pomůcku získají. Není třeba zdůrazňovat, jak demotivující situace to pro tyto zdravotně postižené pracující osoby je. Máme-li zájem na tom, aby se co nejvíce hendikepovaných zapojilo do pracovního života, pak bychom měli tuto jednoznačně diskriminační podmínku odstranit.

A jako lékař si nemohu odpustit poznámku. Do budoucna bychom si měli ujasnit, jaký typ solidárního systému směrem ke zdravotně postiženým v naší zemi chceme dále uplatňovat. Můj názor je takový, že bychom se ke zdravotně postiženým u příspěvku na kompenzační pomůcku měli chovat podobně, jako se chováme při poskytování zdravotní péče. Myslím tím akutní zdravotní péče. Pokud vyhodnotíme, že je kompenzační pomůcka pro konkrétně zdravotně postiženého potřebná, což jsme schopni objektivně posoudit, pak je myšlenka a praxe posuzování příjmových a v některých případech i majetkových poměrů dle mého názoru irelevantní. Nedokážu si totiž představit situaci, když se mi jako ortopedovi a traumatologovi stane, že mi přivezou do služby pacienta se zlomeným krčkem, což se stává velmi často, u něhož je z medicínského hlediska správným řešením implantace umělého kloubu, že bych si předtím, než provedu operaci, nejdříve u tohoto pacienta zjišťoval jeho příjmy a majetkové poměry. Možná někdo namítnete, že v některých státech to tak je. Ale v České republice ne. Proto považuji za logické, abychom u příspěvku na kompenzační pomůcky postupovali obdobně. Navíc je zde třeba zmínit, že u příspěvku na kompenzační pomůcky platí povinná desetiprocentní spoluúčast zdravotně postižené osoby, kterou ani náš návrh neruší.

Za šesté. Další navrhovaná úprava se týká odstranění požadavku na doložení celkové sociální a majetkové situace žadatele u příspěvku na zvláštní pomůcky a změnu posuzování příjmové situace pouze u žadatele, nikoliv osob společně posuzovaných, což považujeme za logické za situace, kdy zdravotně postižená osoba souhlasí s doplacením 10 % spoluúčasti na ceně pomůcky. Návrh také obsahuje změnu ustanovení § 10 odst. 3 a 6, který se týká nezapočítávání spoluúčasti žadatele do celkové výše příspěvku a do celkového maximálního limitu pro součet vyplacených příspěvků na zvláštní pomůcku během období 60 kalendářních měsíců. Tato snaha je vedena zejména současnou rozlišnou praxí úřadu práce při posuzování této podmínky napříč Českou republikou.

Za sedmé. Poslední navrženou změnou je změna poskytování příspěvku na pořízení motorového vozidla. Do legislativních změn v letech 2010 až 2012 měl zdravotně postižený možnost žádat o příspěvek na provoz motorového vozidla jedenkrát za pět let. V současné době je tato možnost na dvojnásobné hranici, tedy jedenkrát za deset let. Vzhledem k současně platné výši příspěvků a příjmovým možnostem většiny žadatelů si většina zdravotně hendikepovaných pořizuje ojetý vůz. Z tohoto pohledu je současně platná hranice deseti let pro opětovnou žádost nešťastná, protože ke konci životnosti pořízeného automobilu je osoba zdravotně postižená zatížena velkými finančními náklady na opravy a udržení technického stavu vozidla. Z tohoto důvodu navrhujeme kompromisně hranici sedmi let pro možnost opětovné žádosti o pořízení osobního automobilu a změnu limitu poskytnutého příspěvku, který je v současné době na maximální hranici 200 tisíc korun. Nově navrhujeme, aby tento příspěvek byl u oprávněných žádostí stanoven fixně na 200 tisíc korun, ale to samozřejmě za předpokladu, že je cena vozidla 220 tisíc korun a výše, s tím, že zůstává v platnosti již zmíněná povinná desetiprocentní spoluúčast, tedy 20 tisíc korun.

Finanční dopad všech navržených změn v předložené novele činí ročně 538 milionů korun. Největší položku tvoří navýšení příspěvku na mobilitu, což je 240 milionů ročně.

Jako jeden z předkladatelů si dovolím zmínit stanovisko vlády, která na svém jednání 11. října 2016 vyslovila neutrální postoj s připomínkami, které obsahuje sněmovní tisk číslo 935/1. Na základě tohoto stanoviska jsme vstoupili společně se zástupci Národní rady osob se zdravotním postižením k intenzivním jednáním s MPSV s cílem dosáhnout řešení sporných bodů. V tuto chvíli mohu říci, že ve většině rozporů jsme dospěli k řešení, které obě strany akceptují a které předložíme formou pozměňovacího návrhu na jednání garančního výboru, kterým je navržen, a doufám, že bude i potvrzen, výbor pro sociální politiku.

Pro MPSV je v tuto chvíli neakceptovatelné rozšíření okruhu žadatelů o mnou zmíněné tři skupiny závažných zdravotních postižení. Pokud jsem dobře vnímal složitá jednání k této problematice, tak MPSV vnímá potřebu těmto zdravotně postiženým osobám pomoci, ale vzhledem k návaznosti na zdravotní legislativu a činnost lékařské posudkové služby a úřadu práce je obtížné tento požadavek vyřešit v rámci této novely. Za předkladatele tuto argumentaci sice nerad vnímám a nechci předjímat jednání výboru, ale za předkladatele jsme připraveni od této navržené změny ustoupit. Věřím ale, že MPSV ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví se k ní co nejdříve vrátí.

Závěrem mi dovolte říci, že vzhledem k tomu, že se zákon zabývá problematikou zdravotně postižených, ke které se hlásí všechny parlamentní strany, si dovoluji věřit, že o parametrech předložené novely budeme intenzivně diskutovat a hlavně při jednání ve výborech se snažit o její případnou kultivaci. Za předkladatele chci prohlásit, že jsme připraveni na spolupráci napříč Sněmovnou, která povede k takové podobě zákona, která zdravotně postiženým zlepší podmínky jejich života. K tomuto cíli si vás dovoluji zdvořile požádat o propuštění našeho návrhu do dalšího legislativního procesu a avizuji, že v podrobné rozpravě požádám o zkrácení lhůty na projednání ve výborech o 20 dnů.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já děkuji zástupci navrhovatelů a nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Jana Hnyková. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já jsem měla připravenou velmi podrobnou zpravodajskou zprávu, ale kdybych vám ji zde tady přečetla, tak bych kopírovala pana předkladatele a myslím si, že bychom tento čas měli zkrátit a dát prostor diskutujícím. Já chci jenom potvrdit, že všechny informace, které tu pan předkladatel předložil, jsou zaneseny v daném zákoně, a myslím si a jako zpravodajka podporuji i zkrácení o 20 dní. Takže v tuto chvíli asi vše za mě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní zpravodajko. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které eviduji čtyři přihlášky. Jako první se přihlásila opět paní poslankyně Jana Hnyková. Takže máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi vyjádřit se k novele zákona číslo 329/2011 Sb., která se týká poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 935. Ve svém příspěvku bych se chtěla zaměřit na život zdravotně postižených.

Deklarujeme a hlásíme se k řadě mezinárodních dokumentů, vytváříme národní plány, vydáváme zprávy o situaci zdravotně postižených. Ptáme se však opravdu zdravotně postižených, jaké mají problémy, co je trápí, v čem bychom jim mohli jako poslanci změnou legislativy pomoci? Možná si někteří z nás občas něco vyslechnou, ale děláme opravdu toho dost pro tyto lidi?

Naším obecným cílem by mělo být zlepšení prostředí, dostupnosti péče a služeb a především integrace zdravotně postižených do společnosti, do vzdělávacího systému, odstraňování bariér ve veřejném prostoru, zapojení zdravotně postižených do pracovního procesu a umožnit jim realizovat se. A to nemluvím o rodinném životě. Zapojení se do kulturního a společenského života. Pro nás, zdravé občany, naprosto běžné záležitosti, o kterých mnohdy ani nepřemýšlíme. Proč také? Je to tak samozřejmé. Zde musím říci, že zdravotně postiženým se můžeme stát kdykoliv. Stačí chvíle, a jsme upoutáni na invalidní vozík. Kolik takových případů známe. Kolik životů je takto ovlivněno. Přesto si doufám říci, že se situace změnila. Zlepšil se přístup, ale znovu se ptám, zda jsme udělali dost, zda bychom pro zdravotně postižené, a v tuto chvíli musím přidat i seniory, neměli dělat mnohem více.

Tato novela je toho důkazem, že je pořád co zlepšovat ve prospěch těchto lidí. A já bych si dovolila tlumočit stanovisko našeho poslaneckého klubu, že s navrhovanou novelou souhlasíme a budeme ji podporovat.

Loni jsem zde obhajovala svůj pozměňovací návrh v příspěvku na péči, který navazoval na seminář k této problematice, kde jsme slyšeli spoustu strastí lidí se zdravotním postižením. Jak se museli odvolávat kvůli příspěvku na péči po správním jednání až k soudu. Projednávali jsme zvýšení příspěvku na péči o deset procent po letech, kdy nebyl valorizován. Také to zlepšilo život zdravotně postižených. Připadá mi někdy, že si tito lidé musí změny přímo vynutit. Vláda k tomu nevyvíjí dostatečnou vlastní iniciativu. Po přečtení důvodů, proč vláda zaujala neutrální stanovisko, mě hned první bod nadzvedl ze židle. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje analýzu účinnosti zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. To jsme slyšeli již před dvěma lety na našem podvýboru pro nepojistné dávkové systémy, zdravotně postižené seniory a sociálně ohrožené skupiny. A co se stalo do dneška? Nic! Musel přijít poslanecký návrh.

Závěrem. Nechci nikoho moralizovat, ale vzpomněla jsem si na zdravici pana premiéra u Hlávkovy koleje 17. listopadu, když říkal, že naše země prošla transformací a že to některé skupiny odnesly. Chci vám říct, že to především odnesli ti nejslabší a nejzranitelnější v této zemi. A mezi nimi je to i skupina zdravotně postižených a seniorů a těch, kteří se o ně starají. V České republice existuje řada nadací, organizací, které shánějí sponzorské dary pro lidi se zdravotním postižením. Chodíme na pochody, abychom vybrali peníze na jejich život. Neměli bychom se zde společně zaměřit na zlepšení života zdravotně postižených? Toho, co je trápí a jak bychom chtěli, aby žili? Politika by se měla dělat zespodu, ne svrchu a jen nařizovat. To je nepřijatelné.

Požádala bych vás, vážené kolegyně a kolegové, možná i některé z vás i poprosila, abyste tuto novelu zákona postoupili do druhého čtení, a tak usnadnili život zdravotně postižených. Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Jako další vystoupí pan poslanec Vilímec a připraví se paní poslankyně Nohavová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já nechci detailně hodnotit, myslím, že to učiní výbor, zda všechny změny navrhované v zákoně o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením jsou odpovídající a jsou v podstatě namístě. Ten návrh je v každém případě veden snahou některé sociální dávky dosud poskytované osobám se zdravotním postižením přetvořit fakticky na automatické dávky. Těch změn je poměrně hodně. Koneckonců vyslechli jsme podrobný výčet pana předkladatele, nebo zástupce předkladatelů, a koneckonců i vláda samotná uvádí, že tento návrh zcela mění fungující způsob stanovení například výše příspěvku na zvláštní pomůcky.

Já se přiznám, že některé změny jsou mně sympatické, nechci o nich polemizovat, přesto bych očekával, protože ty změny jsou poměrně výraznější, to není změna jednoho paragrafu nebo jednoho odstavce, že s nějakým návrhem přijde vláda jako celek - zatímco ani při tom projednávání není paní ministryně práce a sociálních věcí. To také, myslím, stojí za povšimnutí. Já jsem si zvykl, nebo i všichni, že s blížícím se koncem volebního období jsme svědky stále častějšího podávání poslaneckých návrhů ze strany nejen opozice, tam je to logické, ale i ze strany koaličních poslanců. Některé ty návrhy nemají ani podporu celé koalice, nebo minimálně o nich koalice ani nejednala. Samozřejmě právem každého poslance, každého poslaneckého klubu je podávat poslanecké návrhy i pozměňovací návrhy, ale často v případech, kdy dochází k výraznější změně, bych očekával, že vláda jako celek předloží nějaký návrh.

Ony totiž některé z těchto návrhů, teď nemyslím zrovna tento, i když 500 milionů je také půl miliardy, mají poměrně významné fiskální dopady. Obávám se, aby nedošlo - možná pro pamětníky, ti si to určitě osvěží - k opakování situace z první poloviny roku 2006, kdy taková ta sociální aktivita nebo zákonodárná tvořivost v této oblasti zatížila výdaje státního rozpočtu o více než 70 miliard. Ano, dnes se pohybujeme v příznivé fázi ekonomického cyklu. Dosáhli jsme přebytku hospodaření. O to bude větší pokušení k takové aktivitě. Podotýkám, že to nevztahuji na tento zákon, ale těch zákonů, různých pozměňovacích návrhů je více a většinou se dovídáme, že o tom ani koalice neví nebo nejednala.

Musím se pozastavit také nad tím, že vláda sice přijala k tomuto návrhu neutrální stanovisko, ale když si přečtete text toho stanoviska, tak zjistíte, že k tomuto tisku má poměrně dost výhrad. To je také zajímavé. Vláda upozorňuje, on to pan předkladatel zde zmiňoval, že například u rozšíření okruhu osob s nárokem na zvláštní pomůcku nelze ty navrhované změny, nebo finanční dopady těch změn ani odhadnout, a tak dále. Navrhovatelé zase naopak tvrdí něco jiného. Přiznám se, když jsem si četl ty jednotlivé změny a finanční dopady, někde se mi zdá, že finanční dopady jsou trošku podhodnocené, ale budiž. V případě příspěvku poskytovaného na pořízení motorového vozidla skutečně dojdeme k situaci, že dávka bude poskytována vlastně všem žadatelům ve výši 200 tis. korun. Autoři to ani nepopírají.

Já to nekritizuji. Mnohé ty věci jsou mi sympatické. Přesto tento návrh také svědčí něco o funkčnosti koalice. Je to klasický návrh, který by měla podat vláda nebo by mělo zpracovat Ministerstvo práce a sociálních věcí. Určitě o tom budeme debatovat ve výborech. Náš klub s mnoha těmi věcmi souzní, takže nebude podávat návrh na dopracování, přepracování nebo zamítnutí. Přesto těch změn je hodně. Nevím, jestli je úplně rozumné, možná to časově nějak vychází, rozumné zkracovat lhůtu ze 60 na 40 dnů. Těch změn je dost a mě určitě bude zajímat stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí k těm změnám. Navíc bych chtěl podotknout, že mě docela zajímá, jestli Ministerstvo práce a sociálních věcí, tak jak je psáno v tom stanovisku, dokončilo nějakou analýzu účinnosti stávajícího zákona nebo vyplácení příspěvků podle stávajícího zákona, nebo takovou analýzu nemá.

Takže jsem se spíše omezil na nějaké obecné poznámky k tomuto návrhu. Vím, že ten návrh je velmi poctivě zpracován ve spolupráci s Národní radou osob postižených, ale ta vláda mi tam nějak chybí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče. Další vystoupí paní poslankyně Nohavová, připraví se pan poslanec Marek Černoch. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Alena Nohavová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, důvodem předložení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením je odstranění děsivých opatření reformy exministra Drábka.

Jak již zde bylo řečeno, jde o opětovné rozlišení příspěvků pro ZTP a ZTP/P, a to podle závažnosti hendikepu zdravotně postižených občanů, kterým jejich hendikep neumožňuje používat běžnou veřejnou dopravu. Dále návrh nově rozšiřuje postižení o tři těžké diagnózy, kdy systém těmto lidem dosud nepřiznával nárok na poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcky. Další změnou je snížení maximální hranice, při které vzniká nárok na příspěvek na pořízení zvláštní pomůcky, a to ze současných 24 tis. na 8 tis. Dále dochází k zpřesnění terminologie, odstraňuje se požadavek na doložení celkové sociální a majetkové situace žadatele, posuzuje příjmovou situaci pouze žadatele o příspěvek na zvláštní pomůcku a nikoliv osob posuzovaných. Dále zmírňuje negativní dopady spojené s prodlužováním lhůty na pořízení automobilu, kde nově si budou moci si žádat o nový příspěvek po sedmi letech místo současných deseti. A v neposlední řadě odstraňuje nejednotnost výkladu, co je považováno za maximální výši příspěvku na zvláštní pomůcku, kdy se stanovuje pouze částka vyplacená úřadem práce a nikoliv finanční prostředky, které žadatel sám doplatil.

Legislativní změny, které navrhuje předloha sněmovního tisku 935, nejsou v rozporu s volebním programem KSČM, a proto se jako již mnohokrát v minulosti počítá s automatickou podporou i našeho klubu. Rozumím tomu, že každý volební subjekt má dlouhodobě vybudované různé vztahy s představiteli zastřešujících organizací, jako je v tomto případě Národní rada zdravotně postižených. Přesto jsem přesvědčena, že by širší zastoupení předkladatelů, zástupců politických klubů, tedy více než dvou, eliminovalo případné diskutabilní body a navenek prezentovalo průřezovou shodu nad naléhavostí úpravy, tedy bez pozměňovacích návrhů, které může někdo chápat jako zbytečné zdržování. Ale chápu, že každá samostatná iniciativa se počítá, stejně jako se počítá s automatickou podporou KSČM.

Navrhovaný zákon je opravdu pro ty nejpotřebnější a nejohroženější. Musím však upozornit na nedostatky návrhu, které, pokud by předkladatelé jednali i se zástupci KSČM, při přípravě novely mohly být již zohledněny v předloženém návrhu. Tak jde především o to, pokud by úprava měla mít smysl, bude nutné pozměnit prováděcí vyhlášku a v ní k novým indikacím přiřadit konkrétní zvláštní pomůcku. Dále zařazení tří nových diagnóz přímo do zákona se jeví jako nedostatečné a systémově chybné. Existuje řada dalších postižení, která by šlo kompenzovat alespoň částečně některými pomůckami, a i tito postižení by si zasloužili alespoň nějakou podporu. Z mého pohledu vidím chybné zařazení diagnóz a k nim příslušející pomůcky přímo do zákona. V zákoně by měl být podle mne odkaz, že diagnózy a příslušné pomůcky stanoví vyhláška Ministerstva zdravotnictví nebo MPSV. O tom, jaká diagnóza by měla být zahrnuta a jaké pomůcky jsou vhodné, o tom by měli rozhodovat výhradně odborníci, ne politici.

Další spornou částí je posuzování příjmové situace pouze žadatele o zvláštní pomůcku a nikoliv osob společně posuzovaných. Zatím však nikdo tento režim posuzování nezměnil, a tak musíme respektovat současný řád. Pro ostatní dávky, které fyzické osoby od státu dostávají, se posuzují vždy společně s ostatními ve společné domácnosti. Zdravotně postižení jsou ohroženou skupinou, to je fakt. Ale jsou i další ohrožené skupiny. A jak to vysvětlíme rodinám s malými dětmi, matkám samoživitelkám či seniorům? Jste si vědomi toho, že vytváříte zvláštní skupinu, která bude při posuzování příjmové situace v jiném než standardním režimu? Nemusíme problém s navyšováním dávek... jak chceme v podstatě srovnat pro všechny skupiny.

Návrh, tak jak je napsán a předložen, doporučuji poslat do dalšího čtení i do výboru a věřím, že v sociálním výboru budou mé připomínky zodpovědně projednány. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, paní poslankyně. Jako další vystoupí pan poslanec Marek Černoch. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já bych vás chtěl také požádat o podporu tohoto návrhu zákona. Budu mluvit ze své vlastní zkušenosti, ze zkušenosti své vlastní dcery, která se narodila s vrozenou vadou a která musela bojovat s pomocí státu tak, aby mohla žít. Dnes je to mladá slečna, která si myslím, že si vybojovala vše svou vlastní silou, tak jako ženy dokážou, svou vnitřní silou. Ale lidí, kteří mají tyto problémy, kteří neměli to štěstí osudu, že se narodili zdraví, je spousta a myslím si, že si zaslouží pomoc, a to co nejvyšší, největší pomoc od státu. Pracovali by rádi, nemůžou pracovat a myslím, že stát v této chvíli - nebo ne v této chvíli, ale stát by měl těmto lidem poskytnout co největší podporu a co největší pomoc. Vyplácejí se dávky lidem, kteří si z toho udělali byznys, kteří zatěžují sociální systém státu, nepotřebují ty peníze, a naopak lidé, kteří potřebují ať už peníze, nebo pomoc, nebo technickou pomoc, se velmi často dostávají do situací, které jsou pro ně velmi nepříjemné a ponižující. Proto si myslím, že tento návrh zákona má obrovské opodstatnění, a ve chvíli, kdy by došlo ke zlepšení této situace, tak ti lidé budou vděční. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče. Jako další vystoupí paní poslankyně Pecková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Pecková: Děkuji mnohokrát za slovo pane předsedající. Dámy a pánové, já stávám obvykle na druhé straně toho stolu těch žadatelů. Jako lékař velmi často zpracovávám takové žádosti. Velmi často i sama navrhuji pro své pacienty, kteří mají většinou pohybové omezení, nebo například u boreliózy i neurologické postižení, vím, jak velmi nákladné jsou úpravy těch pomůcek, které jim ale na druhou stranu pomohou vrátit se zpátky jak do pracovního procesu, tak do společenského a rodinného života.

Já jsem velmi ráda, že vlastně současná ekonomicko-hospodářská situace naší země umožňuje určité změny provést. Těch změn zákon navrhuje velké množství a poslanecký klub TOP 09 se nebrání diskutovat o těchto změnách ve druhém čtení. Ovšem myslíme si, že zkracovat dobu na jeho projednání není úplně šťastné právě vzhledem k tomu, kolik těch změn je. Já je tady nebudu výčtově znovu opakovat. Já bych se například zamýšlela nad tím, s jakou frekvencí je možné opakovaně žádat o určité úpravy, protože někteří pacienti mají diagnózu, která je mnoho let stabilizována a není třeba příliš do těch kompenzačních pomůcek zasahovat. Jiné diagnózy jsou velmi dynamické a naopak vlastně to původní nastavení vydrží poměrně krátkou dobu. Je třeba to posuzovat individuálně. J

Myslím, že o tom všem si můžeme povídat ve výborech i při dalším čtení. Takže znovu opakuji, že poslanecký klub TOP 09 podporuje posunutí tohoto návrhu do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Také děkuji paní poslankyně. Ptám se, jestli má ještě někdo zájem vystoupit v obecné rozpravě. Pan navrhovatel. Prosím.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Ještě jednou dobrý večer. Jenom pár krátkých poznámek k vystupujícím. Já bych chtěl poděkovat všem vystupujícím, kteří se vyjádřili k návrhu zákona. Chci poděkovat za věcnou diskusi a také vlastně za víceméně podporu tohoto návrhu zákona s tím, že je potřeba o některých parametrech diskutovat. Já jsem to čestně přiznal už ve svém úvodním slově, že vnímám, že ten zákon si zaslouží diskusi a že jistě o některých parametrech můžeme ve výborech diskutovat.

Pokud se týká zkrácení lhůty na projednání, ta je vedena snahou o to, abychom to byli schopni dojednat ještě do konce volebního období. Vzhledem k tomu, že již tři měsíce s Ministerstvem práce a sociálních věcí diskutujeme sporné body, o kterých se zde zmínil jak pan kolega Vilímec, některé zmiňovala paní kolegyně Nohavová, máme nachystané řešení většiny z nich. MPSV - a já chci v této chvíli MPSV pochválit za to, že bylo vstřícné k těm jednáním. A jestli se bavíme o tom, že to měla předložit vláda, i já si myslím, že jsme to měli předložit jako koalice. Nicméně poté, co zákon byl předložen, tak mohu MPSV pochválit za to, že jsme skutečně nad tím seděli řadu hodin a že MPSV vytvořilo prostor k hledání řešení. Ta řešení nejsou jednoduchá, protože skutečně se nejedná o úplně malé finanční prostředky.

Jenom k panu poslanci Vilímcovi chci říci, že ani pokud bychom schválili všechny změny, já bych si přál, abychom je schválili všechny, tak se nedostaneme na hranici před legislativními změnami před rokem 2010 a 2012. Dostaneme se zhruba na polovinu. Takže si myslím, že nezatížíme státní rozpočet nad míru, a věřím, že zdravotně postižení si tu podporu skutečně zaslouží. A jestliže dneska přemýšlíme, jak pomoci i těm dalším ohroženým skupinám, a že je potřeba pomoci jak rodinám s dětmi, tak lidem sociálně slabým, tak samozřejmě seniorům, tak si myslím, že zdravotně postižení na to také čekají.

Takže ještě jednou děkuji za tu diskusi a přece jenom se přimlouvám, abychom schválili zkrácení lhůty o 20 dnů, tedy na 40 dnů.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Pane poslanče, já jsem ještě neukončil obecnou rozpravu. Vy jste ten svůj návrh přednesl v odůvodnění návrhu na začátku. Já mám za to, že formálně by měl zaznít v obecné rozpravě návrh na zkrácení. Takže dávám vám prostor, jestli byste ho nechtěl teď přednést - pro jistotu - formálně, co přesně navrhujete. Děkuji.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Takže formálně navrhuji zkrácení lhůty na projednání ve výborech o 20 dnů, tedy na 40 dnů.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Měl by ještě někdo zájem o vystoupení? Jestliže ne, končím obecnou rozpravu. Vzhledem k tomu, že nepadl návrh ani na vrácení a ani na zamítnutí tohoto návrhu, budeme se nyní zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru.

Organizační výbor navrhl přikázání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Neeviduji žádný takový návrh. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Já jsem zaregistroval žádost o odhlášení, takže vás všechny poprosím, abyste se znovu přihlásili svými kartami. Ustálil se nám počet, přistoupíme tedy k hlasování.

 

Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku jako garančnímu výboru? Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování 305, přihlášeno 102 poslanců, pro 101, proti žádný. Návrh byl přijat. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru nebo výborům k projednání? Nevidím žádný takový návrh. Konstatuji, že nebyl přikázán tento návrh dalšímu výboru.

A vzhledem k tomu, že v obecné rozpravě zazněl návrh na zkrácení lhůty k projednání o 20 dnů, tedy na 40 dnů, dávám hlasovat o tomto návrhu. Kdo je pro zkrácení lhůty k projednání? Kdo je proti?

Hlasování 306, přihlášeno 104 poslanců, pro 82, proti nikdo. Tento návrh byl přijat.

 

Tímto hlasováním jsme vyčerpali tento bod, který uzavírám, a budeme pokračovat v jednání. Jako další otevírám bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.