Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

49.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 256/2001 Sb.,
o pohřebnictví a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 954/ - prvé čtení

Z pověření vlády tento návrh uvede paní ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová Vážený pane předsedající, vážené dámy poslankyně, vážení pánové poslanci, dovolte mi nejprve poděkovat vám všem, že jste zařadili tuto novelu na jednání Poslanecké sněmovny. Tato novela není a nebyla součástí programového prohlášení vlády ani koaliční smlouvy. Je to věc, kterou jsem navrhla po svém nástupu, a to z toho důvodu, že je nutné pohřebnictví a zákon o pohřebnictví řešit.

Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, tento předložený návrh novely zákona o pohřebnictví a dalších zákonů, které s tím souvisejí, se týká regulaci v oblasti pohřebnictví. Vláda jej schválila jednomyslně dne 24. října 2016 usnesením č. 932.

Hned na úvod mi dovolte uvést, že zákon o pohřebnictví je zákonem, jehož konečným uživatelem je a jednou bude vždy každý občan tohoto státu.

Ministerstvo pro místní rozvoj průběžně monitoruje právní úpravu pohřebnictví v celé Evropské unii. O nutnosti této novely zákona nás mohou přesvědčit například i výsledky kontrol, které ukazují, že se situace v této oblasti podnikání na území České republiky příliš nelepší. Česká obchodní inspekce od dubna do října 2016 provedla více než 170 kontrol a zjistila, že ve srovnání s rokem 2015 zaznamenali inspektoři ČOI nárůst nedodržení zákonných povinností o 12 %. Česká obchodní inspekce vydala svou zprávu, pokud se nemýlím, 13. ledna tohoto roku. Zde bych vás částečně informovala o nálezech. Bylo provedeno 171 kontrol, kdy v 89 případech bylo zjištěno porušení obecně závazných právních předpisů, což představuje více než 50 % pochybení. Jedná se o dvanáctiprocentní nárůst zjištěných porušení oproti roku 2015, kdy zjištěné nedostatky činily 39 %. To pochybení bylo především ve vztahu k zákonu o pohřebnictví a následně také k zákonu živnostenskému.

Cílem vládní novely zákona o pohřebnictví, který teď projednáváme, je především zavést veřejnoprávní kontrolu nad zacházením s lidskými pozůstatky, sladit také zákonnou úpravu přijatou v roce 2002 se změnami, k nimž od té doby došlo v rovině občanskoprávní, v regulaci poskytování zdravotních a sociálních služeb a také v oblasti odborné specializované přípravy na koncesované živnosti. Ačkoliv se tento zákon nazývá zákonem o pohřebnictví, jedná se o předpis, který reguluje nejen provozování pohřebních služeb, ale i důležitou službu ve veřejném zájmu a občanskou vybavenost většiny obcí, totiž provoz veřejných pohřebišť, to znamená hřbitovů.

Novelizační náměty Ministerstvo pro místní rozvoj jako gestor zákona v uplynulých letech průběžně shromažďovalo s využitím poznatků z výkonu státní správy v této oblasti. Před zahájením legislativních prací byla možná témata budoucí změny zákona projednávána v pracovní skupině, kterou jsem zřídila koncem roku 2014, jejímiž členy byly ústřední správní orgány a také všechna profesní sdružení s působnostmi zasahujícími do oblasti pohřebnictví. Při vyhodnocování námětů z této pracovní skupiny a také po našich výjezdech do pohřebních služeb a krematorií vám právě předkládáme dané návrhy na změnu tohoto zákona.

Naše vlastní i externí analýzy získané také prostřednictvím spolupracující akademické instituce prokázaly, že při stanovení hlavních novelizačních okruhů bude potřeba zúžit pozornost na právní úpravu státního dozoru v pohřebnictví, protože v tuto chvíli je sice napsán nějaký zákon o pohřebnictví, ale my jako gestor tohoto zákona, Ministerstvo pro místní rozvoj, nemůžeme nic. Já když pojedu někam na kontrolu nebo tam vyšlu své úředníky, tak je to zcela k ničemu. Nemohou dát žádné přestupky, nic. Maximálně osloví krajskou hygienickou stanici, aby se tam jela podívat, nebo osloví živnostenský úřad. Ministerstvo pro místní rozvoj, jako je to v každém zákoně, jako gestor tohoto zákona chce samozřejmě posílit i státní dozor v této oblasti. Zároveň řešíme působnost obcí a krajů ve vztahu k provozování veřejných pohřebišť, působnost obcí při zajišťování tzv. sociálních pohřbů, které se rok od roku navyšují, také kvalifikační požadavky pro výkon koncesovaných činností v pohřebnictví.

Ráda bych zde zmínila, protože ono se to příliš neví, že např. Ministerstvo pro místní rozvoj je tím orgánem, který autorizuje osoby, které podnikají právě v této oblasti, např. hrobník, stavitel podzemní hrobky, administrátor pohřebiště, pracovník pro úpravu a přepravu lidských pozůstatků, sjednavatel pohřební, obsluha kremačního zařízení, smuteční řečník a obřadník, balzamovač apod. To jsou samozřejmě všechno oblasti, kde Ministerstvo pro místní rozvoj dává autorizaci těmto osobám k výkonu jejich činnosti.

V předkládaném materiálu jsou navrhovány následující zásadní změny. Vyjma zavedení nových kontrol, a to ze strany Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva zdravotnictví, které velmi úzce spolupracovalo na této novele, a já bych chtěla také poděkovat zaměstnancům Ministerstva zdravotnictví, protože se tímto zákonem mění změnově zákon o zdravotních službách, se výrazně nemění počet agent, které budou dotčené orgány státní správy provádět.

Provozovatel pohřební služby bude povinen doložit provozní řád a dispozici místnosti pro úpravu zemřelých. To znamená, aby například zemřelé osoby se neupravovaly někde na chodbách pohřebních služeb, ale musí k tomu být určitá místnost. Nabízet se budou pouze konečné rakve, které odpovídají technické normě z roku 2014, kde je uvedeno, jaké rakve se mají používat, nicméně tato norma není dosud povinná. Tento zákon ji dává jako povinnou.

Další věc, která je změnová v tomto zákoně, je řádná a státem dozorovaná evidence provozovatele krematoria, která by měla eliminovat podvodné jednání při faktickém použití konečných rakví. On je rozdíl mezi uzavřenou rakví a on je rozdíl mezi uzavíratelnou rakví. To jsou samozřejmě věci, které jsou součástí našeho zákona, kde je vysvětlujeme.

Dále. Obec bude nadále zajišťovat pohřbívání těl zemřelých, o jejichž pohřbení se nikdo nepostaral, ovšem nově s příspěvkem státu na přenesenou působnost. Po mém nástupu do funkce v listopadu 2015 jsem vydala stanovisko, že náklady na sociální pohřby obcí, pokud požádají Ministerstvo pro místní rozvoj, samozřejmě detailně s položkami na faktuře za sociální pohřeb, budeme proplácet. V tuto chvíli proplácíme zhruba 6 mil. ročně, je to částka na zhruba 1 200 sociálních pohřbů, ne všechny obce se zapojily, takže samozřejmě my budeme apelovat na všechny obce, aby věděly o tom, že sociální pohřby stát proplácí. To je také jedna z částek a samozřejmě jedna z věcí, která je kritizovaná, že se bude navyšovat cena rakví a následně celé služby pro konečné uživatele. Toto odmítám, protože se jedná pouze o rakve právě pro sociální pohřby, kde tyto osoby bez dědiců, bez příbuzných, které mají peníze na pohřeb, tak musí samozřejmě, a hledají, kdo ten pohřeb zaplatí a kdo se vůbec ujme i daného žehu, spalu a následného pohřbení. Je to obec, která toto má ve své povinnosti. My jako stát jim nabízíme, že tyto náklady budeme proplácet.

Co samozřejmě tento zákon a ta česká norma z roku 2014 říká, že již nebudeme podporovat papundeklové rakve, což jsou opravdu krabicové rakve, ale budou to např. rakve z měkkého dřeva nebo pětivrstvé papírové rakve, kde zemřelá osoba nemůže propadnout, a jsou nepropustné. To zvýšení nákladů není samozřejmě enormní, a pokud to bude proplácet stát, tak tady chci ubezpečit samozřejmě i poslance i poslední konečné uživatele, že jich se to týkat nebude, protože neexistuje občan, který si vybere papundeklovou rakev na svého příbuzného. Čili tam se cena rakví opravdu zvyšovat nebude. Toto se týká především sociálních pohřbů. Stát bude náklady na slušné pohřbení včetně příspěvků na platy a režijní náklady obcím hradit.

Předpokládaný objem finančních prostředků ve výši cca 26 mil. ročně na celou agendu dosud obce vynakládají na věcně shodnou agendu, která je zajišťovaná v samostatné působnosti. Stát tímto zákonem navrhuje, abychom to propláceli. Obec jako vypravitel pohřbu a provozovatel pohřebiště bude metodicky vedena a kontrolována krajským úřadem a Ministerstvem pro místní rozvoj. Toto zde dosud nefunguje.

Navržené rozšíření především kontrolních funkcí krajů v jejich přenesené působnosti bude vyžadovat celkem zhruba 6 mil. korun. Já jsem požádala o navýšení v rámci RUD pro obce a kraje ve státním rozpočtu.

Novela neobsahuje řešení, která by změnila základní koncepci platné právní úpravy, nicméně v jednotlivých částech zákona navrhujeme účelnější, účinnější a samozřejmě výkladově jednoznačnější a transparentnější regulaci. Při volbě výsledných řešení byl respektován především princip přiměřenosti k povaze a závažnosti, a zde si dovolím doplnit, citlivosti celé této problematiky.

Návrh novely neovlivňuje rovnost postavení mužů a žen a je slučitelný s právem Evropské unie.

A zde si dovolím na závěr... (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Velmi se omlouvám, paní ministryně, ale poprosím o klid v jednacím sále. Děkuji.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová Už končím. Zde si dovolím na závěr -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ne, vy jste se neměla klidnit. Oni prosím. Vy klidně nekončete. Děkuji.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová Zde si dovolím na závěr sdělit, že věřím, že rozprava k této novele zákona o pohřebnictví bude konstruktivní. Je to velmi citlivé téma. Věřte mi, že my, já osobně, úředníci Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva vnitra, další dotčené resorty se tuto problematikou zabývali velmi detailně. Zde bych také chtěla sdělit, že vím o tom, že jste oslovováni již nějakými zájmovými skupinami. My jsme již k nim dali naše stanovisko a v obecné rozpravě se vyjádřím k několika např. zcela nelogickým návrhům na změnu tohoto zákona.

Pokud naším cílem je změnit pravidla v oblasti kontroly a vám je předkládán změnový návrh pozměňovací od Asociace pohřebních služeb, aby se zrušila působnosti Ministerstva pro místní rozvoj, tak už to je zcela nelogické, když my to chceme zavést. Takovéto nelogické věci, je jich tam opravdu plno.

Zde jsem byla upozorněna vzhledem k tomu, že jsou zde další dva poslanecké návrhy, a to ze strany KDU a ze strany TOP 09, tak navrhuji, pane předsedající, sloučenou debatu k tomuto tématu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Já bych velmi rád, ale než dám ještě slovo panu zpravodaji, tam vidím jeden problém, protože další dva návrhy jsou v § 90 odst. 2. Nemohu sloučit rozpravu v případě, že bude trváno na § 90 odst. 2, případně nebude existovat veto. Tím nechci ctěné Sněmovně radit. Zatím to na sloučenou rozpravu nevidím.

Prosím, aby se nyní slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Ladislav Okleštěk. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, paní ministryně pro místní rozvoj zde ukázala jako první z ministrů, že o tento problém má zájem, ujala se agendy pohřebnictví se vší vážností. Toho já si samozřejmě vážím a její návrh velmi vítám.

Bohužel všichni dobře víte, že stále častěji jsou médii konfrontovány problémy kolem pohřebnictví, jsou špatné zkušenosti s touto oblastí podnikání, proto bych zde chtěl jenom zopakovat, že jde o novelu zákona, která ve své podstatě sleduje zejména zpřísnění kontroly a dozoru v této oblasti. Současný platný zákon je v podstatě nevymahatelný, a právě proto jsou v praxi narůstající problémy.

Novela je rozdělena do dvou částí. První část upravuje obecné povinnosti živých k zemřelým a provoz podnikatelských živností v pohřebnictví a druhá provozování hřbitovů, které není podnikáním. Jedná se v podstatě o veřejný zájem.

S předkladatelem novely zákona jsem tedy ve shodě nejen na potřebě této novely, ale i na dlouhodobé potřebě reformy pohřebnictví. Jak tady paní ministryně říkala, že absolvovala výjezdy po všech možných pohřebních službách, tak já jsem rád, že je absolvovala a hlavně že se nám ve zdraví vrátila. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Jiří Štětina. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Štětina: Ještě jednou dobré odpoledne. Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně a vážený pane zpravodaji, máme před sebou zákon, o kterém se hodně mluví, hodně píše, a musím říci, že mám mnoho špatných zkušeností s tím, jak se u nás pohřebnictví provádí. Jistě mi budete věřit, že za svůj krátký život, samozřejmě v uvozovkách, jsem napsal velké množství úmrtních listů, že jsem musel na místě, kde někdo zemře, být v kontaktu s pozůstalými, s těmi být ve velmi úzkém a laskavém kontaktu, protože nikdy není příjemné, když vám někdo z blízkých zemře.

Já jsem se o pohřebnictví začal zajímat trochu více než jako felčar, když se začalo v pohřebnictví podnikat. To byl tak řádově rok 1993, 1994, kdy se zjistilo, že vlastně kdo má monopol v pohřbívání, má hodně peněz. To je pro mě naprosto nepřijatelné. Já jsem rád, že paní ministryně to tady zdůvodnila, a zdůvodnila to tak jasně, že kdyby nebylo to, co jsem teď tady zaznačil - a dneska mi promiňte, že budu hovořit trošku déle, než je u mě zvykem, protože já mám rád věci stručné a jasné, ale tentokrát se vám s vaším dovolením budu vnucovat o malinko déle. Já si myslím, že paní ministryně řekla naprosto jasná fakta, že Česká obchodní inspekce má pro nás nárůst negativních zpráv. Nevím, jestli jsem to nepřeslechl, že i hygienická služba není spokojena a že všechny kontrolní orgány, které kontrolují, jak se u nás pohřbívá, nejsou spokojené. Já nejsem spokojený taky. A jistě teď paní ministryně bude se mnou souhlasit, když jsem říkal, že když nastoupila do této funkce, tak jsme se dohodli, že tento zákon je potřeba udělat, a je dobře, že tady je. A my bychom ho měli do konce volebního období schválit prostě tak, aby vyhovoval samozřejmě nám občanům, který by byl etický vůči těm, kterých se to týká - pochopitelně se to bude týkat nás všech, nebudeme si namlouvat, že se mě to dneska netýká, ale může se to týkat zítra -, a že samozřejmě zavede slušné podnikání do pohřebnictví na základě zákonů této republiky. A to si myslím, že když se podaří, paní ministryně, samozřejmě ve spolupráci se všemi, kteří se této nutnosti musí nějakým způsobem ujmout, tak ten zákon se nám může podařit. Ale nesmím tam vidět žádné lobbistické skupiny.

Vidíte, že nemám před sebou žádný papír, který mi někdo napsal. Já si... (Poznámka ze sálu mimo mikrofon.) Ano, to je samozřejmě oficiální papír a z toho vycházím, ale že těžko by u mě někdo obstál, kdyby mi řekl tohle tam přečti atd. To jsou moje slova, moje zkušenosti a moje představy, jak bych si přál, abychom se tomuto sklonku života věnovali. Já bych nerad, abychom zase měli před sebou nějakou debatu, která byla v televizi, kdy máme slovo a kdy na sebe řveme. To není dobré, k ničemu dobrému to nevede, akorát se rozeštveme, jeden nerespektuje druhého, jeden pomlouvá druhého a to já nechci. Já bych skutečně chtěl, abychom tento zákon projednali důstojně, tak jako si přeju, abychom umírali důstojně, abychom respektovali zákony zdravotnické, zákony ekonomické, ale samozřejmě i některé etické normy, které sice nejsou zákonné, ale bohužel ta etika nám velmi chybí.

Věřte mi, že se mi dobře neříká, když jsem někdy před čtyřmi pěti lety zjistil, kolik peněz utíká státu jenom tím, že se správně neúčtuje, že se vyměňují kytice, že se vyměňují rakve, že se třeba jedna rakev účtuje pěti rodinám pozůstalých. Tak to je prosím vás pro mě naprosto nepřijatelné a zavrženíhodné.

Ještě musím říci jednu věc a ta souvisí s otevíráním rakví. Možná se bude diskutovat o tom, jestli by se měla, nebo jestli se nesmí rakev otevřít, když jde do krematoria. Já ještě v roce, kdy jsem se věnoval záchraně života, ne úmrtí, tak někdy v roce 1995 za mnou přišli dva policisté a položili mi otázku: Pane doktore, jak vyplňujete úmrtní listy? A já říkám, to je nějaká divná otázka. Prostě vyplním, vezmu si kopírák a vyplním úmrtní list přes kopírák, no a když je to soudní pitva, tak samozřejmě čtyři, a když je to zdravotně bezpečnostní - tenkrát se tomu tak říkalo -, tak vyplním třikrát. On říká, no to by šlo. A jak to podepisujete? Já říkám, no podepisujeme to přes kopírák. Hm, pokýval, a já říkám: Proč se tak blbě ptáte? A oni řekli: My vám to řekneme, ale je to velmi důvěrné. Na jeden úmrtní list se mohou pohřbít i další lidé. A v té době, když nám prostě chybělo několik set lidí, tak najednou mi to došlo, že prostě na jeden úmrtní list mohli být v krematoriu spáleni třeba tři čtyři lidé, aniž bychom věděli, kdo to je. Čili jestli někdo bude říkat, že nesmíme otevírat rakev, ať je to ta papírová - a já jsem rád, že paní ministryně říká, že žádná papírová, že to musí být dřevěná rakev, která je pro jednoho nebožtíka - tak tomu nebudeme bránit. Protože skutečně v této době... Nebo v této době - v každé době je velmi jednoduché prostě někoho dát do rakve někoho jiného a to je bohužel zkušenost orgánů činných v trestním řízení. Říkám, je to už možná dvacet let. Nechci, aby se toto opakovalo.

Na závěr svého krátkého vystoupení, kterému se možná budete někteří z vás usmívat, bych chtěl říci několik zásadních věcí. Není možné, aby zákony připravovali lidé, kteří mají soukromé firmy. Není možné, abychom měli v nemocnicích, a už to tady i zaznělo i v interpelacích, aby v nemocnicích byla přímo etablovaná firma, která si tam bere nějaké své pozůstalé, za které má pochopitelně peníze. Já když jsem - a tím už budu zatím končit - napsal úmrtní list a najednou v Hradci Králové vznikly tři nebo čtyři pohřební služby, a musím říct, že všechny byly korektní v té době, tak jsem říkal: Zde máte seznam služeb pohřebních a buďte tak laskaví a vyberte si z nich firmu, kterou chcete. Já nepropaguji ani jednu, ani vám neříkám zavolejte tomu či onomu. A oni řekli: Víte, my jsme z toho zdrceni, tak nám někoho poraďte. Já jsem říkal: Nezlobte se, vyberte si to sami, abych se náhodou nedopustil něčeho, že nějakou pohřební firmu preferuji.

Takže tomu je potřeba zabránit. Podnikejme i v tomto oboru, který musí být. Nemůžeme strkat hlavu do písku a říkat: My se nebudeme o pohřebnictví vůbec zajímat, nás to nezajímá. Nás to prostě musí zajímat, protože důstojný odchod z tohoto světa je taky jedním z našich základních úkolů našeho člověčenství a bez toho se prostě neobejdeme.

Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Štětinovi. S přednostním právem pan místopředseda Filip. Ještě přečtu omluvenky. Pan ministr Daniel Herman se omlouvá dnes od 16.45 z rezortních důvodů a paní poslankyně Gabriela Pecková se omlouvá dnes od 16.40 z důvodu nemoci.

Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, budu poměrně krátký, ale nevím, jestli stihnu ve dvou minutách. Tento návrh zákona má samozřejmě dvě základní dimenze, a to dimenzi, promiňte mi, technickou a samozřejmě tu mnohem pro lidi podstatnější dimenzi a to je dimenze etická. Ještě složitější dimenze v etické rovině je to, co v tom zákoně obsaženo není. Už jsem říkal paní ministryni, poděkoval jsem jí za zpracování komplexního návrhu novely, protože do roku 2001 tento problém byl řešen pouze nařízením vlády, a to ještě v podobě, která neodpovídala potřebám konce 20. století.

Co je ten hlavní etický problém, který tam obsažen není, resp. je tam obsažen v náznacích v podstatě jenom třikrát, a to je otázka, a teď říkám, že to je vážný etický problém, hromadného pohřbívání. Ono se to nezdá, ale je to realita. Ten skutečně není popsán, a není tam popsán ani tak, že je to třeba zakázáno, tzn. v tom negativním slova smyslu, tzn. jestli není něco zakázáno, že je to povoleno. Abychom si rozuměli. Tady jediné povolení hromadného pohřbívání je v § 2 písm. f) a to je mimo úložiště uren také rozptylové nebo vsypové louky nebo jejich kombinace. To je v podstatě forma hromadného pohřbívání, to je realita, čili to je povolené hromadné pohřbívání. V tom si rozumíme. A pak je otázka, jak si vysvětlit neveřejné pohřebiště, a to je § 3 odst. 2. Tady totiž odkazujeme na vnitřní předpisy a obřady církví nebo náboženských společností, které neumožňují ukládání lidských pozůstatků nebo lidských ostatků na veřejném pohřebiště. Děláme tady obrovskou výjimku a bereme tady v potaz vnitřní předpisy společnosti, která je oddělena od státu, i když, samozřejmě, je tady odkaz na náboženské společnosti, které uznává zákon České republiky. Ale ten se může změnit bez ohledu na tento návrh zákona. A ten vnitřní předpis neříká, jestli je možné hromadné pohřbívání, to my neznáme, my ho respektujeme, ale neznáme ho. A to je vážný etický problém, který může vyvstat v tom konkrétním místě, v té konkrétní obci, o které teď nemůžeme s určitostí mluvit, protože je to otázka, kterou nevíme, kde má sídlo ta konkrétní náboženská společnost. A my, žel, jsme v liberálním prostředí, kdy respektujeme v tom našem zákoně o náboženských společnostech a kongregacích opravdu téměř každého.

A potom je to obsaženo v § 4, nepřímo, a to je nakládání s lidskými ostatky, které se nesmí upravovat, konzervovat, pokud jsou nakaženy morem, cholerou, žlutou zimnicí apod. A to je ten pravý důvod.

Víte, já jsem jednou požádán vysokou školou, konkrétní univerzitou, abych napsal návrh hromadného pohřbívání. V té době existoval jediný dokument, který se toho týkal, a to byl dokument, který se týkal likvidace, hromadné likvidace po té první invazi prasečí chřipky v České republice, kdy se hromadně pobíjela zvířata. Mimo jiné, podle toho předpisu, který vznikl v Jihlavě, abych byl úplně konkrétní, se postupuje i dnes při té ptačí chřipce.

Jen říkám, a opravdu žádám o pochopení, abychom si jasně řekli, nakolik to ustanovení, které tady je v pozitivní rovině upraveno pouze v tom § 2 písm. f) a v tom neznámém prostředí § 3 odst. 2, abychom si na to dali pozor, a prosím paní ministryni, abychom při projednávání ve výborech tady měli úplně jasno v té situaci, jestli řekneme, že jinak to je zakázáno, a uděláme to negativní vymezení takového chování. Protože my samozřejmě nevíme, co se může stát, pokud jde o přírodní katastrofy, vojenské konflikty, další věci, které se mohou stát, hromadná neštěstí velkého rozsahu, ať už jsou to zemětřesení, povodně apod., kdy prostě tento stát bude muset řešit něco v systému, který zatím nezažil. A také jsme nikdy předtím nezažili v moderní době povodně v roce 2002 a museli jsme je řešit a byly to miliardové škody, pro které předtím stát ani neměl k dispozici prostředky, postupy, které by to řešily. To je to, co jsem chtěl říct na úvod té debaty.

Věděl jsem, že se mi to nevejde do dvou minut, nemohl jsem mít faktickou poznámku, ale považuji to jak z toho pohledu etického za jednu ze základních otázek, kterou musíme odpovědět při jednání ve výborech, a prosím paní ministryni, aby na to dávala pozor, včetně těch, kteří ji budou nahrazovat v těch výborech při projednávání. A prosím také o to, abychom to řešili s tím, že takové řešení je i naší odpovědností, takto etické, takto věcné. A promiňte mi, ta technologie prostě tady musí být nějak popsána, nebo alespoň odkaz na to, co se může stát. Myslím, že ti, kteří se s tím někdy setkali, vědí, o čem mluvím.

Pan kolega Štětina tady připomněl některé problémy, které tady nastaly již před prvním přijetím zákona v roce 2001, ale i po prvním přijetí zákona, kdy prostě najednou ty náklady šly např. za tou ordinací soukromého lékaře, který udělal to ohledání, a teď nebylo nikoho, kdo by mu to uhradil. Jsou to věci, které samozřejmě se v jiných zákonech ani řešit nemohly, nebylo na ně pamatováno, a když jsme poprvé připravovali ten návrh zákona, tak vyvstaly otázky, na které jsme neuměli odpovědět, a tuhle otázku nemáme odpovězenou ani dnes, a píšeme rok 2017, tzn. 16 let poté, kdy ten zákon by poprvé přijat.

Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Štětina. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Štětina: Ještě jednou. Tím, že jsem to neměl napsané, tak jsem skutečně zapomněl na dvě zásadní věci a jsem rád, že vážený pan místopředseda Filip vaším prostřednictvím to tady připomněl.

Pokud jde o hromadné pohřbívání, jedná se skutečně o mimořádné situace, tzn. o krizové stavy, které jsou obsaženy v příslušných zákonech, zejména v zákonu o integrovaném záchranném systému a vyhlašování mimořádných situací. To je jedna věc. Já si myslím, že když to přijde do výboru, např. výboru zdravotního, tak se tomu budeme věnovat, a myslím si, že jsou zde i kolegové, kteří se mimořádnými situacemi zabývají.

Ještě jsem zapomněl na jednu věc. Jakmile budeme mít svůj zákon, nebo tento zákon (řečníkovi zvoní mobil) - moc se omlouvám -, tak nemůžeme dopustit, aby některá náboženství si zde prováděla své obřady. Kdo tady žije, musí respektovat naši legislativu, a ne že bude říkat: my budeme pohřbívat lidi někde jinde, což nám nevyhovuje. Musí se podřídit našim zákonům. Na to jsem také zapomněl. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S faktickou poznámkou pan předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážená vládo, paní a pánové, na diskusi, která přichází, celkem byť je sloučená ta rozprava u tří návrhů zákonů - (Výkřiky v sále: Není!) No uvažuje se, že se loučí, považuji to za téměř hotové. Ale to jsem nechtěl říci. Chtěl jsem říci, že na tom, že jsou tři návrhy zákonů, že se uvažuje o sloučené rozpravě, a že ale ta rozprava, např. teď z řeči předřečníka, bude velmi zřejmě dlouhá a ta témata budou velmi zřejmě docela komplikovaná, docela nesourodá, řekl bych docela problematická, diskuse může být docela dlouhá a ne každý v tom můžeme mít úplně jasno.

Mě třeba zaujalo právě ono možná trošku hrozící rozvolnění způsobu pohřbívání příslušníků jiných kultur nebo jiných náboženství. Tady je jasné, že musíme, jsme tady u nás v České republice, musíme všichni ctít české zákony, české předpisy, české zdravotní, hygienické, bezpečností předpisy, ale také třeba české tradice, které se po staletí osvědčily a které je třeba ctít i zejména v tomto tak citlivém odvětví lidské činnosti i do budoucna.

Vzhledem k tomu, že situace je teď taková trošičku nejasná, rád bych v této chvíli požádal o přestávku na poradu klubu KSČM v délce dvě hodiny. A současně prosím klub KSČM, aby se dostavil do prostor klubu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Vzhledem k tomu, že je 17. hodina, tak nemohu nic jiného než respektovat pauzu na jednání poslaneckého klubu KSČM, která tak je do 19 hodin. Přerušuji tedy tento bod a přerušuji i tuto schůzi Poslanecké sněmovny. Pokračovat budeme zítra ráno, kdy prvním bodem našeho jednání bude bod 290 - Odpovědi na písemné interpelace. Přeju vám hezký večer.

Paní ministryně, mrzí mě to, ale nic s tím nemohu udělat. (Ministryně Šlechtová od řečnického pultíku: Já jsem velmi zklamaná.)

 

(Jednání skončilo v 17.01 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.