Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

63.
Vládní návrh zákona o zahraniční službě
a o změně některých zákonů (zákon o zahraniční službě)
/sněmovní tisk 994/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Dobrý den, pane místopředsedo. Vážení kolegové, paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi tedy, jak bylo řečeno, abych vám předložil dnes návrh zákona o zahraniční službě, což je pro mě docela mimořádná věc, že tady dnes předstupuji s tímto zákonem. Protože je vlastně Česká republika jedna z mála zemí, která podobný zákon nemá. Myslím si, že drtivá většina, mohu říci, států Evropy má podobný speciální zákon o zahraniční službě. My jsme opravdu jedna z posledních, která ho nemá. A já jsem rád, že se nám podařilo tu práci dovést tak daleko, že dnes mohu tento návrh zákona před vás předložit. Myslím si, čas pro přijetí takovéhoto zákona tady zrál poměrně dlouho, takže si mohu dovolit prohlásit, že opravdu teď již nazrál pro to, aby ten zákon byl přijat, protože ta příprava trvala skoro, řekl bych, desetiletí. A teď je ten čas velice důležitý, nebo změněný, a možná ta naléhavost je větší než kdykoliv jindy, z několika základních důvodů.

Ten první je ten, že jsme přijali a schválili zákon o státní službě, který sice byl přijat, ale ten zákon, jak samozřejmě se potvrzuje, neřeší zvláštnosti zahraniční služby. To je třeba rotace lidí, která je něco, co nemá nikde jinde obdobu, na žádném dalším resortu. A specifika, která souvisejí se všemi zvláštnostmi toho, že lidé, kteří pracují na Ministerstvu zahraničí, často musí vyjíždět a zase se vracejí, a odjíždějí do zemí často vzdálených, je třeba řešit otázku rodinných příslušníků a řadu dalších věcí. Problémy, které jinde prostě nemáme.

A pak je tady ještě jedna okolnost, která k tomu přibyla, velmi významná, a to je unijní novela, nebo unijní směrnice, která byla přijata, o konzulární pomoci zemím nezastoupených států. Abych vysvětlil, o co se jedná. Je to vlastně unijní směrnice, která říká, že v případě, že některý stát třeba Evropské unie nemá v nějaké zemi zastoupení, tak může využít konzulárních služeb jiného unijního státu. A teď jde o to, že na to, abychom mohli tuto směrnici naplnit, potřebujeme mít definované ty konzulární služby, které Česká republika poskytuje, abychom je mohli od jiných států chtít a jiným nabídnout, a to vlastně v této chvíli u nás neexistuje. My sice máme nějakou vnitřní směrnici na Ministerstvu zahraniční, kterou si upravujeme to, na to má občan nárok v konzulární službě, když se ocitne v nepříjemné situaci v zahraničí, ale je to jenom vnitřní směrnice, nemá to vlastně podobu zákona. A teď se ocitáme v situaci, kdy to máme naplnit z hlediska i unijních požadavků, a nemáme to nikde vyčteno. A práce na tomto zákonu o zahraniční službě nám dala příležitost poprvé tady tyto závazky, které na sebe stát bere v oblasti konzulární služby, vložit do zákona. Takže to je další důvod, poměrně silný, který také je pro to, abychom už dnes konečně to zrání, to dlouhé zrání zákona o zahraniční službě dovršili tím, že tady budeme mít plod, který konečně budeme moci sklidit. Takže tohle je další argument, proč si myslím, že bychom měli dále neprodlužovat tento stav, kdy nemáme specifika zahraniční služby nikde podchycena, zahrnuta, zohledněna a kdy vlastně to stále řešíme ad hoc a improvizovanými cestami a dohodami s Ministerstvem financí a podobně. Je to prostě nenormální stav.

Tohle si myslím, že bychom neměli prodlužovat a měli bychom přijmout zákon o zahraniční službě. Já si myslím, že jsme vám ho tady předložili v podobě, na které jsme pracovali poctivě, a teď jsme připraveni vést rozpravu. Jsme připraveni ji vést ve výborech. A dopředu avizuji jenom několik věcí, které možná stojí za to zmínit, protože to určitě bude zajímat poslance, kteří se budou tím zákonem zabývat.

Vy byste se určitě ptali, jestli zákon o zahraniční službě umožňuje, aby byly do zahraničí na pozice vyslanců, velvyslanců vysílány také osoby, které nejsou ve služebním poměru na Ministerstvu zahraničí. Já vám tedy rovnou tady odpovídám na možné otázky, že ano, že tento zákon to bude umožňovat, aby na velvyslance byli vysíláni i ti, kteří nejsou v pracovním poměru na Ministerstvu zahraničí, tak jak je to i v celé řadě jiných zemí světa. Tady jsme našli způsob, jak pomocí té duality služební poměr - pracovní poměr vytvořit možnost pro přijímání i těch, kteří přicházejí zvenku. Samozřejmě to musí proběhnout patřičnou procedurou mezi premiérem, prezidentem a podobně. Ale je možné takto jmenovat velvyslancem i toho, kdo není v pracovním poměru na Ministerstvu zahraničí.

Co bych možná ještě zmínil. Zásadní věc je to, co už jsem naznačil, že v tomto zákonu skutečně jsme poskytli poprvé přehled konzulárních činností, které Ministerstvo zahraničí vykonává pro občany, takže to usnadňuje orientaci občanům. Tento zákon jasně řekne, na co mají nárok. To jsou často takové věci, které se týkají ověřování listin. To jsou věci, které se týkají matričních agend, když se třeba někomu narodí v zahraničí dítě, a podobně. Tam je celá řada věcí, na které jsme připraveni. Máme to v popisu práce, že tyto věci pro občany České republiky máme činit. A opravdu takovýto soupis nikde neexistoval, nebo nebyl k dispozici. Teď to bude v zákoně a občané budou vědět, že všechny tyto činnosti v oblastí právních služeb, ověřování a podobně, jsme připraveni pro ně dělat.

Tak si myslím, že je také docela zlomová věc, že se takto vyjasní a zpřehlední ta konzulární činnost, která je také v poslední době velice akutní. Také díky tomu, že dnes existuje bohužel celá řada důvodů, proč se naši občané v zahraničí dostávají do obtížných komplikovaných situací. A i to je další důvod, proč tomu teď dát jasná pravidla a jasný seznam povinností, ke kterým se hlásíme.

Je tady také upraveno to, co se týká onoho problému zaměstnávání rodinných příslušníků, u kterých máme často zájem, aby vyjeli, aby se rodiny netrhaly díky tomu, že někdo dostane pracovní poměr v zahraničí. Samozřejmě jsou tam stanoveny podmínky, za jakých ty rodinné příslušníky jsme připraveni zaměstnat. Samozřejmě, že to neplatí všude. Neposíláme rodinné příslušníky s velvyslanci do míst, která jsou nebezpečná, jako rovnou řeknu Bagdád, Kábul a podobně. Tam je to dokonce, rovnou vám řeknu, nežádoucí. A my bychom ani neakceptovali, kdyby tam někdo chtěl vzít s sebou rodinné příslušníky. Takže to neplatí jako dogma. Místa, která jsou označená třeba tím označením FX, to jsou ty nejtěžší ambasády z hlediska bezpečí, tam samozřejmě rodinní příslušníci vůbec nemohou.

To vám říkám proto, abychom si uvědomili, že jsou opravdu velká specifika zahraniční služby. Že je třeba, abychom měli zákon, který všechny tyhle variace pokrývá. To žádný zákon o státní službě, který se zabývá standardními situacemi, není schopen pokrýt.

My jsme třeba teď tento stav s tímto zákonem o státní službě řešili tím, že jsme samozřejmě v řadě věcí hledali dohodu. Zaplať pánbůh se nám ji povedlo najít, dohodli jsme se ve vládě, především tedy s Ministerstvem financí. Takže to teď překlenujeme nějakým improvizovaným obdobím. To se nám, řekněme, daří, ale je to jenom přechodné.

Potřebujeme zákon, který by těm věcem dal jasná pravidla, abychom vyřešili všechny problémy, které souvisí s rotacemi našich zaměstnanců, s jejich rodinnými příslušníky a třeba i s takovou věci, jako je připojištění. Protože my jsme bohužel dnes neměli ani možnost připojištění pro ty, kteří působili v zahraničí, pro různé komplikace, které mohou v zahraničí nastat. Takže nyní se tady otevírá možnost pro naše zaměstnance, aby se pojistili takovým způsobem, jako je to běžné v celé řadě jiných zemí, kde tohle vyřešené mají. A to také nejsou jenom nějaké abstraktní úvahy. Asi si dobře vzpomínáte, že se nám dokonce stalo, že český velvyslanec byl zabit při plnění služby. Není to tak dávno, kdy se to stalo v Asii. To znamená, že bohužel máme i situace, kdy dochází k těm nejhroznějším událostem při plnění diplomatických povinností, a není to tak dávno, kdy k tomu došlo. Je potom špatné, když takovou věc řešíme ad hoc, protože na to vlastně neexistují pravidla. To znamená, abychom i na takovou věc, když se stane něco vážného, neřkuli úplně tragického, byli schopni odpovídajícím způsobem zareagovat a nevymýšleli nějaké ad hoc řešení nebo řešení, které vychází pouze ze zákoníku práce.

Takže i tyto věci jsou tady poprvé v historii upraveny a věřím a stojím si za tím, že tento zákon je velmi potřebný, že je to přelomová věc a že přichází v čas, kdy to opravdu už naléhavě potřebujeme z těch důvodů, které jsem tady řekl. Zákon o státní službě a nová unijní směrnice, která nám ukládá, abychom konzulární povinnosti měli přesně stanovené, což se tady poprvé také děje.

Takhle jsem tedy alespoň rámcově vytyčil rozpravu, kterou tady povedeme, tedy především ve výborech Sněmovny a kde jsme připraveni zodpovědět všechny dotazy a vyjasnit všechno, co jsme zamýšleli, a objasnit, proč jsme to zrovna takto napsali. Děkuji za pozornost a těším se na debaty, které povedeme.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám a prosím, aby se nyní slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Robin Böhnisch. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dobré odpoledne, dámy a pánové. Nerad si jako zpravodaj ulehčuji práci tou oblíbenou formulkou, že pan ministr řekl všechno podstatné a není už takřka co říct. Vynasnažím se ještě najít několik zajímavých detailů či příkladů. V každém případě, jak známe pana ministra Zaorálka, který bývá ve svých projevech velmi komplexní, tak už jsou takové postupy velmi problematické.

Je to skutečně dluh starší než nějakých 23 až 25 let. Je to návrh zákona, který dlužíme diplomatům. Koneckonců málokdy se na debatu a rozhodnutí Poslanecké sněmovny upírají oči z celého světa. Dnes tomu tak je a nijak to neumenšuje fakt, že jde především o oči našich diplomatů na našich zastupitelských úřadech po celém světě.

V současné době, jak už říkal pan ministr, neexistuje ucelený právní předpis, který by systematicky řešil problematiku naší zahraniční služby. Prozatím se odrážíme od kompetenčního zákona a mezinárodního práva, například od Vídeňské úmluvy. Ta ovšem samozřejmě řeší naší zahraniční službu mimo Českou republiku, nikoliv chod samotné centrály, tedy Ministerstva zahraničních věcí. Samozřejmě se také dnes řídíme zákonem o státní službě, který byl i právě pro potřeby zahraniční služby novelizován v minulém roce, protože se ukázalo, že například i kvůli tomu známému postupu, rotaci pracovníků z centrály do zahraničí a ze zahraničí zpět na centrálu, není zákon o státní službě zcela použitelný.

Návrh zákona vtělený do tisku 994 vymezuje základní pojmy, zásady výkonu zahraniční služby, definuje v několika paragrafech zastupitelský úřad, definuje výkon zahraniční služby a například také diplomatické a konzulární hodnosti. Návrh má i implementační rozměr v oblasti konzulární ochrany nejen občanů České republiky, ale i takzvaných nezastoupených občanů, tedy občanů zemí Evropské unie, kteří nemají v teritoriu svůj zastupitelský úřad.

Dále se zákon zabývá matriční agendou, státoobčanskou agendou, volební agendou a dědickou agendou. Důležitou částí je hlava pátá, která se věnuje služebnímu a pracovnímu poměru, tedy vzniku poměru, personální radě Ministerstva zahraničí, změnám služebního poměru a použití pracovního poměru, možnostem odměn a tak dále. Co je důležité, řeší se problematika zdravotního a sociálního pojištění, odškodnění za následky vzniklé při výkonu zahraniční služby nebo práce v zahraničí. Za pozornost v tomto smyslu stojí především § 3 a související část důvodové zprávy na stranách 77 až 79, což doporučuji jako zajímavé čtení. Zapomenout nelze ani část týkající se kontinuálního vzdělávání diplomatických pracovníků. Řeší se kromě těch zásadních věcí, například pojištění, věci i méně důležité, jako je třeba problematika darů a jiných výhod, které může diplomat přijmout. Víte, že ve služebním zákoně je to limit 300 korun, což je pro potřeby zahraniční služby částka těžko akceptovatelná a přivádí to naše diplomaty do úzkých v případě naplňování jejich poslání v zahraničí.

Zákon je speciálním k zákonu o státní službě. Tento zákon také v částech novelizuje, stejně jako zákon o důchodovém pojištění a zákon o veřejném zdravotním pojištění. Dodávám, že byla vypracována i zpráva RIA.

Podstatný údaj z této zprávy je dopad na státní rozpočet v případě zvýšení nároků o 27 milionů 376 tisíc korun ročně.

Na závěr chci poděkovat za pevné zařazení tohoto bodu. Je to věc, která je naléhavá. Z tohoto důvodu ještě avizuji, že v rozpravě navrhnu zkrácení lhůty na projednání ve výborech, doufám, že to bude výbor zahraniční, na 30 dnů.

Prozatím děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které eviduji tři přihlášky. Eviduji i jednu faktickou poznámku, ale faktická poznámka může nastat až poté, co se rozběhne rozprava. Nejprve tedy paní poslankyně Fischerová, připraví se pan poslanec Klán. Prosím.

 

Poslankyně Jana Fischerová: Pane předsedající, děkuji vám za slovo. Vážený pane ministře, paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, protože jsem členkou zahraničního výboru, tak jsem se věnovala také trochu tomuto zákonu o zahraniční službě a o změně některých dalších zákonů. Na úvod řeknu jenom takovou krátkou vsuvku. Byla jsem tu včera, kdy jsem vnímala velice dobře odpolední rozpravu, která se týkala takzvaného zákona o rozpočtové odpovědnosti. Zdůrazňuji, že já jsem sice z opozice, jsem za ODS, a tam jsem včera byla úplně na jiné lodi než koalice. Přiznám se, že včerejší odpoledne vůči tomu, jak dopadlo hlasování koalice i zastoupením Úsvitu a s jeho podporou, mě vůbec nepřesvědčilo o tom, že to bylo v pořádku.

Teď zase potěším pana ministra, který je z koalice, že na tento zákon o zahraniční službě, jak jsem ho studovala, mám naopak pozitivní názor, aby byl tedy klidný. Najdeme tam možná něco, ale chci říci, že tento zákon s dopadem na další zákony je v takové fázi, že já osobně doporučím jeho postoupení do dalšího čtení.

Tak jak jsem si četla i důvodovou zprávu, zákon není obsáhlý, má asi 30 stran, 64 paragrafů. Zdůrazním některé věci, které mě zaujaly, nebo věci, které mám zkonzultované s diplomaty, kteří působí za Českou republiku v zahraničí a pak zase přijdou na Ministerstvo zahraničních věcí. To je ta rotace, jak zde bylo řečeno. Je to opravdu velice specifické, a proto si myslím, že tento zákon je zde dnes namístě.

Pan ministr zahraničních věcí řekl, že to je mimořádná věc. Já se potom budu ptát - bylo tady už navrženo, že budeme žádat zkrácení lhůty k projednání - jak vidíte vizi, jestli opravdu ještě letos by mohl vstoupit v účinnost. Je tam sice napsáno v důvodové zprávě, že se předpokládá následující den následujícího měsíce, neboli druhý den následujícího měsíce, až to bude uvedeno v účinnost.

Česká republika je opravdu jedním z posledních států, které ještě tento zákon o zahraniční službě nemají jako zvláštní zákon. Někde o tom mají přímo takzvaný statut při ministerstvu. My jsme po tom dlouhém vyjednávání a přípravě dnes přistoupili k tomu, že jsme v prvním čtení.

Organizace zahraniční služby dosud vycházela ze zákoníku práce, ale v současné době je především upravena zákonem 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů. Víme, jak vznikal zákon o státní službě, a víme, že právě mnohdy komplikuje život dejme tomu hlavně při výběrových řízeních, kterých je na Ministerstvu zahraničních věcí obrazně řečeno tuny, čili hodně, hodně. Proto i v tom zákonu, jak jsem si přečetla, jsou některé výjimky, kterými by se toto výběrové řízení mohlo zjednodušit a urychlit.

Novela vymezuje zásady výkonu zahraniční služby, určuje, které útvary jsou zastupitelským úřadem, a definuje jejich náležitosti a pravomoci. Bere také v potaz rozdělení výkonu služby, což je v zahraničí nebo tady u nás v České republice na ústředí. Definuje také hlavní náplň obou podob zahraniční služby.

Dále zákon explicitně vymezuje konzulární činnosti, to už zde bylo řečeno, že to je i v rámci novely unijní směrnice. Je také zvýšena jistota občanů České republiky, kteří žijí v zahraničí. Jedná se například také o činnost notářské povahy nebo ověřovací činnost, která nebyla dosud upravena adekvátním právním předpisem.

Zákon také upravuje služební a pracovněprávní vztahy v zahraniční službě a hlavně zajišťuje - to je oblíbené slovíčko v rámci tohoto zákona - plynulou rotaci zaměstnanců. To jsou ty známé přesuny do zahraničí a nazpátek, jak se říká, vy víte jak, nahoru na ústředí tady v Praze. Je to přesouvání do zahraničí a naopak pomocí zavedení i překlenovacích pracovních míst usnadnění předávání agendy při střídání zaměstnanců. Také usnadňuje zařazení zaměstnanců jiných úřadů do Ministerstva zahraničních věcí na základě školení na zahraniční pozici. Tento zákon také stanoví, že přesun mezi zastupitelskými úřady nebo vytvoření nového zastupitelského úřadu v zahraničí není změnou systematizace a tyto operace se v tomto důsledku budou moci provádět mnohem flexibilněji. Vím, že právě ta výběrová řízení nejsou mnohdy opravdu jednoduchá a zejména pracovníci, jak se říká, zamini neboli Ministerstva zahraničních věcí, kteří jsou v zahraničí a mají přestoupit na jinou pozici, tak mnohdy to musí probíhat i po skypu a je to opravdu velmi osobité a úplně jiné než v pozici jiných resortů, jiných ministerstev.

Bylo zde už krátce řečeno, že tato nová právní úprava také bude mít dopad na státní rozpočet. Nemáme tu vicepremiéra pana Babiše, kterého bych se hned zeptala - dočetla jsem se, že to s ním bylo konzultováno -, jestli s tím opravdu počítá, protože v důvodové zprávě je zejména u § 43, § 44 a § 53 tento dopad vyčíslen. Pan zpravodaj už o tom mluvil, tak to nebudu opakovat.

Je zde také vyčísleno, kolik takových státních zaměstnanců v zahraničí je. Je to 1 053, ale nejsou v tom započítáni členové rodin. Říkám jen to celkové číslo diplomatů v zahraničí.

Navrhovaná právní úprava také přestavuje větší právní jistotu pro občany České republiky, včetně těch, co se v zahraničí ocitnou v situaci, kdy budou potřebovat konzulární ochranu.

Už se blížím k závěru. Jenom se zmíním, co to vlastně projednáváme a co to vlastně je ta diplomacie. Wikipedie říká, že to je prostředek k dorozumění mezi státy. Já říkám - nejen mezi státy, ale je to mnohdy hlavně mezi lidmi. V celém světě je to velice důležité. Při setkání se studenty, kteří studují právě diplomacii, jsem mezi nimi měla možnost poznat velmi šikovné studenty. Měli jsme je na zahraničním výboru dokonce s těmi, co absolvují nebo absolvovali diplomatickou akademii při Ministerstvu zahraničních věcí. Já bych jim moc přála, aby měli podmínky nastavené dobře a aby mohli vstoupit do procesu vybírání nových diplomatů, protože to jednoduché není. Tady bylo řečeno panem ministrem, že bude možné brát i jiné lidi mimo ty, co už jsou ve státní službě, a proto se ptám, jestli i těmto mladým lidem bude tato cesta otevřena.

Pak se ještě domnívám, že je na nás, abychom podpořili tuto vládní novelu zákona o zahraniční službě a vytvořili tak odpovídající podmínky a hlavně odpovídající profesní růst těmto lidem. Děkuji vám všem za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. S přednostním právem se nyní hlásí - já se omlouvám, eviduji dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Opálka, pak pan poslanec Šarapatka a poté dostanete s přednostním právem slovo, pane předsedo. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Já se omlouvám, trošku zneužívám faktickou poznámku, protože mám další jednání, ale já bych chtěl říci, že stejně jako jsem hovořil včera, tento zákon prokazuje, že příprava, průběh schvalování a schválení zákona o státní službě se nám moc nepovedlo. Vidíte, že z toho musíme vyčlenit celou jednu velkou část, protože služební zákon je opravdu o něčem jiném než zákon o zahraniční službě, která se blíží svou specifikou k problematice, kterou řeší i ozbrojené složky. Oni totiž ti diplomaté jsou vysíláni, tam mají určité penzum úkolů, ne pracovní dobu, kterou musí splnit, a pak se nám vracejí, a aby se dostali na stejnou pozici platovou, tak musí často procházet výběrovým řízením, v kterém se taky nemusí umístit. Čili je tady velká nejistota.

Chtěl jsem doplnit jenom tady tuto jednu malou část kromě toho, co všechno říkala kolegyně Fischerová, protože ten zákon je víc než potřebný. A já bych znovu apeloval, ať už nehloupneme a nepodléháme tlaku nějaké Rekonstrukce státu a jiných lobby skupin, protože pod tlakem se sice tlačí nejlepší olej, ale asi ne nejlepší zákony. Děkuji. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Šarapatka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, já tedy nejsem na rozdíl od své předřečnice členem zahraničního výboru, ačkoliv jsem patnáct let působil na postu velvyslance, ale chtěl bych říct, že jsem současnému vedení ministerstva opravdu vděčný, že tento návrh zákona vznikl, s jedinou výjimkou. Pan ministr tady řekl, že přichází v pravý čas. S tím já nesouhlasím. Ten zákon tady měl být dvacet let. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Oznamuji, že s náhradní kartou číslo 54 bude hlasovat pan vicepremiér Pavel Bělobrádek.

A nyní přednostní právo pana poslance Schwarzenberga. Prosím.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, pane ministře, zajisté je velice chvályhodné, že konečně dostaneme služební zákon o diplomatické službě. Byl nutný, posouval se po dlouhá léta a jsem velice vděčný, že k nám teď přijde. Nicméně musí být ještě důkladně přepracován a musíme si také uvědomit, že jsou jisté mezery.

Například jak známo, velvyslance jmenuje pan prezident. Zákon stanoví ale, kdo může, má předpoklady, aby sloužil u Ministerstva zahraničí. Co se stane, když pan prezident jmenuje někoho - což má právo -, který by těmto předpokladům neodpovídal? Pak máme opravdu problém, že bychom měli jmenovaného velvyslance, který by ale nebyl zaměstnán Ministerstvem zahraničí. Tady si musíme opravdu rozmyslet, jestli nějakou ústavní úpravu nebo něco uděláme.

Největší nebezpečí pro zahraniční službu je, když demotivujeme naše pracovníky. A tady mám jisté pochyby o tom, jestli generelní povolení, že velvyslanci můžou sloužit až do sedmdesátky, je správné. Ano, existují výjimečné situace, kdy to podporuji taky. Ale to jsou opravu výjimečné situace, kdy nemůžeme očekávat, že ve firmě, kde oproti jiným provozovnám každý mladší může déle čekat na pozici na vytoužené místo velvyslance, že bude motivovat naše spolupracovníky. To bych prosil se nad tím zamyslet. A taky v poslední době narůstající tlak dosadit na velvyslanecké místo lidi z politických důvodů. Zase kmenový zaměstnanec, který pracuje v oboru, který je zkušený diplomat, je potom lehce samozřejmě frustrován, když v posledním okamžiku se někdo jiný pošle, s diplomatickým povoláním mnoho co (nesrozumitelné) není.

Taky se musíme pozorně podívat na vzrůstající praxi z jiných ministerstvech lidi vyslat na diplomatickou misi. Je to pro velvyslance poněkud obtížné, když tam jsou lidi, kteří jemu nepodléhají, vlastně jinému ministerstvu a tak.

Takže já bych řekl, zákon je v zásadě dobrý nápad, má taky mnoho dobrých nápadů, ale musíme ho ještě přepracovat do detailů, aby ty mouchy, které tady jsou, byly vychytány. Ale děkuji všem, kteří ten zákon připravili. Konečně se v té záležitosti pokročilo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Budeme pokračovat v obecné rozpravě, do které eviduji dvě přihlášky. Nejprve vystoupí pan poslanec Klán a připraví se pan poslanec Grospič. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové, vážený pane ministře, vážený pane zpravodaji. Už tady zaznělo, že tento zákon tady měl být dávno. Ano, měl už tady být oněch dvacet let. Podobně jako služební zákon, který jsme tady schvalovali po dlouhém extempore v roce 2014. Já právě navážu na služební zákon, který už byl nějakým způsobem psán v té Ústavě, když vznikla v roce 1992. Poté začal platit v roce 1993.

Ale zákon o zahraniční službě stále chyběl. Stále chyběl, chyběl do dnešních dní, a já se budu pana ministra ptát, proč chyběl do dnešních dní. Já chci vědět, které další státy nemají zákon o zahraniční službě. Byl bych velice rád, kdyby je pan ministr vyjmenoval, a taky mě zajímá, v jaké fázi to mají ony, tyto státy, rozpracováno, jestli jsme opravdu posledním státem, jak tady argumentujeme snad u všeho poslední dobou, že to jsou další zákony, kde jsme posledním státem, jako je třeba ratifikace Pařížské dohody, že jsme poslední stát, tak mě opravdu zajímá, zda jsme opravdu tím naším posledním státem, jestli je to opravdu zase Česká republika.

Navážu na služební zákon. Ve služebním zákoně nějakým způsobem je zapracována ona zahraniční služba, a mě fascinovalo, je to rok, kdy jsme tady vyjednávali nějakým způsobem výjimku 70 let pro velvyslance. My jsme tenkrát zachraňovali dvě velvyslankyně, paní Filipi a paní Klausovou, které dovršily 70 let. Udělali jsme výjimku pro další výjimku, tak aby mohly svůj mandát v klidu a pohodě dokončit, jedna na Slovensku, druhá v Sýrii. Já nemám nic proti těmto dvěma velvyslankyním. Vůbec nic. Mně spíš jde o to, že se tady zase dělá výjimka pro výjimku.

Ale nyní přijde to podstatné. Zahraniční služba je přece služba státu. Proč tedy by měla být samostatně v zákoně zahraniční služba? Když se vrátím k zákonu, který se tady před rokem projednával, těch 70 let. Tenkrát už se tam mluvilo v § 67 o tom, že úředník Ministerstva zahraničních věcí může být vyslán na jeden rok pryč bez jeho souhlasu. Jak to je v současnosti? Stále to platí? Nebo jak je to v zákoně? Přiznám se, že jsem ten zákon úplně do detailu nestudoval z pohledu zahraniční služby, protože nejsem členem zahraničního výboru, ale výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, kde jsme řešili služební zákon a právě jeho konotace.

Nyní se vrátím k tomu vztahu zahraniční služba. Zahraniční služba by měla mít tedy vlastní zákon, a pod služební zákon by tím pádem přestala spadat. Já s tím trošičku mám problém a lehce nesouhlasím. Odůvodním, proč nesouhlasím. Jde přece o státní službu. A teď argument proti Ministerstvu zahraničních věcí, které tento zákon o zahraniční službě předkládá. Podle toho argumentu, který tady je, to tedy znamená, že Ministerstvo zahraničních věcí nechce, aby do budoucna bylo součástí ústředních orgánů státní správy. Alespoň tak to trošičku chápu já. Nebo tedy pro Ministerstvo zahraničních věcí prostě nebude platit kompetenční zákon, který vymezuje jednotlivé kompetence mezi ústřední orgány státní správy, tedy ministerstva a další ústřední orgány státní správy, jak jsou uvedeny v kompetenčním zákoně? Jak to tedy, pane ministře, bude fungovat dál? Nebo jak si to mám vykládat? To je další problém.

Ministerstvo zahraničních věcí ale přece realizuje státní politiku v oblasti zahraniční politiky státu. Nebo si snad pan ministr Zaorálek a další realizují svoji soukromou politiku? I když to tak někdy skutečně vypadá, že se někteří ministři a ministryně realizují svoji soukromou politiku, zahraniční politiku, a nikoli státní veřejnou politiku. Jak to tedy je v tomto případě? Jak potom vyjmout Ministerstvo zahraničních věcí z této působnosti? Já nevím, protože tím pádem jestliže vyjmu tu zahraniční službu z té státní služby, tak v tom nastane další chaos. My budeme v takovém chaosu, že pak můžeme zrušit služební zákon. O tom jsem tady mluvil včera. Ten pak ve finále bude úplně k ničemu, protože přijde další ministerstvo, že nechce spadat tamhle do kompetenčního zákona, pak řeknou, že někdo další nechce někam spadat. Přijde třeba ministr Chvojka, který sice je teď ministrem Legislativní rady vlády, on za to nemůže, že ten služební zákon byl připraven, jak byl připraven, za to může jeho předchůdce, to je pravda, on byl vždycky zpravodaj, pan ministr - on mě určitě trošičku pochválí, budu velice rád - byl zpravodajem, on si to tady všechno bohužel, jak se říká, odnesl, když to zpravodajoval, takže to bylo poměrně náročné. Každé ministerstvo má svá specifika. Já si neumím představit, že opravdu přijdou všichni ministři a řeknou: my chceme své zákony pro svoje ministerstva, my si to chceme všechno upravit, aby ten kompetenční zákon prostě neexistoval. Je to tak, vážení přátelé, dámy a pánové.

Tak nyní se vrátím k těm 70 letům. Služební zákon říká, že věk 70 let je nejzazším věkem odchodu ze státní služby. My když jsme vytvořili výjimku 70 let pro velvyslankyně, tím pádem i velvyslance, abych to genderově vyvážil, to musí být genderově vyváženo, to bychom byli někde úplně jinde, takže v tom zákoně o zahraniční službě je to jak? Bude tam stále věk 70 let, nebo to dáme bez věku, tak aby se z těch různých pozic staly třeba trafiky, protože tak to může veřejnost vnímat, prostě že ty pozice poté budou vytvářeny uměle a budou vytvářeny jako trafiky. To pak jsou opravdu negativní věci. Já jsem si to tady napsal, že ten požadavek, když jsme tady schvalovali tu výjimku 70 let, je nesystémový a navíc zavání právě trafikantstvím, klientelismem a posiluje politizaci státní správy, kdy např. odcházející politik těsně před odchodem, před koncem volebního období, se odmění svým věrným za služby. Já si umím představit to, že někomu bude 69 let, bude vyslán jako velvyslanec někam, a tím pádem tam bude výjimka 70 let, tak ho tam necháme sloužit dál. Může to být jedna z variant, já to nepopírám. Já bych pak od pana ministra chtěl právě slyšet argumenty, proč jsme zaváděli tu výjimku. Já samozřejmě chápu, že ta výjimka byla pro ty dvě velvyslankyně, aby ten mandát mohly dosloužit.

Pokud jde o důvodovou zprávu, tak jsem si ji také přečetl. O výběrových řízeních tady už také padla řeč. Já se chci zeptat, jak je to s moskevským institutem MGIMO. Pořád v tom zákoně bude ta možnost, že absolventi tohoto moskevského institutu budou vykonávat posty velvyslanců a různých zaměstnanců na ambasádách? Jestli to tak stále bude, nebo to tam vyškrtneme. Jak to je s ostatními školami, které jsou definovány ve své podstatě ve služebním zákoně, že je daný člověk nesmí mít, ať je to vysoká škola politická, nebo nějakým způsobem se jedná o různé školy, které existovaly třeba v bývalém Sovětském svazu. To je nutné také vědět v této konotaci a v této fázi projednávání právě zákona o zahraniční službě.

Já samozřejmě v této fázi trošičku svoji rozpravu ukončím, nicméně počítejte s tím, že se přihlásím třeba s faktickými poznámkami na pana ministra, tak abych mohl pružně reagovat. Potažmo vás třeba neochudím o nějaké své další postřehy, které mě samozřejmě napadnou tady v průběhu projednávání ještě tohoto prvního čtení, a uvidíme, kam se ta diskuse vyvine. Zatím děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Přečtu omluvy - dnes od 15 do 19 hodin z důvodu nemoci se omlouvá paní poslankyně Jana Lorencová, dnes od 15 do konce jednacího dne se z naléhavých pracovních povinností v rezortu Ministerstva vnitra omlouvá pan poslanec Milan Chovanec a dále od 15 do 19 hodin z rodinných důvodů se omlouvá pan poslanec Jiří Holeček.

Jako další vystoupí v rozpravě pan poslanec Grospič. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych navázal na své předřečníky a řekl primárně, že nebudu stát v cestě přijetí služebního zákona, o zahraniční službě tedy. Vítám to, že byl předložen do Poslanecké sněmovny po tak dlouhé době, a rovněž vyjádřím své přesvědčení, že měl možná z praktického pohledu předcházet služební zákon jako takový, protože když si vezmu celou tu anabázi, tak nejprve jsme upravovali služební vztahy k zaměstnancům územně samosprávných celků, pak se neustále odkládal služební zákon jako takový a posouvala se doba jeho účinnosti, až se z toho nakonec stala podmínka jmenování této vlády ze strany pana prezidenta. Ten zákon se rodil velice složitě, těžce a dovolím si říci, že tam vládní koalice udělala řadu ústupků a kompromisů vzhledem k pravé části spektra Poslanecké sněmovny, tak aby nakonec získala průchodnost tohoto zákona a podmíněně jeho souhlas.

Ukazuje se v praxi totiž jedna věc, že od chvíle, co spatřil služební zákon světlo světa a vstoupil v účinnost, tak se množí jedna potřeba za druhou jej neustále nějakým způsobem, tu dílčím, tu větším, novelizovat. Když jsme měli poslední ústavněprávní výbor, tak tam zazněla zcela otevřeně, tuším ze strany pana náměstka Mlsny, věc, kterou plně chápu a souhlasím s ní, že není možné v tak krátké době předložit koncepční novelu. Nicméně já bych to obrátil v druhý sled a řekl bych: ono není asi správné ani v tak krátké době rychle reagovat na ty praktické problémy tím, že se bude předkládat jedna změna za druhou a dílčím způsobem vytloukat klín klínem. Mám trošku obavu, že zákon, který dnes máme před sebou, zákon o zahraniční službě, který řeší skutečně tu podstatu problémů části státních zaměstnanců, kteří jsou ve státní službě, slouží v zahraničí, slouží na Ministerstvu zahraničních věcí, tak tito lidé v podstatě budou postaveni prakticky před stejný problém jako ti, kteří fungují podle zákona o státní službě, že tam může nastat řada dílčích problémů, které se budou střetávat s platnými právními předpisy. V současné době je těch právních předpisů, které upravují režim zaměstnanců v zahraniční službě, téměř 29 a může se stát, a očekávám to, že velice brzy tady budeme mít novelu, která nějakým způsobem bude reagovat na problém spojený s tou či onou diplomatickou misí, s tím či oním diplomatickým zastoupením v zahraničí, a budeme se s tím vypořádávat přesně tak jako se služebním zákonem.

Chtěl bych tedy znát tady odpověď, jestli je to možné, od pana ministra zahraničí či některého jiného člena vlády či tvůrců tohoto zákona, kteří se na něm podíleli z řad vládní koalice, zda skutečně tento zákon byl připravován takovým způsobem, aby byla snaha eliminovat tyto věci. Protože provádět změny ve služebním zákonu, které se týkají především vnitřní správy a ústředních orgánů státní správy, není sice nic ideálního, ale pořád je to vnitřní působnost státu a dá se to nějakým způsobem řešit. Toto je však vizitka České republiky navenek, která bude působit v zahraničí, a pokud bychom se dostali do podobné situace jako u služebního zákona, určitě by to prestiži České republiky a diplomacii České republiky příliš, příliš neprospělo.

Čili já bych z tohoto pohledu chtěl právě poukázat na tyto problémy, které jsou s tímto zákonem do budoucna možná spojeny, a možná třeba ne a maluji tady čerta na zeď, ale mám vážně obavy, tak jak jsem si ho prostudovával a narychlo i důvodovou zprávu, která je poměrně obsáhlá, že tam dojde ke střetu přinejmenším se služebním zákonem a že tam dojde i ke střetu se zákoníkem práce.

Abych řekl po pravdě, příliš mě netěší, že v České republice se vytváří klima, kdy na penzum zaměstnanců, kterých je zhruba něco přes čtyři miliony, zhruba 4 miliony 100 tisíc v zaměstnaneckém poměru, působí tři už v současné době, nebo do budoucna budou působit, odlišné normy. Když pominu služební vztahy, které se týkají ozbrojených složek, ať už policie, nebo Armády České republiky, tak zde budeme mít zákoník práce, budeme zde mít služební zákon a budeme zde mít zákon o zahraniční službě, a ani jeden z těchto předpisů ovšem navzájem nevylučuje za určitých okolností použití toho druhého či třetího zákona k aplikaci potom v praxi. A to není šťastný moment, kdy ten zaměstnanec bude primárně postaven před situaci, že se jeho služební vztah nebo zaměstnanecký vztah, chcete-li, řídí určitou normou, ale musí věcně posuzovat dopad normy jiné a zohledňovat třeba i případně dopady zákoníku práce. Takže tady bych se chtěl ujistit, že zejména u té zahraniční služby tomu tak nebude.

Trošku mě mrzí, že jsme tady skutečně, to zmínil už můj předřečník, reagovali změnou služebního zákona na potřeby diplomacie ve dvou případech, u dvou diplomatů, u paní Filipi a paní Klausové, že na řadu přicházejí v úvahu i někteří další diplomaté, kteří by mohli pod tento zákon spadnout, ale to se asi nestane, protože došlo k novelizaci, snad k úspěšné novelizaci služebního zákona, který bude tyto věci určitou měrou ošetřovat do budoucna. Nicméně chci znovu podotknout, že ten návrh, tak jak je tady připraven, trošičku tento problém, který byl zapracován do služebního zákona, míjí.

Takže tolik zatím asi mé poznámky k tomuto zákonu. Nebudu se bránit jeho propuštění do dalšího čtení. Myslím si, že bychom ho neměli výrazně urychlovat, že bychom mu měli dát klasický čas, který se dává všem zákonům, na to, aby bylo dostatečně možné ho odpovědně projednat a zvážit všechna potenciální rizika, která by event. mohla vláda, resp. Ministerstvo zahraničních věcí, potom ještě vyprecizovat a k dalšímu projednávání sdělit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Jiří Štětina. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Štětina: Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, jsem rád, že máme na stole tento zákon, který je velmi srozumitelný, a myslím si, že vysvětlení pana ministra, pana zpravodaje, ale i všech diskutujících mě vedou k docela dobrému pocitu, že na tomto zákoně se dá pracovat velmi dobře a že můžeme mít v poměrně velmi krátké době nesmírně potřebný zákon.

Já tady hovořím v takovém malém střetu zájmů, protože moje osoba blízká je v tomto zákoně malinko obsažena. A věřte, že není jednoduché být v diplomatických službách. Myslím si, že v posledních letech se podařilo, že do diplomatických služeb odcházejí velmi kvalitní lidé a že nejsme v době minulé, a teď se nechci kolegů dotknout, když jsme do diplomatických služeb posílali lidi, kteří byli buď nepohodlní, nebo neschopní. To dneska není. Byl bych jenom strašně rád, aby všechny ty diskusní příspěvky a ty velmi pozitivní náměty zde byly do tohoto zákona zakomponovány, protože skutečně přinášejí velké vylepšení tohoto zákona, ale jinak sám bych byl velmi spokojen, a myslím si, že když budeme ale zkoumat, jaký je vztah zákona o zahraniční službě k zákoníku práce, ke kompetenčnímu zákonu, hlavně ke služebnímu zákonu, tak se nám to všechno velmi prodlouží.

Mám jenom dvě velmi krátké připomínky. Nelíbí se mi, že limitujeme práci v diplomatických službách sedmdesáti lety. Není to proto, že bych se chtěl hlásit do diplomatických služeb, ale myslím si, že máme mezi sebou lidi, kteří jsou i v 80 letech schopní, a naopak třeba ve 40 letech si myslím, že skoro bychom s nimi už neměli počítat.

Děkuji vám za vyslyšení krátké připomínky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. Další faktickou poznámku má pan poslanec Klán. Prosím.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Dovolte, abych vaším prostřednictvím trošičku reagoval na svého předřečníka kolegu Jirku Štětinu, kterého si nesmírně vážím. Odpovím na to, proč by ten věk 70 let měl zůstat v tomto zákoně. No protože se jedná o státní službu. A služební zákon říká, že nejzazším věkem pro odchod ze státní služby je věk 70 let. To by mělo být promítnuto i do té zahraniční služby. Rozumím jakýmkoli výjimkám, že třeba někdo, komu je 75, 80 let, je na tom poměrně dobře a bude ještě moci tu zahraniční službu vykonávat. Já s tím nemám tolik problém. Ale jestliže něco tvoříme, nějaké zákony, které jsou obecnou normou, tak mají přece platit pro všechny pořád stejně. Ne že pak přijde nějaká jiná politická garnitura a řekne: No ale nám se ten věk 70 let nelíbí, tak ho zrušíme. Nebo tam dáme věk 80 let. Mně tohle přijde poměrně nesystémové. Já jsem na to narážel už u služebního zákona, že bych se nedivil tomu, až tady bude nová politická garnitura, která vzejde z voleb do Poslanecké sněmovny v letošním roce, že ten zákon prostě zruší. Ona ho zruší, protože jí je na obtíž. Na obtíž jak věkově, nebo že nemůže vyměňovat podle svého politického zadání úředníky na jednotlivých ministerstvech, tak já bych se tomu ani nedivil. Ta výjimka 70 let, opravdu jsme tady o ní diskutovali před rokem, ta výjimka se udělala kvůli dvěma velvyslankyním, kvůli nikomu jinému. Já jsem proti tomu, aby ten věk mizel, protože se jedná o státní službu a na státní službu se vztahuje věková hranice 70 let. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy řádně přihlášený do obecné rozpravy pan místopředseda Vojtěch Filip. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, dovolím si říct několik základních poznámek k návrhu zákona v tisku 994.

Za prvé, stává se mi málokdy, ale musím říct, že tentokrát jsem souhlasil s krátkým vystoupením Karla Schwarzenbergra. Návrh zákona je potřebný a věděli jsme to od samého počátku. To, že je zpracován dobře, s tím souhlasím jenom zčásti, protože vymezení jednotlivých pojmů je v pořádku. Totiž to vymezení jednotlivých pojmů je opravdu docela zásadní, ale nemyslím si, že zůstane beze změny po projednání ve výborech, alespoň za určitých okolností. Zajímavé je i to, jakým způsobem se odkazuje na některé konzulární věci. Mimo jiné my budeme pokračovat zákonem o pohřebnictví a v té konzulární službě to Ministerstvo zahraničních věcí je tedy tím... konzulární mise je samozřejmě tím správním orgánem, který se tím zabývá, nebo tím orgánem, který to musí řešit.

Co je podle mého soudu důležité při tom posuzování, a teď hovořím, že jsme v prvním čtení, a nechci potom zdržovat ve druhém čtení a případně v podrobné rozpravě, kde se budou podávat pozměňovací návrhy. Považuji za velmi potřebné stanovit obecná pravidla, která jsou odlišná od státní služby právě tím, že to je služba specifická. Co mi tam chybí, je rozdělení té státní služby u těch států, se kterými jsme vázáni nějakou širší shodou, širší domluvou nebo mezinárodním závazkem. Zejména tedy jaký je rozdíl mezi službou diplomata, nebo pracovníka zastupitelského úřadu ať už v jakékoli funkci, ve státech Evropské unie a v jiných státech. Já myslím, že to je důležité.

Řeknu jeden konkrétní příklad, který jsem tam nenašel a který jsme tady museli řešit a který tady řešen není, který je řešen klasicky zdravotním připojištěním. Občan České republiky - nebo občanka České republiky, která je řádně zdravotně pojištěna a porodí v České republice, její děti automaticky jsou zdravotně pojištěny. To samozřejmě se vyjednává. Je otázka, nakolik platí zdravotní pojištění České republiky i v zemích Evropské unie, protože ten princip jednotného trhu, tedy i jednotných pravidel ve zdravotním pojištění, je velmi podstatný. Ale když se tady narodí manželce diplomata dítě, a byli jsme toho svědky, mohl bych vyprávět konkrétní velmi drsný příklad z roku 2012 nebo 2011, resp. přelom 2011/2012, protože ta dvojčata se narodila v prosinci 2011, tak ty komerční pojišťovny odmítly děti pojistit, protože byly v inkubátoru. A to je podle mého soudu docela zásadní věc, protože po té diplomatické misi Česká republika vyžadovala nejdříve 800 tisíc a potom, když jsme to nechávali přepočítat, protože se ten konkrétní velvyslanec jiného státu v České republice na mě obrátil, já jsem se obracel na tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, myslím, že z toho byl téměř diplomatický skandál, požadavek toho zdravotnického zařízení byl 240 tisíc korun. Tak někoho obrat, promiňte mi, o 600 tis. korun mi připadá docela jako zásadní věc.

A teď si představte, že my podobnou záležitost budeme muset řešit. A podle mého soudu je potřeba rozlišit ono zdravotní pojištění, které poskytujeme českým státním občanům v České republice, máme nějaké dohody uvnitř Evropské unie o této záležitosti, nakolik platí pravidla o zdravotním pojištění, když začne občan České republiky v rámci svobodného pohybu občanů a pracovní síly na evropském pracovním trhu pracovat, tak pravidla musí platit. To pravidlo neplatí ve třetích zemích, tedy v zemích neunijních. Ale v tomto ohledu si myslím, že to je věc, která bude muset být hlouběji posouzena ve výborech při projednávání, a nejen ve výboru zahraničním podle mého soudu. A to je věc, která se týká jedné konkrétní záležitosti.

Nechci nějak záměrně zdržovat, ale vzhledem k tomu, že ten zákon tady je předložen - a podotýkám, je zpracován s velkou pečlivostí, je tam řada věcí, na které jsme čekali, je, pokud jde o definice některých věcí, poměrně slušně zpracován. A pak jsou tam věci, které tam zásadně chybí nebo se musí dopracovávat. A to si myslím, že je důležité, abychom si uvědomili, v jakém společenství jsme, jestli respektujeme ty principy mezinárodněprávních závazků, které jsme přijali, nebo je chceme přijmout, a jakým způsobem to pro občany České republiky budeme zajišťovat. Jestli tedy tahle záležitost má, nebo nemá určitá pravidla.

A minimálně z tohoto důvodu, abychom se vyhnuli určitému, a myslím, že to tady říkali snad všichni kolegové, kteří vystoupili, vyhnuli problému, který jsme tady měli se služebním zákonem a s jeho změnou, tak bych doporučoval panu ministrovi věc, kterou v té době už krize léta 2014 musel realizovat ministr vnitra Chovanec, že jsme měli pracovní skupinu složenou ze zástupců všech politických stran a ty věci jsme konzultovali, samozřejmě tak jak se to ve výborech vyvíjelo, na bázi pracovní porady, která na Ministerstvu vnitra byla. A pomohla tomu konečnému, i když nikoliv podle mého soudu dostatečnému řešení. Protože tam např. jsme už v té době namítali potřebu řešení výjimek, které se týkaly např. věku 70 let, ale i jiných záležitostí, jak to tady řekl kolega Klán. Že principiálně tam musí být věková hranice a pak tam musí být podmínky, za kterých striktní pravidla lze např. z důvodu třeba půlroční lhůty nebo jiného důvodu, který např. spatřujeme u paní velvyslankyně Filipi, proč tedy máme tu změnu, kterou jsme tady potom ve služebním zákonu prosazovali, proč ji máme povolit a jak se to toho povolení dotýká.

Pokud jde ještě o jednu záležitost, která mě zajímá a která podle mého soudu by si i zasloužila vysvětlení i z toho pohledu fungování, a to jsou otázky zvláštních misí a styčného úřadu nebo kanceláře. V tomto ohledu je samozřejmě i otázka, jakým způsobem fungují naši honorární konzulové v zahraničí a jaký je vztah České republiky k tomu honorárnímu konzulátu, tzn. vlastně k někomu, kdo má český diplomatický pas, ale všechny ty věci vykonává vlastně za své. Je nějakým způsobem svázán s Českou republikou. To stejné platí pro honorární konzuly jiných států pro české občany, protože si myslím, že tam princip reciprocity pro jednotlivé státy musí být popsán mnohem detailnějším způsobem. To si myslím, že je potřeba i najít, řekl bych, shodu na této záležitosti. Už proto, že jsme řadu diplomatických misí opustili. Že Československo v minulosti mělo tradiční vztahy do určitých teritorií, ale při jednotlivých turbulencích, ať to bylo za první republiky, za protektorátu, po roce 1945, po roce 1948, po roce 1968 nebo 1989 nebo po roce 1992, kdy jsme ztráceli některé, řekl bych, výhody, které jsme měli z minulých jednání, a odcházeli jsme z některých diplomatických řešení nebo těch úkolů, které jsme měli v rámci diplomacie mezinárodní, tak samozřejmě jsme odcházeli z určitých měst, z určitých teritorií zcela. A ti konkrétní diplomaté měli potom na starost celý region, nikoliv jeden nebo dva státy, které svým způsobem byly pro nás tím vhodným partnerem.

Pamatuji si na debatu, která byla podle mého soudu velmi výrazná, hned po roce 2000, která se týkala hlavních našich vztahů, nikoliv jenom unijních, ještě před vstupem do Unie, kolik toho budeme schopni uzavřít, nakolik budeme mít samostatné bilaterální vztahy např. právě v Egyptem, ale také s dalšími státy, např. s Jihoafrickou republikou nebo s těmi státy Afriky. A vyvíjela se situace trochu jinak, než se potom ukázal reálný výsledek po roce 2011, po tzv. arabském jaru, kdy vlastně naše rozhodnutí ze začátku 21. století se ukázalo jako sice dobré, ale bohužel nikoliv dlouho trvající, protože ne všechny státy severní Afriky řešily tzv. arabské jaro způsobem, který vedl, když to řeknu hodně diplomaticky, když už se bavíme o zahraniční službě, způsobem, který odpovídal stabilnímu politickému režimu státu, a my jsme museli zaměřit svoji pozornost na jiné státy tohoto regionu, abychom si udrželi kontakty, které nám umožní jak politickou, tak ale zejména ekonomickou spolupráci v tomto regionu.

Samozřejmě není možné odhadnout, nakolik je taková záležitost možná, nakolik jsou stabilní ty režimy, se kterými jednáme, protože samozřejmě při respektování čl. 1 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech je právo každého národa si vytvářet vlastní politický režim a využívat vlastní přírodní zdroje. My jim do toho nemáme co mluvit. Ale na druhou stranu samozřejmě naše ekonomické zájmy při našem zaměření, kdy naše ekonomika je ze 70 % exportní, je velmi důležité si takové vztahy udržovat.

Myslím, že to je věc, která je k diskusi. Já jsem ji neuvedl nijak dramaticky. Vůbec nejsem z těch, kteří by si mysleli, že návrh snad máme zamítnout. Naopak, vítám ho. Možná že nejsem tak kritický k tomu, že tady nám chybí 20 let. Ale pravda je, že když jsme v roce 2002 přijímali zákon o státní službě, že už v té době existovala debata, jestli má být zákon o té diplomatické službě nebo zahraniční službě oddělen. To nakonec bylo sjednoceno a rok 2014 nás vyškolil v tom, že to oddělení je správné.

Takže bych chtěl svým způsobem poděkovat panu ministrovi zahraničí, že se ujal tohoto úkolu a že to první čtení je svým způsobem čtení o normě, která má svoji strukturu, na kterou můžeme nahlížet z různých úhlů pohledu, ale je to věc, která je dobrým základem pro jakoukoliv diskusi ve výborech, a případné úpravy budou nikoliv, jak říkal Karel Schwarzenberg, zásadní, ale spíše kosmetické, ale budou směřovat do oblastí, které zatím nejsou v zákoně popsány, nebo by je musel, a v tom případě to očekávám, ministr řešit vlastní vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí, která by se dotýkala reálného života diplomatů, který by prováděl, řekl bych... zaměření toho zákona, ten prováděcí předpis bychom rádi viděli alespoň ve druhém čtení při podrobné rozpravě, abychom věděli, kam to směřuje, co je tam možné a co není možné učinit.

Potom ještě jedna věc, která je podle mého soudu důležitá, je lhůta pro projednání. V tuhle chvíli nemám v úmyslu říkat, že nemáme prodlužovat, já bych byl rád, aby to do konce volebního období bylo vypořádáno, aby pan ministr byl v této věci úspěšný, nikoliv snad proto, že si to udělá... To si pan ministr nezaslouží, když už na mě pokřikuje, tak mu odpovím takhle napřímo. Kvůli tomu ne, aby měl tady pomník v podobě zákona o zahraniční službě, ale spíše proto, abychom byli schopni potom odevzdávat určitou práci, že je tady norma, která má smysl a je důležitá. A má také dostatečný rozměr do budoucna a pokrývá tyto věci.

Chápu, že pokud tady vlastně takový pokus nikdy předtím nebyl, že norma je nesrovnatelná s něčím jiným. Je srovnatelná snad se zahraničními úpravami, které si můžeme nalézt v některých nám podobných právních prostředích ať už kontinentálního práva, nebo práva anglosaského, protože to jsou snad srovnatelné systémy, se kterými pracujeme. V tomto ohledu jsem přesvědčen, že při projednávání, přikázání tohoto návrhu zahraničnímu výboru, a tady nezpochybňuji, aby to byl garanční výbor, jsem přesvědčen, že minimálně ustanovení, která se budou týkat ostatních záležitostí, by měla být projednána ve výboru rozpočtovém, protože to má samozřejmě nároky na státní rozpočet, jsou tam vyčísleny a je třeba je posoudit, a potom zejména sociální zabezpečení, které je sice primárně dáno českým právním řádem, a nevidím tam úplně takovou vazbu, kdy by to vyžadovalo, ale výborem zdravotním, který by mohl lépe posoudit srovnatelnost systémů v našich zahraničněpolitických závazcích, které máme, které jsou konstruovány jako skutečné společenství.

A teď nebudu zabíhat do debaty, která se tady odehrávala dopoledne, to znamená do debaty o tom, jaká je současná podoba základních dokumentů Evropské unie a jakou má stabilitu. Ale jde o to, abychom byli schopni zejména ve volném pohybu pracovních sil zabezpečit pro zaměstnance českého státu na území cizího státu pravidla, která jsou stejně dobrá, jako jsou pravidla, kdyby byl doma, tedy zaměstnanec českého státu v České republice. To si myslím, že je velmi podstatné.

Tolik asi na úvod vystoupení. Jsem přesvědčen, že pan ministr, pokud bude reagovat v závěrečném slově, bude mít na to názor, protože když to připravovali, jistě to nebyla věc jednoduchá, a zároveň budou schopni ti, kteří budou odůvodňovat zákon ve výboru, odpovědět na otázky, které tam určitě vzniknou, které nemá cenu řešit dnes na plénu. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane místopředsedo. Poznamenal jsem si vaše návrhy, aby tento materiál byl přikázán rozpočtovému a zdravotnímu výboru.

Eviduji jednu faktickou poznámku pana poslance Grospiče a potom přednostní právo pana ministra. (Od stolku zpravodajů: Ministr chce vystoupit až po konci rozpravy.)

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, pane ministře, vážení kolegové, nezdržím vás dlouho. Mě předchozí vystoupení vedla ještě k jednomu zamyšlení a takové prosbě, protože po zkušenostech s ostatními zákony, třeba se služebním zákonem, ale i teď s novelou zákoníku práce, která je projednávána v současné době ve výborech, vím, že se tvoří vždycky obsáhlé pozměňovací návrhy, které se víceméně připravují na orgánech ústřední správy a někdo z poslanců si je osvojí a předkládá je. Jestli by nebylo možné věnovat velkou pozornost tomu, aby se pokud možno co nejvíce sjednocovala terminologie, která prochází jak zákoníkem práce, tak služebním zákonem, tak zákonem o služebním poměru zaměstnanců územně samosprávních celků, tak i teď tímto navrhovaným zákonem. Je to praktická věc, která může do budoucna ledasco usnadnit, dojde-li třeba k soudním sporům mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem v praktických otázkách, a velice bych se za to přimlouval.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy řádně přihlášený pan poslanec Marek Benda a po něm pan poslanec Klán. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, mám trošku pocit, jako by se to poslanci komunistické strany snažili zdržovat. Myslím, že kvůli nějakým dalším bodům než kvůli tomuto konkrétnímu. Pokusím se být krátký, ale přesto několik malých pochybností.

Já úplně nemám rád zákony, které si jednotlivé skupiny píší sami pro sebe. A tohle je bohužel takový typický zákon, kde si zaměstnanci zamini, kteří už dlouhá léta, už těch dvacet let jsou velmi uzavřenou skupinkou, napsali pro sebe zákon, který jim připouští nějaké další výhody a ještě vymýšlí další způsoby, jak ztížit přístup do této uzavřené skupinky, která si sama mezi sebou všemožné rozděluje. Na rozdíl od svých všech předřečníků nejsem vůbec přesvědčen o tom, že potřebujeme zákon o zahraniční službě. Myslím, že by bohatě stačilo několik případných výjimek, které bychom měli k zákonu o státní službě, a stejně tak nepokládám za úplně fér, abychom ho označovali jako zákon provádějící předpisy Evropské unie, což netvrdím, že tam něco malinko obsaženo není, ale mohlo by to být obsaženo klidně někde jinde a tady je to jenom tak, aby to vypadalo, že to je evropská norma. To je první pochybnost, kterou vyslovuji, charakteru obecného.

Druhá věc. Myslím, že zákon už proto, kdo byl garantem zákona o státní službě, by měl být přikázán do ústavněprávního výboru, aby došlo ke srovnání toho, jak je upravena státní služba, jaké výjimky opravdu potřebujeme na zahraniční službu a jaké jsou navíc a řekněme charakteru, které si tam jenom zaměstnanci zamini zapsali, aby jim byly k výhodám.

Stejně tak si myslím, že jsou tam některé věci, které mi připadají právně minimálně lehce pochybené. Paragraf 19, omluvte mě, jestli se mýlím, ale činnost notářské povahy: Zastupitelský úřad osvědčí na žádost občana, že je naživu, jestliže mu prokáže svoji totožnost platným úředním dokladem. Tak já si tedy neuvědomuji, že by někdo v České republice osvědčoval, že je někdo naživu, a vůbec si nejsem vědom toho, k čemu by mu to v zahraničí bylo, když by měl platný úřední doklad. Já si dokážu představit situace, kdy to může být někomu k něčemu platné, když naopak ten úřední doklad nemá, ale ne když ho má. Takže osvědčovat, že je někdo naživu, se mi zdá pochybené. Nevím, kdo to tam napsal. Možná mi někdo vysvětlí, že to je někde nezbytné, ale stejně bych chtěl toto vysvětlení slyšet v rámci jednání výboru.

Druhá věc, která mě lehce zarazila, je souvztažnosti paragrafů 32 a 33, které možná čtu špatně, a pak se samozřejmě autorům omlouvám, ale mně přijde, že ve vzájemné vazbě dochází k tomu, že vlastně na volné služební místo v ministerstvu se nemusí vypisovat výběrové řízení, že se to tak jako obejde, že se použije 32 a 33 vedle sebe a budu si tam moci přijmout, koho budu chtít. To je věc, které bych se velmi rád ubránil, protože už jsme zažili státní službu, už jsme zažili státní službu za této vlády, která se tvářila, jak bude stabilizovat státní službu. Znamenalo to, že předem si nabrali desítky, někde až stovky zaměstnanců, některé na vysoké posty, a nyní ta samá vláda vymýšlí složité konstrukce, jak některé loajální úředníky, kteří jí přestali vyhovovat, například na Ministerstvu zdravotnictví, odvolat rušením celých sekcí a rušením náměstků.

Takže bych byl jenom velmi rád, abychom si vyjasnili, že pravidla pro vstup do státní služby budou platit i pro tuto zahraniční službu, asi s výjimkou velvyslanců, které jmenuje prezident. Tam ta výjimka být musí, ale že na běžné úřednické posty to zůstává stejné.

A poslední pochybnost, kterou zase jenom vznáším, a možná že budu přesvědčen o tom, že to tak není, je k § 55 Odškodnění za následky vzniklé při výkonu služby nebo práce v zahraničí, kde se přiznává nějaké odškodnění za následky živelní katastrofy, trestného činu osobě, která je vyslána do zahraničí, kromě pojištění a dalších věcí, které má, přiznává se i rodinným příslušníkům. Zase mi to není úplně jasné. Je asi právem vzít si do zahraničí svého rodinného příslušníka. Úplně nevím, jestli má být pod touto jakoby superzvýšenou ochranou, že v případě trestného činu dostává ještě nějaké odškodnění od státu, pokud mu vznikla invalidita. Ještě to jsem ochoten pochopit u toho vyslaného, jako že se bere, že celou dobu tam je ve službě státu. U rodinných příslušníků opravdu si nejsem jist, jestli celou dobu, kdy jsou v zahraničí, jsou v tomto směru ve službě státu.

Tolik krátce pochybnosti, abych já to nezdržoval, a požádal bych, aby tento návrh zákona byl přikázán ještě do ústavněprávního výboru, aby odlišnosti od státní služby byly posouzeny. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Přečtu dvě omluvy. Dnes od 15.50 do 16.20 z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Jaroslav Klaška a dále do konce jednacího dne se omlouvá pan poslanec Milan Urban.

Nyní má přihlášenu faktickou poznámku pan místopředseda Vojtěch Filip. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Já si vyprošuji připomínky, jestli tady někdo zdržuje. Protože já jsem tam chodil na zákon o státní službě k ministrovi vnitra. A ostatní byli doma. Sešli se tady v pátek, kdy jsme tady zjistili, že ještě není nic dohodnuto, a tak to chodilo celé léto v roce 2014. Já jsem tam byl vždycky celý den u pana ministra. Takže to je jedna věc. A jestliže se vyjádřím k zákonu, tak nezlobte se, k tomu mám snad právo!

A když už se tedy vyjadřuje pan kolega Benda, tak já se ale nedivím, že tam je notářská činnost. Apostila pro každého advokáta, pro každého notáře v ČR, apostila tedy toho úřadu v zahraničí, je velkou podstatnou záležitostí pravosti dokumentu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy řádně přihlášený pan poslanec Klán.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Jak jsem slíbil, tak vystupuji ještě jednou s nějakými svými poznámkami.

Předně souhlasím s předřečníkem místopředsedou Filipem, že to perné léto roku 2014 bylo opravdu perné, protože na služební zákon jsem chodil společně s ním, a když se vedla ta dlouhá jednání a nevyjednávání a spíše někdy i vydírání ze strany pravicové opozice, jak služební zákon má vypadat, kdy se řeklo na jednom jednání - myslím, že to bylo dokonce v pátek ráno tenkrát: prostě buďto nebude Generální ředitelství státní služby a odblokuje se jednání Sněmovny ve třetím čtení, anebo se to celé zablokuje. Takhle se to táhlo opravdu několik týdnů, že se prostě nenašel kompromis mezi tím, zda bude Generální ředitelství státní služby po vzoru Velké Británie nebo Polska nebo dalších států, které to mají takto upraveno, a vlastně superúředník vznikl na Ministerstvu vnitra. Takže tam je určitá jakoby trochu politizace. A pak se to muselo jezdit horko těžko vysvětlovat do EU, proč jsme zvolili tento model a je to uděláno tímto způsobem. Takže služební zákon byl opravdu projednáván rychle, nekvalitně a vzniká z toho paskvil. A je to vidět, že se prolíná do celé státní služby, což je jasné z toho názvu, ale dělá problémy na různých ministerstvech, a právě zahraniční služba je jedním z ministerstev, kde tento problém nastává.

A mě fascinoval tady pan kolega Benda prostřednictvím pana předsedajícího - on řekne výjimka. Já jsem tady říkal: A vidíte to! Je to zákon pro výjimku. Výjimka potvrzuje výjimku a přijde další výjimka. A když už to tady říkají i kolegové poslanci, udělejme tedy výjimku, dobře, ale čím více výjimek a čím více vyjmutí ze zákona, tím méně transparentnosti ve státní správě a tím větší riziko potenciálního nešvaru, včetně korupce ve státní správě. Pokud tam uděláme deset výjimek, tak se to bude obcházet dokolečka a nikam se nedostaneme. Tím pádem budou bujet tyto různé nešvary a různé problémy.

Nicméně já se tady ještě zeptám pana ministra, když se tady projednávala ta výjimka o věku 70 let, je to před rokem, je to asi rok, kdy jsme dělali tu výjimku pro dvě velvyslankyně. Já jsem si tenkrát přečetl důvodovou zprávu, kterou tady předkládala mimochodem paní ministryně školství Valachová tenkrát, která připravovala původní služební zákon, tenkrát ještě s panem ministrem Dienstbierem, kdy jsem chodil na ta jednání jako garant poslaneckého klubu KSČM ke služebnímu zákonu, tak mě docela zarazilo, že v důvodové zprávě - to nevím, jestli pan ministr, on byl tenkrát nějak nemocný, jestli se nepletu, byl asi v nemocnici, jsem rád, že je už dneska plně fit a zdráv, aby mi na to mohl třeba zareagovat, že tenkrát tam bylo napsáno, že nelze očekávat žádné dopady na ostatní veřejné rozpočty ani podnikatelské prostředí České republiky. Bylo to v důvodové zprávě před rokem. A jinde v té důvodové zprávě, kde jsme dělali tu výjimku 70 let, se píše: Další skupina osob, která může být v rámci státní služby přijata do pracovního poměru na dobu určitou, jsou občané ČR, kteří dlouhodobě pobývají v zahraničí z důvodů nesouvisejících s výkonem zahraniční služby, nejčastěji z důvodu uzavření sňatku s cizincem. Výhodou zaměstnávání těchto osob je detailní znalost místních poměrů, včetně místního jazyka, přičemž z důvodu zachování českého státního občanství u nich přetrvává potřebný stupeň loajality se státem. Je zde tedy dán zájem České republiky. V závorce - ročně je takto přijímáno cca sedm zaměstnanců, kteří vykonávají pozice administrativně technického personálu, a to zejména v zemích s vyšší obtížností života, například Senegal, Jordánsko, Peru, Malajsie atd. Také v tomto případě - a teď přijde ten rozpor, logický rozpor, dámy a pánové, s větou, kterou jsem říkal na začátku, a tady se píše: Také v tomto případě dochází k úspoře finančních prostředků, jelikož těmto osobám není vyhrazeno ubytování, cestovní náklady a školné atd. Takže vidíte logický rozpor s tím začátkem, kdy tam se tvrdí, že nelze očekávat žádné dopady na ostatní veřejné rozpočty, a na konci se píše, že dochází k úspoře finančních prostředků. To se psalo před rokem. Já se ptám pana ministra, jestli to dneska už tam mají správně, jestli to už vyřešili, jestli se nějak dohodli.

A když už je to tady takhle napsáno a když tady vidím země, kam se nerado nějak moc chce asi jezdit na velvyslaneckou službu - Senegal, Jordánsko, Peru -, jakým způsobem hodlají motivovat ve své podstatě lidi, aby šli do těchto pozic na tyto velvyslanecké posty. Jestli se to nějak bude motivovat, aby tam chodili, že jsou některé lukrativnější, některé méně lukrativní. Tak mě zajímá, jestli tam je třeba nějaký benefit. Neumím si to představit. Takže já bych chtěl slyšet od pana ministra ještě tuto věc.

To zase opět neříkám jen tak na úvod, ale to je taková ta má kritická poznámka k tomuto návrhu zákona o zahraniční službě. Protože je jasně vidět, že se prolíná se státní službou a se služebním zákonem. A ty hrany a kontroverze v něm budou stále. Ale jak říkám, pokud by se ten zákon měl dělat a neměl by spadat pod státní službu, tak se to musí upravit. Nicméně když jsem to konzultoval tenkrát ještě na Karlově univerzitě, tak tam bylo jasně řečeno, že výkon zahraniční služby by se měl upravit prováděcím předpisem, ale nikoliv vyjmutím ze zákona o státní službě a zavedením zahraniční služby, respektive zákona o zahraniční službě. Takže v tom případě by bylo možná jednodušší ten výkon služby pro zahraničí, tedy zahraniční služby, udělat prováděcím předpisem.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Klánovi. Další řádně přihlášenou je paní poslankyně Hana Aulická. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte, abych i já trošku přispěla do této diskuse. Musím říci, že my jako klub jsme kvitovali předložení tohoto komplexního zákona, ale jak už zde byly řečeny výtky mého kolegy i dalších, tak se úzce prolíná prostě se služebním zákonem a nemyslíme si opravdu, že ten problém je zanedbatelný, nebo i ta diskuse by měla být rozsáhlá.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda přichází s komplexním návrhem zákona o zahraniční službě. Upravuje zásady a způsob výkonu zahraniční služby, postavení, zřizování, zrušení zastupitelských úřadů České republiky v zahraničí a jejich činnost, výkon konzulární služby, služební a pracovněprávní vztahy v souvislosti s výkonem zahraniční služby. Také přiznávání a propůjčování diplomatických a konzulárních hodností, ale to se již opakuji. Již bylo vše zmíněno mými předřečníky. Tento zákon také zapracovává příslušný předpis Evropské unie a upravuje podmínky poskytování konzulární ochrany nezastoupeným občanům jiných členských států Evropské unie. Zákon komplexně řeší problematiku agendy práce Ministerstva zahraničních věcí v rámci zastupitelských úřadů a konzulární činnosti v intencích zařízení a zákonných úprav v obvyklých zemích Evropské unie.

Ale hlavní gros tohoto zákona je, že kompletuje a upravuje paragrafy, které byly doposud řešeny v mnoha zákonech, pouze do jednoho zákona o zahraniční službě. Musíme zde souhlasit i s dalšími předřečníky, že tento směr a snahu vítáme, protože je tato legislativní úprava nutná. Jak už bylo řečeno, je škoda, že přichází až nyní.

Vzhledem k rozsahu těchto předložených změn a novelizací však také návrh zákona vyžaduje dle mého soudu i konzultaci s předkladateli a zvláště v oblasti pracovněprávního vztahu. Tato novela se jednoznačně prolíná s problematikou služebního zákona a praxí ve fungování zastupitelských úřadů. Ale o tom, jak už jsem řekla, zde podrobně hovořil kolega Klán, Grospič i kolega, nebo místopředseda Vojtěch Filip.

Musím říci, že je také zajímavé si poslechnout samotné úředníky, náměstky, ředitele na samotných ministerstvech, co všechno přináší služební zákon v praxi. Opravdu někdy není co závidět.

Vrátím se ovšem k oblasti pracovněprávního vztahu. Jako členka výboru pro sociální politiku musím znovu připomenout, že klub KSČM nemá zásadní výhrady k této novele, ale jsou zde tak závažné oblasti, které si myslím, že by měly být prodiskutovány i na výboru pro sociální politiku. A jak už tady řekl kolega, a v tom s ním opravdu souhlasím, i na ústavněprávním výboru.

Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk z řad KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji paní poslankyni Aulické. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Jestliže ne, tak před uzavřením rozpravy pan ministr. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Takže děkuji všem vystupujícím za to, že se seznámili se zákonem a že tady v úvodní rozpravě položili některé otázky a také vyjádřili některé obavy. I když těch bylo hodně, tak si myslím, že se na ty otázky odpovědět dá a že snad do toho jsem schopen vést trochu více jasna a možná rozptýlit některé obavy.

Za prvé tady byl dotaz, které země zejména z EU nemají zákon o zahraniční službě. Abych to upřesnil, tak zákon o zahraniční službě nemá Malta, nemá ho Maďarsko. Pokud vím, nemá ho Irsko a snad Švédsko. Jinak si myslím, že ho všechny ostatní mají, v těch sousedních zemích mají zákon o zahraniční službě. Já to říkám také proto, aby bylo zřejmé, že tvrzení, že zákon o státní službě, že to je jeho nedostatek, že to nedokázal pokrýt, to úplně nesdílím, protože si myslím, že v drtivé většině zemí se to nedaří pokrýt a musí mít speciální zákon o zahraniční službě. Takže proto si myslím, že ambice, že by zákon o státní službě měl vyřešit všechny problémy zahraniční služby, je přílišná a nedaří se naplnit v drtivé většině zemí kolem nás. Takže to si myslím, že by mohl být docela silný argument.

Já si především nemyslím, že - jak tady bylo řečeno - speciální skupina dělá pro sebe speciální zákon. To také podle mě dokládám tím, že je takové množství zemí, které to prostě dělají. To není tak, že si zrovna tady v Česku nějaká skupina - protože všichni vědí, že tohle je speciální typ činnosti, který se nedá pokrýt běžnými zákony, které platí v ostatních oblastech státní služby, tak to musí většina udělat takto.

Tady bylo řečeno, že je tu nějaký kompetenční zmatek. Přátelé, tady žádný kompetenční zmatek není! Tento zákon je lex specialis vůči zákonu o státní službě. Je v pozici lex specialis vůči zákoníku práce. A tady není podle mě žádný kompetenční zmatek. My prostě respektujeme kompetenční zákon. Představa, že si tady tím vytváříme - vždyť přece ostatní resorty také mají zákony. Já nevím, zákon o veterinární službě nebo zákon lesní a podobně. To znamená, toto není něco, co tady ještě nikdy nebylo. To je prostě běžná praxe, že si resortní ministerstva upravují své oblasti. Takže v tom si myslím, že to zas tak senzační věc není, že máme tady najednou zákon o specifické oblasti činnosti.

Tady se hodně mluvilo o těch 70 letech. Tak aby bylo jasné, v tomto zákonu o zahraniční službě žádných 70 let není zmíněno. Aby to bylo všem jasné. V tomto zákonu to není, to je otázka úpravy, která je v zákonu o státní službě. A my jsme, když se podíváte na § 41, tak jsme si prostě vytvořili prostor, abychom v případě, že jsme s něčím takovým konfrontováni a potřebujeme někoho zaměstnat déle, abychom to prostě mohli provést tím, že bude ne ve služebním poměru, ale bude v pracovním poměru. Takže my jsme vlastně to, co bylo tehdy tou výjimkou, která se tady... Tak tady žádná duplicita není. Tento zákon o zahraniční službě prostě vytváří podmínky pro to, abychom v případě, že bychom čelili podobné situaci a potřebovali zaměstnat někoho, kdo je nad těch 70 let, tak my to jsme schopni prostě provést. Protože tak jako jsme to udělali v tom případě ještě mimořádně, než jsme měli zákon o zahraniční službě tady ve Sněmovně - a opakuji, žádná duplicita tady nevzniká, protože nyní je to řešení daleko přirozenější a ve výjimečných situacích si dneska poradíme pracovním poměrem. To ten zákon o zahraniční službě podle mě zjednodušuje.

Významná byla také ta otázka navýšení rozpočtu. To cítím jako důležitou věc, kterou bych tady měl také říci. Protože tady díky tomu zdravotnímu připojištění vzniká nárok - je to asi 27,3 milionu. Ale tady mohu říci, že s ministrem financí jsme dohodnuti, tady je souhlas s těmi 27,3 milionu, které by nám měly být poskytnuty. A protože je to věc určité základní ochrany, je-li ta možnost připojištění, vše, co by šlo nad tuto sumu, která se týká připojištění, jsme my schopni zaplatit z vlastního rozpočtu. Takže tím žádné další nároky na státní rozpočet nevznikají.

A co se týče toho, když tady byla diskutována otázka připojištění, možná by tady stálo za to říci, že české zdravotní pojištění nepokryje zdaleka vše ani v zemích Evropské unie. A druhá věc, naše připojištění pokrývá všechny v celém světě.

V té debatě také byla zmínka o honorárních konzulech. Tady bych rád řekl k tomu, co tady bylo zmíněno, ať se dotyčný podívá na § 7 odst. 6 a 7. Honorární konzulové nemají české diplomatické pasy.

Chtěl bych také reagovat na to, co tady zaznělo z úst pana poslance Bendy. Tady si skutečně myslím, že nemá pravdu. To osvědčení o žití, které tady zmiňoval pan poslanec Benda, je velmi často vydávaný dokument. To není žádná rarita. To se vydává velmi často právě v souvislosti s důchody vyplácenými v zahraničí. Takže je to poskytované poměrně často. Ono to osvědčení o žití vypadá fantasticky, ale ujišťuji vás, že to je velmi potřebná věc.

Bohužel musím pana poslance Bendu také ujistit, když mluvil o těch paragrafech 32, 33, to opravdu nebylo správné čtení, které tady předvedl. Nadále platí pravidla o přijetí do služebního poměru podle zákona o státní službě.

A takhle bych mohl postupovat i u celé řady dalších věcí, které si myslím, že jsme schopni si vysvětlit na výborech, kde to budeme projednávat. Mně tedy připadá - a ta rozprava ukázala, že bude celá řada věcí, které budeme potřebovat vyjasnit.

Ještě tady byla otázka na to, že může být někdo poslaný do zahraničí, aniž by s tím souhlasil, to vyslání bez souhlasu. Tady vám jenom zrekapituluji, že je to jasně upravené. Vyslání bez souhlasu je možné pouze na šest měsíců. Státní zaměstnanec vykonávající službu na Ministerstvu zahraničních věcí nebo na Ministerstvu obrany - to se netýká jenom nás - může být vyslán k výkonu takové služby bez svého souhlasu, nepřevyšuje-li doba jeho vyslání šest měsíců a je-li to nezbytné k výkonu zahraniční služby, a to nejvýše jednou za období pěti let. Pak může být tedy to vyslání bez souhlasu státního zaměstnance. Takže to je platné pravidlo také pro Ministerstvo obrany, nejenom pro Ministerstvo zahraničí.

Byl jsem dotázaný také na účinnost toho zákona. Odkazuji na § 64. Tady je napsané, že s ohledem na nezbytnost a potřebnost navrhované úpravy navrhujeme účinnost první den kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení zákona. Takže my tady navrhujeme první den měsíce po vyhlášení zákona. A protože bychom to skutečně potřebovali časově zvládnout a záleží mi na tom, abychom to zvládli, tak vám tady navrhuji zkrácení lhůty projednávání tohoto zákona z té zákonné lhůty 60 dnů na 30 dnů. To je tedy to, co tady oficiálně vznáším ještě v rozpravě, abychom tu lhůtu projednávání zkrátili na 30 dnů, abychom měli šanci toto včas projednat a zavést.

Ještě se dívám na poznámky, které jsem si dělal, protože toho padlo hodně. Chtěl bych ujistit, když tady byla otázka na Diplomatickou akademii, že pokud se někdo dostane do Diplomatické akademie, stává se součástí toho systému a pak už by neměl být problém s jeho dalším zařazením. Takže to není tak, že když jsou studenti přijímáni do Diplomatické akademie, musí se potom dále ucházet o to, aby se dostali do diplomatické praxe. Přijetím do Diplomatické akademie se stávají součástí a počítá se s nimi a neměla by být obava o jejich budoucnost. Ti už se potom na Ministerstvu zahraničí někde uplatní. To bych mohl tady garantovat.

Ještě se snažím si vzpomenout, co tam bylo. Pan předseda Schwarzenberg měl docela zásadní připomínky. Musím ale tady říci, že nejsou součástí, nebo problémem tohoto zákona. To, co navrhoval pan předseda, by bylo věcí debaty o Ústavě. To by znamenalo změny na úrovni Ústavy a to je samozřejmě něco, co tento zákon nemůže postihnout. To je vlastně podle mě trochu jiná debata.

To je vlastně také, co tady říkal pan poslanec Klán, když tady mluvil o těch prováděcích předpisech. Chtěl bych upozornit na to, že nelze - pokud se chci v něčem odchýlit od služebního zákona, mohu to udělat pouze a jenom zákonem. To je základní ústavní pravidlo. Tady nemůžeme mluvit o prováděcích předpisech.

Myslím, že ty další věci, které tady zaznívaly, jsem připraven si vyjasnit do detailů ve výboru, protože si myslím, že to bude vyžadovat ještě důkladnější a možná rozsáhlejší debatu. Ale jako úvod k té výborové debatě děkuji za všechny dotazy, které jsem tady dostal, a jsem připraven v debatě pokračovat třeba už příští týden ve výborech, abychom to stihli v té zkrácené lhůtě, kterou doufám, že přijmete. Snad jsem tedy ty základní věci postihl a zbytek budeme pokračovat.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Eviduji jeho návrh na zkrácení lhůty na 30 dnů. S přednostním právem pan zpravodaj, po něm pan poslanec Klán. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji za slovo. Pan ministr odpověděl na spoustu věcí. Je to také koneckonců jeho úkolem. Udělal jsem si několik poznámek. Někde je budu možná po panu ministrovi opakovat.

Řekl bych, že z vyjádření pana předsedy Schwarzenberga mezi řádky vyplývá určitá snaha vyšachovat prezidenta republiky z důležité role. Nicméně asi by to skutečně předpokládalo změnu Ústavy a byl bych nerad, aby na debatě tohoto druhu nyní zhavaroval tento zákon, který potřebujeme.

Často se tu objevovala kritika možná víc než tohoto zákona obecného zákona o státní službě. Musím říct, že před těmi několika lety, kdy jsme ten zákon projednávali od tohoto pultíku, nikdo z předkladatelů neříkal, že to bude jednoduché, bez chyb a že všechno poběží jako na drátkách. Dalo se očekávat, že tak složitá materie v průběhu času narazí na některé své limity a odkryje chyby, které budeme muset v následujících letech napravovat.

Tento zákon je skutečně zákonem speciálním vůči němu. Těžko tam najít nějaký zásadní kompetenční spor. Samozřejmě projev - neříkám ani tak ani tak a na má slova dojde - je možné pronést a za pár let se dá vždycky odkázat na projev zachycený ve stenozáznamu. Ale dovolím si říct a doufám, že mezi délkou té diskuze, která teď proběhla v rozpravě, a chybami, které jsou potenciálně v tomto návrhu, není přímá úměra a že ve znění, v jakém je ten zákon předložen, je v zásadě také rozumně schvalitelný.

Také zopakuji návrh pana ministra. Je to i návrh můj na zkrácení lhůty. A potom ještě po uzavření rozpravy shrnu, do kterých výborů je tento zákon navržen pro projednání, a dovolím si doporučit jenom dva z nich. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Zatím poslední přihlášený je pan poslanec Klán. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, myslím, že už v této rozpravě vystupuji naposledy, protože tady na moje otázky zazněla odpověď, za což bych chtěl panu ministrovi poděkovat, protože nevyužil té možnosti, aby se ukončila rozprava a řekl závěrečné slovo. Tak za to jsem rád, že jsem se dozvěděl veškeré věci, které jsem považoval za nutné vědět.

Jenom tady v rozpravě řeknu, že nepodpoříme zkrácení lhůty na 30 dnů, protože se jedná o opravdu důležitý zákon, který má spojitosti se zákoníkem práce i se služebním zákonem. Proto nebudeme podporovat zkrácení na 30 dnů. Zároveň samozřejmě podpoříme přikázání výboru ústavněprávnímu, protože tam se právě projednával zákon o státní službě. Takže se to může rozebírat v této fázi a samozřejmě podpoříme také výbor rozpočtový, protože to bude mít zcela jistě dopady do rozpočtu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan ministr s přednostním právem. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Jenom jak jsem se snažil držet v hlavě všechny ty otázky, tak jsem si teď vzpomněl, že na jednu jsem zapomněl odpovědět, alespoň z těch, co jsem udržel v hlavě, a to byla otázka na vojenské přidělence. Takže bych chtěl tomu, kdo se mě na to ptal, sdělit, že vojenští přidělenci nespadají do tohoto zákona o zahraniční službě. Protože tam někde v důvodové správě je napsáno, že příslušníci bezpečnostních sborů a podobně mají svůj vlastní služební předpis. Takže vojenští přidělenci je zvláštní kapitola a to my v tomto zákoně neřešíme.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. To byl zatím poslední přihlášený do rozpravy. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí, tak končím obecnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova. Není zájem o závěrečná slova. Děkuji.

Neeviduji návrh na vrácení či zamítnutí předloženého návrhu, budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru? Není tomu tak. Odhlásím vás všechny a prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Budeme hlasovat o přikázání zahraničnímu výboru jako výboru garančnímu.

Zahajuji hlasování o přikázání zahraničnímu výboru. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 185, přihlášeno je 133 poslankyň a poslanců, pro 131, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Mám zaznamenáno, že během diskuse zazněl návrh na přikázání rozpočtovému výboru a zdravotnímu výboru, jak to navrhl pan kolega Filip, a ústavněprávnímu výboru, jak to navrhl kolega Benda. Má ještě někdo nějaký jiný návrh? Pan kolega Klán, prosím.

 

Poslanec Jan Klán: Kolegyně Aulická tady zmiňovala výbor pro sociální politiku, takže výbor pro sociální politiku.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano. Děkuji panu poslanci Klánovi. Budeme hlasovat, nejprve tedy o přikázání rozpočtovému výboru.

Zahajuji hlasování o přikázání rozpočtovému výboru. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 186, přihlášeno je 134 poslankyň a poslanců, pro 48, proti 52. Návrh nebyl přijat.

 

Dále byl navržen zdravotní výbor.

Zahájil jsem hlasování o přikázání zdravotnímu výboru. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 187, přihlášeno je 134 poslankyň a poslanců, pro 31, proti 70. Tento návrh nebyl přijat.

 

Dále pan poslanec Benda navrhl ústavněprávní výbor.

Zahájil jsem hlasování o přikázání ústavněprávnímu výboru. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 188, přihlášeno je 134 poslankyň a poslanců, pro 119, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Posledním návrhem je výbor pro sociální politiku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro výbor pro sociální politiku, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 189, přihlášeno je 134 poslankyň a poslanců, pro 32, proti 63. Návrh nebyl přijat.

 

Ještě je tu návrh pana ministra na zkrácení lhůty, o kterém dám hlasovat.

Zahajuji hlasování o zkrácení lhůty na 30 dnů. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 190, přihlášeno je 134 poslankyň a poslanců, pro 81, proti 29. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji tedy, že návrh zákona byl přikázán zahraničnímu výboru jako výboru garančnímu, dále rozpočtovému výboru, ústavněprávnímu výboru a lhůta byla zkrácena na 30 dní. Končím prvé čtení tohoto návrhu zákona. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

 

Dalším bodem našeho jednání je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.