(10.50 hodin)
(pokračuje Laudát)
Jestli tady je vyčítáno panu kolegovi Hermanovi, že poslouchal jiné stanice, tak já se tedy přiznám, že se považuji za žáka Svobodné Evropy. Poslouchal jsem to s výjimkou od pondělka do pátku, když jsem byl na vysoké škole a bydlel jsem na Strahově pod kolejemi, příznačně blok 11. To je ten věžáček úplně nejníž dole, tak tam přímo kotvilo lano, které drželo jednu z těch rušicích stanic, které trčely nad Prahou. Říkalo se tomu příznačně souhvězdí komunistů, protože samozřejmě nahoře měli ta červená signální světla, aby do toho někdo nenarazil.
Já skutečně prosím - už začínáme být tímhletím směšný. Najděte si, soudruzi, jiné téma než toto. Já si myslím, že je to skutečně ztráta času. Já se bojím podstatně jiných běsů. A když tady někdo mluví o ohrožení nebo demontáži Československa, tak začněte zdůvodňovat, a jestli já bych něco Benešovi vyčítal, tak proč daroval malému Sovětskému svazu Podkarpatskou Rus, a další a další věci. Proč jste se spojili a tady jste tolerovali a podporovali okupanty. Okupaci vlastní země. Přes 20 let tady trčeli. Co po nich zbylo? Zamořená zem. Stát, který byl osmý ekonomicky nejvyspělejší na světě mezi dvěma světovými válkami, tak jste ho poslali do jakéhosi průměru, z kterého se do dneška nemůžeme vybabrat. Tak prosím vás, už toho nechte. A možná ne před 70. Mě by zajímalo, a jak dneska se začíná čím dál víc mlčet, co se dělo pře 27 lety, jak se tady lidi dusili. Papaláši měli přístup k lepší lékařské péči, bony tady pro vyvolené, někdo směl vyjet. A jestli pan Herman tam koukal, já se přiznám, že jsem taky koukal, jestli v tom vašem ráji, v těch drátech není díra, a utéct odtud. Nakonec jsem to neudělal a do dneška toho lituju. Děkuju. (Potlesk ze střední a pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan místopředseda Filip. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Paní a pánové, já bych vrátil tu situaci zpátky. Já chápu, že můžeme debatovat o tom z ideologického pohledu, ale já to nemohu přijmout. A samozřejmě si udělám vlastní obrázek o tom, proč nebylo přijato usnesení, které jsem navrhoval, to znamená, že pan předseda vlády mi odpoví znovu.
Já jen kolegovi Laudátovi mohu říct tolik: Ano, můžeme říkat, že bylo bývalé Československo v letech 1920 až 1938 osmým průmyslově nejvyspělejším státem světa. Musel bych tady připomenout slova bývalého místopředsedy vlády a ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého, který říkal, že Československá socialistická republika byla v roce 1989 14. nejvyspělejším státem světa. To je jeho výrok, najděte si ho, já ho mám schovaný. To mě tenkrát výrazně potěšilo. Protože samozřejmě když budeme hodnotit tu historii bez historických souvislostí, tak se k ničemu nedopracujeme.
Já jsem byl rád, že vystoupil kolega Benešík u té mé interpelace, protože to je přesně ten moment, který tady je třeba řešit, jestli má česká vláda vysílat své ministry na zasedání nějakých spolků. Říkám záměrně nějakých. A jestli máme snižovat svou míru suverenity. Já přece vůbec nezpochybňuji otázku jiného chování se vůči sobě jednotlivých evropských národů. To jste ode mě nikdy neslyšeli. Já jen chci, abychom se pokusili najít způsob, jak Česká republika bude komunikovat se Spolkovou republikou Německo jako stát, jak budeme komunikovat s Rakouskem, jak budeme komunikovat se Slovenskem. Někteří stále nepochopili, že jsou tu dva suverénní státy, Česká republika a Slovenská republika.
A kdybych měl mluvit o Podkarpatské Rusi, jako to tady zkusil pan kolega Laudát, tak bych musel říci ano, v tuhle chvíli, kdyby existovalo Československo, je nejlepší moment na to, abychom měli původní hranice jako v roce 1918. Ale ta šance tady není, protože došlo, promiňte mi, k docela podivně organizovanému rozdělení československého státu. Mně se tím ztratila moje vlast. Já jsem typické federální dítě, maminka ze Slovenska a tatínek z Čech. Ale samozřejmě že tady to hledání, i prostřednictvím této interpelace, má přece racionální jádro - způsob suverénního vystupování České republiky na mezinárodní scéně. A jestli my máme jít skloněni, promiňte mi, do Německa, když to vyčítáme při jiných příležitostech, anebo jestli máme jednat rovným způsobem. A vůbec nezpochybňuji, že by to byli právě ti, kteří jsou právě v tom sdružení občanů vyhnaných v roce 1938 z československého pohraničí, kteří by byli tím důstojným partnerem Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Já přece znám řadu lidí, kteří byli odsunuti a kteří nebyli odsunuti.
Jestli chcete, udělám tady historický exkurz, jak se zachovali národněsocialističtí ministři v československé vládě po roce 1945 k odsunu, tedy k rozhodnutí vítězných mocností, a jak se zachoval tehdejší premiér Klement Gottwald. On to byl, který nepřipustil, aby byli odsunuti ti, kteří tady chtějí zůstat a kteří byli antifašisté. Přece jestli chcete ten zápis, tak si ho najděte v digitální knihovně tehdejšího Národního shromáždění. To vystoupení je přece známé.
Takže já jsem svou interpelací jenom trval na tom, abychom našli způsob, který bude dostatečně důstojný suverénní České republiky jako jednoho ze států Evropské unie. Vstupovali jsme do Evropské unie na základě referenda. A to není běžná věc. Bylo to jediné referendum, které bylo připuštěno v tomto státě. Ostatně většinou je argumentováno tím, že bychom se zbavili odpovědnosti. Ostatní věci jsou také často argumentovány tím, že bychom snad špatně rozhodli. Dobře, jestli se jako politici bojíme rozhodnutí vlastních občanů, tak tady nemáme co dělat. Já pro referendum jsem a klidně budu prosazovat i individuální referenda, pokud nebude zákon o referendu obecném. A to jsem nechtěl takhle zeširoka o tom hovořit. Ale princip interpelace Miroslava Grebeníčka, mojí interpelace je přesně o tom důstojném chování.
Děkuji vám. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Nyní se táži, kdo další se hlásí do rozpravy. Prosím, pan poslanec Laudát. Jenom pro pořádek upozorňuji, že interpelace končí v 11 hodin. Prosím.
Poslanec František Laudát: Já mám jenom technickou. Je to marný, je to marný. Spíš bych vyzval politiky demokratických stran, aby se ať už z hlouposti, nebo z jakéhokoliv důvodu k těmhle názorům a k tomu foukání do minulosti nepřipojovali. Opravdu jsem byl znovu velmi otřesen chováním pana šéfa, znovu šéfa Senátu Štěcha v Terezíně. Je to zbytečné a skutečně tam problém není. A neřešme tady věci, které jsou úplně zbytečné, hloupé navíc a směšné. Já si myslím, že máme dost věcí k řešení jinde a jindy. Podívejte se, v jakém jsme stavu... Mě by spíš zajímalo, kdyby pan Ťok konečně přiznal pravdu, co se děje koĺem D8 a dalších a dalších věcí.
Co se týká tohoto, myslím si opravdu, sám jsem příjemně překvapen, že dneska, jestliže se bavíme s Němci, tak tam žádný problém není. Oni když sem jedou, i oficiální návštěvy, tak na rozdíl od těch vašich kámošů z Číny tady nikdo nepožaduje nějaké trapné vlajkoslávy, nějaké maškarády a skutečně vzkazy, které jsou jako ze záhrobí. Vzpomeňte si jenom, co se odehrávalo včera. To bylo naprosto neuvěřitelné, i Husák by se červenal. A když už mluvíme o nějaké národní důstojnosti, tak prosím pojďme tu důstojnost budovat teď a v tento čas a ne směrem k tomu, co bylo před 70 lety, jakkoliv to bylo tragické, šílené, tak prosím, pojďme budovat tu hrdost teď a tady. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji, pane poslanče. Máme 10.59 hodin. Pokud se nikdo nehlásí, končím tuto rozpravu a po dohodě s tím, kdo dává tuto interpelaci, přeruším tento bod. Dobře, děkuji. Tím končím dnešní bod dopoledních interpelací. ***