(10.40 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Připomínám, že křesťanská organizace Ackermann-Gemeinde vznikla v padesátých letech minulého století a založili ji Němci odsunutí z České republiky po konci druhé světové války. Později začali do této organizace vstupovat i stejně smýšlející Češi, mezi nimi i přítomný Daniel Herman. Dnes stojí v čele Ackermannovy obce jistý Martin Kastler, který pracoval v letech 1996 až 1997 v zahraničněpolitickém oddělení Kanceláře tehdejšího prezidenta Václava Havla. Přitom se hlásí k výchozím programovým dokumentům sudetoněmeckého landsmanšaftu, v nichž stojí, že jejich nezadatelným požadavkem je návrat vlasti v jazykových hranicích z roku 1937. Svou pobočku v České republice má Ackermannova obec už od roku 1999, a to ve formě sdružení Ackermann-Gemeinde, která je vedle pražské kanceláře Sudetoněmeckého krajanského sdružení hlavní transmisí vlivu landsmanšaftu v České republice.
Od 23. února roku 2014 stojí v čele tohoto sdružení ministr kultury Daniel Herman. Nevím, jak to vnímá premiér Sobotka, ale mnohým našim občanům se to jeví tak, že v osobě ministra Hermana zasedá v české vládě vlastně představitel sudetoněmeckého landsmanšaftu. Nevím, jak vám, dámy a pánové, ale i mně se to zdá přinejmenším velmi podivné.
V květnu 2010 předsedkyně německého Svazu vyhnanců Erika Steinbachová vyzvala Čechy, aby se plně chopili svého prý hrozného dědictví, osudu sudetských Němců a jejich nelidského vyhnání. A bavorská ministryně práce a sociálních věcí Christine Haderthauerová se nejprve podivila nad tím, proč jsou v České republice stále vztyčovány sochy bývalému československému prezidentovi Edvardu Benešovi, aby následně cynicky prohlásila: Do Evropy nepatří Benešovy sochy ani Benešovy dekrety. A z české strany se nikdo neozval.
Ano, sudetoněmecký landsmanšaft už několik desetiletí nadává do nacionalistů nejen Benešovi, ale i Masarykovi. A ta část české politické scény, která vyčítá Masarykovi a Benešovi, že se nedokázali dohodnout s takzvanými sudetskými Němci, se po roce 1989 nedokázala dohodnout ani se Slováky.
V březnu loňského roku pronesla německá kancléřka Angela Merkelová následující slova: Německu se podařilo vydobýt si uznávané místo ve společenství národů i proto, že se snaží vyrovnat se svým podílem na zvěrstvech spáchaných za druhé světové války. Ano, šlo o neuvěřitelná zvěrstva. Kéž by si to uvědomili i ti, kteří apelem na morální vinu obou stran zpochybňují i samotné výsledky druhé světové války. Je to jasná snaha obracet dějinné pravdy o zločinech nacistů naruby. Jistě, bezprostředně po válce vyvolal útisk Čechů za protektorátu vlnu protiněmeckých nálad. Šlo o takzvaný obranný nacionalismus na rozdíl od toho německého útočného. V některých místech došlo i k takzvanému divokému odsunu.
Dámy a pánové, minulost dávná i novější je nepochybně vážné a citlivé téma, a proto by měla být probírána se střízlivou věcností a hlavně odpovědností. Tomu, aby politická šmíra netahala složité a citlivé problémy na pulty svých kejklířských jarmarků, se pochopitelně nedá zabránit. Dá se však s rozumem v hrsti nepodlehnout takovým kampaním a nepomáhat jim chytnout dech.
Premiér Sobotka často opakuje, že jsme členy Evropské unie a že se tak musíme chovat. Tak ovšem nechápu, proč se v poslední době ve věci dekretů prezidenta Edvarda Beneše přiklání k názorům sudetoněmeckého landsmanšaftu a jeho českých přisluhovačů, když již 30. září 2002 Evropská unie v dané věci dospěla na základě právních expertiz k následujícímu závěru: Jak dekrety, tak s nimi spojené legislativní texty nebrání přijetí České republiky do Evropské unie. Podle zmíněných expertiz není nutné zrušit ani zákon č. 115 z roku 1946, který amnestoval jednání od 30. září 1938 do 28. října 1945, jehož účelem bylo přispět k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků, které směřovalo ke spravedlivé odplatě za činy fašistických okupantů nebo jejich pomahačů.
Jistě, exponenti křesťansko-sociální unie a sudetoněmeckého landsmanšaftu z toho radost neměli a bouchali do stolu. A bouchají i dnes. Jsme opět zde, jsme téma budoucnosti, ozval se například nejvyšší představitel odsunutých Němců Bernd Posselt. Jak pro koho. Proto mám povinnost se ptát, a ptám se výslovně předsedy vlády, kdo zmocnil ministra jeho vlády - zdůrazňuji zmocnil -, aby nerespektoval stanoviska Evropské unie a zpochybňoval okolnosti i faktické a právní skutečnosti konce druhé světové války. Chci věřit, že na věcnou otázku dostanu věcnou odpověď.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné dopoledne. Než otevřu rozpravu, přečtu omluvy. Opravuji omluvu pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, který se dnes omlouvá od 14.30 do konce jednacího dne. Dále dnes a zítra se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Ivan Pilný. Na dnešní den se omlouvá paní poslankyně Martina Berdychová z pracovních důvodů, dnes od 9 do 13 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Jaroslav Faltýnek, dnes od 9 do 9.45 se omlouvá pan poslanec Ondřej Benešík, z pracovních důvodů se na celý dnešní den omlouvá pan poslanec Radek Vondráček, dále od 11.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Bohdalová, dnes a zítra z důvodu účasti na služební zahraniční cestě se omlouvá paní poslankyně Květa Matušovská, dnes od 14.30 do konce jednacího dne se omlouvá pan poslanec Igor Jakubčík, dále od 9.30 do 11 hodin a od 12.30 do konce jednání se omlouvá paní poslankyně Pavla Golasowská.
Já tedy otevírám rozpravu a eviduji přihlášku pana poslance Laudáta. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Laudát: Děkuji. Nějací kolegové tady ze Sněmovny se mě ptali, jestli bychom se nesložili, když tady dojde k urážkám pana Grebeníčka. Tak jenom technicky chci připomenout - už je precedenční rozhodnutí mandátového a imunitního výboru, že lze urážet stranu, ale nelze urážet jedince. Takže pokud budete chtít někoho poslat do háje nebo ještě někam jinam, tak urážejte stranu, nikoliv jednotlivce, abyste nemuseli platit peníze. To jenom tolik. ***