(10.20 hodin)
(pokračuje Filip)
A protože to neznám, v odpovědi to nebylo, natož aby tam bylo, jakým způsobem se vláda ČR vypořádá s tím kontrolním závěrem NKÚ 1410, jak se bude dál zacházet s penězi českých daňových poplatníků v té nadaci Bohemicum. Já jsem přesvědčen, že mám právo na to, aby mi pan premiér odpověděl po pravdě, jestli peníze českých daňových poplatníků plynou, nebo neplynou do Spolkové republiky Německo, a že mám právo na to, aby mi odpověděl alespoň na to, když jednal v Michově, a vůbec mu to nevyčítám, to je jeho politická odpovědnost, že přijede v tom případě recipročně některý z ministrů německé vlády k nám právě omluvit se těm lidem, kteří byli nuceně vystěhováni po roce 1938 z pohraničí. Já si myslím, že každý, kdo dbá české národní suverenity a důstojnosti těchto občanů, má na takovou odpověď právo. To je důvod, pro který odmítám písemnou odpověď předsedy vlády na mou interpelaci. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)
(Již z místa předsedajícího:) Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Prosím, pan kolega Benešík. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vážení členové vlády, pane premiére, já jsem tady dneska poprvé zaslechl informaci o tom, že setkání českých, moravských vyhnanců ze Sudet v roce 1938 nikdy nenavštívil představitel německé strany, potažmo Bavorska. Já si myslím, že by to bylo velmi záhodno. Ale také se ptám, a je to řečnická otázka, zdali představitelé takovéhoto setkání někdy někoho takového zvali. To je prostě poměrně důležité, protože on se tam nemůže vetřít. A myslím si, že pokud takové setkání skutečně probíhá a oni stojí o takovouto návštěvu, tak by bylo záhodno, aby představitelé německé strany na takovéto jednání přijeli a aby tam řekli své, a pokud možno také litovali toho, co se stalo. S tím já naprosto souhlasím. Ale klíčová záležitost je, jestli vůbec někdo německou stranu na takové jednání zval. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím, kdo dál do rozpravy? Pokud nikdo, rozpravu končím. Navrhl jsem v rozpravě, aby Poslanecká sněmovna odmítla odpověď předsedy vlády a aby byl pan předseda vlády povinen mi odpovědět ještě jednou na otázky, které jsem položil v interpelaci. O tomto návrhu rozhodneme v hlasování. Já vás všechny odhlásím a požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami, a jakmile se ustálí počet přihlášených, budeme moci hlasovat. Ještě chviličku. (Prozatím není dostatečný počet přihlášených.) Ještě malý moment. (Dosaženo kvora.)
Půjde o hlasování číslo 39, ve kterém rozhodneme, jestli pan premiér odpoví ještě jednou na interpelaci Vojtěcha Filipa.
Zahájil jsem hlasování číslo 39 a ptám se, kdo je pro návrh. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 39 z přítomných 73 pro 24, proti 41. Návrh nebyl přijat. Tím interpelaci končím.
Další interpelací je interpelace pana poslance Miroslava Grebeníčka na předsedu vlády v téže záležitosti. Ptám se pana poslance Grebeníčka, jestli má zájem o vystoupení. (Ano.) Ještě než přijde, paní poslankyně Bohdalová má náhradní kartu číslo 15. A nyní pan poslanec Miroslav Grebeníček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážené dámy a pánové, myslím, že Františka Laudáta nepotěším. Možná proto, že mou životní zásadou bylo: člověk je moje jméno, to ostatní příjmení. Ano, pak třeba by mohlo následovat to, že jsem Čech, a pak úplně to ostatní, třeba i politická orientace. Právě proto chci ještě reagovat na problém, který tady právě řešíme.
Letos v květnu, jak již bylo uvedeno, mluvčí a předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt ocenil přítomnost ministra kultury Daniela Hermana na sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu. Podle Posselta účast člena vlády ČR na sjezdu landsmanšaftu fakticky znamenal, že česká vláda odmítla princip kolektivní viny uplatněný při poválečném odsunu německojazyčné menšiny. Posselt po Hermanově projevu k milým krajanům výslovně řekl: To, co jsme zažili, byl historický moment. Bylo to jasné odmítnutí nejenom vyhnání, ale i principu kolektivní viny, který tak zamořil 20. století.
Landsmanšaft, dámy a pánové, z návštěvy a vystupování českého ministra kultury vyvozuje, že česká vláda, a tedy Česká republika už netrvá na klíčových rozhodnutích vítězné protihitlerovské koalice ani na právnosti a nezpochybnitelnosti odsunu německých nacistů a těch Němců, kteří zradili Československou republiku, optovali pro Hitlerovu Třetí říši a nevzepřeli se nacismu. Rozhodnutí vítězných velmocí, které porazily ve druhé světové válce nacistické Německo, o vysídlení německé menšiny a o konfiskaci německého majetku mj. na území Československa, tedy, jak je zřejmé, sudetoněmečtí aktivisté nadále nejsou schopni akceptovat. Bohužel ale nejen oni. Jejich nepravdivé výklady minulosti nacházejí nyní příznivce i v české vládě. Výsledky a důsledky druhé světové války a také historicky daný fakt potrestání zrádců Československé republiky a nacistů zpochybňuje totiž dnes už nejen ministr kultury, ale dokonce i premiér Sobotka. Jak jinak si vysvětlit zlehčující odpověď předsedy vlády na mou interpelaci k aktivní účasti ministra Hermana na sjezdu landsmanšaftu, a to poté, co předseda vlády již mohl a měl mít k dispozici i další následná vyjádření ministra Hermana. Ta vyjádření, která otevřeně přebírají rétoriku pohrobků nacismu a hrubě zkreslují historické skutečnosti. Ministr Herman zaútočil dokonce i na dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše a na prezidenta samotného. ***