(11.20 hodin)
(pokračuje Skalický)
Z toho vyplývá i to, o čem se v poslední době velmi diskutuje, a to jsou potřeby naší armády, Armády České republiky, jak v oblasti počtu vojáků na jedné straně, tak v oblasti strategických zakázek a dozbrojení armády, ať už v projektech stávajících, nebo v projektech, které se připravují. Konkrétně jsem přesvědčen, že tyto finanční prostředky je možno použít v příslušné kapitole, kterou jsem citoval, do čtyř projektů nebo programů. První program je 10722 a jsou to kolová obrněná vozidla velitelsko-štábní a spojovací pandur. Dále 10741 - mobilní 3D radiolokátor MADR a letištní radiolokátory. Další 10762 - zvýšení schopností letadel JAS-39 Gripen, jejich modernizace. A poslední program, kde lze tyto prostředky použít, 10768 - modernizace samohybných kanónových houfnic. Všechny tyto programy jsou buďto připraveny k realizaci, nebo se realizují, konkrétně radary 3D MADR. A jsem přesvědčen, že tuto finanční částku lze využít na navýšení v příslušných programech v roce příštím nebo v předsunutí plateb pro některé programy z roku 2018 a 2019 tak, aby se tyto strategické zakázky rychleji realizovaly, dříve zaplatily, a tím se využil prostor pro další nákupy, které jsou spojené s vyzbrojením naší armády.
Určitě padne řada námitek, že to nejde. Já jsem přesvědčen, že tyto programy jsou tak daleko a tato finanční částka je tak relevantní, že je možno ji v případě potřeby použít a tyto procesy urychlit.
V této souvislosti bych chtěl ještě zmínit dva faktory, které se táhnou poslední téměř tři roky. A musím říct s určitou lítostí, že nemám příliš radost, že se zde o nich musím zmiňovat. Za prvé jsem se přesvědčil, že na úrovni Ministerstva obrany nebyla vůle, nebo ochota, nevím, jak to nazvat, využívat výjimek z legislativy Evropské unie a jít na princip nebo filozofii strategických zakázek, které zcela jednoznačně celý akviziční proces mohou zrychlit, přestože řada evropských zemí, kde je obranný průmysl naprosto v klidu, tyto výjimky používá, nebo využívat systém G2G, takže vláda - vláda. V tomto režimu ale snad za čtyři roky se podařilo dotáhnout pouze ty radary pohledové 3D MADR.
Druhý fenomén, který považuji za ještě komplikovanější, je vůbec problematika akvizičního procesu. Akviziční proces - jsem přesvědčen, že za tři roky se vůbec nezměnil, je stále stejný a není dobře nastaven zejména ve vztahu ke strategickým zakázkám, jednak běžným zakázkám, ale chtěl bych se zde opravdu zmínit o těch zakázkách strategických, které čtyři programy jsem zde citoval, a podobné. Systém akvizičního procesu je velmi krátký a je zcela jasné, že u strategických zakázek tohoto typu proces plánování a příprav přesahuje tři čtyři roky. Běžně se mluví o pěti až sedmi letech. A tak jak je nastaveno vlastně hospodaření Ministerstva obrany, není reálné v rozumné době a s nějakou kvalifikovanou predikcí a stabilitou tyto zakázky realizovat. Dochází k přesunům, změnám, výměnám. Takže je řekněme částečně chaos nebo nejistota.
A já bych zde chtěl vyzvat pana ministra financí i vládu, aby se zamysleli zcela jednoznačně nad změnou akvizičního procesu, a to vytvořením například v uvozovkách akvizičního fondu, který bude zcela jednoznačně stát mimo běžný rozpočet Ministerstva obrany, bude pod kontrolou Ministerstva financí. Do tohoto akvizičního fondu, nebo jak ho budeme nazývat, je jedno, budou průběžně alokovány finanční zdroje právě na tyto velké strategické zakázky, takže bude možné daleko lépe a přesněji plánovat s určitou předvídatelností, což se v současné době prostě neděje. A to považuji opravdu za další chybu, která v posledních třech letech se nedokázala vyřešit, přestože i na výboru pro obranu jsme po vedení Ministerstva obrany požadovali a chtěli a navrhovali, aby se s touto změnou procesu zabývali.
Ještě jednou, dámy a pánové, děkuji a věřím, že můj pozměňovací návrh minimálně pečlivě zvážíte. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Prosím k mikrofonu paní poslankyni Semelovou. Připraví se pan poslanec Fiedler. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, chtěla bych se přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který je zavěšen v elektronickém systému pod číslem 5289 a jehož smyslem je navýšení peněz pro sociální služby. Je pravda, že se za poslední dva roky podařilo celkově navýšit finanční prostředky pro tuto oblast o více jak 2,4 mld. korun. Nicméně stále to nestačí a jak Ministerstvo práce a sociálních věcí, tak jednotlivé kraje jsou nuceny poskytovat každoročně v průběhu roku z vlastních zdrojů peníze na dofinancování sociálních služeb, aby bylo zajištěno jejich fungování a aby udržely potřebný personál.
Finanční ohodnocení v sociálních službách je velmi nízké a neodpovídá náročné práci těchto zaměstnanců, zdravotních sester a pečovatelek, které jsou na tom finančně už vůbec mizerně. Loni byl průměrný plat pečovatelek v sociálních službách 17 856 korun. Letos byl hrubý plat pracovníka v sociálních službách v závislosti na počtu odpracovaných let a na úkolu, který musí plnit podle tabulek, zhruba od 9 000 do 21 810 korun, ale to je až po 32 letech praxe. V reálné situaci jsou platy v přímé péči těsně nad minimální mzdou, v hrubém berou zhruba 14 tisíc, po zdanění kolem deseti jedenácti tisíc. Pomalu by se jim tak vyplatilo zůstat doma a pobírat sociální dávky. A to přece nechceme. Sociální služby poskytují nepostradatelnou pomoc těm nejpotřebnějším skupinám občanů. Navíc naše společnost stárne a sociální služby nabývají stále víc na svém významu. Kromě zaměstnanců, o nichž jsem hovořila, pracují v sociální sféře i vysokoškolsky vzdělaní pracovníci. I ti jsou však se svým výdělkem hluboko pod celorepublikovým průměrem.
Považuji proto za nadále neúnosné, aby byly sociální služby takto nedoceněny a zanedbávány. Jejich dlouholeté podfinancování způsobuje řadu komplikací se zabezpečením jejich fungování, prohlubuje se nedostatek odborného personálu a problematická je i jejich dostupnost. Ostatně na tuto katastrofální situaci upozorňují každoročně odbory, které opakovaně navýšení mezd a platů pro všechny zaměstnance sociálních služeb požadují.
Proto svým pozměňovacím návrhem, jak už jsem řekla pod číslem 5289, navrhuji snížit výdaje kapitoly 396 Státní dluh na ukazateli obsluha státního dluhu o částku 400 milionů korun a u kapitoly 355 Ústav pro studium totalitních režimů o částku 100 milionů korun a o tyto prostředky, tedy o celkovou částku 500 milionů korun, navýšit kapitolu 313Ministerstvo práce a sociálních věcí, specifický ukazatel položka neinvestiční nedávkové transfery podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, za účelem dofinancování platů pracovníků v sociálních službách. Nadbytečnost zpolitizovaného Ústavu pro studium totalitních režimů už tady uvedl ve svém vystoupení kolega Ondráček a já se k jeho argumentům hlásím. Peníze na pochybné výsledky tohoto ústavu budou pro sociální služby určitě užitečnější a mnohem potřebnější.
Děkuji za pozornost.***