(11.00 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Tady se říká v té položce našeho rozpočtu, že minimální výše podpory je 30 tisíc korun, maximální pak 200 tisíc korun na jeden projekt, a že jedna organizace - říká tedy tato položka - může podat maximálně tři projekty. Já jsem si hledal seznam nevládních neziskových organizací. Našel jsem v rezortu ministerstva dva takové seznamy, jeden je ze stránek CENIA, instituce zvané CENIA, která mimo jiné pro nás také dělá zprávy o životním prostředí, a tam je těch nevládek 59, na seznamu, který nabízí MŽP, je jich 42. Tak opět můžeme zkusit udělat nějaký průměr z těchhle dvou čísel, tedy řekněme, že těch potenciálních kandidátů na čerpání dotací je 50 v rozmezí 30 až 200 tisíc. Řekněme tedy, že bychom vzali jako takovou průměrnou dotaci na každý ten projekt 100 tisíc korun, a když může každá organizaci podat maximálně tři projekty - možná že někdo nepodá nic, někdo podá jeden, někdo podá tři, řekněme v průměru tedy, že jsou to dva projekty, které by každá ta organizace z těch zhruba 50 mohla podat, tak když to spolu vynásobíme, dostaneme 10 mil. korun. To je podle mého názoru částka, která je potřeba na realizaci tohoto dotačního programu pro nevládní neziskové organizace.
Je zde ještě řečeno, že peníze, které by zbyly při případném nerozdělení prostředků z těch 20 mil. na tyhle jednotlivé projekty, tak by byly směrovány např. na koordinační projekty k ochraně přírody a krajiny, koordinaci hnutí pozemkových spolků či do otevřených programů na podporu biodiverzity. No tady bych tedy - to poslední ano, prosím, pokud něco zbude z těch 10 mil., když to schválíme, tak ano, tam to dejme, ale na podporu zelené ekologie, na podporu organizací, které vlastně potom brání v rozvoji České republiky, tedy to bych varoval dávat.
Čili dámy a pánové, já už jsem tady přečetl a seznámil jsem vás se svým pozměňovacím návrhem, také jsem se jej pokusil logicky odůvodnit. Tedy ještě jednou, předložil jsem návrh evidovaný pod sněmovním dokumentem 5310 a k tomuto návrhu se tedy tímto přihlašuji. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a prosím k mikrofonu dalšího v pořadí a tím je pan poslanec Vilímec. Připraví se pan poslanec Skalický. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vladislav Vilímec: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, já se také v průběhu svého vystoupení přihlásím ke sněmovnímu dokumentu 5308, ale učiním tam drobnou změnu, a to na základě úvodního vyjádření pana ministra financí, že jakémukoli snížení obsluhy státního dluhu bude důrazně bránit. Tak mu chci dát šanci, aby ten pozměňovací návrh taky mohl alespoň v jedné variantě podpořit.
Já se už ve druhém čtení nechci vracet k obecné kritice tohoto návrhu zákona. V každém případě v situaci, kdy se předpokládá v příštím roce růst ekonomiky 2,4 % a stávající rozpočet v letošním roce s největší pravděpodobností skončí v přebytku, tak prostě nemůže být předložen návrh rozpočtu se 60miliardovým schodkem. Myslím, že je to zcela evidentní. Pan ministr financí tady teď není, ale když na konci prvního čtení v závěrečné zprávě položil i v souvislosti s mým příspěvkem otázku, kam na ta mnou uváděná čísla ve spojení s příjmy nebo výhledem příjmů chodím, tak ta odpověď je snadná. Ta čísla jsou uvedena v důvodové zprávě, nikde jinde, a pokud pan ministr ta čísla zpochybňuje, no tak tím zároveň zpochybňuje i návrh tohoto rozpočtu.
Ale já se chci soustředit ve svém vystoupení především na dvě oblasti, jednak na kapitolu Ministerstva práce a sociálních věcí, poněvadž jsem členem sociálního výboru, a pak na otázku podpory státu, již to zde také bylo uvedeno, z národních prostředků v případě rekonstrukce základních škol. K té druhé oblasti je pak směrován i můj pozměňovací návrh.
Musím konstatovat, že na rozdíl od minulého projednávání návrhu kapitolního sešitu Ministerstva práce a sociálních věcí bylo tentokrát viditelnou snahou úředníků ministerstva poctivě a docela i podrobně osvětlit návrh rozpočtové kapitoly a v zásadě především ústy ekonomického náměstka fundovaně odpovědět na jednotlivé dotazy i komentovat pozměňovací návrhy. Vinou stále většího napětí mezi koaličními stranami v sociálním výboru pak nebylo přijato žádné usnesení k návrhu rozpočtu, byť předtím byly přijaty jednotlivé pozměňovací návrhy. To je vlastně už taková tradice v tomto volebním období na sociálním výboru, kdy se přijmou ke státnímu rozpočtu nebo i k jiným tiskům pozměňovací návrhy a pak žádné usnesení se nepřijme. Ale to není chybou opozice, že koalice nedokáže v sociálním výboru postupovat jednotně.
Ale k věcné podstatě této kapitoly. Vlastně více než 94 % celkových výdajů činí mandatorní výdaje. V absolutní částce to dělá téměř 529 mld. korun. Mandatorní výdaje, když se podíváme i na minulá léta v této kapitole, se stále zvyšují. Na růstu těchto mandatorních výdajů se podílí především růst výdajů na důchodové pojištění, kde vlastně dochází v tom letošním roce k plánovanému zvýšení - nebo v tom příštím roce - k plánovanému zvýšení o 15 mld. korun, a také růst výdajů na dávky nemocenského pojištění, tam je nárůst 2,8 mld. korun.
Já zde určitě nechci kritizovat rozhodnutí vlády, které učinila před krajskými volbami, nechci zde kritizovat nárůst průměrného důchodu o 308 korun, ale musíme si uvědomit, že oproti oné automatické valorizaci, kterou předpokládá ten návrh zákona nebo ten zákon o důchodovém pojištění, se jedná o další narušení a další zátěž rozpočtu. Činí to podle informací paní náměstkyně dalších 5,6 mld. korun. I tak vlastně, a to podotýkám, dojde ke snížení relace průměrného vypláceného starobního důchodu k průměrné hrubé mzdě o 0,4 procentního bodu. I na tomto případě se ukazuje, jak je ta situace s důchody vážná. Spoléhat pouze na jeden zdroj, na průběžné financování starobních důchodů, do budoucna sotva můžeme a dobře víte, že vláda místo nějakého návrhu pouze stávající důchodovou reformu zrušila a předkládá do Poslanecké sněmovny další spornou - a možná, že se k ní dnes ještě dostaneme - a v tuto chvíli velmi populistickou novelu spočívající v zastropování odchodu do důchodu někdy v roce 2030. Pokud si neuvědomíme a především vláda neuvědomí vážnost situace v důchodovém systému, která je vážná, a podotýkám, i v době růstu ekonomiky, pak bude výsledkem další výrazné snižování relace průměrných starobních důchodů k průměrné hrubé mzdě a to by nemělo být naším cílem.
Návrh kapitoly v zásadě setrvává na dosavadním stavu. Vláda se prostě v tomto složení neshodne na předložení nějakého smysluplného návrhu, konceptu, jak vyřešit do budoucna zjevně neufinancovatelný důchodový systém.
Podobně je to v oblasti sociálních služeb. Všichni dobře vědí - nebo nevím, jestli všichni, ale určitě minimálně členové sociálního výboru -, že např. v obslužné péči sociálních služeb pracují lidé v průměru za 20 tisíc korun hrubé mzdy. Personální situace v těchto službách je ještě mnohem horší než ve zdravotnictví. Svého času, někdy před těmi deseti lety, když to bylo předloženo, když to předkládal pan ministr Škromach, ten současný zákon, byť novelizovaný zákon o sociálních službách, tak se předpokládalo, že tzv. příspěvek na péči v kombinaci s vlastními příjmy plnohodnotně zabezpečí financování sociálních služeb. Ukazuje se, že to zdaleka tak neplatí, dokonce ani ony nenárokové transfery v navrhované výši zhruba těch 8 až 9 mld. korun, nezajistí plné financování těchto služeb. Když vezmu jenom příklad našeho kraje, Plzeňského kraje, ten vedle těchto nenárokových dotací příspěvku na péči musí financovat chod svých sociálních služeb ještě zhruba ve výši 80 mil. korun a ta částka v těch letech stále narůstá.***