(9.40 hodin)
(pokračuje Černochová)
Asi si nemusíme tady vzájemně říkat to, že jsme svědky zhoršující se bezpečnostní situace na jihu i na východě našeho zájmového prostoru.
Tady bych si dovolila připomenout i skutečnost, že současná vláda před více než dvěma lety pohrdla dohodou s opozicí, aby se všechny demokratické strany zastoupené v Parlamentu dohodly na částce, která bude vlastně napříč různými politickými subjekty deklarovat to, že výdaje na obranu budou konstantní a že k té částce 2 % HDP dojdeme v čase kratším. Bohužel následně si vládní koalice, a vím, že to nebyla chyba pana ministra financí Babiše, ale že ten, kdo z toho vycouval, byl pan premiér Sobotka, následně vládní koalice uzavřela vlastní dohodu, že do roku 2020 bude stát vydávat na obranu prostředky ve výši 1,4 % HDP. Návrh rozpočtu Ministerstva obrany na rok 2017 však neodpovídá ani tomuto závazku. Jak jsem říkala, je tam 1,08. Pan ministr financí Babiš několikrát navštívil naše vojáky. I on deklaroval vůli jeho resortu zvyšovat výdaje na obranu. Teď tedy je to na tom přejít od slov k činům. A i po těch včerejších proklamacích pana ministra Stropnického, pana premiéra Sobotky, v neposlední řadě i pana prezidenta Zemana, který se také vyjádřil, že by se mělo do obrany investovat více finančních prostředků, tak si myslím, že vládní koalici by nemělo nic bránit v tom, aby podpořila tento můj pozměňovací návrh.
Bohužel i v důvodové zprávě kapitolního sešitu Ministerstva obrany vláda sama přiznává, že neplní svůj závazek z koaliční smlouvy, že neplní ani 1,4 % HDP. Prožíváme tedy poměrně raritní období, kdy už třetí rozpočet se vám opozice snaží nabídnout a podává vám pomocnou ruku v tom, že jsme připraveni hlasovat pro navýšení výdajů na obranu, na rozdíl od minulých let, kdy tady byly velké boje zejména s levou částí politického spektra o tom, proč bychom měli do obrany investovat finanční prostředky a škrtat je ve zdravotnictví nebo školství. Vždycky ta obrana byla něčím, co bylo na okraji našeho zájmu. Dnes můžeme říct všichni bohužel. Ale ekonomická situace, i bezpečnostní situace je jiná. A já tedy říkám: Kdy jindy než teď. Kdo jiný než my.
Z uvedených důvodů a zejména s ohledem na zhoršenou bezpečnostní situaci ve světě, ale také s ohledem na avizovaný větší důraz na vymáhání aliančních závazků od členských států... Určitě jste vnímali, nešlo si toho nevšimnout, prohlášení kandidátů na prezidenta spojených států. Víte, jakým způsobem se vyjadřoval k tomu černému pasažérství některých aliančních zemí pan prezident Donald Trump. Jistě si jsme vědomi jako Česká republika toho, že požadavky na to, aby státy přispívaly alespoň v té výši, která vyplývá z Washingtonské úmluvy, tak ty tlaky tady budou. Mimochodem včera, tuším, že to bylo Lotyšsko nebo Estonsko, omlouvám se, každopádně nějaká z pobaltských zemí, která schvalovala rozpočet včera, a vlastně došli k částce 1,8 % HDP.
Je ostudou naší země, že rozpočet pro rok 2017 počítá s částkou 1,07. Prosím vás tedy všechny, abyste přehodnotili tuto položku. Pokud byste těch 10 miliard, které jsem tady navrhla v pozměňovacím návrhu, přeřadili tak, jak říkám, tak bychom dosáhli - pane ministře financí - alespoň částky 1,3 %. 1,3 % HDP! Přiblížili bychom se více k tomu vašemu koaličnímu závazku, koaličnímu závazku této vlády dosáhnout do roku 2020 1,4 % HDP.
Na co by ta armáda měla finanční prostředky použít? Myslím si, že armáda velmi dobře ví, na co by tyto finanční prostředky použila. Já navrhuji, aby se jedna miliarda z těchto prostředků využila na klíčové investice v oblasti kybernetické bezpečnosti. Je to téma, které se skloňuje od rána do večera. Včera jsme to diskutovali v souvislosti se zákonem o Vojenském zpravodajství. Devět miliard by se pak mohlo využít k dosažení operačních schopností a udržení nasazených jednotek u pozemních bojových sil a sil bojové podpory podle aliančních standardů.
Konkrétně jde o to, aby urychleně došlo k dokončení nejnutnějších modernizačních projektů. K nim jednoznačně patří doplnění stavu kolových obrněných vozidel za účelem jejich dostatku pro případy poruch či dočasného vyřazení z provozu. Možná bych doporučila panu ministrovi financí, aby navštívil některé základny, na kterých stojí nepouživatelné pandury. A pokud skutečně se celý ten proces natahuje tak, že díky servisním smlouvám, které už uzavíralo ale Ministerstvo obrany pod vedením pana ministra Stropnického, se nejsou schopni domoci toho, aby opravy probíhaly v řádech týdnů, ale jsou ty pandury odstaveny na čtyři měsíce, šest měsíců, tak je něco špatně. A tady se samozřejmě musí ta zastaralá technika obměňovat a musí se samozřejmě opravovat.
Mohla bych hovořit i o vzdušných silách, kdy po osmi letech, co jsou v provozu, jdou na revizní opravy letouny CASA. Víme, že nám létají na Sinaji v rámci mise MFO. Také víme, že to je jedna z mála misí, kde Česká republika za tuto misi dostává zpátky do rozpočtu finanční prostředky. Zajímalo by mě - a není tady ministr obrany, abych se ho zeptala -, jestli když nebudeme schopni obnovit naše letecké schopnosti díky tomu, že ty letouny budou v opravě, kdo bude létat na MFO. Jsme schopni zabezpečit všechny závazky, ke kterým jsme se i jako Poslanecká sněmovna zavázali naším hlasováním z léta letošního roku, kdy jsme prolongovali mise o další dva roky?
Nechci vás zdržovat, vím, že přihlášených je hodně. Těch problémů v Armádě České republiky je skutečně hodně. A myslím si, že i podle těch vyjádření pana náčelníka Generálního štábu i pana ministra obrany Stropnického, že by chtěli i dosáhnout navýšení počtu vojáků tak, abychom jich měli přes 30 tisíc, naprosto s tím souhlasím, je to v pořádku. Ale na to budete potřebovat více finančních prostředků už jenom na to jejich základní vybavení. A těch prostředků se bohužel v našem rozpočtu nedostává.
Takže vás velmi pěkně prosím, odhlasujme tento pozměňovací návrh tak, abychom dosáhli svých závazků, ať už aliančních, ale i abychom dosáhli jako Česká republika vlastní obranyschopnosti a abychom Armádě České republiky dali jasně najevo, že to s těmi akvizičními procesy myslíme vážně.
Včera jsem hovořila i o tom, že považuji za nepříliš šťastné to, že ke konci každého roku před následujícím rozpočtovým rokem se armáda dostává do role prosebníka. Do role prosebníka, kdy žádá o finanční prostředky a modlí se o to, jestli tam bude o jednu miliardu nebo o jednu a půl miliardy víc. Když se podíváme v sousedních zemích, jakým způsobem mají tohleto ošetřené naše sousední země, zmíním Polsko, tak tam si v legislativě přímo ve výdajích na obranu určili rozpočtový rámec, kterého se drží a podle kterého vlastně dosahují těch 2 % HDP. ***