(15.20 hodin)
(pokračuje Vondráček)
Jako první bych se chtěl alespoň stručně vrátit k tomu, jak jsme ten zákon tady přijímali. Zachytil jsem různé názvy pro ten náš proces, že to bylo živelné, místy zmatečné, že po skončení hlasování někteří z nás ani netušili, o čem hlasovali. Já jsem samozřejmě přítomen byl. Je pravda, že hlasovací procedura byla mírně upravena, nicméně vzhledem k tomu, že to bylo na můj popud, tak se k tomu nebudu vyjadřovat, nebudu se toho dovolávat, myslím, že jsme věděli, o čem hlasujeme.
Nicméně v této souvislosti lze citovat jeden ze stěžejních nálezů Ústavního sodu vztahující se k porušování procedurálních pravidel prostřednictvím živelného hlasování pozměňovacích návrhů Poslaneckou sněmovnou. Jedná se o ústavní nález 77 z roku 2006, z února 2007, který uvádí, že dodržování zásad srozumitelnosti, přehlednosti a jasnosti právního řádu patří mezi komponenty právního státu, jakož i respektování demokratických principů v legislativním procesu.
Ještě krátce odbočím, proč se tak možná obšírněji vyjadřuji k tomuto návrhu. Ani já nechci obstruovat, nechci zdržovat to hlasování, které stejně proběhne, nicméně se svými ctěnými kolegy jsem se nedávno účastnil nějaké debaty na právnické fakultě, kde mi mj. řekli, jak to, že s těmi vašimi argumenty nejsme podrobně seznámeni předem. A vzhledem k tomu, že se jedná o vrácený návrh ze Senátu, kde už nelze předpokládat projednání ve výborech, tak jediné místo, které mi zbývá, je tady toto. Proto bych zde rád zrekapituloval všechny své námitky vůči tomuto textu. Mám tady několik listů, možná budu tady částečně trhaně přecházet, mohu ten příspěvek zkrátit, rozšířit, záleží na tom, jak se mi podaří vás zaujmout. Doufám, že vás všechny pobavím.
Trvám tedy na tom, že proces přijetí novely byl natolik živelný a zmatený, že poslanci, alespoň někteří z nich, nebyli vždy zcela jisti v tom, v jaké podobě normu schvalují. O tom svědčí jednotlivá prohlášení, která se objevovala v médiích hned po schválení novely, kdy někteří poslanci prezentovali novelu tak, že nezasahuje do právního postavení veřejných funkcionářů, kteří svou funkci vykonávají, ačkoliv opak byl pravdou.
Stejně zmatečná byla prohlášení v tom, na jaký okruh adresátů přijatá norma směřuje. Vzpomenou si ještě někteří z vás, kteří se tady mírně posměšně zmiňovali o tom, jak my za ANO můžeme vědět, že náš pan předseda bude ještě v té příští vládě? A proč za něj tak bojujeme, když se to týká až vlastně té další vlády? A ejhle, hned na druhý den se ukázalo, že § 4b a 4c nabývají účinnosti ihned se základním tělesem toho návrhu zákona, té novely.
Nebyl jsem přítomen u hlasování v rámci Senátu, mám jen informace o tom, že i někteří senátoři na místě prohlásili, že novelu považují částečně za protiústavní, a přesto neváhali hlasovat, což je bezpochyby v rozporu se slibem, který jako senátoři složili. Veřejně pak byla deklarována snaha zakotvit přiměřená přechodná ustanovení, což se však ve vztahu k ustanovení § 4b a 4c nestalo. Opět se nabízí otázka, zda senátoři zcela přesně věděli, pro co hlasují. Pravda je, že v Senátu byla odpověď na problémy s účinností. Byl to pozměňovací návrh paní senátorky Hamousové, který ujednotil účinnosti zákona, která by se po přijetí toho pozměňovacího návrhu skutečně vztahovala až na příští členy vlády. Ale evidentně ani v Senátu nebyla politická vůle přijmout normu v nějakém, řekněme, koaličně přijatelném formátu, protože zadání bylo zcela jiné.
Dalším bodem mého projevu je ten samozřejmě ten nejvíce diskutovaný § 4a. Zřejmě drtivá většina z vás už je seznámena např. s analýzou Parlamentního institutu. Dovolím si citovat pouze jeden odstavec, který shrnuje veškerou problematiku. Ustanovení § 4a se vztahuje i na poslance, senátory a další kategorie veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 zákona. Možnost těchto kategorií využít postavení pro omezení svobodné soutěže politických sil je v demokratickém státě velmi omezená. Z tohoto důvodu se domníváme, že záměr zamezit ohrožení svobodné soutěže politických sil zákazem provozování médií se na tyto další činitele vztahovat nemůže, a to proto, že záměr, tedy účel, nemůže být omezením těchto činitelů splněn. Z tohoto důvodu je třeba považovat tuto část návrhu za ústavně neslučitelnou.
Jsem tedy přesvědčen o tom, že naprostá většina, snad všichni, budou při hlasování o tomto návrhu vědět, pro co zvedají ruku, a budou vědět, že § 4a je s velice vysokou pravděpodobností v rozporu s Ústavou České republiky. Je tomu tak. Samozřejmě i já respektuji to, že jedinou autoritou v této zemi, která může vyslovit tento závěr o ústavnosti či neústavnosti, je Ústavní soud. Přátelé, my ale nejsme zbůhdarma poslanci a členové Poslanecké sněmovny. My bychom neměli činit z Ústavního soudu třetí komoru, my bychom neměli slepě odkazovat na to, nechť to tedy Ústavní soud. Kolikrát jsme tu slyšeli z různých úst, že Sněmovna je nejvyšším orgánem zákonodárným, že Sněmovna je suverénem. A my bychom na této půdě měli také rozhodnout s plným vědomím a svědomím o tom, že přijmeme text, který bude v souladu s Ústavou, a nikoli v rozporu. Podali jsme ruku v této věci a v rámci koaliční rady byl učiněn návrh, abychom společnými silami vytvořili nějaký návrh, který bude ústavně konformní, který bude přijatelný pro všechny zúčastněné a který bychom přijali v nějakém zrychleném režimu. Evidentně tu ale opět postrádám politickou vůli se něčím takovým vůbec zabývat. Tolik k bodu 4a.
Dostávám se k bodu 4b a 4c. Ani u těchto bodů bohužel nemohu konstatovat, že zde neexistují rizika a že se jedná o kvalitní právní text.
Já bych opět ocitoval jenom jeden odstavec, který nevytváří žádný závěr, ale který by vás měl zajímat a týká se veřejného zadávání. Z ustanovení § 4b vyplývá, že obchodní společnost nesmí podat nabídku. Dále z něj vyplývá, že pokud společnost podala nabídku, musí ji zadavatel vyloučit. Co se stane, pokud obchodní společnost podá nabídku, po jejím podání se změní vlastnické vztahy? Co se stane, pokud obchodní společnost podá nabídku v pořádku, smluvní vztah je uzavřen, a až při jeho uzavření se objektivně zjistí, že je zde zakázaná osoba? Rovněž není vyřešeno to, co se stane, pokud se vlastnictví změní až po uzavření smluvního vztahu, ale před dokončením veřejné zakázky. Je třeba od smluvního vztahu odstoupit? Pokud se změna vlastnictví stane v době mezi podáním nabídky zakázky a uzavřením smlouvy, je za zjištění, že je smlouva neplatná, odpovědný veřejný úřad? Není jasné, zda obchodní společnost bude mít povinnost změny v mezidobí hlásit. (V sále je velmi rušno.)
Docházím tedy k závěru, že proporcionalita v užším smyslu, která byla nástrojem k posouzení účinku návrhu na dotčené obchodní společnosti, posudek dochází k tomu, že text návrhu vykazuje značné nedostatky, které omezují obchodní společnosti více, než by bylo nutné při perfektním legislativním provedení zákazu. Kromě toho text nakládá na veřejné orgány povinnosti, které by při perfektním provedení zákazu vůbec nevznikly. Zda dosahují uvedené nedostatky ústavní nekonformity, není možno s jistotou konstatovat. Domníváme se ale, že by při případném přezkumu Ústavní soud nedostatky v koncepci a legislativní technice vytknul. Tolik čistě po právní stránce k tomu § b a § c.
Dále se... Vidím, že vás to zaujalo, tak budeme pokračovat, ještě krátce. Možná bude potom lépe poslouchat. ***