(11.50 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Mluvil jsem o tom strategickém partnerství a mluvil jsem o NATO. A ne náhodou. To se povedlo České republice. Nebylo to úplně jednoduché. Vzpomeňte si na ty debaty před lety před vstupem do Severoatlantické aliance, až jsme tam. A já chci za chvilku mluvit o tom, jak interpretoval americké volby ministr zahraničí České republiky. Ale nedá mi to. Měl pravdu v tom, že mnohé evropské státy včetně České republiky dlouho neplní své závazky vůči NATO. A potom ti, kteří to plní, se oprávněně ptají: Kdy budete plnit i vy? Nebo to chcete tak, že já to platím, já mám náklady a vy máte výnosy? Takhle nemůže fungovat dlouhodobé partnerství. To může fungovat krátkodobě. Dá se zdůvodnit ekonomická krize. Nemůžeme si to dovolit letos, příští rok, za rok. Ale pak už musíme někam směřovat.
A do toho přijde premiér České republiky, když zdaleka neplníme své povinnosti, a není to problém jenom této vlády, abyste to nebrali jako kritiku směrem k této vládě, je to dlouhodobý problém České republiky, a říká: Vybudujme evropskou armádu! Bez diskuse v České republice. Bez diskuse s opozicí. No jak asi dopadne ten jeho návrh, když ti partneři zjistí, že ani v České republice na tom není shoda? Podle mě je to špatný návrh, zbytečný. A z čeho to budeme platit? Nebo nám říká: Půjdeme až k dvěma procentům HDP na obranu v NATO a vedle toho půjdou další prostředky HDP na evropskou armádu, nebo jak to myslí? S kým to debatoval? Debatovali jste to aspoň ve vládních klubech? Já se obávám že ne. Skoro se bojím té odpovědi, jestli jste to probrali na svých klubech, jestli to aspoň má podporu koaličních vládních poslanců, tento chybný projekt, který odvádí naši pozornost a energii od toho, jak zabezpečit své povinnosti v NATO. A to je přesně příklad toho, že pak jsme slabí a možná i k smíchu, když prosazujeme něco, o čem nejsme ani doma dohodnuti, že je to dobře. Když se dohodneme, budeme to prosazovat, můžeme neuspět. To se nám může stát. Ale aspoň jsme to zkusili. Aspoň jsme věděli, co chceme. A hledali jsme partnery. V nejhorším případě je nenajdeme. Ale můžeme konfrontovat náš projekt, náš pohled s pohledy a projekty ostatních spojenců. Nic takového neděláme.
Pan premiér, jak on je mistr v odvádění pozornosti, tak místo priorit zahraniční politiky mluvil o nepovedených projektech exportní banky. A má pravdu. Já ty projekty hájit nebudu. Ale vždycky když to vezmeme v kontextu, ty projekty, které zmiňoval, skoro vždy vznikaly v období hospodářské krize. V té době jsem nezaznamenal oprávněné obavy, nebo obavy opozice z toho, že to není dobře. Vždyť přece v některých těch případech figurují renomované české firmy s dlouhodobým podílem na domácím i světovém trhu, firmy, které zaměstnávají stovky a tisíce lidí. To nejsou žádní podvodníci. A kdy se používá exportní banka? V okamžiku, kdy nestačí běžné bankovní nástroje. Takže každý ten obchod je rizikový. Představa, že stát podporuje rizikové exporty, a on je musí, když chce, protože normální komerční pojištění není možné, představa, že ve sto procentech bude úspěšný, není reálná. Ne že bychom se neměli zlepšit v kontrole a brzdit příliš idealistické plány o tom, jak udělám obrovskou zahraniční investici a jak mi přitečou desítky miliard. Ale současně říkat, to není možné, že tam se nějaký případ... A rozlišujme prosím, rozlišujme mezi nepovedeným projektem, který v rizikové oblasti může dopadnout třeba i kvůli změně politické situace v té oblasti, a tím, kde někdo v zásadě plánoval podvod. To jsou dvě úplně jiné kategorie. A těch prvních je mnohem víc než těch druhých.
Otázka, před kterou stojí nejen Česká republika. Pan ministr kultury je už tady. (Ministr Herman právě vešel do sálu.) Fajn. Tak to už máme tři členy vlády. (Ve vládní lavici sedí ještě ministr dopravy Ťok a ministr životního prostředí Brabec.) Situace se postupně zlepšuje.
Otázka je, jak bude Česká republika a Evropa jako celek reagovat na nového amerického prezidenta. Není pravda, že evropská levice nebyla zděšena z výsledků, jak se snaží poslední hodiny říkat. Je zděšená z těch výsledků! A pan ministr zahraničí tady mluvil, a já s ním souhlasím, o pohledu Donalda Trumpa, jak plní spojenci své povinnosti v NATO. Ale co musím absolutně odmítnout, je to, že republikánská strana je strana lůzrů a těch, kteří prohráli. To je ten povýšený postoj evropské levice a neomarxistů. On sice zkritizoval Hillary Clinton, ale v zásadě v kontextu jeho dalších vět jsem pochopil, že to jenom špatně naformulovala, že skutečně jsou to ti lůzři, kteří zvolili v Americe prezidenta. A není to tak. Podívejte se do těch komentářů v Americe. Zvolila ho střední a nižší střední třída, která neviděla ekonomický prospěch svůj z ekonomického úspěchu Spojených států. Viděli to, co se děje i v České republice za této vlády, že se pomáhá velkým a komplikuje se život malým. Ekonomika roste. Já myslím, že jsme všichni rádi. Mají z toho užitek dneska všichni? Nemají! Tak se bavme o tom, aby z toho ekonomického růstu měli užitek všichni, kteří poctivě pracují, protože to jsou voliči, kteří mimo jiné zvolili Donalda Trumpa.
A je až někdy úsměvné, jak někteří přebíhají. Nedá mi, abych nezmínil pana ministra financí, který v úterý ráno napsal sám na své sociální sítě: není pravda, že podporuju Trumpa, nemám s ním nic společného, aby druhý den napsal, gratuluju Trumpovi. On vlastně kopíruje ANO. Tak když ty dvě věty spojím, tak Andrej Babiš nepodporuje sám sebe. Logicky. (Pobouření v lavicích ANO.) On to nepodporuje, ale současně říká, že ten Trump to dělá jako on. Tomu asi nevěříme ani my z opozice, že by nepodporoval sám sebe a své hnutí. Fakt ne.
Ještě se chci vrátit k tomu, a úmyslně to je poslední bod mého vystoupení a poslední poznámka, abych nebyl jak premiér, kde jsem potřeboval odejít na nějakou schůzku, říkal, řeknu vám poslední větu, a když jsem přišel po dvaceti minutách, ještě mluvil, tak zkusím mít tu poslední větu o něco kratší. (Pobavení v sále.)
Prohlášení čtyř. To byl konflikt ve vládě. To nebyl konflikt mezi vládou a opozicí. Řešil se podle mě naprosto špatně, poníženě, zbytečně. A současně tady přijde pan premiér a řekne nám tady s tím svým úsměvem: Naše zahraniční politika je transparentní a jednotná. A tři týdny tady neřešíme nic jiného, nebo mnozí neřeší nic jiného než konflikt ve vládní koalici. Tak jak to je? Jak mohl ten konflikt vzniknout? Proč to prohlášení vznikalo, když je všechno jasné a všichni v té vládě podle toho postupují včera, dnes i zítra? Tak jsou pravdivá slova pana premiéra, že zahraniční politika je transparentní a jednotná? No jasně že nejsou! To není řečnická otázka. Na to dokážu odpovědět já, ale i vy z vládních lavic. Anebo si fakt myslíte a budete zase chodit na mikrofon říkat: Ne, ne, ne, za to mohla opozice. Té opozici se podařilo zanést svár do těch vládních lavic a přímo do vlády. Není to důstojné nikoho z nás. Vůbec nás ta situace netěší. A pokud jste si všimli, taky jsme my jako občanští demokraté byli poměrně zdrženliví. A mohli bychom častovat silnými slovy jednu i druhou stranu sporu. Ale pomohlo by to české zahraniční politice? Nepomohlo! Myslím, že je dostatek oblastí jiných - daňových, zvyšování byrokracie, šikana malých, sociální systém -, v kterých si vystačíme v těch domácích soubojích. Ale zkusme nejenom mezi vládou a opozicí, ale i uvnitř vlády myslet na to, že zahraniční politiku do těch domácích soubojů netahejme. Ale když spolu nebudeme mluvit, ani vy s námi, ani vy mezi sebou, tak budou vznikat takové situace často. A pan předseda Fiala to řekl naprosto přesně. To byla jenom špička ledovce. To není ten jediný případ, který se stal. A taky vyjmenovával mnoho z těch protikladných vystoupení členů vlády. A to nás oslabuje.
Takže milé kolegyně, milí kolegové, za ODS vám zopakuji tezi, kterou se vám pokusíme dostat do vašich hlav a hlavně do praktické politiky: v zahraničí budeme pouze tak silní, jak budeme doma jednotní.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.) ***