(18.50 hodin)
(pokračuje Opálka)
Zkrátka, vytvářejí se stále další překážky, viz např. evidence pracovní doby v případě, kdy zaměstnanec pracuje doma. Přitom právní povinnost evidovat odpracovanou pracovní dobu má podle zákoníku práce stále zaměstnavatel, nikoli zaměstnanec. Nakonec to v budoucnu snad skončí zrušením právní úpravy dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, což bych osobně neblokoval a přivítal.
Administrativní náročnost kladenou na zaměstnavatele předloha snižuje nepatrně, a to v potvrzení o zaměstnání. Taky zde již o tom bylo hovořeno. Důvod, že se zavádí institut vrcholových vedoucích zaměstnanců, spočívá v tom, že jeho úpravu požaduje Svaz průmyslu a dopravy, se jeví jako přesvědčivý a zdá se, že předkladatel nemá však tuto úpravu ve všech souvislostech ještě domyšlenu. Právní úpravu postavil nikoli na věcném řešení, nýbrž na možnostech, které dává směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby, která mezi zdařilé předpisy Evropské unie rozhodně nepatří. Ale jak to tak bývá, je námi respektována.
Pokud jde o evropské právo a jeho promítnutí do zákona, odehrávají se změny zejména ve vztahu k úpravě pracovní doby a doby odpočinku, a to v souvislosti se směrnicí o některých aspektech úpravy pracovní doby a v záležitostech přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů a přechodu výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů.
Změny v § 338 zákoníku práce nepovažuji po pojmové stránce za legislativně zdařilé, zejména pokud jde o použitý a otrocky přeložený pojem organizovaná skupina zaměstnanců, viz § 338 odst. 3 písm. c). Není totiž patrné, jak bude aplikační praxe takovému pojmu rozumět. A navíc to vyvolává asociaci s trestním zákoníkem, kde známe - cituji: organizovaná skupina pachatelů.
Změna spočívající ve změně pojmu "nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami" na nově "nepřetržitý denní odpočinek" nevyznívá přesvědčivě. Jestliže pojem nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami vyhovoval v právním řádu České republiky od účinnosti zákona o osmihodinové době pracovní z tzv. první republiky, nevidím důvod ke změně. Jde tedy spíše o snahu o prosazení jinakosti či o zavděčení se Evropské unii. V této souvislosti si dovolím řečnickou otázku: Když tato evropská směrnice o pracovní době je oním zaklínadlem, proč se nemá zavést podle uvedené směrnice také pojem týdenní odpočinek?
V kontextu navržených změn je nelogické, že judikatura českých soudů nebyla do předlohy promítnuta. Má snad menší sílu? Ale jestli si vzpomenete, tak citát k cíli k předložení toho zákona s tím počítal. Přesto předloha obsahuje i některé méně podstatné právní úpravy vycházející z aplikační praxe. Například pokud jde o cestovní náhrady, ponechává bez povšimnutí vyjasnění právní povahy časových úseků, tedy lhůt k uplatnění práva, přestože v zákoníku práce z roku 1965 byla právní úprava zcela jednoznačná a bez pochybností. Bylo tedy z čeho přebírat.
A na závěr. Jsem toho názoru, že předložená novela zákoníku práce z hlediska aplikační praxe není v zásadě zapotřebí, což předkladatel nepopírá. Aplikace zákoníku práce totiž není ani po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku znesnadněna. Ale nechci mařit práci řady úředníků, a proto jsem připraven na výboru pro sociální politiku předložit některé pozměňovací návrhy.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Eviduji faktickou poznámku pana poslance Kudely. Stahuje. Prosím tedy k mikrofonu pana poslance Raise. Prosím, máte slovo.
Poslanec Karel Rais: Dobrý den. Já to zkusím velmi rychle. V podstatě jenom víceméně oznamuji, že budu mít dva pozměňovací návrhy na změny. Jeden se týká toho, že ve vládním návrhu se hovoří o pevném týdenním rozvrhu práce, což je naprosto nevhodné pro univerzitní prostředí, pro výzkumné pracovníky. Čili v tom směru budu dávat pozměňovací návrh. A druhý pozměňovací návrh je, řekl bych, zas opačně, tady se hovoří o home office a o nákladech s tím spojených. Na univerzitách v podstatě samozřejmě tahle činnost už dávno probíhá, nebo i ve výzkumných pracovištích. A zavedení home office, nebo přesněji řečeno požadavek nákladů, aby evidoval ten člověk, kolik elektřiny spotřebuje na to, že zrovna dělá doma, tak to je svým způsobem nesmysl, abych to zkrátil.
Takže to jsou obsahy dvou pozměňovacích návrhů. Vzhledem k těm tématům bych byl docela rád, kdyby se taky uvažovalo o přikázání těchto pozměňovacích návrhů do školského výboru. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, tudíž obecnou rozpravu... Do rozpravy, pane zpravodaji? Do rozpravy. Tak prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Zavadil: Hezké pozdní odpoledne vám přeji všem, kolegové, kolegyně, vážená paní místopředsedkyně. Dovolte mi jenom pár slov.
Asi v tomto sále jsem snad jediný, bohužel, který se zúčastňoval všech možných novel zákoníku práce v té době, kdy jsem ještě působil v tripartitě a kdy jsme projednávali společně se zaměstnavateli a s Ministerstvem práce, ale i s jinými institucemi normy, o kterých se teď tady bavíme. Je až legrační, když do toho zasahujeme s neznalostí věcí. A to říkám s naprostým vědomím, tak jak si to myslím. Protože dokonce jsme v roce 2007 požádali Petra Nečase, který byl tehdy předsedou tripartity, a poslali jsme všem poslancům, pamětníci na to budou pamatovat, žádost, aby neměnili na té normě vůbec nic, protože by bylo nejlepší, kdyby se přijala tak, jak byla velmi obtížně a těžko dohodnuta právě v rámci tripartity. Musím říct, že tehdy poslanci na to slyšeli a že asi tři nebo čtyři návrhy, které přesto byly podány, se později ukázaly jako blbé. Omlouvám se za ten výraz. Ale chci jenom říct, jak je to složité, že není jednoduché ty věci dohodnout.
Chtěl bych říct, že k téhle normě můžeme mít různé názory. Ale co je důležité, že sociální partneři, kterých se to dotýká a kteří to projednávali v rámci toho x-měsíčního projednávání, naprosto jednoznačně podpořili vládou připravený návrh koncepční novely. Naprosto podpořili, to chci říct. ***