(16.00 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Tehdy se povedlo, a tenkrát jsme s panem kolegou Urbanem předkládali pozměňovací návrh, který ty limity v procentech vrátil do nějaké normální pozice. Tady ale se objevuje jedno číslo, které po roce 2020, od 1. ledna téhož roku, stanovuje celkové využití všeho odpadu na 80 %. To je číslo jako každé druhé, ale tady je hned uvedeno, že se počítá při jeho dosažení mimo jiné, a tady to musím přečíst, "jako jedna z forem také energetické využití a organická recyklace". Organická recyklace, to je nějaké kompostování. Ale energetické využití vyžaduje, aby u nás existovaly fungující spalovny. A když se podíváme, jak je to se spalovnami, tak vidíme, že se nám tedy nedaří je uvádět do provozu. I v Plzni je ta spalovna pořád zablokovaná nějakými ekologickými teroristy, kteří už ty vynaložené miliardy hodlají promarnit nebo zmarnit. Máme zákon o EIA, který komukoli, ať už vedle bydlícímu občanovi, který by to nakonec měl legitimní, ale také ekologovi s ideologickým programem zabránit všemu umožní prosazení té výstavby účinně zabránit. Takže nesmíme počítat s tím, že by v nějaké dohledné době - a 2020, to je za chvilku, že ano - bylo možné počítat s energetickým využitím odpadu, tedy včetně odpadu z obalů. Takže já myslím, že tady to číslo je podle mého názoru příliš vysoké, a to bude předmětem právě mé snahy formou pozměňovacího návrhu toto číslo vrátit někam z hlavy na nohy a do nějakých reálných dimenzí.
Čili na závěr, my nebudeme navrhovat zamítnutí tohoto zákona, podpoříme jeho postup do druhého čtení a ve druhém čtení potom se budeme snažit nějak ho napravit.
Děkuji vám, pane ministře, za pozornost a vám všem, kolegyně, kolegové, taky.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne. Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Simeon Karamazov. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, obliba Evropské unie v posledních letech konstantně klesá a důvody tohoto trendu jsou nasnadě. Místo řešení vlastních ekonomických problémů otevírá Evropa svoji náruč milionům migrantů, o jejichž pozitivním přínosu pro ekonomiku si můžeme nechat leda zdát. Kdo nesouhlasí, je dehonestován a označen za xenofoba. Žádnou roli v politice Evropské unie nehraje ani hospodářská odlišnost jejích členů. Euro má být rozšířeno téměř na celý kontinent, a to bez jakékoli reflexe situace, v níž se nachází třeba Řecko a jež reálně hrozí i dalším státům. Když se ovšem obyvatelé menších států dožadují potravin stejné kvality, jaká je dostupná v západních zemích, je jim suše odpovězeno, že jejich chuťové preference jsou odlišné, a proto ani kvalita potravin nemusí být stejná. Češi a Slováci si tak mažou na chleba bezmasé paštiky a k hranolkům vychutnávají kečupy, které s rajčetem mají společnou pouze barvu. A aby toho nebylo málo, byrokratický aparát stále roste a z Bruselu se na nás usmívají desetitisíce eurohujerů, jejichž jediným cílem je co nejdříve splnit podmínky pro vysokou doživotní rentu. Do té doby však musejí vykazovat pracovní činnost, která spočívá zejména ve vymýšlení dalších a stále nesmyslnějších regulací.
Jednou z nich je i předkládaná novela zákona o obalech, která navazuje na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2015/720. Ne snad že bych chtěl na tomto místě vystupovat proti ochraně životního prostředí, to určitě ne. Pozastavuji se však nad tím, jaké problémy Evropská unie řeší a které naopak ponechává bez povšimnutí. To si opravdu v Bruselu myslí, že je nezbytné regulovat spotřebu plastových tašek? Zřejmě ano. Podle směrnice má roční míra spotřeby plastových tašek do konce roku 2019 klesnout na 90 tašek na osobu, do konce roku 2025 pak na méně než polovinu. Ptám se vás, dámy a pánové, co přijde příště. Budou supermarkety za deset let povinně zaměstnávat kontrolory, kteří nám budou radit, kolik nákupu uneseme v rukou a na kolik si již smíme koupit tašku? Nebo nám budou pokladní nakupované tašky počítat a od dosažení limitu nám již žádnou neprodají? Já nevím, ale soudruzi v Bruselu možná odpověď znají.
Ať už jsou však budoucí plány Evropské unie v této oblasti jakékoli, myslím si, že nic dobrého nepřinesou. Jde o další z řady nesmyslných regulací, které pouze zatěžují soukromý život osob. Zatímco čínská ekonomika i řada dalších roste, Evropa zřejmě chce sama sebe uregulovat k smrti. Chápu, že k transpozici předkládané směrnice jsme povinni, nicméně zkusme se občas více zamyslet nad plody, které naše členství v Evropské unii přináší. Nedivme se proto občanům, kteří jsou Evropskou unií čím dál více odrazeni. Nedávné referendum ve Velké Británii bylo poslední šancí, aby Evropa svůj stávající směr přehodnotila. Selže-li v této roli, selže celý evropský projekt.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Karamazovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Já bych jenom, pane kolego Karamazove prostřednictvím pana předsedajícího, ty bezmasé paštiky na chleba si nemažete kvůli Evropské unii, ty si mažete proto, že je někdo vyrábí, a proto, že je někdo kupuje. A samozřejmě si můžete koupit i paštiku, která má vysoký obsah nebo podíl masa. Za to opravdu nemůže Evropská unie.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Pan poslanec Ivan Adamec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych byl docela rád, aby tady nezapadla myšlenka, kterou tady přednesl kolega Zahradník, a to je otázka tzv. PET flašek, PET lahví. Já si myslím a domnívám se, že to je daleko větší problém v současnosti než ty PET tašky, plastové tašky, protože na rozdíl od těch plastových tašek, které hoří velmi bídně, tak PET lahve hoří velmi dobře, zvlášť když se do nich něco dá. Tak samozřejmě pak máme ty problémy, že holt dýmy, které jdou z komínů, vypadají tak, jak vypadají, a že na každé vesnici, v každém městečku máme několik takovýchto týpků, kteří topí PET lahvemi naplněnými oleji, zbytky z kuchyní a podobně jenom proto, aby ušetřili pár korun, a ještě si zničí vlastní komín a vlastní kotel. To je moc netrápí, protože je jim to relativně jedno.
Nakonec kdo máte zkušeností s tříděním, separací odpadu, a víte, že ve městech dneska ty separační nádoby jsou prakticky všude, tak kdo se v tom pohyboval, tak byly také doby, kdy byl velký problém tyto vytříděné PET lahve vůbec udat, protože pokud vím, tak kdysi velkým odběratelem tohoto odpadu byla Čína, pak najednou odmítla a nikdo nevěděl, co s tímto odpadem budeme dělat. Nakonec samozřejmě určitě všichni viděli lavičky z recyklátu, ploty z recyklátu z těchto lahví, ale účel to není. Když se dneska podívám, jaký sortiment se prodává v PET lahvích různého typu, včetně piva, tak ten nárůst tady je obrovský a nebezpečí znečišťování životního prostředí je podstatně horší než u těch PET lahví (tašek?).
Řeknu vám osobní příběh z Amazonie. Když jsem byl před lety v Amazonii v džungli, tak i indiáni, domorodci, bohužel už používali PET lahve a problém je, že jejich vztah k životnímu prostředí je takový, že příroda si všechno vyřeší, co odhodí, tak prostě shnije, rozpadne se. A takto se chovají k těm plastovým PET flaškám. Prostě je pohazují po pralese a zůstává tam odpad prakticky na věky.
Já bych byl skutečně rád, kdyby se tady podařilo nastavit nějaký systém zpětného odkupu těchto PET lahví, protože bychom tím vyřešili spoustu problémů. Na druhé straně je potřeba ale také říci, že cena zálohy PET lahve nemusí odradit ty topiče, protože pořád je to levnější, než když si koupí kvalitní uhlí nebo dřevo. Byl bych rád, aby i tato problematika nezapadla, abychom se k ní případně mohli vrátit v dalších diskusích, protože osobně to považuji za větší problém, než jsou plastové tašky.
Děkuji za pozornost.***