(15.50 hodin)
(pokračuje Kučera)
Chci říci - a uvádí se to i v důvodové zprávě a myslím, že to stojí za pozornost -, že v Česku nikdy nebyly prováděny přesné analýzy spotřeby lehkých plastových odnosných tašek. Tady cituji z důvodové zprávy: a vzhledem k absenci jednotné evropské metodiky není možno s jistotou konstatovat, zda Česko v současné době plní výše uvedené cíle, navržené předmětnou směrnicí. To prosím cituji z důvodové zprávy. My na to budeme přijímat samostatnou novelu.
Dále se zde píše, že za účelem nezbytné transpozice předmětné směrnice je proto navrhováno stanovit v zákoně o obalech opatření, které zajistí, aby za lehké plastové odnosné tašky spotřebitel v místě prodeje výrobku uhradil minimálně náklady, to znamená, aby za ty tašky platil. To znamená, že my tady zase předepisujeme něco, co je skutečně v režii toho daného podnikatele, zda se rozhodne, že tašku nebo cokoli jiného dá zákazníkovi jako bonus, anebo zda za ni bude muset zaplatit.
Já chci říci, že tato novela by skutečně spíše měla směřovat někam do nějakých rozvojových zemí, kde plastové tašky a obecně odpady jako takové jsou obrovským problémem. Kdo jste měli možnost se podívat někam do Afriky či do Indie, tak tam ty plastové tašky skutečně dramaticky zatěžují životní prostředí a vůbec celkové okolí. Myslím, že tohle vůbec není případ České republiky, že tady to se týká spíše cílů recyklace a následného využití odpadu jako takového, resp. toho, z čeho jsou plastové tašky vyráběny a jejich poločasu, v uvozovkách tedy, rozpadu.
Chci říci, že tato směrnice nebo tato novela přinese samozřejmě zase další administrativní náklady či administrativní náročnost pro dané subjekty, protože - tady bych se zase odvolal na důvodovou zprávu - navrhovaným zákonem se dále zavádí ohlašování údajů z evidencí vedených autorizovanou obalovou společností prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. To znamená, že jakási další povinnost zde vyplyne, co se týká úřadů, co se týká podnikatelů atd.
Obecně si myslím, a tím bych své vystoupení ukončil a navázal na to, co jsem říkal na začátku, že celá tato směrnice spíše ukazuje nesmyslný krok ze strany Evropské unie, a je mi líto, že tímto způsobem se degradují některé kroky, které v oblasti životního prostředí jdou správným směrem. Z mého pohledu je to směrnice, která je absolutně zbytečná.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Michalu Kučerovi. Slova se ujme pan poslanec Jan Zahradník. Připraví se pan poslanec Simeon Karamazov. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vážený pane ministře, já nebudu tak shovívavý jako evropský optimista kolega Kučera a nebudu tvrdit, že Evropská komise funguje naprosto bezvadně s touto jednou jedinou výjimkou. Není tomu tak. Samozřejmě nás Evropská unie zatěžuje celou řadou věcí, spočívajících v jejich sociálních inženýrstvích, a to plánování není jenom na dobu nějakých deseti let, ale dokonce plánují naše životy na celé probíhající 21. století až do jeho samotného konce.
Pravdou ale je, že zákon, který máme před sebou, je další ze série zákonů přijímaných pod tlakem, to znamená, že nám opět hrozí ten tajuplný infringement, ty sankce, které by při nesplnění a nepřijetí tohoto zákona mohly být vyčísleny v řádech tisíců a desetitisíců eur za den jako sankce proti naší republice, takže zřejmě zase není zbytí a musíme tento zákon přijmout.
Jediná jeho výhoda je v tom, že ze tří možností, které Evropská unie umožňuje, jak řešit ten problém nadbytku plastových tašek všude kolem nás, to znamená zakázat je - to je jedna možnost, za druhé někde je evidovat, měřit, vážit, shromažďovat, strašně administrativně náročně - to je druhá možnost. A ta třetí možnost je ze zákona je zpoplatnit, což je postup, který zvolilo ministerstvo. Tím bylo dosaženo toho, že se vlk nasytil a koza zůstala celá. Tak tomu je.
Podíváme-li se na ty definice, no tak samozřejmě definice pro nás podstatná je ta lehká plastová odnosná taška. Tady je třeba říci, že ta už se vlastně v supermarketech běžně prodává. Pak je to ta velmi lehká plastová odnosná taška, to je ten pytlík z tenkého plastu se dvěma uchy, do kterého si člověk dá dva nebo tři rohlíky, podle toho, jak se rozhodl, nebo dvě koblihy, a nemusí si kupovat celé balení koblih, sníst dvě a ty zbývající vyhodit. Tím je asi myšleno to, že použití těchto velmi lehkých tašek má zabránit plýtvání.
Tady je důležité to, že lehká plastová odnosná taška smí být poskytnuta pouze spotřebiteli, to jsme my jako ti zákazníci, minimálně za úhradu nákladů, které odpovídají nákladům na její pořízení. To neplatí, jde-li o tu velmi lehkou plastovou odnosnou tašku. Ty budou zdarma přímo na místě, kde to zboží je zřejmě vystaveno. Ty lehké budou poskytovány za úplatu na místě, kde člověk zaplatí svůj nákup. Otázkou je, jaká je pořizovací hodnota té tašky. Já mám takový pocit, že to není žádná drahá věc, že pořizovací cena je v řádu haléřů. Čili obchodník se bude moci rozhodnout, jak tu tašku zhodnotí, zdali si bude účtovat 4 koruny, nebo 20 haléřů. Podle mého názoru je to na něm.
Já samozřejmě doporučím svým kolegům v Občanské demokratické straně, abychom navzdory určité zbytečnosti toho zákona předešli těm drakonickým sankcím, které na nás Evropská unie hodlá uvalit, když to nepřijmeme, a propustili zákon do druhého čtení.
Ve druhém čtení nebude žádný extra velký prostor na nějaké změny. Jedině snad by bylo možné teoreticky zvažovat, zdali bychom neměli v rámci této novely, která tím otevírá zákon o obalech, zvažovat zpoplatnění plastových lahví. To je věc, která je velmi citlivá, protože před nedávnou dobou jsme tady řešili zákon o ochraně ovzduší, už to dnes zmiňuji po druhé, kde se chceme vlamovat lidem do domů a kontrolovat, jestli náhodou ty samé plastové lahve, naplněné možná různými přísadami, lidé nespalují ve svých kotlech a kamnech. A tady zazněl přímo v tomto místě názor, teď nevím, kdo ho tady řekl, jestli by nebylo dobré plastové lahve zálohovat, a tím motivovat lidi třeba i těch nižších příjmových kategorií, aby je odevzdávali, vraceli a za nějaký drobný peníz je mohli zhodnotit a nemuseli je pak spalovat ve svých topidlech. Ale to je věc, která nebude úplně jednoduchá, a nevím, zdali bychom zvládli - navíc tady pan zpravodaj s panem ministrem navrhují ještě ke všemu zkrácení doby na projednání na 30 dní, tak to by asi nestihl nikdo. Takže to bude spíše jen v otázce teorie.
Čeho je ale tady podle mého názoru třeba si povšimnout, a pan ministr ani pan zpravodaj se o tom kupodivu nezmínili. V zákoně je jako příloha číslo 3 tabulka stanovující požadovaný rozsah recyklace a celkového využití obalového odpadu. A tady si možná vzpomínáte, já tedy určitě, že zhruba před 2,5 lety jsme se zákonem o odpadech tady zabývali a tenkrát jsme zaznamenali právě velkou významnost této tabulky, která stanovila limity recyklace a limity celkového využití obalových materiálů. A zjistili jsme, že ministerstvo tedy navrhovalo naprosto šílené limity, šíleně vysoké limity, které kdybychom náhodou nebyli schopni plnit, tak bychom sami sebe vystavovali velkým pokutám a sankcím, které by se tomu neplniči limitů ze zákona musely uložit. ***