(10.10 hodin)
(pokračuje Vyzula)
Pochopitelně každý z nás - je to velmi populární, je to velmi citlivé téma, je to vůči našim dětem, všichni máme nějaké děti a nebo budeme mít vnoučata už teď brzy, máme starost o to, aby péče byla zajištěna. Je to takové téma, které je víceméně populární. Dostali jste určitě řadu dopisů jak pozitivních, které podporují jednu pediatrii, tak tedy i opačných.
Chtěl bych říct, že tady byla zmíněna jedna společnost pediatrů, kteří dopisem deklarovali, aby se pediatrie nesjednocovala. Já mám zase dopis od jiné společnosti pediatrů, který jasně říká, že to, co plánujeme, je správná věc. Vím, že je to citlivé, je to víceméně emoční, ale věřte mi, že v žádném případě péče o naše děti nebude nějakým způsobem postižena. To je jedna věc.
A druhá věc k celému zákonu. Byla tady zmíněna IPVZ, zda bude dohlížet nebo fakulty budou dohlížet. (Předsedající upozorňuje na čas.) Pardon. Dostal jsem dopis z asociace lékařských -
Předseda PSP Jan Hamáček: Já se velmi omlouvám, ale nemůžu vám prodloužit čas. Samozřejmě se můžete přihlásit do obecné rozpravy, kde je čas neomezený.
Nyní prosím pana poslance Běhounka, po něm pan poslanec Krákora.
Poslanec Jiří Běhounek: Slibuji, že už do třetice a více ne. Prosím vás pěkně, žádný systém péče o naše pediatrické pacienty, ani snížení věku, ani nic jiného se tímto zákonem nemění. Mění se pouze způsob vzdělávání, který bude jednotný, a bude možnost z nemocnic nahradit v terénu lékaře, kteří tam chybí. Jedna věc.
Druhá věc. Kdybychom zákon všichni pořádně četli, tak je tam jasně řečeno, co se týče způsobu organizace atestací a všech těchto věcí, jmenování atestačních komisí a ostatních záležitostí, že je v rukou ministerstva. Má to být veřejné, dostupné na webových stránkách, tak aby chaos, který tady byl řečen panem kolegou Hovorkou, nebyl. Ale systém tak, abychom to převedli do jedné instituce, když si může ministerstvo vybrat třeba pět institucí, je z hlediska dikce zákona a komplexního pozměňovacího návrhu zbytečný. Prosím, IPVZ klidně, pokud se ministerstvo rozhodne, a je to jeho organizační složka, nějakou část na něj přenést, tak to činit může. Pravděpodobně by to za určitých okolností možné bylo, ale je to na vedení ministerstva, protože to má za úroveň vzdělání hlavní odpovědnost. Jestliže to chceme posunout a zvýšit, tak to musíme nechat na jednom místě, to znamená ministerstvu.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan poslanec Krákora, po něm pan poslanec Hovorka a potom pan poslanec Štětina, stále faktické poznámky.
Poslanec Jaroslav Krákora: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já myslím, že se můžu k pediatrii vyjádřit, protože pracuji 35 let v pediatrii, a to jak ambulantní, tak lůžkové. Myslím si, že se tady prostě pletou dojmy a pojmy. Nepleťme si péči a vzdělávání. My tady mluvíme o péči a vzdělávání a mícháme to všechno dohromady. My chceme umožnit dokonalejší, lepší, kvalitativně na vyšší úrovni vzdělávání pediatrů, aby byla možná i vzájemná zastupitelnost, ale v péči by se nemělo nic měnit k horšímu. Naopak by byla stejná nebo lepší. Prosím vás, nezaměňujme tyto pojmy. Něco jiného je péče a něco jiného je vzdělávání.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Hovorku.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji, vážený pane předsedo. Jenom k tomu vzdělávání. Bylo řečeno, že se nic nemění, že v podstatě všechno zůstává stejné. Ale ono se mění. Vzdělávání praktických lékařů pro děti a dorost je v současné době čtyři roky, vzdělávání dětských lékařů nemocničních je pět let. Nově se navrhuje sloučení tohoto oboru vzdělávání pět a půl roku. To znamená, že tam máte minimálně jeden a půl roku výpadku, kdy nepřijde vlastně nový člověk do terénu. Taky jsem mnohokrát zaznamenal ze strany nemocničních lékařů, že jakoby ti lékaři v terénu, praktičtí lékaři pro děti a dorost, jsou méně vzdělaní, protože se vzdělávají jenom čtyři roky. To by ale potom muselo platit, že všichni praktičtí lékaři, to znamená i pro dospělé, jsou daleko hůře vzděláni než internisté a jiní lékaři, protože se vzdělávají ve své postgraduální přípravě jenom tři roky.
Byl bych rád, abychom si uvědomili, že ke změnám dochází. A změna samozřejmě je tím směrem, že už v tom novém navrženém systému není taková doba vzdělávání v terénu, jak byla v současné době v oboru praktický lékař pro děti a dorost, kdy po třech letech následoval rok právě v ordinacích praktických lékařů. A to si myslím, že by se mělo také říct, že to takto je.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Štětinu, zatím poslední faktická poznámka.
Poslanec Jiří Štětina: Děkuji za slovo ještě jednou. Již tady nebudu jitřit pediatrii. Já si myslím, že oba dva tábory mají svou pravdu. Ale myslím, že to, co řekl pan kolega Stanjura, že je mnoho oborů, je pravda, je ale svatá pravda, co říkal pan kolega Běhounek, že nedojde k poklesu žádné úrovně zdravotní péče. Jistě mi nemůžete upřít, že medicínu neznám, samozřejmě ji neznám teoreticky, ale prakticky jsem byl na všech pracovištích. Pouze na jednom pracovišti - nevím, co je obor maxilofaciální chirurgie. Já jsem za svůj život podal asi 40 tisíc anestezií, ale na maxilofaciální chirurgii jsem nikdy nebyl. Když mluvíme s kolegy, kteří o tom něco vědí, a hovořilo se o tom i na zdravotním výboru, tak třeba kolega Kostřica, jistě světově známý otorinolaryngolog, má názor stejný. Takže nevím, proč tam tento obor je. A tím narážím na jednu věc, která souvisí jak s kolegou Stanjurou, tak s kolegou Běhounkem. Mě by zajímalo, kolik maxilofaciálních chirurgů je v této republice, a na druhou stranu, kolik je pediatrů pro děti a dorost, tedy obvodních pediatrů. S tím mám problém. Ale rozhodně nebudu vetovat tento zákon, protože tento zákon je nutný, potřebný a je v zásadě dobrý.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Kasala, který je řádně přihlášen do rozpravy. Prosím, máte slovo.
Poslanec David Kasal: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, úvodem svého vystoupení bych se nejdříve přihlásil k legislativně technickým změnám, které jsou v usnesení výboru pro zdravotnictví z 41. schůze ze dne 5. října, jsou pod tiskem 725/3, jejichž odůvodnění je v tisku, který vám byl doručen, takže se k tomu blíže vracet nebudu.
Dovolte mi, abych se jako jeden z předkladatelů a i zpravodaj vyjádřil ke všemu, co tady zaznělo.
Musím říci, že ač jsem pediatr, tak mi je velmi líto, že se celé povídání točí pouze jenom o takhle úzké části celého zákona a tou je pediatrie. Vážení, je tam obrovské množství změn, které přispějí k tomu, po čem všichni voláme, to znamená, aby mladí lékaři měli vytvořeny podmínky jednak ke své práci, jednak ke svému vzdělávání a k tomu, aby zůstávali u nás v republice a léčili naše pacienty.
Ze základních věcí, které tam jsou, a jak říkal pan kolega Běhounek prostřednictvím paní předsedající, tak základní teze, když jsme sestavovali zákon, byly v tom, aby se zkrátilo vzdělávání, v drtivé většině oborů je vzdělávání zkráceno o rok nebo o půl roku. Došlo k redukci oborů, a to na základní obory, samozřejmě je velké množství nadstavbových, které budou citované přímo v zákoně a nebude s nimi možno manipulovat, aby ve chvíli, kdy nastoupí nový ministr zdravotnictví, aby podléhal nátlakovým skupinám, jak nám to předvádí v tomto případě skupina praktických lékařů pro děti a dorost. ***